RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
InspiraceInspirace a příběhy

Knihy o běhání: trénink na maraton i strhující příběhy. Kterou si přečtete?

od Karel Holub 15. 4. 2021
autor Karel Holub

Přinášejí příběhy, motivaci, inspiraci ale i naději na vaše lepší běhání. Výběr sedmi knih o běhání redaktora Karla Holuba vám usnadní volbu, po které knize sáhnout a začíst se do ní.

Scott Jurek – Jez a běhej

Run, Eat, Sleep, Repeat. Mantra, která je aspoň občas snem každého běžce. Hodit za hlavu starosti všedního dne. Nestarat se o budoucnost, minulost nechat daleko za sebou a žít pouze přítomností vyjádřenou letmým kontaktem chodidla se zemí.

V knize Scotta Jurka Eat and Run se vydáme na výpravu do nitra člověka, který se skrze běh pokouší najít sám sebe. Nečekejte ale žádnou ezo-romantiku o tom, jak jsme zrození k běhu a jak stačí vyzout boty a vyrazit na několikahodinový běh do hor.  Scott jasně a věcně popisuje dřinu a neskutečné úsilí, které člověk musí investovat, pokud chce běhat rychleji a dál něž ostatní nebo překonat sám sebe.

Scott popisuje nejen svoje zkušenosti s běháním, ale i s veganstvím a v knize nejdete i recepty na přípravu veganských jídel. Možná vás překvapí, že vrcholový sportovec, který uběhne stovky kilometrů, dokáže přežít na rostlinné dietě. A nejen že to dokáže, ale dokonce to považuje za svoji výhodu v boji za lepšími výkony. Možná vás tím inspiruje a zkusíte redukovat nebo odstranit maso z jídelníčku úplně. Uvidíte, že na tom není nic těžkého a možná se také budete se cítit líp a běhat rychleji a dál.

Jez a běhej má mnoho rozměrů a ukazuje, že nejlepší věci v životě jsou sice zadarmo, ale přesto si je musíte tvrdě vybojovat. Možná budete mít štěstí a dojdete k osvícení při strouhaní mrkve a možná budete muset naběhat stovky a tisíce kilometrů, abyste se aspoň zlehka dotkli nekonečna. Jez a běhej vám na vaší cestě může ukázat zkušenosti člověka, který neváhal jít za svým cílem a k úspěchu se propracoval poctivou dřinou a silnou vůlí.

Scott Jurek rozhodně patří k běžcům, které se vyplatí sledovat a číst, protože mají co říct nejen o běhání, ale i o tom, jak být dobrým člověkem. Scott je velmi autentický a uvěřitelný, prostě pravý ultrák, který si na nic nehraje.

Pokračujte na další knihu…

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7

15. 4. 2021 0 komentáře
1 FacebookEmail
SluchátkaVybavení

Test Huawei FreeBuds 4i: Za tyhle prachy je to zásah do černého

od Marek Odstrčilík 13. 4. 2021
autor Marek Odstrčilík

Nepatřím mezi ty, kteří musí mít při sportu neustále sluchátka v uších a bez muziky třeba nevyběhnou. Ale občas na nějakou hudbu dostanu chuť, a pak chci, aby to obstojně hrálo. Problém je, že pro sport to bylo většinou s kvalitou peklo. To se ale mění a na trhu je už několik modelů, které rozhodně neurazí.  Do ruky se mi dostala novinka od Huawei FreeBuds 4i. Už model FeeBuds Pro jsem si nemohl vynachválit.

Stojí tato levná varianta za necelé 2 000 korun tedy také za to? Sluchátka rozhodně nepůsobí levně a pochvalu zaslouží jejich celkové zpracování. Trochu mi vadí vyjímání z krabičky. Asi je to tím, že jejich povrch je lesklý a magnet, který je drží v krabičce, celkem silný. A když už je vyndáte, musíte je v ruce otočit a pak dát do ucha. Rozhodně znám u jinych modelů přímější cestu k boltci (třeba již zmíněné FreeBuds Pro) bez nutnosti prstového akrobatického cvičení. 

Potěší, že sluchátka mají ochranu IP54 proti vodě do jednoho metru, takže déšť v pohodě zvládnou a nějaký ten pot též. 

Ještě větším překvapením pro mě byl ale jejich zvuk. Na to, že stojí 1 990 korun, je to opravdu víc než dobré.  Zvuk je plný a dobře basový, výšky vyvážené. Ani při zesílení zvuku nedochází k nějakému chrastění. Prostě paráda. Tohle si užijete. 

V uších díky možnosti použití tří různých velikostí nástavců sedí solidně. Při běhu nemají tendenci vypadávat. Zkoušel jsem klepat hlavou jak metloš v orgasmickém záchvatu u nohou svého Boha na pódiu. A nic. Držely a já nemusel klesat na čtyři, abych je našel.   

Foto: Magdaléna Ondrášová

Další zásadní a pozitivní věcí je pro mě ANC (aktivní potlačení okolního hluku). Je totiž skvělé, když se můžete odříznout od okolního světa a neslyšet hluk vaší klidné domácnosti. Zapnutí ANC ale fakt nedoporučuji při pohybu venku, protože se vám může stát, že opravdu neuslyšíte, co se kolem vás děje a může dojít k velké nepříjemnosti. Daleko lepší je si venku zapnout propustnost zvuku z okolí a mít tak přehled o tom, co se kolem vás děje. 

Huawei FreeBuds 4i vám umožní si pro každé sluchátko nastavit nějakou zkratku. Dvojím poklepáním můžete buď pustit nebo zastavit přehrávání, nebo posouvat skladby vpřed a vzad.  Dlouhým stisknutím můžete přepínat mezi ANC a propustností okolního zvuku. Bohužel hlasitost ovládat na sluchátkách nelze. 

Plusy:

  • za necelé 2 000 Kč toho umí opravdu dost
  • skvělé ANC (potlačení okolního hluku)
  • výdrž až 10 hodin s pouzdrem
  • drží dobře v uších a i po delší době vás neštvou
  • velmi slušný zvuk (dobré basy, vyvážené výšky)
  • telefonní hovory jsou dobře slyšitelné pro obě strany a to i na rušné ulici

Mínusy:

  • vyjmutí z pouzdra chce cvik (já se vztekal celkem dost)
  • na sluchátkách nejde regulovat hlasitost

Foto: Magdaléna Ondrášová

Jelikož mají sluchátka také mikrofon, tak přes ně můžete telefonovat. Vše je velmi dobře slyšet nejen doma, ale i na rušné ulici a to oběma směry.

Shrnutí

Plusy převažují nad minusy. Opravdu mě za ty peníze Huawei FreeBuds 4i překvapily. Pokud jste aktivní a záleží vám při pohybu i na kvalitním poslechu, tak do nich jděte. Za ty dva tácy budou výborným společníkem.

13. 4. 2021 4 komentáře
0 FacebookEmail
Rady a chyby

Nerozumné chování? Ultramaratonec radí, co nedělat při běhání

od Rungo 12. 4. 2021
autor Rungo

První úvaha nad tím, co nedělat při běhání mě okamžitě dovedla k myšlence, že nejlépe by vlastně bylo neběhat vůbec. Tím v podstatě chci říct, že každý, kdo běhá, někdy zjistí, že nějakou věc při tom běhání zrovna dělat neměl a pokud není nepoučitelný blbec, tak se tomu příště vyhne. Nicméně jestliže byl Jára Cimrman pionýrem slepých uliček, tak i já jsem jich pár na poli běhu objevil a rád se o ně podělím. 

Na běh méně, po něm více

První část se týká oblékání a obouvání. Každému se určitě jednou stane, že po deseti minutách zjistí, že něčeho bylo moc nebo naopak málo. Osobně se většinou obleču raději méně než více, ale zažil jsem závod, kdy jsem byl při doběhu v takovém stavu ztuhlosti, že jsem nemohl mluvit. Na Mozartově 100 v Salzburgu jsem byl po 60 km deště při teplotě kolem 5°C šťasten, že na checkpointu mi moje partnerka Renata předala větrovku, která mi zachránila život a vedení v závodě. V opačném gardu jsem zase běžel závod na 10 km a až před startem, jsem zjistil, že jsem si nevzal tílko a trenýrky. Běžel jsem v kraťasech a bavlněném triku a fakt mi bylo hodně horko. Pak je tu další věc, nezapomeňte si vzít věci na převlečení po běhu, a pokud možno všechno o trochu teplejší, než by se zdálo potřeba. Ono i dnešní super oblečení když je mokré, může dost studit a navíc tělo, které ztratilo hodně energie, je náchylné k prochlazení.

Zpevněná lesní cesta pro mě není terén

Na běhání po silnici si neberte terénní boty. Já si je neberu ani na běžné terénní běhání v okolí Brna s jedinou výjimkou, a to když je jako letos po zimě hodně mokro a bahnivo. Naopak hodně tréninků i závodů v terénu jsem odběhal v silničničkách a bylo to naprosto v pohodě. Terénní boty jsou pro mě totiž vždy méně pohodlné a vždy budou o kousek těžší než silniční model.

Jídlo, pití, vylučování

V oblasti jídla a pití, potažmo trávení a žízně, může jistě každý běžec, který běhá déle než půl sezóny, vyprávět romány. Pár věcí jsem se naučil a také odnaučil. V zimě si neberte pití. Je to zbytečné, tedy s výjimkou situace, kdy běžíte objemový trénink trvající přes čtyři hodiny, ale i potom na to bude stačit lahev do objemu tři decilitry.

V létě berte pití dle vašich pocitů, ale já při tréninku přes 20 kilometrů už se sebou něco vezmu a navíc si naplánuji trénink tak, aby vedl kolem některé ze studánek. Další variantou je vzít si něco peněz a počítat s občerstvením v nějakém obchodě nebo třeba výletní restauraci.

Všichni už vědí, že jídlo v žaludku mně často dělá problémy, a tak jsem se naučil všechny tréninky absolvovat bez jídla a na lačno. Má to velkou výhodu, protože tělo si pěkně zvyká na to, že funguje z vlastních zásob. Naopak při závodech se mi už mnohokrát nevyplatilo, že jsem přísun energie podcenil a dobíhal hodně vyčerpaný. Bohužel těžko to odhaduji, protože často stačí jen malé množství jídla navíc a potkají mě problémy s žaludkem. Jinak pokud používáte gely (obzvlášť v horku), tak nezapomeňte doplnit dost vody, protože o střevní potíže, které následně váš závod zpestří, určitě nestojíte.

Zvláštní varování: pokud nejste zásadním příznivcem přírody ve všech směrech, tak není špatné si brát toaleťák a moje zkušenost říká, že nejlépe v igelitovém sáčku, protože propocený papír se poněkud hůře používá.

Když se chce moc nebo málo

Dostávám se k samotnému tréninku. Základní myšlenka je, že pokud jste velmi ambiciózní, nezapomínejte také odpočívat. Vím, že to vypadá jako další z banalit, ale věřte mi, že vím o čem mluvím. Naopak pokud máte problém vyběhnout, tak mi věřte, že nejtěžší je vyjít před dům, pak už to půjde skoro samo.

Před ostrým tréninkem se zahřejte volným během a také se trochu rozcvičit není špatný nápad. Fakt se vám poběží lépe. Na konci stejného tréninku si dejte výklus na vychladnutí. Pokud by vaše nohy mohly mluvit, tak by vám určitě poděkovaly.

Hobíci na dráze

Pokud se dostanete tak daleko, že začínáte trénovat na dráze, tak vězte, že s velkou pravděpodobností tam s vámi bude trénovat i hodně dalších běžců a atletů a většinou běhají o trochu rychleji. Je poměrně žádoucí, a pokud nejste na hřišti sami, také velmi důležité, si udržovat přehled a buď uhýbat rychlejším běžců z první dráhy anebo rovnou běhat v některé z dalších drah – na velkých stadionech jich může být i osm.

Dobrá rada: za každou další dráhu od vnitřního kraje stadionu a za každé kolo si připočtěte ke standardním 400 metrům dalších 7 metrů (přesněji by to bylo 7,5 m. Tedy  2 x π x1,2 m ). Bude to pochopitelně trochu náročnější na výpočty, ale pokud běháte na dráze, tak si stejně trénink připravujete dopředu nebo máte chytré hodinky. Nápovědou může být, že pokud budete napodobovat Zátopka a jeho 400 metrové úseky, tak na tartanových (a jiných umělých) drahách jsou vyznačeny starty na 400 m pro jednotlivé dráhy. Na škváře to bude těžší (trénuje ještě někdo na škváře?), ale někdy to bývá naznačené v okraji dráhy. 

Závody

Pokud ještě stále čtete, tak jste se úspěšně dopracovali k závodění, které považuji za vrchol úsilí běžce, a to i přesto, že i já chápu existenci lidí, kteří si prostě běhají jen tak pro radost.

Pokud jste na závodech, tak před startem platí to co při ostrém tréninku, tedy čím rychleji poběžíte, tím více je potřeba se před startem zahřát a až do samotného startu si teplotu udržet. Pokud budete sledovat špičkové závodníky, tak uvidíte, že se svléknou těsně před startem. Dokonce jeden z příkazů startéra bývá „Svlékat!“, což asi, pokud startujete na velkém závodě a nepatříte k elitě, vůbec neuslyšíte.

Vím, že při hromadných startech je to pro většinu běžců těžké, ale máte dvě řešení. Buď si vzít něco starého nebo třeba i jen pláštěnku nebo kus igelitu a po startu to zahodit, anebo se uprostřed davu zahřívat lidským teplem vašich spoluběžců.

S tím svlékáním mám zajímavý zážitek z největšího (počtem závodníků, kdy limit je 20 000 běžců) a nejstaršího ultramaratonu na světě – z Jihoafrického Comrades. Běžel jsem směr down, tedy z Pietermaritzburgu do Durbanu, což znamená 90 km a start skoro 900 m nad mořem s cílem na pobřeží. To také znamená při startu v 6:00 teplotu okolo 4°C, ale v cíli bude hodně přes 25°C. Je tedy běžné, že všichni oblečou něco, co později zahodí a protože nechcete ztrácet čas, tak dobrý trik je triko s dlouhým rukávem, které má vpředu vytvořenou díru pro číslo. Po několika kilometrech běhu ho prostě strhnete a zahodíte. Jen nesmíte udělat chybu jako já, tedy že jsem triko odhodil už po 8 km a hned v dalším údolí šla teplota na nulu. Dost jsem tehdy litoval neuváženého činu. Mimochodem jsem startoval v elitě a v první lajně, ale po startu to byl takový úprk, že na prvním checkpointu asi po 5 km jsem se nacházel v pořadí kolem čísla 700 a to jsem běžel tempo těsně pod 4 min/km. 

Pokud už závodíte a dostává se vám toho štěstí, že bojujete o přední místa, tak jsou věci, které se buď nedělají, anebo musíte počítat s tím, že pokud je dělat budete, tak moc úcty a respektu u svých soupeřů nezískáte. Mezi ně se počítá situace, kdy se jen vozíte v závětří ostatních běžců. Ono se to nezdá, ale běžet v čele, a hlavně třeba proti větru, bude o dost těžší, než ve skupince na posledním místě. Jasně, občas to držíte zuby nechty a stejně odpadnete, ale pokud už máte dost sil, tak pomoc v tempu vaši soupeři ocení a vy ji pak třeba oceníte, až budete bojovat o svůj osobák, kdy jiný běžec v čele vám k němu pomůže.

Chápu, že ve skupince se někdy stane, že někdo do někoho strčí, ale určitě to nikdy neoplácejte. Za dlouhé roky si opravdu nepamatuji, že by to někdo udělal schválně. Například v roce 1988 mi na MČR v krosu někdo šlápl na tretru a potom jsem ve sněhu a blátě běžel asi jeden kilometr na půl bos. Tretru jsem pak za pomoci trenéra obouval, ale přesto z toho byla bronzová medaile a velké uznání přihlížejících, že jsem ten boj nevzdal. 

Pokud se vám náhodou dostane toho krásného bonusu, že zvítězíte, tak se patřičně radujte, ale vězte, že obzvláště v ultramaratonu vás příště může porazit kdokoliv z těch, kteří doběhli za vámi a určitě si zaslouží patřičnou úctu, že dokázali uběhnout stejnou vzdálenost jako vy. 

Jak jsem trénoval v březnu

Bohužel celý březen byl ve znamení poranění pravého stehenního svalu, kdy mě skřípnutý nerv bolel tak, že jsem spíše kulhal na obě nohy, než běhal. Dokonce jsem se ze dvou tréninků vrátil po několika málo kilometrech, protože jsem tu bolest prostě nedokázal přeběhat. Věřím, že náhodné diváky, kteří mě viděli běžet, musely bolet oči, ale noha bolela více. Několik návštěv fyzioterapie a každodenní cvičení a naštěstí v posledních dnech bolest ustupuje a té činnosti, kterou chodím dělat, se skoro dá říkat běh. 


KmPrůměrné tempo
Týden480:06:08
Týden450:05:34
Týden990:05:36
Týden1100:05:35
Týden (3 dny)540:05:15
Přehledová tabulka za březen, celkem 356 km

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

12. 4. 2021 0 komentáře
5 FacebookEmail
Nezařazené

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Nejlepší běžecké stezky kolem Mariánských Lázní

od Rungo 12. 4. 2021
autor Rungo

Plánujete výpravu do Mariánských Lázní, ale ani trochu se vám tam nechce jen chodit, polehávat na lehátku, plavat v bazénu a pojídat lázeňské oplatky? Raději byste se proběhli zdejší nádhernou přírodou a dýchali při tom zdejší čerstvý vzduch? Máme pro vás pár tipů, kde si zaběháte a taky to tady poznáte.

Mariánské Lázně nejsou jen lázně

Do lázní se většina z nás vydává za odpočinkem. Chceme udělat něco pro své zdraví, takže si naplánujeme různé lázeňské procedury, naordinujeme procházky, popíjení minerálních pramenů a pojídání lázeňských oplatek. 

Ty akčnější z nás to ale nemusí tak úplně uspokojit, začnou si hledat další a další aktivity. Taky mezi takové lidi patříte? Co takhle běh nádhernou přírodou Mariánských Lázní, kde ještě poměrně nedávno byl neprostupný prales, strmé rokle a bažiny?

Jaký okruh si vybrat?

Klidně si můžete jít jen tak zaběhat do lesa, doběhnout k přírodnímu parku Prelát a tam protáhnout své tělo, nebo si můžete vybrat některou z osvědčených běžeckých tratí. 

Náš tip: Svoje tělo protáhnete nejen na Prelátu, ale taky při překonávání provazových cest u Lesního pramene.

Úžasná trasa, která začíná v Geologickém parku Mariánské Lázně nebo na Goethově náměstí, pokračuje přes Farskou kyselku na Strážiště a následně na Smraďoch. Odtud pak poběžíte po modré úchvatnou lesní cestou k přehradě, dolů k Lunaparku a kolem lanového centra přes Geologický park na místo startu.

Trasa je dlouhá asi 12 kilometrů, čeká vás převýšení 287 metrů a můžete se těšit na opravdu jedinečnou přírodu. 

Tip číslo jedna: Z Mariánek na Smraďoch

Víte, že nad Přírodní rezervací Smraďoch se vznáší podivný zápach, který vystupuje z malých puklin? Z hlubin Země se na povrch dostává sirovodík, který je posledním pozůstatkem kdysi mohutné tektonické činnosti v oblasti.

Tip číslo dva: Z Mariánek na Kamzík

Trasa, na které si přijdou na své i náročnější běžci. Trasa je dlouhá asi 13 kilometr, počítejte s převýšením 363 metrů. 

Začnete během ve městě, obkroužíte Suchý vrch a kolem hřbitova doběhnete na vyhlídku Karola. Tady doporučujeme malou odbočku, ze které se pak vrátíte zpátky. Za lanovým parkem uhněte doleva a doběhněte na Žižkův vrch, kde si můžete prohlédnout Přírodní rezervaci Žižkův vrch.

Když pak vyběhnete ven z bukového lesa, dorazíte k rozhledně Kamzík, nejvyššímu bodu trasy. Odtud pak budete klesat přes údolí Pstružího potoka, kolem Kamzickéhojezírka přes Naučnou stezku Lázeňské lesy zpět do města.

12. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
StrečinkTrénink

Jóga pro běžce díl 2.: Cvičte v soukromí domova podle videa. Přidat se můžete kdykoliv

od Magdaléna Ondrášová 11. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Děsí vás složité jógové sestavy? S námi se naučíte jednu ranní a jednu večerní pěkně krůček po krůčku a nemusíte si dělat hlavu s tím, kam vás tělo pustí. Podle jogína Michala Večeři a videa to zvládnete hravě.

Během čtyř videí se postupně naučíte celou jógovou ranní a večerní sestavu ušitou na míru pro běžce, kterou jsme konzultovali i s fyzioterapeutkou Kateřinou Honovou. Kdo promeškal první díl, najde ho zde. Pokud nepotřebujete rozpohybovat své tělo od píky, můžete začít rovnou dnešním druhým lehce pokročilejším videem, jehož první polovina se věnuje rannímu rozhýbání a druhá večernímu uvolnění nebo se můžete rovnou vrhnout na třetí díl, který už vyšel také.

„Pokud po prvním týdnu ještě necítíte výrazné zvýšení rozsahu svého pohybu, nijak nezoufejte. Jestliže je pro vás jóga novou pohybovou disciplínou, soustřeďte se ze začátku více na prožitek přítomnosti vlastního těla než na následný efekt. Osobně mám zkušenost, že nejlepší výsledky mi jóga přináší, když ji praktikuju bez urputnosti,“ radí a uklidňuje lektor Gymbee.cz Michal Večeřa.

Co vás ve druhém videu čeká nového? 

  • Hlubší protažení zadní strany nohou.
  • Práce s rovnováhou na jedné noze.
  • Rotace kotníků, kolenou a kyčlí.
  • Hlubší protažení holenní části nohy a nártů.
  • Modifikace protažení třísel a vnitřní strany stehen.
  • Modifikace „psa hlavou dolů“ s diagonálním úchopem.

Chcete se podporovat navzájem s ostatními, kteří se do této jógové výzvy pustili? Přidejte se do události na Facebooku.

A co vám absolvování našeho seriálu jógy pro běžce přinese?

Začátky jógování jsou skvělá příležitost, začít objektivně vnímat limity vlastní flexibility a pohyblivosti. To je moment, kdy je důležité odolat pokušení k zapojení přílišné síly. Jóga není závod – na ten vás, v tom tomhle případě, připravuje.

Přirozeně se budete posouvat v pohyblivosti a flexibilitě dál, když budete při svém pravidelném cvičení pořád pracovat s dechem. Jóga nabízí spoustu dechových technik, ale ty teď na začátku nemusíte řešit. (Byl by zájem o dechovou výzvu někdy v budoucnu? Diskutujte pod článkem.) Nejde ani tak o způsob dýchání – ale o to, dýchat vědomě. 

Dejte jednoduše prostor přirozené inteligenci svého organismu. Když budete dýchat vědomě, vaše tělo se intuitivně naladí na tu správnou hloubku a rytmiku dechu. Dech souvisí s naším nervovým systémem – pomalé uvolněné dýchání působí taky uvolnění kosterního svalstva. Tím se dostáváte do pozic přirozeně hlouběji a kromě svalů ovlivňujete taky fascie a zbavujete se fuzzů (doslova slepenců fasciálních vláken). 

Zkuste svůj dech vnímat jako aspekt nadřazený síle. Tedy – nesnažte se do pozic dostávat silou, přes hranici toho, co vám tělo dovoluje. Do pozic vstupujte tak uvolněně, jak je to možné (já vím, že to může znít jako oxymóron, ale věřte, že i to přijde) a dejte si v nich čas klidně dýchat. 

11. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaInspiraceTrénink

Podívaná pro bikery: Gaspi v prudkých sjezdech sicilských Valanghi. Ani za týden je neprojezdíte

od Rungo 10. 4. 2021
autor Rungo

Valanghi znamenají v Italštině laviny a právě tak říkají freerideři oblasti pískovcových svahů ve vnitrozemí východní Sicílie. Nevíte, jestli chcete takovou jízdu zažít? Podívejte se na video.

Rozsáhlá oblast  freeridových lajn se rozkládá v oblasti pod sicilskými městečky Biancavilla a Paterno, kde za druhé světové války probíhaly líté boje. Několik měsíců zde proti sobě stály armády wehrmachtu a společných sborů USA a Skotska.

Stopy válečných běsů jsou zde dodnes patrné. Při pohledu na zem najdete kulky nebo šrapnely, které se po vydatnějších deštích vyplavují v erozních stěnách okolních kopců.

Již potřetí v rozmezí čtyř posledních let se motáme po úzkých prašných cestách k nejlepším místům a prudkým lajnám tohoto freeridového ráje. 

Foto: Miloš Štáfek

Cestou potkáváme lokálního guru v sicilském stylu “Ferrari Fiat Ritmo” a průkopníka této freeridové lokality Andrea Motta, který nevěří vlastním očím, že nás opět vidí, a udílí nám pár tipů, kde najít další spoty. 

Každý freerider si tady připadá jako v hračkárně – neví, na jakou stěnu má skočit dřív. Ani za týden není možné celou oblast probádat a otisknout stopy pneumatik na všech svazích. 

Na jednom z nich Gaspi okouší průraznost válečných střel, když mu při prudkém sjezdu prošla zadní pneumatikou kulka vypálená před téměř osmdesáti lety. Před pár lety v místních stráních našli dokonce i nevybuchlý granát. Dnes je tu využívaná zemědělská oblast, kde se pěstují citrusy a zelenina. „Po kopcích běhají ovce a krávy, které zřejmě kdysi a možná občas i dnes fungují jako detektor výbušnin,“ směje se Gaspi. 

Dostat kolo nahoru po prudké stěně rozrušené erozí je dřina, ale odměnou za námahu a pot je vždy prudká freeridová lajna dle vlastního výběru.

Únava je vytlačena nadšením a novými výzvami v podobě stále prudších cest. Až na sněžení se během dne střídají snad všechny druhy počasí. Není se čemu divit, protože jsme v těsné blízkosti Etny s výškou přes tři tisíce metrů. Mraky se nad ní honí jak báby na trhu a my s přicházející tmou skáčeme do auta a jedeme se trochu ohřát směrem k lávě proudící krajinou na obzoru. 

Autor: Adam Maršál

10. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jak začít běhatZačátečníci

Jezdil jsem autem za obec, aby mě nikdo neviděl, líčí běžecké začátky čtenář

od Magdaléna Ondrášová 9. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Co nás spojuje v začátcích běhání? Až na výjimky je to stud. Vstup do neznámých vod, kde se neumím pohybovat. Běžci po naběhaných stech, tísících kilometrech přehodnocují zbytečné strachy ze svých začátků. Není čeho se bát. Dodejte si odvahu tímto článkem.

Vy, co začínáte běhat, vidíte své počínání úplně jinou optikou, než my, co běháme léta. Je to přirozené. Dovolte mi představit ale druhý úhel pohledu. Běhám roky a mohu vás ujistit, že když potkám běžce, nesoudím jeho počínání. I když si to šine pomalým tempem, neznamená to zrovna, že je začátečník. Může to být někdo po nemoci, po pauze, nebo má dneska náladu prostě chvíli jít a chvíli běžet. Nebo je to zrovna ten, který běhá už roky, i když jeho tělo a tepovka na to nejsou schopny stále přistoupit. Prostě běhání i tak zkouší zlomit nebo ho jednoduše miluje. Takové běžce znám.

A když poznám začátečníka (zpravidla má takový člověk oblečení i obutí co dům dal, i já jsem začínala v turistických keckách a bavlně), zahřeje mě to na srdci. Zase jeden, co zahodil zbytečné obavy a vyrazil!

V tomto textu nenajdete tréninkový plán, jak začít běhat, ani za vás tyto řádky nevyrazí ven. Jak začít běhat jsem psala v tomto článku. V těchto dnešních písmenech jen obyčejně zmizí vaše obavy z prvních vyběhnutí. Píše je redaktorka, která už je na druhé straně barikády, někdo, kdo si vyslechl už stovky příběhů „jak jsem začal“. A abych dodala svým slovům punc, předkládám jeden typický příběh našeho čtenáře:

Začátky mého běhání byly velmi úsměvné a bolestivé. Důvody, proč jsem začal běhat, byly zlepšit svoji kondici a hlavně zdravotní problémy. Ze začátku to vypadalo beznadějně, protože jak většina asi zná z vlastní zkušenosti, po uběhnutí pár set metrů jsem byl naprosto KO. Představa, že zvládnu byť jenom pár kilometrů, byla zdánlivě nedosažitelná.

Nechtěl jsem, aby mě někdo funícího, zpoceného, červeného až na pr….li viděl, tak jsem se vždycky dopravil do odlehlých míst autem a tam jsem vyběhl. Mimochodem to dnes vidím jako naprostou blbost, protože jako naschvál jsem tam stejně potkal snad víc lidí jak kdekoliv jinde a hlavně v podstatě nikoho nezajímalo, jak vypadám. V tomto období jsem si začal hledat nějaké rady na internetu a narazil jsem na Rungo, tehdy ještě pod iDnes. Zaujali jste mě hlavně vtipnou a odlehčenou formou článků a kvalitními, nestrannými recenzemi a testy. Co závěrem? Nevzdal jsem to a dnes jsem v kondici v jaké jsem snad nikdy nebyl a co je hlavní, zdravotní problémy jsou pryč. Dokonce jsem se zúčastnil i pár závodů, včetně těch, které jste pořádali. Pro mě byl nejhezčí závod v brněnské zoo. Proto i vám chci poděkovat za to, co děláte, protože ze začátku mně to hodně pomohlo a určitě nejsem sám. Držte se
H.

I my děkujeme a zahoďte obavy, skoro všichni jsme to takto měli. Je jaro, ideální čas začít.

9. 4. 2021 1 komentář
0 FacebookEmail
Bolest achilovkyBolest kolenePohybStrečinkSvalyTréninkZdraví

Král domácího ošetření svalů i šlach. Řekneme jak pracovat s rollerem neboli válcem

od Kateřina Honová 7. 4. 2021
autor Kateřina Honová

Sportování je obecně prospěšná věc, o tom netřeba pochybovat. Má to však jisté výjimky z pravidla – ostatně jako všechno. Základem je pochopit fakt, že sport bude pro vás prospěšný v případě, že jste na něj nachystaní. Pokud nejste, můžete si sportem i uškodit, jak tvrdí oblíbená teorie gaučového paradoxu fyzioterapeutky Kateřiny Honové. Přečtěte si její tipy jak cvičit či který roller používat.

Co je to gaučový paradox

Pro představu použijeme dvě jednovaječná dvojčata. Jedno ze dvojčat bude vzorně sportovat – tedy skoro vzorně, protože bude (jako spousta dalších) podceňovat správnou přípravu na sport a kompenzaci po sportu. Druhé dvojče bude mít za nejoblíbenější sport přesun mezi gaučem a lednicí (nakládka) a gaučem a toaletou (vykládka). Paradoxně gaučové dvojče nemusí mít tak pestrou sbírku zranění, přetížení a bolístek, jako jeho sourozenec, který pravidelně sportuje. Ano, je to nespravedlivé, ale je to fakt.

Příprava na sportování

Aby sport neubližoval, je třeba se na něj připravit. Připravit neznamená sem tam máchnout rukou a nohou a tvářit se, že jste se právě rozcvičili. V přípravě je třeba absolvovat následující části:

  • Rozhýbání, prokrvení, nastartování metabolismu – to zajistí běžecká abeceda
  • Napřímení páteře – zejména pokud v práci sedíte, je to alfa omega přípravy na sport
  • Protažení těch nejvíce zkrácených svalů

Nechci vás strašit, ale čím budete starší, tím je ta příprava důležitější. No, mlaďoši, však uvidíte. My, čtyřicátníci, víme, o čem mluvíme / píšeme.

Proč byste se měli s výše uvedeným otravovat? Tak mimo to, že se nechcete zranit, také proto, že napřímení páteře správně nastaví hrudník a tím bránici. Pokud opakovaně řešíte bodání v boku při běhu, tak se zkuste na tuto zanedbanou oblast zkoumavým okem podívat. Podle metody DNS, kterou vytvořil profesor Kolář (náš guru v oblasti fyzioterapie) je napřímená hrudní páteř naprosto zásadním místem pro správnou funkci pohybového aparátu. A asi si i lidé bez fantazie dokáží poměrně dobře představit, v jakém nastavení se obvykle jejich hrudní páteř vyskytuje (napřímení to fakt není).

Správné rolování – co a jak

Rolování vám zajistí bod dva a tři v předchozím výčtu příprav. Je tak vysoce přínosné, pokud se ještě před tím, než obujete své běžecké botky, doma vyrolujete (a pak venku nezapomeňte ještě na tu běžeckou abecedu!).

Jaká jsou pravidla hry (rolování)?

  • Začínáme od chodidel a postupně jedeme vzhůru.
  • Každý sval (oblast) rolujeme po dobu (alespoň) 20 sekund. Pozor rolování déle než 2 minuty již efekt snižuje! (Tedy princip čím víc, tím líp, tady rozhodně nefunguje).
  • Nezapomínejte, že svaly nejsou rovná vlákna, ale 3D útvar, a tak je třeba končetiny různě vytáčet.
  • To, co roluji, chci mít zároveň protažené – tj. sval natáhnu (např. při rolování lýtka přitáhnu špičku k tělu a tím protáhnu lýtkové svaly).
  • Jak správně rolovat najdete v různých aplikacích, například Blackroll má svou verzi zdarma (logo zeleného kolečka).

Jaký roller

  • Ideálně začínejte na standardním rolleru, tj. hladký netvrzený typ (na obrázku ten černý).
  • Druhý krok je hladký tvrzený typ.
  • Nakonec (po zvyknutí si) můžeme použít roller se vzorkem (na obrázku růžový) – stále mi uniká, proč většina rolovacích začátečníků má doma právě tento typ.
  • Pro fajnšmekry jsou dostupné i rollery s vibrací, no jo, doba jde stále vpřed.
  • Foto: Honová
  • Foto: Honová

Jdeme na to, alias následuje postup

Chodidlo: Zde pozor. Rolování chodidel v zátěži (velmi vhodné pro běžce!) si můžete dovolit pouze v případě, že máte roller, který vás unese. A ne všechny rollery unesou dobře stavěného sportovce!

Rolování provádíme nejprve na obou, poté na jedné noze. Alespoň 20 sekund vydržte! Nadšenci se na válci naučí chodit, podobně jako zvířátka v cirkuse (také umím dopředu i dozadu). Balanční neznalci se rozhodně budou při svých pokusech bezpečně přidržovat!

  • Pomůcky vhodné pro ošetřování patní ostruhy. Foto: Honová
  • Rolování chodidel na válci. Foto: Honová

Poznámka: Pro majitele patních ostruh a jiných libůstek vřele doporučuji Foot Roller (zelený) a duoball (černý). Nebudete litovat. Více o ošetřování najdete ZDE.

Lýtko: Super extra důležitá oblast k rolování zejména pro běžce s krokem přes špičku. A navíc doporučuji i preventivní rolování Achillových šlach duoballem (uvedeno výše).

Zadní stehno (hamstringy): Velice důležité pro běžce sedače (ne, že by při běhu seděli, ale v práci, když hodně sedí). A nezapomeňte nohu vytáčet špičkou dovnitř a ven (3D svalová struktura, pamatujete?)

  • Ošetřování lýtka a přitažení špičky. Foto: Honová
  • Ošetřování hamstringů. Foto: Honová

Zadek: Pozor na jednu častou chybu. Válec nemáme rovně tak, jako při předešlém rolování zadní strany stehna, ale umístíme jej šikmo, a to tak, aby jezdil po vláknech hýžďových svalů. Kdo netuší, koukne na obrázek. Na obrázku roluji pravou půlku.

Boční stehno: To bývá překvapení, jak tato oblast bolí! Ale je třeba vydržet, protože z praxe vám řeknu, že není lepšího ošetřování napínače stehenní povázky (ITB), než je rolování. Tak honem do toho!

Pozn.: pokud se vám nedaří vzít to jedním tahem, rozdělte si jej na tahy dva. Začněte ve spodní části, tj. od kolene do poloviny ITB a po 20 – 30 sekundách začněte rolovat horní část od poloviny směrem k boční straně kyčle.

Pozn. 2.: pokud jste hodně štíhlí a bolí vás v horní části stehna přejetí přes takový malý kostěný výběžek, tak ho nepřejíždějte ale vyrolujte část ITB pod ním a poté nad ním. Výběžek je velký chocholík a za válcování s rolerem vám nepoděkuje. Většinou je ale skryt ve svalech, tak mu to zásadně nevadí.

  • K ošetření hýždí je třeba nohu masírované strany přehodit přes druhou. Foto: Honová
  • Rolování ITB. Foto: Honová

Přední stehno: Můžete rolovat obě najednou, nebo po jednom. Nezapomeňte rolovanou končetinu lehce pokrčit v koleni! A pozor taky na záda, žádný Grand Canyon v bedrech nechci vidět!

Hrudní páteř: Vleže umístěte válec do oblasti mezi lopatky. Zvedněte pánev a přejíždějte pouze po hrudní páteři (vychází to na oblast zhruba mezi těmi lopatkami). Lehké pokřupávání berte jako zívání vaší právě probouzené hrudní páteře.

Pozn.: v případě osteoporózy by to zívání nemuselo dobře dopadnout. Stejně tak, pokud máte větší skoliózu. Ale věřím, že víte.

Pozn. 2.: pokud jste dlouhovlasí a nechcete v praxi testovat výdrž vašeho skalpu, chyťte si vlasy a držte je od válce dál. Nemusíte opakovat chyby druhých (ano, jsem také tak trochu pionýr slepých uliček).

  • Rolování stehna. Druhá končetina je pokrčená do strany. Foto: Honová
  • Při rolování hrudní páteře zkřížíte ruce na prsou. Foto: Honová

Protažení prsních svalů zde snad nemusím nic vysvětlovat, protože je tak notoricky známé, že bych se ostýchala to tady uvádět.

Zato o protahování malého prsního svalu se s vámi ráda podělím, protože to známé moc není, ale efektivní zcela určitě je. Najděte si svůj osobní malý prsní sval. Poznáte ho tak, že pokud budete tenisovým míčkem kroužit v oblasti horní strany hrudníku spíše u ramene, najdete tam vysoce nebezpečně bolavé místo (nebo také ne, ne všichni mají stejný nález). Otočte se čelem ke zdi a opřete se přes míček. Paži na ošetřované straně opřete dlaní na zeď, hlavu otočte na druhou stranu. Masírujte po dobu 20 až 30 sekund a buďte vděční za rungo.cz, které vám vždy dobře poradí.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

  • Foto: Honová
  • Foto: Honová

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

7. 4. 2021 3 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

I vy můžete tvořit RUNGO.cz! Máme nový web aneb první rok na vlastních nohách

od Marek Odstrčilík 5. 4. 2021
autor Marek Odstrčilík

S každým začátkem měsíce k vám promlouvá kreativní ředitel webu RUNGO.cz Marek Odstrčilík a ne jinak je tomu i v dubnu. Nacházíme se však v období speciálního data. Před rokem byl po pauze obnoven provoz webu, a první výročí nezůstává bez dárečku.

Celý ten covidový rok, byl paradoxně pro mě tím nejlepším, co jsem za posledních X let zažil. Ta věta asi zní divně, protože vše je nepochopitelné, komplikované, životy lidí naruby, spousta úmrtí, deziluze z politiky, chaos, strach, zloba. Tohle všechno vnímám a uvědomuji si, ale to moje „nelepší”, které jsem zmínil, je ve vztahu k mé práci a rozhodnutí, které jsme před více než rokem s Majdou (šéfredaktorkou RUNGO.cz a partnerkou) učinili. Odešli jsme  z dobrého místa a vydali se postavit zase na nohy RUNGO.cz. Ve chvíli, kdy jsme dávali výpovědi, absolutně jsme netušili, že v době spuštění webu se bude covid rozklusávat a následně přejde do sprintu.

V nejistotě i svobodě, ve stresu i entuziasmu, … na RUNGO.cz

Svoboda, to je to hlavní, co mě dělalo šťastným. Mít vše pod kontrolou, rozhodovat se teď a hned (tohle v zaměstnání jen tak nezažijete), nemuset narážet na nezájem ohledně nápadů. Tohle je pro mě k nezaplacení. Na druhé straně se člověk musí starat, protože výplata na účtu se přestane každý měsíc zjevovat.

Přiznám se ale, že část toho období byla jízda v těžké depresi ze situace kolem, všechno jsem sledoval, dumal, topil se v temných zákoutí svého mozku. A pak se jednoho dne vše samo od sebe projasnilo a najednou černota myšlenek zmizela. Připadal jsem si jako zrovna stvořený, plný klidu, nápadů, chuti tvořit, dělat jiným radost, být šťastný. Pár lidí se mě ptalo, jak k tomu došlo a já nevím. Moje teorie je ta, že tělo si uvědomilo, že lavírovat mezi různými odstíny černé, by byla cesta k osobnímu rozkladu.

Podílet se na tvorbě webu, který dává čtenářům smysl, popostrkuje je dál v jejich snažení, zvedá psychicky (obzvlášť v této době) a ukazuje jim, že život jede dál, jen je třeba se mu přizpůsobit, mi vlévá do těla další energii. Znovu vymýšlet, zlepšovat, bavit vás.

Takže 1. dubna jsme tedy oslavili první rok fungování a vám čtenářům jsme přichystali dárek.

Máme nový web

Tedy vzhled webu, ale i nové funkce. Bohužel, nepodařilo se nám přesně 1. dubna překlopit z testovací verze do ostré vše, jak jsme si plánovali, ale něco už přece jede. Pokud chcete odebírat naše novinky a osobní Markův občasník, tak už funguje a jeho odběr můžete zadat v pravém sloupci na www.rungo.cz. Za několik dnů už na vás snad vykoukne i znovuzprovozněná rubrika Čtenáři sobě, kam budete moct vkládat své příběhy, zážitky, články a současně číst, co sepsali ostatní čtenáři. Budete se tak i vy moct spolupodílet na tvorbě webu, což nám přijde bezvadné a chybělo nám to.

Díky všem, kteří nám pomáháte, podporujete, sdílíte a čtete nás. Pokud máte pro nás nějaké nápady, postřehy nebo dobře míněnou kritiku, tak nám napište.


5. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Ostatní sportyStrečinkTrénink

Jóga pro běžce, díl 1.: Rozhýbeme i ty nejzatuhlejší sportovce. Startujeme videoseriál

od Magdaléna Ondrášová 3. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Během čtyř týdnů se jednoduchými kroky naučíte speciální jógovou sestavu pro běžce a vybudujete si návyk, který vašemu tělu tak chyběl. Stačí tak malá chvilka ráno a večer, že nelze hledat výmluvy. A to je výzva, pojďme na to s jogínem Michalem Večeřou.

Nikdy jsem si nepamatovala sestavy. Přišla jsem na jógu, zoufale se snažila chytat a byla o krok pozadu. Příště to bylo stejné, zkrátka, bylo toho moc najednou. A tomuto se v naší výzvě vyhneme.

První video najdete níže. Druhý díl jógy pro běžce i video najdete zde. Třetí díl tady. A poslední čtvrtý zde.

Jogín Michal si pro vás (s konzultací fyzioterapeutky Kateřiny Honové) připravil cílenou sestavu pro běžce. V čem to bude jiné? Týden budete podle videa cvičit zkrácenou sestavu beze změn a stihnete si ji tak krásně zafixovat i vybudovat návyk. Video už nebudete po pár dnech potřebovat. „Nemusí jít o nic složitého. Stačí si osvojit pár základních jógových pozic a cviků, které pomůžou ráno rozhýbat a mobilizovat, večer zase protáhnout a uvolnit tělo,“ uvádí svou sestavu lektor Michal Večeřa z Gymbee.

Cvičit začínáme v pondělí 5. dubna ráno. Za týden do této sestavy něco přidáme (článek čekejte den předem), ale protože už základ budete umět, nebude to složité. Celkem se díky čtyřem videím a týdnům naučíte sestavu a vybudujete skvělý návyk – trochu jógy pro běžce denně.

Nejde ale o to, naučit se něco striktního. Chce to, aby vás jógování bavilo a bylo příjemné, to je základní předpoklad pro vytvoření nové rutiny. „Berte vše ve videích jako nabídku toho, co můžete vyzkoušet. Nemusíte pak na konci čtyřtýdenní výzvy umět vše nazpaměť. Vlastně i sami uvidíte, že v jednotlivých dílech do sestavy nejen přibývají nové cviky, ale nabízím i různé modifikace. Vy si osvojíte určitou strukturu jógové sekvence, ale vyberete si z ní to, co je užitečné právě pro vás. To jsou obvykle pozice a cviky, které nejvíc cítíme. Zařaďte na ráno a večer cviky, které budete vnímat jako nejefektivnější doplněk svého běžného rozcvičení a strečinku před a po běhu,“ říká jogín Michal.

V prvním videu vás čeká:

  • Uvolnění krční páteře a ramenou, která máme někdy při běhu tendenci vytahovat nahoru
  • Rozhýbání a protažení chodidel a nártů      
  • Protažení trupu, zad a hamstringů pomocí polovičních pozdravů slunce
  • Protažení achilovek a lýtek
  • Protažení třísel a uvolnění kyčlí
  • Protažení fascie zad a širokého zádového svalu
Zdroj: Rungo

Přidejte se do facebookové události, sdílejte své pokroky a motivujte se s ostatními!

Pravidelná praxe jógy je skvělým doplňkem péče o tělo běžců. Může kompenzovat zkrácení a přetížení partií, jako jsou hamstringy, achilovky, lýtka nebo i svaly zad a tenzi ramenou. Hlavně ale v porovnání s běžným strečinkem zapojuje navíc dva důležité prvky: dech a pozornost.

Právě dech stojí v centru jógové tradice a jeho důležitost se stále znovu potvrzuje. Dýchat vědomě je zkrátka důležité při každém pohybu. Pozornost k vlastnímu tělu (propriocepce) zase pomáhá předcházet zranění a špatným pohybovým stereotypům. Zjednodušeně – potřebujeme vnímat, jak se do pohybu jednotlivé části těla zapojují. Proč? Abychom si nepřivodili zbytečné zranění, jako třeba vyvrtnutý kotník z chybného nášlapu v členitějším terénu.

Díl druhý

Jóga pro běžce díl 2.: Cvičte v soukromí domova podle videa. Přidat se můžete kdykoliv
3. 4. 2021 0 komentáře
6 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Plánujete už cyklodovolenou? Na kole bludištěm mrtvých v sicilské Gibellině

od Rungo 2. 4. 2021
autor Rungo

Pokud vás náhoda, osud nebo nějaké nedopatření zanese na Sicílii, udělejte to, co my. Vydejte se do Gibelliny. Odměnou vám bude pohled na jeden k nejrozsáhlejších a nejkrásnějších příkladů land artu neboli umění pod širou oblohou, které do jednoho ze svahů otiskl italský výtvarník, malíř, sochař a lékař Alberto Burri. 

Říká se, že tam straší, ale odvážnému štěstí přeje, a tak asi hodinu jízdy směrem na západ od přístavního města Marsala projíždíme vesnicemi a stoupáme zatáčkami utaženými, že by si člověk z rukou umotal vánočky. Upalujeme po silnici o šířce jeden a čtvrt auta a modlíme se, abychom v protisměru nepotkali lokálního závodníka.

Když o něco později zastavujeme na místě, vidíme už jen tak daleko, kam dosvítí světlomety naší dodávky. Na přilehlém parkovišti svým příjezdem rušíme několik potmě stojících aut se zamlženými okny – prostě sicilská romantická klasika. Fotograf Míla mizí pouze s čelovkou a fotobatohem se slovy, že jde udělat pár nočních fotek. Je mi jasné, že se nevrátí dřív jak za dvě hodiny, a tak jdu spát. Dobrou noc. 

Ráno nemůžeme dospat. Skáčeme ven z auta, abychom se konečně podívali na slibovaný monument. Alberto Burri ho vykouzlil na půdorysu původního města Gibellina, které v roce 1968 zcela zničilo zemětřesení s epicentrem v nedaleké Belice. Burri, který během druhé světové války prošel bojemi v severní Africe i zajateckým táborem v USA, se do díla pustil v roce 1984 s cílem znovu vdechnout život do místa, kde během tragédie zemřelo víc jak dvě stě obyvatel.

  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek
  • Foto: Miloš Štáfek

Umělec, který proslul experimentováním s pytlovinou, dřevem, igelitem nebo železnými deskami, vsadil na čistý beton. Na ploše 85 tisíc metrů čtverečních vytvořil stovky bílých bloků z betonu o výšce 1,6 metru. Zachoval přitom obrysy domů a síť ulic, kterými se dnes můžete procházet jako kdysi původní obyvatelé. Burri práci přerušil v roce 1989 a o šest let později zemřel. V roce 2015 – při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin – bylo dílo dokončeno a na počest autora dostalo název Cretto di Burri (Burriho trhlina).

I když se to nezdá, v horní části jsou uličky tak strmé, že se i ebiku při výjezdu zvedá přední kolo. Už při prvním průjezdu se ukáže, že stačí odbočit a člověk se v uličkách ztratí jako v bludišti. Zastavím a zatímco se rozhlížím kolem, vnímám ticho, vítr a sílu prostoru. Cítím nutkání vyšplhat se na jeden z bloků, lehnout si na něj a jen tak spočinout. 

Míla mezitím šplhá do nejvyššího patra jedné ze zachovaných budov na okraji, aby zachytil monument v celé jeho šířce. Vrací se celý vyděšený – v liduprázdném prostoru ho během focení vystrašilo chrastění, z kterého se vyklubala prázdná plechovka zmítaná větrem. 

Gibellina je silné místo se silnou atmosférou. Dron s kamerou sám od sebe několikrát zmizel, za letu škrtal o betonové bloky a natočené záznamy jsou na mnoha místech narušené válkou černých a bílých mravenců. 

Jedna noc a jeden den nám stačily. S přijíždějící omladinou uklízíme cajky do auta a opouštíme místo, kterém se můžete přít, zda je víc hřbitovem, pomníkem, bludištěm nebo uměním. Přijeďte to rozsoudit sami. 

2. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Vybavení

Vyzkoušeli jsme za vás: česká cyklistická aplikace, která dobyla svět, Rouvy AR

od Karolína Hornová 30. 3. 2021
autor Karolína Hornová

„Indoor cyklistika“ v poslední době zažívá velký rozmach – díky pandemii, i díky stále propracovanější nabídce virtuálních tras. Mezi nejoblíbenější aplikace tohoto typu patří český Rouvy AR. Nabízí trénink, časovky, závody, rozlišení 4K a hlavně sociální propojení s ostatními jezdci. Pojďme se projet a zjistit, co všechno umí.

Oproti původní aplikaci má Rouvy AR (rouvy.com) modernější a přehlednější prostředí a je uživatelsky přívětivější – třeba díky intuitivnímu a rychlému spárování s trenažérem, nebo funkci spuštění jízdy jedním kliknutím. Je také technicky „vymakanější“. Aplikace je „4K ready“, takže pokud si budete trasu pouštět na monitoru nebo televizi s rozlišením 4K, dejte pozor, ať se do té věrně působící krajiny samým nadšením nerozjedete napříč obývákem.

Nová aplikace Rouvy AR dělá všechno proto, aby „takové to domácí šlapání“ nebylo jen chabou náhražkou za jízdu po reálných silnicích malebnou krajinou. Jízda na cyklotrenažéru napříč virtuální realitou nesmí být fádní, musí to být i zábava – prostě tak trošku jako počítačová hra. Stejně jako ve hře, ani v Rouvy AR nejsme neviditelní. Trasy zde brázdí náš avatar, virtuální dvojník, kterého si můžeme upravit tak, aby nám byl co nejvíce podobný, nebo se nám prostě líbil. Cyklista (nebo cyklistka) mohou mít různé barvy a typy dresů a možné je změnit třeba i barvu pleti. Já vím, jsou to hlouposti, které se samotnou jízdou mají málo společného, ale někdy potěší.

AR: Vylepšená realita i „cestování v čase“

Ve formě avatarů se na naší obrazovce objevují i další jezdci, ať už „cizí“, nebo naši kamarádi, se kterými si můžeme domluvit trénink nebo soukromý závod. Tato funkce je charakteristikou zkratky AR, neboli augmented reality, tedy kombinace vysoce kvalitní GPS trasy a animovaných 3D objektů a jezdců. Přímo na obrazovce tak vidíme avatary ostatních jezdců na trase. Díky tomu je zážitek z jízdy zase o kousek blíž reálné jízdě. Můžeme se zaměřit na to, koho se budeme snažit předjet, nebo za kým se pomyslně „vyvezeme“, na obrazovce přitom nesledujete ikony a data, ale virtuální postavičky cyklistů, za kterými jsou skuteční lidé, sedící na trenažéru podobně, jako sedíte vy. 

Aplikace zobrazuje kromě postavičky také údaj o aktuálním výkonu (watty na kilogram hmotnosti), a to jak tom našem, tak ostatních jezdců. Můžeme tedy v jakémkoliv okamžiku porovnávat svůj výkon s ostatními, kteří jedou v blízkosti. Parametr výkonu prozradí, zda někdo z blízkých jezdců nastupuje k úniku nebo se vás snaží při úniku zachytit. Tato data neřídí aplikace nebo počítač, jsou odrazem reálného chování ostatních jezdců. Zábava začíná, když se vám podaří do vyjížďky „zlanařit“ co nejvíce kamarádů. Z pohodové vyjížďky se pak často stává osobní závod a honba za umístěním. Zažila jsem podobné situace, kdy kromě dění na obrazovce jela komunikace a hecování s ostatními jezdci přes skupinu na sociální síti. Na rozdíl od skutečného kola je možné při jízdě na trenažéru takovou komunikaci zvládnout bez hrozby nebezpečí pádu nebo srážky s vozidlem.

Rouvy AR má řešení i pro situaci, kdy na trase, kterou chcete jet, není zrovna nikdo „živý“ a žádnému kamarádovi se nechce. Když si vyberete trasu, zobrazí se vám na hlavní obrazovce vpravo ještě jeden rámeček. Z něj si můžete vybrat „virtuálního partnera“ (nebo více partnerů) z těch, kteří už trasu jeli. Vybírat můžete podle výkonu, průměrné rychlosti, ale i podle typu trenažéru, na kterém jeli (protože některé mohou zkreslovat výsledek třeba tím, že umožní simulovat stoupání jen do určité míry). Můžete ale jet i proti svému vlastnímu starému výsledku a zjistit, zda jste se na dané trase zlepšili.

Trénink, závod a nabídka i pro běžce

Výhodou aplikace Rouvy AR je podpora napříč platformami: Stáhnout si ji můžete do mobilu či tabletu s Androidem nebo iOS, ale také do počítače s Windows, Macu nebo do Apple TV. Využít tedy můžete jak „cestovní“ verzi v mobilu, tak si trasu promítnout do televize nebo třeba projektoru podle chuti a možnosti zrcadlení obrazovky, které vaše chytrá zařízení podporují. Po spuštění a přihlášení, připojíte svůj trenažér, případně další senzory, kliknutím na tlačítko vpravo nahoře. A pak už jdete sportovat.

Úvodní obrazovka umožňuje vybrat sport – Rouvy AR nabízí kromě cyklistiky i běhání, což je novinka, která je zatím, na rozdíl od cyklistiky, v nabídce zdarma (tedy bez nutnosti předplatného). Je tu zatím jen několik běžeckých tras, ale zkusit můžete třeba půlmaraton v Singapuru nebo trasu běhu barcelonského Ironmana. Virtuální běh vyžaduje hodinky nebo čidlo, které jsou schopné měřit běh na běžeckém páse a data o běhu současně vysílat do telefonu nebo počítače (obvykle pomocí Bluetooth). Mezi taková zařízení patří například chytré běžecké hodinky značky Garmin.

Foto: Karolína Hornová

Pokud se ale budeme bavit o cyklistice, máte k dispozici několik voleb – zajet si sám svoji trasu podle výběru, přidat se do některé z vyjížděk organizovaných jinými jezdci nebo se přihlásit do závodu/vyjížďky organizované samotným ROUVY. Orientace v menu aplikace je na začátku trošku nepřehledná, ale jen do chvíle, než najdete přepínač Route/Event (Trasa/Závod) a než zjistíte, že seznam nejbližších závodů má tři záložky, mezi kterými se dá přepínat. Naopak, režim Route (Trasa) má k dispozici tlačítko Change, pomocí kterého si můžete vybrat trasu podle délky, náročnosti, názvu a dalších parametrů.

Trasy ve vysokém rozlišení mohou být náročné na streamování. Ideální je si trasu napřed stáhnout, především před důležitým závodem.

Vybráno? Tak můžeme vyrazit! V průběhu jízdy máme v levém horním rohu obrazovky neustále k dispozici statistiky o výkonu, srdečním tepu (pokud jsme připojili hodinky nebo senzor) a rychlosti. Výkon a momentální vynaložené úsilí je prakticky zobrazeno i nad hlavou našeho avatara. Při sledování na velké obrazovce se tak můžeme plně soustředit na jízdu, naše soupeře či krajinu před námi, aniž bychom museli pohlížet stranou.

Po cestě „vidíme“ také jezdce na trase, i když nejsou v bezprostřední vzdálenosti – jejich ikonky jsou přehledně zobrazené v pelotonu na grafu profilu trasy na spodním okraji obrazovky. Vlevo nahoře vidíme také tabulku s jejich průběžnými výsledky a údaji o výkonu. Můžeme si tak hned rozmyslet, jestli máme šanci toho před námi dojet, snažit se nenechat stáhnout, nebo se „jen tak“ motivovat výkony ostatních a pořádně si máknout.

Technické specifikace: 4K rozlišení i vlastní trasy

Co se týče kompatibility s dalším vybavením, spolupracuje Rouvy AR s chytrými trenažéry od většiny hlavních výrobců (Tacx, Wahoo, Elite a další). Párování a komunikace probíhá přes rozhraní Bluetooth, a to jak s trenažérem, tak s případnými dalšími senzory – snímačem kadence, srdečního tepu, s chytrými hodinkami ale třeba i snímačem rychlosti, napojeným na „non-smart“ trenažér. To znamená, že i pokud vlastníte základní trenažér nebo válce, je možné si trénink zpestřit promítáním trasy, i když samozřejmě bez reakce na výškový profil.

Pozor, některé závody mohou být omezené jen pro jezdce s určitým typem trenažéru. Jedná se o trenažéry, které umožňují řízený odporu pomocí počítače nebo chytrého telefonu/tabletu. Mezi takové trenažéry patří lepší setrvačníkové trenažéry (např. Tacx Flux S) nebo chytré elektromagnetické trenažéry, jako je například Tacx Neo 2 nebo Tacx Neo 2T. Tacx Neo 2 a Tacx Neo 2T patří k nejlepším trenažérům na trhu. Oproti jednodušším, setrvačníkovým, nabízí vysoký výkon a simulaci sklonu trati až 25 %. Právě Tacx Neo 2T je trenažérem, na kterém se jezdí mistrovství světa UCI ve virtuální cyklistice. Rozdíl v jízdě na setrvačníkovém a elektromagnetickém trenažéru je ve skutečnosti větší, než by napovídaly technické specifikace. Pokud pro vás cenový rozdíl mezi nimi není bariérou a pokud to s virtuální cyklistikou myslíte vážně, vyplatí se si při nákupu trenažéru připlatit.

V aplikaci Rouvy AR je k dispozici přes 5 000 tras. A to opravdu není málo. Samozřejmě ne všechny nabízejí možnost virtuální reality, ale jejich počet se neustále zvyšuje. Technické specifikace trasy vidíte vždy přímo v přehledu – v rámečku konkrétní trasy se dozvíte, zda podporuje AR, a zda jde o 4K, 2K nebo HD video. V průběhu jízdy je možné přepínat mezi videem trasy a GPS trasou na mapě, což může být zajímavé, když chcete vědět, co vás čeká, ale i v případě, že si projíždíte a mapujete oblast, kam se plánujete reálně vydat. Pokud máte pomalejší připojení nebo menší obrazovku, na které sledujete trasu, nestahujte zbytečně 4K rozlišení a zvolte úspornější variantu trasy.

Nepřehlédnutelnou funkcí je i možnost přidat vlastní trasu pomocí funkce Route Editor na webu Rouvy – a to buď na základě vaší předchozí aktivity, nebo „naklikáním“ v mapě. (Co třeba trasa závodu, na který trénujete?) V pokročilých funkcích editoru je možné přidat i video trasy, nahrané kamerou (ideálně při jízdě v autě, aby byl záznam plynulý a neroztřesený).

Rouvy AR: Český projekt se světovými ambicemi

Po prvotním seznámení je aplikace Rouvy AR uživatelsky velmi příjemná. Od hladkého párování trenažéru, přes reálné prostředí tras pořízené videozáznamem, až po přehledné zobrazení dění na trase. Škoda, že chybí možnost výběru tras podle země, ale možná se této funkce dočkáme. Líbil se mi i fakt, že jde o českou aplikaci, takže v nabídce najdete i tuzemské trasy, ať už „made by Rouvy“, nebo od nadšených uživatelů.

Technické nadšence a milovníky sociálních sítí zaujmou nejen přehledné statistiky, ale i možnost propojení s aplikacemi jako Strava nebo možnost stažení tréninku a jeho následné dohrání například do deníku Garmin Connect. Zajímavá je i možnost volby klasického silničního, nebo časovkového kola, které na první pohled vypadá podobně, ale je těžší, aerodynamičtější a váš avatar k němu dostane i „aero“ přilbu. Časovkové kolo je dobrá volba pro virtuální závod v časovce nebo na rovinaté trasy. Do kopců je toto kolo naopak o něco pomalejší.

Jízda na cyklotrenažéru by měla být i trochu zážitkem a to bezchybně Rouvy plní. Nečekají nás sice fantaskní zážitky jako v aplikaci Zwift (o rozdílech aplikací jsme psali v tomto článku), která nabízí ostrov Watopia, celý zpracovaný počítačovou grafikou, ale o to víc je jízda „jako doopravdy“. Na trasách s vysokým rozlišením je na co se dívat, a abyste se jen nekochali reálnými malebnými sceneriemi, o motivaci se postarají skuteční či virtuální soupeři. To je kombinace, díky které u mě ROUVY vyhrálo závod o nejlepší cyklistickou, tréninkovou, virtuální aplikaci.

30. 3. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás