101. stránka – RUNGO.cz

Jak vybrat první silniční kolo? Vše, co potřebujete na začátku vědět

od Magdaléna Ondrášová 24. 6. 2020

O tom, zda cena odpovídá kvalitě a jestli je to kolo právě pro vás, napoví to, že jsou komponenty ze stejné řady, z jakého materiálu je sloupek vidlice i to, jak k vám přistupuje prodejce. Když byste kupovali auto, také byste si předem něco zjistili a chtěli znát signály, při kterých zpozornět. S odborníkem Jiřím Janouškem se podíváme na to, jak dobře vybrat své první silniční kolo.

Vybrat silniční kolo je komplexní téma, na které nejde odpovědět stylem kupte pouze toto a tohle nekupujte. Pojďme si téma rozčlenit a věnovat mu více řádků. Odměnou za vaši trpělivost bude, že do obchodu půjdete už základně obeznámeni a poznáte i to, zda vás prodejce nechce tak trochu opít rohlíkem. A to i díky Jiřímu Janouškovi, majiteli firmy zastupující italské a holandské cyklistické značky kol a komponent. Na kole aktivně jezdí a amatérsky závodí již 20 let.

A prý že se řešit nemá, i barva hraje roli!

Na začátku bychom si měli ujasnit jedno klišé, abychom se s ním dále zabývat nemuseli. Je jasné, že s barvou kola nikdo poradit nepotřebujeme. Je to osobní preference a pravděpodobně i jediné, v čem máme jasno už na první pohled. Na barvě záleží, neboť kolo nekupujeme na jednu sezónu a pokud si chceme cyklistiku užívat se vším všudy, měli bychom své kolo milovat a musí se nám líbit. Teď přichází velké ALE. Řešte ji až na konec.

Vyberte si kolo, které bude splňovat vaše technické požadavky a jízdní vlastnosti, pak teprve vybírejte z barev, která se vám u daného modelu líbí nejvíce. Mírně slevit na barvě za cenu toho, že vám stroj padne a splní vaše požadavky, je jednak jednodušší a konečný výsledek bude mnohem více uspokojující a trvalejší. Jak říká Jiří Janoušek: „Mít krásné červené kolo, ze kterého vás po hodině a půl budou bolet záda vlivem toho, že tam nejste schopni dosáhnout správného posedu, radost nepřináší.“

Sloping
Dříve byla rámová trubka vodorovná. Aby se rámy staly tužší a pracovala víc sedlovka a dosahovalo se požadovaných vlastností, začala se horní rámová trubka sklánět. Odtud sloping – slope znamená anglicky svah. Na rámové trubce se časem začaly tvořit i oblouky, aby pohlcovala vibrace.

Velikost a co od kola očekávám aneb geometrie základ všeho

Zapomeňte na výšku postavy lomeno zázračný vzoreček. Takový výběr byl možný v době, kdy velikosti odpovídaly danému rozměru na rámu a rámy byly relativně srovnatelné. Dnes máme na výběr mnoho geometrií rámů, které nabízí různé posedy, jízdní vlastnosti a hodí se pro různé typy postav – a bohudík za to.

Nese to s sebou ale komplikaci při výběru modelu kola: „Je rozdíl, když své nadšení z cyklistiky budete projevovat občas o víkendu na 30 kilometrech, nebo míříte někam výš a chcete si pořídit něco, co vám teď sice bude přinášet radost, ale časem vám umožní i další sportovní rozvoj,“ upřesňuje Janoušek a dodává, „co se týče výběru velikosti, tam bych jednoznačně doporučil poradit se s odborníkem.“ Neexistuje totiž jednotná tabulka a i napříč jednou značkou můžete mít různé velikosti kola v závislosti na modelu. Záleží právě na geometrii rámu i vašich různých tělesných dispozicích, délce trupu, nohou, jak jste ohební atp. Odborník vám pomůže vybrat model, který bude splňovat vaše potřeby a současně bude vhodný pro váš typ postavy. To jsou věci, které podle Janouška od sebe nelze oddělit.

Sportovní nebo hobby rám?
Sportovní rámy mají jiný posed, jsou tvrdší, méně tlumí vibrace, jsou akční, citlivé na řízení, přesné, každý pohyb vám okamžitě vrací odezvu. Rámy pro začínající a hobby jezdce jsou méně citlivé, odpustí více chyb, lépe vedou stopu ve smyslu, že jsou stabilnější, úhly mají jinak položené a jsou vesměs kratší.

Šikovný prodejce vám prodá cokoliv. Stále si opakujte, co vy od kola čekáte

„Jsou silniční kola, která jsou zaměřená víc závodně, agresivně, mají k tomu uzpůsobený posed, zejména jeho délku a výšku hlavové trubky, a pak jsou kola, která jsou primárně určená pro pohodlí, posed mají kratší s vyšší hlavovou trubkou, mají položenější úhly, aby bylo kolo stabilnější, mají karbon udělaný tak, aby více pohlcoval vibrace, nazýváme to silniční endurance, takové all-round kolo,“ říká Janoušek a doporučuje zainvestovat a nechat se takzvaně „nafittovat“, změřit posed na míru od naprosto nezávislého člověka. Nabízí to specializovaná centra, případně větší prodejny. „Jsou schopní vám nejen doporučit sedlo, ale říct i rozměry rámu, které máte mít, dokonce že například u značky Specialized potřebujete u tohoto modelu takovou velikost, pokud si vezmete Cannondale tento model, tak takovou velikost. Mají databázi světových značek a rámů v počítači a podle toho, jaký vám nastaví posed, dokáže vám takový odborník vybrat nejbližší vhodné typy kol.“ Ne vždy ale daný model může být ve vaší velikosti dostupný. Některé se vyrábějí s menšími velikostními rozestupy, některé modely s většími a je otázkou, zda se zrovna pak do toho ideálního trefíte.

„Pokud kolům nerozumíte, šikovný prodejce má v zásobě stále dostatek argumentů, aby vás o daném kole přesvědčil, a vy se pak rozhodnete podle toho, co on chce,“ upozorňuje Janoušek na úskalí nákupu „je schopný vás přesvědčit, že kolo o dvě čísla větší nevadí, že se to vyřeší kratším představcem.“

Dívejte se, zda je kolo osazeno kompletní sadou

„Často výrobci uvádějí, že model je na sadě 105 nebo Ultegra od Shimana, ale když se podíváte blíž, zjistíte, že z Ultegry jsou tam možná páky a přehazovačka, ale že brzdy a kliky jsou tam nějaké jiné, většinou od výrobce třetí strany“ varuje Janoušek s tím, že osobně by rozhodně kupoval osazení, které je jednotné, protože výrobce sad má komponenty přizpůsobené k sobě. To ale není jediné, co o sobě nekompletní sada napovídá. „Ono to k sobě asi fungovat bude, ale nemusí tomu být ve stejné kvalitě, jako když je to komplet z jedné sady. I z hlediska další prodejnosti kola to není šťastné.“

Kolo jako celek se skládá ze čtyř věcí
Rámová sada (rám, vidlice, sedlovka). Kola (zapletená). Komponenty (řídítka, představec, sedlo, omotávka). Sada (veškeré pohyblivé záležitosti).

Jaké prvky taková sada má?

Sada jsou veškeré pohyblivé záležitosti, které zajišťují brzdění, šlapání, přehazování: páky za které to držíte (brzdící a řadící), brzdy (kotoučové, ráfkové), kliky, přehazovačka, kazeta, řetěz, kabeláž a tak dál.

Váha kola: dívejte se, kde se ušetřila

Ačkoliv vám prodejce bude něco tvrdit, nechte si kolo převážit. „Váha daná v katalogu může být pro vás zavádějící, pokud je ve velikosti S bez pedálů a vy si kupujete L s pedály – pak se divíte, proč to má o dvě kila víc,“ přidává další tip k nákupu kola odborník. Pokud budete srovnávat kola a vybírat, nechte si je převážit.

„Je takové dobré pořekadlo, že kola dělají kolo.“ Jiří Janoušek vysvětluje, že u váhy kola je důležité, kde se ušetřila. Z fyziky víme, že to, co se točí, potřebuje energii k akceleraci. Pokud budete mít lehký rám, ale obyčejná těžká zapletená kola, tak se na něm bude při stejné váze jezdit hůř než na kole, kde rám bude klidně i hliníkový (trošku těžší), ale budete na něm mít špičková kola. Výsledný pocit bude výrazně lepší. „Stejně tak to řeším se zákazníky, když si kupují karbonová kola. Pokud se dívám na celkovou váhu setu, musím zjistit, čím je dosažena. Pokud je ráfek vysoký a těžký a ušetřilo se to na nábojích, které se netočí na obvodu, neobíhají, točí se jen na místě, tak celková váha kol je sice nízká, ale pro akceleraci a jízdu na silnici mi to nepomůže. Naopak když budu mít těžké náboje ale lehký ráfek, tak ta kola budou při stejné váze mnohem živější.“

Kolo jako celek

Je dobré koupit kolo s vyváženou skladbou komponent, případně kupovat s výhledem vylepšení. V případě, že teď potřebujete ušetřit, ale s tím, že za rok si budete moct koupit lepší zapletená kola, tak si zvolte lepší rám s dobrým osazením. Ušetříte na zapletených kolech s tím, že je do budoucna vyměníte. Pokud to neplánujete a chcete na něm několik let jezdit bez toho, abyste museli investovat dál, tak je kolikrát lepší vzít si kolo na Shimanu 105 místo Ultegry ale s lepšími zapletenými koly a Jiří Janoušek přidává příklad: „Vybírám si kolo kolem 50 tisíc a budu chtít už karbon, tak tam by měla být sada aspoň 105 nebo lépe Ultegra u kol s ráfkovými brzdami a měla by tam být zapletená kola, která už dosahují adekvátní úrovně. To znamená, že samostatně se prodávají za 10 až 15 tisíc korun. Pravděpodobně budou hliníková a jejich váha se bude pohybovat kolem 1 600 až 1 800 gramů, to je takový zlatý střed.“ Paradoxně na mnohem dražším kole můžete najít obyčejná levná kola, ale i to má svoji logiku. Špičkové kolo kupujete s tím, že si ho osadíte drahými závodními koly, které už doma máte a nechcete zbytečně zvyšovat jeho cenu dalšími špičkovými koly.

Dámské, pánské, juniorské
Rozdíl mezi dámským, pánským a juniorským kolem? Ženy mají sice jiné proporce než muži a rám je jinak specifikovaný, ale není to dogma, je to trochu marketing. I dámě může vyhovovat pánský rám. Junioři mají především kolo jinak zpřevodované, aby šetřili klouby.

Jak poznám kvalitu zapletených kol?

Váha není jediné vodítko, byť je jedno z nejdůležitějších: „Neplatí to absolutně, ale na první pohled se kvalitní kola dají poznat podle toho, že používají dráty s přímou hlavičkou (viz foto níže). Ta s dráty zahnutými do klasického náboje budou nejspíše těžká a měkká.“ I levné kolo se pro laika může tvářit jako hogo fogo. Cena ale také může napovědět, jelikož zde panuje velká konkurence, a proto cena obvykle odráží kvalitu. Proto se u kompletního kola ptejte, kolik by samotná zapletená kola stála. Jak si kvalitativně stojí vůči zbytku kompletního stroje poznáte cenovým poměrem a odborník dává příklad: „Pokud kolo v hodnotě 50 tisíc bude osazeno koly, které se na běžném trhu pohybují okolo tří až čtyř tisíc, tak pokud to není ten případ, kdy si je chci později vyměnit, úplně bych do toho nešel.“ Zapletená kola by měla z celkové ceny kola dělat zhruba 15 až 20 procent. „Pokud budu mít kolo za 50 tisíc s kvalitními koly např. od DT Swiss za cca deset tisíc, tak je to naprosto vyvážená kombinace.“

Kvalitu zapleteného kola dělají ráfky, dráty a způsob vypletení. Zapletené kolo se chová jako tuhý přenašeč síly, kterou vyvíjíte při šlapání, a pokud při tom přenosu dochází ke ztrátám (ať už vlivem toho, že je měkký ráfek a ten se kroutí, nebo máte dráty, které nepřenáší dobře sílu od náboje, nebo je to celé těžké), tak je fyzika neúprosná a kola vám snižují požitek z jízdy. „Dobré kolo má mix protichůdných vlastností, jsou lehká, jsou tuhá a jsou odolná. Tyto tři vlastnosti jdou často proti sobě a hledáme u nich nejlepší balanc.“

Karbon nutně neznamená „lepší“

V rámci hliníku i karbonu se bavíme o široké škále kvality materiálu, která se překrývá. Jako laik to ale nepoznáte. Při nákupu první silničky se pohybujete na finanční úrovni, kdy pravděpodobně sáhnete po lepším hliníku nebo horším karbonu. Jak říká Jiří Janoušek, bránit se je těžké: „Nedoporučuji kupovat silniční karbonové kolo pod nějakých 35 tisíc, protože ve většině případů není kvalitní. Je tam víc epoxidu a laminátu než karbonových vláken a ten rám ve výsledku pak ani není lehčí, protože aby fungoval, musí to nahradit masou materiálu a pak to kolo neplní, co má.“ Když tedy vidíme podezřele levný karbon, je ten signál jasný. Ale jak poznat u drahého hliníku, že cena není jen naražená? „U hliníku se to dá poznat z provedení detailů a na rámu je napsané, z čeho je vyrobený. Pokud není, už to je špatně. Kvalitu označené slitiny si jednoduše dohledáte na internetu. A je tam označený i výrobce toho materiálu a renomovaný výrobce svůj kvalitní materiál rád označí. Jde tam i vyčíst, kolikrát je rám zeslabovaný, to ve výsledku znamená nižší váhu při zachování mechanických vlastností a takový hliníkový rám může vážit i jen 1 300 až 1 400 gramů, což je srovnatelné s méně kvalitním karbonem. Bývají tam hezky opracované zabroušené sváry, pěkně integrované patky, kvalitní hliníkový rám mívá vidlici z karbonu.

Signály, při kterých zpozornit

Nekvalitní karbonové kolo můžete odhalit podle hliníkového sloupku (viz foto). Nechejte si sundat představec a podívejte se. Pokud někdo tvrdí, že kolo má karbonovou vidlici, měl by být z karbonu také sloupek vidlice.

Zaměřte se také na to, z jakého materiálu je sedlovka. Ta karbonová dokáže sama o sobě zpohodlnit jízdu. „Když budete mít karbonový rám s hliníkovou sedlovkou, tak se mnohdy dostanete na horší pohodlí, než když je to naopak.“ Jak je to možné? Zatím co hliník je sám o sobě prakticky nepružný kov, karbonové vlákno lze uplést do pleteniny s požadovanými vlastnostmi, přestože samo osobě je tvrdé v tahu. Existují různé pleteniny s vyšší či nižší pružností, které také různě pohlcují vibrace, o které nám u sedlovky jde především.

Často mají prodejci hotové sestavené kolo, je tam omotávka, zařezaný krk, jen prodat a odjet. „Ti lepší prodejci krk buď nezařezávají, anebo vám tam nechávají dostatek podložek, protože vy si potřebujete vybrat nejen velikost, ale i posed,“ jmenuje Janoušek další věc, na kterou byste se měli při výběru kola zaměřit s tím, že dobrý prodejce vám krk nastaví podle vašeho fittingu nebo si vás naměří, nechá vám tam prostor a řekne, že to zaříznete, až se vrátíte třeba po 400 kilometrech na garančku podle toho, kde se vám to osvědčilo. I tak poznáte, zda chce prodejce prodat a poslat vás pryč, nebo to myslí s výběrem kola vážně.

Další věc jsou převody. Pokud začínáte, vyplatí se volit lehké, což dneska už prý není problém: „Všechna levnější silniční kola mají dvojpřevodník, téměř všechna mají compactdrive, většinou 50 na velkém a 34 zubů na malém, vzadu kazetu s alespoň 28 zuby, lépe 30 nebo 32,“ doporučuje Janoušek s tím, že větší rozsah převodů se vždycky hodí, když člověk začíná a nemá takovou fyzickou kondici. Není problém si později koupit kazetu jinou, to není vysoký výdaj.

Brzdy kotoučové a ráfkové

Spousta výrobců upouští od starších ráfkových brzd a nastupuje výrobu kotoučových. Kola s ráfkovými brzdami se proto snaží vyprodat, a mají tak mnohdy zajímavou cenu. Pokud investujete do kola v cenové hladině 50 tisíc, tak už se dívejte po kotoučové variantě, a to s hydraulikou (nikoliv lanky). Pro hobíka jsou kotouče velkým přínosem, co se jízdních vlastností týče. Je tam lepší ovladatelnost a můžete si tak víc dovolit. Začít brzdit později, a i s mokrem se brzdný účinek téměř nemění. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena, servisní nároky a hmotnost, která se zvýší cca o půl kila, jelikož s kotouči dostanete i pevné osy, což zase nese ale tužší rám a lepší jízdní vlastnosti.

S kotoučovými brzdami se obvykle nese otázka elektronického řazení (ale to už se bavíme o kolech obvykle za 70 a víc tisíc korun, pokud se tedy nebavíme o kolech z druhé ruky), protože by páky jinak byly moc mohutné, musely by mít v sobě nádobku na hydrauliku i mechanismus řazení. Pokud máte tedy kotoučovky a elektroniku, váha i úchop jdou dolů. Elektronické řazení je navíc velmi pohodlné a bezpečné, jelikož nemusíte nijak měnit úchop řídítek a lehkým pohybem prstů přeřadíte. Obzvlášť ženy s krátkými prsty to ocení.

Na co se tedy zaměřit? „Z jakého materiálu je vyrobený rám, vidlice a sedlovka, rozhodnout se, zda preferuji cenu nebo dlouhodobou užitnost, protože levnější kola s ráfkovými brzdami se později budu hůř zbavovat, u prodejce se dívat, jak ta kola nabízí a přistupuje k výběru velikosti, rozhodnout se, zda chci kotoučové brzdy a já bych v cenách kolem 50 tisíc korun už doporučil do nich jít,“ říká Janoušek a dodává, že není třeba naopak tolik řešit, zda jsou karbonová nebo hliníková řídítka. „Sledujte, na jaké sadě je kolo postaveno a zda je kompletní nebo jsou tam komponenty třetí strany. Zajímá vás kvalita zapletených kol.“

Sedlo
Sedlo z výroby na krátké vyjížďky stačí a je třetinová pravděpodobnost, že vám sedne úplně. Ve většině případech ale nesedí a je třeba vybrat nové. Obzvlášť, plánujete-li na něm trávit víc jak dvě hodiny v kuse.

A kde se láme cena, kdy si nepořizovat dobrý hliník, ale už jít do karbonu? Jiří Janoušek říká, že je to značka od značky, je třeba si uvědomit, zda právě neplatíme i za tu značku. Proto budeme konkrétní a ptám se ho, jak je to u značky ISAAC „U značky ISAAC je to jednoduché, my neděláme kola pod 35 tisíc, to znamená, že máme jediný hliníkový rám, který je špičkový. Obecně bych řekl, že karbonové silničky, které stojí 30 tisíc, nebudou posazené na nějakém top materiálu a sice už to nebude šmejd, ale pořád bych si raději koupil výborný hliník s dobrou výbavou než ošizený karbon. Nad tuto cenu už se to začíná lámat a mohu zvažovat karbonové kolo se základnější výbavou, kterou ale časem vylepším. Zrovna tato cenová hranice je velmi ošidná. Když za mnou přijde zákazník s tímto rozpočtem, řeknu, přidejte deset a dostaneme se úplně někam jinam.“

Co mě to bude stát?
Kolo na víkendové vyjížďky – 15 tisíc korun. Kvalitní silniční kolo – pod 25 až 30 tisíc se nedostanete. Kolo se závodními ambicemi do budoucna se pohybuje okolo 50 tisíc korun.

24. 6. 2020 0 komentáře

Ostatní sporty Trénink

Můj první triatlon III: Tréninkový plán, neopren a rady

od Barbora Topinková 23. 6. 2020

autor Barbora Topinková

Třetí měsíc tréninku na CITY TRIATHLON v Karlových Varech je tu a léto před námi, čas skočit si nikoliv na pivo, ale do vody. Zaměříme se na plavání, ale běh ani kolo neopustíme. Koneckonců, co je příjemnějšího, než si zaběhnout v letním podvečeru k rybníku a pěkně si zaplavat?

Prsa nebo kraul?

„Jdete-li do prvního triatlonu, nemá cenu lámat rukama nad tím, že tzv. ´neumíte plavat´. I když plavete špatně, pořád proplavete dvacet minut, ale na kole strávíte na trati dvojnásobek a při běhu to bude také delší doba. Vaše šance vylepšit si výsledek v druhých dvou disciplínách je tedy větší a tomu je třeba uzpůsobit skladbu tréninku. Začátečníkovi stačí věnovat plavání dvě až tři hodiny týdně a větší důraz klást na posun v cyklistice a běhu.

Plavání je vysoce důležité pro elitní závodníky na soutěžích ITU nebo olympiádě, které jsou navíc hákové. Pokud nevyplavete s první skupinou a nevejdete se do cyklistického balíku, kde si závodníci pomáhají, může pro vás závod skončit. Tohle ale není váš případ,“ říká Josef Rajtr, trenér ČTA. Většina lidí nemá plaveckou historii, tedy dle slov pravověrných plavců se chodí víc koupat než plavat a zvládá kraul spíše vycházkově nebo vůbec. Podle toho uzpůsobíme trénink i závodní strategii,“ říká náš trenér Josef Rajtr. Kraul je nejrychlejším plaveckým stylem, tedy pokud jej ovládáte. Střídáte paže, máte díky poloze ve vodě minimální odpor, takže pokud jej alespoň trochu umíte, zapracujte na tom, abyste co největší část trati odplavali tímto způsobem. Vyplatí se to!

Promeškali jste články? Seriál Můj první triatlon najdete zde.

Samozřejmě, pokud kraul neumíte vůbec, nemá smysl s ním teď začínat, protože za dva měsíce vás jej nikdo nenaučí. Není ale třeba se cítit méněcenný! „Při triatlonu se plave „volný styl“. Což platí doslova, takže omezení není žádné! Pokud budete ouškem plavat nejrychleji na světě, klidně tento styl aplikujte,“ dělá si legraci náš trenér. Soustřeďte se na jiný plavecký styl, pravděpodobně prsa. Tak jako jsou závodníci, kteří si čechrají ego a kopce nesmyslně vyjíždějí na nejtěžší převod, jsou i lidé, kteří se budou snažit plavat kraulem, i kdyby styl prsa byl efektivnější a rychlejší. Nedělejte to, nemá to smysl. „Stejně tak je nesmyslné myslet si, že z prestižních důvodů musíte dýchat na tři nebo čtyři záběry. Dýchání na obě strany sice upravuje váš plavecký styl, ale v závodě si na něj v udýchanosti nemusíte vzpomenout. Nerozpakujte se dýchat na svou přednostní stranu a na každý druhý záběr,“ radí Josef Rajtr. Objektivně si změřte, zda např. 400 metrů uplavete rychleji kraulem nebo jiným stylem, a pak se rozhodněte, jak budete plavat v závodě.

Důležité doporučení – plavání se nikdo korespondenčně nenaučí! U plavání je ze všech tří disciplín triatlonu nejdůležitější alespoň občas přizvat na trénink trenéra, který vám poradí se stylem, opraví špatné pohybové návyky apod. Proto, pokud se rozhodnete v triatlonu pokračovat i po svém debutu, neváhejte se přihlasit na kurz nebo si zaplaťte lekci.

Výhodou plavání je to, že plavecký trénink můžete zkombinovat s jakýmkoli jiným tréninkem. Ideální je zařadit plavání třeba ráno ve volnějším dni, po předchozím náročném tréninku. „Zkušenější plavci určitě zahrnou do svého tréninku technická cvičení, plavání s deskou nebo piškotem mezi nohama, slabší plavci se spíše soustředí na to, aby prodlužovali vzdálenost, kterou jsou schopni uplavat kraulem. Doporučuji plavat v kratším bazénu, tedy 25m a to tak, abyste v celém úseku udrželi kvalitní plavecký styl. Plavat v kuse 700 metrů s tím, že se v polovině málem utopím, nedává smysl,“ radí trenér.

Neopren – mít či nemít?

Na svém milovaném triatlonu nenávidím jen dvě věci – ranní vstávání a oblékání neoprenu. Při soukání svého těla do gumového oblečku, ve kterém sama sobě připomínám spíš přecpaného tučňáka než útočící štiku, volám na pomoc střídavě všechny svaté a komorníka. Mokrý jej na sebe nesoukejte a v parném dni se na něj raději vykašlete rovnou. Protože nám ale závody posunuli až na září, kdy už nemusí být třicet stupňů a jasno, neopren se může hodit. Někdy.

Pozvánka na Rungo tréninky
Od začátku června, v rámci skupiny RUNGO výběhy pro začátečníky, běháme i my triatlonisté začátečníci tréninky, které nám píše Josef Rajtr. Vzhledem k oteplení bude v červenci možnost zaplavat si společně na otevřené vodě v Šáreckém Džbánu. Sledujte události FB stránky ZDE.

„Rozmyslete si, jakou vzdálenost poplavete opravdu kraulem. Z toho pak vychází vaše rozhodnutí, zda neopren použijete, nebo ne. Neopren je uzpůsoben kraulařskému stylu, má slabší materiál v ramenou a pažích a tlustší na stehnech a nohou, takže ve vodě výrazně nadnáší. To ocení především slabší plavci, kterým nohy při kraulu padají dolů. Na druhou stranu, prsové nohy v něm plavat téměř nelze, a pokud bude ve vašem způsobu zdolávání plavecké části dominovat styl prsa, neopren si neberte,“ radí Josef Ratr.

Dodám k tomu vlastní zkušenost – plavecký neopren nadnáší nohy a tělo tak, že si v případě plavání pomocí prsou budete připadat jako ten žralok ze vtipu o tom, jak snědl policajta, co měl tak dutou hlavu, že se měsíc nemohl potopit. Rychlost vašeho plavání se výrazně sníží oproti stavu bez neoprenu a to i přes možný počáteční teplotní diskomfort. „Proto radím, aby se triatlonisté každé ráno otužovali studenou vodou. Nebude to pro ně při závodě v nepříhodných podmínkách takový šok. Nicméně vaše tělo se i při plavání brzo zahřeje a nemusíte se tedy bát,“ doplňuje trenér.

Neopren si na první závod nemusíte kupovat, existují půjčovny triatlonového vybavení, kde jej na pár dní seženete s půjčovným v rozmezí několika stokorun do tisícovky. Jen je potřeba si jej zarezervovat relativně včas, protože sezóna je letos krátká a nabídka omezená. „Pozor si dávejte při oblékání i svlékání, neopren je náchylný k natržení nehtem. Hodně lidí proto používá při oblékání rukavičky. Až si jej oblečete, vejděte na chvíli do vody, nechte jej naplnit vodou a usaďte si jej na těle. Při výlézání z vody po plavecké části je pak dobré zvednout lem u krku a nechat do neoprenu natéct vodu. Bude se vám v tom kalupu rychleji svlékat,“ doporučuje Josef Rajtr a dodává, že rychlému svlékání pomáhá i namazání lýtek a předloktí indulonou. Tady pozor! Nemažte se sami – požádejte někoho ze svého doprovodu, nebo použijte jednorázové rukavice, např. ty od benzinky. Mastné dlaně jsou pro plavce neštěstím!

Především to ale chce cvik, čímž se dostáváme k našemu dalšímu domácímu úkolu:

Domácí úkol na červenec – jděte se koupat!

Plavání na volné vodě je jiná káva než brázdění 25m bazénu s čárou na dně. V případě mnohých jedinců, mne nevyjímaje, je to disciplína vpravdě orientační. Vzhledem k tomu, že dokážu každou rukou zabírat při kraulu jinak, až můj styl místy připomíná souboj Dr. Jekylla a Mr. Hyda, výrazně zatáčím při plavbě volnou vodou doleva. Možná to budete mít ze začátku podobně, proto vám doporučuji využít krásných letních dní a jít si zaplavat na tzv. volnou vodu.

Nemusí to nutně znamenat, že si najdete nejširší jezero v okolí a to v návalu hrdinského nasazení přeplavete. Plavte klidně podél břehu, je to bezpečnější. Pro ještě větší bezpečí (a taky jako schovku na klíče a peníze) si kupte bezpečnostní plaveckou bójku. Její výstražná barva na vás upozorní řidiče vodních skútrů a další vodní divočáky, ale buďte raději ostražití i tak. Nemáte přednost. Na břehu si vytyčte vzdálený cíl, slunečník, dům, kostelní věž, výrazný strom a na ten se snažte plavat. Nedívejte se na něj pořád, jen občas zvedněte hlavu a zkontrolujte svůj kurz.

Při závodě takto poplavete na vzdálenou bójku, a i když je pravda, že můžete plavat za zkušenějším závodníkem, bývá lepší směr kontrolovat po své ose, abyste si zbytečně nenaplavali. Po ukončení plavecké seance jako správný triatlonista vyběhněte z vody a zkuste si běžet po břehu cca sto metrů. Uvidíte, jak moc vás utahá, když plavete, místo abyste se jen koupali.

Tréninkový plán na červenec naleznete na druhé straně >>>

23. 6. 2020 0 komentáře

Inspirace

Běžecké profily na Instagramu: sledujete je?

od Magdaléna Ondrášová 22. 6. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Přinášíme pár tipů na humorné či inspirativní běžecké instagramové profily, které nás zaujaly. Podívejte se, zda právě tyto nejsou váš šálek kávy a inspirujte ostatní tím, co sledujete vy.

Instagram je plný inspirace a své profily má velká spousta osob, která dokáže podnítit vaši motivaci k pohybu a zdravému životnímu stylu. Je mezi nimi česká běžecká špička, ale i zahraniční účty oplývající humorem. Přinášíme několik tipů a budeme moc rádi, když nás i ostatní v diskuzi pod článkem a na Facebooku inspirujete účty, které sledujete vy. Nezapomeňte napsat také proč!

Runners Be Like…

Patříte mezi ty, kteří milují humor a umí si ho tropit i sami ze sebe? Profil @runnersbe sleduje už 127 tisíc uživatelů, tak jestli mezi nimi nejste, vyzkoušejte ho.

https://www.instagram.com/p/BlBD3fzFIN2/

Radek Brunner

Našeho z nejlepších ultramaratonců vůbec netřeba představovat. Radek Brunner na sebe v průběhu let upoutal pozornost nebývalými úspěchy, nedávno však kontroverzním ukončením virtuálního závodu Quarantine Personal Peak backyard, kde měl ambice vyhrát (psali jsme o něm zde). Nechcete promeškat důležité chvilky jeho běžecké kariéry? Dejte „sledovat“ @runner_cz.

https://www.instagram.com/p/B_8FqaGHMu5/

Road|Trail |Runners |Run

Tento profil buduje komunitu běžců a sleduje ho už 403 tisíc uživatelů. Najdete v něm střípky ze životů jiných běžců po celém světě a jedním z nich můžete být i vy, když ke svému postu označíte stránku @instarunners. Sledujte ho a dozvíte se, jak prožívají vášeň pro běh lidé z jiných krajin.

https://www.instagram.com/p/B_5MUnOgpMm/

Eva Vrabcová Nývltová

Naše skvělá maratonkyně Eva Vrabcová Nývltová porodila v dubnu holčičku Adélku a momentálně se dostává zpět do kondice. Její profil @evavrabcovanyvltova tak může být nyní inspirací právě ženám, které porod čeká, nebo se jako Eva k běhu nyní vrací.

https://www.instagram.com/p/CBpo-DrHc-W/

Jiří Homoláč

Nezmínit účet Brňáka Jirky Homoláče nejde. Jirka je velmi komunikativní a často dává ve svých stories účtu @jirihomolac prostor pro dotazy, a tak občas prozradí něco ze svého tréninku, což je obzvlášť pro nás hobíky zajímavé.

https://www.instagram.com/p/CAdQXMxHEmM/

Zdeňka Seidlová

Jestli neznáte účet této mladé nadějné atletky, rozhodně ho prozkoumejte. Kromě inspirace k běhu vás motivuje pohled na některé Zdeňčiny fotky zamakat v běhu také kvůli figuře. Zdeňka je navíc velmi milá a krásná bytost, zkuste kouknout na její profil @seidlovaz.

https://www.instagram.com/p/B8_NXX-hFQj/

Zaujalo nás:

Na svět se nedávno vyloupnul tento profil Čecha žijícího na úpatí francouzských Alp a to je náš poslední dnešní tip. Vášní hokejisty Romana Vondráčka, působícího za hranicemi, je vyběhnout na kopec, což v těchto končinách znamená značné stoupání. V účtu @behanivhorach můžete vidět videa z dobíhání na vrchol a nejedna běžecká duše u nich zaplesá. Účet sleduje zatím jen 108 uživatelů, zaujme vás?

https://www.instagram.com/p/CAcvi1BgH40/

Podělte se o vaše osobní tipy zde pod článkem nebo na Facebooku či Instagramu.

22. 6. 2020 0 komentáře

RUNGO závody Závody Praha

Proč srdcervoucí? Tento závod má svůj příběh. Staň na jeho startu

od Magdaléna Ondrášová 21. 6. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Jako hobík trénoval na těžký cyklistický závod. Psal o své přípravě, ale najednou přišel zlom. A to životní. Objevili mu díru v aortě a profesor Pirk po operaci řekl, že by se ze závodu nevrátil živý. Řeč je o Marku Odstrčilíkovi, šéfovi webu RUNGO.cz. Když si tehdy po operaci lízal rány, vymyslel na bězích Říčanským lesem tento web. Závod RUNGO srdcervoucí běh je vzpomínkou na to, že vždycky je pro co žít.

Aktualizace 19. 7.: změna termínu závodu na 7. listopadu.

Běžci si tento závod oblíbili pro jeho trať nádhernou podzimní přírodou smíšených lesů na dojezd z Prahy. Schází se tu ale běžci z celé republiky. Mají rádi tu rodinnou atmosféru a labužnický pozávodní raut. Kdo z vás ale ví, proč je tento běh srdcervoucí?

Základ příběhu už znáte. Když náhoda zachránila v roce 2010 Markovi život a dostal umělou aortu s chlopní, chvíli to vypadalo, že jeho sportovní a závodnická duše bude muset odejít do nuceného invalidního důchodu. Marek ale začal hledat příběhy lidí s podobným osudem, nechtěl se vzdát a podpořil ho i kamarád Honza Kužník, se kterým brázdil lesy v okolí Říčan, ve snaze běhat.

Lékaři měl však nařízený tepový limit, přes který nemohl jít a kterého bez nadsázky ze začátku dosahoval už jen tím, že vstal. Ale protože neuměl žít bez cíle, vysnil si maraton do roka a do dne. Těžce se prokousával kilometry chůze, ale časem si mohl dovolit i popoběhnout. A při hodinách tréninku snil o běžeckém webu, který bude inspirovat všechny lidi, kteří to potřebují, stejně jako to potřeboval on. Po roce tréninku slavil vítězství nad svým osudem a s Honzou zaběhl soukromý maraton Říčanským lesem.

RUNGO.cz skutečně v září 2013 vzniklo a časem začalo pořádat závody. Bylo jen otázkou času, kdy vás bude chtít „otec“ myšlenky Rungo zavést na cesty a pěšiny, kterými sám běhával a dodnes běhá, kdy vám bude chtít ukázat tu krásu jeho oblíbené tratě.

A tak vzniknul v roce 2018 první ročník srdcervoucího běhu. V roce 2019, kdy jsme si jako redakce odskočili do projektu iSport LIFE, jsme ho pořádali pod touto hlavičkou a letos s radostí oznamujeme, RUNGO srdcervoucí běh je zase náš a těšíme se na vás, až se tam setkáme, uvaříme vám horkou kávu a pokecáme. Tak přijďte, podpoříte tím naše fungování. Děkujeme!

Trasa a registrace

7. listopadu na vás čeká devět kilometrů lesy, převýšení 140 metrů, obíhání krásného rybníku Marvánku a přátelská atmosféra. Na krku se vám bude v cíli houpat tradiční voňavá perníková medaile a nohy se budou tetelit radostí.

Chcete vědět podrobnosti? Přečtěte si propozice. Chcete se přihlásit?

Přihlaste se!

Za cenu 333 korun vás čeká vše, co jsme slíbili výše a profesionální čipová časomíra. Chcete podpořit Rungo ještě víc a odnést si originální památku z dílny výtvarnice Mariany Fracové? Zaplaťte 666 korun a ve startovním balíčku bude toto tričko:

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Partnerem závodů je GARMIN.

21. 6. 2020 0 komentáře

Běžecký trénink Trénink

Předkopávání: náročnější prvek běžecké abecedy

od Magdaléna Ondrášová 20. 6. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Naučte se cviky běžecké abecedy s trenérem Janem Pernicou pomocí videa. Zařaďte je do tréninku a zlepšete tak svůj odraz, došlap i běžecký styl.

V minulých dílech jsme se naučili cvik liftink a skipink a zakopávání. Dnes vám ukážeme předkopávání a naučí vás ho kdo jiný než atletický a kondiční trenér Vysokoškolského sportovního centra (VSC MŠMT), trenér reprezentantů ČR a SR v bězích na střední a dlouhé tratě, Jan Pernica.

Zakopávání

Tento cvik, podobně jako předcházející zakopávání, posiluje rovněž svaly nohy, potřebné pro odraz a tlumení dopadu. V určitém pohledu je však jeho provedení náročnější, protože dokrok probíhá o něco více před tělem, než by bylo pro běžecký pohyb ideální. Je zde tak na nohu vyvoláno lehké přepětí, které zvyšuje náročnost odrazu.

Čím větší je záklon běžce, tím je pohyb náročnější. Jelikož není naší snahou dělat pohyb příliš náročný, ale především přiměřeně stimulovat svaly nohou a tzv. „trefovat“ odraz, snažíme se o udržení trupu v rovině nebo mírném náklonu dopředu. Častou chybou tedy bývá příliš velký záklon nebo absence aktivního pohybu dolních končetin při došlapu směrem pod tělo. Délka kroku by u začátečníků měla být spíše kratší. Delší krok volí spíše pokročilí běžci nebo silově dobře disponovaní jedinci.

Sledujte náš YouTube kanál a nic vám neunikne:

Běžecká abeceda vede ke zdokonalení nebo udržení běžecké techniky a posílení svalů důležitých pro běžecký pohyb.

Kdy abecedu cvičit?

Není dán žádný předpis, kdy atletickou abecedu zařadit. Je vhodné ji však dělat, když jsou svaly již zahřáté na provozní teplotu a případně i protažené, jelikož některé prvky vyžadují větší rozsah pohybu. Tradičně bývá abeceda využívána jako dynamická součást rozcvičení, říká trenér a dodává: „Já ji také využívám ve své skupině jako samostatné kondiční cvičení. Míra využití atletické abecedy v tréninku vychází z potřeb každého běžce. Kdo zápasí s technikou, doporučuji, aby ji zařazoval do tréninku opakovaně i víckrát v týdnu. Když učíme děti v atletice, je abeceda pravidelný rituál drtivé většiny tréninku.“ Je důležité ale upozornit, že je vhodné, aby nás při abecedě zpočátku někdo kontroloval, protože špatně prováděná abeceda může naopak nevhodné běžecké stereotypy podporovat (např. záklon apod.).

Na jaké vzdálenosti cvik provádět?

Se vzdáleností se to má tak, že bych začínal třeba jen na 20-30 metrech. Pro běžeckého nováčka to nejsou úplně jednoduché cviky, ač se tak mohou jevit. Je dobré začínat jen na 20 až 30 metrech. Postupně pak můžete vzdálenost prodlužovat. „Ve své tréninkové skupině doporučuji vzdálenost okolo 40 až 50 metrů pro jednotlivé cviky. Rozlišujeme však také, zda je provedení abecedy více dynamické před rychlostním typem tréninku, nebo uvolněné, když jdeme nějakou tempovou vytrvalost nebo je chladno a nechci, aby se běžci zranili,“ upozorňuje na okolnosti Jan Pernica. Pokud volíte abecedu jako kondiční cvičení, tak se postupně dostanete i na 100 až 150 metrů. Trenér občas zařazuje abecedu také do výběhu, jako takový technický fartlek. Jeho rozsah se pak neurčuje vzdáleností, ale časem. „Nebojím se abecedu dávat do kopce nebo naopak z mírného kopce,“ popisuje proměnné, které trenér může u abecedy využít a udělat tak trénink pestřejší.

A jakých zásad se při cvičení držet?

Vždy se snažte cvičit na pevném podkladu, ale zároveň ne na asfaltu nebo betonu. Ideální jsou šotolinové cesty.
Důležitá je kontrola provedení cviku. Snažte se naučit abecedu pod dohledem odborníka nebo požádat kamaráda, který vás natočí. Málokterý běžec je schopen vnímat svůj pohyb tak, aby posoudil, zda ho provádí dobře, či špatně. Video dá dobrou zpětnou vazbu a vaše představa o provedení cviku narazí na realitu.

Cvičte ty prvky abecedy, na které máte. Začněte u jednoduchých. Začátečníci ani pokročilí běžci by se neměli pouštět do nejnáročnějších cviků, jako jsou například násobené odrazy. „Sám to ve skupině využívám jen u kondičně dobře připravených výkonnostních a vrcholových běžců. Riziko zranění je u odrazů a třeba ještě v kombinaci s prováděním na asfaltu opravdu velké. Bohužel tuto kombinaci vidím nezřídka. Zaměřte se na tři až čtyři základní cviky a ty vypilujte k dokonalosti,“ uzavírá téma s přáním úspěchu a běhání bez zranění, Jan Pernica.

20. 6. 2020 0 komentáře

Výživa Zdraví

Tuky: Perfektní energie pro vytrvalostní sporty, ale jak které

od Karolína Hornová 18. 6. 2020

autor Karolína Hornová

Že tuk není jen v kusu špeku, ale třeba i v ořeších, asi všichni tušíme, ale jaký je v nich rozdíl, už méně. Kolik a kterého tuku mají sportovci denně přijmout, a proč, osvětlí Kristýna Báčová, DiS, koučka a odbornice na výživu.

Zkraje si řekněme, o jakých potravinách mluvíme, když je řeč o tucích. Tuky rozdělujeme na nasycené, které najdeme zejména v mase a mléčných výrobcích, a nenasycené, které ještě dále dělíme a najdeme je v různých zdrojích. Konkrétně:

mononenasycené (omega-9 olivový olej)
polynenasycené (omega – 3 rybí tuk, lněný a konopný olej i semínko, vlašské ořechy)
omega – 6 (nejčastěji zastoupeny v rostlinných zdrojích (obiloviny, luštěniny, ořechy, semena)

„Obecně by tuky u cyklistů či běžců měly být rovny 15 až 20 procentům celkově přijaté energie,“ doporučuje Kristýna Báčová a dodává: „Pro vytrvalostní sporty platí, že bychom měli dávat přednost potravinovým zdrojům tuku, jako je kvalitní rybí maso, vejce a máslo, ořechy, semínka, avokádo, olivy a kvalitní rostlinné oleje. „Platí pravidlo, že čím delší aerobní pohyb hodláme vykonávat, tím větší zastoupení tuků ve stravě by mělo být. Méně tuků nasycených, více nenasycených. Tuk představuje hlavní zdroj paliva pro sporty, jako je dlouhý triatlon, maraton a podobně.

Kromě množství přijatých tuků ve stravě je žádoucí sledovat poměr nasycených a nenasycených. Nenasycené by měly převažovat, ale nelze na sto procent tvrdit, že nasycené tuky jsou vyloženě špatné – kvalitní živočišný tuk v menší míře je výborným zdrojem energie – patří mezi ně třeba kvalitní sádlo nebo přepuštěné máslo. Mnohem důležitějším sporným bodem jsou takzvané trans-mastné kyseliny. To jsou totiž ty pravé, nefalšované „zlé“ tuky. „Patří mezi ně margarín, levné oleje, fast food a sortiment mnoha pekáren a cukráren.

Tuky před tréninkem a po něm

Palivem pro vysoce intenzivní trénink jsou uhlohydráty, tedy glykogen. Po spálení „rychlé“ energie z glykogenu nastoupí únava – to je důvod vyčerpání při delší fyzické aktivitě o vysoké intenzitě (anaerobní trénink). Tukové zásoby jako zdroj energie využijeme především při nízko až středně intenzivním, aerobním tréninku, především u několikahodinové, vytrvalostní aktivity, jako je dlouhý běh nebo třeba cyklistika. Zde se u trénovaných jedinců pohybuje tepová frekvence kolem 85 procent maxima a u méně trénovaných kolem 50 až 60 procent. Nefunguje to ale tak, že by se bylo možné tukem před výkonem „předzásobit“ – to by mohlo vést, jednoduše řečeno, k zásobám obtížně využitelného podkožního tuku. A ty my (většinou) nechceme.

Jednou z možností, jak dodat tělu zdravé tuky před výkonem, je využití takzvaných MCT tuků (tuků se středním řetězcem). Typickým příkladem je kokosový olej, který může být třeba součástí energetického „bullettproof coffee“ nebo sladké pomazánky ke snídani. Vhodným zdrojem tuku před tréninkem jsou i vajíčka, avokádo, přírodní arašídy nebo arašídové máslo. Pozor ale, nemělo by jít o klasické „předtréninkové“ jídlo, ale třeba snídani s tím, že trénink započne až zhruba tři hodiny po ní. Tučné jídlo těsně před tréninkem by mohlo způsobit pocit těžkosti a trénink naopak znepříjemnit.

Tuky v potravě zpomalují příjem dalších živin. Není tedy žádoucí konzumovat vysokotučné jídlo bezprostředně po tréninku, ale třeba až jako druhé jídlo po sacharidové svačince. Dobrým zdrojem tuku po tréninku je kvalitní maso nebo třeba vajíčka, které jsou zároveň i dobrým dodavatelem bílkovin, které svaly pro regeneraci také potřebují.

Zajímavosti:

Z evolučního hlediska tělo tuky jako zdroj energie preferuje. Tuky představují intenzivní zdroj energie pro náš organismus.
Pokud tělo tuky spaluje efektivně, získáme lepší vytrvalostní výkon, ale i lepší výkonnost obecně.
Strava s obsahem kvalitních tuků vede k nízkému procentu tělesného, podkožního tuku. Jíst tuky tedy automaticky neznamená hrozbu přibírání na váze!
Spalování tuků, můžeme tělo „naučit“ správně vyladěným jídelníčkem i doplňky – těsně před výkonem umí spalování tuků nastartovat třeba kus čokolády s vysokým obsahem kakaa, maté nebo zelený čaj.

Kvalitní potraviny jsou základ, ale nejsou všechno

Správný poměr živin ale není vším. Závisí i na tom, z jakých zdrojů živiny čerpáme. „Z mé zkušenosti je zásadní dlouhodobá konzumace kvalitních potravin, přizpůsobení porcí, způsob úpravy stravy a její konzumace, ale i celková příprava, která ovlivňuje náš výkon,“ vypočítává Kristýna Báčová. Jaké jsou pro ni další důležité složky správné životosprávy?

Při pohybové aktivitě se velmi důležité se naučit správně dýchat.
Popřemýšlet, jestli jsem permanentně ve stresu, a podle toho adekvátně doplňovat antioxidanty a minerální látky.
Dodržovat správný spánkový režim a omezit alkohol, který spánkovou regeneraci zásadně ovlivňuje k horšímu. Naopak doplňovat tekutiny v průběhu celého dne a při sportovním výkonu.
Zařazovat pravidelně regenerační techniky jako je fyzio, masáž, sauna, ochlazovací metody, meditace a odpočinek.

18. 6. 2020 0 komentáře

Inspirace Rozhovory

ROZHOVOR: Chytré hodinky očima klasického hodináře

od Marek Odstrčilík 17. 6. 2020

autor Marek Odstrčilík

Sportovní chytré hodinky Garmin vedle klasických tradičních světových značek? Pro většinu tradičních hodinářů naprosto nemyslitelné. Doba se však mění a prodejci musí začít reagovat na trend. Stejně tak i zavedení světoví výrobci. Jihlavský hodinář Tomáš Vyskočil si ještě před pár lety nedokázal představit, že by ho snad mohly nějaké sportovní smart watche zaujmout. Pak se ale seznámil se značkou Garmin a od té doby má své místo vedle renomovaných luxusních značek.

Tomáši, jaký je podle vás největší rozdíl mezi klasickými hodinkami a těmi chytrými?
U základních hodinek je na prvním místě čas spojený třeba s určitou značkou. Chytré hodinky jsou víceméně účelová záležitost a jejich základní dovedností jsou jejich funkce. V poslední době hlavně ty sportovní.

Nástup chytrých hodinek musel asi pěkně zacloumat trhem, že?
Popravdě, já do obratu jednotlivých značek nevidím, ale všímám si, že chytré hodinky nosí stále více lidí. Naši zákazníci mají často jak prestižní hodinky, tak i chytré, které propojí s telefonem, nebo využívají právě zmíněné sportovní funkce.

Jak na tenhle posun reagují tradiční značky?
Hodně jich už hledá cestu k tomuto pojetí hodinek a některé začaly i chytré hodinky vyrábět. Podle mě ale klasické hodinky na trhu vždycky zůstanou, o to strach nemám, ale každá doba si nese něco a tahle doba patří chytrým hodinkám. Tak to prostě je.

Hodinář Tomáš Vyskočil. Foto: archiv Tomáše Vyskočila

U klasických hodinek nemůžete měnit jejich ciferníky, rozložení údajů a podobně, kdežto u smartwatchů ano. Nemůže i tohle hrát svoji roli?
Člověk je od přírody zvídavý, takže rád zkoumá a chce jejich funkce využívat. Vím, kam tím asi směřujete, ale chytré hodinky jsou prostě jiné, ne horší nebo lepší.

Vy jste se té „novoty“ ale nezaleknul, a i přesto, že patříte mezi konzervativnější hodináře, jste do svého obchodu chytré sportovní hodinky pustil a celkem viditelně jsou u vás zastoupené ty od značky Garmin.
Přiznám se, že i mně chvíli trvalo, než jsem došel k tomu, že je zkusím prodávat. Tahle značka je u mě relativně krátkou dobu a rozhodl jsem se pro ně z toho důvodu, že občas po mně moji známí chytré hodinky chtěli a v drtivé většině to byl Garmin. No, a tak jsem si řekl, že to tedy zkusím. Byla to pro mě i výzva, protože těch funkcí je tam opravdu strašná spousta a vše se to naučit a poznat, není jen tak.

Co vás u nich ještě překvapilo?
Líbí se mi jejich design a pak jsou skoro bezporuchové. Dobře sedí na ruce. Je pravdou, že jsou obecně větší, ale to z toho důvodu, aby byly dobře vidět všechny ty údaje a informace. Zjistil jsem, že ženy nosí v tomhle segmentu na ruce opravdu velké hodinky. To u těch klasických nevidíte.

A pracování?
Nejvíc mě nadchla, a to hlavně u těch nejvyšších řad, kombinace materiálů. Jedná se o opravdu kvalitní hodinářské materiály, jako je titan, náramek spojovaný šroubky, safírové sklo, výborně vyřešená vodotěsnost. Je z nich cítit velmi dobrá hodinařina. Je skvělé, že chytré hodinky nenajdete jen v plastovém provedení, ale i v těch nejlepších materiálech, které jsou k dispozici. Uvnitř samozřejmě ale mechaniku nehledejte.

Můžou tedy vyšší modely od Garminu být na ruce i reprezentativní?
Určitě. A to hlavně ty z řady Marq nebo Fenix. U nich je to propojení hodinařiny a chytrých hodinek největší.

Co vám problesklo hlavou, když jste poprvé uviděl řadu Marq?
Wau efekt tam byl. Já vůbec nečekal, že to zpracování materiálů bude takové. Pouzdro a náramek je parádní. Články nemají skoro žádnou vůli, jsou spojeny šroubky, velmi dobře to k sobě pasuje.

Přijdou vám hezké i ty nižší řady a jsou též dobře zpracované?
Většina se mi líbí, ale jsou na úplně jiných materiálech než např. Marqi nebo Fenixy. Tady se hůř posuzuje, protože silikon a plast do sebe napasujete i lehkou silou. Ale myslím, že i ty nižší řady jsou velmi dobré.

Tomáš Vykočil ve svém obchodě na jihlavském náměstí. Foto: Magdaléna Ondrášová.

Lze říct jaký typ člověka nosí sportovní chytré hodinky?
Kdo nosí na ruce třeba Garmin, musel určitě o tom, co si kupuje, přemýšlet, něco se o nich dozvědět. Hledal funkce, které pak následně nejlépe využije. Rozhodně jde v drtivé většině o člověka aktivního. Zákazník, který ke mně přijde pro Garmin, tak chce jen tuhle značku. Ví o nich snad všechno. (smích) V tomhle je prodej jiný než u klasických hodinek. Tam si zákazník většinou se mnou dohodne schůzku a vybíráme. U Garminu přijdou, koupí a odcházejí.

Platí to i o tom, kdo má na ruce řadu Marq?
Myslím si, že kdo si koupí tak drahé hodinky, chce využívat i jejich speciální funkce. Garmin mají většinou sportovní nadšenci.

Nemyslíte, že je může nosit třeba někdo jen na efekt?
No, pokud ano, tak to jejich využití ztrácí smysl a mohl si koupit klasické hodinky. Jejich síla je právě v té kvalitě sportovních dat, ukazatelů a vyhodnocování.

Nepřijde vám, že je v těch hodinkách až moc funkcí a dat?
To teda. Je tam toho opravdu hodně a pokud chcete poznat všechny, tak nad tím strávíte docela dost času.

Hodinář Tomáš Vykočil. Foto: Magdaléna Ondrášová.

A není to vlastně zbytečné?
Rozhodně ne, protože tím ty hodinky ukazují potenciál dát extrémním sportovcům to, co potřebují. Za mě je v tomhle Garmin lídr trhu.

Vraťme se k hodinářské práci, u chytrých hodinek si ve vnitřku moc jemné práce neužijete, že?
Vůbec. Když se porouchají, tak je to na výměnu. Klasický strojek za pár let vyčistíte, namažete ložiska, seřídíte, ale tady nic. Životnost chytrých hodinek není postavená na jejich vnitřku, ale na tom, že za určitý čas přijdou další nové funkce a ty to přebijí. Prostě, po pár letech chcete nové funkce, byť s hodinkami nic není a klidně by mohly sloužit dál.

Co nás v téhle oblasti chytrých hodinek podle vás asi čeká? Kam se vše bude vyvíjet?
To je dobrá otázka, protože potenciál je až nedozírný. Z hodinek se asi běžně bude dát volat, určitě bude víc zdravotních funkcí a obecně se vše posune směrem ke sledování vašeho zdraví. No jsem opravdu zvědavý, jaké hodinky budou v našich letech nosit naše děti. Třeba budou pod kůží čipy a údaje budou projektovány přes hodinky. Kdo ví. Jde to skutečně velmi rychle dopředu. To, co umí chytré hodinky dnes, by před třiceti lety bylo naprosté sci-fi.

Tomáš Vyskočil
Věk: 45 let
Záliby: Sport (tenis, volejbal, fitness), rybaření, cestování
Hodinařině se věnuje od svého vyučení, čili už od roku 1992.

Líbí se Tomášovi i Apple Watch? Proč je v nabídce nemá? Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem podcastu Kecka.

Podcast s Tomášem Vyskočilem si můžete poslechnout buď na Spotify, Apple Podcast nebo na Anchor.

17. 6. 2020 0 komentáře

RUNGO závody Závody Praha

RUNGO běh přes ty tydýty má novou delší trať. Kopce zůstávají – ZRUŠENO

od Marek Odstrčilík 16. 6. 2020

autor Marek Odstrčilík

Nová trasa, delší zážitek, krásné proběhnutí kolem Botiče. Tohle jsou hlavní změny, které na vás čekají v září při Rungo běžeckém závodu v Milíčovském lese. Co se ale určitě nemění, tak je kopcovitá výzva na začátku a na konci, naprosto pohodová atmosféra a unikátní památeční triko v designu RUNGO.cz.

AKTUALIZACE 10. 9. 2020: Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ JE ZÁVOD ZRUŠEN, ZÁVOD V ŘÍČANECH A DIVOKÉ ŠÁRCE SE KONÁ.

Letos se vracíme na místo, které je od prvopočátku spojené s naším webem. Zde se konaly naše úplně historicky první závody, tady vznikala přátelství a pro mnohé se stal závod přes ty „Tydýty“ legendárním. Nikdy jsme si nehráli na profi akci, ale vždy nám šlo o to, aby si běžci závod hlavně užili, stejně jako my. Pro mnohé to bylo úplně první postavení se na start, za což jsme moc rádi. Těšit se můžete na sušené maso, slaninu, domácí „kukísky“, karamelky, s láskou dělanou kávu a pozitivní energii.

Trasa a profil: RUNGO běh přes ty tydýty

(Vsuvka. Co je to ten „Tydýt“? Malý kopeček, strmá zalesněná navážka, která rozbuší vaše srdce a rozpálí nohy hned z kraje závodu a to hned třikrát po sobě (tři stojící navážky za sebou). Až poběžíte do cíle závodu a postaví se vám tyto tři navážky znovu do cesty, pravděpodobně utrousíte, že je tam musel postavit nějaký tydýt. Klidně si do tydýtů zanadávejte, ale uvidíte, že je v cíli i tak budete milovat.)

19. září 2020
10 km trať
převýšení 170 metrů
půl na půl lesní cesty a asfalt
káva s úsměvem a voňavá perníková medaile samozřejmostí
startovné 333 korun
startovné s originálním tričkem, jehož koupí nás podpoříte 666 korun
propozice

Chci se registrovat na tydýty!

Triko na Rungo.cz závod v Praze Milíčovském lese

Letošní rok je pro Rungo opět historický. Po mnoha letech pod křídly velkých mediálních domů jsme se osamostatnili a zkoušíme běžet po vlastních nohách. Stejně tak je to i se závody. Ve spoustě věcech budeme organizačně improvizovat a popereme se doufám se vším bez ztráty korunky. Propojení webu a setkání se s vámi je tím jedním z nejhezčích momentů toho, co děláme. Vidět, že jste si to užili a máte úsměvy od ucha k uchu, je k nezaplacení.

Přiznávám se, že dubnový rozjezd všeho kolem Rungo.cz je lehce komplikovanější a to díky omezením a v podstatě zamrznutí chodu většiny firem, které jsme inzertně oslovili. O to víc jsou pro nás závody důležité ohledně financí. Chceme dělat a věřím, že děláme, kvalitní a nezávislý obsah, a tak je podpora z vaší strany pro nás nesmírně důležitá (spoustě z vás patří velké díky za účast v květnových RUNGO ASICS virtuálních závodech). Vnímáme, že RUNGO.cz je jedna velká rodina, která má neomezenou kapacitu, a pokud v ní ještě nejste, zkuste přijít na náš závod a začlenit se. Díky, že nás čtete a jakoukoliv vaši podporu.

16. 6. 2020 0 komentáře

Běžecký trénink Trénink

Zakopávání: běžecká abeceda nakopne váš trénink

od Magdaléna Ondrášová 14. 6. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Abyste běhali efektivněji, rychleji a zdravěji! Běžecká abeceda posune vaše běhání o úroveň výš. Naučí vás silnějšímu a správnějšímu odrazu. Dnes si představíme cvik zakopávání a předvede vám ho trenér Jan Pernica.

V minulých dílech jsme se naučili cvik liftink a skipink. Dnes vám ukážeme zakopávání a naučí vás ho kdo jiný než atletický a kondiční trenér Vysokoškolského sportovního centra (VSC MŠMT), trenér reprezentantů ČR a SR v bězích na střední a dlouhé tratě, Jan Pernica.

Zakopávání

U tohoto cviku hlídáme především náklon trupu. Lze rozlišit sprinterské provedeni pohybu, kdy jde hlavně o složení nohy pod zadek nebo běžecké provedení (viz video), kdy dbáme na uvolněný pohyb ve velkém rozsahu.

Sledujte náš YouTube kanál a nic vám neunikne:

Běžecká abeceda vede ke zdokonalení nebo udržení běžecké techniky a posílení svalů důležitých pro běžecký pohyb.

Kdy abecedu cvičit?

Na jaké vzdálenosti cvik provádět?

A jakých zásad se při cvičení držet?

Vždy se snažte cvičit na pevném podkladu, ale zároveň ne na asfaltu nebo betonu. Ideální jsou šotolinové cesty.
Důležitá je kontrola provedení cviku. Snažte se naučit abecedu pod dohledem odborníka nebo požádat kamaráda, který vás natočí. Málokterý běžec je schopen vnímat svůj pohyb tak, aby posoudil, zda ho provádí dobře, či špatně. Video dá dobrou zpětnou vazbu a vaše představa o provedení cviku narazí na realitu.

14. 6. 2020 0 komentáře

Inspirace

Víkendové zamyšlení: Proč běhat nebo neběhat po bytě?

od Marek Odstrčilík 13. 6. 2020

autor Marek Odstrčilík

Zarytí sportovci, a běžci obzvlášť, jsou prostě magoři (a nemyslím to vůbec hanlivě). Když se nemůžeme nějakou dobu hýbat, už po pár dnech stejně vymýšlíme, jak to obejít. Ruku na srdce, není to většinou rozumné a každý by měl zvážit, zda si svojí nedočkavostí nemůže způsobit větší trable. Pokud to tak není, tak jednou z možností je pakárna, zvaná běhání po bytě, která před pár dny popadla i mě. Tady jsou její výhody i nevýhody.

Teplota mě přešla za den, ale skočily na mě žaludeční trable. Přiznávám veřejně, že strach o to, co by mohlo jako dohra nastat venku mě natolik vyděsilo, že jsem zkusil běhat po bytě. Navíc, a to si nechte pro sebe, já nerad venku. Jako ne běhání, ale „to“. Však víte co.

Výhody a nevýhody takového toho domácího klusání (jelikož se některé navzájem popírají, nebudu je rozdělovat)

Pokud máte fobii z lidí, nebo se stydíte za svůj běh, tak nespornou výhodou této taškařice je, že nikam nemusíte. Zdi vás schovají. Nevýhodou zase je, že čerstvý vzduch, park a les mají blahodárný vliv na duši. Kontakt s přírodou je k nezaplacení. Ale jsou situace, třeba (korona)virus, který vás doma uvězní a vy se pustíte do svého čtyřstěnného běhání. Chápu.

Dalším plusem a současně minusem je, že se snažíte našlapovat opravdu přes špičky, abyste nedupali po patách. Vlastně provádíte souvislý liftink. To děláte vzhledem k těm, kteří bydlí pod vámi. Bacha jen, pokud jste začátečník, ať neběháte moc dlouho, jinak si odrovnáte nohy. Pěkně opatrně a pomalu. Navíc se dobře můžete soustředit na práci rukou, jste na rovině a tempo je pomalé.

Tvrdší dopad do nohou zažijí majitelé parket a plovouček, naopak ti, co mají kobercové pokrytí, jsou na tom o něco lépe. K tomu tempu. Na rychlost zapomeňte, protože různé předložky, koberečky, které vaše milá (možná i milý) rozložil vkusně po bytě, mohou způsobit omlácení nejen vás, ale i obrázků milých příbuzných ze strany partnera na komodě, zbourání květinového koutku, nebo nedej bože krvavé stopy. A vy malovat chcete přece jen ob dva roky.

Jestli máte děti, vřele doporučuji před vyběhnutím poklidit. Není nic horšího, než šlápnout na kostičku lega, transformera, … a při představě došlapu na angličáka… Zde dochází k podobné situaci jako v předešlém odstavci.

Nespornou výhodou takového toho domácího běhání je trénování mentální odolnosti. Tohle chce hlavu pevnou jako skála. Pokud vám velikost bytu neumožňuje dělat okruhy, tak musíte ťapkat sem a tam. A to je hodno obdivu. Ale což, běžci jsou po většinu tak trochu masochisté a tenhle trénink, jako když jednou najdete.

Podle mě je nejvyšším levelem domácího běhání fartlek, když ho spojíte s úklidem. Vyžaduje to tedy předpřípravu v podobě rozmístění různých hadříků a čističů. Pak jen při běhu zastavíte nebo zpomalíte, něco otřete a tak pořád dokola. Protějšek si ale vaše běhání dozajista zamiluje. A o to vám vždy přeci šlo.

A takový bonus na závěr. Jestli máte sousedy, kteří vám koukají do oken, nezatahujte, ale vždy, než před oknem proběhnete, vezměte si jiné triko. Šmírák pukne závistí, jak ta party u vás žije a kolik je tam lidí. To potěší. Ať vám to běhá. A věřte mi, že nejlepší je to ale stejně venku.

13. 6. 2020 0 komentáře

Inspirace Rozhovory

Zhubnout 28 kilo a nehladovět. Foodblogerka jde příkladem

od Karolína Hornová 12. 6. 2020

autor Karolína Hornová

Jak s váhou a motivací pohnout k lepšímu? „Udělejte si fotku ‚před‘, klidně ve spodním prádle a nelichotivém postoji, a pozorujte změny,“ radí foodbloggerka Terezka v kuchyni, která bez diet a hladu zhubla 28 kilogramů. Zeptali jsme se jí třeba na to, jak startuje každý den, proč a čím nahrazuje maso, co je její závislostí a kde hledá inspiraci.

Co následuje, když jste do osmnácti let štíhlá holka, pak se něco zvrtne a váha vám najednou ukáže číslo 93? Když se podíváte na fotky, na kterých se sama sobě vůbec nelíbíte? Hladovění, nesmyslné diety, špatný pocit? Terezie Němcová (25) vyzkoušela všechno, aby nakonec zjistila, že úspěch tkví v umění převrátit naruby své myšlení o sobě samé a začít makat. Základem jejího životního stylu se stal pravidelný pohyb a především zdravé, chutné a barevné jídlo. Na svém Instagramu a foodblogu Terezka v kuchyni dnes inspiruje tisíce sledujících v tom, jak najít svou cestu, užívat si jídlo a cítit se dobře. Její příběh jsem sledovala z blízka, jelikož patří do kruhu přátel a proto si tykáme.

Jídelníček podle pravidla 80/20

Předností tvého jídelníčku je, že se neomezuješ. Znamená to, že vůbec nepočítáš kalorie?

Kalorie nepočítám a porce nevážím. Nicméně mám vše načtené a nastudované, takže přibližnou představu jak tělo a příjem a výdej energie funguje, mám. Také mám poměrně přehled o všech živinách v potravinách a to i z důvodu, že nejím maso, a nechci, aby mé tělo něco postrádalo. Nikomu určitě kalorické tabulky neberu, znám hodně lidí, kterým usnadňují život a rozhodně nepopírám, že hubnout se dá jedině kalorickým deficitem. Já osobně ale prostě neumím žít v diktátu.

Máš tedy vůbec ve stravování nějaká pravidla, přes která „nejede vlak“?

Pravidlo, kterým se řídím a myslím, že pro většinu lidí je rozumné a dlouhodobě udržitelné pravidlo 80/20 – tedy z 80 procent jíst vyváženě, zdravě a ve 20 procentech si dopřát třeba i něco ne tak striktního. Určitě to neznamená jíst celý den zdravě a k večeři si dát fastfood, je to spíš myšleno tak, nebát se jednou za týden dát si na ovesnou kaši hodně čokolády a ořechového másla, když na to má člověk chuť a jednou za čas třeba pizzu, nebo popcorn v kině. Hlavně najít tu rovnováhu, kdy si nebudeme nic vyčítat.

Mlsejte tak, aby vám nebylo špatně

Když máš chuť na oněch 20 procent, na čem si pochutnáš? Máš třeba tip na to, jak nezdravé potraviny vybírat, nebo v jaké formě či kdy je jíst?

Když mám chuť vážně hřešit, tak se nijak neomezuji, mám ale pravidla, kterých se držím. Zaprvé musím na mlsání mít vážně chuť a nedělat to jen z rozmaru, nebo nudy. A hlavně mlsám tak, aby mi nebylo špatně, to znamená, že se nepřejídám, neplácám bezhlavě jedno přes druhé a nejím věci, které vím, že prostě mému tělu nedělají dobře. Na čem ujíždím a nemůžu si pomoci, je rozhodně popcorn v kině. To si prostě neodepřu, protože to patří k zážitku. Když sama peču například něco sladkého, vytvářím zdravější, odlehčenější varianty tak, abych si pochutnala, ale nesnědla na jedné lžičce kilo cukru. Snažím se, aby i bábovka byla trochu komplexnější jídlo a nejen bílá mouka s cukrem, takže používám hodně ořechy, kokos, celozrnnou mouku, ovoce a méně sladidla.

Tvojí filozofií je vařit chutně, zdravě a barevně. Co konkrétně je stavebním kamenem tvého jídelníčku?

Určitě výrazné chutě. Pro mě bylo přelomové zjištění toho, že zdravá strava nemusí být suchá, nudná a bez chuti. Myslím, že je tomu přesně naopak a dokonale vyvážit slané, sladké, kyselé a pálivé chutě je prostě hra, která mě baví. Moc doufám, že lidé jednou zjistí, že v kuchyni jsou i jiné možnosti, než sůl, pepř a grilovací koření z pytlíku. Dál potom samozřejmě kvalitní a čerstvé suroviny. Čím méně průmyslově zpracovaných potravin, tím lépe.

Které suroviny či ingredience ti „změnily život“? Pociťuješ, že fungují, že mají dobrý vliv na tvoje tělo, jsou kvalitní alternativou nějaké nezdravé varianty?

Pro mě bylo zlomové, když jsem vypustila ze své rutiny kávu a místo ní jsem začala pít denně čaj Matcha. Dodá mi totiž tolik energie, pozitivní nálady a někdy doslova euforie, že se z toho stala moje závislost a nedám na to dopustit. Navíc pomáhá na překyselení organismu, což je i během redukce váhy důležitý faktor. Jen upozorňuji, že aby měla ty správné účinky, musí být původem z Japonska.

Najíst se a nemít chuť si dát šlofíka

Už nějaký pátek s přítelem oba nejíte maso. Co přesně vás k tomu vedlo a myslíš, že to má i nějaký dopad na vaše zdraví? Musíte například nad jídlem víc přemýšlet?

Zrovna nedávno jsme si s Maxmiliánem říkali, jak je super sníst plný talíř bohatého rostlinného jídla, vážně si pochutnat a přesto nebýt přejedený a nemít chuť jít si lehnout a dát si šlofíka.

Takže ano, bez masa a mléčných výrobků, které omezuji na minimum, se cítím plná energie, lehce a navíc je prostě neskutečná radost vařit a hrát si s rostlinnou kuchyní. Já určitě nejsem ten typ, který by se snažil někoho násilím přesvědčovat, ale faktem je, že lidstvo jí masa prostě příliš a bílkovin je všude hromada i bez něj.

Carbonara s brokolicí. Foto: Terezie Němcová

Když jsme u bílkovin – odkud odevšud je čerpáte? Je to dobrý tip i pro ty, kteří maso jedí, ale nechtějí ho jíst moc.

Bílkoviny přijímám především z luštěnin. Je to jednoduchá a navíc poměrně levná varianta. Důležité je luštěniny předem namáčet (klidně 24 hodin), aby se předešlo nadýmání a zažívacím potížím. Takhle si jich uvařím vždy větší množství najednou a pak jen přidávám do všech možných jídel během týdne. Dále jím spousty zeleniny, která bílkoviny také obsahuje – menší množství, ale za den se to nastřádá, ořechy, semínka, nebo moji oblíbenou quinou. Nakonec kupuji i tofu, seitan a tempeh, které ale netvoří základ mojí kuchyně, pouze ji doplňují. Proteinový prášek používám spíš jako doplněk, když třeba vím, že jsem ten den měla bílkovin ve stravě méně.

Jak jsi ke svému přístupu dospěla? Sama, nebo tě někdo inspiroval? A klidně jmenuj, ať se inspirujeme taky.

Mojí velkou inspirací je rozhodně Kamila Rundusová alias Kamu, která mě nakopla správným směrem a od které je stále co se učit ve všech směrech, nejen ve vaření. Další inspirací mi byla například i britská autorka kuchařek Ella Woodwardová. No a i když to zní jako klišé, mojí velkou inspirací jsou i moji sledující, protože je krásné, jakým způsobem se mnou sdílí své proměny, pokroky, pokusy vařit zdravěji a třeba i bez masa.

Cítit se dobře sama se sebou

Svého času jsi vážila 93 kilogramů. Co pro tebe bylo zásadním impulzem pro změnu životního stylu? Číslo na váze? To, že neoblékneš oblíbené oblečení, nebo že se necítíš zdravě?

Nikdy jsem nebyla oplácané dítě a až do svých 18 let jsem byla štíhlá holka, takže hned od chvíle, co jsem tolik přibrala, jsem se ve svém těle necítila dobře. Tím úplně prvotním impulzem bylo právě zděšení z váhy, nebo z toho, když jsem se viděla na nelichotivé fotce. Z toho důvodu jsem od začátku zkoušela všechno možné a nemožné, abych se vrátila k tomu, jak jsem dřív vypadala. Patřily k tomu i přehnané a neudržitelné diety, které sice měly svůj efekt v podobě pár kil dole, ale necítila jsem se vůbec dobře. Nakonec ale přišel ten moment, kdy jsem si řekla, že se hlavně chci cítit dobře, šťastně sama se sebou a to jak uvnitř, tak na venek. Zvedla jsem se, převrátila naruby své myšlení o sobě samé a začala makat.

Máš tip, jak se naučit „poslouchat svoje tělo“? Co ti v období před změnou myšlení, kterou zmiňuješ, říkalo?

Bývala jsem naprosto bez energie, měla jsem opravdu hodně mizernou imunitu, skolil mě kdejaký bacil a moje fyzička šla samozřejmě poté, co jsem přibrala, hodně dolů. Vzhledem k tomu, že hlava a tělo jde ruku v ruce, tak jsem se ani psychicky necítila dobře. To jsou signály, kterými tělo na svou nepohodu upozorňuje každého, kdo to má podobně. Najít ten správný přístup „na míru“ svému tělu – to pak znamená trpělivost a zkoušet, co nám vyhovuje.

Je jasné, že neexistuje univerzální recept pro všechny. Říká se ale, že motivace je polovinou úspěchu a vidět skvělé výsledky u někoho jiného může ostatní „nakopnout“. Jaké triky platily na tvé tělo a mysl?

Poslouchat své tělo je rozhodně alfa a omega nejen při redukci váhy, ale během celého života. Není to ale něco, co by bylo automatické, musela jsem se to naučit. Fakt je, že hubnout ve 23 letech a třeba ve 40 letech je úplně něco jiného. Každý si musí najít tu svou cestu, která mu bude vyhovovat. Já sama za sebe doporučuji si udělat fotku před, ve spodním prádle, klidně i v nelichotivém postoji s vystrčeným břichem, aby každý malý pokrok byl vidět a motivoval k tomu, makat dál. Na začátku jsem si zapsala do tabulky míry všech možných partií a zvážila se. Váhu jsem se snažila sledovat spíš méně, a zapisovala jsem ji tak jedenkrát měsíčně. Jediné, kde změnu uvidíme naprosto prokazatelně, jsou totiž právě centimetry – a ty můžeme pozorovat i na oblečení.

Svaly jsou větší dřina, než hubnutí

Za rok od doby, co jste i s přítelem najeli na zdravou a vyváženou stravu, jsi zhubla neuvěřitelných 27 kilo. Je za tím pouze změna jídelníčku, nebo i celkově jiné mentální nastavení či cvičení?

Jsem přesvědčená, že vždy vše začíná v naší hlavě a dokud nebudeme psychicky v pohodě, na našem těle se to projeví a to ať už tloustnutím, nechutenstvím, nebo třeba vyrážkami, vypadáváním vlasů, bolestmi hlavy… Vlastně to vše funguje na stejném principu.

Tohle je krok číslo jedna, ale pak začíná samozřejmě i ta druhá část, to je dřina. Naučit se a překopat všechny své dosavadní zvyky a také se začít hýbat. Já jsem nechodila do fitka, protože jsem se styděla, ani jsem bohužel v sobě nedokázala probudit lásku k joggingu. I přesto jsem třikrát týdně začala chodit na běhací pás na principu podtlaku (Vacushape), cvičila jsem na vibrační plošině a doma posilovala, jak to jen šlo. Čím více šla váha dolů, tím jsem samozřejmě měla více energie a pohyb jsem si zamilovala.

Nejsi sice odjakživa „sportovec tělem i duší“, ale pohybu jsi nakonec propadla – a to právě i díky hubnutí. Co tě motivuje k pravidelnému cvičení, aniž by sis řekla „teď už jsem hubená, teď už cvičit nemusím“?

Mým dalším cílem teď je posílit celé tělo, narovnat se, obalit se svaly. V minulém roce jsem měla složitější úraz kolene spojený s operací a tak se teď snažím znovu začít s cvičením. To je vlastně i moje největší motivace. Znovu moci běhat, skákat, tancovat… Musím říci, že je to daleko větší dřina, než samotné hubnutí, ale já se rozhodně nevzdávám a teď, když se uvolňují karanténní opatření, se chystám poprvé v životě chodit do posilovny pod dohledem trenéra. V posledních měsících jsem si zamilovala jógu, kterou cvičím každý den a ten pocit protažení a pružnosti je úžasný. Navíc je to rozhodně nejlepší rehabilitace na světě. Během karantény jsem hodně cvičila na rotopedu a oblíbila jsem si všemožné online lekce, kruhové tréninky a týdenní plány, například od Martiny Panochové nebo Pamely Reif.

Co bys doporučila lidem, kteří si říkají: „Musím se sebou něco dělat, ale nesnáším sport, nechci být zpocená, nechci denně běhat s jazykem na vestě po parku a sledovat tisíce očí, které na mě upírají pohled“?

Řekla bych jim, že co se hubnutí týče, tak rozhodně nejvíce záleží na stravě. Tak to prostě je. Nicméně pohyb k zdravému životnímu stylu neoddělitelně patří a při hubnutí je to navíc velký pomocník. Je důležité si najít takový druh pohybu, který nás bude bavit, naplňovat, nebo nás alespoň nebude úplně odpuzovat. Někoho baví běhat, jiného bruslit, nebo hopsat na aerobiku. Další důležitá věc je nevzdávat to po prvním nevydařeném pokusu. Fyzička se bude postupně zlepšovat, budete se překonávat a tím vás to začne i více bavit. Pokud se někdo stydí sportovat před lidmi, tak bych mu z dnešního pohledu řekla, ať se na ně vykašle. Každý má dost práce sám se sebou, natož aby se ještě stíhal sledovat, co dělají ostatní. Nicméně jsem to tak dříve také měla, a tak jsem se prostě naučila cvičit doma nebo na zahrádce a našla jsem si malé studio, fitko, kde se cítím dobře a ten pocit sledování tam nemám.

12. 6. 2020 0 komentáře

Inspirace Trénink

Ultra Dana Orálka: Na co myslím já, když běhám

od Magdaléna Ondrášová 11. 6. 2020

autor Magdaléna Ondrášová

Na co myslíte, když běžíte? „Je zvláštní, že tuhle otázku mi dal snad každý novinář, který se pokoušel se mnou udělat rozhovor,“ píše Dan Orálek, živoucí legenda českého ultramaratonu ve svém dalším dílu deníku na RUNGO.cz a dodává: „Čest světlým výjimkám. Asi je to nakonec logické, protože většina novinářů neběhá ultramaratony, respektive spíše neběhají vůbec.“ Na co tedy myslí? Čtěte dál řádky psané perem ultramaratonce osobně.

Ta otázka mi vždy připomínala legendární scénku Maratonec Olda z České sody: „Jak neběhám? Já běhám pořád!“ Přijde mi, že si novináři představují, že prostě nedělám nic jiného, než běhám, a tak musím to prázdno při běhu vyplňovat neustále nějakým přemýšlením. Nejlépe, pokud možno s filozofickým podtextem, něco jako o smyslu života.

Reálná fakta jsou ovšem taková, že v dobách, kdy jsem běhal cca 180 kilometrů za týden, jsem tomu týdně věnoval maximálně 15 až 18 hodin. Pro připomenutí týden má 168 hodin. Vím, že to není zrovna málo, ale ještě člověku zbývá dost i na jiné věci.

Teď se ovšem vrátím k té původní otázce, k jejíž odpovědi už se blížím. To, že jsem byl občas nucen přemýšlet na tím, na co vlastně myslím, jsem se postupně dostal k odpovědi i na další zapeklitou otázku a tou je „Proč běháte ultramaraton?“. Nejjednodušší odpověď zní: „Protože je to delší než maraton,“ ale tak jednoduché to není. Nicméně mi došlo, že kromě endorfinů, a běžných příjemných i nepříjemných běžeckých pocitů „při tom“, jsou důležité i pocity po doběhnutí. Jako třeba že pivo nebo večeře mi nechutnaly nikdy lépe než po pořádné porci kilometrů, přestože po doběhu ostrého závodu to tak zrovna vypadat nemusí. Také postel je pak naprosto úžasný vynález.

To nejdůležitější ale ultramaraton splňuje o hodně lépe než krátké běhy do maratonu včetně. Myslím tím možnost vypnout mozek. Po několika hodinách námahy se běžcova potřeba přemýšlet redukuje na opravdu základní věci a oblíbeným rčením mezi ultraběžci se stala věta, že po ultramaratonu, který je delší než 24 hodin, klesá IQ na polovinu. S dodatkem – kdo ví, jestli se někdy vrací na původní hodnotu. Což by možná vysvětlovalo umanutost ultraběžců neustále opakovat podobně drsné a fyzicky náročné zážitky.

Nebo je to také úplně jinak. Zjistil jsem, že luxus soustředit se jen na to základní, jako je samotný běh, řešení logistiky – kde bude další voda, jídlo nebo kde si sednu, kde je můj soupeř, jak daleko je do cíle, jak rychle běžím a zda mi vydrží baterie v hodinkách, je v podstatě úžasný relax. Potom už zbývá jen několik mozkových buněk, které mi umožňují vnímat krásu okolí a případně komunikovat s doprovodem v jednoduchých větách o těch trivialitách, které jsou vyjmenovány výše. Tím se vracím k otázce v úvodu, protože odpověď, že myslím hlavně na to, že běžím, je sice pro novináře asi málo uspokojivá, ale nejspíš poměrně dobře výstižná i jako odpověď na další z otázek, „Proč?“

Abych téma zase celé příliš nezjednodušoval – na otázku „Proč?“ se snažím sám sobě odpovědět už dlouho a stále znovu. Nekladu si ji jen kvůli obvyklým situacím, které znají všichni ultramaratonci. Tedy, že po asi pěti hodinách běhu, kdy ještě nejste v půlce závodu, vám dojde cukr, voda, elán a bolí vás celý člověk. Přemýšlím i nad rozumovým selhání, které následuje asi dva dny po doběhu závodu, kdy zapomenu na všechny problémy a začínám plánovat příští start, který bude, pokud možno, ještě náročnější než ten předchozí.

Postupně jsem si ujasnil, že mě za prvé běhání baví, za druhé mě baví závodění a za třetí se mi občas dostane bonusu v podobě nějakého úspěchu. Trochu se pokusím rozebrat všechny tři body.

1. Běhání mě baví

Kdysi jsem běhal jen proto, abych mohl závodit a vyhrávat. Po přechodu na ultra jsem zjistil, že mě čím dál víc baví už jen to, že si můžu jít zaběhat a všechny možné pocity a zážitky, které mám spojené s touto jednoduchou činností.

2. Závodění mě pořád baví

Vždycky jsem závodil. Tedy přesněji asi od 12 let, takže v kontextu pohledu do občanky vlastně můžu napsat vždycky. Na začátku to bylo pouhé poměřování až mnohem později dostalo závodění i další rozměry jako je společenský – tedy možnost se potkat s podobně postiženými jedinci. Poznávací – už jsem toho v rámci závodění viděl fakt hodně. A také touha něco překonat nebo dokázat. Všichni dnes chtějí běžet maraton, ale buďte si jistí, že pocity v cíli stovky nebo Spartathlonu jsou o celý řád jinde.

3. Úspěch – koho by nebavil?

Mám štěstí, že mi příroda a rodiče nadělili dost slušné dispozice, abych dokázal, byť jen v běhání, občas uspět. Každý si definujeme pro sebe, co je úspěch a když to překonáme, tak odměna je naprosto fantastická a v ultramaratonu pro mě byla vždy zdaleka nejsilnější. Ty pocity, když jsem dobíhal závěrečnou rovinku ve Winschotenu na prvním místě se asi nedají popsat a už vůbec se nedají předat.

Každý člověk, který chce vydržet u běhání, musí v sobě najít nějakou motivaci. Pokud chcete běhat ultramaraton, tak musí být hodně velká. Je nesmysl spekulovat nad tím, která motivace je lepší nebo horší. Důležitější je, že vám zrovna funguje.

Můj květnový deník

Na konec se vracím ke svému aktuálnímu pobíhání, které bylo letos hodně ovlivněno loňským zraněním kolene. Po dubnovém začátku jsem v květnu pokračoval v postupném zvyšování kilometrového objemu a zároveň jsem se odhodlal i k několika intenzivním tréninkům.

Tou první vlaštovkou byl běh v Černé Hoře, kdy se čistě náhodou sešlo asi 30 kolemjdoucích, aby si zaběhlo cca deset kilometrů na trati letos zrušeného závodu. Přes pomalé rozběhnutí jsem se dokázal postupně dokulhat k tempu cca 4 min/km a celkový průměr byl 4:24 min/km. Pocitově to bylo výborné.

Další týden jsem zkusil na silnici osm kilometrů v tempu a ono to nakonec vyšlo na pěkný průměr 3:55 min/km a v posledním týdnu jsem to navýšil na 12 kilometrů ve stejném tempu, což mi způsobilo na zbytek týdne problémy s kolenem. Naštěstí hned v dalším týdnu jsem se mohl vrátit k normálnímu běhání.

Dle statistik jsem v květnu naběhal 517 kilometrů, což je navýšení asi o deset procent. Dá se říci, že jsem plnil učebnicové návody na postupné zatěžování. O zvyšující se kondici potom svědčí rychlejší průměrné tempo a snižující se TF.

	Km	Průměrné tempo	Průměrná TF
Týden (3 dny)	41	5:15	126
Týden	105	5:05	128
Týden	123	5:24	123
Týden	146	5:19	123
Týden ( 1 den odpočinek)	100	5:25	121

Přehledová tabulka za květen 2020

Celkově se zdá, že můj první cil, tedy uběhnout MUM se možná povede naplnit. Pokud to vyjde a tělo včetně kolena bude fungovat, tak další závod by následoval ve velmi krátkém intervalu, protože hned týden po MUM je můj další oblíbený závod TMMTR. To je závod, kde je možno běžet aktuálně jedinou 100 mílovku na území Česka. Nejsem ovšem tak odvážný, abych běžel 100 mil, takže zvolím lehčí variantu pro příchozí a slabší jedince – tedy vložený závod na 100 kilometrů. Pokud chcete zažít ultra v té nejčistší podobě a v krásném prostředí, tak TMMTR vám doporučí 9 z 10 finišerů.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

11. 6. 2020 0 komentáře

Novější příspěvky

Starší příspěvky