86. stránka – RUNGO.cz

Utíkej za 3, 2, 1… takto ne. Zjistěte, jak se za chovat tváří v tvář divočákovi

od Magdaléna Ondrášová 2. 2. 2021

Běhání může narušit špatně zvolená obuv, jídlo nebo také narušitel. Zkuste si to: věděli byste mi teď během dvou vteřin říct, co udělat, když se potkáte při běhání v lese tváří v tvář s divočákem? V článku se dozvíte, jak divoké prase přemýšlí a jaký by měl být váš plán.

Divoké prase je noční tvor, proto když slyším historky ze setkání s ním, bývají to právě noční běžci, jejichž čelovka odhalí víc, než by v danou chvíli chtěli vidět, jako se to stalo například kolegovi Filipovi, který jednou líčil, jak omylem vběhl doprostřed chlupaté komunity a měla „takový ty velký zahnutý zuby nahoru“.

Jenže prasátka se občas promenádují i ve dne a poslední dobou jich je opravdu hodně. Ať tak či tak, je dobré vědět, jak tento tvor přemýšlí, a tudíž, jak je nejlepší se zachovat.

Jak žije divoké prase

Mají výborný sluch, čich a jsou plaší. Divočáci žijí v tlupách a rádi se schovávají v houštinách. Mají také tvrdý spánek. Proto když uvidíte houbu a další a další, nejdřív se rozhlédněte, zda v okolí není rozrytá zem, než vás hříbek svede na scestí. Rozrytá půda značí domov prasátek a vy je nechcete ani překvapit a už vůbec ne vyděsit, protože by vám mohli chtít ublížit.

Upozornění pejskařům: mějte čtyřnohého kamaráda na vodítku, aby ani ten nepřekvapil prase ve svém úkrytu.

Setkání z dálky

Divoké prase není „svině“. Pokud nemá důvod, nepoběží za vámi. Jelikož je plaché, je nejlepší si ho při setkání z dálky nevšímat a pokračovat dál v cestě.

Může nastat i situace, kdy si vás štětináč v dálce nevšimne a vy kolem něj budete potřebovat projít. Má špatný zrak, upozorněte proto na sebe zadupáním nebo zatleskejte. Zajímají ho víc bukvice než maso v živém stavu a bude se vám chtít vyhnout.

Z očí do očí

Obzvlášť při podlehnutí nutkání využít intimitu kukuřičného pole se to může stát. Kukuřice je totiž jedna z jeho hlavních laskomin. Jste s kňourem najednou tváří v tvář a co teď? Zůstaňte v klidu, vyvarujte se prudkých pohybů. Zapomeňte na kapesníčky a zkuste pomalu odejít. I prase se stejně jako vy na MMA raději dívá, než ho provozuje.

Bachyně se selaty

Na každém šprochu… tady pověsti nelžou. Bachyně jako máma bude svoje potomky bránit. Preventivně je mezi lidi záměrně vodit nebude, ale když se tak stane, a vy ji překvapíte, bude nebezpečná.

Divočák umí vyvinout rychlost až 50 kilometrů v hodině. Obvykle se tohle neděje, ale pokud se za vámi rozběhne, zkuste se zachránit úprkem k nebližšímu úkrytu či stromu. Jeho cílem není sežrat vás či uštvat, ale odehnat.

Nemusíte mít strach. Divočák je plachý tvor a součást lesa. Vždy bude volit raději ústup než útok, potká-li člověka. Nesmí se ale cítit bezprostředně ohrožen.

2. 2. 2021 0 komentáře

Inspirace

SOUTĚŽ: Vyhraj audioknihu Ledový muž a odhal tajemství lidských limitů Wima Hofa

od Marek Odstrčilík 1. 2. 2021

autor Marek Odstrčilík

Mám pocit, že v téhle době, kdo se neotužuje, jako by nebyl. Milovníci chladu a mrazu jsou snad všude. Plní média, sociální sítě. Pro některé je to módní výstřelek době nudných koronavirových omezeních, pro jiné cesta, na kterou se vydali. Pro Wima Hofa je to rozhodně život, který zasvětil překonávání různých svých limitů a to až tak, že spousta odborníků nad tím nevěřícně kroutí hlavou. Pokud vás zajímá, jak to Wim dělá a v čem spočívá jeho metoda, tak si pojďte zasoutěžit o 3 jeho audioknihy od Audioteka.cz.

Wim Hof je známý svými fyzickými kousky, kterými ohromuje celý svět a posouvá hranice vědy. Je schopen strávit téměř dvě hodiny v ledové vodě, běžel naboso maraton napříč pouští bez kapky vody nebo maraton v kraťasech za polárním kruhem, v letním oblečení také vylezl na Mount Everest do výšky 7 000 metrů nad mořem, a to bez kyslíkové bomby, a na jeden nádech uplaval více než 60 metrů pod ledem…

To je jen malý výčet jeho rekordů, které jsou pro běžného člověka naprosto nepochopitelné. A co je na tom všem ještě úchvatnější, je fakt, že něčeho takového je schopen každý z nás. Opravdu. Wim na základě vlastních zkušeností vytvořil metodu, která je naprosto přelomová, pokud jde o pohled na lidské možnosti a na náš potenciál. Díky ní můžeme aktivovat schopnosti, které jsou u nás běžně nevyužité, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. O tom se přesvědčily již tisíce lidí po celém světě, kterým Wim Hof změnil život.

V této knize ale najdete vše vyprávěné samotným Wimem. Nahlédnete jak do jeho soukromého života, tak do zákulisí jeho převratných rekordů. Vysvětlí vám základní principy své metody, bude mluvit o dechu, chladu, nastavení mysli a také o vědě, zdraví, výkonnosti a spirituální cestě. Ukáže vám, že vše je možné. Limitováni jsme jen hloubkou své představivosti a silou svého přesvědčení.

SOUTĚŽ: V jaké zemi se Wim Hof narodil? (nápovědu najdete ZDE :)) O knihu můžete soutěžit do neděle 7. 2. 2021 půlnoci. Odpověď posílejte na email redakce@rungo.cz a nezapomeňte dát do předmětu Wim (kdo nedá, tak nemůže soutěžit).

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

1. 2. 2021 0 komentáře

Inspirace

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Chcete poznat metodu “ledového muže” Wima Hofa? Poslechněte si jeho knihu

od Marek Odstrčilík 30. 1. 2021

autor Marek Odstrčilík

Wim Hof je fenomén současné doby a guru novodobých chladu milujících drsňáků. Tenhle chlapík vylezl třeba do 7 300 m. n. m. hory Mount Everest v letním oblečení bez kyslíkové bomby. Nad jeho metodami kroutí spoustu vědců z celého světa. “Můžete doslova udělat nemožné. Dokážete překonat nemoc, zlepšit své duševní zdraví a fyzický výkon, a dokonce ovládat svoji fyziologii tak, abyste mohli prospívat v mrazivých teplotách,” tvrdí. Pokud vás jeho metoda zajímá podrobněji, tak vám doporučujeme audioknihu s názvem Wim Hof – Ledový muž, kterou má nyní Audioteka.cz z nakladatelství Jota v exkluzivní nabídce.

Pokud máte obecně rádi knížky ze sportovního prostředí, tak můžete třeba dále sáhnout po vzpomínkách legendárního českého horolezce Josefa Rakoncaje, kterou čte herec Miroslav Táborský. “Nemít kliku, už dávno tady nejsem,“ říká v knize Měl jsem kliku Rakoncaj. Bez ní by ho nikdy neproslavily čtyři prvovýstupy v Himálaji, které dosud nikdo nezopakoval, nikdy by nezvládl dva unikátní výstupy bez kyslíkového přístroje na nejobávanější horu světa K2, jeden ze severu a druhý z jihu, což se dodnes také nikomu jinému nepovedlo, nikdy by nebyl prvním Čechem na vrcholech osmitisícových hor Broad Peak, Manaslu, Annapurna, Shisha Pangma, K2 a Nanga Parbat, nikdy by…

Třetí audioknihou pak je autobiografický příběhe anglického horolezce Joe Simpsona, který velmi sugestivně líčí sílu přátelství v mezní situaci a vypráví o svých pocitech v boji o přežití při sestupu západní stěnou Siula Grande v Andách. Joe Simpson dokázal z hlediska vysokohorského horolezectví skoro nemožné. Se zlomenou nohou, opuštěný, obklopen ledovými stěnami, ovlivněn halucinacemi – hladový a žíznivý se doplazil do základního tábora. Spolu s ním prožíváme vteřinu za vteřinou jeho dilema – žít – vzdát se, žít – vzdát se, vzdát se – žít. Pevná vůle a odhodlání nevzdat se i v sebekrutějších podmínkách dokazují, že touha po životě zvítězí. Poslechněte si jeho knihu Setkání se smrtí.

Další exkluzivní nabídku zajímavých audioknih z nakladatelství JOTA najdete ZDE.

30. 1. 2021 0 komentáře

Běhání Sporttestery Vybavení

Solární nabíjení a vliv zapnutých funkcí. Testovali jsme, kolik vydrží Garmin Instinct Solar

od Magdaléna Ondrášová 29. 1. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Tři stejné modely Garmin Instinct Solar s rozdílně zapnutým šetřením baterie. Otestovali jsme, jaký vliv má která funkce na úsporu energie a kde je zlatá střední cesta.

Garmin v posledních modelech a verzích softwaru přišel s pokročilým Správcem napájení, který v případě energetické nouze dovolí vypnout některé komponenty a prodloužit logovací intervaly GPS. Úspory mohou být značné, takže sice dočasně přijdete o některé funkce, ale dokončíte den se zapnutými hodinkami, nebo nebude mít tak přesně zaznamenanou trasu a v grafech bude chybět křivka srdečního tepu, ale hlavně že dokončíte workout a všechno se zdárně uloží do paměti.

Hlavním cílem bylo zjistit, jak se která funkce podílí na celkové spotřebě hodinek. Vzal jsem tedy troje Garminy Instinct Solar a…

Červené jsem nechal ve výchozím stavu (všechny funkce zapnuté). Baterii nabitou na 100 % zde Garmin udává jako 24 dní.
Žlutým jsem vypnul sledování srdečního tepu (což má přidat 16 dní výdrže) a na noc (v mém případě 23 až 6:30) jsem nechal automaticky zapínat úsporný režim (to kupodivu nemá na výdrži přidat nic). Nechal jsem zachované připojení k mobilu (odpojení má ušetřit pouhé tři dny), nechal jsem ciferník s aktivními widgety a sekundovkou (přepnutí na zjednodušený má ušetřit 9 dní), nechal jsem i sledování aktivity (počítání kroků a sledování spánku), protože vypnutí by přidalo pouze 6 hodin. Plně nabitá baterie zde ukazuje výdrž 43 dní.
Zeleným jsem vypnul, co šlo, a GPS jsem přepnul do režimu UltraTrac, což znamená prodloužení logovacího intervalu (Garmin neudává, na jak dlouho, v neoficiálních zdrojích jsem vyčetl, že jde o minutu).

Výsledkem tohoto cvičení měl být jednoduchý graf, ze kterého byste vyčetli exaktní pravdu. Velmi rychle však bylo jasné, že tak jednoduché to nebude.

Zjištění první. Čerstvě nabitou trojici hodinek jsem vzal na hodinový běh. Po návratu červené i žluté stále ukazovaly 100 % energie, paradoxně jen ty nejúspornější zelené spadly na 96 %. Jak si to vysvětlit? Napadá mě, že není 100 % jako 100 % a zelené ve skutečnosti byly méně nabité. Nebo měření kapacity není až tak přesné.

Zjištění druhé. Oboje hodinky se sekundovou geolokací odpípávaly uběhnuté kilometry v neuvěřitelné souhře. Ještě na sedmém kilometru byly mezi hodinkami asi jen 4 sekundy. To je působivá přesnost. U zelených hodinek s minutovým logováním polohy jsem čekal, že naměří kratší vzdálenost, ale opak byl pravdou, na 8 500 metrech naměřily 8 780 metrů. I tak je odchylka překvapivě malá.

Zjištění třetí. Všimli jste si někdy, že hodinky v mobilní aplikaci Garmin Connect mají stejnou barvu jako hodinky na vašem zápěstí? Není to náhoda, tato informace je obsažena v systému. U modelů s barevným displejem ji Garmin používá ke sladění ciferníku s barvou hodinek.

Zjištění čtvrté. Chvíli po běhu přišel na řadu krytý bazén. Dlouhodobě se držím doporučení pro plavání s hodinkami z Blogu Garmin a zvykl jsem si spočítaným délkám věřit. O to víc mě zarazilo, jak brzy se počty rozešly. Dvojice hodinek na levé ruce spočítala tři délky, hodinky na pravé čtyři. Než jsem odplaval stovku bazénů, narostl rozdíl na tři délky a o jednu se rozešly i hodinky usazené pár centimetrů od sebe na stejném zápěstí.

Zjištění páté. Následovalo několik dní bez sportu. Také jsem na 24 hodin odcestoval a žluté a zelené hodinky nechal doma (aspoň na služební cestě jsem nechtěl vypadat jako podivín). Jak se to projeví na spotřebě? Ušetří se energie, protože hodinky nemusí počítat kroky a měřit spánek, nebo Bluetooth marně pátrající po spárovaném smartphonu začne drancovat baterii? Ani jedno, křivka spotřeby za ten den prakticky nezměnila směr.

Zjištění šesté. Instinct Solar uvádí výdrž baterie výhradně ve dnech (na klasická procenta nepřepnete, zobrazí se jen po připojení nabíječky). Udávaný počet dní do vybití je poněkud optimistický – jako by Garmin automaticky kalkuloval s energií získanou ze slunce, která však některé dny jednoduše nepřijde (je pod mrakem, sedíte v kanceláři…). Ve výsledku se stane, že ze dne na den na počítadle zmizí tři dny, což nepůsobí úplně dobře. Plynulejší mizení procentních bodů mi přijde přirozenější.

Výdrž baterie

Sečteno a podtrženo: S pěti hodinami sportovní aktivity vydržely červené hodinky se všemi aktivními funkcemi 15 dní. Žluté s vypnutým měřením tepu zvládly 20 dní. Zelené hodinky provozované v úsporném režimu ve stejný den hlásily, že se vybijí za dalších 25 dní.

Výsledek je tedy zřejmý. Zvažte, jestli opravdu potřebujete kontinuální měření srdečního tepu. Nestačilo by, kdyby se tenhle senzor aktivoval pouze při sportovní aktivitě? Nejvíce energie ušetříte, když hodinky odpojíte od mobilu. Znám sice lidi, které notifikace z mobilu vyloženě obtěžují, osobně však považuji vypnutí chytrých funkcí za nesmysl, proto jsem si přece nekupoval chytré hodinky.

GPS režim UltraTrac mě příjemně překvapil přesností. Nutno však dodat, že to bylo při relativně pomalém běhu bez častých změn směru. Kdybych na kole svištěl klikatou horskou silničkou, nepřesnosti by byly větší. Takže rozhodně užitečná funkce, ale někdy se hodí více, někdy méně.

Tedy ano, Správce napájení může ušetřit mraky energie a až násobně prodlouží výdrž baterie. Ale nedává mi velký smysl mít ty drastičtější úsporné režimy aktivní neustále. Spíše je vidím jako nouzové řešení pro případy energetické krize.

Fotovoltaika

Energetickou magii jsem testoval na trojici Garminů Instinct Solar, takže by byl hřích nezastavit se u fotovoltaiky integrované v displeji a jeho okolí. Ostatně je to první věc, na kterou se lidé ptají (hned jak vysvětlím, proč nosím troje).

Součástí prezentace tohoto modelu je tabulka, ve které se dočtete, že v režimu smartwatch vydrží Instinct Solar 24 + 30 dní. To zní fantasticky! Jenže podmínkou toho „slunečného bonusu“ je, že bude displej tři hodiny denně vystavený slunci o intenzitě 50 000 luxů (velmi jasný den). Pokud pracujete jako pokrývač v Kalifornii, patrně to nebude problém. Při aktivní letní dovolené v českých podmínkách to možná také zvládnete.

…ale jinak je to utopie. Pokud většinu dne trávíte v interiéru, jste bez šance. Hodinky nesmí zakrýt rukáv. A dokonce i když praží ostré letní slunce, musí ciferník mířit alespoň přibližně směrem, ze kterého přicházejí paprsky. Stačí mrak, nebo hodinky odvrácené od slunce a účinnost indikovaná v kruhovém segmentu displeje velmi rychle padá. V pošmourných podzimních dnech je energetický příspěvek panelu čistá nula.

Resumé

Pasáž o fotovoltaice možná působí trochu pesimisticky, ale stejně jsem z nových Instinctů Solar nadšený. Jednak proto, že zvedají základní výdrž baterie proti první generaci. Ale hlavně proto, že kombinace Správce energie a solárního panelu mění pravidla hry. Dosud byla výdrž chytrých hodinek pevně daná. Teď je to rovnice, kde si můžete pohrát s proměnnými na straně spotřeby a jeden trumf máte i na straně energetického příjmu.

Garmin dává fotovoltaiku také do vlajkové řady Fénix. Tam je plocha panelu menší, přitom energetická náročnost hodinek je větší, takže smysl takové integrace slábne. U hodinek Garmin Instinct Solar ten smysl vidím. Mohu je vřele doporučit lidem, kteří tráví značnou část života venku, takže je velká pravděpodobnost, že se jejich fotovoltaika potká se slunečními paprsky.

29. 1. 2021 0 komentáře

Běhání Běžecké boty Silniční boty Vybavení

Recenze: pohodlná bota na dlouhé běhy ASICS GEL-Nimbus 23

od Magdaléna Ondrášová 28. 1. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Už ze svých prvních Nimbusů 16 jsem cítila jistotu pohodlí pro dálky. Po prvním nazutí bylo jasné, že současný model kráčí sebevědomě ve stejných stopách a nyní již přede mnou stála jediná otázka, daří se vývojářům botu jemnými změnami ladit k dokonalosti, nebo nový model „jen přebarvili“? Pustila jsem se do testování.

Zkratka ASICS je z latinského „V zdravém těle, zdravý duch“ (Anima Sana in Corpore Sano) je parafrází na zdravý pohyb. Značku založil v roce 1949 Japonec Kihachiro Onitsuka a jeho cílem bylo, abyste dosahovali svých met zdravým způsobem. A přinejmenším v modelu Nimbus svoje krédo naplňuje.

Spolu se mnou testoval pánský model i redaktor Marek Odstrčilík, jehož pohled si můžete přečíst v článku níže.

Pohledem padesátikilové ženy

Podešev

Model GEL-Nimbus je určený k dlouhým běhům v pohodovém tempu a tam je také nejsilnější v kramflecích. Svědčí o tom štědré tlumení v mezipodešvi, kde je kromě klasické pěny také v nejvíce namáhaných částech gel.

Uzpůsobená je tomu také podešev, která je sice silniční hladká, ale stabilně mě přenesla přes šotoliny, lehké nerovnosti i měkký povrch (ušlapaný sníh) díky kombinaci hlubšího vzorku v několika místech podrážky.

Svršek

Stabilní širší podrážka je základnou pro pohodlný svršek. A bohaté polstrování paty a naducaný jazyk jsou peřinkou pro chodidlo. Změnu vidím především ve svršku, který odpovídá technologickému pokroku a připomíná pleteninu, která umí dobře respektovat tvar chodidla a je hlavně dobře prodyšná.

Ochranné prvky jsou naprosto v souladu s běžeckou obuví určenou na silnici. Vlny loga ASICS a pás na patě jsou reflexní a materiál je při osvícení třpytivý. Zpevnění je pak pouze v oblasti patní misky a špička zůstává volná a co nejvíce prodyšná. Což je dobře, protože bohaté polstrování popsané výše si vybírá svou daň za pohodlí a v botě je trochu teplo.

Neměla bych zapomenout zmínit štědrý prostor do šířky v přední části boty, který uvítáte právě u delších běhů. Zatím co ale u historického modelu 16 jsem pociťovala díky širšímu kopytu jakousi „lenost“ boty, dvacet trojky jsou široké mimoděk. Pohodlí skýtají, ale nemohu říct, že bych si šíři při běhu nějak uvědomovala.

Určení ASICS GEL-Nimbus 23

Celkově jde o tréninkové boty určené na pevné povrchy, které s vámi poběží světa kraj. Konstrukce boty, podešev, svršek, bohaté polstrování nejen dodají pohodlí, ale i bytelnost, která samozřejmě něco váží. O to déle s vámi ale vaše boty poběží a dožijete se spolu stovky krásných kilometrů. Právě ve svršku a váze ale nacházím největší pokrok od modelu 16, současný model je lehčí na váze i pocitově.

Nemusíte běhat zrovna každý den půlmaraton, abyste dálkoplaze Nimbus 23 ocenili. Naopak bych je vřele doporučila začátečníkům, kterým odpustí nedostatečnou techniku běhu. Nadšení budou také všichni, kteří dávají přednost prožívání pohybu na zdravém vzduchu před dodržováním tempa. Pohodlí skvěle tlumených bot s měkkoučkým svrškem je bez kompromisů. Rychlost v Nimbusech nečekejte, zato lásku k pohodlí vždy a po mnoho a mnoho kilometrů.

ASICS GEL-Nimbus 23

Objemová tréninková silniční obuv

Drop: 13 mm ženy/10 mm muži
Váha: 250 g/300 g
Cena: 4 599 Kč

Pozitiva: pohodlí, tlumení, životnost
Negativa: hmotnost, v botě může být teplo

Pohledem stokilového muže

Znáte to, po iks letech potkáte starého známého, se kterým jste si byli opravdu blízcí a i přes to odloučení, po pár minutách zjistíte, že si stále máte o čem povídat, a že je to vlastně ještě lepší. No a přesně tohle se mi přihodilo se silničními běžeckými botami ASICS Nimbus 23. Model téhle ikonické řady jsem měl naposledy před sedmi lety, stejně jako kolegyně výše. A teď jsme se zase potkali. Už tehdy to v podstatě byly od první chvíle moje nejoblíbenější boty. A jak dopadlo setkání po tolika letech?

Řada Nimbus vždy u ASICS patřila mezi ty nejpohodlnější. Na tomhle se nic vůbec nezměnilo a “23” jsou opravdu balzámem pro nohy. Na kratších bězích to cítíte samozřejmě také, ale to pravé pohodlí oceníte především na delších výbězích. Cítit se dobře v běžecké botě i po 20 kilometrech je prostě k nezaplacení. Samozřejmě se od nich nedá čekat, že v nich budete dávat rychlé tempo, ale za těch sedm let vnímám, že je novinka dokáže být o krapet svižnější. Gelové tlumení je opět skvělé, a tak i těžší běžec, jako já, není zklamán. Dopad nohy je velmi měkký, a tak klouby a kolena nedostávají takové rány, jako se vám může přihodit u jiných modelů běžeckých bot. Jedním slovem: paráda.

Pánská verze ASICS GEL-Nimbus 23. Foto: Marek Odstrčilík

Jelikož terén při běhání střídám, tak se boty podívaly samozřejmě i do lesa, na sníh a led. Lehký terén zvládnou v pohodě a stabilita je vzhledem k silničnímu určení dobrá. Chodidla jsou v botě příjemně obepnutá. Na sněhu s nimi též není problém, boty drží normálně. Na led ale určené nejsou, ani tam s nimi nechoďte.

Pochválit musím polstrovaný jazyk a prostor v botách. Je to prostě jak ve VIP třídě. Noha dýchá, nikde na nic nenaráží, nic nepřekáží, a tak může volně pracovat. Balzám. Rozdíl oproti starému zmiňovanému modelu je i v síťovaném svršku, který je kvůli pohodlí určitě měkčí.

Poslední plus, patří často opomíjeným tkaničkám, které se při běhu nikterak nepovolují, nerozvazují a velmi citlivě botu přimknou k noze.

Když to shrnu, tak řada ASICS Nimbus je i po sedmi letech víc než skvělá, je lepší. Nimbus 23 působí dospělejším a kompaktnějším dojmem. Pohodlí, měkký dopad, stabilita, co víc si od bot určených převážně na delší běhání přát. Pokud chcete nohám dopřát členství v exkluzivním klubu milovníků pohodlí a máte rádi pohodové tempo, tak sáhněte po ASICS Nimbus 23. Chybu neuděláte.

28. 1. 2021 0 komentáře

Inspirace Inspirace a příběhy Trénink

Poprvé na skialpech: Jde to snadno, stačí vyjít. Divočinu nechte na příště

od Magdaléna Ondrášová 26. 1. 2021

autor Magdaléna Ondrášová

Stoupáme stopou, manchesterem i prašanem. Do příkrého kopce či traverzem. Na stupních sklonu nezáleží, pořád si povídáme a rozplývám se nad krásou a čistotou zimní horské přírody. Tempo přizpůsobujeme, plíce jsou volné a já si uvědomuji, že Karolína měla pravdu, ono je to jednodušší než jít v botách.

Do skialpů se zamilujete a je důležité, abyste odhodili obavu ze svého poprvé, protože když nepodceníte výbavu ani přírodu, není se čeho bát. Podruhé je to už tak jednoduché! A k odhodlání vám pomůže tento článek, kde se dozvíte, jaké to poprvé na skialpech je.

Pokud se obáváte, zda je úplně normální, že napoprvé řešíte vše a stále dokola, tak je. I já to tak mám. Poprvé na skialpy. S sebou do Špindlerova Mlýna balím vše, o čem se nemohu rozhodnout, zda to potřebuji. Takže vše.

Mám to štěstí, že na první skialpy vyrážím s kolegyní a kamarádkou Karolínou, která není žádným nováčkem a půjčuje mi i výbavu. O dvě čísla větší boty odladím dvěma tlustými ponožkami, však na to vyzkoušení to stačí. Ne tak úplně, ale o tom později.

Jak se obléknout na skialpy

První túře předcházejí tanečky před skříní. Venku sníh a dva stupně pod nulou, zataženo, asi bude i sněžit. Napoprvé je vůbec nejtěžší se obléct a sbalit batoh, protože člověk vůbec netuší, do čeho jde. A zde doporučuji pravidlo, raději více než méně.

Oblékám se:

termotriko s dlouhým rukávem,
funkční mikina (dobrá volba byla multifunkční polartecová a prodyšná Crazy Idea, kterou jsem testovala jako běžeckou zde)
skialpová bunda (kterou mám jako univerzální i na zimní běhání, tzn. lehce zateplená bunda s neprofukem a je testovaná v článku jako mikina výše),
druhá lehce zateplená bunda (jestli máte tenkou péřovku, tak super, vezměte ji),
tenké podvlíkačky,
outdoorové funkční kalhoty,
dvoje funkční silné ponožky, protože jsou mi boty velké, jinak stačí jedny a třeba i tenké,
čelenka na hlavu (obvykle se začíná stoupáním, a to vás opravdu zahřeje),
tunel na krk (i pokud roušky nebude třeba, tunel se hodí vždy),
cyklistické zimní rukavice,
plně nabitý mobilní telefon do vnitřní kapsy. Mráz by ho mohl „uspat“ v nejméně vhodnou chvíli,
na levém zápěstí mám své Garmin 745, kde pod funkcí Lyžování mimo sjezdovku se schovává právě skialpinismus. To jsem opravdu nečekala (tuhle hru na schovku).

Změna počasí během pár minut a lovení všech vrstev z batohu (na sjezd).

Co s sebou na skialpy

Nejsem si jistá, jestli to nepřeháním, ale nechci zítra číst palcové titulky bulváru, jak dvě redaktorky Rungo odsekávala horská služba od smrčku hned dva dny poté, co na svém webu psali, jak nepodcenit výbavu na zimní túru.

Přestože je to na vrchol Medvědína jen asi pět kilometrů a víme, že je nahoře otevřené výdejní okénko, po cestě potkáme určitě turisty a vždycky se můžeme otočit a sjet okamžitě dolů, do batohu beru:

dvě termosky 0,7 litru s horkým zeleným čajem,
lyžařské rukavice,
lyžařské brýle,
kulicha,
tři tyčinky a ovocnou kapsičku,
čelovku,
kapesníčky,
péřovou vestu,
kdybych ji měla, zcela jista sbalím termofolii,
helmu neberu, nemám ji s sebou. Spoléhám na to, že sjezdovky jsou liduprázdné, střet s lyžařem nehrozí a jsem zkušený sjezdař, pojedu opatrně. Přesto vřele doporučuji helmu si vzít.

Dolů vás může čekat prašan, zmrzlý tankodrom, nebo čerstvý manchester

První trasa

Napoprvé plánujeme jednoduchý kratší výšlap. Jednak nevíme, kdy se mi může udělat puchýř, pak potřebuji nabýt jistotu, zda jsem dobře sbalená na případnou změnu počasí, a hlavně ještě nejsem jako borci, kterých je plný Youtube, kteří v jednom výskoku strhnou tulení pásy bez zutí lyží, vyhodí do vzduchu tak šikovně, že se samy navinou na izolační pás a smotány do spirály před mistrným umem svých pánů se pokorně zanoří do kapsy bundy a zatáhnou za sebou zip. To si fakt nechejte jen zdát. Sundávání tuleních pásů je tak trochu opruz. Na poprvé i na podruhé.

Cíl první výpravy je tedy jednoduchý, na úpatí kopce nasadit tulení pásy, nastavit vázání na stoupání a nezapomenout zapnout sporttester. Vystoupat cca pět kilometrů na Medvědín, tam sundat pásy, přehodit vázání, a zasjezdovat si dva kilometry dolů. Hotovo. Plus pár set metrů pěšky z domu (do domu).

Na první túry volte kraje sjezdovek a turistické zimní cesty (které vedou mimo lavinové svahy) a na kterých se dá navíc velmi dobře orientovat. Získávejte první zkušenosti v „bezpečí“.

Větší vybavení vs. z půjčovny na míru

Nemusím být členem Mensy, abych věděla, že případné vybavení z půjčovny, které mi padne přesně, je lepší. Přesto jsem napoprvé sáhla po pohodlí nabízeného vybavení „po ruce“, když jdu se skialpem teprve na první rande. Na to, abyste podlehli kouzlu tohoto sportu, je provizorní řešení dostatečné. Pokud odladíte případné lítání nohy v botě tlustými ponožkami, abyste nepřišli k puchýřům, je to v pohodě.

Důrazně ale varuji nezkušené sjezdaře před touto variantou. Nejhorší na velké botě je vůle, kterou vám dává při sjezdu. Zatočit nejdřív nohou v botě, a pak teprve lyží, chce um, pomalou rychlost a velkou dávku opatrnosti. Je třeba brát v potaz, že sjezdovky jsou teď většinou podobné freeridovému ringu.

Jak funguje vázání a tulení pásy vám vysvětlí v půjčovně nebo kamarád, od kterého si vybavení půjčujete.

Druhý den jsem vyrazila na podobnou kratší túru ve vybavení z půjčovny. Skialp jsem si samozřejmě užila lépe jak ve stoupání, tak hlavně při sjezdu. Jistota nade vše.

Co musíte vědět

Skialpová výzbroj se dá nejvíce připodobnit sjezdové. Vázání je ale připravené na variabilitu volné a pevné paty, při stoupání si z něj můžete vybudovat podpatek, který uleví achilovkám.

Boty zase umí být flexibilní pro stoupání i tuhé pro sjezd. Vše má co nejnižší hmotnost, a přitom zůstává bytelné. A tedy to něco stojí. Oproti dřívějšku se už ale dá pořídit komplet za rozumnější ceny, nebo se dá sehnat z druhé ruky. Hole jsou teleskopické, protože zatím co na sjezd to znáte (tak, aby ruce byly v pravém úhlu), na stoupání je potřebujete prodloužit.

Tulení neboli stoupací pásy jsou pásy, které natáhnete na skluznici, jsou z vnitřní strany lepivé. Z vnější není tuleň jako kdysi, ale buď mohér, syntetika nebo kombinace obojího, jehož hustý vlas brání couvání lyže, zato vpřed to s ním jde „po srsti“ lehce. Dávejte pozor, abyste pás nalepili na střed a nepřesahoval hranu.

Skialpinista skialpinistu při stoupání zdraví ahoj nebo skol.

Poprvé na skialpech

Skialp je velká pohoda. Oproti pěší turistice nenamáhám tolik nohu, klenbu, kotník, nic nepodkluzuje a neboří se… Na skialpech se pohybuji jistě a intuitivně od prvního kroku. Přestože začínáme prudkým stoupáním v kraji sjezdovky, jde to jako po másle. Stačí nehonit triko před ostatními a nechat se předbíhat. Zvolit si tempo, které mě neutaví a tepovka je natolik v pohodě, že si stále s Karolínou povídáme. Tím i prudká pasáž krásně uběhne.

Zaznamenaná rychlost klesání po couvnutí a pádu

Výhodou také je, že ve fázi stoupání nejde moc rozeznat zkušenější borce od skialp panen. Tedy pokud se nerozhodnete při focení kamarádky mimoděk kvůli kompozici couvnout. Mohérový chlup zakousnutý do krystalů sněhu mě poslal k zemi rychle a ve chvíli, kdy se ze zatáčky vyrojilo obecenstvo. Jak jinak.

Pravidlo z cyklistiky, že v kopci se nezastavuje, zapomeňte. Součástí našeho stoupání je totiž odkládání a vrstvení svršků. I když jde stále o kecací tempo, i největší zmrzlina jako já se zahřeje. Nakonec stoupám v termotriku a mikině – bez rukavic!

Hory jsou ale hory a například na druhém výletě druhý den zažíváme oblačno, sněžení, ostrý ledový vítr i slunečno, a to vše během dvou a půl hodiny. A každá změna počasí je opravdu znát. Naštěstí mám nabaleno dostatečně, a tak se ukazuje, že více je někdy akorát.

Řádky plynou a už vás nebudu dál zdržovat od plánování vašich prvních skialpů. Vyrazte, protože skialpinismus není jen o pocitu „potom“. Cestou nahoru je to krásné, nahoře je to nádherné a pokud jste sjezdař, tak sklouznout se dolů je úžasné. Pro dnešní manchesterový pás, který těsně před námi ujela rolba, už mi došla slova.

Autoři fotografií: Magdaléna Ondrášová a Karolína Hornová

26. 1. 2021 0 komentáře

Zdraví

SOUTĚŽ: Dejte svoje zuby do formy a vyhrajte set zubních past SPLAT

od Marek Odstrčilík 25. 1. 2021

autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Jakýkoliv zánět pro náš organismus je nepříjemný a může způsobit rozsáhlé trable. Proto je důležité o sebe dbát a nic nepodcenit. To se samozřejmě týká i našich zubů, které umí pěkně potrápit. A proto tady pro vás máme soutěž. Chcete-li mít zdravé zuby a tudíž i tělo a ducha, pojďte s námi vyhrát 5×3 zubní pasty SPLAT, o kterých jsme psali minulý týden ZDE.

Jak soutěžit? Stačí odpovědět na jednoduchou otázku ve formuláři níže a vyplnit kontaktní e-mailovou adresu, abychom se vám mohli ozvat, pokud vyhrajete.

Soutěžíme od 25.1.2020 do 31.1. 2020.

Po ukončení soutěže vybereme a vyhlásíme pět náhodných výherců, z nichž každý obdrží zubní pasty SPLAT v hodnotě přes 500 Kč – 1×SPLAT BLACKWOOD, 1×SPLAT COFFEE OUT, 1×SPLAT STRESS OFF.

Na celou nabídku se můžete podívat TADY.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

25. 1. 2021 0 komentáře

Inspirace Inspirace a příběhy

Výzva ASICS: Přivstaňte si a dostaňte mysl do kondice

od Rungo 22. 1. 2021

autor Rungo

KOMERČNÍ SDĚLENÍ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ řekla liška Malému princi a měla pravdu: Duševní zdraví nevidíme, nelze ho změřit, ani mu stopnout čas. Díky aktuální vědecké studii ale víme, že díky sportu ho můžeme dostat do kondice. Díky výzvě Sunrise Mind se můžeme přidat všichni a společně zvednout náladu celému světu.

Přiznejme si, kdo z nás v poslední době aspoň na okamžik nepropadl trudomyslnosti: Nemůžeme dělat, co bychom chtěli, nebo naopak musíme dělat to, co nechceme, přepadl nás nepoznaný strach o zdraví či existenci, nebo už „jen“ máme dost toho, jak se to vleče a konec je dál než cílová páska ultramaratonu. Vždycky je tu ale něco, co nám nikdo nemůže vzít. V našem případě je to (kromě dalšího) sport. Sport je cesta, motivace, ale i víra a naděje. A taky zábava. Něco, co je tu pro nás každý den se stejnou jistotou, s jakou ráno zase vyjde slunce. A právě sport a pohyb je podle vědců tím, co nás může (a navíc poměrně snadno) vyvést z duševní nepohody. A nejen nás. Pojďme se hýbat, motivovat ostatní a zjistit, že i ta „blbá“ fotka na Instagramu není jen chlubení.

Nenechte se nakazit „blbou náladou“

Značka ASICS upozornila na fakt, že současná pandemie nemusí útočit jen na naše plíce a dýchací cesty, ale i mozek. „Uvědomujeme si, jaký nápor na psychickou pohodu milionů lidí to způsobuje. Ale také víme a věříme, že pohyb dokáže pozvednout mysl a pomoci lidem cítit se lépe,“ říká výkonný ředitel značky ASICS Yasuhito Hirota. Musíme se spolehnout víc sami na sebe – to ale zároveň přináší i možnost, uspořádat si volný čas nebo celý život podle sebe: Konečně se víc věnovat tomu, co nás baví, co nám dodává energii a pomůže najít sebe sama, i pokud třeba trošku tápeme.

„Více než kdy předtím je teď důležité být aktivní a zažít a využít přínos, který sport a pohyb má na naše duševní zdraví,“ dodává dr. Brendon Stubbs, přední odborník v oblasti výzkumu duševního zdraví na King’s College v Londýně. Nemusíte se hned „kousnout“ a začít trhat rekordy. Stačí, aby vám to dělalo radost. Abyste s každým pravidelným pohybem věděli, proč to děláte. Věříme, že to víte, ale pro jistotu přinášíme ještě tvrdá data, která přesvědčí i ty, kteří by snad měli sklon začít koketovat s nihilismem.

Sportem proti stresu: Lepší nálada v číslech

„Britští vědci“ jsou fantomem české žurnalistiky, ale v našem případě jde o skutečná jména a hlavně přesvědčivé výsledky, zkoumající nervové dráhy v mozku, které mají schopnost ovlivňovat prvky duševní pohody. Doktor Stubbs a jeho tým přinesli velmi zajímavé závěry: Už krátká fyzická aktivita způsobuje emocionální povznesení, zahrnující mimo jiné o 29% lepší odolnost vůči stresu, lepší schopnost se uvolnit a soustředit, až o 26 % vyšší rychlost zpracovávání informací a nižší riziko ukvapených a nepromyšlených rozhodnutí a také zlepšení paměti a výrazné snížení stresu a s ním spojené úzkosti nebo zapomětlivosti až o 58 %. To celkem vysvětluje ten příval energie po tréninku, kdy máme pocit, že dokážeme trhat asfalt holýma rukama!

Co je nejzajímavější, že výsledky byly lepší u každodenních hobby sportovců, než u profesionálů. Co z toho vyplývá? Sport jako součást životního stylu má velký potenciál pozitivně ovlivňovat naše duševní zdraví. Zakladatel značky ASICS Kihachiro Onitsuka si ostatně už ve čtyřicátých létech všiml, že sport přináší lidem v poválečném Japonsku naději a pozvednutí ducha. Víru ve sport jako „lék na duši“ zvěčnil i v názvu své značky, která je akronymem latinského rčení „anima sana in corpore sano“, tedy ono okřídlené „v zdravém těle zdravý duch“. A právě v této době není vůbec od věci se k této myšlence vrátit.

Cesta do hlubin sportovcovy duše

To ale není všechno. Výzkum bude pokračovat, a to i díky značce ASICS, která se do projektu zapojila. Výzkum, který bude navazovat na zmíněnou pilotní studii, má potenciál přinést přelomové informace: Totiž že sportem lze do jisté míry léčit duši. Pomocí špičkových biometrických technologií budou odborníci zkoumat a „měřit“ emocionální a kognitivní pochody profesionálních i hobby sportovců, včetně třeba britské olympijské běžkyně a mistryně Evropy v triatlonu Beth Potterové. Studie by měla přinést odpověď na to, jak a kam nás dokáže sport na poli duševního zdraví a pohody posunout, a jak s jeho potenciálem pracovat.

Než vědci shromáždí všechny potřebné materiály, můžeme začít s „pokusy na lidech“ my sami. A klidně hned teď – zkusit si, jaký vliv na naši náladu má sport, aktivní pohyb, a třeba i to, že si vyzkoušíme, že překonat nějaký malý diskomfort není zase tak složité, pokud máme motivaci. To všechno je součástí aktuální výzvy s ASICS s názvem Sunrise Mind Challenge. Jak název napovídá, stačí si trošku přivstat (tak si pospěšte, dny se prodlužují), vyrazit za pohybem a dodat motivaci a sílu ostatním. Nemusíme být žádní trenéři, postačí nám to, co umíme nejlíp: Pořídit fotku své aktivity za východu slunce a sdílet ji na sociální sítě.

Výzva i boty v barvě plameňáka

Možná si říkáte: „A komu tím prospěju?“ Kromě sebe samých a dalších, kterým výzvu a motivaci předáte, pomůžete také vědě: Za každou označenou fotku pošle ASICS příspěvek na konto nadace Mind a podpoří tak výzkum duševního zdraví v souvislosti se sportem. Fotku je možné sdílet na Instagram, Facebook nebo Twitter. Nezapomeňte označit až tři své přátele a také přidat hashtagy #SunriseMind a #SounsMindSoundBody. Připojit se můžete i k výzvě Move with the Sun Challenge v aplikaci Runkeeper. Do výzvy se zapojují profesionální, rekreační i hobby sportovci a kromě motivace společně poukazují i na důležitost péče o duševní zdraví.

Východ slunce není symbolem výzvy náhodou: Je příslibem jistoty nového začátku a naděje, ale poukazuje i na to, že ranní aktivita nás dokáže optimálně nabudit a připravit na celodenní počínání. A je také symbolem země, v níž má značka ASICS své kořeny. Idea pozitivního myšlení je zhmotněna i v její nové kolekci Sunrise Red: Jasná, pozitivní červená barva, připomínající peří plameňáků, vás prostě nenechá sedět doma. A jestli si myslíte, že už máte sportovních věcí dost, může se váš názor při pohledu na zářivé boty a oblečení rychle změnit.Tak zavažte tkaničky a udělejte něco pro své tělo i duševní pohodu a dobrou náladu. Protože kdo dokáže pohnout tělem, dokáže pohnout i myslí a možná i celým světem.

22. 1. 2021 0 komentáře

Cyklistika Trénink

Tvrdý a bláznivý rok cyklistického profíka Petra Vakoče

od Marek Odstrčilík 21. 1. 2021

autor Marek Odstrčilík

Život profesionálního cyklisty je jeden velký cirkus. Přesouvání se sem a tam po celém světě, spousta nocí po hotelích a závodů. Domů se během roku moc nepodívá a na další svoje zájmy není téměř čas. Jenže minulý rok byl úplně jiný, covid změnil chod úplně všeho a samozřejmě se dotknul i života cyklistického. Český závodník z týmu Alpecin Fénix Petr Vakoč se rozpovídal o tom, jak on vnímal všechna omezení, zrušené závody a vůbec nejistotu, která panovala samozřejmě i v cyklistice.

Minulý rok byl pro tebe popravdě dost zásadní. Po šesti letech jsi odešel z týmu Quick Step do daleko menšího Alpecin Fenix. K tomu přičtěme paralyzování světa covidem, rušení a přesouvání termínů závodů. Co to s tebou udělalo?
Na jednu stranu jsme díky tomu, že jsme změnil tým, dostal smlouvu na dva roky a to dodá na klidu. V novém týmu navíc došlo ke změně titulárních partnerů a letecké společnost Corendon odstoupila, což bylo zpětně asi dobře, protože v tomhle segmentu je to teď moc těžké. Co se týká závodů, tak to bylo jak na houpačce. Byli jsme v Itálii na Strade Bianche a až tam se před startem dozvěděli, že to nebude. První měsíce roku jsme pořád jenom čekali co bude, nikdo nic nevěděl. Já pak byl v Andoře a rozhodnul se, že se nebudu vracet do Čech, kde bych musel do karantény. Říkali nám, že za pár dní už se bude určitě moct na kolo. No, jenže z toho nakonec bylo sedm týdnů, kdy jsme nemohli opustit dům, ve kterém jsme byli.

Co jsi tam dělal?
Trénoval jsem na trenažéru a díky sousedům kamarádům jsme to přežívali. Byl to tvrdý rok. Vezměte si, že když jsem byl zavřený v té Andoře, tak jsem nemohl jezdit na kole, k tomu čekání a nejistota ohledně závodů, to je určitě psychicky nelehká situace. Chvíli mi trvalo, než jsem si to nějak srovnal. Ona ta doba měla i pro mne dobré stránky, protože jsem alespoň dostudoval kurz výživy a zapsal jsem se zpátky na vysokou školu obor psychlogie managmentu.

Ty nejsi úplně fanoušek trenažéru, ale tušíš, kolik kilometrů jsi na něm minulý rok nalítal?
To nevím, úplně to nesleduji, ale odhadnu, že třeba za týden by to mohlo být kolem 10 hodin. Nejvíc v kuse pak asi 3,5 hodiny. Ale to fakt stačí. Ideální doba je kolem 1,5 hodiny, kdy to jsou třeba intervaly a podobně. Musím přiznat, že mě docela bavili závody na platformě Zwift a i tréninky a sbírání odznáčků (smích). Nebo jsem se někým domluvil a virtuálně jsme vyrazili na společný trénink a mluvili spolu přes telefon. Skoro to bylo stejné, jako kdyby to bylo v reálu.

Pdtr Vakoč se na soustředění přesouvá vlakem. Autor: archiv Petr Vakoč

V prosinci bylo mistrovství světa jízdy na trenažéru, tak třeba to začneš jezdit.
Asi ne. Není to můj šálek kávy. Já potřebuji dlouhé a náročné závody, kde každý přijede do finále už pořádně unavený, tam mám pak výhodu. Ale určitě je to trend, který se nedá zastavit a v budoucnu budeme ve virtuálním světě závodit čím dál více.

A jak si zvládnul přechod do nového týmu, bylo něco, na co jsi si musel složitě zvykat?
Asi nebylo. Hnedka jsem zapadnul. V tomhle týmu je totiž skvělá domácí atmosféra. Taková velká rodina. Tohle se v profi týmech moc nevidí. Navíc má podobný styl závodění jako byl v Qiuck Stepu, tedy to, že do závodu se jde s tím, že se chce vyhrát. Vybavení je také výborné. Takže za mě se v přestupu pro mě žádné velké překvapení nekonalo.

Je z toho cítit, že ta rodinná atmosféra je pro tebe důležitá.
To je. Já jsme i hodně řešil, abych šel někam, kde bude přátelství hrát velkou roli. Přiznám se, že jsem vždycky snil o menším prokontinentálním týmu, který ale jezdí na všechny velké závody. No a klaplo to.

Hele, když se vlastně neví, jestli závod bude, nebude, tak jak se na tohle dá trénovat?
Ta příprava je vlastně udržovací. Já měl trochu následně problém, když se začalo závodit, abych chytil to správné tempo. Také proto mě tým nasazoval v druhé půlce roku co to šlo. A i letos bych měl jet ty první závody, co budou.

Byla na závodech třeba v pelotonu cítit jiná atmosféra?
Nejvíc bylo zvláštní to, že jsme se třeba nemohli nikomu podepsat, vyhýbat se lidem, nefotit se. Tahle atmosféra nebyla. Jste v roušce a odháníte od sebe lidi. Co se týká pelotonu, tak závodění jsem vnímal, že je takové agresivnější. Buď to bylo nevybouřením závodníků nebo třeba někomu končila smlouva a chtěl dobře zajet.

Druhá půlka už byla ale cyklisticky pro tebe daleko lepší.
To rozhodně. Vlastně od konce června do konce října s drobnými přestávkami pořád závodil. Vedl jsem vlastně intenzivní hotelový život.

A jak celou covidovou situaci dával tvůj parťák v týmu a jedna z největších hvězd světové cyklistiky Mathieu van der Poel?
Ten je pořád v pohodě a nad věcí. A navíc ve formě.

Tak on je hvězda cyklistiky. Jaký to je kluk? Co tréninky s ním?
On je opravdu komunikativní a plný energie. Pořád děla srandičky. Je to takové přerostlé dítě. No a trénovat s ním je občas hrozné, protože je jak utržený ze řetězu a častokrát celou skupinu strhne k závodění. Rozhodně to není namachrovaný.

Ty jsi vždycky k některým věcem přistupoval jinak než ostatní. Například řešil dobrý spánek tím, že jsi včas vypínal všechna elektronická zařízení kolem sebe. To stále praktikuješ?
Pořád a pořád nemám spánek stoprocentně vyřešený, pořád je co zlepšovat. Nikdy jsem nebyl dobrý spáč, tak si musím hlídat správné podmínky a dodržovat spánkovou hygienu. Odpočinek je nesmírně důležitý.

To musíš dát lahvinku nebo pár pivek před spaním.
No, tohle rozhodně není nejlepší řešení ale malé pivo mi funguje celkem dobře, dvě už ne a ten spánek pak není ideální.

To já občas nemůžu spát a ani čtení knížky mi nepomůže.
Tak na tohle mam čtečku Kindle, u které si stáhnu podsvícení a krásně mi to oči unaví. Docela jsem si na to navyknul a stačí mi třeba i minuta.

Dokážeš si představit, že by letošní začátek roku vypadal jako ten loňský?
Určitá nejistota samozřejmě visí ve vzduchu, ale věřím že se letos odzávodí plnohodnotná sezona.

Co tě teď teda čeká?
Snad v únoru etapový závod ve Valencii, pak Algarve nebo Andalusii. Potom Strade Bianche a další klasiky.

Žádný z těch tří největších etapových závodů?
Uvidíme, ale jeden z nich to bude. Asi Giro de Italia nebo Tour de France.

A co by jsi radši?
No těžká otázka na závěr (smích). Oba dva jsou nádherné, naštěstí mi nikdo vybrat nedá, tak to nechám na týmu (smích)

21. 1. 2021 0 komentáře

Běhání Sporttestery Vybavení Výživa Zdraví

Hubnutí s hodinkami Garmin: Optimální spalování tuků a kalorické tabulky pod kontrolou

od Karolína Hornová 20. 1. 2021

autor Karolína Hornová

Hubnutí. Pro úspěch jsou zásadní tři věci: motivace, pomocná ruka a hlavně začít. Ne „až někdy“, ale teď. Sportovní hodinky Garmin vás nenechají čekat, až si najdete dobrého trenéra nebo nutričního poradce – váš trénink zaznamenají okamžitě, poradí, jak spalovat správně a díky propojení s nutričními aplikacemi na nich můžete nechat i složité (a otravné) počítání kalorií. Pojďme se podívat, jak to funguje.

„Tepovka“: Zásadní údaj pro hubnutí

Důležitým ukazatelem při hubnutí je srdeční tep. Neplatí, že čím více budeme makat, tím efektivněji zhubneme – naopak, úspěch tkví v pravidelném, déle trvajícím tréninku o nižší intenzitě. Pro hubnutí jsou obecně ideální mírnější aktivity (rychlá chůze, jogging, jízda na kole), ale časem také náročnější aktivity, jejichž intenzitu můžeme v reálném čase přizpůsobovat tomu, jakou tepovou frekvenci (TF) nám ukazují hodinky. Výchozí hodnotou pro nás bude maximální tepová frekvence (MTF), kterou nám řeknou přímo naše „garminy“, ale přijít na ni můžeme i sami – jednoduchým vzorcem (220 – náš věk = MTF), který je orientační, nebo o přesněji zátěžovým testem.

Pro správné hubnutí je ideální pohybovat se v rozsahu tzv. vytrvalostní tepové frekvence, která se nachází mezi 60 – 75 % naší MTF a nastává při aktivitách, které jsme s to vykonávat delší dobu: Jsme při nich trošku zadýchaní, ale můžeme mluvit a nelapáme po dechu. Tehdy dochází k rozvoji vytrvalosti a zvýšení aerobní kapacity, což nám časem umožní získat kondici pro náročnější tréninky. Kromě toho se v této zóně nejefektivněji spalují tuky. Rychlá chůze, cyklistika, jogging jsou z tohoto důvodu ideální na začátek. Když se trošku vytrénujeme, dosáhneme optimální vytrvalostní TF i při běhu nebo třeba domácím aerobním cvičení na hudbu.

Hodinky poradí, kdy spalujeme správně

Při různých hodnotách tepové frekvence využívá tělo různé palivo: Při vyšší intenzitě organismus přepne na „turbo“, kdy už tuky jako pohonná hmota nestačí a tělo sáhne po rychleji dostupné energii – cukrech. Spalování cukrů pro hubnutí není vhodné – můžeme se jím rychle vysílit a navíc tělo po zátěži bude potřebovat energii zase doplnit a také si o ni řekne (dostaví se chuť na sacharidy, tedy na sladké), nezhubneme ani deko a navíc hrozí, že pak jídlem doplníme zbytečně moc kalorií. Co dělat, abychom do této fáze „nespadli“? Stačí mrknout na zápěstí, zda se držíme nad 60 % své MTF a tedy spalujeme tuky, nebo naopak nepřekračujeme 75 – 80 % MTF, kdy už tělo začne přecházet na spalování cukrů, které jsou rychlejším zdrojem okamžité energie.

Garmin má pro sledování tohoto faktoru ještě jednu přehlednou vychytávku: zóny tepové frekvence. Vytrvalostní zónu názorně zobrazuje modrou barvou. Pokud část tréninku jedete v zelené zóně (která už značí přechod do aerobního pásma), která ale nepřevažuje, je to také v pořádku. Může to být i tím, že se vám už zlepšila kondice a trošku jste přidali na intenzitě. Díky sledování hodnot můžeme kdykoli zvolnit, nebo si naopak dovolit trošku přidat a udržet aktivitu v optimálních „hubnoucích“ číslech. I pokud hubnete, nemusíte se občasného spalování cukrů bát (třeba při závodech, nebo když si budete chtít vyzkoušet své limity). Buďte ale připraveni: Doplňte sacharidy ze zdravých zdrojů předem, a pokud pocítíte potřebu i po tréninku, připravte si raději ovocnou tyčinku, než aby vás to pak lákalo vrhnout se na dort.

Přehled o kaloriích s Garmin Connect

A jsme u další služby, kterou Garmin (respektive jeho aplikace Connect) nabízí – možnost propojení s platformami MyFitness Pal nebo Kalorické tabulky. Díky tomu si můžeme výrazně usnadnit hlídání poměru příjmu a výdeje energie a právě také to, z čeho pocházejí přijaté kalorie. Aplikace nám pak poskytne ucelený obrázek o kvalitě našeho stravování a podle poměru příjmu a výdeje kalorií nám spočítá, zda jsme na dobré cestě za štíhlejší postavou.

Příjem kalorií: Synchronizace ukáže víc

Aplikace Kalorické tabulky a MyFitnessPal nám výrazně usnadní počítání přijatých kalorií. Ty bychom jinak museli počítat manuálně (zjistit si, jak je která potravina energeticky vydatná a vše si vážit a zapisovat do tabully a průběžně počítat). V obou případech pak stačí v aplikacích nastavit cíl (v tomto případě zhubnout a o kolik) a zaznamenávat zkonzumované porce nebo třeba snadno přidávat „svá jídla“, tedy navolené kombinace porcí, které si často dáváte. Bez synchronizase s Garmin Connect byste sem ale museli zadávat aktivitu, tedy spálené kalorie, ručně.

Díky synchronizaci ale Connect odešle veškerá data o vaší aktivitě do těchto aplikací, které pak automaticky začnou započítávat váš kalorický výdej. MyFitnessPal nebo Kalorické tabulky pak mohou podávat co nejpřesnější zpětnou vazbu a díky přehledným grafům si můžete hlídat nejen příjem y výdej kalorií, ale i skladbu živin pro hubnutí, která by měla zahrnovat 15-20 % bílkovin (množství lze navýšit při intenzivnějším tréninku), 50-55 % sacharidů a 20-25% tuků s minimem nezdravých nasycených mastných kyselin.

Výdej kalorií: Pouze aplikace nestačí

Jak vlastně všechny ty „chytré přístroje“ počítají kalorie? Když to zjednodušíme, tak spojí údaje o nás (váha, výška, věk, pohlaví a další) a informace o aktivitě (o každé aktivitě se plus mínus ví, kolik kalorií za hodinu jejím provozováním dokážeme spálit a sledováním tepové frekvence se tento odhad ještě zpřesní). Dále započítají dobu trvání aktivity a její délku (tedy kilometry a také naši rychlost při dané aktivitě). Pokud pro výpočet používáme jen některou ze sportovních aplikací, může být „kalorický výsledek“ poměrně dost zkreslený, protože chybí cenné údaje jako právě „tepovka“.

Mnohem přesnější odhad poskytnou sportovní hodinky či náramek – „garminy“ umějí velmi přesně zaznamenat i tepovou frekvenci při aktivitě a také nadmořskou výšku, což se hodí třeba při jízdě na kole z kopce nebo naopak do strmého stoupání, kde je poměr energetického výdeje velmi rozdílný. Hodinky navíc počítají i s tzv. bazálním metabolickým výdejem, tedy klidovým množstvím energie, kterou organismus v klidovém stavu vydá na „pohon“ životně důležitých orgánů a tělesných funkcí. Do synchronizované „kalorické“ aplikace pak odešlou velmi přesná data, díky kterým bude vaše cesta k cíli jasnější a jednodušší.

Motivace k pohybu

Investice do kvalitních sportovních hodinek nebo náramku se vyplatí. Pokud vám bude produkt líbit i vizuálně a bude pohodlný, nic vám nebude bránit ho nosit denně na ruce. V takovém případě vám aplikace nejenže přinese mnohem přesnější informace, než když přístroj nasadíte na zápěstí pouze na sportovní aktivitu, ale také získá mnohem větší potenciál vás motivovat k dalšímu pohybu. Zde jsou důvody, proč do svého hubnutí hodinky Garmin zapojit.

Plnění cílů. Denní, týdenní, minuty aktivity, shozená kila, spálené kalorie. Záleží, které cíle jsou pro vás zásadní, nebo které vám třeba doporučil sledovat váš nutriční poradce. Díky hodinkám můžete svou cestu k cíli přesně sledovat a dostanete také pravidelné pobídky, že už je čas na pohyb. Vše se počítá, i cesta do obchodu, vyšlé schody nebo desetiminutové ranní cvičení.

Lepší přehled. Můžete monitorovat, kolik kalorií spálíte při běžných aktivitách a můžete jejich výběr lépe přizpůsobit svému cíli – třeba zvolíte schody místo výtahu nebo půjdete z práce domů oklikou přes kopec a příště třeba navíc přidáte do kroku. Pro zajímavost – půlhodinovou chůzí rychlostí 2 km/h po rovině spálíme 60 kcal, v kopcovitém terénu 70 kcal a zvýšíme-li rychlost chůze na 3 km/h, tak to bude už 100 kcal.

Počet kroků. Experti se shodli na čísle 10 000. Tolik kroků bychom měli denně nachodit. Odpovídá to zhruba 6,5 až 7 km, což není málo. Počítají se ale i kroky doma, v práci, cestou k autu nebo na tramvaj. Pokud budete hodinky nosit pravidelně, uvidíte, že se takové množství nachodit dá. A co když k večeru zjistíte, že vám do pochvaly od vašich hodinek ještě tisícovka zbývá? Stačí malá procházka kolem bloku a je to „doma“!

Motivace. Každý máme v sobě kus dítěte a mánie sbírání Garmin odznáčků napříč sportovci a aktivními lidmi to jen dokazuje. Jeden by neřekl, jaká to může být motivace. Stačí splnit stanovený počet kroků, kilometrů či nacvičených hodin či speciální výzvu a máte ho. Nejde ale jen o sbírání „bobříků“, Garmin to má promyšlené: Odznaky jsou spojené s aktivitami, výzvami, ale i odpočinkem (třeba odznak za 8 hodin spánku), svátkem (třeba za aktivitu o vánocích nebo cvičení v páru na Valentýna) či počasím (za aktivitu pod nulou) a můžete se díky nim i skvěle „hecovat“ se svými přáteli.

Výzvy. Jsou další motivační složkou a aplikaci Garmin Connect jich je bezpočet – některé jsou přímo šité vám na míru, v jiných se můžete předhánět s ostatními. Můžete si jednoduše přidat své přátele, kteří aplikaci také používají, a hubnout třeba společně s kamarádkou nebo ve skupině. Navíc zde můžete vytvořit i vlastní výzvu, do které se přidají ostatní, takže můžete pálit kalorie společně i na dálku.

Možná jste si na začátku říkali něco ve smyslu: „A k čemu mi budou takové sportovní hodinky, když vlastně žádný sportovec nejsem a možná ani nehodlám být.“ Definice slova „sportovec“ je velmi široká. A značky jako Garmin nedělají rozdíly – jsou tu pro ty, kteří se chtějí hýbat, vidět na vlastní oči statistiku svého zlepšení „od nuly“, ale i pro vrcholové sportovce, kteří úplně posouvají své osobní rekordy. Princip je ale vlastně pořád stejný: Nejde o závodění s ostatními ani sami se sebou, ale o to, dopřát si co možná nejlepšího pomocníka v měření, sledovat statistiky a mít radost z každého pokroku. A také mít někoho (v tomto případě něco), co nás pomůže dovést k vysněnému cíli.

20. 1. 2021 0 komentáře

Inspirace Psychika Rozhovory Zdraví

Příroda je skvělý lék na dnešní dobu, říká Simona Zábržová, která sama prošla vyhořením

od Marek Odstrčilík 19. 1. 2021

autor Marek Odstrčilík

Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál. V rozhovoru mluví o tom, jak být pozitivní i v dnešní době špatných zpráv a jistot v nedohlednu.

Co je podle tebe v současné době pro lidi z psychického hlediska nejnáročnější?
V souvislosti s aktuální situací plnou nejistot se z mého pohledu společnost jako celek trápí pocity frustrace, bezmoci, vzteku nebo samoty. Jsme už unavení z nekončícího proudu negativních zpráv, člověk se v informacích začíná ztrácet, a přitom se neustále snaží najít pomyslný pocit jistoty a bezpečí, který opakovaně nepřichází.

Je to ale samozřejmě individuální. Člověk, který má za sebou složité životní situace, umí lépe reagovat a přijímat situace tak, jak přicházejí. Hledá sám od sebe vlastní cesty ke svému klidu a žije vědomě svůj život. Proto snáší celou situaci výrazně lépe. Naopak člověk, který se automaticky staví do pasivní role oběti, může zažívat nejrůznější symptomy depresivních stavů.

Podle mě nám pandemie mimo jiné ukázala skutečný stav naší společnosti. Prověřila naše hodnoty, rodinné, partnerské i pracovní vztahy, ale i náš vztah k sobě samému.

Jsou nějaké způsoby, metody, jak se nejlépe se situací těchto dní vypořádat? Co pro sebe můžeme dělat, aby nám z toho “nehráblo”?
Doporučuji vyhledávat momenty a být co nejčastěji v situacích, které nás pozitivně ovlivňují. Které nám dodávají sílu a energii. Bez ohledu na to, co se děje venku, si žít svůj vnitřní svět, kde si můžeme my sami vytvořit svou harmonii a klid.

Pomoct může psychoterapie, meditace, jóga, sport či jakákoliv jiná tvořivá aktivita, která nás tzv. „pohladí po duši“. Velmi důležité je neztrácet víru v lepší zítřky, mít denní režim a mít se neustále na co těšit. Důležitý je pobyt v přírodě, dlouhé procházky lesem jsou třeba pro mě nenahraditelné. Pomáhá i konkrétní vize naší nejbližší budoucnosti.

Ale jak mít vize, když nikdo neví, kdy to skončí a popravdě i následný návrat k “normálu” nebude přece lehký?
To je sice pravda, ale komu/čemu pomůžu, když si tam dopředu budu dávat všechny možné černé scénáře a strachy? Aktuálně není jisté nic, proto nemáme jistoty a když mozek nemá pomyslnou jistotu, začne panikařit. Klíčem je tedy vizualizace pozitivních událostí. Představovat si to, co není závislé na dění tam venku, které nemůžeme ovlivnit. To z čeho máme upřímnou radost my sami a můžeme to přímo ovlivnit nebo rozvíjet. Navíc zastávám názor, že 98 procent strachů, které máme v hlavě, se nikdy nenaplní.

V neposlední řadě je potřeba začít si vážit i malých věcí a uvědomovat si vděčnost za ně. Například být vděčný za to, že jsem zdravý, těšit se na víkendovou procházku, těšit se z toho, že jsem dnes uvařil výborný oběd, pochválit se za nějakou nečekaně povedenou věc, ocenit svého partnera, atd. Každý den najděte alespoň jednu věc, za kterou jste vděční. I kdyby to měl být jen sám život, který ač nemusí být stále pozitivní, je dar.

Myslíš, že je i řešením omezit sledování zpráv, které se na nás hrnou ze všech stran?
Ano. Není to lék na všechno, ale omezit denní příliv negativních zpráv na minimum nikomu neublíží, naopak. Naší psychice také nepomáhá příliš volného času stráveného na sociálních sítích, kde se často situace detailně probírá.

Nepomůžete si ani tím, že se budete snažit na sílu prosadit svůj názor v kolektivu, kde převládají názory opačné. Například v kruhu přátel nebo v rodině. Naučte se respektovat, že dotyčná osoba v dané chvíli dělá vždy maximum toho, co v danou chvíli dělat může. Pokud je vaše pomyslné maximum jinde, je potřeba netlačit silou, ale s respektem přijmout, že náš protějšek to má jinak. Obhajování, vysvětlování, hádky a neshody jsou zbytečně vysilující.

Ty sama jsi dvakrát vyhořela. Co se přihodilo a jakým způsobem jsi se z toho vyhrabala?
Byl to důsledek dlouhodobě potlačovaného pracovního stresu, který vedl k naprostému fyzickému a psychickému vyčerpání. Nic mě nebavilo, neviděla jsem smysl života v ničem a cítila jsem se úplně prázdná a osamocená. Každý den jsem vstala a neměla energii na nic. Nejvíc frustrující pocit byl, že se to pár týdnů nelepšilo. Myslela jsem si, že už nikdy nebudu mít zpět svou pověstnou energii. A tak se z toho stal začarovaný kruh. Tlak sama na sebe, vytvářel protitlak.

Na syndrom vyhoření je nejlepší odpočinek a psychoterapie. Sama jsem tento stav dlouho podceňovala, přestože varovné signály minimálně půl roku přicházely v různých podobách. Z původních občasných úzkostí se staly potom výrazně horší stavy. Pomohla mi kombinace psychoterapeuta a transformačního průvodce. Chodila jsem k terapeutovi dvakrát měsíčně. K tomu jsem se denně věnovala sama sobě, odpočívala, četla, meditovala, chodila na procházky a snažila se pustit obavy o budoucnost. Odjela jsem tenkrát na pětidenní kurz léčení vztahu sama se sebou. Ten mi hodně pomohl se zpracováním těchto těžkých energií a negativních pocitů.

Celá tahle zkušenost mi ukázala, jak důležité je žít v přítomnosti a nesnažit se plnit očekávání ostatních. Naučila jsem se, že je důležité, co chce moje srdce, nikoliv to, co ode mě očekává okolí. Pomohlo mi také odpuštění. Odpustit sama sobě, že jsem se do takového stavu dostala, odpustit lidem, kteří mi ublížili. Díky tomu jsem získala po několika měsících zpátky rovnováhu a časem se vrátila i energie.

Myslím, že se mi to stalo dvakrát, protože poprvé jsem se dostatečně nepoučila. Až po druhé jsem pochopila, že když svůj výkonnostní život skutečně nezměním a nedám sama sebe a svou rovnováhu na první místo, klidně se to stane potřetí.

To je určitě dobrá cesta, ale spousta lidí ti řekne, že na to prostě v jejich životě není prostor, nemají čas, že řešit jen sám sebe je velký luxus. Co s tím?
Pokud nemám čas sama na sebe, nemám srovnanou vlastní sebehodnotu a tam je potřeba začít. Ne u výmluv, proč čas nemám, ale u hledání cesty, jak ho mohu pro sebe reálně získat. Pro své já, které má svoje individuální potřeby.

Byli jsme vychováni, abychom se dívali na svět očima druhých. Skutečný klid a štěstí je ale v nás samotných. My sami určujeme na co máme a nemáme čas. Všichni máme času stejně. Deset minut denně na protáhnutí, meditaci, prodýchání se, vizualizaci nebo jen tak uvědomění si vděčnosti za všechno, co životě mám. Čas má každý, kdo ho mít chce. Kdo ne, stráví těch deset minut výmluvami, proč ho nemá.

Může se zdát, že vás pár minut denně nespasí, ale jen si představte tu příjemnou chvilku, kdy nemusíte plnit očekávání ostatních, nemusíte mít žádný strach, necítíte žádný tlak ani nemusíte nic řešit. Prostě se jen uvolníte a jste. Věřte, že i těchto pár minut denně jen pro sebe dokáže posílit vaši vnitřní rovnováhu.

S jakými problémy se na tvůj startup Soulmio lidé nejčastěji obrací?
Věnujeme se firemní psychologii, well-beingu, psychologické prevenci a mentálnímu rozvoji osobnosti. Zrovna teď se ve firmách řeší jak celou oblast well-beingu a mentální zdraví zaměstnanců správně uchopit. Firmy se na nás obrací s prosbou na vytvoření celého preventivního programu, kterému říkáme mental wellness.

Dále pro firmy zajišťujeme odborné webináře, psychologickou poradnu a psychodiagnostiku. Spolupracujeme s třiceti odborníky, kteří řeší pro firmy nejčastěji témata jako je psychohygiena, psychická odolnost, jak pomoci kolegovi v krizi, jak si udržet pozitivní myšlení, jak pracovat s energií. Velký zájem je o témata jako jsou práce s emocemi, umění sebereflexe, jak se lépe vyznat ve svých pocitech, prevence syndromu vyhoření, sebeřízení nebo třeba jak využít naplno svůj potenciál.

Co mě netěší, je rozšiřující se problém se závislostmi. Setkáváme se často nejen s workoholismem, alkoholismem, gamblingem nebo drogovým závislostmi, ale významně narůstají i závislosti na sociálních sítích, mobilních telefonech, hraní online her, závislost na online nakupování nebo na pornu.

Co pozoruji jako poměrně nové téma je poptávka po tom, jak žít vědomý život, mít zdravější vztahy a najít dlouhodobou rovnováhu bez ohledu na to, co se děje venku. Vnímám, že se lidé obecně začínají více zajímat o to, jak být, než o to, co mít. Což je z hlediska duševní pohody určitě krok správným směrem.

Téma Vědomého života řešíme ve spolupráci se špičkovým psychologem Petrem Pacherem, kde “učíme” jak tohoto osvobozujícího životního postoje docílit. Petr vidí smysl ve vzdělávání lidí pomocí výcviku, kterým si zafixují nové znalosti a dovednosti tak, aby je používali v praxi a přinášely jim žádoucí výsledky. V Soulmio část tohoto programu nabízíme přímo do firem.

Simona Zábržová se pohybuje v byznysu více než 15 let. Nápad na startup v oblasti psychického zdraví vznikl v roce 2016, kdy se Simona poprvé setkala s vyhořením a sama si prošla stovkami terapeutických hodin a sezení. V roce 2019 dotáhla myšlenku programu Soulmio pro firmy. V květnu 2020 ve spolupráci s odborníky uvedla na trh unikátní komplexní program péče o duševní zdraví, prevenci vyhoření a mentální rozvoje osobnosti. V srpnu 2020 bylo Soulmio organizací Medical Startups zařazeno mezi 73 mental health startupů na světě, které stojí za to sledovat.

19. 1. 2021 0 komentáře

Cyklistika Trénink

Tyhle drsné výzvy z tebe udělají cyklistického hrdinu. Vyjezdit si můžete bidon

od Karolína Hornová 14. 1. 2021

autor Karolína Hornová

Tacx je nejen předním výrobcem cyklistických trenažérů, ale také lídrem v posunu virtuální cyklistiky na úroveň skutečně vrcholového sportu. Kromě závodů pro profíky pořádá výzvy pro hobby jezdce, díky kterým se z „takového toho domácího šlapání“ stává možnost, jak překonat sám sebe, podívat se na světoznámé trasy a získat unikátní trofej v podobě stylového bidonu.

Schválně, zvedněte ruku všichni, kteří jste vždycky dojeli všechny jízdy na cyklotrenažéru až do konce – zvlášť třeba v okamžiku, kdy z kuchyně začala vonět večeře. Odstoupit ze závodu nebo tréninku na trenažéru je celkem jednoduché, prostě najednou zmizíte a nikdo vás neuvidí to „potupně“ otáčet a sjíždět dolů. Navíc vlastně o tolik nepřijdete – výsledkové tabulky za chvíli zapadnou v kyberprostoru a i kdyby na tom kopci člověk prodřel tretry, pohár nebo něco na památku si stejně nevyjede…pokud ovšem nemá chytrý trenažér a aplikaci Tacx, která umožňuje sbírání skutečných, hmatatelných trofejí. A to ovšem úplně mění situaci!

Virtuální výzva, reálné trofeje

To bylo jen na ukázku, možná jsme někomu trošku sáhli do svědomí a teď už dost poraženeckých argumentů. Trenažér není žádné šolíchání. Trenažér je sport, a pokud můžeme za něco poděkovat koronaviru, tak právě za to, jak pohnul s virtuálním sportováním na špičkové úrovni. To sebou kromě příslovečného dobrého pocitu přineslo i plnění snů (třeba zajet si závod společně s legendami současné cyklistiky). I virtuální realita může zprostředkovat skutečné zážitky (a odměny).

Díky aplikaci a trenažérům Tacx přestávají být trofeje výsadou profíků a účastníků závodů s pevným startem: Získat je může každý, kdo se doma rozhodne zvednout z gauče a skutečně se někam posunout. Splněním výzvy Tacx Indoor Cycling Challenge nezískáte jen virtuální odznáček, ale i naprosto reálnou cenu – cyklistickou láhev s grafickým motivem získaného odznaku, kterou pak může hrdě vozit v košíku na svém kole, nebo si ji třeba vystavit na poličku mezi další trofeje.

Vyberte si svou výzvu a překonejte sami sebe

Je to výzva. Takže nemusíte být v cíli první a vypustit na trenažéru duši. A i když budete závodit „jen“ sami se sebou a svou vůlí, není to žádná brnkačka a odměnou není žádná cena útěchy ani poplácání po rameni za to, že jste se po měsíci vydrápali na kolo a ujeli deset kilometrů. Je to výzva, v níž jde především o ten pocit, že jste se opravdu „hecli“, že jste vystoupili ze své komfortní zóny a máte být na co hrdí, že jste zapracovali na své kondici a zdraví i v období, kdy počasí kazí většinu venkovních tréninků a navíc nemáte možnost nebo příležitost cestovat za cyklistikou třeba do Dolomit.

Tím, že nejde o závod nebo poměřování s ostatními, je ale Tacx Indoor Cycling Challenge výzvou téměř pro všechny. Žádné „a já stejně nevyhraju, tak co bych se snažil“. Podmínkou je vlastnit cyklistický trenažér Tacx a mít staženou aplikaci Tacx s placeným účtem Premium. Pak už si stačí na webu tacx.com/challenges vybrat „tu svoji“, pořádně si přečíst její podmínky a splnit je v daném časovém rozmezí. Připravte se ale na pořádnou makačku.

Ve výzvách Tacx Indoor Cycling Challenge se najde každý – ať už jste milovníci „staré dámy“, nebo si chcete připomenout božská panoramata Dolomit či malebné scenérie Provence, Tacx vám dá příležitost si máknout ve vašem oblíbeném prostředí. A možná si raději vyberte v práci volno, protože časové limity výzev jsou docela drsné…

Hra o čas

Provence. Zní to až idylicky, ale pomalá, romantická projížďka levandulovým polem to nebude. Prosvištíte údolím Rhôny, vystoupáte do horské vesnice Montbrun-les-Bains a pokocháte se vinicemi a rozkvetlými poli. Chybět samozřejmě nebude zlatý hřeb v podobě Mt. Ventoux, kterou během výzvy budete muset zdolat hned dvakrát – jednou z vesnice Bédoin a v další etapě i po náročnější trase z Malaucéne. Celkem sedm vybraných videí s celkovou délkou tratí přes 270 km a se 6500 výškovými metry musíte pro získání láhve zdolat během šesti po sobě jdoucích dnů.

Yellow Jersey Challenge. Název napovídá, že půjde o vybrané chuťovky ze „staré dámy“. Konkrétně je to devět etap o celkem 261,5 km, zahrnujících ty nejvýživnější kopce slavné Tour, včetně legendární Col du Tourmalet, zrádný Col d’Izoard nebo Col du Galibier nebo nekonečný výjezd do Val Thorens. Tady už to bude chtít opravdu dostatek volného času, elánu, energetických tyčinek a mnoho šálků café: Všechno to musíte zvládnout v pěti dnech (samozřejmě po sobě jdoucích, takže s volným dnem nepočítejte).

I když některé výzvy vypadají na první pohled jednoduše, nenechte se zmást – příjemných 135 km po Yorkshiru je vyváženo 2 800 výškovými metry s převýšením 25,9 %. Všechna čtyři videa navíc musíte zajet v průběhu 24 hodin. Na své si přijdou třeba i milovníci dlažebních kostek, na které ve výzvě Cobbles čekají pověstné Flandry nebo švýcarské pasy Grimsel a Gotthard. Především na majitele trenažéru Tacx NEO 2T se simulací terénu bude čekat autentický zážitek… To je jen malá ochutnávka, Tacx toho pro vás připravil mnohem víc.

A vítězem se stává…

Pokud výzvu úspěšně absolvujete, stáváte se „Tacx Hero“ a čeká vás zápis do výsledkové tabulky „hrdinů“, kterou najdete přímo pod popisem každé výzvy. Jsou tu sice zobrazené cílové časy, ale nehraje se tu na rychlost. První v tabulce nejsou ti, kteří výzvu zvládli v nejkratším čase, ale ti, kteří ji podstoupili jako první. Takže malý trik: Pokud chcete, aby se vaše jméno v listině skvělo hned na první stránce, číhejte na vypsání nové výzvy a skočte po ní, dokud vás nikdo nepředběhne.

Druhou odměnou je již zmíněná cyklistická láhev v barvách výzvy s vyobrazením konkrétního získaného odznaku. Pro cyklisty s lehkou obsesí se tedy samozřejmě nabízí volit výzvy podle toho, aby láhev ladila s barvou rámu jejich kola nebo oblečení. Bidon k výherci připutuje poštou, ale pozor, nepřijde automaticky. Na stránce konkrétní zdolané výzvy musíte vyplnit své nacionále a doručovací adresu. Pak už stačí jen počkat a během tří až pěti dnů je unikátní láhev vaše. Už máte tu svoji? Hecněte se, ať si na jaře můžete při některé z reálných vyjížděk přiťuknout s ostatními „Tacx Heroes“!

14. 1. 2021 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky