Jako spoustu dalších, mě v čase pandemie postihla karanténa, což je v podstatě fuk, protože firma, kde pracuji, přešla na home office. Co se týká běhání, tak mě to také moc neomezuje. Hlavním důvodem je, že po loňské operaci kolena stále ještě nemůžu pořádně běhat, i když se o to každou chvíli pokouším. 

Pro mě je tahle situace příležitostí, jak se zlepšovat v oblasti, kterou jsem asi 35 let poněkud zanedbával. Tedy lehké posilování a protahování, kterému aktuálně věnuji nejméně půl hodiny denně. Pokud by to někomu připadalo málo, tak je to pořád navýšení asi o 95 procent. Kdyby se nám o tolik zvedl HDP nebo jiný ekonomický ukazatel, tak budou létat ve Strakově akademii špunty celý den a někteří politici budou tak nesnesitelní, že je budeme muset nechat utratit.

Jak se tedy můj pobyt doma konkrétně vypadá? Ráno vstávám skoro o hodinu později, protože nemusím cestovat do práce. To je super a budu si těžko odvykat. Po krátké snídani odcházím pracovat a to mi s přestávkou na oběd a dvě kávy vydrží asi až do 17:30. Potom to konečně začíná být trochu zajímavé. Moje cvičení začínám 20 minutami SM systému. Pokud o něm slyšíte poprvé, jde o tahání za gumu. Vypadá to, jako byste chtěli utrhnout kus lana nebo tu kliku u dveří, na které to máte přivázané. Určitě si tím nevytvoříte svaly, které vám v plavkách bude závidět každý druhý bodybuilder, ale moje záda se mi snaží poděkovat a kdyby mohla, tak pošlou kytku.

Posilování je za mnou a následuje ještě méně populární část a to protahování. To jsem také nikdy nepřeháněl. Můj dřívější nejdelší strečink byl něco asi přes tři minuty, takže to aktuálně také nepřeháním a spokojím se s pěti minutami zvláštních poloh, ve kterých by nezaujatý pozorovatel odhalil, co dělám, jen s mimořádnou dávkou fantazie. Zkrácení mých šlach a svalů je skutečně dostatečně kvalitní a já si ho hýčkám s nadějí, že mě ochrání před úrazy v mezních pozicích při nějakém nepředloženém pohybu. 

Poslední fází mého pravidelné sportování již od ledna je šlapání na rotopedu. Mohu to jen doporučit. Všichni, kteří vlastníte tento předražený věšák na šaty, ho očistěte od prachu a můžete začít udržovat a případně zvyšovat kondici. Vy, kteří jste si v očekávání tuhé zimy pořídili  běhátko aktuálně jásáte, že investice nepřijde nazmar. Já jsem neměl ani jedno, takže mně kamarád zapůjčil rotoped, abych se kondičně mohl zlepšovat, než budu moci běhat. Jenom doufám, že si aktuálně nekouše nehty nad touto neprozřetelností, ale kdo mohl koncem prosince tušit zákazy vycházení v půlce března. Pokud se někdo takový najde, tak ať se hlásí na Úřadě vlády. Prý shání nákupčího státních rezerv.

K vlastnímu šlapání. Většina mých tréninků je v délce jedné hodiny. Zátěž dávám pouhým odhadem, protože brzda je čistě mechanická a pořídit pedály na měření wattů by v mém případě bylo vyhazování peněz. Ostatně ani cykloboty jsem si nepořídil, byť má kolo SPD pedály.

Následuje posilování core na zemi na karimatce. Napřed lehké zdvihání trupu, když mám nohy ve vzduchu a potom přijde čas na radikální kliky a plank. Což jsou cvičení, která upřímně nemám rád, ale co se dá dělat, když nic lepšího jsem zatím nenašel. Na závěr přijdou specifická cvičení na posílení kolene, které mi doporučil můj fyzioterapeut a já je dělám celý šťastný s vidinou brzkého zlepšení a šance znovu běhat trochu delší vzdálenosti. 

Pro měření úrovně zátěže tedy používám především svou tepovou frekvenci a také kolik kilometrů jsem dokázal ujet. Velkou výhodou stacionárního bicyklu (překvapivě) je fakt, že se nehýbe. Odpadají tím odřeniny a jiná zranění po pádech, píchlé pneumatiky a rizika v podobě řidičů, kteří vás mohou kdykoliv přehlédnout. Dalším přínosem je, že já jsem rotoped strategicky umístil před televizi a předplatné Netflixu konečně dostalo smysl. 

Nebudu zastírat, že jsou zde i nevýhody. Rotopedem prostě běhání nenahradíte a i s televizí to není sport, který budu milovat. Bohužel doma také většinou moc neproudí vzduch a jeho teplota je nejmíň 20°C. To je kombinace, která způsobí, že po půl hodině je pode mnou na zemi louže, že by se za ni nemuselo stydět ani štěně bernardýna. To je zase výhoda, protože při jejím utírání si procvičím dřepy a předklony.

Pokud se stane, že i potom mi zůstává nějaký volný čas, tak nastává chvíle pro Netflix, knihy a několik oblíbených počítačových her. Vím, že to asi nikoho nezajímá, ale na stole mi leží Rozhovory na hraně zítřka (Adam Folta) a Všechny jejich lži (Tuvia Tenenbom). Před nedávnem jsem koupil Kingdom Come: Deliverance a když potřebuji trochu nostalgie, tak starším HW spustím Heroes of Might and Magic III. 

Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu.

Stránky www.rungo.cz jsou v rekonstrukci, ale účelu dobře poslouží. Omluvte proto, prosím, dočasný stav, web spouštíme 1. dubna 2020.