RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecké botyVybaveníZávodní boty

Puma se dere zpět mezi běžce. Model Deviate Nitro Elite 2 přesvědčil maratonce Orálka

od Dan Orálek 4. 5. 2023
autor Dan Orálek

Oběhal stovky bot a desetitisíce kilometrů. Dan Orálek, náš ultramaratonec, se pustil do testování značky Puma. Druhá generace Deviate Nitro Elite předčila už tak překvapivě dobrý první model. Dan Orálek podrobil botu důkladnému zkoumání a testování.

Když jsem před čtyřmi měsíci testoval závodní botu Puma, tak bylo jasné, že se značka s šelmou ve znaku chce vrátit na přední místo trhu běžeckých bot. Ne, že by v uplynulých letech Puma nedělala běžecké Boty, ale v obrovském výběru značek, které jsou k dispozici, nebyla její produkce spíše moc vidět, a to přesto, že Puma obouvala nejrychlejšího muže světa Usaina Bolta.

Jenže Bolt byl sprintér a to jsou hlavně tretry. Ty nejnovější trendy v běžeckých botách Pumu spíše míjely, a navíc je Bolt sice skvělá akvizice, ale běžci se tak úplně o to, v čem běhají sprinteři, nezajímají. Aktuálně, poté, co jsem na noze vyzkoušel model Puma Deviate Nitro Elite číslo 2, není pochyb o tom, že Puma je zpět.

Z použitých technologií je určitě nejzajímavější nově tvarovaná deska PWRPlate s karbonovým vláknem pro rychlý odraz a stabilitu, pěna Nitro Foam, která poskytuje skvělé odpružení při nízké hmotnosti a technologie PUMAGRIP, která podporuje váš odraz.

V popisu reality se nevyhnu porovnávání s předchozí verzí stejného modelu, který jsem recenzoval na podzim. Svršek boty je ze síťoviny, která je stále víceméně průhledná, takže ať jste v gala, díry v ponožkách mohou být docela viditelné. Přijde mi ovšem, že je tento svršek trochu silnější, takže i vzhledem k předchozí verzi, která nejeví ani po půlroce žádné známky opotřebení, vám určitě vydrží. Navíc i přes dosti plastový vzhled je to velmi prodyšný svršek a udrží vaše nohy v suchu.

Jazyk je tentokrát zcela volný, což mi naprosto vyhovuje, kvůli vysokému nártu. V horní části paty je výrazné zesílení, které je navíc vybavené protiskluzovým povrchem, takže noha velmi dobře sedí, aniž byste museli dotahovat tkaničky na maximum. Ty jsou mimochodem ploché a nerozvazují se. Vložka je velmi pohodlná a dobře drží v botě. Pokud chcete, tak ji klidně můžete vyměnit za svoje speciální vložky, protože prostor v přední části je dostatečný. Trochu mi chybí poutko na patě, které by usnadnilo obouvání, ale není to nic zásadního, pokud neměníte boty během závodu. 

Vrstva Nitro pěny v podrážce je velice komfortní a kromě pružení dodává i velkou míru pohodlnosti, což je důležité pro celkové zaměření boty, ke kterému se dostaneme na konci. Karbonový plát PwrPlate má nový tvar a jeho tuhost je dostatečná – je ovšem menší než u konkurence. Důsledkem je, že vám to při odrazu pomáhá, ale není to taková pružina, že jste slyšet na 50 metrů daleko. Výhoda je, že jasný efekt karbonu se objeví i při nižších rychlosti a také má vaše noha nižší zátěž. Z hlediska tvaru se objevil nový prvek – podrážka o kousek přesahuje na patě botičku. Na funkci to asi nemá žádný vliv. Guma na podrážce má v přední části výraznější vzorek než první model a funguje skvěle. Odraz je perfektní jak na všech možných suchých površích, tak úplně stejně na těch mokrých, a to včetně dlažby. Vzhledem k výraznějšímu vzorku se dá běžet i v lehkém terénu, rozumějte zpevněné cestě a rozhodně to v pohodě zvládnete. Jinak je to samozřejmě především silniční bota.

Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek
Puma Deviate Nitro Elite 2. Foto: Dan Orálek

Pro jaké použití doporučit tento model? To samozřejmě není tak složité, protože je to prostě závodní bota. Je na ní zajímavé, že nabízí ke svým nesporným závodním schopnostem i dostatečné pohodlí, které se hodí jak trošku méně trénovaným hobíkům, tak běžcům, kteří chtějí v ostrých závodních botách běžet delší trať, ať už je to mararaton nebo nějaký ultramaraton do 100 km včetně. Myslím si, že opravdu zkušený ultraběžec je klidně použije i na o dost delší závody. Využití samozřejmě najde i při náročných tempových nebo rychlostních trénincích a kromě toho, že šetří vaši nohu, tak při mých testech vykazovaly docela velkou míru odolnosti, kterou mohu potvrdit i na první verzi modelu. To je samozřejmě dobrá zpráva, protože cena není úplně lidová, ale díky tomu, že bota je relativně pohodlná a odolná, tak má širší využití než jen několik málo závodů v roce.

Základní parametry

  • Určení: Závodní bota, silnice 
  • Klíčové technologie: NITRO Elite Foam, PUMAGRIP, PWRPLATE
  • Drop: 8 mm
  • Váha: 252 g (velikost 46), 191 g (velikost 8 UK)
  • Došlap: neutrální
  • Cena: 5999,- Kč

Pozitiva

  • Pohodlná závodní bota
  • Možnost použití v intenzivním tréninku
  • Skvělá přilnavost
  • Využití pro delší závody
  • Rychlejší než verze 1

Negativa

  • Trochu náročnější obouvání
  • Vyšší váha než ve verzi 1 (o 24 g ve velikosti 46)
  • Vysoká cena
4. 5. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceOstatní sportyTrénink

V květnu si vyšviháme formu! Jak správně na pohyb, který spaluje kvanta kalorií, prozradila fyzioterapeutka

od Adéla Ptašková 1. 5. 2023
autor Adéla Ptašková

Zatímco většina předešlých výzev byla převážně o síle, v květnu si dáme trochu toho kardia. Tentokrát budeme potřebovat pomůcku, kterou má většina z nás doma ještě z dob dětství. Švihadlo je základní vybavení snad každého tělocvikáře a tedy i dětí. Jak vést správně pohyb osvětlila fyzioterapeutka Mgr. Hana Willmannová z Centra rehabilitační a sportovní péče.

Venku je teplo a plavková sezóna je za rohem, tudíž je ten pravý čas se trochu zapotit. Vezměte si švihadlo, jděte na sluníčko a skákejte! 

Všechny výzvy s Adélou

Každé pondělí začneme na půl minutě a každý den pět sekund přidáme. To znamená, že v neděli budeme na rovné minutě. První týden bude rozehřívací, tudíž nám bude stačit pouze jedna půlminutka až minutka denně.

Druhé květnové pondělí začneme zase na půlminutě, ale v průběhu dne si ji dáme dvakrát a dva cykly skákání zachováme po zbytek týdne. A jak jste asi pochopili, třetí týden budeme skákat třikrát denně, čtvrtý čtyřikrát a pátý pětkrát. A protože poslední květnový týden má jen tři dny, dáme si rovnou pětkrát denně minutu skákání. Vše shrnuje kalendář.

Rungo výzva květen. Foto: Adéla Ptašková

K čemu je švihadlo vlastně dobré? Skákání přes švihadlo je skvělým kardiovaskulárním cvičením, kterým spálíte kalorie (v tomto ohledu patří mezi nejefektivnější sporty, žebříček najdete v tomto článku), zlepšíte koordinaci i flexibilitu, posílíte zejména nohy a břicho a rozhodně si zlepšíte náladu a zmírníte stres.

Fyzioterapeutka Mgr. Hana Willmannová z Centra rehabilitační a sportovní péče nám poskytla návod, jak skákat přes švihadlo správně:

Skákání se řadí do plyometrického tréninku a hlavní svalovou skupinou jsou lýtkové svaly, které se dynamicky kontrahují a naopak brzdí pohyb těla dolů. Skákání přes švihadlo by tedy mělo začínat jednoduchými výpony na špičky, abychom si uvědomili, že směr, kterým chceme jít, je nahoru. Někteří lidé totiž vypadají jako kdyby neustále „dopadali“, než že by se opakovaně „odráželi“. Dopad by měl být na přední část nohy zatímco pata je neustále ve vzduchu. Ruce které zajišťují, že švihadlo stihne projít pod nohama, musí mít určitou frekvenci a dostatečnou rychlost. Hlavním motorem je zde zápěstí. Čím větší pohyby děláme lokty nebo snad rameny, tím více se zbržďujeme a unavujeme a pak hrozí, že pohyb nestihneme. Naše tělo by mělo být vzpřímené, střed těla zpevněný, ale dolní končetiny jsou naopak měkké a pružné, jelikož zpracovávají kinetickou energii, kterou vytváříme při výskoku i doskoku.  

Shrnutí:

  • dopadáme na přední část nohy, paty jsou ve vzduchu
  • dopad je měkký a pružný
  • švihadlo poháníme zápěstím
  • tělo držíme vzpřímeně, střed těla je zpevněný

A jaký bude květnový Rungo hec? Zkusme vědomě strávit nějaký čas ve dřepu. Každý den pár minut – ne v kuse, ale v průběhu celého dne. Když si budete čistit zuby, když budete čekat na autobus, když si budete hrát s dítětem – zkuste si na chvilku dřepnout. Uvidíte, že na konci měsíce to pro vás bude mnohem jednodušší, navíc se vám zlepší flexibilita kyčlí a uvolníte si páteř.

1. 5. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhyTrénink

Udělal jsem si genetický test a zjistil, že nový Zátopek ze mě asi nikdy být nemohl

od Marek Odstrčilík 27. 4. 2023
autor Marek Odstrčilík

Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost.  Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…

Každopádně jsem měl dětství plné pohybu, který jsem sám vyhledával. Na zimáku a fotbaláku jsem byl snad nonstop a pokud jsem ten den nenašel parťáky, tak jsem si doma na dvorku vytáhnul velkou prosívačku na písek, přivázal k ní obří plyšovou žirafu Žofku a střílel pukem třeba celé odpoledne. Postupně odpadávající části mého brankáře dokládaly moji zanícenost pro věc. Prostě jsem si příležitosti vytvářel, jak to jen šlo. Ale co když jsem mohl být skvělý v ping-pongu, nebo boxu. Nebo v kolové. Co když…

Občas mě napadne, jaká je škoda, že nikdy nikdo nezjišťoval, na co bych v dětství měl talent a já se třeba mohl stát novým bratrem Pospíšilem, Plocem, nebo Jirkou Hrdinou. Jelikož mi to poslední dobou vrtalo hlavou, tak jsem využil nabídky DNA ERA a nechal si udělat genetický test svých sportovních predispozic. Minulost tím nezměním, ale alespoň budu opět moci snít nad tím, co by, kdyby, že jo.

Celý test je neskutečně jednoduchý, v obálce vám přijdou instrukce a sada k odběru slin. Chvilku si šťouráte v ústech, pak tyčinku uzavřete do malé zkumavky a necháte poslat kurýrem na Slovensko. Výsledky dorazily za pár týdnů. A přestože byly srozumitelně rozepsány, přizval jsem k vyjádření v článku přímo Jakuba Šišku, jednoho z majitelů DNA ERA a vyzpovídal si ho: „Sportovní profil analyzuje 54 různých genetických změn, které jsou zodpovědné za různé věci v organismu. Příkladem je gen ACTN3, který ovlivňuje strukturu svalových vláken. A vám vyšel lépe rychlostně silový profil než ten vytrvalostní,“ sdělil mi.

Ten výsledek mě opravdu překvapil, protože jsem byl vždycky neohrabaný přerostlý halama, který se klátil ze strany na stranu. A silový trénink mě nikdy moc nebavil a byl pro mě utrpením. „Vy máte konkrétně pro tu rychlost a sílu 63 % potenciálního celkového genetického skóre. Máte tak genetickou výhodu lepší než 59 % lidí v populaci,“ vysvětluje Jakub.

Kouknul jsem se na porovnání s jinými sportovci a nestačil se divit. Moje geny se třeba na 98 % shodují s slovenským běžcem na krátké tratě Jánem Volkem, na 84 % s bojovníkem Tomášem Tadlánkem, nebo na 83 % s bývalým skvělým cyklistou z Pro Tour týmu Jánem Velitsem. Kroutím nad tím hlavou, protože celý život se pohybuji ve vytrvalostním módu a výbušnost rozhodně nepatří mezi mé dovednosti. Kdyby tohle asi ale věděli moji rodiče, mohli mě sportovně v dětství vést tímto směrem. „Dědičnost je poměrně komplexní a dítě může zdědit něco po mně, něco od manželky a může z toho vyjít i neočekávaná kombinace. Proto je fajn vědět, kterým směrem má dítě ten rozvojový potenciál větší, a to je to, co nám ten sportovní profil řekne,“ dodává Jakub Šiška. Aha, takže jsem třeba mohl prohánět na oválu ty nejrychlejší sprintery planety, usmívám se pod šedivé vousy.

No jo no, jenže mně už bude padesát a tohle fakt nedoženu. Takže mě zajímalo, zda genetické výsledky lze využít i v tomhle věku. „No, špičkovým sprinterem se už asi nestanete. Ale pokud jste už stoprocentně vyprofilovaný sportovec, který například běhá stále půlmaratony, tak tam bych se spíše podíval do sekce zranění a výživy. Z našeho testu se můžete dozvědět, že máte třeba vyšší riziko problémů s achilovkou, tak byste si na to měl dávat pozor, dělat kompenzační cvičení a snažit se tomu aktivně předejít,“ říká Jakub Šiška z DNA ERA, „celý účel analýzy je v podstatě pomoct lidem dělat lepší rozhodnutí na základě toho, že se lépe poznají. Pokud si chceme teprve vybrat sport, je samozřejmě stěžejní ten sportovní profil. Ale pokud chceme vědět, jak můžeme svým chováním ovlivnit riziko některých onemocnění nebo zdravotních problémů. Je důležité vědět, proti čemu hraji a kam bych měl svoji pozornost více nasměrovat.“

Genetický test mi také ukázal další různé predispozice, a to ohledně alergií, intolerancí, nebo vitamínů. Mezi moje nejrizikovější výsledky je například riziko melanomu a měl bych se na slunku řádně mazat vyšším faktorem. „To, že máte vyšší riziko melanomu, ale neznamená, že máte nebo nemáte melanom. Znamená to, že patříte do skupiny těch, kterým se to stane snáze. A tím pádem je dobré si to hlídat,“ říká Jakub Šiška, „jedna z velmi častých zpětných vazeb od klientů je, že oni na sobě pozorují určité příznaky, ale nepřikládají jim význam. To se týká například laktózové intolerance, která je velmi častá a má ji každý třetí člověk. Lidé na sobě pozorují, že jsou často unavení a mají nafouklé břicho, ale dlouhodobě to ignorují. Genetická analýza je pro ně takový podnět, že si toho začnou více všímat a následně si to nechají diagnostikovat lékařem.“

Test mi také ukázal, zda jsem náchylnější třeba k paradentóze, zánětu dásní, kazivosti zubů, nebo že jsem vnímavější na hořké chutě a které vitamíny bych měl posílit. Dozvěděl jsem se o sobě mnoho opravdu zajímavých věcí.

Teď už i vím, že Zátopek nebo Valverde ze mě asi nikdy být nemohl, ale i když pro mě Tour de France možná nebyla nikdy blízko, i tak mě tak baví kráčet ke svému cíli, který jsem si vytyčil před půldruhým rokem, kdy jsem se rozhodl natrénovat a zajet si nanečisto ikonickou cyklistickou trať Strade Bianche. I po nezdařeném prvním pokusu jsem nadšený a urputný pokračovat a moji cestu můžete každý měsíc sledovat.

27. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Jak běhají Češi: muži jedou na výkon a utrácí za boty, ženy volí zlatou střední cestu. A jak běhá na jaře redakce Rungo?

od Rungo 25. 4. 2023
autor Rungo

Advertorial: Staré lidové přísloví říká „Co Čech to muzikant“, novodobá adaptace tohoto úsloví by mohla znít „Co Čech to běžec.“ To jsme mohli ostatně na vlastní oči vidět také o prvním dubnovém víkendu na vyprodaném pražském 1/2maratonu. Běžecké nadšení dvanácti tisíc závodníků jen potvrzuje průzkum Jak běhají Češi, který pro značku PUMA zrealizovala agentura DATANK.

Průzkum zjistil, že každý čtvrtý Čech běhá alespoň jednou týdně. Hlavní motivací je fyzické i mentální zdraví a nikoli hubnutí, které je ale důležité pro 30 procent běžců. Češi nejraději běhají v květnu a v září, nejméně zase v prosinci a v lednu. Liší se také běžecké zvyky mezi pohlavími – muži běhají o něco více než ženy a zároveň také více utrácejí za běžeckou výbavu. Ženy naopak více pilují techniku a ekonomiku běhu. A právě na běžecké odlišnosti mezi pohlavími se zaměříme v tomto článku. A závěrem se také mrkneme, jak na jaře běhá redakce.

Muži tolerují extrémní podmínky, ženy volí zlatou střední cestu

Češi Běhají nejvíce v květnu, aby se před létem dostali do formy. V tomto měsíci běhá 80 procent běžců. Žen běhá v tomto období dokonce o 5 procent více než mužů. Ti naopak lépe zvládají chladnější počasí i zimní nepohodu. Od listopadu do března jich průměrně běhá skoro 37 procent, zatímco žen jen necelých 29 procent. Běžkyně se v tomto období přesouvají na běžecký pás do fitness center. V teplejší části roku naopak o něco více průměrně běhají ženy (72 procent) než muži (70,6 procent). I když během letních prázdnin, kdy obecně zájem o běh mírně klesá kvůli vysokým teplotám, běhá o 2,6 procenta mužů více. Z průzkumu Jak běhají Češi tedy vyplývá, že muži jsou více tolerantní vůči extrémním podmínkám počasí.

Češi jedou na výkon a utrácí za boty, Češky pilují techniku

Z průzkumu také vyplynulo, že muži běhají o něco více (54 procent) než ženy (46 procent) a také že holdují intenzivním běhům a technickým inovacím běžeckých bot. Ženy si vystačí s kratším tréninkem v rozmezí mezi 3 až 5 případně 10 km a raději pilují techniku a ekonomiku běhu (více než 54 procent).

Boty vybírají převážně dle značky a designu. Za běžecké vybavení, konkrétně za obuv, utrácejí však v průměru více Češi než Češky. Jsou schopni akceptovat na rozdíl od žen i cenu okolo 5000 Kč, zejména ti, co běhají třikrát týdně a více. 81 procent žen za boty utrácí v rozmezí mezi 1500 Kč až 2000 Kč. Polovina z celkových respondentů by za boty nedala více než 2000 Kč. Běžci minimalizují své náklady, a proto si nové boty kupuje jednou ročně či méně často jen 46 procent. Naopak 8 procent zapálených běžců do nové obuvi investuje více než dvakrát ročně. Alarmujícím faktem je, že 80 procent hobby či rekreačních běžců, nevlastní žádné speciální běžecké boty, což může zvyšovat pravděpodobnost zranění. Právě pro tyto běžce značka PUMA vyvinula univerzální běžecké boty ForeverRun NITRO.

Marela Joglová a Vít Pavlišta v botách PUMA ForeverRUN, cena 4599 Kč, dostupné na Sanasport.cz.

Run forever s ForeverRUN 

Model ForeverRUN Nitro z dílny PUMA je opravdu vychytaný do posledního detailu. Má propracovanou stélku, která byla navržena ve spolupráci s odborníky z Kaiser Sport & Ortopædi a díky zvýšené podpoře klenby a ergonomicky tvarované konstrukci paty podporuje běžecký krok na jakémkoliv povrchu. Kontrolu zajišťuje vychytaný systém RUNGUIDE, který udržuje nohu při došlapu ve středu a minimalizuje tak zranění. Prostě s nimi nešlápnete vedle. Bota byla také otestována v doposud nejrozsáhlejším běžeckém testu se 196 běžci. Ti model označili za měkčí, stabilnější a citlivější než ostatní stabilizační modely. Momentálně ForeverRUN testuje při svých trénincích i maratonský běžec Vít Pavlišta, který je po prvním proběhnutí označil jako pohodlné objemovky.

Jak na jaře běhá redakce Rungo

Aktuálně i my v redakci nové PUMY také zkoušíme. Na vlastní nohy je testuje ten nejpovolanější – ultraběžec a náš kolega Dan Orálek. Loni si vzal na paškál odlehčené závodní silničky PUMA Deviate Nitro Elite. Do té doby na sobě přes 30 let PUMY neměl, což jeho zvědavost před samotným testováním jen umocnilo. Čtvrtstoletí vývoje podle Dana bylo znát. S botami se mu totiž podařilo zdolat i pár osobních rekordů.

Letos přišla PUMA s vylepšenou verzí tohoto modelu. Novinka by podle značky měla díky karbonovým vláknům PWRPLATE zajišťovat větší stabilitu a maximální efektivitu běhu, zatímco pěna NITRO Elite by měla zajistit parádní odpružení. Jedná se o novinku vyrobenou z lehké mono-síťoviny. Takže jsou vám v botě vidět i ponožky, což může být příjemným zpestřením nebo také pěkným oříškem, když zjistíte, že nemáte reprezentativní ponožky. Odolná pryž PUMAGRIP potom zajistí přilnavost k více povrchům a běh bez námahy, takže se nemusíte obávat podkluzování. Již brzy se můžete těšit na recenzi PUMA Deviate Nitro Elite 2 od Dana.

V „Elitkách“ běžel první dubnovou sobotu ½maraton i běžec Vít Pavlišta a elitní běžkyně Moira Stewartová, která se umístila na prvním místě v kategorii českých žen. Prozradíme, že na rozhovor s Moirou se můžete brzo těšit.


25. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceRozhovory

Nová výzva Jaroslava Kulhavého. Promluvil o své další sportovní epoše

od Martin Kubala 23. 4. 2023
autor Martin Kubala

Když 1. února 2023 oznámil Jaroslav Kulhavý svůj záměr zúčastnit se některých podniků světové série v terénním triatlonu Xterra, byla to pro mnohé fanoušky příjemná zpráva. Legenda (nejen) českého MTB se sportem ještě nekončí. A teď, po jeho vítězství v závodě evropského poháru Xterra na Maltě, už také víme, že v nové disciplíně bude Jaroslav Kulhavý předvádět famózní výkony. O tom, jak vidí svou sportovní budoucnost, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Vloni jsi ukončil cyklistickou kariéru a začal ses věnovat triatlonu. Cítíš se teď více jako MTB rider anebo jako triatlet? 
Možná to někoho po těch letech překvapí, ale vzhledem k náročnosti triatlonové přípravy si momentálně připadám více jako triatlet. Ta příprava je opravdu náročná tím, že v ní musím skloubit několik disciplín. Rád bych si ale zachoval i cyklistickou výkonnost, takže teď jsem spíš takový triatlet – biker.

Jak dlouho se chceš triatlonu věnovat a čeho bys v něm chtěl dosáhnout?
Jasný plán mám pouze na tuto sezónu a cílem je posunout se maximálně vpřed. Na konci roku pak provedu nějaké vyhodnocení a rozhodnu se, kterým směrem se budu ubírat dále. Chci se ale souběžně věnovat i závodům MTB, byť ne už na takové úrovni jako v předešlých letech. Vytipuji si jen některé, na které se zkusím připravit.

Na co ses musel v triatlonu nejdéle adaptovat – plavání, běh, depo..?
Největší problém byl běh. Ten jsem nikdy netrénoval a můj pohybový aparát tomu po šestadvaceti letech na kole nebyl vůbec připraven. To mi dalo zabrat nejvíce. Každopádně i změna techniky plavání nebyla vůbec jednoduchá, ten proces stále probíhá a musím tomu věnovat stejné úsilí jako běhu.

Změnil se nějak zásadně tvůj denní režim oproti ryze cyklistickému období? Jak teď vypadá týden Jaroslava Kulhavého?
Ten režim se změnil dost podstatně. Více disciplín vyžaduje mnohem více času. Jedu teď v režimu dvou až čtyř fázových tréninků. Je to časově hodně náročné. Spoustu času stojí zejména neustálé převlékání z cyklistického do běžeckého, přesuny – na bazén a zpět… 

Jak se připravuješ na triatlon, resp. máš někoho, kdo ti pomáhá s přípravou?
Samozřejmě. Aktuálně spolupracuji na přípravě s triatlonovým týmem Titan Zlín a trenérem Lukášem Vrobelem. Jedná se o formu vzájemné spolupráce, kdy mi Titani pomáhají s během a plaváním a já se jim na oplátku budu snažit pomoci s cyklistikou. Měl by z toho být oboustranný prospěch.

Jakou výbavu na triatlon používáš?
Tak největší změnou je cyklistické vybavení, kdy jsem ze Specializedu po patnácti letech přesedlal na Santa Cruz. Na běh používám boty Hoka a na plavání neopren 70blue. Další vybavení zatím pouze testuji.

Jaroslav Kulhavý, cíl. Foto: se svolením Xterra Malta
Jaroslav Kulhavý, MTB. Foto: se svolením Xterra Malta
Jaroslav Kulhavý, Hlohovec. Foto: Jan Brychta
Jaroslav Kulhavý. Foto: Jan Brychta

Letos jsi založil svůj vlastní tým, co tě k tomu motivovalo?
Po ukončení angažmá v ČS Accolade jsem potřeboval za někoho závodit. Mám hodně známých, kteří sice nezávodí, ale hodně, hodně sympatizují s cyklistikou. A po několika diskuzích a přislíbené podpoře, jsme se rozhodli založit tým, který by byl primárně zaměřený na mládež ve věku od třinácti do osmnácti let (starší žáci, kadeti, junioři). Samozřejmě, že budeme mít i závodníky starších věkových kategorií, podporu však budeme směřovat hlavně k těm mladým.

Nepřemýšlel jsi, že bys měl v budoucnu v týmu i triatlonisty anebo běžce?
Tak vzhledem k tomu, že tým vznikl teprve letos a zatím řešíme „porodní“ bolesti, tak jakékoliv rozšiřování o další aktivity není na pořadu dne. Neuměli bychom to pokrýt. Každopádně v následujících letech se tomu v případě zájmu vůbec nebudeme bránit. Už jenom proto, že Čeladná je pro běžce ideálním místem.

Co musí mladý závodník udělat, aby mohl být ve stejném týmu s olympijským vítězem?
Musí mít chuť do závodění, poctivě trénovat a dodržovat základní sportovní disciplínu. Neřešíme výkonnostní rozdíly, jde nám především o to, aby mladí sportovali a bavilo je to. A pokud se mezi nimi najde někdo perspektivní, bude to jako bonus.

23. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyInspiraceSilniční botySporttesteryTrailové botyVybavení

Paříž žila maratonem a Kiprun představil novinky pro rok 2023

od Marcela Grundzová 21. 4. 2023
autor Marcela Grundzová

Pravidelně s hlásíme s novinkami ze světa běžeckého sportu. Nedávno jsme vám na sociálních sítích letmo ukázali novinky, které Kiprun představil den před startem Schneider Electric Marathon De Paris, tedy 31. března. Teď je čas si o nich říct trochu víc.

Zeptám se vás: když přemýšlíte, že si koupíte nové boty na běh, máte ve svém užším výběru někdy Kiprun? Tipuji, že ne. Po přečtení tohoto článku možná své vzorce výběru přehodnotíte.

Protože co si budeme nalhávat. Do Decathlonu hodně lidí zavítá především ze dvou důvodů. Buď potřebuje nějaké vybavení, do kterého nechce příliš investovat, nebo jde pro něco, co již zná a má vyzkoušené. Takového zboží je hodně. Stačí se třeba rozhlédnout v plavecké hale. Každý druhý má z Decathlonu ručník. Nebo se podobně rozhlédnout u moře – tam obvykle děti i dospělí chodí šnorchlovat s nezaměnitelnou maskou opět z Decathlonu. A víte, že třeba na tuhle konkrétní masku vlastní Decathlon patent? A víte, že ten patent není zdaleka jediný?

Filozofie Decathlonu je totiž odlišná od filozofie dalších velkých prodejen sportovního vybavení. Decathlon se rozhodl nejen prodávat sportovní vybavení, ale dokonce toto sportovní vybavení z velké části vyrábět – a to v celém rozsahu procesu výroby, tedy od prvního návrhu, přes výrobu, až po důkladné testování. Zajímavé? Rozhodně. Náročné? Bez debaty.

Dobré zboží se chválí samo, říká se. A nemyslím, že to tak platí vždycky. Když jsem dostala nabídku jet do Paříže, Kiprun jsem ani neznala. Moje skříň obsahovala pár kousků z nižší běžecké řady Decathlonu, řady Kalenji. A byla jsem trochu skeptik. Nedůvěřovala jsem moc značce, kterou neznám, a kterou navíc prodává pod svým brandem velký řetězec.

Začnu od samotné expozice. Na pařížském Expu bylo samozřejmě stánků mnoho a značek, které jednotlivé stánky propagovaly, snad ještě víc. Stánek Kiprunu nebyl ani největší, ani hned první, na který návštěvníík narazil po příchodu. Ale byl zábavný. Kromě všech novinek, které chtěl Kiprun představit, mu dominoval hrací automat. Obvykle se z něj na dovolené snažíte pomocí joystickem ovládaného ramene vytáhnout plyšáka. Tady bylo možné si vytáhnout boty nebo hodinky. A tak byl stánek stále v obležení. A pokud si chtěl člověk hrát dál, bylo možné všechny novinky i osobně vyzkoušet na běžecké dráze. Ta vedla kolem stánků a obsahovala i můstek, tedy možnost běžet i do kopce a z kopce. Za tuto hravost v expozici dostal Kiprun také cenu – za nejhezčí stánek expozice.

A v čem jste se tedy mohli na Expu u Kiprunu vyblbnout?

Běžecké boty s karbonovým plátem KD 900X

Ano, v tomto případě nejde o nejčerstvější novinku, prodává se od srpna loňského roku. Ale pro Kiprun jde stále o první botu s karbonovým plátem. Navíc je velmi snadné říct „vždyť ta bota není novinka, bylo možné si ji koupit už skoro před rokem“. Zní to trochu přezíravě, i když je to fakticky pravda. Pravdou ale také je, že vývoj takové boty je dlouhodobou záležitostí. Mluvili jsme s mnoha lidmi, kteří se kolem vývoje bot pohybují. Překvapí vás, že taková bota má dokonce několik konstruktérů? Jeden pracuje na podrážce, jeden na svršku atd. a vše musí ještě fungovat jako celek. Nakonec vývoj takové boty trvá mnoho měsíců. Záleží na situaci, ale může jít i o roky. S takovou informací se pak na „novinku“ na trhu můžeme koukat trochu jinak. V každém případě je tato bota nejrychlejší model Kiprunu, přitom jeho výdrž Kiprun udává 1000 km a dodává, že někteří běžci, kteří boty testovali, v nich naběhali až 1500 km.

Tahle bota vzbudila na našem Facebooku trochu emocí. Někdo by jí dal i šanci, jiný ani omylem. Kiprun říká, že podle studií má bota s karbonovým plátem větší přínos pro ekonomiku běhu rychlých běžců a to 3 až 4 % v rychlosti 13  až 18 km/h. Pro pomalejší běžce je přínos nižší – konkrétně 1 až 1,5 % při rychlosti 10 až 12 km/h. Takže lze čekat rozdílné náhledy na botu i od reálných uživatelů.  Pokud chcete další důkaz toho, že to funguje – ambasador Kiprunu, Yoann Kowal, v těchto botách zaběhl svůj osobní rekord na půlmaratonu v Lille v březnu 2022 (1:02:17). Matěj Zima, ambasador Kiprunu u nás dodává, že se na první pocit může zdát, že je bota poměrně tvrdá, postupně se ale pěna zapracuje a změkně. Zhruba po 150 km bota dosáhne nejlepších závodních vlastností. Sám běžel v těchto botách 10km závod v Lille za 31:26 a půlmaraton v Praze za 01:08:04.

KD 900X. Foto: Marcela Grundzová
Expo Paris – testovací spot u stánku Kiprun. Foto: Marcela Grundzová

Běžecké boty KD 900

Tady už jsme u představované letošní novinky. Lehká bota (ve velikosti 42 váží jen 203 g, drop 8 mm), svižná a vhodná pro delší vzdálenosti, ale i intervaly. Na botě na první pohled zaujme pata, která je designovaná ve tvaru „donutu“. Nejde jen o estetickou záležitost, ale spíše o ryze funkční design. Tvar paty umožňuje rozptýlení rázové vlny. Jinak řečeno, tento nezvyklý tvar optimalizuje deformaci materiálu pro maximální návratnost energie. Úplně laicky – toto odpružení paty může mít podobný efekt, jako skok na trampolíně. Opět Kiprun garantuje tlumení došlapu do 1000 km. Nemáme důvod Kiprunu nevěřit, tuto výdrž testuje nejen strojově, kdy simuluje ohýbání a došlap tak dlouho, dokud bota „neuběhne“ tuto vzdálenost (respektive ji „přeběhne“), ale boty také testují reální běžci (externí, kteří nejsou závislí na Kiprunu ani Decathlonu), včetně ambasadorů značky. Je úžasné nejen to, že tito testeři mohou mít k vývoji boty připomínky – ale že můžete mít připomínky i vy. Decathlon má na svém webu možnost hodnotit své výrobky a tato hodnocení bere velmi vážně. Pokud se zahloubáte do referencí zákazníků na dané modely, často v nich najdete diskuzi se zákazníkem, upozornění na správné používání výrobku nebo jinou reakci ze strany obchodu. Pokud se takto objeví nějaká chyba, výrobek se opravuje. A pokud výrobek získá nízké skóre hodnocení, stahuje se výrobek z prodeje.

Na stánku Expa byl k vidění i Yoann Kowal, který nejen, že prezentoval boty, ale mohli jste ho vidět i v živém streamu, na který jsme odkazovali. Foto: Marcela Grundzová

Běžecké boty KS 900 LIGHT

bota, která vyplňuje mezeru mezi modely řady KD a modelem KS900. Za mne osobně je to nejhezčí představená bota. Design se opravdu povedl. Já vím, že jen o kráse to není, ale volba boty je často i záležitostí částečně iracionální volby. Zatímco v řadě KD znamená písmeno D dynamiku, řada KS vyjadřuje stabilitu, která se zde projevuje širší podrážkou. Váha boty je 252 g (velikost 42), drop je 8 mm.

Není už překvapením, že i tato bota slibuje výdrž 1000 uběhnutých kilometrů s měkkým a reaktivním tlumením. Za mne je tato bota i důkazem toho, že zkušební okruh na Expu je spíš na hraní, než na reálné poznání boty. První použití pro mne totiž nebylo moc příjemné. A to ani při chůzi. Ano samozřejmě – pokud měním staré prošláplé boty za nové, rozdíly musím čekat. Dát ale na první dojem, asi si je nevyberu. Od druhého nazutí je ovšem všechno jinak a cítím se v botách hodně pohodlně. Co víc. Můj pocit je, že větší komfort přináší vyšší rychlost. To je přesně ten zlom, který mi říká, že Kiprun nabízí víc, než se může zdát. A že pokud zvažujete nákup nových bot, stojí za to zahrnout Kiprun do svých úvah.

Z prezentace boty KS 900 Light. Foto: Marcela Grundzová
Barevné varianty boty KS 900 light. Foto: Marcela Grundzová
Prezentace boty KS 900 Light na Expu, opět s opět za přítomnosti Yoanna Kowala. Foto: Marcela Grundzová

Trailové boty MT cushion 2

Nový trailový model. Název modelu odkazuje na hory (dvě písmena  MT nezkracují anglické sovo mountaine, ale francouzské montagne). Tyto boty představila v Paříži Blandine L’hirondel se svým týmem. Všechny závodnice oceňovaly především naprosté pohodlí boty a skvělou přilnavost.  Boty mají 4mm drop a vzorek po celé podrážce 5 mm. Testující naběhali v botách více než 1000 kilometrů. Nejenže to podrážka vydržela, ale dokonce vydržel i svršek boty, což jsme měli možnost vidět na hromadě testovaných bot, které byly v rámci prezentace připravené také. Komu se kdy klubal palec z boty, musí nyní obdivně zamručet. Blandine v tomto modelu běžela prvních 50 km mistrovství světa v Thajsku v říjnu 2022, které vyhrála (80 km za 08:22:14). O modelu říká, že je nejen velmi pohodlný, ale také lehký, dobře tlumí a poskytuje dobrou oporu chodidla. Osobně za třešničku na dortu považuji malou kapsičku na tkaničky, která je v botě ukrytá. Jak říkám. Kiprun je hravý a vynalézavý, co se týká drobností, které mohou usnadnit život.

Boty MT Cushion 2 představila (mimo jiné) i Blandine L’hirondel. Foto: Marcela Grundzová
MT Cushion 2. Foto: Marcela Grundzová
Barevné varianty MT Cushion 2. Foto: Marcela Grundzová
Testované boty MT Cushion 2. Zjevně dostaly zabrat. Foto: Marcela Grundzová

Hodinky GPS 900 by Coros

Poslední představená novinka. Sportovní hodinky vytvořené ve spolupráci s americkou firmou Coros, jejíž aplikaci také využívají. Já vím. Každý má ten svůj oblíbený model. A o funkce potřebné a nepotřebné je možné se dlouze pohádat. Tyhle hodinky navíc jsou nabízeny jen s angličtinou, což může hodně lidí odradit od nákupu. Je to docela významná vada na kráse. Pokud to pro vás není překážkou, jsou zde klady, které mají potenciál zmíněné nevýhody přebít s plnou parádou. Jedním z nich je skutečnost, že baterie vydrží asi 35 hodin v GPS módu, 80 hodin v módu Ultramax (to je 30 sekund záznamu každých 120 sekund), a dokonce více než 30 dní v módu hodinek.

V každém případě se těšte na test. Tyhle hodinky si ho zaslouží, protože překvapení mají mnohem víc než je jen výdrž. Pokud vás zajímá, co konkrétně dalšího hodinky například nabízí, pak je to teplota, měření výšky a výškového rozdílu, kompas, výstrahu před bouřkou, zanesení tréninků a tréninkových plánů, prediktor závodu, možnost připojit kardio pás atd. atd. Vypadá to, že Coros je konkurenceschopný.

Prezentace hodinek GPS 900 by Coros. Foto: Marcela Grundzová
Prezentace hodinek GPS 900 by Coros. Foto: Marcela Grundzová

Závěr? Za mne nejde jen o představení novinek. Mnohem víc mne zaujalo pozadí, které Kiprun provází. Nadšení každého jednotlivce, který se podílí nejen na výrobě, ale snad na všech procesech, které jsou s výrobou, vývojem a prodejem spojené. Snaha brát v úvahu relevantní názory na vylepšení výrobku, a to nejen od testujících, ale i z běžného života. Hravost značky a v neposlední řadě i snaha značky působit prostřednictvím svých ambasadorů, kterým nejsou jen známé tváře jako je například Yoann Kowal nebo nyní nově i Paul Chelimo (dvojnásobný olympijský medailista, stříbrný v Riu v roce 2016 a bronz v Tokiu v roce 2021), který za Kiprun běžel letos prvně půlmaraton v Berlíně a skončil na 14. místě s časem 1:02:22. Decathlon má ambasadory i mezi svými zaměstnanci, kteří jsou sami nadšení sportovci, což dokládá i fakt, že v České Republice je jedním z ambasadorů značky Kiprun i zmíněný Matěj Zima.

21. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Recenze: Dotykový AMOLED displej Garminu Forerunner 265 nás uhranul. Sporttester, který není jen na ozdobu

od Karel Holub 19. 4. 2023
autor Karel Holub

Kde jsou ty časy, kdy byly hodinky z řady Garmin Forerunner s dvojkou na začátku přístrojem pro začínající maratonce. Nedávno vydaný model 255 ukázal, že i ve středním segmentu můžete dostat skvěle vybavené a funkcemi nabušené hodinky za velmi dobrou cenu. A jejich nejnovější sourozenec z dvojkové řady Garmin Forerunner 265 přichází s tak nádherným a zářivým displejem, že vaše oči zaplesají radostí.

Hodinky Garmin Forerunner 265 se na trh dostaly v březnu 2023 a stejně jako ostatní modely z této řady hodinek se dodává ve dvou různých velikostech displeje. Cena byla stanovena na 11 990,- Kč, což je o 2000 korun více, než u srovnatelného modelu 255. Na rozdíl od předchozích generací těchto hodinek se již nedodávají ve variantě s hudbou/bez hudby, nicméně stále si do hodinek můžete stahovat a poslouchat hudbu ze služeb Spotify, Deezer a Amazon Music. Takže vlastně dostanete za svoje peníze spoustu muziky, ať už chcete, nebo ne.

U větší varianty Forerunner 265 můžete vybírat ze třech různých barevných provedení – bílé, černé a Aqua (čajově zelené). Menší Forerunner 265S se dodávají rovněž ve třech barevných provedeních – bílém, černém a růžovém. Všechna barevná provedení kombinují primární a doplňkovou barvu, kterou najdete na vnitřní straně řemínku. Rámeček kolem displeje je u všech barevných variant černý. Stejně jako u většiny moderních hodinek Garmin jsou řemínky vyměnitelné.

Po rozbalení a zapnutí Forerunner 265 mi opravdu učaroval zářivý, barevný displej. Na technologii AMOLED jsem zvyklý z modelů EPIX 2 a také od konkurenčních značek, ale stejně mě mile překvapilo, jak jemný a jasný displej na modelu Forerunner 265 je. Rozlišení je 416 x 416 pixelů a to je pořádný posun v porovnání s modelem 255, který má rozlišení 260 x 260 pixelů. Krycí sklíčko displeje je na okrajích mírně zaoblené a podporuje tak efekt téměř prostorového zobrazení údajů na displeji. Vybírat samozřejmě můžete z mnoha různých vzhledů displeje a garantuji vám, že minimálně prvních pár dní se nebudete moct nabažit barviček a jemných detailů displeje.

Ovládání je snadné a intuitivní a pro stávající uživatele Garminu to nebude nic nového. Pokud budou Forerunner 265 vaše první Garminy, ničeho se nebojte. Kombinace pěti tlačítek a dotykového displeje vám brzy přejde do krve a hodinky budete s přehledem a jistotou ovládat i potmě. Uživatelské prostředí Forerunner 265 je proti předchozím modelům přece jenom novější a hlavně vizuálně modernizované. Informační architektura je sice stále stejná a své oblíbené položky tak najdete v menu na stále stejných místech, ale drobné animace, barevné přechody a pozadí některých položek jsou konečně vyvedené tak, aby naplno využily možnosti skvělého displeje.

Oblíbený ranní report, kde najdete informace o stavu připravenosti k tréninku, údaje o kvalitě spánku, navrhovaný trénink pro dnešní den a předpověď počasí vypadá na novém displeji opravdu úchvatně. Pozadí se mění podle aktuálního počasí a drobné animace ho opravdu hezky oživí. Report jsem si oblíbil už u předchozích modelů a u 265 jsem se v průběhu testování vždycky těšil, jaké nové pozadí ráno najdu. Já vím, je to drobnost, ale stejně mi to dokázalo (většinou) zlepšit ráno.

Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265S, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265S, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265S, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265S, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub
Garmin Forerunner 265, foto: Karel Holub

Baterie

Vydrží? Ano, Garmin Forerunner 265 vydrží. Řeč je tedy o výdrži na jedno nabití a to zůstalo na velmi dobrých hodnotách i s novým AMOLED displejem. Hodinky jsem rozhodně nešetřil a na nabíječku jsem je připojoval každých 7 až 8 dní. Podle údajů výrobce vydrží větší model Forerunner 265 až 13 dní v režimu chytrých hodinek a 20 hodin záznamu GPS. Menší model Forerunner 265S má pak paradoxně výdrž o kousek větší a to 15 dní v režimu chytrých hodinek a 24 hodin GPS záznamu.

Výdrž na jedno nabití samozřejmě zavisí na nastavení hodinek a způsobu, jak budete využívat. Spotřeba se dá výrazně ovlivnit nastavením aktivace displeje gestem a také některé režimy GPS mohou mít nižší spotřebu na úkor snížení přesnosti záznamu. Osobně hodnotím výdrž Forerunneru 265 jako velmi dobrou a pro většinu lidí víc než dostatečnou. Pokud se věnujete ultra dlouhým disciplínám a nebo potřebujete zaznamenávat aktivity delší než 20 hodin, pak se u Garminu nejspíš zaměříte na modely z řady Fénix, EPIX, Instinct a další. Pro běžce a triatlonisty na maratonských a ironmanských tratích budou Forerunner 265 dobrým parťákem, kterému jen tak nedojde dech, tedy spíš baterka.

Samozřejmostí je možnost připojení externích senzorů a to jak přes Bluetooth, tak přes protokol ANT+. Připojit tak snadno můžete hrudní pás, cyklistický radar, nebo třeba snímač výkonu. Získáte tak možnost měřit a zaznamenávat celou řadu dalších datových položek, které můžete využít pro zlepšení svého tréninku, nebo pro rozvržení sil v závodě.

Přesnost měření

Přesnost záznamu GPS je vynikající. Garmin Forerunner 265 využívá pro GPS záznam všechny dostupné satelitní systémy a může pracovat v režimu s využitím dvou frekvencí signálu. V průběhu testování jsem využíval nejvyšší přesnost záznamu a podobně jako u modelu 255 jsem neměl žádné problémy ani v hustém lese nebo v městské zástavbě. Po zahájení aktivity je získání GPS signálu téměř okamžité a hodinky si umí signál podržet i pod hustým porostem nebo mezi vyššími budovami. Samotný záznam se pak při vyhodnocení dobře kryje s mapovými podklady a musel jsem opravdu hledat, abych našel občasné vybočení záznamu u ostrých zatáček.

Velmi dobře funguje i optické měření tepu, které slouží jako podkladová hodnota pro celou řadu dalších metrik. Zejmená při běžném nošení je nepřetržitý záznam srdečního tepu přesný a bez výpadků. Při některých typech tréninků se mohou objevit odchylky, ale třeba v porovnání se starším modelem Fénix 6 byly naměřené hodnoty přesnější a lépe srovnatelné s měřením z hrudního pásu. Během testování jsem nezaznamenal žádné výpadky měření tepové frekvence, což je něco, co mě u starších modelů občas potrápilo.

Podobně jako u jiných modelů sportovních hodinek Garmin je možné i u modelu Forerunner 265 zvolit rozvržení datových obrazovek a zobrazované hodnoty u jednotlivých typů aktivit. Snadno si tak můžete nastavit, které hodnoty budete sledovat u tréninků a které jsou pro vás důležité na závodech. Osobně využívám více hodnot v tréninku, ale pro závody volím spíš jednodušší zobrazení s většími číslicemi, abych se nemusel soustředit na čtení.

Garmin Forerunner 265 neumí zobrazovat mapové podklady. Ale to neznamená, že by vás tyhle hodinky nechaly bloudit hlubokým lesem bez navigace. Klidně si nahrajte trasu, kterou chcete běžet a Forerunner 265 vás bude navigovat po čáře. Oproti vyšším modelům se budete muset obejít bez detailních mapových podkladů a pokročilých navigačních funkcí, ale pro běžnou navigaci našimi hvozdy je tahle funkce dostatečná.

Podobně jako u modelu 255 nenajdete ani u Forerunneru 265 možnost využívat segmenty aplikace Strava. Osobně segmenty využívám celkem často a rád je používám jako drobný motivační prvek pro zpestření tréninků, ale není to nic, bez čeho bych se nedokázal obejít. Segment se vám samozřejmě zaznamená a vyhodnocení můžete najít na Stravě později. Postrádat tedy budete jen samotné upozornění na začátek segmentu a sledování průběhu při aktivitě.

Celkově hodnotím Garmin Forerunner 265 jako velmi povedený přírůstek do středního segmentu chytrých sportovních hodinek. Své fanoušky si najdou hlavně mezi aktivními uživateli, kteří hledají nejen spolehlivý nástroj pro měření sportovních aktivit, ale také stylové a dobře vypadající hodinky pro každodenní nošení. Proti modelu 255 je odlišuje hlavně krásný displej a přepracované uživatelské prostředí a je jen na vás, jestli vzhled vyrovná vyšší cenovku. Já osobně bych si připlatil a pořídil Forerunner 265, který vypadá a hlavně funguje opravdu skvěle.

Garmin Forerunner 265

  • velikost displeje: 32,5 mm (1,3″)
  • hmotnost: 47 g
  • stupeň vodotěstnosti: 5 ATM
  • výdrž baterie: až 13 dní, 20 hodin GPS
  • GPS: multi-system, dual-band
  • cena: 11 990,- Kč

pozitiva

  • krásný, detailní AMOLED displej
  • dobrá výdrž baterie
  • vysoká přesnost měření
  • pokročilé funkce, které by člověk ve středním segmentu nečekal

negativa

  • vyšší cena proti 255 při téměř stejných funkcích
  • navigace bez mapových podkladů
  • chybí Strava segmenty


19. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Může se stát výborný běžec dobrým v agility? Rozhovor s Martinou Magnoli Klimešovou, mnohonásobnou medailistkou

od Soňa Dvořáčková 17. 4. 2023
autor Soňa Dvořáčková

Agility je dynamicky se vyvíjející kynologická disciplína. Vznikla na konci sedmdesátých let ve Velké Británii a od té doby se rozšířila takřka po celém světě, a především prošla ohromným vývojem. Sport konce 70. let má s dnešním agility společné snad už jen jméno. Také v České republice je to populární sport, který mohou dělat lidé nejrůznějšího věku se psy všech možných plemen, od jorkšírů po ovčáky. (Nejen) o tom, jaké je to být v této disciplíně dvacet let na vrcholu, jsem si povídala s bývalou českou reprezentantkou Martinou Magnoli Klimešovou.

Může se dobrý běžec stát dobrým i v agility?
V agility je potřeba i něco jiného než běžet rychle. Viděla jsem jednou dokument o Ronaldovi, kde říkali, že kdyby běhal sprinty rovně, tak by byl naprosto průměrný, kdežto ve fotbale je to naprosto nadprůměrný člověk. A je to právě tím, že dokáže například odhadnout kam poletí míč ještě dřív, než protihráč do toho míče kopne. Myslím si, že v agility je to nejen o tom umět běžet hrozně rychle, aby tam člověk byl, když tam potřebuje být, ale že tělo musí mít naprostou koordinaci a rovnováhu. No a tomu například pomáhá jízda na koni nebo běžky mimo upravené tratě, tam všude je třeba rovnováha a smysl pro koordinaci. Vidím to u svých klientů – pokud nemají kondičku, pokud to nejsou atletické typy, tak už to samotné běhání je pro ně zátěž. Jejich tělo je tak strašně zaměstnané koordinováním běhu, že potom už nezbývá tolik prostoru, aby se zajímali o to, co dělá pes.

V agility musíme umět běžet, a přitom dávat přesné signály psovi, aby věděl, kam má běžet on. To znamená, že moje tělo mě musí unášet nějakým přesně specifikovaným směrem, do toho musím dávat správné signály třeba rukou, například musím dát protiruku, nebo zvednout či naopak nezvednout ruku, a do toho musím ještě říct správný slovní povel ve správný moment. Není to jednoduché. Lidé, kteří tančili, mají výhodu, že jim to na agility jde mnohem líp. Já jsem teda také tančila, mimo jiné.

Vy sama tedy děláte i jiný sport než agility?
Ano, ale už ne závodně, protože by se to nedalo stíhat. Kdysi dávno před lety jsem dělala závodně biatlon, dokonce jsem vyhrála mistrovství republiky, ale to jsem byla ještě dítě. Hrála jsem za školu basket, což s mojí výškou nebyl úplně sport, do kterého bych se mohla hrnout, ale na střední školu to stačilo. (smích) Dodneška jsem hodně aktivní, jezdím třeba často na běžkách. V Itálii bydlím v horách 1500 metrů vysoko, takže si na zahradě obuju běžky a jdu tam, kam jdou skialpinisti. Možná ne tak vysoko, jako oni. (smích) To mě tu baví – chodit si na běžkách. Dřív jsem hodně běhala, i tady na horách, ale protože k tomu ještě jezdím na koni, tak už jsem to fyzicky nedávala. No, a začala jsem hodně chodit s hůlkami a to mě dost baví, protože si tím zaměstnám všechny svaly. Chodím rychle, myslím si. Tak osm kilometrů za hodinu po rovině, ale jak to začne stoupat, tak rychlost potom samozřejmě klesá. Z kopce dolů popobíhám. Takže si myslím, že sportuju ještě pořád hodně. Závodně ale dělám jenom agility.

Kdy jste s agility vlastně začala?
Už je to víc než dvacet let. To ne, že jsem tak stará, já jsem začala tak brzo. (smích) Byla jsem takřka u zrodu agility. S tím dnešním to nemělo skoro nic společného. Pes se má třeba správně proplétat slalomem, to je dvanáct tyček: první tyčku musí mít zleva, takže správně naběhnout mezi první a druhou a pak se správně proplést mezi tyčkami… Dřív byla obrovská frajeřina, když to ten pes uměl a co teprve, když jste ho přitom měli na pravé ruce! A v dnešní době už si tam můžete metat kotouly a pes musí do slalomu, ať vy děláte cokoliv. Strašně se to posunulo. Pohybuji se v tom dlouhou dobu, dvacet let, a pořád se agility vyvíjí a metody jsou lepší a lepší. Proto mě to asi pořád baví. 

Na agility je dobré to, že rozhodčí vám může v rámci pravidel postavit hrozně moc různých věcí. To znamená, že pořád je co trénovat. Mám fenku, které je dneska čtrnáct a půl roku, deset let běhala agility na vrcholové úrovni a ona za těch deset let začala s jedním sportem a skončila s jiným, i když se pořád jedná o agility. (smích)

Jak dlouho trvalo, než jste se dostala na vrchol? Do světové špičky? 
Já na ty letopočty moc nejsem. Na první mistrovství světa jsem se dostala se svým prvním belgickým ovčákem Bárou narozenou 1999. V jejích třech nebo čtyřech letech jsem se dostala do reprezentace. A od té doby jsem byla pořád v repre. Nejdřív s belgičákem, pak s Kiki. Loni jsem poprvé závodila za Itálii. Manžel je Ital a přestěhovali jsme se do jeho rodné země. Teď pokračuji na mistrovství světa s borderkou. 

Jestli to není tajemství, vy se už agility živíte?
To není žádné tajemství, já se živím agility už dlouho. Od té doby, co jsem skončila vysokou. Jsem vystudovaná veterinářka, ale už ve druháku jsem pochopila, že se stejně budu muset rozhodnout, jestli budu veterinář nebo trenér, protože, jak se říká, nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích. Podle mě obě povolání vyžadují, aby se člověk vzdělával celoživotně. Všechno se v nich posunuje dopředu. Nechtěla jsem být špatný veterinář a špatný trenér, ale buď dobrý veterinář, nebo dobrý trenér. Když jsem studovala, pracovala jsem na veterinární klinice, abych si to vyzkoušela, ale pochopila jsem, že mě to stejně spíš táhne k tréninku, který bude mým posláním a pro který jsem se narodila. Je to moje práce i koníček, hrozně mě to baví. 

Uchvacuje mě, jak jsou psi podobní lidem. Čtu knížky o procesech učení a výchovy lidí a pak to zkouším na psech. Četla jsem Terapii objetím od Prekopové a pak jsem to aplikovala na psy. Je úplně neskutečné, jak to může pomoct, když se to udělá správně… samozřejmě všechno jde udělat blbě. Nebo jsem se dozvěděla o procesu učení, že je dobré, když se něco učíte, dát si pauzu dvacet čtyři hodin. Dělám to u psů a funguje to nádherně. Mozek mezitím zpracovává to, co se naučil. Když někdo trénuje dvakrát denně stejnou věc, tak je to úplně kontraproduktivní. Fascinuje mě na tom, jak je to stejné jako u lidí, dělám pokusy na sobě i na svých psech.

Na jaký výsledek jste nejvíc hrdá? 
To je těžká otázka. Asi úplně nejvíc, kdybych to měla zhodnotit, tak by byla zlatá medaile ze Švédska, protože můj pejsek vyhrál a bylo mu deset a půl roku. A to si myslím, že je něco, co se jen tak nevidí a těžko opakuje. Dneska je jí čtrnáct a půl a v pohodě zvládá lítat hodinu venku…

To je ostatně další věc, co ráda studuji – jak udržet psy fyzicky i psychicky v pohodě. A opět se inspiruji vším možným z humánních studií, což by tedy mohlo zajímat i ty sportovce. V tom mi pomáhá i manžel, protože rád poslouchá podcasty. Sledujeme například Hubermana. To teda doporučuji všem lidem, co se zajímají o zdraví a své fyzično. Je to vzdělaný profesor a má vše podložené studiemi, není to „jedna paní povídala“. O spánku, o tom jak trénovat, jak se starat o svoje tělo. Super.

K tomu také směřuje moje další otázka. Co může být z agility přínosné všeobecně pro sportovce?
Já si myslím, že je to super pro děti. Vidím to na svém synovi, tomu je teď devět, se kterým dělám agility. Nepřeháníme to teda, protože nechci, aby se omezil jen na jedno. Takže jezdíme na koni, běžkujeme, chodíme na dlouhé výlety, nechci, aby se rozvíjel jenom jedním směrem. Rozvíjet by se mělo celé tělo, ať lidské nebo psí, dokud nedospěje všemi směry, fyzicky i psychicky. Takže hraje i na piano. Agility je pro děti super, protože dítě se díky tomu rozvíjí obrovským způsobem. Musí se starat o psa a učí se odpovědnosti. Do toho na agility musí běžet, dělat otočku, koukat, kde má psa, říkat povel, správně ukazovat, a to si myslím, že je pro dětské tělo docela výzva.

Zajímavé je, že jste rozkročená mezi dvěma zeměmi. Vloni jste startovala na mistrovství světa za Itálii. Jaké to je vyměnit dres a startovat za jinou zemi?
Italové jsou samozřejmě jiní než Češi, ale strašně mi to ulehčili, byli opravdu milí a podpořili mě. Takže to dopadlo dobře, i když jsem se ze začátku bála. Opravdu jsem nečekala, že hned z prvního mistrovství světa v kategorii large (do té doby běhala v kategorii medium pozn. red.) si odvezu dvě medaile. 

Když byste srovnala podmínky pro agility v Čechách a v Itálii? Jsou v tom nějaké rozdíly?
Je to úplně jiné. A je to způsobené dost tím, že většina lidí, co dělá v Itálii agility, jsou lidi spíš bohatší, protože když si spočítáte, kolik tady stojí dálnice, kolik stojí ubytování… Navíc Italové jsou trochu jiní… Já jsem s agility začala, když mi bylo osmnáct nebo devatenáct, na závodech jsem přespala v osobním autě nebo jsme spali ve stanu. To jsme se s tím nepatlali. Ale tady ti lidi jsou zhýčkanější. Nedokážu si představit, že by měli spát v normálním autě, tady mají všichni obytňáky. I věkový průměr je tady vyšší. A další věc, v Itálii jsou přesvědčení, že na všechno potřebují odborníky. Oni si skoro ani nekoupí boty na běhání bez odborníka. Z toho vyplývá, že v Itálii je problém s tím, že lidé nedokážou trénovat doma sami. Jen výjimečně. Oni potřebují dojít do klubu, aby pokaždé trénovali s trenérem. Takže je to pak zase finančně a časově náročné. A celkově jsou ti lidé málo flexibilní. V Čechách, když jsem měla tréninky, tak lidé chodili jednou týdně, já jim zadala úkoly. Bydleli třeba někde v bytě, v autě měli složené dvě skočky, zajeli si do parku, vytáhli dva kužely, dvě skočky a na tom udělali domácí úkoly. Takže jsme postupovali mnohem rychleji. Přišli další týden, tamto uměli, tak jsme šli dál. Naprostá většina lidí v Itálii tohle nedokáže. Kdysi jsem dělala u kamarádky seminář. Byl tam bazén a oni na mě vyrukovali: A ti tvoji psi jako plavou? Kam jsi chodila, abys je to naučila? Oni bydlí u moře a nejsou schopní jít k moři vykoupat psy. Protože k tomu nemají instruktora, který by je naučil, jak ten pes má plavat.

Itálie je ale považována za zemi přátelskou ke psům…
To rozhodně, když to srovnám například se Španělskem. Já tady můžu se psem do většiny restaurací, i po městě, a to máme šest psů. U tchyně, která bydlí v centru městečka s deseti tisíci obyvateli, normálně jdeme těch šest psů venčit. Tak trochu na nás koukají, ale mile, tak trochu jako na cirkus. (smích) Nikdy jsme se nesetkali s tím, že by měl někdo problém se psy. Pochopitelně v resortech, kde je hlava na hlavě, tak tam to není úplně jednoduché. Takže bych asi úplně nešla se psem do těch přervaných míst, ale jinak je to opravdu bez problémů. A tady v horách je to taky úplně super. Oficiálně tu mám mít psy na vodítku, ale mě tu všichni znají, takže mávají. Jediné, o co jim jde, aby ti psi byli pod kontrolou. Takže pohoda.

Martina Magnoli Klimešová

Vítězka nespočtu národních i mezinárodních závodu. Ty nejprestižnější:

  • Deset medailí z MS FCI (nejdůležitější  a nejsledovanější závod) z toho 8 medailí s mudi Irhaberki Csimota Kiki (Kiki), která se tak stala nejúspěšnějším psem v celé historii agility. Dvě medaile s border kolií You are my Nemi Shadow of Aire (Nemi).
  • Pět medailí z European Open.
  • Kiki získala všechny důležité medaile ve zlatě – MS  i EO jednotlivci i družstva. Takových psů je na světě jen velmi málo. Dali by se počítat na prstech.
  • Nespočet medailí z MČR s různými psy.
  • K tomu v minulosti medaile z MS a EO z canicrossu a prvního MR ČR v tanci se psem, které jsem společně se svým úplně prvním psem, vlčím špicem Aničkou, vyhrála.

Agility

Agility je psí sport, při kterém pes pod vedením psovoda překonává v co nejrychlejším čase a ve správném pořadí sérii překážek, které mohou být skokové (např. skok jednoduchý, daleký, kruh), přebíhací (např. kladina, áčko) či probíhací (např. tunel). Závodí se ve třech výkonnostních kategoriích a čtyřech výškových kategoriích (podle nových mezinárodních pravidel) podle velikosti psa (small – kohoutková výška méně než 35 cm, medium – 35 až 43 cm, intermediate – 43 až 48 cm a large 48 cm a více).

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

17. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Čeští elektrocyklisté se nejvíc bojí aut a pádu v terénu. 68 % Čechů je proti nelegálnímu čipování

od Rungo 13. 4. 2023
autor Rungo

Advertorial: Srážka s autem a pád v terénu, tohle jsou dva největší strašáci českých elektrocyklistů. Jezdit mezi auty se bojí více než třetina z nich. 80 procent dotázaných vnímá elektrokolo jako dopravní prostředek, díky kterému se mohou vrátit zpět do sedla. Od samotné koupě většinu zájemců odrazuje pořizovací cena. Třetina respondentů naopak elektrokolo vidí jako prostředek pro úsporu peněz za benzín a naftu při cestách do práce. Nejen tyto zajímavosti o elektrocyklistice v Česku vyplynuly z aktuálního výzkumu Median pro společnost Bosch eBike Systems.

Jako dopravní prostředek pro ty, kteří by jinak již na kolo nesedli kvůli kondici nebo svému zdravotnímu stavu, vnímá elektrokolo 80 procent dotázaných. Většina Čechů si myslí, že elektrokolo lidem umožňuje ujet v omezeném čase větší vzdálenost. Velké procento lidí je ale přesvědčeno, že elektrokola jsou nepřiměřeně drahá. Tato i další tvrzení detailně rozebírá výzkum společnosti Bosch eBike Systems. 

Počasí a obava o zdraví jako překážka, úspora peněz i času jako motivace

Dotázaní se měli vyslovit i k překážkám, které jim brání využívat elektrolo častěji. Nejvíc Čechům vadí nepříznivost či předvídatelnost počasí. Jako druhý důvod se umístila obava o zdraví – zejména eletrocyklistům žijícím ve velkých městech přijde jízda v provozu příliš nebezpečná. Pětina majitelů se pak bojí, že jim elektrokolo někdo ukradne.

Respondenti měli možnost odpovědět na otázku, čeho se při jízdě na elektrokole nejvíc obávají. Největší strach mají cyklisté ze srážky s automobilem. Pětina z dotázaných zažilo situaci, kdy je nebezpečně předjížděl automobil. Cyklisté mají také časté zkušenosti z pádu v terénu nebo na kluzkém povrchu. Téměř polovina z dotázaných si ale nevybavila, že by se během uplynulého roku setkala s nějakou nebezpečnou nebo nepříjemnou situací.

Na otázku, co by lidi přimělo k pořízení elektrokola byla nejčastější motivací prokazatelná úspora peněz, které by ušetřili tím, že by nemuseli tankovat pohonné hmoty. Téměř třetina uživatelů by začala elektrokolo využívat, pokud by se ukázalo, že na něm do práce dojede rychleji. Jako zajímavou pobídku by lidé uvítali, kdyby měli možnost si elektrokolo v práci nebo ve škole bezpečně uschovat nebo se po jízdě osprchovat.

Češi jsou proti nelegálnímu zvyšování rychlosti elektrokol

Kontroverzním tématem spojeným s elektrokoly je jejich nelegální čipování, které vede k prolomení omezovače maximální rychlostí dané zákonem a respektované všemi výrobci. Zvýšením rychlostního limitu z 25 km/h třeba až na 70 km/h za pomoci tuninku s sebou nese hned několik rizik: Konstrukce elektrokol ani jejich vybavení včetně brzd nejsou obvykle určeny pro takové použití a tím dochází k ohrožení jak samotného uživatele, tak ostatních účastníků silničního provozu. Manipulace s pohonnými jednotkami s cílem zvýšit maximální rychlost může vést k přísnější regulaci elektrokol v podobě zavedení povinného používání přileb, povinného používání registrační značky nebo povinného schválení typů kol. Z průzkumu Bosch eBike System přitom vyplynulo, že většina respondentů s tuningem nesouhlasí. 

Menší námaha i zlepšení fyzického zdraví 

Víc jak polovina dotázaných jako hlavní důvod pro pořízení elektrokola uvedla, že jízda na něm je méně namáhavá něž jízda na běžném kole. Kvůli zlepšení fyzického zdraví si plánuje pořídit elektrokolo třetina dotázaných. Stejné procento lidí vnímá pořízení elektrokola jako příležitost vrátit se zpátky do sedla i ve věku, kdy by na cyklistiku již fyzicky nestačili.

Víc než polovina dotázaných využívá elektrokola k výletů. Téměř polovině lidí dává elektrokolo potěšení z jízdy. Více než třetina majitelů pak využívá elektrokolo jako sportovní náčiní. Jen o něco méně respondentů vidí elektrokolo jako nejrychlejší dopravní prostředek z místa A do místa B. Zatím se v Česku příliš neujalo využívání elektrokola k vození dětí do školky. Naopak na nákup s elektrokolem vyráží plná třetina majitelů. Víc jak třetina majitelů se na svém elektrokole projede alespoň dvakrát týdně. Pětina majitelů pak své elektrokolo provětrá jen zhruba jednou za měsíc.

Foto: Bosch

Výdrž baterie a pořizovací cena jako hlavní kritérium výběru

Nejvíc majitelů elektrokol si svůj dopravní prostředek pořídilo v cenové relaci od 20 do 40 tisíc korun, druhá největší skupina nakupovala v cenách od 40 do 60 tisíc korun. Ve stejných relacích přemýšlejí i lidé, kteří o koupi elektrokola teprve uvažují. Pořídit si nové elektrokolo plánuje pouze sedm procent dotázaných. Nejdůležitějším kritériem při výběru elektrokola byla výdrž baterie. Jen o něco méně významným faktorem byla pořizovací cena. Majitele také zajímala účelnost pořizovaného elektrokola. 

Zajímavé je, že méně jak desetina lidí si elektrokolo koupila z druhé ruky. Z druhé ruky si určitě nehodlá pořídit ani polovina těch, kteří o elektrokole teprve uvažují. Ti, kteří si elektrokolo chtějí koupit, většina neuvažuje o tom, že by si je nechali pojistit například proti krádeži.

Průzkum byl proveden agenturou Median na podzim roku 2022 mezi víc jak tisíci respondenty žijícími v České republice. Osloveni byli obyvatelé malých obcí i velkých měst všech krajů ČR. 

13. 4. 2023 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

Trénink na maraton je o překonávání těžkostí. Tak jako maraton samotný

od Rungo 12. 4. 2023
autor Rungo

Trénink na maraton si vyžaduje svůj čas a během něj může nastat spousta překážek. Minule jsme s trenérem Honzou zrekapitulovali můj uplynulý běžecký rok. „Rok“ to díky mým zdravotním krkolomnostem nebyl – takže přesněji mých běžeckých osm měsíců. A i nyní musím ustát překážku v tréninku.

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Honza odhalil jeden ze svých možných plánů, jak mě seznámit s běžeckými závody a já je zase odhalila vám v mém posledním článku. Teď už je nám oběma však jasné, že potřebujeme najít něco jiného, protože po takovém výpadku z tréninku bych se nedokázala připravit tak, aby mě mé výkony nestáhly z cesty za mým snem a taky aby mě mé zdraví nevystavilo úplnou stopku. Teď už vím, že ten můj první závod zatím odsunu raději někam na neurčito. Teď už vím, proč jsem si dala termín stihnout můj první maraton až „do padesáti“. Mé zdraví si totiž odskočilo někam do neznáma, já doufám, že někam na dovolenou, na zotavovací pobyt, třeba do lázní. Na jak dlouho, to nevím, doufám, že nebude dlouho zkoušet moji trpělivost, že to nepojalo vytrvalostně jako maraton!

„Chceš – li Boha rozesmát, něco si naplánuj!“

Tak nějak mi tato věta probleskuje poslední měsíce hlavou.  Mně, mistryni dlouhodobého plánování všeho, mně, která potřebuje mít dané pevné body dlouho předem, vědět o různých možnostech, aby pak mohla využít svoji flexibilitu a vždy vyčarovat pružnou změnu, kterou nikdo včetně mě nepozná, začíná docházet trpělivost, klid a pohoda. Začínám mít v sobě chaos, tak trochu paniku, rozladění a to, abych se udržela v klidu, mě dává taky víc zabrat. Vizualizace mě moc neuspokojuje. Ano, vypadla mi má droga, vypadl mi pohyb. Mám absťák, což se projevuje na mé psychice. A to v kombinaci s mými psychickými problémy není už vůbec jednoduché. Ale nevzdávám se, bojuju a zatím se zuby nehty držím a pořád vidím to světlo. Pomáhá mi v tom i to, že přichází jaro. Letos pomalu, ale přichází, přichází podobným tempem, jako si to pamatuji z dětství. 

Vzhledem k mým zdravotním problémům jsem toho v zimě moc nenaběhala. Nemusela jsem tedy tolik řešit tenisky a běhání na páse, z čehož jsem měla, s blížící se zimou, obavu. V Brně jsem po stezkách běhala ve svých Asicsech, a když byl trošku sníh, anebo jsem šla do terénu, vzala jsem si své staré La Sportivy s hrubší podrážkou. Na výběh na horách po sněhu a ledu jsem si vzala nesmeky, které jsem našla při mém boji s plísní v šatně v krabici z Tchiba. Ty jsem si asi před deseti lety koupila, a letos jsem je poprvé nazula na tenisky a vyběhla v nich. Kupodivu se nerozpadly a splnily očekávání. To vedlo k tomu, že jsem si pořídila nesmeky pořádnější na chození a vyrazila párkrát s kamarádkou do hor na pořádný výšlap. Pěšky! Já, lyžařka a po horách pěšky! Byla to ale makačka, bavilo mě to, a tak jsem si řekla, že v příštích zimách tuto aktivitu na horách kromě skialpu a lyžování zařadím ráda mezi mé zimní aktivity.

Na páse kromě rozběhání a vyklusání při pravidelných trénincích v posilovně jsem byla běhat jen párkrát. Naštěstí jen párkrát. I přes svá pro, která určitě běh na páse má, jsem si udělala pro příští zimu jasno. Běh na páse zařadím jen v nejnutnějších případech. A jaká jsem našla na běhání na páse ta pro? Běžecký pás je jistota. Jistota stabilních podmínek. Člověk neřeší počasí. Když má pás doma, neřeší ani otvírací dobu fitka, může si „jít“ zaběhat kdykoliv. Pak má, pro mě trochu zbytečně, spoustu funkcí, člověk si může nastavit různé programy, které při tréninku mění sklon nebo rychlost. Mně však stačilo nastavení tempa. A co jsem při prozkoumávání běžeckého pásu nenašla, byla funkce pro běh z kopce. 

A jaká jsem našla proti a co mě utvrdilo v tom, že upřednostním běh venku? Teplo posilovny je sice skvělá věc, ale na cvičení, ne na běh. Chyběl mi čerstvý vzduch. Otevřené okno větrák a klimatizace nenahradí. Chyběly mi zvuky přírody, ale i zvuky města. Zvuky strojů, činek, došlapů na pás či hudba je nedokázaly nahradit. Pocitově se mi běh na pásu zdál náročnější, než venku. Přečetla jsem si pár článků o běhání na pásu. Bylo to na mě moc vědecké. Vzala jsem si z toho, že pro drtivou většinu rekreačních běžců není potřeba na pásu nastavovat žádné převýšení. Měla jsem však pocit, že každý kilometr na pásu byl jako pět venku. Nějak to neutíkalo. A pak, každý kilometr na pásu je finančně náročnější než uběhnutý kilometr venku. Přece jen je potřeba zaplatit vstupné do fitka.

Zvládnete, co má batole v malíku? Vaše výzva na měsíc duben, která vás posílí

Na příští zimu mám jasno. Investuji do pořádných tenisek s hrubší podrážkou. Pak do nějakých návleků na kotníky. To byla jedna z věcí, která mě taky trápila. Byla mi zima na kotníky, a to byla jedna z možných příčin mého zánětu šlach, se kterým bojuji právě teď. Běhání venku mě dostane na vzduch. Pobyt venku pomáhá proti úzkostem, depresi, zlepšuje spánek, kreativitu i soustředěnost, Taky je náročnější, člověk musí vyběhnout či seběhnout nějaký kopec, sem tam přeskočit překážku.  A pak, příroda nemá otvírací dobu a nevybírá vstupné. Počasí nejde podle plánu, proměnlivost nám taky dává trochu zabrat. Zima, tma, sníh, déšť, vítr dokážou běh někdy pěkně zprotivit. Ale to nás dělá odolnějšími.

Uz se tedy těším, až zase vyběhnu ven

Kdy budu moct vyběhnout ven, nevím a zatím to nikdo nedokáže odhadnout. Teď se modlím, abych se mohla zase začít trochu hýbat. Abych mohla začít pravidelně s tréninky v posilovně. Určitě dřív, než se rozběhnu, však sednu na silničku a začnu trénovat na kole. Nic jiného mi nezbývá. Když nemůžu chodit, když nemůžu běhat, budu moci šlapat. Trenér Honza mi poslal povzbuzení: „Drž se! Nedá se nic dělat, ale nesmíš se vzdávat. Jak to bude dobrý, zase se pustíme do tréninku.“

A tak se nevzdávám. A povolávám své zdraví zpět. 

Autorka textu: Andrea Zelená

12. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

PUMA vítá do své rodiny českou elitní běžkyni Moiru Stewartovou

od Magdaléna Ondrášová 9. 4. 2023
autor Magdaléna Ondrášová

Advertorial: Globální sportovní značka PUMA se propojuje s elitní českou běžkyní a držitelkou dvou národních rekordů Moirou Stewartovou. Moira tak rozšiřuje hvězdnou rodinu atletů využívajících špičkové technologie a běžecké know how produktů značky PUMA. V obuvi PUMA se pražská rodačka pokusí vylepšit nejen další rekordy, ale také úspěšně zvládnout kvalifikaci na olympijský maraton.

Sedmadvacetiletá Moira Stewartová zaběhla historicky nejrychlejší český půlmaraton už v roce 2021, ale tehdejší závod v Římě nesplňoval kritéria Světové atletiky. Hned v březnu loňského roku ale už český rekord oficiálně přepsala, když v Istanbulu doběhla půlmaraton v čase 1:10:14. Ve stejném roce navíc dcera skotského otce a české matky vylepšila i rekord na dráze v běhu na 10 000 metrů v rámci závodu Evropského poháru ve francouzském Pacé. Na podzim 2022 běžela Stewartová také maraton na mistrovství Evropy.

PUMA dlouhodobě spolupracuje s významnými atlety i sportovci ze všech koutů světa. „Je pro nás velmi důležité podporovat nadané sportovce v jejich jedinečných výkonech a přispívat tak zároveň k růstu celého sportovního odvětví. Proto nás velmi těší, že se běžecká rodina PUMA rozrůstá o další talent, jakým je česká běžkyně Moira ,“ říká Katarzyna Weslawowicz, Head of Marketing pro střední Evropu. Moira se připojuje k atletickým hvězdám, jako jsou nejrychlejší žena světa – jamajská běžkyně Elaine Thompson-Herah, kanadský sprinter André de Grasse nebo americká běžkyně Molly Seidell. 

PUMA je od roku 2021 také partnerem českých maratonských běžců, jako jsou Marcela Joglová či Vít Pavlišta, ke kterým se nyní Moira připojuje. “PUMA mi přišla jako ta nejlepší volba, a to nejen protože jí důvěřují nejrychlejší běžci světa. Během tréninků i závodů jsem se o jejich kvalitách měla možnost přesvědčit na vlastní kůži. Boty mi krásně sedí a věřím, že v nich překonám své osobní rekordy. Už se těším, až je vytáhnu v závodě,” raduje se ze spolupráce Stewartová.

S běžeckou obuví značky PUMA by se Stewartová ráda kvalifikovala v maratonu na příští olympijské hry, které proběhnou už v roce 2024. Ostatně na olympiádu v Tokiu se Stewartová časem kvalifikovala, ale nakonec se nevešla do tříčlenné české nominace. Nové modely značky PUMA obuje Stewartová mimo jiné i na startu jarního pražského maratonu. „Aktuálně testuji odlehčené výkonostní modely Deviate Nitro Elite či Fast-R, které jsou určeny primárně na závody. Na trénink potom využívám odpružené Magnify Nitro, které jsou speciálně uzpůsobeny ženskému tvaru chodidla, takže mi perfektně sedí a navíc me podporují na delších trasách,“ komentuje Stewartová.

Moira Stewartová. Foto: se svolením Puma

PUMA

PUMA je jednou z předních světových sportovních společností, která navrhuje, vyvíjí, prodává a propaguje obuv, oděvy a doplňky. Již více než 70 let PUMA neúnavně posouvá svět sportu a kultury vpřed vytvářením rychlých produktů pro ty nejrychlejší sportovce na planetě. PUMA nabízí lifestylové produkty inspirované sportem s důrazem na výkon v takových kategoriích, jako je fotbal, běh, fitness, basketball, golf a motosport. Díky řadě vzrušujících spoluprací s renomovanými návrhářskými značkami ovlivňuje a inspiruje nejen streetovou kulturu ale i celý módní svět. Skupina PUMA vlastní značky PUMA, Cobra Golf a stichd. Společnost PUMA dodává své výrobky do více než 120 států a zaměstnává celosvětově více než 16 000 lidí. Své ústředí má v německém Herzogenaurachu. Více informací najdete na https://about.puma.com/.

9. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
VýživaZdraví

Proč jíme? Chemie, fungování a praktické vysvětlení nejen pro sportovce

od Rungo 5. 4. 2023
autor Rungo

Pokud vás vždycky zajímalo, co se v těle děje s cukry, tuky, bílkovinami a jak nám živiny pomáhají k pohybu, pokud se chcete dostat hlouběji pod povrch a vítáte odbornější text, článek biochemika Aleše Dvořáka vás jistě obohatí.

Každý z nás si určitě na otázku „Proč jíme?“ dovede nějak odpovědět:
„Abychom měli energii.“
„Abychom neumřeli hlady.“
„Aby nás nebolela hlava.“
A tak dále.
Všechno, co sníme, má kalorickou hodnotu, až na nějaké, řekněme, nestravitelné části jídla.
Co to ale znamená?


Příklad: Pokud vezmete čistý líh (etanol) a zapálíte ho, plamen bude mít jinou barvu, než metanol známý z travičské metanolové aféry. Je to tím, že mají rozdílné spalné teplo, tedy jinou energii uloženou ve vazbách svých molekul. Etanol má více uhlíků a vodíků a více vazeb mezi těmito atomy. Sumární vzorec etanolu je C2H6O, zatímco metanolu jen CH4O. Z menšího počtu vazeb metanolu se tedy uvolní méně energie.
S něčím podobným se setkáme u makronutrientů: tuků, bílkovin a sacharidů.

Poznámka: Každý makronutrient je specifický a najde v těle jiné odbytiště a využití, tudíž není dlouhodobě možné jeden z nich úplně vysadit. Existují sice diety, které operují s trojpoměrem tuků, bílkovin a cukrů, ovšem jejich dlouhodobé držení je přinejmenším věcí vášnivé interdisciplinární diskuze.

Víme, že gram tuku má spalnou energii (teplo, které se uvolní spálením) 37 kJ a gram sacharidů nebo bílkovin 17 kJ. Tato čísla až na nějaké odchylky odpovídají tomu, kolik energie reálně tělo získá při požití zmíněného množství těchto živin. Můžeme totiž říci, a obecně to tak platí, že nejen v ohni, ale i v těle tyto suroviny spálíme. Hoření není nic jiného než oxidace, a to je právě onen chemický děj, který většinou využívají katabolické reakce, při nichž se ze složitějších látek stávají jednodušší. Energii, kterou uvolníme při zpřetrhání vazeb v daných makronutrientech, musíme přetavit do něčeho, co bude možné využít jako univerzální hybnou sílu. Představme si onu molekulu jako jakýsi přenašeč energie. Analogií by mohla být jízda autem, kde je taktéž jedno, zda do nádrže nalijete benzin, naftu nebo stlačený plyn. Vždycky se budeme pohybovat vpřed. I naše tělo umí to, co sní, přeměnit na pohyb a také se po něčem rozjede rychleji a po něčem pomaleji. Pokud jste si tedy na otázku „Proč jíme?“ odpověděli „abychom měli energii“, položte si nyní otázku, co v těle onu energii zosobňuje?

ATP

Adenosintrifosfát označujeme zkratkou ATP. Je to celkem složitá molekula, která obsahuje tzv. makroergní vazbu, umístěnou mezi dvěma fosfáty onoho trifosfátu. Tato vazba je poměrně stabilní a o její zrušení se za současného uvolnění energie starají reakce v těle, jejichž průběh je usnadněn enzymy (katalyzátory; molekuly proteinů s funkcí umožnit a urychlit chemickou reakci).

Jak jsem již psal, ATP se nesyntetizuje z prány nebo ze vzduchu. Jeho prekurzorem jsou právě cukry, tuky a bílkoviny, které mají uloženou energii ve svých vazbách. Tyto vazby se prostřednictvím biochemických reakcí přetaví do ATP, které po celém těle funguje jako jakési univerzální energetické platidlo – pohybuje našimi svaly, umožňuje anabolické reakce, při nichž se vytváří např. tuková nebo svalová hmota, dále umožňuje opravu namožených nebo poškozených tkání, množení buněk, růst těla, buněčnou signalizaci atd. Je to prostě zakoncentrovaná energie, která má enormní význam. Něco jako dokonalá esence těla ve flakónku vůně z filmové adaptace knihy Parfém – příběh vraha. 

Reakce na výrobu ATP

Pokusím se rozebrat jednotlivé makronutrienty ve vztahu k běhu a k efektivitě výroby energie. 

Cukry

Jen pro informaci. Cukry mají už i v české literatuře synonymní výraz sacharidy. Někdy se na obalech sladkostí dočtete o hmotnosti sacharidů a kolik z toho je cukrů (např. sacharidy 15 g/ z toho cukry 3 g). Ve smyslu biochemického názvosloví se jedná o totální úlet, ale výrobci se tak rozhodli oddělovat složité sacharidy a jednoduché cukry. Je to proto, že Státní ústav pro kontrolu léčiv dal povinnost tyto dva podtypy odlišovat. Dle WHO bychom totiž měli sníst určité množství sacharidů za den, ale z toho jen do 10 % jednoduchých cukrů. 

Tím jsem nakousl trochu nomenklaturu. Pro nás jsou využitelné tři základní cukry: glukóza, fruktóza a galaktóza. Ty označujeme jako monosacharidy. Glukózu umíme přeměnit na spoustu užitečných metabolitů a hlavně na ATP skrze sled reakcí nazývaný glykolýza. Fruktózu umíme v určitém kroku glykolýzy také využít, a tím pádem se i tento monosacharid zapojí do tohoto sledu reakcí. Stejně je na tom i galaktóza, kterou za přijatelné ztráty energie přeměňujeme na glukózu. 

Za cukry ve smyslu potravinářském považují výživoví poradci i tři významné disacharidy: sladový cukr maltózu, která obsahuje dvě jednotky glukózy, laktózu z mléka (spojená glukóza a galaktóza) a stolní cukr sacharózu, kde najdeme dimer složený z glukózy a fruktózy. Rychlost trávení a vstřebání monosacharidu a disacharidu se po snědení skoro neliší, tudíž na obalech i tyto disacharidy označujeme jako cukry. 

Všechny monosacharidy se navíc mohou spojovat i do delších molekul: oligosacharidů a polysacharidů. Oligosacharidy obsahují 2-10 molekul monosacharidů propojených mezi sebou, zatímco polysacharidy mnohem větší množství. Polysacharidem myslíme třeba bramborový škrob nebo živočišný glykogen, který obsahuje tisíce molekul glukózy, kterou v případě nutnosti uvolní do oběhu a poskytne tak tělu potřebný krevní cukr. 

Výhodou polysacharidů v jídle je jejich pomalejší vstřebávání, tedy nižší glykemický index. Jinými slovy: polysacharidy nebo nějak větvené oligosacharidy se mohou ze střev uvolňovat poměrně dlouho, zatímco při příjmu monosacharidů či disacharidů o stejné hmotnosti dojde k téměř okamžitému nárůstu cukrů v krvi. Na to reaguje tělo vyplavením inzulínu, který musí v rámci správné fyziologické regulace snížit množství glukózy na únosnou hranici. Pokud se opakuje častá konzumace jednoduchých cukrů (mlsání), pak sledujeme v krvi výrazné pulzy na křivce koncentrace cukrů a rychlé kolísání hladin glukózy v krvi, což jsou rizikové faktory pro rozvoj cukrovky. Z toho důvodu bychom neměli v celkovém úhrnu sacharidů přijímat více než již zmíněných 10 % cukrů. Enormní důraz je na to kladen u dětí a nejvíce se to tedy hlídá ve školních jídelnách, protože tento nešvar stojí i za výraznou vlnou obezity.


Při sprintu vznikají z molekuly glukózy dvě molekuly laktátu a dvě molekuly ATP. Tyto reakce jsou rychlé a dovedou krátkodobě kompenzovat nižší syntézu ATP aerobně. Zdroj: Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout (2018), Aleš Dvořák, ISBN: 978-80-906706-0-0

Pokud jste v tréninku, pak je nanejvýš výhodné vědět něco o sacharidech, zároveň je ale potřeba na ně nahlížet v trochu jiném kontextu. Jestliže běžíte a máte silný energetický propad, asi těžko vám pomůže dát si sušenku s postupným uvolňováním sacharidů. Naopak se potřebujete co nejrychleji „nastřelit“ cukry. Zase ale, když se máte najíst 4-5 hodin před závodem, tak nepotřebujete sníst jednoduché cukry, protože tělo má čas strávit i ty složité. Navíc po jednoduchých cukrech je skoro okamžitě hlad. 


Při aerobním sportu se může glukóza přeměnit na pyruvát, který se přenese do mitochondrií a zařadí se do Krebsova cyklu. Ten slouží jako hnací motor pro výrobu ATP oxidační fosforylací, kde je zcela klíčová přítomnost kyslíku. Vzniká tak sice více molekul ATP, ale reakce jejich syntézy jsou o dost pomalejší. Přesto jsou při dlouhodobém pohybu preferované. Zdroj: Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout (2018), Aleš Dvořák, ISBN: 978-80-906706-0-0

Poznámka: Po konzumaci jednoduchých cukrů dojde k výraznému nárůstu glykemie, tedy koncentrace glukózy v krvi. Tento stav je nežádoucí a tělo se ho snaží utlumit. Když běžíme, je to hračka, protože máme velký odběr; tělo neztrácí čas a hrne krví cukry na místo, kde jsou potřeba, aniž by využilo inzulín. Pokud jsme však v teple domova a nehýbeme se, pak se musí do krve tento regulační hormon vyplavit. Ten otevře brány do buněk a cukry se dostanou do jater, svalů a tukové tkáně, kde se využijí nebo uloží ve formě tuků do zásoby. Protože dostat takovou pomyslnou injekci glukózy je pro tělo šok, obvykle se vyplaví inzulínu více. To způsobí pokles krevního cukru po sladkém jídle pod fyziologické rozmezí. Říkáme tomu postprandiální hypoglykémie. Tento přehnaný pokles cukru pak tělu signalizuje nedostatek živin v oběhu a nutnost je doplnit. Dostáváme se tím do spirály, kde po hodně sladkých dezertech dostáváme do hodiny hlad, nadbytečně jíme a přibíráme na váze. 

Hodinu před během se doporučuje sníst sladkou tyčinku, která by měla obsahovat vhodný poměr jednoduchých i složitých sacharidů. Po běhu je vhodné sacharidy také kombinovat podle toho, kdy je naplánován další trénink. Obecně se tvrdí, že nejlepší možností, jak doplnit rychle glykogen ve sportovním režimu, je pozřít snadno stravitelné bílkoviny a cukry během anabolického okna (asi do hodiny po sportu). Často se užívá syrovátkový protein a maltóza v poměru 1:3 (8 g whey protein: 24 g cukru). To doplní část glykogenu velmi rychle.

Využívá se zde dvojího efektu: a) některé aminokyseliny slouží jako prekurzor pro syntézu glukózy a podílí se tedy na jejím doplnění a uskladnění; b) určitou koncentraci aminokyselin v krvi tělo vyhodnotí jako množství vhodné pro nastartování anabolických reakcí, při nichž se nesyntetizují jen bílkoviny v namožených svalech, ale i glykogen. V podstatě tou kombinací bílkovin a sacharidů dáte vědět, že regenerace svalů a svalového glykogenu je možná. Dá se to využít například v režimu etapových závodů, kde potřebujete do druhého dne být relativně fit.

Ještě obecnější poučka říká, že při stravě bohaté na sacharidy doplníme zcela vyčerpaný tělní glykogen do 24-48 hodin, ale ze stravy bohaté na proteiny až za 5 dní. Upřímně si ale nemyslím, že budeme po maratonu jíst jen maso nebo hlavně cukry, navíc toto tvrzení už řada vědců rozporuje. Tělo má totiž spoustu možností, jak glykogen z jídla doplnit a rezervoáry něčeho tak podstatného si nenechá dlouho prázdné. 

Zapamatujme si tedy v kontextu sacharidů toto: hlavním zdrojem ATP je glukóza, ovšem naše tělo umí využít i další monosacharidy, které mohou tvořit i složitější molekuly. Nejrychleji se do těla vstřebávají právě monosacharidy, což je pro sedavou populaci špatné a je rozhodně lepší jíst složené sacharidy, které mají nižší glykemický index. Sportovci musí zvážit fázi tréninku, potřebu regenerace a výkonu a dle toho se stravovat. 

Tuky

Každý, kdo potřebuje zhubnout, hubne tuk. Na těle máme tukovou tkáň, která se specializuje na ukládání oleje složeného z mastných kyselin. Tato tkáň se formuje, když moc jíme. Tuk je zátěž. Odhaduje se, že běžce zpomalí 1 kg tuku o 5 vteřin na kilometr. To znamená, že při stejné kondici, ale o kilo lehčí, by měl deset kilometrů dlouhou trať skoro o minutu rychlejší. Zároveň se uvádí, že i ti nejhubenější běžci, kteří mají pod 10 % celkového tělesného tuku, ho mají dost na to, aby pomalu běželi týden bez pořádného jídla.  Je to nadsázka, zároveň to ale zčásti vysvětluje, proč mohl horolezec Marek Holeček ve stěně nepálské hory Baruntse tak dlouho vydržet hladový a ještě sejít do základního tábora. Jak to ale je s těmi tuky? 

Kromě izolační vrstvy zastávají tuky i silnou energetickou zásobárnu. 

Ale od začátku: Pokud se rozeběhneme, pak využíváme v prvním okamžiku ATP přímo ve svalech. To rychle dojde, proto se na prvních pár vteřin zapojuje tzv. kreatinfosfát generující ATP (ATP-CP). Kreatinfosfát umožňuje pohyb ještě předtím, než se stihne vyrobit ATP glykolyticky, tedy z cukrů. Glykolýza se plně nastartuje až asi po 30-60 vteřinách a velmi rychle vytvoří dost ATP pro rychlý běh. Zároveň se přitom generuje i laktát, a tak není možné v takovýchto otáčkách běžet příliš dlouho. Běžec zpomalí, tělo najede na pomalejší reakce, v kterých se za přístupu kyslíku spalují tuky. Mluvíme o tzv. aerobním pohybu, který je, jak jsem již napsal, pomalejší, ovšem můžeme ho dělat dost dlouho na to, abychom uběhli třeba 100 mil. Nevzniká sice při něm tolik laktátu, zase ale přítomnost kyslíku podmiňuje specifické oxidační děje a vznik reaktivních forem kyslíku.


Systémy, které umožňují tělu pohyb a podílí se na syntéze ATP: ATP-CP (kreatinfosfát), anaerobní glykolýza a aerobní systém. Zdroj: Do formy – společně i každý zvlášť (2020), Aleš Dvořák a kol., ISBN: 978-80-906706-5-5

Poznámka: Reaktivní formy kyslíku nejsou špatné a zlé. To jen, když jich je moc. Pokud jich je přiměřeně, pak fungují jako nesmírně významné stimuly, které v těle rozehrají nespočet biochemických reakcí potřebných nejen pro adaptaci, ale i pro zdraví. 

Poznámka: Při závodech hodně řešíme laktátový práh, což je okamžik, kde se začne tvořit tolik laktátu, že ho nedovedeme odbourat a zakyselíme se. Asi už vám došlo, že běžet na tuky je pohodlné, určitě při tom zhubnete, ale neletíte závratnou rychlostí. Proto když chce sportovec vyhrát, musí běžet rychle a využívat souběžně i reakce sacharidů. Tam ale vzniká onen laktát. Nebudeme si zde vysvětlovat, že laktát už dávno není jen nežádoucí produkt, je však potřeba zdůraznit, že závod na několik kilometrů bolí, protože při něm máme nedostatek vápenatých iontů, nerovnováhu základních minerálů, nedostatek ATP, jiné pH ve svalech a slabý oxidační stres.

 Lipidy neslouží jen jako substrát pro výrobu ATP, ale jsou součástí všech buněčných membrán. To znamená, že ani svalová buňka by bez tuků nemohla fyzicky vzniknout. V potravě jich potřebujeme 20-30 %. Tuky jako množina zahrnují krom cholesterolu hlavně mastné kyseliny a ty mají různou strukturu. Ta může podléhat žádoucím i nežádoucím změnám. Ať už tepelnou úpravou, přirozeně enzymaticky, vznikem oxidačního stresu nebo žluknutím. Je potřeba si tedy hlídat zdroje tuků. Pokud se z nějakého důvodu rozhodneme zařadit do stravy více lipidů, vždy bychom měli mít na paměti, že se musí jednat o zdravé tuky. Největší problém v dnešní době je skutečnost, že jíme celkem dost tučných jídel o pochybné kvalitě. Z té běžné kuchyně se za skvělý olej na smažení považuje řepkový a za výborný zdroj omega 3- a 6-mastných kyselin ryby nebo vlašské ořechy. Hrst vlašských ořechů denně sníží v populaci významně riziko kardiovaskulárních nemocí, podobně jako ryba 2x týdně. Obvykle lidé řeší, zda je lepší mořská ryba nebo sladkovodní. Je to celkem jedno, ale nejlépe jsou na tom stran množství nenasycených mastných kyselin ryby žijící ve studené vodě. Ty mají totiž tuku na těle víc než ryby tropické. Také je správné při tepelné úpravě u ryb nestahovat kůži, pod níž je hodně tuku a oněch zdravých mastných kyselin. Kůže se zbavujeme až po pečení/smažení/vaření, kdy se esenciální látky dostanou do masa. 

Poznámka: Trojpoměr základních makronutrientů se se znalostmi mění a upravuje. Dřívějších 65 % sacharidů, 20 % tuků a 15 % bílkovin už neplatí beze zbytku, přesto se za majoritní živinu stále považují sacharidy. V 60. letech se ve Finsku objevil zvláštní fenomén. Dřevorubci zde začali umírat na kardiovaskulární nemoci. Tito muži předtím pracovali venku, dělali těžkou fyzickou práci a byla jim zima. Dlouhodobě a nevědomky jedli 50 % tuků, což bioenergetice a termoregulaci pomohlo udržet je v teple. Pak ale přišla mechanizace. Teplé kabiny harvestorů, motorové pily, méně námahy a teplejší oblečení, stravovací návyky však zůstaly. U mužů byla po nástupu pokroku zjištěna ateroskleróza, která vedla k srdečním chorobám. Toto je zčásti problém i dnes, kdy v Česku jíme dlouhodobě 37 % tuků místo ideálních 20-30 %.

Hodí se říct ještě jedna věc. Česká republika z hlediska míry obezity zabírá dlouhodobě první místa v žebříčcích. Sice se 29. 1. 2023 v Německu otiskl titulek, že Česká republika se volbou prezidenta prohlasovala na západ, ale to samé se bohužel nedá říct o úrovni našeho stravování. Byť často konzumujeme to, čemu se mezi vědci říká Západní dieta. Tedy něco, kde je hodně kalorií na 1 g potraviny, je to složené z nezdravých tuků a cukrů s nedostatkem vlákniny a chutná to docela dobře. Jenomže západní dieta je v dnešní době spíš terminus technicus než doslovné vyjádření. Ono slovní spojení odkazuje na fastfoody, v nichž se už západ dávno tolik nestravuje, na rozdíl od chudších zemí východní Evropy. Dokonce Světová zdravotnická organizace (WHO) po roce 2015 vydala doporučení pro tzv. street food prodejce, protože zjistila, že se více než polovina světová populace stravuje na ulici. V dnešní době je snaha fastfoody přizpůsobit potřebám zdravého stravování, což u nás stále malinko pokulhává (nebo na to nemáme peníze či stravenky). 

Často tedy jíme aterogenní potraviny, tedy jídla, která nám zhoršují složení krevních lipidů a lipoproteinů a obecně průchodnost cév. S obezitou navíc úzce souvisí i množství viscerálního tuku. Mluvíme o tzv. abdominální obezitě, tedy velkém břichu u mužů a úzkých bocích. Proto se často za dobrý ukazatel rizika považuje poměr pasu a boků. U mužů se obvod pasu větší než 94 cm (ženy 80 cm) považuje za rizikový v kontextu vzniku civilizačních nemocí. Většina hepatologů vám řekne, že mezi obezitou a množstvím viscerálního tuku je rovnítko. Viscerální tuk obaluje vnitřní orgány, což je chrání před nárazy a chladem, ale bohužel je v nadbytku škodlivý. Nejen že narušuje vlastnosti orgánů a způsobuje jejich zánět, je-li ho moc, on navíc generuje řadu molekul, které se chovají jako hormony a tím přímo způsobuje rozvoj civilizačních nemocí. 

Bílkoviny

Synonymem bílkovin jsou proteiny. Zaměňujeme to a nutno říct, že s tím nemám problém. Bílkoviny jsou odvozené od slova bílek, který dříve platil za jakýsi etalon při hodnocení proteinů. Slovo protein je klasický anglicismus. Bílkoviny či proteiny automaticky označují velké molekuly, které jsou složeny z aminokyselin. Je tu analogie s cukry: aminokyseliny mohou tvořit např. dimery, trimery, tedy di a tripeptidy, ale také oligopeptidy (2-10 aminokyselin spojených peptidovou vazbou) nebo bílkoviny s bezpočtem aminokyselin. 

Tělo umí skladovat lipidy v tukové tkáni, umí vytvořit glykogen, aby si uchovalo glukózu, ale neumí vyrobit zásobní zdroj bílkovin. Z toho důvodu si svoje bílkoviny velice přísně chráníme. Například množství sérových bílkovin, které slouží jako regulátory onkotického tlaku nebo jako přenašeče iontů či léků (např. albumin), se mění až při extrémním hladovění, a to ne nijak dramaticky. Naopak máme bílkoviny rychlé imunitní reakce, které se zase mění velice rychle vlivem nějaké infekce. Krom toho jsou bílkoviny hlavní komponentou některých hormonů, většiny enzymů, účastní se imunitních odpovědí ať už jako kofaktory nebo jako protilátky. Plní také podpůrnou funkci, kde drží tvar nejen našeho těla, ale i samotných buněk – tvoří tzv. cytoskelet. Zkrátka bez bílkovin nedáme ani ránu a to, že jsou součástí svalů, z nich dělá v očích sportovců něco extra. Ať chceme nebo ne, o svaly můžeme přijít, aby se zachovaly životní funkce, a právě úbytku svalové hmoty se většina trénovaných bojí ze všeho nejvíc. 

S tím se pojí i snaha proteiny hodně konzumovat, a tak nějak jim přikládat větší význam, než by si možná zasloužily. 

„Kancelářská krysa“ by měla každý den sníst asi 0,75 g proteinu na kg své váhy. Když to převedu na maso a 100kg chlapa, pak 75 g čisté bílkoviny představuje asi 250 g kuřecího stehenního řízku v syrovém stavu. Maratonci a obecně sportovci mohou jíst bílkovin více. U profesionálního vytrvalce se za horní hranici považuje 1,6 g proteinu/kg a den a u silového sportovce 2 g/kg/den. Silový sportovec může mít klidně 120 kg a pak by musel sníst ¾ kg kuřecího masa denně. To už jsou hodně velké porce masa, a i proto se tito sportovci často uchylují k tzv. proteinovým nápojům. Ty bývají lépe stravitelné a hlavně obsahují čistý protein bez dalších složek jídla, takže nejíte nadbytek tuku nebo cukrů. 

Sportovci by měli vědět, že některé souhrnné metanalýzy ukázaly, že dostatek proteinu u těžce zkoušených sportovců zlepšuje imunitu. Obecně se totiž říká, že dlouhodobá negativní bilance dusíku (spotřebujeme více proteinu, než ho přijmeme) snižuje imunitu, což se vídá třeba u přetrénovanosti. Naopak pozitivní bilance dusíku imunitu zlepšuje. Ovšem je také potřeba říci, že dlouhodobý nadbytek bílkovin vede k vyššímu odpadu dusíku (aminokyseliny dusík obsahují), což může zhoršovat funkci jater a ledvin a způsobovat nespavost nebo horší regeneraci vlivem nekvalitního spánku. Tedy plyne z toho, že dlouhodobě potřebujeme neutrální bilanci dusíku a adekvátní příjem bílkovin. To si jako hobby sportovci ohlídáme tak, že se nepřejídáme masem a některé dny můžeme maso dokonce vynechat. 

Poznámka: Některé weby pro amatérské fitness sportovce říkají, že můžeme jíst až 4 g proteinu/kg/den. Je to neskutečně moc. Toto množství by měly jíst psovité šelmy při práci, např. psí spřežení. Tato „fitness rada“ vychází patrně z mylného pochopení fyziologie, která odlišuje bílkovinové optimum a bílkovinový obrat. Optimum nám říká, že obyčejný člověk by denně měl sníst 0,7-1 g bílkovin na každý kg své váhy. Obrat nám naopak říká, kolik bílkovin se na kg váhy každý den musí obnovit. Průměr u člověka jsou právě ty 4 g. Jak je tedy možné, že stačí přijímat asi čtvrtinu toho? Je to proto, že aminokyseliny, které se uvolní v těle po rozpadu bílkoviny, se mohou zpětně využít a jen 25 % z nich se vyloučí. 

Z hlediska trávení bílkovin dochází k tomu, že se jakékoliv struktury v trávicím traktu nasekají na aminokyseliny, pro které máme ve střevech asi 10 transportérů, jimiž se dostanou do krve. V těle pak vytvoří nové bílkoviny nebo se využijí pro tvorbu ATP. I proto se často využívají izolované aminokyseliny ve sportu, které údajně zlepšují bioenergetiku, regeneraci a imunitu. V současné době máme data, která nám však říkají, že význam konzumace BCAA (aminokyseliny leucin, izoleucin a valin), argininu a glutaminu je marginální. Suplementace těmito produkty rozhodně není doporučována ihned po sportu, a určitě ne jako plnohodnotná náhrada čehokoliv. Dlouhodobý konsensus International society of sports nutrition říká, že u zdravých, racionálně se stravujících hobby sportovců je vliv izolovaných aminokyselin coby doplňků stravy zanedbatelný. Něco trochu jiného bylo zjištěno u pacientů po těžkých úrazech, kde zejména BCAA zlepšovaly hojení ran. 

Shrnutí

Lidské tělo je skvělé v tom, že cokoliv sní, zužitkuje. Veškeré makronutrienty umí využít na výrobu stavebních složek nebo na syntézu energie, případně přeměnit na jiné produkty či zásobní látky. Jak jsem již napsal: při sportu jsou nesmírně důležité zejména sacharidy a lipidy. U vytrvalosti se jen mění jejich poměrné využití v závislosti na rychlosti (viz tabulka). Proteiny stojí trochu stranou, protože ty si tělo hlídá a nerado je využívá jen jako substrát pro syntézu ATP. Jinak je tomu samozřejmě u dlouhých běhů (od maratonu dál), kde se vlivem strádání odbourávají i bílkoviny. Dá se říci, že u standardních běhů se proteiny využijí v maximálně 5 % z celkového energetického metabolismu, ovšem s uběhnutou vzdáleností se to mění. Pro mnohahodinové závody se uvádí běžně i více než čtyřnásobný katabolismus bílkovin.


Kratší běhy; Zdroj: Do formy – společně i každý zvlášť (2020), Aleš Dvořák a kol., ISBN: 978-80-906706-5-5

S každým jídlem, pokud vskutku nejíme v oněch zprofanovaných fastfoodech, přijímáme i řadu mikronutrientů. To jsou fytochemikálie, vitamíny, antioxidanty a třeba i vláknina. Té bychom měli sníst alespoň 30 g denně. Většinou se říká, že pokud přijímáme ve správném poměru sacharidy (55-65 %), tuky (20-30 %) a bílkoviny (15-20 %), k tomu dost vlákniny a splníme požadavek WHO a Amerického národního institutu zdraví (NIH) sníst 200 g ovoce a 300 g zeleniny, pak se nemusíme obávat, že jíme nevhodně. 

Poznámka: Málokdo si bude ovoce a zeleninu vážit. Většinou se tedy říká 2 porce ovoce a 3 porce zeleniny, protože menší jablko, oloupaný banán nebo např. polovina salátové okurky váží zhruba těch 100 g. Také se říká, že bychom měli jíst od všech barev trochu, tedy každý den něco zeleného, žlutého, fialového, hnědého atd. Zkrátka střídmě z pestře prostřeného stolu.

Sportovci se mnohdy stravují jinak: například vláknina snižuje dostupnost lipidů, cholesterolu a rychlých cukrů, protože je umí ve střevech na sebe vázat. Zároveň ale snižuje např. vstřebatelnost železa z doplňků o 10 %, nebo některých vitamínů. Pokud potřebujeme rychle cukry, není vhodné je jíst dohromady s něčím, kde je dost vlákniny. Stejně jako není vhodné užívat suplementy železa v jednom jídle spolu s vlákninou. Na druhou stranu, pokud nesportujete, pak je samozřejmě vláknina strašně důležitá jako jakýsi nárazník, který utlumí nárůst sérové koncentrace rychlých cukrů nebo mírní dopady tučných jídel na náš organismus. Zase ale, aby to nebylo černobílé. I pro sportovce je vláknina strašně důležitá, protože chrání střeva před záněty a krmí naši mikroflóru. Proto pokud sportovec vyřadí vlákninu, měl by tak činit jen těsně před závodem nebo během něj. 

Když se zaměříte na různá výživová doporučení stran příjmu bílkovin, tuků, cukrů i třeba soli, dojde vám, že sportovec toho potřebuje více (maká, potí se, regeneruje) než jedinec, který se tolik nehýbe. Sport hodně stravovacích hříchů umí kompenzovat, ale troufám si tvrdit, že jako národ na to trochu hřešíme. Odpovídají tomu i leckterá zjištění, která ukazují, že obyčejní hobby sportovci na tom nejsou zdravotně tak skvěle, jak by možná předpokládali, resp. že jsou na tom většinou stejně jako jejich nesportující vrstevníci. Hezky to ilustrovala zjištění z roku 2019 v projektu MarathonLab pražského IKEM, která ukázala u většiny hobby maratonců s maratonem nad 4 hodiny nejen vyšší cholesterol, ale i další zvýšené hodnoty relevantních biochemických ukazatelů ne zcela vhodného životního stylu.

Také konsensus sportovních lékařů ukazuje, že hobby sportovec nepotřebuje nic extra speciálního, protože nesportuje zase tak moc. V podstatě by měl ctít výživová doporučení pro zdravou populaci a energetickou bilanci by si měl zachovat neutrální nebo mírně negativní. U nás se tomu věnuje Společnost pro výživu a vydává tzv. Zdravou třináctku pro dospělé, děti a důchodce, což je jen trochu jiná grafika známé výživové pyramidy od WHO.

O autorovi:

Aleš Dvořák vystudoval Klinickou a toxikologickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na postgraduální studium nastoupil v roce 2010 na oddělení Mitochondriální fyziologie Fyziologického ústavu AV ČR v.v.i. Ve své dizertační práci zpracoval téma „Mitochondrie jako cíl protinádorové terapie“. Práci obhájil na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy u oborové rady Biochemie a patobiochemie. Do konce roku 2017 působil na Akademii věd, kde se věnoval metabolismu zdravých i nádorových buněk a podílel se na dvou klinických studiích zaměřených na pacienty s nádory.
Od roku 2018 pracuje v Laboratoři pro výzkum nemocí jater a metabolismu hemu v Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice, kde se věnuje základnímu i aplikovanému výzkumu v oblasti jaterní patobiochemie a zánětu. Od roku 2019 učí Lékařskou chemii a Biochemii na tomtéž ústavu.
V rámci své práce se podílel na vzniku knihy Mitochondria: The Anti-cancer Target for the Third Millenium a ve volném čase napsal populárně naučné knihy Z hospody na maraton, Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout a Do formy – společně i každý zvlášť (jedná se o antologii pěti autorů). Knihu Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout spojil s dobročinnou kampaní a získané peníze věnoval na podporu jedné konkrétní rodiny v nouzi.
Doběhl několik maratonů, spoustu půlmaratonů a bezpočet desítek a výsledné časy ze všech disciplín ho utvrdily v tom, že udělal dobře, když se rozhodl stát se vědcem, a ne běžcem. Zájmy o vědu i o sport však nepropojuje jen ve svých knihách, ale pravidelně píše některá běžecko-vědecká moudra na Instagramu pod přezdívkou \“run_and_lab\“.

5. 4. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás