RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Inspirace

SOUTĚŽ: Kdo vyhrál batoh Ráfek a sluchátka Philips?

od Magdaléna Ondrášová 2. 3. 2023
autor Magdaléna Ondrášová

Známe výherce. Připravili jsme si pro vás soutěž o poctivě ušitý batoh pro městské a volnočasové využití a losovačku o sportovní sluchátka renomované značky Philips v hodnotě 3 200 Kč.

S brněnskou značkou Ráfek jste se mohli seznámit už v rámci rozhovoru s její majitelkou a živlem Zuzkou Zornínkovou. Dostali jsme od ní batoh na testování a my jsme se rozhodli ho poslat jednomu z vás. Los padl na „ok.slunicko“. Dotyčnému, který se zapomněl podepsat, se ozveme na e-mail.

Soutěžte i o sluchátka Philips

Jsme vděční všem pravidelným přispěvatelům, a tak jsme se rozhodli vylosovat jednoho z nich a obdarovat ho sportovními sluchátky Philips TAA7306 v hodnotě 3 200 Kč. Zde padl los na přispěvatele s nickem @quitko. I tomu se ozveme.

Děkujeme všem za účast a již brzy se na vás těšíme s novou soutěží.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

2. 3. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
PosilováníStrečinkTrénink

Příprava na plavkovou sezónu: cvik Píďalka probudí vaše břišáky ze zimního spánku. Březnová výzva je tu

od Adéla Ptašková 2. 3. 2023
autor Adéla Ptašková

Walkout neboli Inchworm neboli Píďalka. Jednoduchý cvik, který v sobě ukrývá mnoho benefitů. Stačí vám jen pár minut času, a kus rovné podlahy. 

Zcela jednoduše řečeno se rovně postavte, poté se předkloňte tak, ať rukama dosáhnete na zem a ručkujte až do planku a zpět. Podrobný návod, jak na správné provedení píďalky a jakých chyb se vyvarovat, nám poskytl fyzioterapeut Vít Horák z Centra rehabilitační a sportovní péče.

A jak z tohoto cviku bude vaše tělo profitovat? Rozhodně posílíte střed těla a břišáky. Dále zpevníte ramena a určitě ucítíte i zádové svalstvo. Jelikož se jedná o cvik, v němž zapojíte celé tělo, poslouží i jako rozcvička a rozehřátí před tréninkem (ať už atletickým či silovým).  Jaro je za rohem, je třeba stavět základ pro plavkovou sezónu!

Fyzioterapeut Vít Horák radí jak na dokonalý walkout:

  • Začínáme stojem na šířku pánve, špičky směřují dopředu
  • Provedeme krátký nádech do břicha a zpevníme střed těla
  • Pokračujeme do předklonu, ruce položíme na zem a ručkujeme do pozice, kdy jsou dlaně pod rameny
  • Při ručkování se stále aktivně vytlačujeme od svých horních končetin (nepropadáme se mezi lopatkami)
  • S výdechem se opět vracíme zpět

Časté chyby

  • Prohnutí v dolní části zad nebo hrbení v hrudní páteři v konečné pozici (v krajní pozic se zátěž ze středu těla opět přesouvá do zad)
  • Kolébání pánve ze strany na stranu při pohybu tam i zpět
  • Jedinci s hypermobilními lokty (při propnutí není paže v rovině, ale prohne se v lokti do druhé strany) by měli držet své loketní klouby stále mírně pokrčené
Rungo výzva na březen

Začneme na prostých dvou opakováních a každý den dvě přidáme. Jinak řečeno, koukněte se do kalendáře, kolikátého zrovna je a číslo vynásobte dvěma. Prvního března se budeme pídit dvakrát, poslední den v měsíci 62 krát. Nebojte – cvičení si rozložte klidně do celého dne, nemusíte se snažit udělat všechna opakování najednou. Ale samozřejmě můžete, proti gustu…

Pamatujete na srpnový Rungo hec, kdy jsme se pokusili jeden den v měsíci přežít bez kofeinu? Tentokrát se pokusíme po celý březen nekonzumovat kofein po poledni. I když si myslíte, že na vás odpolední kávička nemá žádný vliv, zkuste ji vynechat a uvidíte, že se vám zlepší kvalita spánku. Nevěříte? Zkuste!

2. 3. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

SOUTĚŽ: Sluchátka Philips pro běžce a ručně šitý batoh Ráfek

od Magdaléna Ondrášová 25. 2. 2023
autor Magdaléna Ondrášová

Připravili jsme si pro vás soutěž o poctivě ušitý batoh pro městské a volnočasové využití a losovačku o sportovní sluchátka renomované značky Philips v hodnotě 3 200 Kč. Zkuste štěstí!

S brněnskou značkou Ráfek jste se mohli seznámit už v rámci rozhovoru s její majitelkou a živlem Zuzkou Zornínkovou. Dostali jsme od ní batoh na testování a my jsme se rozhodli ho poslat jednomu z vás.

Co to pro to musíte udělat? Odpovědět nám na otázku do e-mailu redakce@rungo.cz (do 1. března 2023 a do předmětu zadat předmět Ráfek. Poté vylosujeme jednoho z těch, kteří odpoví správně. Otázka zní: Jak vysokým příspěvkem můžete Rungo podpořit pomocí platformy Pickey? Odpověď jsme narafičili do rozhovoru se Zuzkou (viz výše).

Soutěžte i o sluchátka Philips

Jsme vděční všem pravidelným přispěvatelům, a tak jsme se rozhodli vylosovat jednoho z nich a obdarovat ho sportovními sluchátky Philips TAA7306 v hodnotě 3 200 Kč. Ale pozor, losovat budeme i z těch, kteří se rozhodnou pravidelně podpořit Rungo nově. Losovat tedy budeme z těch, kteří se stanou dárci do 1. března 2023 včetně. (Pozn.: nezapomeňte tak učinit po přihlášení do Pickey, abychom vás mohli dohledat.)

Přejeme hodně štěstí.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

25. 2. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceNezařazené

Novinky ze sportu: Zbořené rekordy a kalhoty pro ženy, které už nemusejí řešit svlékání

od Karel Holub 22. 2. 2023
autor Karel Holub

Dnes se podíváme na tři úžasné běžkyně, které překonávají rekordy. Některé rekordy mají hodnotu hodin, jiné pár vteřin a některé dokonce stovky dní. A aby se ženám lépe běhalo, přišla firma Chickfly s převratnou inovací. Pelmel ze světa vytrvalostního sportu je dneska rodu ženského.

Camille zbořila rekord. Zase

Camille Herron je špičková americká ultra běžkyně, která drží rekordy na všech možných vzdálenostech a dokonce má jeden světový za maraton v kostýmu komixové postavy – 2:48 v kostýmu Spiderwoman. Úžasné je, že na dlouhých tratích poráží i elitní muže a běhá na této špičkové úrovni i ve svých 42 letech a nejspíš ještě dlouho bude porážet většinu těch, co se s ní postaví na start.

Že umí běhat opravdu rychle a hodně daleko potvrdila tento víkend, kdy znovu posunula hranici světového rekordu v běhu na 100 mil na dráze. Vzdálenost 160 km uběhla za 12:52:50 a byl to její třetí běh na téhle trati, kdy se dostala pod 13 hodin. Pro představu je to tempo pod 5 min/km. Camille Herron to tempo držela skoro 13 hodin. Tentokrát teda aspoň běžela bez kostýmu.

Jarmila překonána

V roce 1982 stanovila Jarmila Kratochvílová světový rekord na halové čtyřstovce. A tenhle rekord čekal a čekal a zdál se nepřekonatelný, až přišla Femke Bol z Holandska a překonala ho. Starý rekord měl hodnotu 49,59 s a jeho nová hodnota je 49,26 s.

Šlo o nejstarší rekord v halových disciplínách, takže snad ani nemusíme být smutní, že „nám“ ho holanďanka vyfoukla. Vždyť už to bylo skoro na pováženou, jestli je vůbec v ženských silách běžet tak rychle.

Půlmaraton 260 dní po sobě

Helen Ryvar je Welšanka, která běhá tak nějak na půl. Tedy půl maratonu. Každý den. A to už skoro 300 dní v řadě. Ryvar vstává každý den ve čtyři ráno, aby si svoji „půlku“ stihla zaběhnout před tím, než půjde do práce.

Všechno začalo, když zemřel její bývalý manžel. V té době sice žili odděleně, ale měli spolu tři děti a ty smrt otce samozřejmě hodně zasáhla. A Helen taky. Potřebovala se dát dohromady, a tak si dala výzvu, že zaběhne 28 půlmaratonů v řadě.

Když cíl splnila, nechtělo se jí přestat, takže běhala půlmaratony dál, až se postupně dostala k hranici Guinessova rekordu, který byl 111 půlmaratonů v řadě. Postupně nechala i tuhle metu daleko za sebou a běhá dál. Její další cíl je na čísle 333. Daleko k tomu nemá a zdá se, že nejspíš ani tohle nemusí být úplně poslední číslo. Třeba jí konečně někdo řekne, že běhá jen půlku z maraton a ona si doběhne i ty druhé půlky. Sledovat její každodenní běh můžete na Facebooku.

Nestahuj kalhoty

Foto: se svolením Chickfly

Společnost Chickfly přišla na trh s inovací zejména pro ženy, které nerady stahují kalhoty proto, že si potřebují ulevit. Takže dámy, pokud jste vždycky tak trochu záviděly chlapům, že jim stačí rozepnout zip a můžou malovat žluté obrázky do sněhu, Chickfly gatě jsou přesně pro vás.

Patentovaná konstrukce poklopce Chickfly má dva překrývající se panely ze strečové tkaniny, které se od sebe oddělují. Pružný poklopec přechází zezadu dopředu. Po uvolnění se opět zacvakne a zůstane na svém místě – to vše bezpečně a snadno jako poklopec bez zipu. Takže stačí čapnout, odhrnout, uvolnit se a pak zase zakrýt. Skvělé využití to může najít v horolezectví, na hiku, ale i při běhání. Za nás teda revoluční inovace a velký krok k rovným podmínkám mezi ženami a muži, která bude dostupná pro podporovatele Kickstarteru v létě a v obchodech snad ještě letos.

22. 2. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Sedmdesátník Josef Kubín začal běhat před více jak 50 lety: „Nevím, co je to bolest zad a kloubů“

od Adéla Ptašková 19. 2. 2023
autor Adéla Ptašková

Josef Kubín (*1950) patří mezi aktivní seniory, kteří se dokázali adaptovat na dnešní technologicky pokročilou dobu. Přestože Josef letos oslaví 73. narozeniny, umí to s počítačem i se sociálními sítěmi, což by mu mohli závidět i o dost mladší kolegové. Na Facebook pravidelně přidává své běžecké výkony, které jsou (nejen vzhledem k jeho věku) skutečně inspirativní.

Běhání tehdy a dnes

Josef odstartoval svou běžeckou kariéru před více než padesáti lety. Může tedy erudovaně porovnat, jak se běhalo tehdy a dnes. „Dříve to bylo takové vesnické. Nebylo tolik závodů, tak se jezdilo po širokém okolí.” Josef vzpomíná, že na závody jezdila celá jeho rodina –⁠ dcera si odběhla dětský závod a do hlavního závodu pak nastoupil Josef. V té době ještě ani neexistovala ženská kategorie, ta hrstka odvážných závodnic běhala spolu s muži. To je právě jeden z hlavních rozdílů oproti minulosti –⁠ dnes běhá žen čím dál více a samostatné kategorie jsou samozřejmostí.

Josef rád vzpomíná na tehdejší atmosféru, kdy se všichni běžci znali navzájem, stejně tak jejich manželky, které fandily jako o život. Dnes je to samozřejmě něco jiného a zvláště při velkých závodech lemuje trať spousta anonymních lidí.

Držet krok s technologií je nutnost

Josef Kubín za ta léta obrazil nespočet závodů, přičemž nezůstal jen v malém českém rybníčku. V roce 2014 (tedy ve svých 64 letech) se podíval na slavný Newyorský maraton. Měl štěstí –⁠ vylosovali jej ve startovní loterii hned první rok po podání přihlášky. „Anglicky neumím, takže celkově byla cesta velkým dobrodružstvím.” Počasí běžcům nepřálo a Josef závod dokončil o půl hodiny později, než doufal (4 hodiny a 53 minut). Přes to všechno se jednalo o zážitek na celý život. Letos, pokud zdraví dovolí, zamíří pro změnu do Berlína.

Jak již bylo napsáno výše, Josef se naučil pracovat se základními vymoženostmi této doby – s počítačem i s Facebookem. Sice s nimi nikdy nebyl příliš velký kamarád, ale jak sám říká, dnes je to zkrátka nutnost. Jako motivace k naučení se základům počítačové gramotnosti mu posloužili jednak přátelé a také samotné závody, na které se dnes již přihlašuje online.

Foto: Josef Kubín
Foto: Josef Kubín
Foto: Josef Kubín
Foto: Josef Kubín

Sport je v genech!

Josef má čtyři děti, které vlastně již dětmi nejsou. Nicméně všichni jsou po Josefově vzoru sportovci. Dcera Jarka ve svém mládí vyhrávala spoustu běžeckých závodů, stala se i mistryní republiky mezi juniory a dostala se až do pražského Olympu. Druhá dcera Míša se za mlada závodně věnovala lyžování a nyní už spoustu let běhá. Syn Lukáš chodil do atletiky a dnes jezdí hlavně na kole a nakonec nejmladší dcera Klára již spoustu let rekreačně běhá. A běhat začala dokonce i Josefova vnučka. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu… K tomu Josef dodává, že jedním ze stavebních kamenů této sportující rodiny je manželka, se kterou je už přes padesát let. „Bez jejího zázemí – jak rodinného, tak stravovacího – bychom všichni takto sportovat nemohli.“

Sportem ku zdraví

Josef je zářný příklad toho, že sport prospívá zdraví. „Stále chodím na plný úvazek do práce a nevím, co je to bolest zad a kloubů. Cítím se stále dobře, sem tam jsem sice unavený, ale to je spíše vlivem počasí.”

Zdraví Josefa zklamalo pouze po oslavě sedmdesátky, kdy mu v roce 2020 zjistili rakovinu prostaty. „Přitom mi předtím nic nebylo, běhal jsem do poslední chvíle. Ještě v září jsem běžel Běchovice a potom prásk.” Josef se však z této špatné zprávy nezhroutil a hned se objednal do pražského Proton centra na ozařování. V únoru 2021 léčbu ukončil, v dubnu už začal zase běhat a v létě závodit. Zaběhl dokonce svůj dvacátý Pražský mezinárodní maraton. Koncem loňského roku na poslední kontrole uslyšel, že je zase zdráv.

Rozhovor: Prodloužila si mládí, běhat začala, až když měla dospělou dceru. Dana Ellingerová vzpomíná

Běh je pevnou součástí Josefova života. Dal mu kamarády a spoustu radosti a naopak mu nic nedokázal vzít. A jaké má Josef sny a plány do budoucna? Rozhodně neplánuje přestat běhat, naopak se chystá na berlínský maraton, což je jeho základní letošní cíl.

Tak přejeme hodně štěstí a spoustu dalších proběhaných let!

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK:  Pražský mezinárodní maraton, Zátopkova desítka ve Staré Boleslavi, Běchovice.
  • Běžecký vzor: Emil Zátopek.
  • Největší úspěch: všechny závody jsou krásné, ale asi maraton v New Yorku.
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: nemám 
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: nemám
  • Nejlepší regenerace: na regeneraci jsem nikdy moc nehleděl
  • Nejméně oblíbený trénink: nemám
19. 2. 2023 0 komentáře
2 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Facebookový provokatér Dan Mičola: „Mým snem je dostat se na olympiádu!”

od Adéla Ptašková 16. 2. 2023
autor Adéla Ptašková

Dan Mičola. Dalo by se říci, že ve facebookové skupině Běžci je legendou. Jeho příspěvky tam mají dlouhodobě největší ohlas –⁠ alespoň co se týče počtu komentářů. Dan tam má velkou spoustu fanoušků, ale současně i početnou skupinku lidí, kteří ho v komentářích vůbec nešetří.

Čím to, že Dan v ostatních vyvolává takové reakce? Jeho psaný projev je specifický, sám se netají tím, že jeho mentální vývoj neprobíhal tak, jak měl. K tomu Dan trpí dyspraxií, což je porucha motorických funkcí. Přesto ve svých čtyřiadvaceti letech běhá více než slušně. 

Dan pochází z Rožnova pod Radhoštěm, nicméně nyní žije s otcem a babičkou v malé obci Vidče. Dle svých slov běhá od mala, a to i přesto, že má od narození vývojovou poruchu koordinace. První závod absolvoval ve čtrnácti letech a i když nedopadl úplně podle jeho představ, běhání ho chytlo. Největší Danovou motivací je pohyb, dobrá nálada a chuť se po fyzické i morální stránce zlepšovat. Ostatně, lásku k pohybu má Dan v rodině –⁠ jeho třináctiletá sestra je biatlonistka a letos se jí povedlo reprezentovat Zlínský kraj na zimní Olympiádě dětí a mládeže. 

Foto: Dan Mičola
Foto: Dan Mičola
Foto: Dan Mičola
Foto: Dan Mičola

Spojujete si jméno Dana Mičoly s výkonem „58 maratonů v 58 zemích světa“? Musíme upozornit, že jde jen o shodu jmen. Žádná přízeň mezi těmito jmenovci není, nebo alespoň o ní Dan neví. 

Dan v již zmíněné skupině Běžci vynikl rychlými časy (půlmaraton za 1:23, desítka za 34:45 a pětka za 17:12), ale současně poměrně chaotickými tréninky. A protože mu spousta lidí předkládané výkony nevěřila, přičemž Dan si nemohl dovolit koupit kvalitní sportovní hodinky, lidé ve skupině iniciovali sbírku a hodinky mu pořídili. Sice se s nimi nikdy nenaučil pracovat tak, aby využil veškeré funkce, které nabízejí, ale své výkony před ostatními obhájil. Nyní jsem ve skupině opět zaznamenala pokus o sbírku na další hodinky. Dan je za tuto příležitost vděčný, nicméně si láme hlavu s tím, jak to daným lidem oplatit, a zdůrazňuje, že než hodinky, by mnohem raději získal nové kamarády a kontakty. Osobní kontakt je pro něj důležitý, protože ten –⁠ na rozdíl od elektroniky –⁠ může vydržet na věky.

Dan již pátým rokem běhá za Atletický klub Rožnov pod Radhoštěm a má i trenéra, který mu vymýšlí tréninkový plán, současně má ale i svou hlavu. I když ví, že trenér mu může poradit nejlépe, jedním dechem dodává, že si často tréninky vymýšlí sám. Právě sdílení tréninků bez hlavy a paty je zdrojem největší kritiky na Facebooku. Dan je ovšem s početným zástupem „hejtrů” smířený a má za to, že takto to zkrátka v životě chodí a každý je svého štěstí strůjce. 

Z Danových běhů je zřejmé, že se nemůže rozhodnout, zda se zaměří na dráhu či na silnici. Jeho nejoblíbenější distancí je 1 500 metrů, ale současně běhá i silniční půlmaratony a chtěl by si vyzkoušet i dráhovou čtyřstovku.

Kdoví, možná právě neuspořádané tréninky a přetrénování vedly k dlouhodobým problémům s nártem, který Dana už od loňska trápí. Dan ovšem doufá, že letos už se zase konečně bude moci rozběhnout a sbírat další a další kilometry. Současně však tuší, že svůj tréninkový plán musí trochu pozměnit, aby se vyhnul dalším zdravotním problémům. Když zrovna neběhá, jezdí rád na kole, plave, hraje na kytaru a hlavně se stará o psa, sedmiletou kolii Danny, na kterou nedá dopustit.

Naučte se za měsíc stojku. Postupné kroky jak na to a rady fyzioterapeutky

Když se Dana zeptáte, kde se vidí za deset let, odpoví, že neví, protože žije ze dne na den. Při otázce na běžecké sny je však již sdílnější –⁠ chtěl by se zúčastnit vyšších atletických lig, potažmo mistrovství Evropy. A třeba se jednou podívat i na olympiádu. Dan ale ví, že k tomuto cíli vede opravdu dlouhá cesta a že základním kamenem všeho je dobré zdraví. 

Na Dana můžete mít jakýkoliv názor, nicméně nemůžete mu upřít, že je to zkrátka hodný kluk, který proplouvá životem tak, jak nejlépe umí. Nemá to jednoduché, ale rozhodně si nestěžuje. Je zřejmé, že nejdůležitější je pro něj rodina, pes a přátelé. Až poté je na řadě běh a vše kolem něj. A máme za to, že je to tak správně.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Běchovice, Bratislavský maraton.
  • Běžecký vzor: Emil Zátopek.
  • Největší úspěch: Přespolní běh na 5 km na střední škole.
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Banán a koláčky.
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: Pečivo s orlovským salátem a rajčetem.
  • Nejlepší regenerace: Plavání, vana.
  • Nejméně oblíbený trénink: 5 x 2 km s přestávkami kolem 2 minut mezi úseky.
16. 2. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaCyklistikaTrenažéryTréninkVybavení

Recenze: Používá ho i armáda. Tacx NEO Bike je to nejlepší, na čem můžete doma jezdit

od Jiří Suchna 12. 2. 2023
autor Jiří Suchna

Každý aktivní jezdec, kterému se zalíbí jízda na kole a baví ho to, bude řešit, kde jezdit od podzimu do jara, když venku není úplně ideální počasí. Vzhledem k tomu, že je brzy tma, více prší a je zima, tak je na čase se přesunout ze silnice do pokoje. Už rok používám trenažér Tacx NEO Bike, který je v současné době jeden z nejlepších domácích trenažérů na trhu. A tady jsou důvody, proč jsem si ho tak zamiloval.

Aby se dalo na kole jezdit doma, to si žádá investici. Řešení je ale víc. Pokud to vezmeme od těch nejlevnějších, tak zá pár stokorun lze pořídit válce pro jízdní kolo. Jak se na nich jezdí, sepsala naše redaktorka. Když sáhneme trošku hlouběji do peněženky, lze koupit trenažér v ceně několika tisíc, který umístíme na zadní kolo, takzvaně odporový trenažér.

Pokud v peněžence zalovíme ještě níže, lze pořídit chytrý trenažér v ceně od deseti tisíc, který upneme místo zadního kola a tento chytrý trenažér umí simulovat jízdu do kopců, jízdu z kopců (simulace jízdy z kopce je až u trenažérů postavených na technologii, jakou používá NeoBike – Tacx Neo 2, Neo 2T). Pokud bychom se bavili o většině chytrých trenažérů v cenovce od 10 tisíc korun, tak tam simulace jízdy z kopce chybí – to se týká všech trenažérů jako jsou Wahoo, Elite, Cycleops, Tacx Flux… ), a pokud si v aplikaci zapneme trasu, tak nám dokáže automaticky simulovat zátěž, dle aktuálního výškového profilu na trati. 

Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna
Tacx Neo Bike. Foto: Jiří Suchna

Když sáhneme na úplné dno peněženky, tak za cenu okolo 65 tisíc můžeme pořídit kompletní domácí kolo, chytrý trenažér Tacx NEO Bike, které je vrcholem mezi chytrými trenažéry. Zmíněná firma Tacx se v oblasti trenérů pohybuje již dlouhou dobu a v roce 2017 ji koupila společnost Garmin, takže v dnešní době její trenažéry nabízejí právě prodejci této značky.  

Tacx NEO Bike vs. Tacx NEO Bike Plus

V současné době lze pořídit Tacx Neo Bike za doporučenou cenu 64 900 Kč nebo nově uvedený Tacx Neo Bike Plus za doporučenou cenu 97 900 Kč. Systém samotného těla (32 neodymových magnetů), rozměry i váha trenažéru, jsou u obou stejné, v čem se tedy klasická verze liší od dražší verze Plus?

Tohle jsou hlavní rozdíly

  • Verze Plus má patero nastavení délky klik (165/167,5/170/172,5/175 mm), klasická verze má tři (170/172,2/175).
  • Verze Plus má možnost přizpůsobení řazení na pákách pro systémy Shimano, SRAM a Campagnolo. Klasická verze používá dvě tlačítka na každé páce pro řazení (nahoru nebo dolů).
  • Verze Plus má jinak tvarované úchyty od šroubů, kterým se nastavuje geometrie posedu.
  • Verze Plus má pod sedlem cca o jeden centimetr užší tělo, ve kterém drží sedlová trubka.
  • Verze Plus má výkonnější integrované USB porty, kterými je možné při jízdě napájet i větší tablety (starší verze má USB porty také, ale nejsou tak výkonné).

Co mne vedlo k pořízení trenažéru Tacx NEO Bike?

V minulosti jsem měl svůj pracovní režim ve směnách systémem čtyři dny práce a čtyři dny volna. Před nějakou dobou jsem přešel do klasického denního režimu od pondělí do pátku. Po sportovní stránce to znamenalo, že jsem musel ukončit ježdění na kole a běh v rámci bílého dne ve dnech mého volna. Od pondělí do pátku je denní rutina vyzvedávání dětí ze školy a školky, po té doprovod dětí do kroužků a domů za tmy rovnou na večeři, obzvláště od podzimu do jara. Pokud už vyjde počasí o víkendu, dá se vyjet, ale to jen v případě, že děti nemají sportovní turnaje.

Zwift, Tacx nebo Rouvy? Každá aplikace na cyklotrenažér má něco svého

Výsledkem bylo, že se na kole začaly množit pavučiny. V podstatě jedinou alternativou bylo pořídit si nějaký trenažér a přesunout se na kolo domů do pokoje. Při hledání vhodného trenažéru jsem měl možnost párkrát vyzkoušet chytrý trenažér Tacx NEO 2T, z čehož jsem byl nadšený, ale po pár jízdách jsem zjistil, že to není úplně ono. Proč? Nelíbil se mi hluk od řetězu (neměl jsem tušení, jaký hluk dokáže udělat řetěz a přehazovačka při jízdě, když je doma ticho. Na kolo se dostanu, až jsou děti v posteli), starosti s řešením výměny kazety, řetězu a zejména nutnost umývat kolo od nečistot před použitím v trenažéru.

Začal jsem tedy hledat alternativu pro domácí ježdění a našel jsem Tacx NEO Bike.  Výhodou byla možnost vyzkoušet si tento trenažér přímo v testovacím centru Tacx, které mám pár minut od domova. Poté už nebyla cesta zpět a z testovacího centra jsem odcházel se zaplacenou fakturou v ruce. Hlavním důvodem byl jeho velmi tichý provoz.

Nastavení trenažéru NEO Bike v aplikaci Tacx

Většina funkcí trenažéru se musí nastavovat z chytrého zařízení (mobilní telefon, tablet) připojeného přes Bluetooth k trenažéru prostřednictvím aplikace Tacx. V té si lze zvolit, jaké převody chci na trenažéru mít, v jakém režimu mají fungovat ventilátory, jak má být zobrazován výkon, pokud to trasa umí, jak autentický má být povrch (0 % je silnice hladká jak žehlicí prkno, 100 % je silnice jako v reálu, kdy lze nasimulovat jízdu po štěrku, šotolině a kočičích hlavách) a také se v aplikaci Tacx provádí aktualizace firmwaru. 

TEST: Tacx NEO 2T Smart. Cyklotrenažér, který vtáhne do děje

Povídání o trenažéru Tacx NEO Bike před jízdou

Samotné tělo trenažéru Tacx NEO Bike je bezúdržbové a nevyžaduje žádný servis, protože jeho odolnost je zajištěna 32 bezúdržbovými neodymovými magnety. Díky velkému rozsahu nastavení posedu lze najít vyhovující polohu pro všechny jezdce. Vzhledem k rozsahu nastavení lze zkoušet různé varianty posedu a nalezený „ideální“ posed lze pak přenést na své jízdní kolo.

Řídítka jsou příjemně tvarovaná a perfektně se drží v rukou. Tlačítka, kterými se mění převody, jsou intuitivní, pogumovaná a lze je nahmatat i poslepu. Na pákách se mění převody (levá páka převodníky a pravá páka pastorky) a lze měnit nastavení stoupání či klesání v krocích po 0,5 % od -5 % do +20 %. Nastavení stoupání či klesání lze provádět pouze bez připojení trenažéru k aplikaci, protože po připojení k aplikaci se stoupání či klesání mění v závislosti na aktuální poloze jezdce na trati.

V širokých možnostech nastavení geometrie posedu u NEO Biku je oproti běžným trenažérům ještě jedna výhoda. Pokud byste chtěli trenažér využívat pro trénink více osob a ti lidé měli rozdílné tělesné parametry, nebude jim rám jednoho kola u klasického trenažéru sedět. U NEO Biku je možné si zaznamenat údaje nastavení posedu na stupnicích pro každou osobu, která NEO Bike používá a před jízdou posed velmi rychle přenastavit.

Podle čeho si vybrat správný typ trenažéru? Výhody, nevýhody i rady z praxe

Pokud chceme naplno využít vlastnosti a schopnosti trenažéru Tacx NEO Bike, musíme mít aplikaci pro indoor cycling. V současné době jsou na trhu tři nejznámější aplikace: Rouvy, Tacx a Zwift. Osobně využívám aplikaci Rouvy, která má zázemí a vývoj v České republice. Díky trasám s reálnými scenériemi je každá jízda opravdovým zážitkem a ze sedla domova si můžeme projet celý svět. S aplikací Tacx jezdí málo uživatelů, takže na trasách jste vesměs sami. Aplikace Zwift mi přijde jako počítačová hra s nereálným prostředím, proto mne vůbec neuchvátila, přestože má celosvětově nejvíc uživatelů.

Jestliže má někdo doma svoje kolo nasazené v klasickém chytrém trenažéru, tak co se týče převodů, je limitován kazetou na zadním kole. Pokud má někdo „rychlostní kazetu“ s malým počtem zubů na největším zadním pastorku, bude se při stoupání do velmi vysokých kopců trápit a u některých ikonických stoupání se do cíle nepodívá. Obrovskou výhodou na trenažéru NEO Bike jsou elektronické převody. Takže lze měnit před každou jízdou rozsah převodníků a pastorků. Na dlouhou rovinatou trať lze nastavit převody do rychlosti a před stoupáním ve Francii na Mt. Ventoux lze navolit hodně lehké převody. 

Skvělou možností je také možnost nastavení tří táců vepředu, kdy dva větší společně se zadní kazetou odpovídají převodům na vašem silničním kole a třetí nejmenší tác je připravený pro ostrá stoupání v případě, kdy nechcete před každou změnou charakteru trasy přenastavovat převody v mobilní aplikaci.

Test: Stačí pár plastů a váš trénink v obýváku je daleko realističtější. Garmin Tacx Neo Motion Plates

Jízda na trenažéru Tacx NEO Bike

Převody máme nastaveny, v držáku na tablet máme umístěný a zajištěný tablet, na kterém je spuštěna požadovaná aplikace pro indoor cycling, takže nám již nic nebrání tomu, abychom vyrazili na zvolenou trasu vstříc novým zážitkům. 

První věc, která vás na začátku jízdy u NEO Biku ohromí, je absolutní ticho ve srovnání s trenažéry s přímým pohonem. U klasických trenažérů existují dva základní zdroje hluku. Prvním je zvuk rotace setrvačníku u setrvačníkových trenažérů. Tento hluk si můžete představit jako souvislé mírné hučení s měnící se frekvencí podle rychlosti otáčení setrvačníku. Tohoto hluku se dá zbavit, pokud místo setrvačníkového trenažéru koupíte dražší elektromagnetický (například Tacx Neo 2T).

Druhým zdrojem hluku je pohyb řetězu, kazety a přehazovačky, který je přítomný u všech trenažérů, které se nasazují místo zadního kola. Hluk přehazovačky s řetězem není tak výrazný, jako hluk setrvačníku, ale rozhodně jsou hlučné, zejména když je večer ticho. Za normálního provozu na silnici je tento hluk v podstatě neslyšitelný. U trenažéru NEO Bike ani jeden z popsaných zdrojů hluku není a dá se říct, že nejhlučnější věcí na trenažéru jsou točící se ventilátory. 

Zadek v jednom pekle. Skřípnutý sedací nerv, takhle nový rok začít fakt nechcete

Druhá věc, které si hned všimnete při jízdě, je stabilita, díky které se trenažér nenaklání a netřepe, i když do toho budete ve stoje hodně silně „dupat“. Trenažér je díky své váze přes 50 kg opravdu stabilní. Někteří jezdci uvádějí tuto vlastnost jako negativum, osobně to vnímám jako pozitivum, protože když se pak můžu venku projet na své hliníkové silničce, mám pocit, že je lehká jako peříčko.

Během šlapání svítí pod trenažérem ze setrvačníku světlo a ozařuje prostor pod vámi. Barva světla se umí měnit v závislosti na aktuálním výkonu, kterým jezdec šlape. Světlo tak vytváří příjemnou atmosféru v místnosti.

Co se týče zabudovaných ventilátorů, tak i přes svoji poměrně malou velikost umí odvést velký kus práce a pěkně ochladit. V aplikaci Tacx lze nastavit, za jakého režimu budou foukat. Svoji rychlost upravují na základě vašeho výkonu, rychlosti, tepové frekvence nebo se mohou trvale otáčet na jednu ze tří intenzit. Aby ventilátory měnily svoji intenzitu na základě tepové frekvence, je nutné mít s trenažérem spárovaný hrudní pás, který si musíte pořídit zvlášť. Tuto variantu mám osobně nastavenou a vyzkoušenou jako nejlepší, protože nevyžaduji, aby při jízdě z kopce ventilátory foukaly hodně silně. Velmi silné foukání ocením zejména při prudkých a rychlých výjezdech do kopců. Zabudované ventilátory jsou plně nastavitelné a můžete je nasměrovat na hlavu, ruce, tělo nebo třeba odklonit bokem, když o přímé foukání vzduchu na sebe nestojíte.

Jednou z dalších vychytávek je simulovaná jízda z kopce. Po nastavení váhy jezdce a váhy jeho jízdního kola v aplikaci Tacx dokáže trenažér NEO Bike na základě fyzikálních zákonů nasimulovat rychlost, jakou by jel jezdec z kopce. Takže při jízdě z kopce to vypadá tak, že nešlapete, jen slyšíte, jak je točí bez vašeho přičinění cvrček a čím prudší kopec sjíždíte, tím rychleji se točí.

Vyzkoušeli jsme za vás: česká cyklistická aplikace, která dobyla svět, Rouvy AR

Se simulací jízdy z kopce souvisí ještě jedna vlastnost, která se často opomíjí a tou je simulace setrvačnosti jízdy. Podobně, jako simulaci jízdy z kopce, i funkci setrvačnosti u trenažéru zajišťuje dodatečný motor, který je v trenažéru zabudovaný. Tento motor dokáže osu trenažéru roztočit v situacích, kdy je potřeba. Výsledkem je jízda, která je velmi podobná jízdě na běžném kole, ať se to týká jízdy z kopce nebo i po rovině.

Pro využití výhod zabudovaného motoru musí být trenažér během jízdy připojený do zásuvky. Trenažér je možné používat i bez připojení do sítě 220 V, ale v tom případě přijdete o zmíněné funkce. Pro zajímavost je možné si vyzkoušet jízdu „unplugged“ a udělat si představu, jakým způsobem fungují jednodušší trenažéry, které podobnou podporu nemají. Z klasických chytrých trenažérů nabízí funkci simulace jízdy z kopce a simulace setrvačnosti jen elektromagnetické trenažéry Tacx Neo 2 a Tacx Neo 2T, které fungují ne stejném principu jako NEO Bike.

Závěrečné hodnocení trenažéru Tacx NEO Bike

Celkově shrnuto je jízda na trenažéru NEO Bike velmi návyková. Chytrý trenažér Tacx NEO Bike je opravdu skvělý pomocník pro domácí šlapání, kterého ocení všichni aktivní sportovci, kteří si ho pořídí. Počáteční velká investice se vám vrátí v podobě stovek hodin zážitků. A až přijde správný čas na venkovní jízdy, budete rádi za zlepšení fyzické kondice v rámci zimní přípravy. Jako zajímavost dodávám, že Armáda ČR využívá trenažér Tacx NEO Bike ve svém náborovém centru, kde uchazeči o zaměstnání absolvují vstupní zátěžový test na trenažéru Tacx NEO Bike.

Klady trenažéru Tacx NEO Bike

  • Maximální odpor 2200 W.
  • Maximální sklon 25 %.
  • Přesnost měření ±1%.
  • Automatická kalibrace wattmetru.
  • Nastavitelné přizpůsobení posedu: pedály, sedlo, řídítka, délka rámu.
  • Díky individuálnímu nastavení a způsobu zajištění posuvných částí, se na trenažéru může v rámci rodiny střídat více jezdců.
  • Konektivita: ANT+ FEC, Bluetooth.
  • Dva konektory USB, ze kterých lze nabíjet za jízdy například mobilní telefon či tablet.
  • Jedná se o kolo jako celek, není nutné své jízdní kolo upínat do trenažéru zadního kola.
  • Není vyžadováno připojení k elektrické zásuvce, pokud není NEO Bike zapojen, při otáčení pedály generuje setrvačník energii, která napájí trenažér a na řídítkách si lze nastavovat stupeň zátěže. Bez připojení trenažéru k napájení neumí trenažér simulovat jízdu z kopce.
  • Zabudované ventilátory, které upravují svoji rychlost na základě vašeho výkonu, rychlosti, tepové frekvence nebo se mohou trvale otáčet na jednu ze tří intenzit.
  • Zabudované ventilátory jsou plně nastavitelné a můžete je nasměrovat na hlavu nebo třeba tělo.
  • Integrovaný držák tabletu a mobilního telefonu .
  • Nastavitelné elektronické převody (vpředu: až 3 převodníky 53-22T, zadní: až 12spd 11-40T) .
  • Velký, přehledný, integrovaný displej poskytující informace o výkonu, rychlosti, kadenci, tepové frekvenci, stupeň klesání či stoupání, zařazený převod.
  • Velmi tichý provoz.
  • Ručník, láhev, ochrana rámu před potem a pěnová podložka pod trenažér v ceně.
  • Realistický pocit ze silnice (simulace různých povrchů vozovky – štěrk, kamení, dlažební kostky) .
  • Barevná LED dioda v setrvačníku indikující vyvíjený aktuální výkon .
  • Ergonomická, na držení příjemná řídítka.
  • Tlačítka na řídítkách pro výběr převodů jsou intuitivní.
  • Vysoká stabilita trenažéru během sprintů.
  • Při simulaci jízdy z velkého kopce budete trenažér milovat.

Zápory trenažéru Tacx NEO Bike

  • Vysoká cena.
  • Nemůže se naklánět jako jízdní kolo při reálné venkovní jízdě.
  • U některých uživatelů se v diskuzích objevuje problém s nepříjemným zvukem od napínací kladky řemenu. Lze to vyřešit dvěma způsoby, a to sundáním plastového krytu řemenu nebo reklamací, kdy je v rámci reklamace vyměněna celá pohonná jednotka, která už žádný zvuk nevydává.
  • Nutnost platit si měsíčně aplikaci pro indoor cycling z důvodu využití veškerého potencionálu trenažéru.
  • Při simulaci jízdy do velkého kopce budete trenažér nenávidět.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.


 

12. 2. 2023 1 komentář
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaTrénink

Zadek v jednom pekle. Skřípnutý sedací nerv, takhle nový rok začít fakt nechcete

od Marek Odstrčilík 10. 2. 2023
autor Marek Odstrčilík

Mám pocit, že tohle bude rok hýždí a ne vodního králíka. Partie těla, které pro někoho, kdo jezdí na kole, nebo hraje třeba šachy, je natolik zásadní, že pokud bolí, tak můžou rozhodnout o vítězi a poraženém. Takže zvolání, že je to v p….. tady sedne jak zadek na hrnec. A tak moje cyklistická příprava na zdolání té nádherně těžké trasy Strade Bianche dostává ránu hned v lednu.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Všechno už začalo na konci prosince. Začal mě brnět a divně svědit zadek. Když jsem začátkem ledna sednul dle plánu na kolo, tak se postupně přidávala bolest, která vystřelovala přes zadní část stehna až ke kotníkům. Odjel jsem pár tréninků a doufal, že to přejde. Ale, když jsem se začal budit bolestí uprostřed noci a do rána už nezabral, vytušil jsem, že to nebude jen tak.

Sedm bezesných nocí bylo i na mě fakt moc, a tak přišla na řadu konzultace se skvělou fyzioterapeutkou Katkou Honovou a následně i návštěvy lékařů. Výsledkem bylo, že jde pravděpodobně o skřípnutý nerv v oblasti hýždí. No, super.

Injekce na uvolnění svalů byla díky mým lékům na srdce kontraindikována, a tak mě lékařka vybavila hrstí prášků na bolest. To samozřejmě zabralo. Fyzioterapeutka Katka mi e-mailem poslala sérii cviků na lehké protahování a psychiatrička mi dala něco, abych to tak neprožíval, protože mě to popravdě trochu vnitřně sejmulo. 

Po dvou týdnech jsem zkusil sednout doma na kolo a zjistil, že tenhle pohyb mi nijak zvlášť nevadí, jen bylo důležité šlapat na lehčí převody. Čtyřicet minut ale stačilo, teď jsem na nějaké hodině. Protahuji i několikrát denně, každý den cítím malinkaté zlepšení, ale velká sláva to není. Je to prostě na pytel.

Pátral jsem po důvodech a napadlo mě několik možných. Za prvé jsem si lehce upravil posed. Za druhé jsem shodil nějaká kila a na zadku mám tenčí tlumení, tedy méně sádla. Jako největší příčina se jeví to, že prostě neposiluji, a to hlavně záda. Tohle mi potvrdil i neurolog, který mě upozornil, že to jednou může být opravdu velký problém. Takže, byť to fakt nemám v lásce, budu muset začít. Budu muset. Budu muset. Musím.

Za prosinec 7 kilo dole. Dietu jsem řešil napůl, k úspěchu vedlo i něco dalšího

Leden měl být o shazování kil. Na kole vyšší otáčky, tepovka do 140 a dvě až tři hodiny. To padlo. Takže zbývala jen strava. Popravdě, když už několikátý týden jedete low carb, tak nejednomu dojde fantazie, co jíst. Vajíčka, šunka, sýr, kefír, jogurty, tvaroh, zelenina, maso, luštěniny se prostě postupně přejí. Ale co mi zbývá, takže bojuji s jídlem, zadkem, zády a trpělivostí. A klesající váha se zastavila na nějakých 102 kilogramech.

Naštěstí se konečně v televizi rozjíždí cyklistická sezóna, a tak je na co koukat. Zjistil jsem, že sleduji hlavně to, jak kolegům v kole krásně sedí zadek na sedle a tiše závidím. Sice rok nezačal dle představ, ale vím, že bude skvělý. Nějak to tuším.

Slovo trenéra Martina Kubaly

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

V lednu jsme se chystali začít s objemovým tréninkem. Fungovalo to asi týden, pak se Mára ozval, že začíná mít problémy s hybností, protože se mu nedostává požadovaného rozsahu, nějak ho tahá v koleni a vůbec všechno je to nějak zablokované. Zkoušeli jsme všechno – strečink na uvolnění, omlazovací kůru – kdyby to bylo věkem, zkontrolovat knoflíky, jestli náhodou nemá ke kalhotám připnutý jeden od košile a nic. A když už nepomohl ani Google, nastal nejvyšší čas vyhledat lékaře. Verdikt? Skřípnutý sedací nerv.

Tohle byla celkem čára přes tréninkový rozpočet, nicméně je třeba to brát z té lepší stránky, a to v tom smyslu, že loni šlo nejdříve všechno jako po másle a sypat se to začalo ke konci, zatímco letos je to průšvih hned na začátku přípravy. Logicky proto odvozuji, že na konci to bude obráceně. I když faktor Marek nemá žádné omezení a může zapůsobit kdykoliv. My už víme, s čím máme dočinění a jsme připraveni.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

Jaký jsme teda zvolili postup? No tak hlavně zachovat klid a nešířit paniku, zvlášť, když venku panují mrazy a termín Strade Marek II je naplánován někdy na červen. 

Takže v prvé řadě uvolnit a narovnat Marka, ať se může normálně hýbat a potom znovu naskočit do pomalu se rozjíždějícího se vlaku. Ne, žádnou vědu v lednové přípravě nenajdete. Prostě pomalý rozjezd co nám zdravotní stav dovolí a v únoru pak pokračování ve stejném duchu. No a samozřejmě zakódovat ledničku a jídlo dávat na příděl, když teď nemáme ten pohyb. Co tedy bude Marek dělat konkrétně?

Kromě protahování a posilování, které má již doporučené i od lékaře, nás čekají ryze vytrvalostní jízdy na trenažéru, které však nebudou nijak limitovány. Pokud počasí dovolí, tak samozřejmě vyženeme Marka na silnici. Na konci měsíce pak uvidíme, co se Markovi podařilo “našlapat”. A protože jsme v minulém díle kladli důraz na snížení tělesné hmotnosti, můžeme potvrdit, že tato oblast přípravy zůstává prioritou číslo jedna i nadále. Takže sportu zdar, hubnutí zvláště!

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.



10. 2. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Hurá na lyže! Mé tři oblíbené areály. A které jsou ty vaše?

od Marcela Grundzová 8. 2. 2023
autor Marcela Grundzová

Zima přišla, a tak mnozí nadšenci začínají ze sklepa vynášet lyže a přemýšlí, kam je tuhle zimu vyvezou. Takže – pojďme se pohádat o to, které středisko je to nejlepší.

Mám ráda naše hory, ale pokud si chci pořádně zalyžovat, volím už roky Alpy. Z mnoha důvodů. Finančně jde o záležitost plně srovnatelnou, zážitkově nabízí Alpy prostě víc. Víc sjezdovek, víc výhledů, víc sněhu. Jako milovník rychlosti musím dodat, že i víc rychlosti. Co si mohu dovolit v Alpách, nemohu si dovolit na českých sjezdovkách, ale k tomu se ještě dostanu. Nejraději jezdím do rakouských alp, a to z jednoduchého důvodu – jsou nejblíž. Které areály mám nejraději a proč?

Hochfügen/Zillertal

Mám ráda rozlehlé areály, ve kterých mohu lyžovat pokaždé jinde a přejíždět z vrcholu na vrchol vedle. Tou nejoblíbenější sjezdovkou pro mne je (mapa tady) černá sjezdovka označená číslem 12 Topjet. Proč? Protože už z lanovky je na ni krásně vidět. Člověk má přehled, kolik lyžařů se na ní pohybuje a jak jsou zdatní. Podle toho mohu přizpůsobit jízdu. A v době, kdy jsem na místě lyžovala, nebylo výjimkou, že byla úplně prázdná, nebo s jen několika lyžaři. A to je ta chvíle, kdy si můžu dovolit rychlost a luxus toho, že pro případné zastavení potřebuji o zlomek času víc než při rychlosti nižší. Pokud jsem kdy trhala své osobní rychlostní limity, bylo to právě tady.

No a pokud vás zajímají trochu přízemnější starosti – pak doporučuji chatu „u čarodějnice“, jak jsme jí říkali podle dřevěné sochy, kterou u ní najdete. V originálním názvu Aar Wirt Hochfügen.  

Bad Kleinkirchheim

Opět jde o středisko pro lyžaře, kteří milují přejíždění mezi vrcholy a střídání sjezdovek. Nemám zde oblíbenou sjezdovku, dokonce ani oblíbený bar. Ale tohle středisko si mne získalo jako celek, přestože jsme zde chytili počasí, které má do krásného slunečného dne hodně daleko. Atmosférou, i možností výběru. Také toto středisko nabízí velké množství sjezdovek pro všechny (a après ski barů samozřejmě taky). Mapu střediska můžete najít zde.

Bonusem navíc jsou termální lázně. Pokud hledáte, kde strávit třeba půl dne oddychu od lyžování – tohle chcete. Máčet se ve venkovním termálním bazénu s výhledem na sjezdovky je prostě paráda, kterou jen tak něco nepřekoná.

Goldeck

Toto středisko vybočuje z mého oblíbeného konceptu velkých rozlehlých areálů. Naopak jde o poměrně malé středisko (mapa tady). Může vás ale potěšit informace, že tu najdete 8,5 kilometru dlouhou černou sjezdovku, což je nejdelší černá sjezdovka v Rakousku. Nicméně teď naservíruji i tu špatnou část zprávy – jela jsem sem víckrát a nikdy se mi nepovedlo tuhle černou sjet celou. Vždycky jsem měla „štěstí“ a v údolí už nebyl sníh. I tak jde o super středisko, které má domácí atmosféru a relativně málo návštěvníků. Nenabízí velkou variabilitu, ale za vyzkoušení rozhodně stojí. A pokud tam už budete, doporučuji navštívit městečko Gmünd, které nabízí plno krásných zákoutí a hrad jako bonus.

Gmund Foto: Marcela Grundzová
Goldeck Foto: Marcela Grundzová
Hochfügen/Zillertal Foto: Marcela Grundzová

A teď doufám, že se podělíte o své tipy v Rakouských, nebo i vzdálenějších Alpách vy. Nebo snad raději lyžujete u nás? A kde?

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

8. 2. 2023 3 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Naučte se za měsíc stojku. Postupné kroky jak na to a rady fyzioterapeutky

od Adéla Ptašková 1. 2. 2023
autor Adéla Ptašková

Stojka. Zvládneme ji za měsíc? Jistě, a to spolu se mnou. Jako výzvu na měsíc únor jsem si pro nás připravila stojku. Pevný střed těla a ruce máme už z předchozích výzev.

Co se ohlasu týče, byla lednová výzva jednou z nejúspěšnějších. Musím říct, že sedět u zdi bavilo i mě, i když v závěru jsem fakt trpěla. Takové pálení nohou jsem dlouho nezažila. Měření progresu první a poslední den výzvy bylo motivující a doufám, že ne jen pro mě.

Všechny výzvy s Adélou

Na únor jsem pro vás vymyslela trochu něco jiného. Rozhodla jsem se, že se společně s vámi naučím stojku. Pro mě osobně to bude opravdu výzva, protože pozice hlavou dolů nepatří mezi mé oblíbené a pud sebezáchovy mě do stojky nechce pustit. Pokud jste na tom podobně, zkusme to během čtyř únorových týdnů změnit! 

V prvním týdnu začneme zlehka a budeme trénovat klasickou jógovou pozici vrány. Tím navykneme zápěstí na ten ne zcela přirozený pravý úhel a naučíme se balancovat. 

  • Dřepneme si, ruce dáme na zem na šířku ramen, kolena zapřeme nad lokty a hledáme balanc tak, abychom dokázali zvednout obě nohy a udržet váhu celého těla pouze na rukou. Nedívejte se dolů, ale před sebe. 
Vrána. Foto: Adéla Ptašková

Druhý týden k vráně přidáme další jógovou klasiku, a to střechu. Takto si zvykneme na pozici hlavou dolů.

  • V pozici na všech čtyřech se zapřeme o dlaně (prsty jsou roztažené) a zvedáme zadek, hlava je v prodloužení páteře, ramena tlačíme od uší.
  • Fyzioterapeutka Kateřina Honová radí: U cviku střecha je podstatné naučit se napřímené držení páteře při změně pozice, což bývá ten nejčastější problém. Spousta lidí totiž neví, „kde páteř má“. Respektive v napřímeném stoji to ví, ale jakmile se pozice změní do náklonu, tak přehled ztratí a většinou vytvoří působivý hrb. 
Střecha. Foto: Adéla Ptašková

Třetí týden to začne být zajímavé, budeme totiž chodit po zdi! Cílem je, abychom se co nejvíce přiblížili pravé stojce. Ideální je cvičení u zrcadla, abyste mohli své postavení kontrolovat. 

  • Postavíme se ke zdi a uděláme klik. V dolní pozici postupně zvedneme nohy a položíme je na stěnu, rukama se přibližujeme ke zdi, zatímco nohama šplháme výš a výš. 
  • Alternativa: Pokud nás ruce neudrží, případně to naše zápěstí nezvládá, můžeme zkusit stoj na hlavě a předloktí
  • Varování fyzioterapeutky Kateřiny Honové: U stojky je třeba dát si pozor na změnu tlaku, zejména ve fázi adaptace na tento cvik. 
Wall climb. Jak vidíte, doma se na cvičení vždy nějaký prostor najde. Foto: Jan Ptašek

No a poslední únorový týden si zkusíme troufnout na opravdovou stojku. A je jedno, jestli si na pomoc pozvete parťáka, nebo budete v těsné blízkosti zdi. Je jedno, zda budete stát na natažených rukách, nebo na hlavě a předloktí. I kdyby zůstalo jen u chození po zdi a vy se nedokázali do stojky narovnat, nevadí. Důležitá je snaha a věřím, že i kdyby se vám stoprocentní stojka za měsíc nepovedla, nějaký progres určitě uvidíte. Když nic jiného, tak si procvičíte střed těla, ramena a také balanc a koordinaci. A to se počítá.

Stojka. Foto: Adéla Ptašková

Tento měsíc tedy nebudeme počítat sekundy ani opakování. Jen zkusme každý den udělat pro naši stojku o trochu více než ten předešlý. A nezapomeňte si před každým cvikem pořádně rozcvičit zápěstí! Jak jsem již psala, ruce musí udržet celou váhu vašeho těla a pro zápěstí je to tak pořádný záhul. 

Rungo výzva na únor

Rungo hec bude tentokrát také jiný než obvykle. Nepůjde o hec na jeden den, ale na celý měsíc. Připojíme se k celosvětovému trendu a budeme držet suchý únor. Ještě že má únor jen 28 dní, co?

1. 2. 2023 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
JídloVýživa

Běžec bez masa? Na rostlinné stravě jsem 30 let a vyvracím mýty, že je drahá nebo nudná

od Karel Holub 29. 1. 2023
autor Karel Holub

„Maso jsem přestal jíst, když mi bylo nějakých 14 roků. Z etických důvodů. A z trucu. Myslím, že jsem chtěl naštvat rodiče a taky jsem v té době hodně četl knížky spojené s východní filozofií. Možná jsem jen chtěl zkusit něco nového,“ říká Karel Holub, redaktor běžeckého webu.

Jedl jsem hlavně brambory. Nebo rýži, těstoviny a občas knedlíky. Prostě přílohy. Být vegetariánem ve 14 letech je tak trochu na prd. Člověk si sám nevaří, nenakupuje a vlastně ani nemá moc ponětí o tom, co by měl jíst, z čeho vařit a jak připravit kvalitní stravu bez masa.

Přežil jsem to a u stravy bez masa jsem vydržel dodnes. Je mi 43 a za těch skoro 30 let jsem vyzkoušel ve stravování ledacos. Navíc jsem se z plavce transformoval v běžce a víc než 12 let běhám maratony a ultramaratony. A právě kombinace dlouhých běhů a jídla bez masa často budí pozornost, pochyby a někdy taky snahu „přivést mě k rozumu“.

Jenže místo abych přidal maso zpátky do svého jídelníčku, dostal jsem se před deseti lety k veganství. Vlastně už si nepamatuju, co mě k tomu vedlo. Myslím, že jsem hledal způsob, jak zlepšit trávení a zdraví obecně. V té době jsem byl pod relativně velkým tlakem v práci a pár věcí se mi nepěkně zhroutilo i v osobním životě. Málo jsem spal, často se zapomněl najíst a trénoval jsem nárazově a do vyčerpání. Ideální trajektorie sebedestrukce.

Zkusil jsem se restartovat. A začal jsem u jídla. Změna byla dost radikální a během pár týdnů jsem z ovo-lakto vegetariána přešel k sugar-free, gluten-free vegan. Vyházel jsem všechny sladkosti. Čokoláda mi dost chyběla, ale zvykl jsem si. Přestal jsem kupovat chleba a pečivo. Nastal trochu problém, z čeho dělat snídaně a večeře. Ale naučil jsem se to, postupně mi chleba přestal chybět. Začal jsem daleko víc připravovat jídlo z luštěnin a některých obilnin. Přidal jsem semínka a oříšky a začal klíčit semínka. V podstatě jsem přešel na makrobiotickou stravu, ale bez hlubšího sledování pravidel, jak jednotlivé potraviny kombinovat.

Fungovalo to. Samozřejmě, že to fungovalo. Když se ze stavu, kdy něco děláte hodně špatně, přepnete do stavu, kdy začnete aspoň některé věci dělat lépe, zlepšíte se. Důležitá byla i podpora doma. Moje skvělá žena se velmi rychle překlopila na tuhle stravu se mnou. Jen si nechala větší podíl bílkovin v podobě mléčných výrobků. Takže odpadlo velké pokušení občas porušit stravovací návyky a vyluxovat lednici. Doma totiž nebylo nic, čím by se dalo zhřešit. A to bych určitě doporučil všem, kdo chtějí změnit svoje stravovací návyky – omezte dostupnost toho, co do vašeho nového jídelníčku nepatří.

Velikou výhodou bylo to, že už jsem měl za sebou spoustu let a zkušeností na stravě bez masa. Zkrátka a jednoduše už jsem uměl vařit tak, aby mi to chutnalo. Nemusel jsem si nic odříkat (snad kromě čokolády) a nemusel jsem se nutit do jídla, které mi nechutnalo. Další výhodou je, že nepotřebuju velikou rozmanitost. Nevadí mi jíst stejná nebo velmi podobná jídla stále dokola. Nežiju pro jídlo. Jím, abych mohl žít tak, jak chci.

Steak nebo čočku? Jak nakrmit svaly bílkovinami a kde je jich nejvíc

Zde je pět nejčastějších mýtů a omylů o rostlinné stravě, které vás třeba pobaví a snad i poučí:

1. Rostlinná strava je nudná a málo pestrá

Není. Jídel bez masa je spousta a problém je jen v tom, že je neumíme uvařit. Často si je neumíme ani představit. Celé naše stravovací kultura se točí kolem masa a mléčných výrobků. Nebylo tomu tak ale vždycky a tradičně bylo naše jídlo převážně rostlinné. Nenechte se tedy zmást – rostlinná strava nemusí být vůbec nudná!

2. Rostlinná strava je drahá

Dalším častým mýtem je, že rostlinná strava je drahá a pro běžného člověka nedostupná. Opak bývá pravdou. Rostlinná strava může být ve skutečnosti neuvěřitelně cenově dostupná, zejména pokud se zaměříte na nákup sezónních produktů a primárních potravin, jako jsou obiloviny a luštěniny. Navíc vaření doma je obecně levnější než stravování venku, takže přípravou vlastních rostlinných jídel můžete ušetřit ještě více peněz. Já obvykle vařím dvě až tři porce oběda s rozpočtem do sta korun. Veliký hrnec luštěninové polévky se zeleninou uvaříte do padesáti korun. A hlavní jídlo bude podobně levné, nebo jen o trochu dražší ve chvíli, kdy do něj přidáte zdroje bílkovin jako jsou seitan, tempeh nebo tofu.

3. Rostlinnou stravu je obtížné dodržovat

Někteří lidé si myslí, že rostlinná strava je příliš omezující a je těžké ji dlouhodobě dodržovat. Může to být náročné. Zvyk je železná košile a pokud si vyloženě užíváte těžké, masité pokrmy, může být přechod na rostlinnou stravu obtížný. Stejně jako u jiných diet je klíčem k úspěchu najít rovnováhu, která vám bude vyhovovat a bude odpovídat vašemu životnímu stylu. Pokud rádi vaříte a experimentujete s novými recepty, může vás rostlinná strava neuvěřitelně naplňovat. Navíc existuje spousta chutných rostlinných svačinek a pochoutek, které vás mezi jídly zasytí. Zkuste masitá jídla nahrazovat postupně a třeba to dotáhnete k tomu, že budete jíst maso jen 2 dny v týdnu. A pak třeba jednou za dva týdny. Cílem nemusí být vynechat maso úplně.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

4. Rostlinná strava je nezdravá

Často mi někdo omete o hlavu, že jako ultra běžec nemůžu bez masa a živočišných bílkovin fungovat. Můžu. A celkem bez problémů. Funguju takhle téměř 30 roků a z toho víc než 12 roků běhám ultra. Ve skutečnosti může být rostlinná strava neuvěřitelně zdravá a poskytuje všechny živiny, které vaše tělo potřebuje ke správnému fungování. Rostlinná strava má vysoký obsah vlákniny, vitamínů a minerálů a může pomoci snížit riziko chronických onemocnění, jako jsou srdeční choroby, cukrovka a rakovina. Nemusíte se bát nedostatku bílkovin a esenciálních aminokyselin nebo tuků. Stačí si jen pohlídat dostatečně pestrou stravu složenou ideálně z luštěnin, obilnin, oříšků, semínek a zdrojů bílkovin jako jsou seitan nebo tempeh. Nenechte se tedy zmást – rostlinná strava může být stejně zdravá (ne-li zdravější) jako tradiční strava založená na mase.

5. Rostlinná strava je určena pouze pro vegany a vegetariány

Někteří lidé si myslí, že rostlinná strava je určena pouze pro vegany a vegetariány. Ani tohle nemusí být pravda. Z výhod rostlinné stravy může těžit kdokoli bez ohledu na své stravovací preference nebo omezení. Ve skutečnosti se mnoho lidí, kteří nejsou vegany ani vegetariány, rozhodlo zařadit do svého jídelníčku více rostlinných potravin kvůli zdravotním přínosům a ekologické udržitelnosti. Nebojte se tedy rostlinnou stravu vyzkoušet – není jen pro vegany a vegetariány!

29. 1. 2023 8 komentáře
6 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Razantní zdražení oblíbené sociální sítě a žena, která překonala běžecký rekord. Novinky ze světa sportu jsou tu

od Karel Holub 25. 1. 2023
autor Karel Holub

Zařízení, které bude hlídat fair-play na závodech triatlonistů, cyklista, který se projezdil z obýváku až do profi stáje, závod v tunelu, běžecká rekordmanka a zdražení oblíbené běžecko-cyklistické sociální sítě. Přečtěte si pelmel novinek ze světa sportu.

FKT na nejvyšší vrchol jižního pólu

Fernanda Maciel si nedávno střihla solidní běh proti kopci. Ten kopec se jmenuje Mount Vinson, jeho vrchol je ve výšce 4892 m nad mořem a nachází se v Antarktidě, přibližně 1 200 km od jižního pólu. Fernanda stanovila rekord v podobě nejrychlejšího známého času výstupu, který má hodnotu 6 hodin a 40 minut.

Fernanda se narodila roku 1980 v Brazílii a v roce 2018 se přestěhovala do Chamonix, kde pilovala svoje schopnosti a dovednosti na poli ultratrailových běhů. A že umí běhat, potvrdila na dalších kopcích, které patří do takzvaných Sedmi vrcholů, když si zapsala rekordní časy třeba na Aconcagua v Argentině nebo na Kilimandžáru v Tanzanii.

Pokus o zdolání Mount Vinson byl extrémně náročný, a to nejen kvůli vysoké nadmořské výšce, ale hlavně kvůli nízkým teplotám, které se pohybovaly mezi -30 a -50 stupni Celsia. Místy je navíc dost náročný terén, který vyžaduje spíše lezeckou techniku, než hbité nohy trailových běžců. Na vrcholu se dlouho neohřála a rovnou běžela zpátky dolů. Celá cesta pak trvala 9 hodin a 41 minut. Fernanda tak vlastně stanovila dva nové rekordy – výstup na vrchol a celková trasa (výstup a návrat).

Další cíl, který si Fernanda stanovila, je nejvyšší hora světa. Chce vyběhnout na Mt. Everest a stanovit nový rekord ve své kategorii. Budeme jí držet palce. Mimochodem, u nás v Česku je oblíbený FKT závod Prominentní vrcholy Lužických hor. Tady máte naši reportáž.

The Tunnel – 200 mil ve tmě

Vybíráte si závody podle toho, co cestou uvidíte? Tak pro vás by asi závod The Tunnel, který se běží v anglickém městě Bath, úplně nebyl. Jak název vypovídá, vede trať tohoto závodu tmou nepoužívaného železničního tunelu. A běží se opravdu dlouho, účastníci vybíhají a vracejí se na jednomílovém úseku podzemní cesty, dokud nedosáhnou 200 mil (320 km) a časový limit je 55 hodin.

Čiré šílenství, říkáte si možná. Organizátoři tomu ale říkají mimořádný test extrémní vytrvalosti a senzorické deprivace. Závodníci nesmí používat sluchátka ani běžecké hůlky a závod musí běžet bez podpory. Samozřejmě musí mít dobrou čelovku a reflexní prvky, protože se běží v tunelu, který je k dispozici chodcům a cyklistům v běžném provozu. Jestli vás tenhle závod zlákal, rezervujte si v kalendáři datum 31. března a vězte, že účastnit se můžou jen běžci, kteří už za sebou mají alespoň závod na 100 mil.

Za kolik bude Strava

Velmi oblíbená sportovní platforma a sociální síť Strava rozproudila živé debaty tím, že oznámila razantní zdražení předplatného svých prémiových služeb. Doba je složitá, zdražuje ledacos, není nic divného, že zdraží i Strava, která drží stejné ceny už řadu let. Jen je trochu divné, že ani Strava samotná zatím není úplně transparentní v tom, jaké nové ceny vlastně budou.

Někteří uživatelé zaznamenali navýšení měsíčního předplatného téměř na dvojnásobek, zatímco jiní vidí stále stejné ceny. Strava zdražení příliš nekomentuje. Zveřejnila sice vyjádření, že změna ceny se týká vybraných zemí a regionů (Česko mezi nimi zatím není) a že nové oficiální ceníky budou teprve zveřejněny.

Tak se nechme překvapit, kolik vlastně bude Strava stát a jestli se bude případné zdražování týkat i českých uživatelů.

Jen jednou týdně!

Už ti neuteče žádný článek ani novinka. To nejdůležitější o běhu, cyklistice a výživě z RUNGO.cz 1x týdně u tebe ve schránce.

Děkujeme za přihlášení k odběru nových článků.

RaceRanger hlídá jízdu v háku

Jízda v háku je u většiny triatlonů zakázaná a může závodníky stát nepříjemnou penalizaci. Jenže posuzování jízdy v háku je závislé na rozhodčích a v minulosti jsme byli svědky mnoha rozhodnutí, která zvedla fanoušky ze židle. Chybám a subjektivnímu posouzení by mělo zabránit zařízení RaceRanger, které se začne oficiálně používat na závodech.

Prvním závodem, kde RaceRanger bude plnit svojí hlídací roli, je Tauranga Half na Novém Zélandu. Zařízení navrhli dva bývalí profesionální triatleti a testování běží od roku 2021. Světová triatlonová asociace si od použití zařízení slibuje vyšší úroveň fair play a to hlavně u delších triatlonů, kde jízda v háku nebo její penalizace může opravdu významně ovlivnit výsledky.

Ze Zwiftu do profi pelotonu

Jay Vine je cyklistický fenomén, který se díky virtuální platformě Zwift probojoval z amatérského cyklisty do profi stáje a aktuálně jezdí za grand tour tým UAE Team Emirates. Jay se v roce 2021 zúčastnil Zwift Academy, což byla soutěž, do které mohli přihlásit uživatelé Zwift z celého světa. Jay tuhle příležitost chytil za pačesy a vyhrál. Odměnou mu byla smlouva s profi týmem (tehdy) Alpecin-Fenix.

Jay Vine se v profi pelotonu velmi dobře uchytil a byl výraznou postavou i na závodech jako je Tour of Norway nebo dokonce legendární Vuelta, kde vyhrál hned 2 etapy. A rok 2023 zahájil velmi vydařenou účastí na australské Santos Tour Down Under. Závod ovládl a vyhrál, a to i přesto, že se mu nepodařilo vyhrát ani jednu etapu. Předvedl ale konzistentní výkon a vzal si celkové prvenství.
A pak že „hraní videoher“ k ničemu nevede.

25. 1. 2023 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás