RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecké botyVybavení

Recenze: Chcete jedny minimalistické boty na všechno? Xero Prio Neo jsou na to ideální

od Karel Holub 2. 7. 2023
autor Karel Holub

Značka Xero Shoes patří ke stálicím na hvězdném nebi stále oblíbenější barefoot obuvi. Xero Prio Neo je modernizovaná verze oblíbeného modelu, která vzdává hold svým kořenům a zároveň přináší několik svěžích vylepšení. Je lehčí, pružnější a může se pochlubit elegantními překryvy v oblastech, které potřebují dodatečné zpevnění. Ať už patříte k vyznavačům bosé obuvi, nebo se s tímto trendem teprve seznamujete, Xero Prio Neo stojí za pozornost.

Pokud jste už někdy obuli některou z bot Xero Shoes Prio, u modelu Prio Neo budete mít silný pocit déjà vu. Zachovává si atmosféru hluboké boty s mírnou šířkou uprostřed chodidla a prostornou špičkou. Šířka střední části chodidla se sice o něco zmenšila, ale pružný materiál svršku je dostatečně shovívavý na to, abyste si mohli velikost doladit šněrováním.

Model Prio Neo je vynikající volbou, pokud hledáte jen jednu minimalistickou botu, která zvládne všechno. Je všestranná, pohodlná a umožní vám užít si pocit bosé nohy a zároveň poskytne dostatečnou ochranu.

Na noze se přizpůsobí

Svrchní materiál modelu Prio Neo je jako příjemná ponožka, která se přizpůsobí vašemu chodidlu. Je měkký, poddajný a středně silný, takže je vhodný jak do horkých, tak do chladných podmínek (pokud jej spárujete se správnými ponožkami). Jeho pružnost navíc zaručuje, že bota nebude vaši nohu stahovat – pokud jste si nepořídili špatnou velikost.

Jednou z výrazných vlastností bot Xero je systém pásků, inspirovaný sandály. Model Prio Neo pokračuje v této tradici díky několika páskům vedoucím uvnitř i vně boty. Tyto řemínky udrží střed chodidla bezpečně na místě a zabrání sklouznutí paty. Dobře navržené překryvy svršku dodávají botě strukturu a zajišťují, že vaše noha zůstane na místě i při bočních pohybech. Díky tomu je obuv Prio Neo vynikající volbou pro běh a různé sportovní aktivity.

Xero Prio Neo, foto: Karel Holub
Xero Prio Neo, foto: Karel Holub
Xero Prio Neo, foto: Karel Holub
Xero Prio Neo, foto: Karel Holub
Xero Prio Neo, foto: Karel Holub
Xero Prio Neo, foto: Karel Holub

Prostor pro prsty je opravdu velkorysý a většině lidí nabídne dostatek místa. Pozor si dejte, pokud máte spíš čtvercový tvar přední části nohy, mohla by vám malíková strana připadat příliš agresivně skosená. V takovém případě by vás mohla zachránit o kousek větší velikost, nebo jiný model, který více odpovídá tvaru vašich prstů.

Výška svršku působí poněkud těsněji než původní model Prio, ale materiál je příjemně měkký a poddajný a neměl jsem pocit, že by mi bránil v pohybu prstů, nebo příliš stahoval nárt. Boty Xero Prio Neo jsou dostatečně hluboké a mohou být dokonce hlubší, pokud se dokážete obejít bez vyjímatelné stélky.

Nyní si povíme něco o podrážce. Je ohebná ve všech směrech, což je oproti původnímu modelu Prio výrazné zlepšení. Podrážka je tenčí, což vám umožní těsnější spojení se zemí, zejména když vyjmete vložku. Tím se zlepšuje proprioceptivní zpětná vazba, kterou vaše chodidlo dostává, což zlepšuje vaši chůzi a celkový požitek z běhu.

Zaměříme-li se na jazyk, zjistíme, že nejde o běžný střih. Je z větší části klínovitý, což znamená, že nebude nepříjemně klouzat. Okraje svršku jsou chytře vykrojené, čímž se eliminují přebytečné záhyby kolem kotníkového límce. Podle mých zkušeností byly jazyky Xero Shoes vždy spolehlivé a totéž očekávám i od modelu Prio Neo.

V podrážce si Xero Shoes věří

A teď si podíváme na tvarování patního kalíšku a na to, jak dobře dokáže Prio Neo podržet vaši patu. Já osobně jsem naprosto spokojený, protože mám širší patu a nemám problém s vyzouváním boty v exponovaných situacích. Pata sedí jako ulitá a zároveň bez odřenin nebo otlaků. Lidé s úzkou patou ale mohou mít opačnou zkušenost. Překvapivě se Xero Shoes rozhodlo u modelu Prio Neo vynechat druhé vysoké očko pro lepší a pevnější šněrování. Kvůli tomu je utažení manžety boty kolem kotníku trochu složitější a může vést k přílišnému utažení nad středem chodidla. Pokud jste náchylní k vyklouzávání z bot, vyzkoušejte model Xero Shoes HFS, který drží patu opravdu skvěle.

Vzhledem k tomu, že Prio Neo je zcela nová konstrukce, neproběhlo zatím mnoho dlouhodobých testů. Společnost Xero Shoes ale lecos naznačuje svojí zárukou na podrážku v délce 5000 mil. Ano, slyšíte správně! Pokud opotřebujete podrážku na 1 mm, vymění vám ji za 60 % ceny nové. Když to zkombinujete s velkorysou dvouletou zárukou výrobce, získáte solidní pojistku proti rychlému opotřebení.

Model Prio Neo si pojistil odolnost díky svařovaným překryvům, které chrání důležité části boty. Některé části sice mohou utrpět, pokud se zachytí o větev (smůla!), ale obecně je bota stavěná tak, aby vydržela nástrahy každodenního nošení. Jen buďte obezřetní, pokud vyrážíte do terénu, protože odhalené zadní pásky by se mohly potenciálně zachytit o nějaké nástrahy.

Pokud jde o velikost, většina lidí by měla zůstat u své běžné velikosti. Mám obvykle velikost 46 a boty Prio Neo ve velikosti 46 mi umožnily roztáhnout prsty a užívat si života. Nadměrek v této velikosti je pro mě dostatečně komfortní a zároveň bota dobře drží. Pokud si zvolíte větší nadměrek, můžete mít problémy s dostatečně pevným šněrováním a zajištěním proti vyzouvání.

Takže když to shrneme, boty Xero Shoes Prio Neo jsou všestrannou botou, která si poradí se vším a je vhodná pro většinu situací. Ať už rádi běháte, chodíte do posilovny, věnujete se sportu, nebo jen hledáte pohodlnou botu na každý den, model Prio Neo vás uspokojí.

Xero Prio Neo

  • svršek: prodyšná syntetická tkanina
  • stélka: 2 mm, vyjímatelná
  • podrážka: 5,5 mm protiskluzová gumová podrážka FeelTrue®
  • hmotnost: 272 g (velikost 42)
  • doporučená cena: 2 990,- Kč

Pozitiva

  • prostor pro prsty
  • flexibilita
  • vysoká odolnost podrážky

Negativa

  • pro někoho volnější šněrování a široká pata
  • lepená konstrukce se může rozlepovat


2. 7. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
RUNGO závodyZávody Brno

PROPOZICE: RUNGO High5 běh brněnskou zoo 23. 9. 2023

od Rungo 1. 7. 2023
autor Rungo
Přihlásit se na RUNGO High5 běh brněnskou zoo za 350 Kč

Datum konání: sobota 23. 9. 2023

Startovné: online registrace 350 Kč, na místě 400 Kč

Kapacita: 300 závodníků

Start závodu: 11:00 hod, brněnská ZOO, U VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO

Prezentace: 8:00 – 10:30 hod

Trasa závodu: brněnskou zoo a okolím

Délka tratě:  10,3 km

Povrch tratě: zpevněné cesty, asfalt, lesní a polní cesta

Převýšení: 170 m

Časový limit: Závod bude ukončen po 90 minutách.

Věková hranice pro účast v hlavním závodě: Od 15 let včetně. Každý závodník je odpovědný za svůj fyzický i psychický stav. Závodníci mladší 18 let mohou startovat pouze s písemným souhlasem rodičů.

Odkaz na záznam z trati na Strava.com. Trasa RUNGO High5 běhu brněnskou zoo se běží proti směru hodinových ručiček.

Trasa RUNGO běhu brněnskou zoo. Běží se proti směru hodinových ručiček.

Kategorie:

MUŽI

Junioři 15 – 20: ročník 2008 – 2003
Kategorie A 21 – 39: ročník 2002 – 1984
Kategorie B 40 – 59: ročník 1983 – 1964 
Kategorie C 60 –     : ročník 1963 –  .. 

ŽENY
Juniorky 15 – 20: ročník 2008 – 2003
Kategorie A 21 – 39: ročník 2002 – 1984
Kategorie B 40 – 59: ročník 1983 – 1964
Kategorie C 60 –     : ročník 1963 –  .. 

Startovné: online registrace 350 Kč, na místě 400 Kč

Termín pro zaplacení startovného: do 7 dní od registrace, při platbě převodem nejpozději 18. září 2023, při platbě kartou do 20. září 2023, další platby nebudou z technických důvodů umožněny. Pokud nebude startovné uhrazeno ve stanoveném termínu, bude závodník ze startovní listiny vyřazen. Při neúčasti se startovné nevrací. 

V ceně startovného každý závodník získává: Startovní číslo, jednorázový měřicí čip, perníkovou medaili, SMS s výsledkem, elektronický pamětní diplom, občerstvení v cíli, tyčinku Energy bar a gel Energy Aqua Gel Berry High5, zajištění a značení závodu. Tyto věci si lze vyzvednout jen při prezentaci k závodu 23. 9. 2023 u VÝBĚHU MEDVĚDA KAMČATSKÉHO.

Vstupenky do Zoo Brno: Každý závodník získá pro sebe a jednu osobu doprovodu voucher na vstupenku do brněnské zoo na den závodu. 

Měření: Čipová technologie. Měřicí čip obdrží každý zúčastněný při prezentaci přilepený na zadní straně startovního čísla. Každý závodník si musí před závodem umístit startovní číslo na horní část těla, jinak mu nebude změřen výsledný čas. Závodník je povinen připevnit si měřicí čip před startem závodu a mít ho po celou dobu závodu až do průběhu cílem. Každému závodníkovi je měřen čas od okamžiku proběhnutí startovní čárou až do okamžiku proběhnutí cílovou bránou. Po doběhu nemusí závodníci čipy vrátit pořadatelům. 

Omezení: Závod se koná v dešti, chumelenici apod, ale i tak si vyhrazujeme právo závod zrušit a to s ohledem na opravdu krajně nepříznivé povětrnostní podmínky a v jiných nepředvídatelných případech. Pokud tato situace nastane, závodníkům bude vráceno startovné bez další náhrady. 

Běh se psem: Z důvodů bezpečnosti a ohleduplnosti k ostatním účastníkům závodu není povolen běh se psem.

Doprava: K dopravě na místo startu doporučujeme využít městskou hromadnou dopravu. Parkovací místa nemusí kapacitně postačovat.

Slavnostní vyhlášení vítězů: po ukončení závodu v prostoru startu

Protesty: Do 30 minut po vyhlášení výsledků.

Ředitel závodu: Marek Topinka, e-mail: rungozavody@rungo.cz, topinka@rungo.cz, 

Zástupci ředitele závodu: Marek Odstrčilík: odstrcilik@rungo.cz  

Ve spolupráci s: Zoo Brno a stanice zájmových činností, příspěvková organizace

Za odložené věci v místě závodu NERUČÍME!

Všichni se akce účastní na vlastní nebezpečí.

Facebooková událost závodu.

PŘIHLÁŠKY: Po spuštění registrace na jednotlivé závody se bude možno přihlásit zde (pozor, na jednu registraci je potřeba jeden e-mail. Přihlašujete-li svého kamaráda a sebe, musíte použít rozdílné e-mailové adresy.)

Startovní listina ZDE.

Výsledky budou po skončení závodu zveřejněny tady. 

Přihlásit se na RUNGO High5 běh brněnskou zoo za 350 Kč

Děkujeme partnerovi High5, Zoo Brno a Lesy města Brna, a.s. Sdílejte závod dál, seberte kámoše, přijeďte si to užít s námi a podpořte dudka!

1. 7. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Cyklistika

Umíte zajet na kole jeden kilometr „pekelně“ rychle? Tak to ostatním ukažte a třeba vyhrajete telefon Samsung

od Rungo 27. 6. 2023
autor Rungo

ADVERTORIAL Užijte si předposlední červnové odpoledne ve znamení sportovních aktivit a zábavy. Baví vás jízda na kole? Závodíte rádi, nebo naopak dáváte přednost více kreativním aktivitám? Tak jako tak je čtvrteční akce Bohémská porce zábavy jako dělaná pro vás. V rámci ní totiž Samsung chystá ve své zóně speciální aktivity, ve kterých budete moct nejen porovnat síly s ostatními účastníky, ale také soutěžit o hodnotné ceny. A na jaký program se můžete těšit?

Kdo zajede nejrychlejší čas?

Cyklistické nadšence jistě zaujme rotopedová soutěž od Samsungu. Ten připraví na místě celkem šest rotopedů připojených k produktovým stolům, přičemž každá jízda bude nabíjet vystavená zařízení. Tento druh nabíjení je nejen zábavný, ale zároveň zelená energie z jízdy podporuje udržitelné myšlení, o které Samsung usiluje. 

Na vystavené novinky z řady Galaxy S23 nebo Galaxy Z se můžete podívat a také si o ně rovnou i zasoutěžit. Dva zbrusu nové Galaxy Z Flip 4 čekají na nejrychlejšího cyklistu a nejrychlejší cyklistku, kteří dokážou ujet 1 km za nejnižší čas. Kromě toho si při závodění budete moct zapůjčit chytré hodinky Galaxy Watch 5, které vám při jízdě změří tep, tlak a srdeční rytmus.

Ke startu připravit! Pozor! Závodíme!

Vyhráváte rádi? Tak to vás následující aktivita zaujme. V tomto závodě totiž získá vítěz právě zmíněné Galaxy Watch5. Přesná podoba soutěže je překvapením až do posledního okamžiku. Těšit se ale můžete na pořádnou dávku zábavy a skvěle strávené odpoledne. Navíc si budete moct na vlastní kůži vyzkoušet, jak vám produkty Samsung při závodu pomůžou, a třeba rovnou vyhrajete první cenu v podobě chytrých hodinek. Galaxy Watch5 jsou ideální pro každého sportovce – kromě zdravotních funkcí totiž monitorují také průběh vaší sportovní aktivity a počítají každý krok, kalorii, a dokonce i cvik za vás.

Pro milovníky noční oblohy

Samsung jako vždy ale nezapomíná ani na kreativní duše. Spíš než sport vás baví focení? Ve speciálně připravené budce si vyzkoušíte, jak se dají pořídit neuvěřitelné fotky i ve tmě, a seznámíte se tak blíže s funkcí Nightography od Samsungu. Na místě pro vás bude k dispozici odborník na fotoaparáty, který vám ukáže, jak s využitím Samsung telefonů pořídíte dokonale jasné a ostré snímky okamžitě připravené ke sdílení na sítě. Na památku si navíc odnesete Instax foto z budky. A skutečně umělecké duše si budou moct nechat vytvořit i dočasné tetování.

Bohémská porce zábavy se koná v Riegrových sadech v Praze, a to již tento čtvrtek, 29. 6. od 15:00. Vstup na akci je zcela zdarma.

27. 6. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Se synem v kočáru naběhal už 3700 km, bere ho na kolo, běžky a dále sní o dvoudenním běhu s přespáním pod širákem

od Adéla Ptašková 18. 6. 2023
autor Adéla Ptašková

Dalo by se říct, že Honza Drábek (*1980) je profesionálním otcem –⁠ má čtyři syny, přičemž nejmladší má teprve dva roky. Po narození posledního potomka se rozhodl spojit příjemné s užitečným a většinu svých výběhů absolvuje s juniorem v kočáře. Za dva roky společného běhání mají na kontě přes 3700 km, přičemž se rozhodně nejedná pouze o jednoduché cesty po rovném asfaltu. 

Máš čtyři syny. Máš ambice je vést ke sportu? Běhají s tebou (ti starší), nebo je běh zatím míjí?
Sportujeme všichni a všechny kluky od mala nutíme zkoušet a provozovat co nejvíce sportovních aktivit. Mimo své sporty (florbal, stolní tenis, fotbal, kolo) jsou všichni odsouzeni následovat svého otce i při běžeckých aktivitách a mnohdy mívám pocit, že trochu i dobrovolně a ochotně.

Běhat s kočárem jsi začal až u posledního syna, nebo už máš zkušenosti z dřívějška?
Běhu s kočárem jsem propadl až s posledním synem, kdy zřejmě s přibývajícím věkem vznikla potřeba se u sportu něčeho přidržovat. Rukojeť vozíku se ukázala jako ideální pomůcka v tréninku a od prvních kroků jsme si padli do ruky a do oka.

Vybíral jsi kočár rovnou s tím, že s ním chceš běhat? Jakou značku jsi zvolil?
S prvními třemi syny jsme vozík (zn. Croozer, varianta pro dvojčata) používali pouze na chůzi a za kolo, ale pro posledního jsme cíleně vybírali kočár a vozík s možností využití k běhu, případně k běžkování a cyklistice. Nyní používáme vozík zn. Thule Chariot a díky variabilitě, kvalitě zpracování, množství doplňků, rozšíření a celkově praktické využitelnosti ho mohu všem doporučit.

Jaké jsou největší rozdíly oproti normálnímu běhu? Musíš si dávat například pozor na techniku běhu, střídání rukou…
Nejpodstatnější rozdíl vidím v tom, že při běhání s vozíkem běžec výrazně víc soustředí pozornost na dítě a nemá tolik prostoru sledovat sám sebe. Na jednu stranu je hloupé, že se nevěnujete stylu, technice, dodržování tempa a intervalů, ale na druhou stranu není na škodu se tolik nepozorovat. Díky tomu je běhání výrazně přirozenější, člověk jej nebere příliš vážně a zájem o dítě často pomáhá zapomenout, že už vlastně několik kilometrů vůbec nemůžete.

Myslíš, že je možné s kočárem odběhat poctivý běžecký trénink včetně například intervalů?
Určitě ano! Příprava na trénink a požadavky na prostředí jsou pochopitelně trochu složitější a ne vždy to musí klapnout. Osobně doporučuji naplánovat si vycházku s kočárem –⁠ od toho je jen malý krůček k běhu a v případě, že se vše sejde tak, jak má, můžete toho využít a nenápadně vložit nějaké tréninkové prvky. Díky zálibě nejmladšího syna v dopravních prostředcích stačí naplánovat trénink třeba v blízkosti železnice a pak už si můžeme oba naplno užívat.

Foto: Jan Drábek
Foto: Jan Drábek
Foto: Jan Drábek
Foto: Jan Drábek

Je něco, co tě na běhu s kočárem překvapilo?
Nejvíce mě překvapilo, jak fantastický je pocit, když se věnuji oblíbené sportovní činnosti, přitom nezanedbávám svoje malé dítě a ještě dopřávám manželce pár chvil oddechu od náročných mateřských povinností. Taky mě mile překvapil přístup řidičů na silnicích: i když se snažím předcházet nebezpečným situacím a raději zajedu do příkopu, než abych řidiče výrazněji omezoval, zažil jsem jen minimum náznaků bezohlednosti. A hlavně mě na běhu s kočárem udivilo, kolik se toho dá společně zvládnout. Náš nejdelší výběh měřil přes 44 km (s jednou pauzou), dvouhodinovku jsme společně zvládli s průměrným tempem pod 5 min/km a po dvou letech společného běhání nám záznamy ukazují 3700 km. Plány na další sportování s vozíkem tak mám i nadále opravdu velké.

Jaká je základní „povinná” výbava běžce s kočárem?
Jak jsem zmiňoval, běžec s kočárem musí primárně myslet na dítě (suchou plínu, dost pití, jídla, tepla, zábavy) a potom teprve na sebe. Sám sobě se občas směju, když se chystám k běhu a řeším, jestli mám správně pootočenou čelenku, barevně sladěný outfit apod. S dítětem v kočáru většinu těchto věcí neřešíte. Člověk se opravdu cítí výrazně lépe, když nebere svoje běhání moc vážně. Mám dojem, že se ta pohoda přenáší i na dítě a naopak stres a nadměrné očekávání zpravidla tak vyhrotí situaci, že se k běhu ani nedostanete. Co se výbavy týká, tak za nejdůležitější považuji světla a reflexní prvky – být zavčas a dobře vidět je naprosto zásadní! Povinnou výbavou a poměrně zásadní podmínkou pak je nezapomenout doma to dítě, se kterým si jdete zaběhat.

Srovnej běh s kočárem a s vozíkem. Co je lepší?
Moje zkušenosti jsou omezené dvěma typy vozíku a dvěma typy kočáru, takže nějaké obecné hodnocení a recenze provádět nemůžu. Kočáry jsou trochu méně stabilní díky vyššímu těžišti a jejich využitelnost mimo zpevněné cesty je výrazně nižší, ale zato je možná postýlková úprava v hluboké korbě, což je v prvních měsících nezbytné. Vozíky mají zpravidla jen jednu polohu pro dítě, ale vlastnosti vozíku jsou pro běhání naprosto zásadní – velká kola poměrně daleko od sebe, nízko položená konstrukce, zanedbatelný odpor a jednoduchá manipulace jednou rukou. Oproti kočáru je pak nepřekonatelná možnost připojení vozíku za kolo a záměna kol za lyže se zapřažením za běžkaře.

Pomyslels někdy na to, že bys měl dítě, které kočár nesnese?
Od prvního výběhu (16 dní věku Eliáše) počítám s tím, že to třeba už nepůjde a budu muset se společným běháním skončit. Eli si ale na vozík sice krásně zvyknul, takže s tím už téměř automaticky počítám, ale i tak beru každý společný běh jako další bonus, který není úplnou samozřejmostí. Důležité je zavčas rozpoznat, kdy se blíží vhodný okamžik pro přestávku, aby se dítě proběhlo, protáhlo a trochu se unavilo před tím, než si znovu ochotně vleze do vozíku.

Jaké zhruba naběháš objemy?
Dlouhodobě se snažím plnit týdenní úhrn 50 km s tím, že za poslední 2 roky mám zhruba 75 % naběhaných s vozíkem. 

Jak moc tě limituje terén? Běháš jen asfalt, nebo se odvážíš i do lesa?
Nejlépe se s vozíkem běhá po asfaltu, ale zpevněné šotolinové anebo lesní cesty se dají v pohodě zdolat. Díky velkému rozměru kol a odpružení se dá s vozíkem běhat i v těžším terénu, ale vozík dostává dost zabrat a pro dítě není natřásání dlouhodobě příjemné a zřejmě ani zdravé. 

Bydlíš v Kanicích, kde je to samý kopec. Je to omezení?
Běhání do kopců mám rád. Je přirozenou posilovnou a tréninkem, který se pak při sólo běhu velmi rychle pozitivně projeví. Cesty z kopce jsou nepříjemné, ale seběhy neumím ani bez vozíku, takže vlastně to žádný rozdíl není. Souhrnně necítím, že by mě vozík nějak omezoval, spíše naopak.

Jak se tvůj běh měnil s tím, jak syn stárnul?
Začátky byly vtipné. Délka výletů byla limitována pauzou mezi kojeními, takže naše návraty domů slyšeli sousedé už z dálky. Nevěřili byste, jak hlad dítěte ve vozíku dokáže nabudit vyčerpané tělo a vybičovat unavené svaly k rychlému sprintu vstříc občerstvovací stanici. Nicméně čím starší dítě, tím větší zábava. Méně času tráví spánkem, více reaguje na dění kolem, přestávky jsou zábavnější a díky samostatnosti při jídle a pití je běžecký rádius omezený jen mou vytrvalostí, aktuální kondicí a časovými možnostmi.

Máš nějaké běžecké sny a ambice do budoucna?
A že jich je! Aktuálně mám v plánu s vozíkem zkusit dvoudenní výběh s přespáním pod širákem. Mezi největší sny bez vozíku pak patří závod na 100 km, doběhnout za den na chalupu v Orlických horách, zrealizovat vícedenní běžecký výlet, zúčastnit se některého z mnoha krásných českých horských ultramaratonů, absolvovat běžecký kemp s trenérem… A pokud čas a zdraví dovolí mám chuť a ambice výrazněji posunout osobní rekordy na vzdálenosti od 5 km výše.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Zapomenuté hory
  • Běžecký vzor: Dan Orálek
  • Největší úspěch: jednou jsem doběhl svou manželku
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: ovesné vločky s kefírem
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: klobása
  • Nejlepší regenerace: pivo a spánek
  • Nejméně oblíbený trénink: protahování hamstringů
18. 6. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

Obstály v testu běžecké boty z Decathlonu? Levné EVADICT MT CUSHION 2 jsou parťáci do terénu

od Adéla Ptašková 11. 6. 2023
autor Adéla Ptašková

Kvalitní běžecké boty z „nákupáku“? Před několika roky nemyslitelné, dnes proč ne? Francouzský řetězec Decathlon, který před lety pevně zakotvil i v Česku, směřuje kolekcí Evadict do vod trailového běhu. Najdeme zde běžecké oblečení, batohy a různé doplňky k běhu, nicméně vlajkovou lodí jsou samozřejmě boty. Dostala jsem možnost vyzkoušet boty Evadict MT Cushion 2. Přes neduhy obstály.

Vzhled a vychytávky

První, čeho si na botě všimnete, je logicky vzhled. A ten se Decathlonu povedl. Boty jsou zajímavé a propracované do detailu – ať už jde o vzorek na tkaničkách nebo barevný přechod na podrážce. Dámy mají stylovou růžovou, pánové zase modrou barvu. Design vám sice na rychlosti nepřidá, ale rozhodně potěší. Za velmi dobrý nápad považuju informace o typu boty a velikosti dropu napsané přímo na boku boty. 

Výrobce se pyšní kapsičkou na tkaničky, což je na první pohled taková spíše zbytečnost. Ale na druhou stanu je nutné podotknout, že tkanička je opravdu krátká, takže na nějaké dvojité vázání můžete zapomenout. Tím pádem se kapsička na tkaničky vlastně hodí, protože alespoň zčásti zajistí, že se uzel nerozváže.

Bota je vytvořena tak, aby nohu obemkla, což zvyšuje pohodlí a zamezuje puchýřům a otlačeninám. Nicméně pokud máte širší nohu, velmi pravděpodobně vám boty sedět nebudou. Mějte však na paměti, že po prvních výbězích svršek trošku povolí, takže pokud si při prvním vyzkoušení nebudete příliš jistí, ještě není nic ztraceno.

Materiál

Oproti jedničce má dvojka vylepšený vzorek podrážky, lepší tlumení díky přepracované mezipodešvi a nový textilní svršek. Výrobce ke svršku uvádí: „Je vyroben z pevných polyesterových vláken s polyuretanovým povlakem, což zaručuje nepřekonatelnou odolnost. Vzdušná struktura poskytuje lehkost a prodyšnost. Přidali jsme aramidové vlákno pro lepší zpevnění.”

Podrážka má hluboký vzorek, který zajistí přilnavost i na mokru, přičemž mezi hroty je dostatek místa, takže se tam nebude zachytávat špína či kamínky. V neposlední řadě výrobce zdůrazňuje, že tento model je více eko, neboť při jeho výrobě došlo k nemalému snížení emisí. 

Papírově vše vypadá hezky, tak hurá vyzkoušet i praktickou stránku.

Evadict MT Cushion 2. Foto: Adéla Ptašková
Evadict MT Cushion 2. Foto: Adéla Ptašková
Evadict MT Cushion 2. Foto: Adéla Ptašková
Evadict MT Cushion 2. Foto: Adéla Ptašková

Kam s nimi? Do lesa!

Jak název napovídá, boty Evadict MT Cushion 2 jsou následovníkem základního modelu. Jedná se o trailové boty s poměrně vysokou mírou tlumení, ale s nízkým dropem. Příznivci minimalismu, kteří jsou zvyklí při běhu cítit každý kamínek a vnímat chodidly terén, by se této botě měli vyhnout obloukem. Nicméně hobíci hledající boty, které jejich nohu podrží a při odrazu pomohou, by měli naopak zpozornět. Primární určení bot je terén. Ostatně „MT” v názvu odkazuje na „montagne”, tedy hory. Na podrážce jsou hroty o velikosti 5 mm, tudíž boty v pohodě zvládnou štěrk i bahýnko. Díky nemalému tlumení se však neztratí ani na tvrdší lesní cestě. 

Jak už jsme si řekli, boty jsou určeny do lesa, respektive do terénu. Sice je pravda, že mají poměrně silné tlumení, které vám umožní přečkat i asfaltové úseky trasy, ale to neznamená, že běh po asfaltu bude kdovíjak příjemný. Nicméně právě míra tlumení nám zajistí univerzálnost mezi různými lesními terény – tvrdá lesní cesta, štěrk, kameny… to vše by bota měl zvládnout. A zvládne. Obstojí také při delších výbězích, kdy opět díky tlumení budou vaše nohy ušetřeny tvrdším nárazům.

Pokud bych to měla shrnout, boty od Decathlonu mohou konkurovat i zavedeným běžeckým značkám, a to při zachování příjemné ceny. Evadict MT Cushion 2 asi nesednou každému, ale potěší jedince s užší nohou, kterou boty pohodlně obepnou a vy tak o nich prakticky nebudete vědět. To se stalo i mně –⁠ když jsem v botech poprvé vyběhla, po chvíli jsem zapomněla, že je mám na sobě. A to je asi ta největší pochvala.

Základní informace

  • drop: 4 mm
  • váha: 255 g (velikost 39)
  • profil podrážky: 22 mm – 18 mm
  • cena: 2 399 Kč
  • primární určení: lesní cesty, štěrk i menší bahno

Pozitiva

  • pohodlné boty, které dobře obemknou nohu
  • zvládnou tvrdší lesní cesty, štěrk, i bahno
  • vysoká míra tlumení, ale nízký drop
  • cena

Negativa

  • krátké tkaničky
  • bota je dost úzká a nesedne tak každému
11. 6. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Garmin Forerunner 965 prověřil ultramaratonec na závodě

od Magdaléna Ondrášová 4. 6. 2023
autor Magdaléna Ondrášová

Garmin nedávno představil nový prémiový model Forerunner 965, který spojuje špičkový design s vrcholnými funkcemi řady zaměřenými primárně na běh a triatlon. Forerunner 965 zaujme na první pohled nádherným AMOLED displejem, ale rozhodně nejde jen o designovou záležitost.

Nový model je nabušený funkcemi a mimo jiné umí sledovat metriky spojené s dynamikou běhu a běžecký výkon přímo ze zápěstí nebo lépe vyhodnotit dlouhodobou a aktuální tréninkovou zátěž. Garmin Forerunner 965 jsem měl možnost otestovat i na ultra trailovém závodě a rád se s vámi podělím o zážitky s tímhle super chytrým fešákem.

Model Forerunner 965 rozhodně nezapře, že vychází z relativně nedávno uvedeného modelu Forerunner 955. Liší se samozřejmě hlavně displejem, který u nového modelu využívá technologii AMOLED, kterou Garmin úspěšně používá u několika dalších modelů v různých řadách. Displej Forerunner 965 je velmi jemný, detailní a dobře čitelný i na přímém slunci. Samozřejmě jde o dotykový displej a jeho odezva na dotek je vynikající. Myslím, že použitím AMOLED displeje se Garmin Forerunner 965 snaží dostat do přízně vyznavačům kvalitního designu, kteří hodinky vnímají nejen jako tréninkový nástroj, ale také jako stylový doplněk. A to se rozhodně povedlo.

Materiály použité na Forerunner 965 odpovídají prémiové kategorii. Luneta je titanová a krycí sklíčko displeje je Gorilla Glass DX. Testovací kousek jsem nijak nešetřil a sklíčko přežilo bez ztráty kytičky, tedy spíš bez škrábanců. Na lunetě by se pár drobných oděrek našlo, ale věřím, že ani po delším používání nepůjde o víc než obvyklou patinu. 

Řemínek je silikonový a vyvedený ve dvou barevném podání, kde vnitřek je v doplňkové barvě. Vypadá dobře a bezpečně drží hodinky na zápěstí. U nových Garminů mi vždycky pár dní trvá, než najdu správné utažení, které není ani moc volné, ani moc těsné, ale pak mi obvykle sedí dobře a díky nízké váze Forerunner 965 na ruce často ani necítím. Pokud preferujete jiný design nebo materiál, můžete řemínek snadno vyměnit a nebo je střídat podle nálady. Forerunner 965 si můžete vybrat ze 3 barevných variant a svoji barvu si určitě vyberou jak muži tak ženy. Já jsem byl trochu nesvůj z toho, že testovací kousek přišel v bílé barvě, ale po pár dnech se mi skutečně zalíbila a moje černé Fénixy jsou najednou docela fádní.

Ovládání Garmin Forerunner 965 je pohodlné a intuitivní. K dispozici máte pět tlačítek a dotykový displej. Osobně jsem na tuhle kombinaci zvyklý a přiznávám určitou předpojatost, když testuju hodinky jiných značek, které často spoléhají jen na dotek a jedno nebo dvě tlačítka. Více tlačítek je zkrátka lepší možnost a to hlavně při aktivitách, kdy stačí mít zafixovaný počet stisků nebo rychlé kombinace tlačítek a hned se dostanu na obrazovku, kterou potřebuju, nebo k funkci, kterou chci využít.

Velikost pouzdra Forerunner 965 je stejná jako u modelu 955 (47 mm), ale samotný displej je o kousek větší. Garmin toho dosáhl zmenšením obroučky displeje a model 965 tak nabídne 1,4“ proti 1,3“ modelu 955. Tenhle rozdíl opravdu není velký a na první pohled ho snad ani nepoznáte. Co ale poznáte určitě, je ohromný rozdíl v rozlišení displeje, které je u Forerunneru 965 celých 454×454 pixelů, zatímco model 955 s MIPS technologií displeje má rozlišení 260×260 pixelů. Váha obou modelů je také téměř stejná a pohybuje se jen lehce přes 50g (965 má 53g a 955 Solar má 52g). Nízkou váhu jsem ocenil hlavně při rychlejší jízdě na kole po polních cestách, kdy vysoká míra otřesů obvykle způsobuje poskakování hodinek po zápěstí a moje hodinky Fénix 6 mi občas doslova bouchají do ruky. Nic takového ale u Forerunner 965 nehrozí a ve srovnání s těžšími modely sedí opravdu dobře.

Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 965, foto: Karel Holub

Jak je u Garminu dobrým zvykem, nabízí i prémiový model Forerunner 965 širokou paletu pokročilých metrik, které mají uživateli pomoct s plánováním tréninků a regenerací. Hodinky tak mohou zobrazovat úroveň vaší energie v podobě Body Battery, ale také vaší připravenost na trénink. Obě metriky vycházejí z podobných principů, ale zatímco Body Battery využijete i v době, kdy zrovna netrénujete, Připravenost k tréninku je skutečně zaměřená na vaši aktuální kondici a měla by vám napovědět, jestli je dobré na tréninku zabrat, nebo se trochu šetřit a nebo dokonce trénink raději vynechat a věnovat se regeneraci.

Osobně rád sleduji metriku Stav VST, která v průběhu noci monitoruje variabilitu srdečního tepu. Tento ukazatel pak při dlouhodobém měření dokáže včas upozornit nejen na nepřiměřenou tréninkovou zátěž, ale také třeba na nastupující virózu. A ano, taky vám pěkně jasně ukáže, že jste to večer přehnali s alkoholem, nebo jste šli hodně pozdě spát. Stav VST tak může být dalším užitečným podkladem pro plánování tréninku.

Užitečné shrnutí pokročilých metrik a tréninkového plánu najdete v ranním reportu. Tahle funkce je opravdu návyková a každé ráno zjišťuju, co mě čeká a jak Garmin hodnotí můj aktuální stav. V reportu je možné najít předpověď počasí, připravenost k tréninku, stav VST z předchozí noci, doporučený trénink na aktuální den a další informace. Report si můžete uzpůsobit vlastním potřebám a každé ráno tak dostat informace, které vám pomůžou lépe trénovat a nebo zkrátka plánovat svůj den. 

Garmin Forerunner 965 samozřejmě nabízí nejen sportovní funkce, ale najdete tu také docela pestrou sadu chytrých a uživatelsky přívětivých funkcí. Garmin Pay vám umožní využívat bezkontaktní platby přímo z hodinek (pokud je podporuje vaše banka). Na krátký švih tak nemusíte brát peníze ani telefon a kafe a pišingr pohodlně zaplatíte pípnutím z hodinek. Podobně je to s možností přehrávat hudbu rovnou z hodinek, pokud je spárujete s bluetooth sluchátky. Stahovat pak můžete obsah ze služeb jako Spotify nebo Deezer (v některých zemích pak i Amazon Music). 

Nabíjení. Jak dlouho vydrží Forerunner 965?

Příjemné změny se dočkal i dobíjecí kabel hodinek. Ten nově využívá koncovku USB-C na straně, kterou připojujete do nabíječky nebo počítače. Tuhle změnu vítám, protože můj počítač už dávno nemá starší USB-B a musel jsem tak používat redukce. Nabíjení Forerunneru 965 je poměrně rychlé a stačí slabá hodinka, aby se hodinky dostaly z nějakých 15 % zpátky na plný stav baterie. Garmin Forerunner 965 se nenabízí ve verzi Solar a nebudete tak moct využít sluneční energii pro prodloužení výdrže baterie. Ale nezoufejte, tyhle hodinky vydrží opravdu dlouho i bez sluníčka.

Podle údajů výrobce vydrží Garmin Forerunner 965 na jedno nabití až 23 dní v režimu chytrých hodinek. Já jsem je připojoval k nabíječce co dva týdny, ale můj způsob využití je mnohem intenzivnější, než co by se dalo označit za režim chytrých hodinek. Měření aktivity s využitím Multi-Band a všech GNSS systémů může běžet až 19 hodin. Takhle dlouhou aktivitu jsem na Forerunneru 965 puštěnou neměl, ale ultra trailový běh, který trval necelých šest hodin, posunul stav baterie z 95 % na 76 %. Tedy necelých 20 % kapacity, a to při maximální přesnosti záznamu, připojeném hrudním pásu a spuštěné navigaci. Moje aktivity obvykle nepřesahují 24 hodin, takže taková výdrž je více než dostatečná a byl jsem skutečně příjemně překvapený relativně nízkou spotřebou při vysoké přesnosti měření a hlavně ve spojení s AMOLED displejem, který bývá energeticky náročnější. Dobu záznamu je pak samozřejmě možné významně prodloužit přepnutím do režimu GPS, kdy by se měla výdrž baterie posunout až na 31 hodin. 

Forerunner 965 pro ultraběžce jako dělaný

Garmin Forerunner 965 je hlavně efektivní a užitečný nástroj pro sportovce a zejména vytrvalostní sportovci by zde měli najít vše, co potřebují pro plánování tréninků a závodů. V nabídce najdete širokou paletu sportů a je dokonce možné některé z nich kombinovat do multi-sportovních aktivit, jako je například triatlon nebo swim-run. Pro každou disciplínu si uživatel může nastavit rozvržení datových obrazovek a údajů. Pro konfiguraci obrazovek je možné využít jak nastavení v samotných hodinkách tak v mobilní aplikaci. Tohle je opravdu pohodlné a umožní to uživateli vyladit si profily jednotlivých aktivit podle vlastních potřeb a preferencí. Na jednu obrazovku se vejde až šest datových polí a využít můžete nejen číselné, ale i grafické ukazatele například srdečního tepu, nebo výkonové zóny.

Pro vytrvalostní aktivity může být velmi užitečná obrazovka Stamina, kterou si můžete přidat do svých aktivit. Ta odhaduje, kolik „paliva“ vám zbývá v nádrži a jak daleko ještě můžete uběhnout nebo ujet při současné úrovni zátěže. Stamina bere v potaz několik klíčových ukazatelů jako je vaše VO2max a Body Battery a odhaduje tak vaši vytrvalostní kapacitu. V průběhu aktivity pak na základě tepové frekvence anebo měření výkonu ukazuje, kolik procent této vytrvalostní kapacity ještě můžete vyčerpat. Aby Stamina ukazovala relevantní údaje, je potřeba hodinky nějakou dobu používat a mít změřeno pár dlouhých, intenzivních aktivit. V rámci testování jsem měl jen pár týdnů tréninkové historie a tak jsem se na ukazatel Stamina nemohl úplně spolehnout. Při běhu na 50 km jsem se tak dostal na nulu po třech hodinách, ale místo abych si sednul na kámen a počkal, až mě najdou a sežerou vlci (opravdu tam byli), běžel jsem dál a po dalších 2,5 hodinách doběhl do cíle. Samozřejmě s rostoucím počtem záznamů a s tím, jak se vás Garmin „naučí“ číst, se přesnost ukazatele Stamina zvyšuje. Užitečný je pak hlavně u aktivit s proměnnou intenzitou, kdy při vysokém výkonu Stamina mizí rychleji a když přejdete do nízké intenzity, úbytek se zpomalí. 

Garmin Forerunner 965 přináší pokročilé metriky, které mohou sportovcům pomoct s tréninkem a jeho plánováním. Poměr tréninkové zátěže porovnává krátkodobou a dlouhodobou tréninkovou zátěž. Může tak pomoct v období, kdy chce sportovec navyšovat tréninkovou zátěž a potřebuje se držet na úrovní, která je vyšší než dlouhodobý průměr.

Připravenost k tréninku pak ukazuje, nakolik jste připravení podat kvalitní výkon při tréninku. Jde o metriku, která kombinuje celou řadu faktorů a to jak tréninkových tak z oblasti regenerace. Připravenost k tréninku by tedy měla být skutečně dobrým indikátorem, jestli je vhodné zařadit intenzivní trénink, nebo raději trochu slevit.

Predikce závodního času a další vychytávky

Forerunner 965 samozřejmě pomáhá i se závody a nabízí několik prověřených nástrojů, které mohou sportovcům pomoct s odhadem závodního tempa a s rozvržením sil při závodě. Predikce závodního tempa jsou k dispozici pro tratě 5 a 10 km, půlmaraton a maraton. Predikce se odvozují z kondice za poslední čtyři týdny a pokud s Garminem trénujete dostatečně často a využíváte přesné měření tepové frekvence, jsou i relativně přesné. 

Skvělou sadu funkcí nabídne Forerunner 965 v oblasti navigace a mapových podkladů. Mapy jsou detailní a uživatel může využít i navigaci krok za krokem pro předem vybranou trasu. Trasy je pak možné měnit a vyhledat i přímo v průběhu aktivity. Mapy se do hodinek stahují přes wifi nebo po připojení kabelem k počítači a jejich aktualizace tak probíhají docela rychle. Pro samotné používání mapy pak už nemusíte mít připojený telefon nebo být v dosahu wifi. Hodinky mapu uchovávají ve své vnitřní paměti a je tak k dispozici kdykoliv. Procházení mapy přímo v hodinkách je dostatečně rychlé a pohodlné a rozhodně se nemusíte bát pomalého vykreslování nebo cukání při posunu a zoomování mapy. Pro přípravu složitějších a delších tras je stále ještě lepší využít telefon nebo tablet a trasu následně exportovat do hodinek. Pro přípravu trasy pak můžete využít jak aplikaci Garmin Connect, tak třeba u nás oblíbené Mapy.cz nebo Komoot.

Mapové funkce jsem využil při ultra trail běhu, kdy jsem si do Forerunneru 965 předem nahrál trasu běhu ve formátu gpx. Předem nahraná trasa mi pak pomohla nejen na několika méně přehledných místech, ale využil jsem ji i k tomu, abych se v dlouhém stoupání podíval, co mě ještě čeká, jak dlouhý a prudký kopec mám před sebou. Hodinky podporují i funkci Další odbočka, která s předstihem informuje, jak daleko je to k dalšímu místu, kde bude potřeba zbystřit a vybrat správnou trasu. Hodí se to hlavně u delších běhů v neznámém terénu, kde vás hodinky včas upozorní na změnu směru nebo křižovatku a vy tak pošetříte trochu mentální energie.

Přesnost záznamu GPS je u Garmin Forerunner 965 skvělá. K dispozici je několik režimů GPS a já jsem v průběhu testování nejvíce využíval nastavení Automatický výběr, které v průběhu aktivity optimalizuje konfiguraci tak, aby byla zajištěná vysoká přesnost při zachování rozumné spotřeby baterie. Garmin tuto funkci použil u některých dalším modelů a je tedy dobře vyzkoušená a optimalizovaná. Z vlastních zkušeností můžu říct, že funguje velmi dobře a uživatel tak v podstatě nemá potřebu nastavení měnit – tedy snad kromě situací, kdy chce opravdu šetřit baterii a GPS přepne do některého z méně energeticky náročných nastavení. 

Měření optikou uspělo

Obdobně dobře je na tom přesnost měření tepové frekvence. O měření se stará optický senzor, který odvádí svoji práci v režimu 24/7 a Forerunner 965 tak může poskytnout informace o celé řadě metrik v průběhu celého dne a noci. Osobně mám s některými typy optických senzorů větší nebo menší problémy a pro přesná měření používám hrudní pás, ale u Garminu Forerunner 965 se mi v průběhu testování nestalo, že by měření tepové frekvence mělo výpadek nebo významné odchylky proti záznamu z hrudního pásu. Jako u všech optických snímačů, záleží kvalita záznamu Forerunner 965 na správném usazení hodinek v průběhu aktivity. Hodinky nemusí být utažené příliš silně, ale rozhodně nesmí na zápěstí poskakovat a propouštět světlo pod senzor. Přesnost měření se může lišit i podle typu aktivity a zatímco pro tréninky na silničním kole se klidně spoléhám na optické měření, tak pro běh a horské kolo stále raději používám hrudí pás.

S Garminem Forerunner 965 jsem při testování strávil několik týdnů a přiznávám, že tenhle model mi přirostl k srdci. Nabízí všechny funkce, které ke svému tréninku i běžnému využití potřebuji a využívám. Zároveň má více než dostatečnou kapacitu baterie a výdrž i pro hodně dlouhé aktivity a také velmi oceňuji lehkou, ale spolehlivou konstrukci, díky které o hodinkách na ruce opravdu ani nevím. Za stejnou cenu můžete mít Forerunner 955 Solar, který nabízí stejné funkce a solární dobíjení, ale jinou technologii displeje. Výběr tak bude nejspíš podřízený osobnímu vkusu a zamýšlenému využití, ale já osobně se přikláním k modelu Forerunner 965, protože AMOLED displej vypadá opravdu skvěle a to bez kompromisů na straně výdrže baterie nebo životnosti samotného displeje. Garmin Forerunner 965 je skutečným zástupcem prémiové kvality ve své třídě a sportovci, kteří hledají tréninkový nástroj bez kompromisů budou těžko vybírat z konkurenčních značek a modelů.

Garmin Forerunner 965

  • dislpej: AMOLED, 454×454 pixelů, 1,4“, dotykový
  • hmotnost: 53 g
  • voděodolnost: 50 M 
  • sklíčko: Gorilla glass
  • luneta: titan
  • řemínek: silikon 22 mm
  • výdrž baterie: 23 dní režim smart watch, 19 až 31 hodin režim GPS
  • GPS: vícefrekvenční
  • doporučená cena: 15 990 Kč

pozitiva:

  • použité materiály s dostatečnou odolností
  • lehká konstrukce
  • jemný, detailní displej
  • přesné GPS měření a navigace
  • pokročilé tréninkové metriky

negativa:

  • v porovnání s některými smart watch mohou chybět chytré funkce
  • nemají ECG 
  • nemají verzi se solárním dobíjením
4. 6. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiracePosilováníTrénink

V červnu vyrýsujeme zadek. Jak na správné provedení cviku, aby to nebolelo, řekla fyzioterapeutka

od Adéla Ptašková 1. 6. 2023
autor Adéla Ptašková

Cvik, který potrápí vaše hýždě, však zapojí i další svaly. V naší dvanácté výzvě budeme dělat variabilní výpady. Je na vás, zda si zvolíte zátěž vlastního těla, nebo k ní přidáte i nějaké to závaží v podobě činky či kettlebelu. 

Pokud nevíte, jak výpad udělat, vězte, že je to vcelku jednoduché. Stoupněte si rovně, jednou nohou vykročte dopředu a pokrčením obou kolen se dostanete do výpadu. Můžete se dotknout kolenem země, ale nutné to není. Důležité je, abyste měli zatnuté břicho a rovná záda.

Jak na správné výpady nám poradila fyzioterapeutka Mgr. Hana Willmannová z Centra sportovní a rehabilitační péče:

Všeobecně lze říci, že každý cvičenec by měl začínat jakýkoliv cvik nejprve s vlastní vahou a vlastním těžištěm a až po naučení a zautomatizování správné techniky si přidávat zátěž.

Výpadů je celá škála. Mohou být přední, zadní nebo boční. Na co si dávat pozor? Určitě nás zajímá koleno: jeho směr, kam míří a do jakého úhlu se má dostat. Staré pravidlo, že koleno nemá předcházet před palec u nohy, je dnes už trochu konfrontováno se studiemi, které se opírají o flexibilitu a mobilitu a mají i dobré výsledky s tím, že koleno lépe posílíme, když budeme zvyšovat tento ostrý úhel. Lépe tím cílíme i na mobilitu kotníku a otvíráme tím částečně kyčel. Zdravý jedinec by to měl být schopen udělat bezbolestně, ale co si budeme povídat, mnoho z nás tento ostrý úhel z nějakého důvodu netoleruje. Takže se preventivně říká, že koleno má zůstat nad kotníkem. Mnohem víc to ale platí u standardních dřepů (squatů) než u výpadů.

Důležitější je směr kolene. Osa nohy je dána druhým prstem na noze, čili ať už padám dopředu či do boku, mohu mít různě rotovanou špičku a střed kolene (čéška) by měl vždy mířit v tomto směru. Je tím dosaženo rovnoměrného zatížení menisků a vazů, které špatnými výpady rozhodně můžeme přetížit. Nesmíme ani zapomenout na chodidlo, které dopadá nějakou rychlostí a nějakým směrem na zem a potřebuje se ukotvit ve své stabilitě. Mělo by mít oporu v centrované pozici, což je rovnoměrně zatížená jak přední tak zadní část nohy a balanc mezi palcovou a malíkovou hranou.

Sečteno podtrženo: koleno je ideálně nad kotníkem a míří stejný směrem jako druhý prst na noze, přičemž chodidlo je rovnoměrně zatíženo.

Výpady jsou cvik, který je zaměřený na nohy a zadek. Posílíte hýždě, kvadricepsy i hamstringy. Zapojit se ale musí rovněž břišní svalstvo. Věřili byste, že je to v pořadí už dvanáctá výzva?

Všechny výzvy s Adélou
Rungo výzva červen

Začneme s jedenácti výpady na každou nohu. Každý den přidáme jeden výpad, dokud jich nebude patnáct. Pak se vrátíme zase na začátek, ale uděláme dvě série. Po dalších pěti dnech budou série tři, pak čtyři, pět a nakonec šest. Vše shrnuje kalendář a jako vždy se vám každý den připomenu na Instagramu ve stories.

Rungo hec bude tentokrát spíše psychologického rázu – každý večer si sami pro sebe řekněte tři věci, které vám přes den udělaly radost. Měli jste špatný den? Nevadí, určitě se najde něco, co bylo pozitivní. Může jít třeba o nějaký pěkný sportovní výkon (váš nebo i cizí), nebo klidně malé věci typu „blikla mi na semaforu hned zelená a nemusela jsem čekat”. Je fajn si i po blbém dni uvědomit, že vás potkalo i něco příjemného a s tím usínat.

1. 6. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

Ultra: když ti maraton přestane stačit

od Karel Holub 25. 5. 2023
autor Karel Holub

Karel Holub je redaktor a ultraběžec. Ze svého pohledu vám přiblíží, co trénink obnáší, jak na něj a přidá pár tipů i rozvrh, podle kterého si plánuje tréninky.

Když vám přestanou stačit obvyklé vzdálenosti a maraton se vám zdá málo, můžete zkusit ultra maratony. Technicky jde o jakýkoliv běh delší než 42 kilometrů a jako první vhodná trať se může nabízet 50 kilometrů. Najdete ale závody v různých délkách a vybrat si můžete ze vzdáleností mezi 50 a 250 kilometry. Jak na takové dobrodružství natrénovat? Zkusím předat pár základních tipů a osobních doporučení.

Běžecká anamnéza

Než začnete trénovat na ultra, je dobré vzpomenout si, jak dlouho už jste postiženi závislostí na běhu a co je vaše normální dávka. Ultra trénink by měl být dalším logickým krokem v postupném přidávání vzdálenosti. Takže teprve pokud jste si prošli od pěti kilometrů po půlmaraton, a pak jste úspěšně a bez zranění natrénovali a dokončili alespoň jeden maraton, můžete reálně uvažovat o efektivním tréninku na ultra.

Samozřejmě existují výjimky a jsou běžci, kteří nikdy neabsolvovali klasický maraton, a přesto v pohodě zvládnou kvalitně zaběhnout ultra. Obecně ale takový postup nechci doporučovat, protože může vést k přetížení některých částí pohybového aparátu, které se mohou projevit až po delší době a mohou vás fyzicky vyřadit na hodně dlouhou dobu.

Postupné přidávání vzdálenosti sice trénuje váš pohybový aparát, ale nesmíme zapomenout na to, že tento sport znamená jednostrannou zátěž. Pokud v rámci tréninku vhodně doplníte běh o posilování a protahování, vybudujete si hodně silný základ, který se bude pro ultra hodit. Trénink na ultra nejspíš nebude tolik zaměřený na tempo a rychlost, jak tomu obvykle bývá u silničních a kratších závodů. Zaměříte se spíš na dobu na nohách a pohybovou vytrvalost obecně. Zjednodušeně řečeno, musíte se naučit snášet opravdu dlouhotrvající zátěž a nepohodlí. A připravit na to nejen nohy a zbytek těla, ale hlavně hlavu.

Než si stanovíte ambiciozní ultra cíle, dobře zvažte i časovou náročnost celého tréninku. Kvalitní příprava na ultra závod může trvat 6 až 12 měsíců, pokud tedy chcete opravdu běžet na hranici osobních možností a ne „jen tak nějak“ dokončit. Takže pokud si neumíte představit, že byste dalších několik měsíců věnovali 10 až 20 hodin týdně tréninku, pak je možná lepší zaměřit se na jiné cíle.

Můj trénink není úplně čistě zaměřený na ultra a má dost primitivní strukturu. Objemy se snažím plánovat hlavně od listopadu do února, a pak spočívá trénink spíše v kombinaci závodů, tempa, a „blbostí“, které si vezmu do hlavy. Přeběh hor a podobně. Moje měsíční kilometráž je mezi 300 až 450 a můj týden vypadá nějak takhle:

  • po: volně 45-60 minut
  • út: intervaly nebo steady state 60-90 minut
  • st: volno nebo volně 45-60 minut
  • čt: tempo 60-90 minut
  • pá: volně 45-60 minut
  • so: dlouhý běh 120-180 minut
  • ne: volně 90-120 minut

Takže v podstatě monotónní předpis, ale vzhledem k tomu, že mám rodinu a práci, které do systému přináší docela dost variability, není potřeba s tím moc čarovat. Do téhle struktury zařazuju v sudé dny 4 × 20 až 6 × 20 kliků a 4 × 50 až 6 × 50 dřepů. V liché dny pak nějaký ten core trénink (posilování břicha). A samozřejmě bych potřeboval být důslednější v protahování, ale tady to trochu flákám.

Těsně před cílem maratonu Českým rájem. Foto: Karel Holub

Prožrat (a propít) se do cíle

Ultramaratony jsou opravdu dlouhé aktivity, kde zásadním atributem úspěchu nebo selhání je mimo jiné i vaše schopnost a taktika doplňování tekutin, elektrolitů a energie. Jinak řečeno, musíte se naučit kdy, co a jak jíst a pít, abyste byli schopni udržet tělo v pohybu po dobu mnoha hodin. Naše tělo má zásoby glykogenu ve svalech a játrech tak na 1,5 až 2 hodiny a tuhle dobu můžete v klidu běžet, aniž by bylo potřeba něco extra doplňovat. Potom už to tak jednoduché není. Samozřejmě, že ani po vyčerpání glykogenových zásob tělo nezastaví, ale bude pro něj daleko náročnější vyrábět energii potřebnou pro svaly a mozek. Ten se nakonec začne bránit; utne vám vyplavování adrenalinu, a tím i systémy řídící motivaci a vy nejspíš zastavíte.

Samozřejmě, že pokud jste schopni zaběhnout maraton, něco už určitě o doplňování kalorií a hydrataci víte. Systémy ve vašem těle nezačnou fungovat diametrálně odlišně jen proto, že jste překročili hranici 43 kilometrů. Ale pro ultra závody je opravdu potřeba mít strategii doplňování dobře vyzkoušenou a nebát se ani prostředků, které nejsou obvykle používané v kratších závodech. Ultra se obvykle nedá absolvovat jen na energetických gelech. Vyjímkou je třeba Karl Meltzer, který podává skvělé výkony a běhá na gely, ale představa, že si za závod lupnete 65 gelů, je upřímně dosti odpudivá. Takže je možné vyzkoušet chleba se sádlem, vařené brambory, banány se solí a další ultra delikatesy. Obecně by to měly být spíš potraviny s nižším glykemickým indexem a takové, které váš žaludek dobře snáší. 

U hydratace je potřeba dávat obzvlášť velký pozor. Když vám dojde energie a narazíte na obávanou maratonskou zeď, dá se to často zvládnout, ale hrubá chyba v hydrataci může skončit vaší návštěvou nemocnice. Takže je potřeba pít pravidelně a doplňovat soli a elektrolyty. Pokud potíte hodně soli (máte bíle batikované všechno běžecké oblečení), je nutné zařadit do pitného režimu i solné tablety nebo si dobře promyslet využití iontových napojů tak, abyste doplnili hladinu minerálů. Více jsme se rozvratu vnitřního prostředí věnovali v tom to článku. Rozdíl mezi isotonickým a hypotonickým nápojem a kdy iontové nápoje pít, si nastudujte tady.

Osobně rád využívám prostředky od firmy Sponser – hlavně gely a solné tablety. V poslední době jsem si oblíbil ovocné a ořechové tyčinky od Nakd protože se mi dobře koušou a polykají, i když jsem unavený a je vedro. A to nejde říct o spoustě jiných tyčinek, které mi doslova zalepí hubu. Na závodech nebo delších bězích se snažím pít každých 20 minut nebo častěji a každých 40 až 60 minut doplnit kalorie. První 2/3 závodu se spíš vyhýbám jednoduchým cukrům, jako je cola nebo ionťáky a beru si radši čistou vodu, banán se solí nebo meloun, pokud na občerstvovačkách jsou. Většinou nejím maso, ale když je na občersvovačce chleba se sádlem a solí, klidně tam kousek pošlu, žaludek to kupodivu dobře snáší. Na poslední třetinu závodu už beru i rychlé cukry a kofein. Cokoliv, co na chvíli pomůže rozptýlit závoj únavy se hodí a cukr i kofein tohle umí, jen já osobně na nich nemůžu frčet několik hodin v kuse.

Co tedy nezanedbat:

  • Trénujte/testujte hydrataci a výživu už v přípravě, ne až na závodě.
  • Pijte pravidelně, dříve než budete mít žízeň.
  • Doplňujte kalorie od začátku závodu, ne až když máte hlad.
  • Doplňujte soli a elektrolyty.
  • Celý závod pravděpodobně nechcete běžet na gelech, zkuste i jiné zdroje kalorií.
Svratecký maraton. Foto: Karel Holub

Výbavička

Na běhání stačí boty, trenky a (někdy) triko. Na ultra to vlastně stačí taky, ale je lepší, když výbavu doplníte o prvky, které vám pomůžou zvládnout extrémní vzdálenosti. Určitě budete potřebovat něco, v čem ponesete pití a jídlo nebo gely. Možností je více a můžete testovat běžecké ledvinky nebo pásy, vesty a batohy, kapsy na dresu nebo kraťasech a nebo třeba „hand-held“ řešení. 

Pásy a ledvinky jsou minimalistické řešení, které ale může být téměř nemožné doladit tak, aby vám neposkakovalo, nesjíždělo a nezpůsobovalo záchvaty bezmocného vzteku. Batohy a vesty jdou obvykle doladit opravdu dobře, pokud zvolíte vhodnou velikost a konstrukci pro vaši postavu a potřeby.

Lehké, závodní vesty vám obvykle dovolí pohodlně nést dvě měkké láhve (dvakrát 0,5 až 0,7 litru), dost gelů a tyčinek na několik hodin, větrovku, čepici, rukavice, termofolii, telefon, peníze a hůlky. Takže vlastně všechno (nebo ještě víc), co potřebujete na většinu ultra běhů a závodů. Kapacita lehké vesty se často pohybuje mezi 4 a 6 litry, a když se ji naučíte dobře využít, vejde se do ní překvapivě dost věcí. Pokud potřebujete víc, můžete sáhnout po vestě/batohu s kapacitou 12 až 15 litrů a sbalit se i na vícedenní putování krajinou. Kapsy na dresu a kraťasech vypadají na první pohled lákavě, ale obvykle jsou v podstatě nepoužitelné pro cokoliv těžšího, než je gel, tyčinka nebo klíč od domu.

Ať už se rozhodnete pro jakékoliv řešení, dobře ho otestujte při dlouhých bězích a v různých situacích, ať nejste v závodě překvapení, že na vás vesta poskakuje, nebo vás někde nepříjemně škrtí, případně způsobuje oděrky. Drobná nepříjemnost, které si při hodince běhu skoro nevšimnete, vás při deseti hodinách dokáže dokonale zdeptat a rozložit.

Pro některé typy závodů a dlouhých tréninků se hodí a mohou vám výrazně pomoct hůlky. Pokud se s nimi naučíte efektivně pracovat, přidají vám klidně 15 procent výkonu – zejména ve stoupaní, ale i sebězích, nebo v technických pasážích.

Hodně ultra závodů probíhá i v noci, takže budete potřebovat dobrou čelovku, kterou si předem vyzkoušejte a naučte se s ní běhat a manipulovat. Hodí se i takové základní návýky, jako čelovkou neoslnit lidi kolem (jak se chovat v noci a s čelovkou se dočtete tady) a sami sebe. Používám vesty Inov-8 a Raidlightna. Na krátké tréninky (do dvou hodin) beru jen měkkou lahev do ruky (0,25 l) na velké kopce beru hůlky Fizan.

Velkým pomocníkem je šátek Buff a kšiltovka – k otírání potu a případnému chlazení hlavy ve velkých vedrech. Do vybavení počítám i nepromokavou bundu Montane Minimus Stretch – naprosto vynikající, lehká, sbalitelná.

Ultra se samozřejmě dá běhat i na silnici, ale je pravděpodobné, že poběžíte spíš závod typu ultra-trail, kde můžete zažít opravdu různorodé povrchy a typy terénu. Snažte se proto i v tréninku okusit od všeho trochu. Nebojte se bláta, sněhu, kamení, vysoké trávy, oranice, prudkých kopců ani schodů, nebo brodění potoků a řek. Čím víc toho zažijete v tréninku, tím méně vás toho překvapí a rozhodí v závodě. Pokud se připravujete na konkrétní trasu, trénujte aspoň částečně na podobných podmínkách, jestli je to možné. Specifický prvek horských ultra můžou být technické a dlouhé seběhy obecně. Běh z kopce vypadá na první pohled jednoduše, ale když na něj nejste zvyklí, může vám rozsekat stehna na kaši a vyřadit vás ze závodu dřív, než řeknete “sešup“. Důvodem je převaha excentrické zátěže (tlumení dopadu, brzdění pohybu), kterou při běhu obvykle tolik nepotřebujeme.

Zlepšete se v kopcích: dolů můžete ušetřit energii pevným břichem
25. 5. 2023 2 komentáře
2 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkInspiraceInspirace a příběhyTrénink

Rozhovor: Hobby běžci roste doma šampion. Co se snaží synovi vštípit a jak ho vede ke sportu?

od Adéla Ptašková 20. 5. 2023
autor Adéla Ptašková

Na Aleše Pietrulu (*1981) jsem narazila na Facebooku, kde se pochlubil výkonem svého syna –⁠ třináctiletý Jakub (*2009) vyhrál patnáctistovku na halovém mistrovství ČR v kategorii žactva. Do kapsy tak strčil své o poznání starší kolegy a jeho táta –⁠ taktéž nadšený běžec –⁠ je na něj právem hrdý. Jak vést děti ke sportu, aby si jej neznechutily, jak se krmí vyhládlý triatlet ve vývinu a jak puberťáka motivovat, aby se sportem nepraštil?

Jak začala tvá cesta k běhu?
Jako kluk, kdy ještě nebyly telefony nebo počítače, jsem po škole trávil dny venku. Hrál jsem fotbal a hokej. Sport mi tak byl velmi blízký. V pozdějším věku jsem začal běhat, abych se mohl dobře najíst, jak s oblibou říkám. Zároveň mám sedavé zaměstnání a běh je pro mě formou relaxu, kdy mohu být v přírodě, vyčistím si hlavu a utřídím myšlenky. Postupně se z něj stala jakási „droga“. Nejsem žádný superběžec, naběhám cca 150 km měsíčně, ale spíše je pro mě důležitý psychický odpočinek, a na to je pro mě běhání nebo kolo skvělé.

Vedl jsi děti k běhu a sportu odmala, nebo jsi tomu nechal volný průběh? 
Chceme aby si děti vyzkoušely, co je baví a pak si samy řekly, co se jim líbí a čemu by se mohly věnovat. Starší syn tak zkusil lyže, běžky, kolo, plavání, házenou, fotbal, softbal, florbal a atletiku. Nakonec se uchýlil právě k té atletice a triatlonu. U mladšího syna je to trochu těžší, není úplně sportovní typ, na kole se ještě pořádně nenaučil, vody už se ale nebojí a letos dokonce trochu lyžoval.

Tvůj starší syn nyní vyhrál závod na 1500 m v halovém MČR mezi žactvem. Jak se dá motivovat kluk v pubertě k nějakému systematičtějšímu tréninku?
Nejhorší byly začátky. Pamatuji si –⁠ je to zhruba rok a dva měsíce –⁠ kdy jsme spolu chodili běhat a on mě při běhu opravdu v lásce neměl. Moje tempo, ač nebylo závratné, nedokázal akceptovat. Teď se role na krátké distance zcela obrátila. Já už jsem bez šance. Co ho nejvíce motivuje? Když vyhrává, má z toho velkou radost, a to ho posouvá dopředu. 

Měl už někdy období, že chce s během praštit úplně? 
Snad jen ze začátku, kdy přestoupil do nového triatlonového klubu ArtSport Team, kde se tomu opravdu věnují naplno. Musel si zvyknout na brzké vstávání po páté hodině ranní, zcela jiný tréninkový režim, ale nakonec to skvěle zvládl. Navíc má trenéra, který je sice přísný, ale ví, co dělá a syna neustále motivuje a posouvá dál a dál.

Musíš mu pak více hlídat stravu, aby tělo dostalo to, co potřebuje?
Stravu se opravdu snažíme hlídat a někdy to není lehké –⁠ je jak popelnice a po tréninku by snědl cokoli. Snažíme se připravovat vždy pestrý jídelníček s dostatečným přísunem živin. Snídaním vládnou ovesné kaše s ovocem a oříšky, obědy jsou s dostatečným přísunem bílkovin a večeře jsou lehčí. Samozřejmostí jsou svačiny, smoothie apod. Dbáme i na přísun vitamínů a minerálů.

Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Pietrulovi. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly
Jakub Pietrula. Foto: se svolením Aleše Pietruly

Na co se syn zaměřuje? Je to právě ta dráhová patnáctistovka? 
Primárně se zaměřuje na triatlon. Atletika je pro něj významným doplňkem a v ASK Dipoli, kam chodí, má skvělé zázemí, neboť je přímo ve skupině běžců. Pokud má například před závody, není problém se s jeho trenérkou domluvit na individuálním tréninku. 

Jak vypadá jeho tréninkový plán?
Celkový tréninkový plán se liší týden od týdne. Má jej připraven vždy na celý týden „na tělo“ od svého triatlonového trenéra a atletické trenérky (tady je strašně fajn, že oba trenéři se navzájem respektují). Záleží zda–⁠li byl na závodě nebo se na závody připravuje. Jeho trénink je pak velmi komplexní. Je v něm zahrnuto plavání, atletika, kolo silniční nebo horské, posilování, statodynamika apod. Každá činnost se pak odvíjí i v různé tepové frekvenci a „dávkách“. Syn si každý den hlídá tep, protože jej denně ráno hlásí trenérovi a pokud by vybočil z normálu a tep by byl příliš vysoký, tak by ani trénink neměl.

Předpokládám, že na větších akcích patří tvůj syn mezi nejmladší. Jak to zvládá?
Skutečně patří mezi nejmladší, ale to nijak nevadí, spíše ho to více motivuje.

Má Jakub sen, že bude jednou běžecký profík, nebo si prostě běhá pro radost? 
Jeho vášní je především triatlon, nicméně jsou to vlastně tři disciplíny a v každé musí být opravdu dobrý. Bez rychlého běhu to dnes již nejde a atletika, které se také věnuje, mu tento sen pomáhá plnit. Určitě to již nedělá jen pro radost. Věnuje se tomu naplno a my jako rodina ho v tom moc rádi podporujeme. A ambice má ty nejvyšší. Účast na olympiádě a být do třetího místa na Ironmanu. Samozřejmě by se tedy rád viděl jako profesionální sportovec, ale do toho je ještě opravdu daleko a nějaká zadní vrátka mít musí.

Jak mu ta zadní vrátka chcete zajistit?
Určitě je pro nás důležité vzdělání (oba s manželkou máme vysokou školu) a pokud by se syn chtěl věnovat dále sportu a triatlonu, který není zrovna levným sportem, tak si na veškeré pomůcky musí v budoucnu i sám vydělat. Určitě bychom ocenili, kdyby podpora v triatlonu byla větší a dětem by bylo přispíváno např. na plaveckou dráhu.

Jak lze skloubit školu a sport?
Má velkou výhodu v tom, že studuje jako „domškolák“, kdy chodí do své školy v Radostné každé pondělí a další dny se učí doma s manželkou. Díky tomu si jednak může tréninky během dne flexibilně rozložit a v rámci vzdělávání si často může určit, co se chce dozvědět, vyhledává si tak různé informace o stravě, běhu, fyzické kondici atd.

Myslíš, že by třináctiletý kluk v klidu a ve zdraví uběhl půlmaraton nebo dokonce maraton?
Určitě by uběhl půlmaraton i maraton, ale my (rodina) i trenéři jsou proti tomu. Je mu stále jen 13 let a na další tratě má ještě dost času. Myslím si, že k tomu musí dozrát.

Co tvůj mladší pětiletý syn, má taky běžecké ambice?
Mladší syn chodí do stejného atletického klubu, trénink má 2x týdně, ale je to vše zatím formou hry a přípravy. Strašně ho to baví, protože tam má kamarády, skvělé trenéry i pomůcky, ale sportovně nadaný, jako starší syn, není, nejraději si doma skládá lego, hraje deskové hry nebo kreslí.

Běháte někdy spolu celá rodina?
Během covidu jsme běhali celá rodina, protože to byl skvělý odpočinek. Manželka s námi pak běhat přestala, měla nějaké zdravotní komplikace, ale nyní doufám, že zase začneme občas běhat spolu.

Máš ty nějaký běžecký sen?
V mém věku už rozhodně nemám přehnané sportovní ambice, ale čekám, že až syn dospěje, budeme se spolu moci zúčastnit Beskydské sedmičky, kterou už jsem párkrát absolvoval. Výhoda je, že mám ještě spoustu času na pořádný trénink.

20. 5. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybaveníZávodní boty

Na sucho, mokro a hlavně asfalt. Tryskáče Fast-R Nitro Elite od Pumy otestoval pětinásobný mistr ČR

od Dan Orálek 14. 5. 2023
autor Dan Orálek

Tahle šelma od Pumy působí rozhodně velmi netradičně a ostře. Je potřeba říci, že to není jen první dojem a rychlost je tomuto modelu vlastní. Pokud chtěl výrobce zaujmout designem, tak se mu to rozhodně povedlo. Nicméně originální vzhled není jediná věc proč si pořídit boty jako Puma Fast-R Nitro Elite. 

Sbírka technologií, kterými tato bota oplývá je stejná jako u dalších top závodních modelů Puma akorát jsou trochu jinak uspořádány, aby výsledkem byl co nejrychlejší běh. Technologie, o kterých budu psát jsou NITRO Elite Foam čili pěna, která může za tlumení i dostatečné odpružení. Dále PWRPLATE, což je deska z karbonu, která je pod celou botou je zodpovědná za odraz a přenos energie. PUMAGRIP-LT, kde již název napovídá, že jde o podrážku z lehké a přilnavé gumy, aby vám to neklouzalo a konečně PWRTAPE, což je zesílení svršku boty v namáhaných místech, aby se vám nezačaly klubat palce z boty ven.

Jak bylo napsáno v úvodu, váš zrak přitáhne zřejmě design, který vás nenechává na pochybách, k čemu je tento model určen – k rychlosti. Podrážka boty, včetně mezipodešve, je rozdělena na dvě části. Tou první je výrazná pata, kde je použita pěna NITRO Foam a druhou je pochopitelně špička, kde je měkčí NITRO Foam. Obě části jsou spojeny pevnou karbonovou deskou, která funguje jako pružina, což je v tomto designu pěkně demonstrováno.

Podrážka je v obou částech ze stejného materiálu, ale trochu jiný je vzorek, což asi nemá na funkci vliv. To hlavní je, že má skvělou přilnavost na všech tvrdých površích, a to i v případě, že zrovna prší. Pokud byste se dostali mimo asfalt, tak jen pro krátké přeběhnutí a ještě v lehkém terénu.  

Svršek boty je z trochu odolnější a méně poddajné síťoviny, která je v kritických místech vyztužena PWRTAPE pro zvýšení odolnosti. Celkově je přední část boty měkká a pata docela tvrdá – včetně vnějšího zpevnění ve formě jakési ostruhy. Podrážka na patě je navíc lehce seříznuta, aby přechod do odrazu byl co nejrychlejší.

Drop je u Fast-R Nitro Elite 8 mm, ale pocitově, díky rozdílné tvrdosti vpředu a vzadu, to dělá dojem většího dropu. Svršek je ve formě uzavřené botičky, což není úplně vlastnost, kterou já chci, ale v tomto případě je tu dost prostoru i pro můj vysoký nárt. Bota je celkově relativně úzká, ale i přesto se tam pohodlně vešly moje nestandardní prsty.

Přilepená stélka je tenká a standardní. Pro snadnější obouvání uzavřené botičky je na patě poutko, které se velmi hodí, pokud zrovna nemáte po ruce obouvací lžíci. Tkaničky jsou ploché a nerozvazují se, nicméně vzhledem ke konstrukci je není třeba nějak zvlášť utahovat. Barevně je model laděn do letošních jarních barev Pumy tedy do zelené a modré.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Fast-R Nitro Elite v praxi

Co design tohoto modelu slibuje, jsem si rychle ověřil při tréninku na vlastní noze. Je to hlavně rychlost. Tedy hlavně rychlost, která je podpořena rychlým odrazem a také velmi dobrý přechodem vpřed. Botu jsem testoval zejména v rychlejší trénincích a musím potvrdit, že pocitově se v ní skutečně skvěle zrychluje.

Nejlepšího zrychlení a benefitu ovšem dosáhnete při dostatečně „ostrém“ odrazu, což je ale vlastnost většiny bot s karbonovým plátem. Vzhledem k uzavřené botičce jsem měl trochu obavu, co se týká pohodlí, ale za mě jsem spokojený. Vzhledem k celkovému designu modelu si myslím, že jeho hlavní využití je při rychlém běhu, takže taková silniční pětka nebo desítka. 

Puma Fast-R Nitro Elite jsou hodně rychlé boty, které vám mohou pomoci při zlepšování vašich osobáků, ale spíše na těch kratších distancích řekněme do půlmaratonu. Pokud poběžíte maraton nebo ještě dál, tak to určitě zvládnete, ale už asi nedokážete využít jejich hlavní přednost – rychlost, a závodní střih svršku už nebude dost pohodlný.

Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek
Puma Fast-R Nitro Elite. Foto: Dan Orálek

Základní parametry

  • Určení: Závodní bota, silnice, rychlý a tempový trénink
  • Klíčové technologie: NITRO Elite Foam, PUMAGRIP-LT, PWRPLATE, PWRTAPE
  • Drop: 8 mm
  • Váha: 185 g (velikost 4,5 UK) 223 g (velikost 8 UK)
  • Došlap: neutrální
  • Cena: 6499,- Kč

Pozitiva:

  • Ostrá závodní bota
  • Vhodná na rychlé tréninky
  • Skvělá přilnavost
  • Slušná odolnost

Negativa:

  • Trochu náročnější obouvání
  • Vyšší váha
  • Vyšší doporučená cena

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

14. 5. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaInspiraceInspirace a příběhyTrénink

Budík po patnácti minutách a cvičit. Jiná cesta není

od Marek Odstrčilík 13. 5. 2023
autor Marek Odstrčilík

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Tím úvodem se chci také vlastně omluvit, že píšu o své přípravě na zdolání neskutečně náročné trasy Strade Bianche až po dvou měsících. Ostuda, já vím, takže sorry prostě. Nikdy jsem nebyl plánovací typ a životem jsem si étericky poletoval a dělal vše dle momentální nálady. A teď musím popřít svoje vidění světa a skoro v padesáti se učit takové novosti. Pro mé já je to tak pobuřující a neslýchané.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Teď budu za chytrého, ale jediné a možné je se z toho prostě nepodělat. Snažím se jakkoliv využít každou chvilku. Nastavím si třeba časovač na hodinkách po patnácti minutách a když se ozvou, tak vstanu od práce a udělám si pár cviků na posílení středu těla, nebo se na podložce lehce protáhnu. A takhle si jedu v různých blocích. Ono se to nastřádá, a to se počítá. 

Když mám na kolo třeba jen hoďku a půl, tak ho netahám ven a sednu prostě na trenažér doma a soustředím se pouze na trénink. Žádné rozptylování, jen já, dech, rytmus a vnímání profilu trasy. Ven bych samozřejmě radši, ale co no. Než bych se vykopal, tak je půl hoďky pryč, protože to máte: obléknout se, vymyslet kudy pojedu, zkontrolovat kolo, vyřídit telefonát, svléknout se, zvládnout kakání, zase se obléknout, nezapomenout klíče, vrátit se pro bidon, nezabouchnou si klíče. A to už můžu dávno šlapat na Tacxu, že jo.

Naštěstí se den natahuje a teploty stoupají, takže nebude takový problém vyrazit ven třeba brzy ráno a najíždět konečně kilometry v kuse. Teď jedu holt kvalitu než kvantitu. Přiznám se, že na trasách, které jezdím, mám lepší a lepší časy, watty, nižší tepy. Rychlost se zvyšuje. O tomhle se mi před rokem vůbec nezdálo. Pro mě je to ohromný skok ve výkonnosti. Je to radost, když to jede a vy do toho dáváte daleko menší úsilí než kdysi. 

Pořád mám tréninkový plán postavený směrem k hubnutí. Je to řehole, dát dolů ještě nějakých pět až sedm kilo. To vám teda povím. Je to takový souboj já vs tělo a věk. Přetahovaná, která stojí spousta úsilí a hlídání se. Kde jsou ty časy, když to šlo samo. Takže útlum sacharidů a cukru, menší porce a hlavně pravidelnost, což je vzhledem k životnímu rytmu mnohokrát velká výzva. Takže se motám kolem stovky a ne a ne to srazit pod ni. Dlouhé trasy, nízká intenzita by ale měly být tím vítězným koktejlem. No uvidíme. 

Vážně mi ale na tom všem vadí, že nestíhám pořádně číst, a tak to zkouším alespoň během několika zastávek v šalině. Není to pro mě ideální, ale co už. A druhá věc, která s tím vlastně souvisí, tak je čas na odpočinek. Prostě nic nedělat, nemyslet na to, co jsem zapomněl. Tohle je pro mě teď výzva číslo jedna.

Naopak pozitivní na tom všem, o čem píšu, je to, že nemám čas vnímat svoje diagnostikované úzkostné stavy, všímám si daleko víc intenzivně drobností kolem sebe. Jen umět si šlehnout pár hodin navíc, by fakt bodlo. 

Očima trenéra Martina Kubaly

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

Nejlepší metodou, jak z někoho dostat maximum, je zařídit, aby ho daná aktivita začala bavit. Jo, to funguje. Dotyčný potom sám neví, kdy přestat. Samozřejmě, existují tu určitá rizika, aby to náhodou nepřehnal, ale toho jsme se v našem případě obávat nemuseli. Měli jsme to pojištěno hned z několika stran.

Za prvé je to Marek, který se prostě sám od sebe jen tak nepřetrénuje, za druhé disponibilní čas svěřence, který mu při sebevětší snaze nedovoluje překročit meze znamenající riziko a za třetí potom moje osoba, která by při prvním náznaku nepřiměřené aktivity zakročila. Za dva roky spolupráce s Markem jsem se k tomuto kroku nemusel uchýlit ani jednou, protože Marek se prostě přetrénovat nemůže.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

No a teď zpátky k věci. Příprava na Strade Bianche. Strade Bianche je trasa, která měří hodně kilometrů (184, pozn. red.) a nastoupáte během ní hodně výškových metrů (3000, pozn. red.). Jo, je to prostě štreka. A pokud chcete trénovat na to, abyste ujeli hodně kilometrů, musíte najezdit hodně kilometrů. Ano, tak jednoduché to je. Teda, skoro.. Musíte znát alespoň elementární prvky vytrvalostního tréninku, naučit se jezdit v nízkých tepových frekvencích, zlepšit trošku kadenci, popřemýšlet o stravě, případně… … ale to jsme se už všechno učili loni, v předchozích článcích. To už prostě všechno známe, takže teď jediné, co potřebujeme, jsou ty kilometry. A výškové metry, ale ty budeme přidávat později. Teď je důležité jezdit. 

A Mára jezdí. Našel si čas i při dvou zaměstnáních, nacpal cyklistiku, kam se dá a užívá si každou hodinu strávenou na kole. Možná vás napadne, že by měl makat více, nebo že by v tom tréninku mělo být něco, co prostě musí bolet, ale proč? Bolet bude Strade Bianche, ale trénink bolet nemusí. Trénink bolel loni, Marek se hodně zlepšil, ale pak se dostal na limit a poslední měsíce před odjezdem do Itálie víc proležel, než projezdil a tomu se chceme letos vyhnout. Upnout se na jeden cíl a obětovat tomu jeden rok života znovu nechceme. Zkusili jsme přímou cestu, ale byla na nás moc strmá, tak to zkoušíme z druhé strany. Pomalu, v klidu, s úsměvem a vědomím, že se nenecháme zaskočit. Máme tu potvoru přečtenou.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

13. 5. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Bolest achilovkyBolest koleneRady a chybySvaly

Běhání a analgetika: je růžová pilulka lepší než paralen? Odpovídá sportovní lékařka

od Adéla Ptašková 8. 5. 2023
autor Adéla Ptašková

Běhání může občas bolet. Stává se však normou, že je tato bolest řešena nikoliv odpočinkem, které by tělo potřebovalo, ale spíše farmaceutickou cestou. Co se se odehrává v těle člověka, který nedbá signálů svého těla a bolest stále potlačuje? O tom jsme si mimo jiné povídali s kardioložkou a sportovní lékařkou MUDr. Hanou Štefaničovou.

Než se dostaneme k samotnému rozhovoru s odbornicí, pojďme si říct nějaká fakta o běhání a lécích na bolest. Ibuprofen a další léky nejsou zakázané látky, a tak může být pohled veřejnosti na jejich užívání hodně benevolentní. Když to není zakázáno, přece to nemůže uškodit, že? Pravda je taková, že nevhodné užívání analgetik může napáchat větší škody, než by si člověk myslel. 

Bolest je jasným signálem těla, že potřebuje pauzu a čas na regeneraci. Můžete ji sice „vypnout” pomocí léků, ale to, že ji necítíte, neznamená, že se můžete chovat jako byste byli zcela zdraví.

A jaké jsou ony nežádoucí účinky? Od prostých žaludečních potíží, přes závažnější kolaps organismu, až po selhání ledvin či otok mozku.

Důvodů, proč někteří riskují své zdraví a absolvují závod či trénink pod analgetiky, je více. Můžeme je ale rozdělit do dvou základních skupin:

  • sportovci, kteří mají nějaký reálný zdravotní problém (nejčastěji bolest pohybového aparátu) a
  • ti, kteří si lék proti bolesti vezmou preventivně v očekávání velkého fyzického výkonu a s tím spojeného jistého nepohodlí.

Druzí jmenovaní jsou většinou hobby běžci na startu svého prvního maratonu či ultra trailového závodu, kde bolest dříve nebo později zkrátka dorazí a oni jí chtějí předejít. 

Z různých studií se dá zjistit, že běžců, kteří si léky na bolest při závodě vezmou, nebo plánují vzít, bývá zhruba polovina (studii, dle které 46 % běžců plánovalo na Londýnském maratonu 2016 užít lék proti bolesti, najdete zde). Jiná studie říká, že 57 % běžců užívalo analgetikum před závodem, 11 % během závodu a téměř 68 % po závodě. Čím byl závod delší, tím větší byla pravděpodobnost užití léků proti bolesti během něj. Třetina běžců ve studii pocítila nějaké negativní vedlejší účinky analgetik, a to zejména ve formě pálení žáhy (odkaz na tuto studii zde).

Kolik a čeho při sportu v horku pít? Kofein a studené vynechte a dodržujte raději tyto zásady

Kromě toho, že můžete ohrozit své zdraví, mohou mít negativní následky dopad i na organizátory a ostatní účastníky závodu. Kolaps způsobený tím, že jste do závodu nastoupili s podlomeným zdravím, případně jste ignorovali své tělo a varovné signály přebili lékem proti bolesti, chtě nechtě celý závod naruší. Jedná se proto o chování nezodpovědné jak vůči vám, tak vůči ostatním.

Atestovaná kardioložka a sportovní lékařka MUDr. Hana Štefaničová, která působí v příbramské sportovní laboratoři CARDIOLAB s.r.o., má na tuto problematiku jasný názor: „Analgetika zkrátka do sportu nepatří! A je v zásadě jedno, zda si léky vezmete přes závodem či během něj. Neexistuje větší či menší zlo při volbě konkrétního preparátu – negativní účinky mohou mít všechny léky.“

Proč jsou analgetika před závodem riskantní?
Analgetika do sportu a závodu nepatří, ale skutečnost je kapku jiná. Stačí se přimotat na start některého vytrvaleckého (zpravidla běžeckého) závodu a máte pocit, že jste v polním lazaretu – všichni skučí, naříkají a stěžují si vzájemně, co všechno je bolí. Tahající úpon, bolesti paty, přetížená záda… Zatejpovat, kouzelná pilulka a na značky! Pak zazní startovní výstřel a všichni do jednoho vyrazí jako gazely.

Na první pohled se to může zdát jako geniální řešení. Mohlo by se zdát, že pilulka vyřeší všechno od rýmičky, přes bolavé koleno až po stav, kdy jste tak unavení, že vás všechno bolí. Růžový prášek vám totiž nalakuje závod na růžovo: zobnete si, a najednou vám bolest nevadí a můžete běžet. Cena, kterou za takovouto „zkratku“ zaplatíte je ale poměrně vysoká.  

V nejlepším případě si pouze prodloužíte regeneraci, v horším zpomalíte hojení a nápravy různých zranění či ortopedických obtíží. V extrémním případě díky překrytí symptomů nerozpoznáte varovné signály akutních závažných stavů (jako je například akutní infarkt nebo selhání organismu při přehřátí).

Analgetika mají samozřejmě také nežádoucí účinky, které při současné intenzivní zátěži mohou mít velmi vážné následky.

Je rozdíl, když si vezmu Ibalgin před závodem (jako prevenci) a v průběhu závodu (když už mě skutečně něco bolí)?
Analgetikum je stále analgetikum, je to lék proti bolesti, není to preventivní kouzelná pilulka. Bolest je signálem těla, že se děje něco, co se dít nemá. Pokud tento signál vypnu, musím počítat s následky – včetně možných vedlejších účinků. Rozdíl v tom, zda si Ibalgin vezmu předem či až v průběhu závodu, není – pouze v nástupu účinku.  

Kolaps z horka je život ohrožující. Zjistěte, jak jednat

Je jedno, jaký druh analgetika vezmu (Ibalgin, Paralen…), nebo s sebou nesou všechny stejné důsledky? Je nějaký druh menší zlo?
Úplně jedno to není, ale jako menší zlo bych asi neoznačila žádný lék. Samozřejmě existuje více lékových skupin s rozdílnými mechanismy účinku a tedy i rozdílnými riziky. 

Některé léky (Ibalgin, Aspirin) mohou způsobit větší „naředění krve“. To  mimo jiné může při současném uvolňování svalového barviva ze svalových vláken (myoglobinu) způsobit problémy s ledvinami – v extrémním případě i jejich selhání. 

U nesteroidních antirevmatik (například Ibalgin, Nimesil) může dojít k prohloubení hyponatremie s rizikem otoku mozku.

Zdánlivě neškodný Paralen může způsobit selhání jater – zvláště pokud se sportovec někdy v minulosti například léčil pro žloutenku či infekční mononukleózu. 

Nejčastěji užívaný Ibuprofen může způsobit nejen bolest žaludku (a v krajním případě si můžete vyleptat i žaludeční vřed), ale také zvyšuje propustnost střeva. To zjednodušeně znamená, že poběžíte možná rychleji pouze k nejbližší toitoice. Což je samozřejmě ve srovnání s výše uvedenými riziky celkem brnkačka.

Jsem na svém vysněném závodu, do cíle už toho moc nezbývá, ale bolí mě koleno. Vezmu si Ibalgin a závod doběhnu. Jak moc špatně to je? 
Špatně to je ve všech případech, s bolestí se prostě běhat nemá, ale asi je dobré vědět, proč mě koleno bolí. Pokud je mi šedesát, mám artrózu a jsem v pořadníku na totální endoprotézu, jedná se o chronický problém, který si asi nijak nezhorším – ale ani nezlepším. Jiná situace je, pokud mám nedoléčený úraz, což si další zátěží zhorším a zranění se mi bude hojit třeba o několik měsíců déle.   

Co se týče možných vedlejších účinků léků, je úplně jedno, z jakých důvodů si analgetikum samozřejmě vezmu – ty mohou nastat i v případě, že si v průběhu závodu vezmu Ibuprofen, protože se mi rozjede migréna. 

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Co je podle vás větší zlo? Běžet závod na Ibalginu, protože mě něco bolí, nebo si vzít analgetikum jen tak pro jistotu, i když mi nic není?
Není větší nebo menší zlo. Nemá se běhat ani s bolestí, ani závodit tak, že vypnu signály těla proto, abych podal lepší výkon. Horší následky bude mít spíše první varianta, v druhém případě, pokud mě minou vedlejší účinky, zhorším si minimálně regeneraci a hlavně – nejednám úplně fairplay, že? 

Máte Vy osobně (nebo Vaše sportovní laboratoř) nějakou zkušenost s pacientem, který sportoval pod analgetiky a nevyplatilo se mu to?
Nikomu se to nikdy nevyplatí. Naštěstí jsme nikdy nezažili, že by někdo z našich klientů skončil s nějakým vážným problémem například na jednotce intenzivní péče. Setkali jsme se ale mnohokrát s akutními střevními potížemi po analgeticích i se sportovci, kteří si přeběháváním bolestí s „Brufenem“ pokazili závodní sezónu nebo si takto uhnali únavovou zlomeninu.

Každý si musí sám za sebe zvážit cost-benefit takového jednání. V zásadě jde i o čistotu sportu jak jsem zmínila už výše. Možná je jen otázkou času, kdy může být povinné otestovat moč na nesteroidní antirevmatika a dostat například za Ibuprofen distanc. 

Jak na tuto problematiku nahlížíte vy? Byla byste pro, aby organizátoři závodů zavedli takové pravidlo?
Hmmm, těžká otázka – vrcholový sport, povolený a nepovolený doping, terapeutické výjimky, otázka anabolik u sportovců, kteří například podstupují onkologickou léčbu nebo nyní aktuální transgender problematika – je to velmi složité shrnout v jednom odstavci.   

Mně například připadá absurdní trestat distancem závodníky proto, že používají senzor glukózy – jako nepovolený technický doping (to bychom mohli považovat za doping využívání STRYDu či pokud to dovedeme do důsledků tak i měření tepové frekvence). Stejně tak je přes čáru nechat sportovat muže, kteří se prohlásí za ženu v ženských kategoriích. Občas mi připadá, že se ztrácí zdravý rozum a vytváří se problémy tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou.  

Ale vrátím-li se k vaší otázce, kterou zjednoduším na neprofesionální sport a analgetika – já bych osobně žádné regulace nezaváděla. Hyperregulace a hyperkorektnost může nadělat více škody než užitku.  

Pokud se vrátím k výše uvedenému příkladu a budu sportovcem, který čeká na  endoprotézu s artrózou III. stupně, bude mě těšit závodit ve veteránských kategoriích a budu mít vyzkoušený Nimesil (který stejně užívám chronicky), neměla bych možnost závod absolvovat a žít tak, abych měla radost ze života než se dočkám umělého kyčelního kloubu.  

Je ale na každém organizátorovi, aby závodníky upozornil, že mají zvážit i svůj zdravotní stav, a to je tak vše.   

Podívejte, všichni jsme dospělí, každý známe rizika (nebo pokud určitým způsobem jednáme, měli bychom vědět proč) a každý víme, co je fair-play. Ať se každý zařídí podle svého – ideálně s respektem ke svému zdraví a svému svědomí.

8. 5. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás