RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
Inspirace

SOUTĚŽ: Získejte novou audioknihu o Zátopkovi

od Magdaléna Ondrášová 16. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Buď můžete hodit deku na zem, položit se na záda, sluchátka do uší nebo se s nimi rozběhnout a nechat se unášet hlasem Václava Neužila, který nejen že ztvárňuje roli Zátopka v nově chystaném filmu ale také namluvil novou audioknihu Vytrvalost o Emilu Zátopkovi. Máme tu soutěž a dva z vás ji mohou získat zadarmo!

Jestliže posloucháte audioknihy, určitě vás potěší soutěž, ve které můžete získat zdarma právě tu o Zátopkovi. A jestliže je neposloucháte, je pravá chvíle dát tomu šanci. Audiokniha se skvěle hodí k poslechu v autě, ať už řídíte nebo jste jen spolujezdec. Nebo třeba na dece na pláži, kdy si text můžete vychutnat při odpočinku se zavřenýma očima. Nebo při běhu. Jak vidíte, audioknihy vás můžou provázet kdekoliv.

Soutěžíme o audioknihu v hodnotě 399 korun Vytrvalost s podtititulem Pozoruhodný život a doba Emila Zátopka (v originále Endurance: The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek, 2016). Autorem je Rick Broadbent píšící pro Times o sportu, napsal také knihy o boxu, fotbalu a atletice.

Pište nám do neděle 26. července 2020 jaká je délka audioknihy Vytrvalost (nápověda níže) a my vylosujeme dva z těch, kteří správně odpoví a získají tuto audioknihu. Pište na adresu redakce@rungo.cz, do předmětu zadejte heslo Vytrvalost a pod svou odpovědí nezapomeňte uvést svoje jméno a telefonní číslo.

Soutěž pořádáme ve spolupráci s Audiotéka.cz, kde také najdete odpověď na otázku.

Výsledky soutěže najdete od 27. července na webu rungo.cz. Všeobecná pravidla soutěží tady.

Hodně štěstí a hezké léto!

16. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Dama Bianca: Žena, která rozvířila svět cyklistiky i italskou morálku

od Karolína Hornová 15. 7. 2020
autor Karolína Hornová

Fausto Coppi, nejslavnější cyklista „staré éry“ byl proslulý požitkář bonviván, který se přízní k ženám netajil. Giulia Occhiniová byla ale něco jiného. Životní láska, kvůli které byl schopen dokonce i riskovat cyklistickou kariéru. Přinášíme příběh dámy, která o cyklistice nevěděla nic a nakonec pohnula světem tohoto sportu a dokonce dala jméno celé linii dámských kol značky Bianchi.

„Chtěli bychom vědět více o té dámě v bílém, kterou jsme zahlédli v blízkosti Coppiho,“ napsal v roce 1954 Pierre Chany, redaktor francouzského listu l’Équipe po etapě Gira d’Italia ve Svatém Mořici. Zanedlouho se o „Bílé dámě“ dozvěděl celý svět, nejen ten cyklistický a sportovní. „Nápadně krásná, s hustými kaštanovými vlasy, rozdělenými do hustých loken,“ popsal ji francouzský reportér Jean-Paul Ollivier.

Giulia Occhini přezdívku Dama Bianca neměla ráda – připadalo jí, že zní povýšeně a ona tak vypadat nechtěla. Byla jen ženou, která si šla za svou láskou navzdory morálce, církvi a zákonům. Jedinou, která opravdu dostala Fausta Coppiho, nejslavnějšího cyklistu „staré éry“, jenž byl proslulý sbíráním titulů z nejnáročnějších závodů té doby, ale také užíváním tehdy víceméně legálního dopingu. Dvojnásobný vítěz Tour de France, pětinásobný šampion Gira d’Italia, mistr světa, il Campionissimo neboli šampion šampionů. Vysoký Ital s uhrančivýma očima. Která by ho nechtěla.

Čtení na léto: Nejlepší knížky o Faustu Coppim
Kromě syna Faustina vyšlo o legendě italské i světové cyklistiky mnoho dalších knih. Přinášíme tipy na ty, které stojí za to si přečíst.
Coppi (limitovaná edice sběratelských publikací o cyklistice) (česky)
William Fotheringham: Fallen Angel: The Passion of Fausto Coppi (anglicky)
Herbie Sykes: Coppi: Inside the Legend of the Campionissimo
Walter Lemke: Fausto Coppi (německy)
Faustino Coppi, Salvatore Lombardo: Un’altra storia di Fausto Coppi

Láska z dopravní zácpy

Úplně poprvé byla záhadná dáma po boku cyklistického šampiona spatřena v roce 1953 ve švýcarském Luganu. Coppi tehdy získal titul mistra světa, a doplnil tak do sbírky vítězných dresů z velkých podniků ten duhový, poslední, který mu zbýval. Coppi byl tehdy ženatý s Brunou Ciampolini-Coppiovou a Giulia měla za manžela Enrica Locatelliho. A právě on zcela nechtěně a úplně omylem oba milence seznámil.

Locatelli byl velký fanoušek cyklistiky. V srpnu 1948 ho Giulia, kterou cyklistika naopak vůbec nezajímala, doprovázela na závody Tre Valli Varesine, kam jeli jako diváci. Po cestě se zasekli v dopravní zácpě hned vedle auta, ve kterém jel Coppi. Locatelli využil příležitosti a dal se s cyklistou do řeči. Večer poslal svou ženu do Coppiho hotelu pro fotografii s podpisem. „Pro přítelkyni Giulii,“ napsal na ni. Od té doby se pár začal vídat stále častěji.

Policejní razie v ložnici

Milostná aféra vyplula na povrch právě po události ve Svatém Mořici. Na titulce deníku La Stampa se objevila „cílová“ fotografie Coppiho v objetí s Occhiniovou. Dnes by to tak slavného cyklistu stálo pár palcových titulků, několik jedovatých vět od puritánů a nakonec by se na všechno zapomnělo. V zemi, kde boží zákon „co bůh spojil, člověk nerozlučuj“ platil oficiálně až do sedmdesátých let, to byl problém. Velký problém, za který se běžně posílalo za mříže.

Skandál byl na světě a ne každý se s ním vyrovnal. Zatímco Fausto s Brunou se sice nerozvedli, ale rozešli na základě dohody, Giuliin manžel svou ženu obvinil z cizoložství. Zamilovaný pár si pronajal apartmán, odkud je majitel vyhodil ze strachu, aby nebyl obviněn z napomáhání zločinu. Přestěhovali se do hotelu a po nájezdech paparazziů se rozhodli zakoupit vlastní dům Villa Carla v Novi Ligure. Právě zde je v noci přepadla a zatkla policie, a to doslova in flagranti, v ložnici.

Láska i za cenu cyklistiky

Faustovi zabavili pas, aby nemohl závodit v zahraničí. Ani to ale tohoto „závisláka“ na cyklistice nepřimělo se Giulie vzdát. Jeho milá si poseděla tři dny ve vězení a pak několik měsíců v nařízeném domácím vězení u své tety v Anconě. Tetina služebná byla tehdy prostředníkem, který páru domlouval schůzky. Vše se ale opět provalilo a Giulia i Fausto byli odsouzeni na tři měsíce odnětí svobody. Pro upjatou, křesťanskou veřejnost to byl skandál na skandálu, ale ozvaly se i hlasy, které volaly po uvolnění restrikcí rozvodového řízení. Tehdejší papež Pius XII. vyzval Coppiho, aby se vrátil k ženě. Když odmítl, odmítl i svatý otec – požehnat závodu Giro d’Italia, který Coppi jel. Osobně se sešel s představiteli cyklistické federace a Coppi následně dostal od jejího předsedy Bartola Paschetty dopis se zněním: „Milý Fausto, včera večer mi svatý Petr zjevil novinky o tvém počínání, které mu způsobily velkou bolest.“

  • Rodinka i se synem.
  • Pohřeb Coppiho.
Foto: wikipedia.org

Před velkou láskou se ale nakonec musela rozestoupit jak nebesa, tak úřady. Aféra Coppimu přinesla ještě větší slávu, než měl předtím – i když za cenu téměř naprosté ztráty soukromí. Puritánská Itálie sice bránila rozvodu, ale nebránila médiím rozebírat vše od společných dovolených s milenkou až po cyklistův sexuální život.

Manželství není zeď

V tehdejší Itálii byl rozvod velká potupa a lepší reputaci měla „podváděná“ žena. I proto Bruna rozvod (který byl navíc i nelegální a šlo by o extrémně složitý proces) odmítla. I Enrico Locatelli se nakonec musel se skutečností smířit. Pár navíc nechtěl žít „na hromádce“ a rozhodli se vzít. Učinili tak po mnoha tahanicích v Mexiku. Velmi záhy se jim v Argentině narodil syn Angelo Fausto, kterému nikdo neřekl jinak než Faustino. Daleká cesta do Jižní Ameriky měla pro Giuliina syna znamenat zajištění příjmení Coppi.

Ani narození v „zemi volných zákonů“ nebylo překážkou k tomu, aby italské úřady oficiálně uznaly jako jeho otce Enrica. I když nová rodina žila pohromadě, Faustino se jmenoval Locatelli až do roku 1978, kdy si oficiálně vymohl příjmení Coppi. Tou dobou se nespokojení italští manželé mohli „už“ sedm let beztrestně rozvádět. Fausto Coppi se ale nedožil ani jednoho – zemřel v pouhých 40 letech na malárii, kterou si „přivezl“ z dovolené v Africe. I po smrti otce si ale junior rád nechával říkat Faustino, jako připomínku na dětství s milujícími rodiči – toto jméno najdeme i na přebalu knížky Un’altra Storia di Fausto Coppi, kterou o svém tatínkovi napsal, a která vyšla v italštině a francouzštině.

Kola pro nezlomné ženy

Dámská linie kol značky Bianchi nese název Dama Bianca. Mohlo by se zdát, že jde o slovní hříčku – určení kol pro ženy a slovo, odvozené od názvu značky. Obchodní označení ale vzdává hold právě milence Fausta Coppiho, cyklisty, jehož jméno bylo s tímto proslulým italským výrobcem kol a jeho cyklistickým týmem výrazně spojeno. Značka dokonce vyrábí luxusní kolo l’Eroica, kopii závodního bicyklu z roku 1951, na kterém Fausto Coppi v témže roce vyhrál závod Paříž – Roubaix.

15. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhyRady a chybyZačátečníci

Běháš, Majdo, ještě? Běhám, ale… Stopka, zoufalství a nový smysl

od Magdaléna Ondrášová 14. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Vždycky, když mi nemoc či zranění vystavily sportovní stopku, byla ve mně zlost. Frustrace mne pohltila natolik, že zbývalo opravdu jen málo místa na jinou emoci a nemohla jsem se z takového myšlení vymanit. Soustředila jsem se jen na přemítání nad tím, jestli to mám nebo nemám přeběhat, a jestli to je už po pár hodinách lepší, nebo se to zhoršuje. A bylo jedno, jestli to byl kašel nebo chycená achillovka.

Rozhazovala jsem sítě a omílala svůj problém každému, kdo byl ochotný naslouchat a zkoušela každou osvědčenou radu.

Dneska je vše jinak, stopku beru jako fakt, který respektuji. Tedy spíše uznávám svůj stav tělesné schránky. Tělo beru jako parťáka, který mi dává možnost hýbat se, pracovat na sobě a teď se role obrátily, já musím pomoct jemu být fit.  Beru to také jako šanci dělat něco jiného. Věnovat se lidem nebo věcem, na které jindy není čas. Nebo se válet. Protože válení chvíli baví, pak nudí a z nudy se stane to nejlepší, co může, zrodí se touha začít makat, která čeká na svou obnovenou premiéru. Protože závislost na sportu (jako dříve) a touha makat (jako nyní), není to samé. Co se stalo a jak toho docílit? Jak se vymanit z šílené depky, když nejde běhání podle našich představ a začít brát stav věcí jako fakt?

Pozor, přichází trocha fňukání, ale taky trochu naděje a jedno klišé. Možná jich bude v článku i víc, tak je když tak přeskočte. Jestli máte tendenci je přeskočit, jste pořád v první fázi, kdy hledáte jen někoho, kdo vám řekne: běhej.

Závodní vřavu mi nahrazuje pořádání vlastních závodů. Foto: archiv Magdalény Ondrášové

Chce to čas. Většina běžců, které jsem měla možnost poznat, si dřív nebo později touhle fází zoufalství a závislosti prošla. Spíše si tím prošli dřív než později. Běhání má svůj vývoj, začátek je perný, ale výsledky přicházejí brzy, jsou hmatatelné (ztenčuje se podkožní tuk), měřitelné (první kilák pod 6:00), a tak nás začne posouvání vlastních hranic bavit. A od toho je jen krůček k tomu, aby nás to pohltilo. A tady vzniká ta závislost, protože co je víc uspokojující, posunout osobák zas o kousek dál nebo se zastavit a přestat běhat a sledovat, jak jde kondice dolů? Jak dlouho tohle období trvá, nevím, ale většina z běžců si jí prošla. Hrstka v ní zůstala, ale většina je na tom jako já, jsou v druhé fázi. Běh jim slouží jako koníček a nejsou jeho otrokem. Něco jako je to s tím ohněm, pánem a sluhou, chápete.

Nemyslím, že si to lze nařídit. Prostě je potřeba se vybouřit, projít si svým zoufalstvím (protože závisláci se často proběhají ke zranění a vleklému zoufalství) a ono vás to samo zkrotí. U mě to funguje jako se ztrátou milované osoby, období truchlení by se nemělo přeskakovat, protože mně pomáhá se s novým stavem věci vyrovnat. Já sama si vyběhala přetížení ITB, které mi zajistilo první DNF na závodě, kde jsem ještě k tomu poprvé aspirovala na bednu (tehdejší Běh na Blaník roku „dva tisíce nikdotenběhneznalnáct“). Tohle mě takzvaně posadilo na prdel. Na delší čas. A od té chvíle se mi rádo toto zranění vrací, jakmile jen trochu významněji navýším měsíční objem. Zkoušela jsem Dornovu metodu, posilování, protahování, masáže, saunu, fyzioterapii, magnety, málem bych byla ochotná podstoupit elektrošoky, než jsem si začala uvědomovat, jak je to všechno směšné.

Mohla bych věnovat všechen svůj čas fyzioterapii a pak běžeckému tréninku a asi bych to moje koleno dokázala nějak zkrotit. Ale co ten zbytek života, kam ho nacpu? Tehdy jsem si položila otázku, co znamenají mé běžecké výkony v rámci vesmíru? A lidstva? Dobře, tak alespoň v rámci české atletické scény? Pořád nic, plivanec do kačáku. Mělo to vždycky význam jen pro mě. Něco si dokázat. Tak to můžu přece i jinými způsoby. Když už nikdy nepokořím svou desítku za 44 a půlmaraton za 1:37, nebudu o to horší máma nebo člověk. Makat na sobě mě ale baví a zjistila jsem, že na kole mé běžecké koleno nezlobí, ať už najezdím 50 nebo 500 kilometrů měsíčně. A návdavkem jsem si mohla nechat běhání jako doplňkové hobby bokem a ITB stále nezlobí!

Foto: Marek Odstrčilík

Ano, stýská se mi po intervalech na ovále, dokonce bych se těšila i z nenáviděné těžké pyramidy, ale víte co? Sice díky tomu nebudou padat osobáky, ale já si občas tu dřinu dám i tak, jen tak pro zábavu, i když mi to zlepší moje „óvéčko“ jen z legračních 6:30 na 6:25 a pak si zas budu muset dát trochu pohov, aby se mi zranění nevrátilo. Já mám totiž tu dřinu ráda. Skupinka na ovále mi říkávala Pitbul. Zdravém Adélo, Tomino, Jardo…!

Vypadnutí z řad dálkoplazů, rychlíků a chrtů má ještě jeden neblahý aspekt. Ztratila jsem trochu sociální kontakt se skupinou lidí, které jsem měla fakt ráda a se kterými mě běhání bavilo o to víc. Ale i to se dá zařídit. Na pomalejší kratší výběhy občas dorazím, nebo i na ten náročnější, jen se s nimi pozdravit, vyrazit s nimi a po třech kilometrech se rozloučit a otočit zpět. Nebo zorganizuji společnou hospodu. Často si tam vykládají o zážitcích, u kterých jsem chyběla, ale spousta z těchto lidí, jak tak oproti minulosti sleduji, už jsou také ve fázi dvě a už se dokážou bavit i o jiných věcech než o běhání.

Chybí mi i atmosféra závodů a příprav na ně a šťastné únavy na konci. To mi ale dokonale supluje pořádání Rungo závodů a můžu vám upřímně říct, že jsem po tom večer víc vyřízená, než kdybych je běžela. Ale šťastná, že jsem vám závodníkům uvařila kafe, které vám chutnalo, že jsme u toho pokecali, že jsem byla u vašeho startu, a že i má slova do mikrofonu vám v závěrečných metrech pomohla vyškrábnout ze sebe to, co ve vás zbylo. Našla jsem si nový smysl svého sportovního já bez toho, že bych probouzela své spící zranění a když se někde otluču nebo mám kašel, tak si lehnu a píšu vám články.

Máš svůj příběh, kde běh hraje roli a mohl by pomoct či inspirovat ostatní? Napiš nám, sepíšeme ho. Miluješ běh nebo kolo a máš pocit, že ti psaní jen trochu jde a chceš to zkusit? Napiš nám a můžeš to zkusit. Nemůžeš běhat a chybí ti to? Můžeš nám pomoct pořádat závody. Kontakt: ondrasova@rungo.cz.

14. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Vyšší škola běžecká: legrační ale těžký cvik koleso

od Magdaléna Ondrášová 13. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Stejně jako prvňáček, sotva si uvolní ruku, začne se učit abecedu, i ta naše atletická je základním prvkem běhání. Díky ní si zlepšíte techniku a posílíte odraz. Dnes si s trenérem Janem Pernicou ukážeme jeden z těžších cviků koleso.

V minulých dílech jsme se naučili cvik liftink, skipink, zakopávání, předkopávání a kotníkové poskoky. Začněte raději s nimi, jsou lehčí. Dnes vám ukážeme koleso a předvede vám je kdo jiný než atletický a kondiční trenér Vysokoškolského sportovního centra (VSC MŠMT), trenér reprezentantů ČR a SR v bězích na střední a dlouhé tratě, Jan Pernica.

Koleso

Koleso považuje Jan Pernica za jeden z nejtěžších cviků běžecké abecedy. Zároveň je však díky své komplexnosti velmi užitečný pro nácvik správné techniky. Promítá se v něm totiž hned několik důležitých momentů: složení nohy pod zadek, následné vykývnutí bérce a zdvih kolene. Následuje předkopnutí nohy, které však musí být včas ukončeno aktivním dokrokem směrem pod tělo, tzv. zahrábnutím.

Častou chybou je přílišné skákání, záklon a v neposlední řadě pak na místo pohybu nohy směrem dolů v závěrečné fázi cviku spíše nakopnutí ze spodu nahoru. Prostě přesný opak toho, co chceme cvikem sledovat. V tréninku ukazuje trenér varianty cviku na jednu nohu nebo na obě nohy. Začátečníkům, které Jan Pernica trénuje, „ordinuje“ variantu, kdy dělají koleso pouze jednou za tři až čtyři kroky. 

Sledujte náš YouTube kanál a nic vám neunikne:

Koleso

Běžecká abeceda vede ke zdokonalení nebo udržení běžecké techniky a posílení svalů důležitých pro běžecký pohyb.

Kdy abecedu cvičit?

Není dán žádný předpis, kdy atletickou abecedu zařadit. Je vhodné ji však dělat, když jsou svaly již zahřáté na provozní teplotu a případně i protažené, jelikož některé prvky vyžadují větší rozsah pohybu. Tradičně bývá abeceda využívána jako dynamická součást rozcvičení, říká trenér a dodává: „Já ji také využívám ve své skupině jako samostatné kondiční cvičení. Míra využití atletické abecedy v tréninku vychází z potřeb každého běžce. Kdo zápasí s technikou, doporučuji, aby ji zařazoval do tréninku opakovaně i víckrát v týdnu. Když učíme děti v atletice, je abeceda pravidelný rituál drtivé většiny tréninku.“ Je důležité ale upozornit, že je vhodné, aby nás při abecedě zpočátku někdo kontroloval, protože špatně prováděná abeceda může naopak nevhodné běžecké stereotypy podporovat (např. záklon apod.). 

Na jaké vzdálenosti cvik provádět?

Se vzdáleností se to má tak, že bych začínal třeba jen na 20-30 metrech. Pro běžeckého nováčka to nejsou úplně jednoduché cviky, ač se tak mohou jevit. Je dobré začínat jen na 20 až 30 metrech. Postupně pak můžete vzdálenost prodlužovat. „Ve své tréninkové skupině doporučuji vzdálenost okolo 40 až 50 metrů pro jednotlivé cviky. Rozlišujeme však také, zda je provedení abecedy více dynamické před rychlostním typem tréninku, nebo uvolněné, když jdeme nějakou tempovou vytrvalost nebo je chladno a nechci, aby se běžci zranili,“ upozorňuje na okolnosti Jan Pernica. Pokud volíte abecedu jako kondiční cvičení, tak se postupně dostanete i na 100 až 150 metrů. Trenér občas zařazuje abecedu také do výběhu, jako takový technický fartlek. Jeho rozsah se pak neurčuje vzdáleností, ale časem. „Nebojím se abecedu dávat do kopce nebo naopak z mírného kopce,“ popisuje proměnné, které trenér může u abecedy využít a udělat tak trénink pestřejší.

A jakých zásad se při cvičení držet?

  • Vždy se snažte cvičit na pevném podkladu, ale zároveň ne na asfaltu nebo betonu. Ideální jsou šotolinové cesty.
  • Důležitá je kontrola provedení cviku. Snažte se naučit abecedu pod dohledem odborníka nebo požádat kamaráda, který vás natočí. Málokterý běžec je schopen vnímat svůj pohyb tak, aby posoudil, zda ho provádí dobře, či špatně. Video dá dobrou zpětnou vazbu a vaše představa o provedení cviku narazí na realitu.

Cvičte ty prvky abecedy, na které máte. Začněte u jednoduchých. Začátečníci ani pokročilí běžci by se neměli pouštět do nejnáročnějších cviků, jako jsou například násobené odrazy. „Sám to ve skupině využívám jen u kondičně dobře připravených výkonnostních a vrcholových běžců. Riziko zranění je u odrazů a třeba ještě v kombinaci s prováděním na asfaltu opravdu velké. Bohužel tuto kombinaci vidím nezřídka. Zaměřte se na tři až čtyři základní cviky a ty vypilujte k dokonalosti,“ uzavírá téma s přáním úspěchu a běhání bez zranění, Jan Pernica. 

13. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

MUM: Někteří brali trofeje, všichni zvítězili sami nad sebou

od Magdaléna Ondrášová 12. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Sedmidenní ultramaraton známý pod zkratkou MUM je u konce. A že ten závěr nebyl zrovna lehký! Vyhlašovaly se výsledky dne i celkové pořadí. Podívejte se, jak sobotní závěrečný den Moravského ultramaratonu vypadal.

Reportáže ze všech etap si můžete přečíst zde

V sobotu 11. července 2020 čekala Moravský ultramaraton poslední, sedmá, etapa, zvaná Cimrmanova, která se běží formou dvou okruhů z Lomnice do Lomnice. Přestože podle profilu by se mohlo zdát, že jde o snadnější etapu, nastoupá se zde „jenom“ 719 metrů, je tu řada faktorů, které ji činí obtížnou. Nejenže jsou i zde prudká stoupání, ale hlavním faktorem je únava z předchozích etap a čtvrt dne zkrácená doba, kterou měli běžci k dispozici na regeneraci ze včerejška. Dalším nepříznivým faktorem určitě byl déšť, který byl v některých momentech dost hustý a proměnil doposud suché cesty v blátivé a některé úseky doslova v koryto potoka. Na straně druhé nebylo možné se vymlouvat na vedro.

Specifikem Cimrmanovy etapy je Gundersenova metoda startování, kdy běžci startují v různých časech podle dosavadní výkonnosti, takže čistě teoreticky by mohli všichni doběhnout do cíle ve stejnou chvíli.

Foto: Dan Orálek

A skutečně tento den změnil dosavadní celkové pořadí. Závod započal ve velkém tempu Svatoš Coufal, následovaný Václavem Pokorným, který však po rovinatém úseku seznal, že do onoho prudkého kopce nelze takové tempo beztrestně držet dále. Za nimi se s malým odstupem držel Martin Kopecký.

Ale již po prvním kole (20. kilometr) se do vedení dostal Václav Pokorný, zatímco Coufal začal ztrácet a počáteční tempo neudržel. Opětovnou změnu v pořadí na čele přinesl až závěrečný úsek druhého kola, který běžel Martin Kopecký o tři minuty rychleji než Pokorný a do cíle doběhl s nejlepším časem 3:22:38, na druhém místě Václav Pokorný se ztrátou necelé minuty a na třetím místě, což se ukázalo jako rozhodující, Libor Eremka s desetiminutovou ztrátou, a tím ztratil vedení v celkovém hodnocení.

Celkové pořadí

Takže celkové tabulce dominuje Martin Kopecký (23:34:39) před Liborem Eremkou (23:43:49) a Martinem Plačkem (24:02:22). Další místa patří Danovi Orálkovi, Ondrovi Veličkovi, Janu Šunkovi a dalším. Snad pro srovnání lze uvést, že v roce 2018 zvítězil Dan Orálek s celkovým časem 23:21:17.

Foto: Dan Orálek

V ženské kategorii předvedla vynikající výkon Lenka Kohnová (3:36:38), následovaná Dvořákovou, Plačkovou a Horákovou. To již ale nezměnilo celkové výsledné pořadí, které je následovné: Lenka Horáková (27:27:25), Martina Dvořáková, Marcela Čadová.

V hodnocení seriálu „3 ze 7“ dnešní etapa pomohla zaujmout čelní pozice Pokornému a Coufalovi a přesunout se před Michala Vašíčka. Podobně dnešní výkon Kohnové znamená její celkové vítězství v kategorii žen v seriálu 3 ze 7 a to před Plačkovou a Komárkovou.

Někteří si z letošního MUMu odnášejí trofeje, pro někoho je trofejí již samotné absolvování 301 kilometrů, což se letos podařilo 62 běžcům (poslední z nich Zdeněk Šigut) z celkového počtu 228 startujících alespoň v jedné etapě. A pro někoho jsou trofejí šrámy, bolístky, únava a dobrý pocit z přátelského závodění.

Výsledky

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap. Letošní 28. ročník bude asi rekordní, co se týká počtu startujících, protože na startu všech etap bude stát asi 70 běžců a počet startujících v jedné etapě bude přesahovat 100 běžců
12. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

MUM: Předposlední den. Slunce odpálilo únikáře, slaví Vemola

od Magdaléna Ondrášová 11. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Předposlední den etapového závodu Moravského ultramaratonu ogrilovalo slunce, což si žádalo pečlivě zvolenou strategii. Stejně jako to včera udělal Libor Eremka, zkusil únik od začátku Titus Ablorh. Zvolené tempo Jiřího Vemoly bylo ale úspěšnější. V ženách tentokrát slavila Martina Dvořáková.

Reportáže ze všech etap si můžete přečíst zde

Bystřická etapa slibovala podle předpovědi meteorologů vedro a riziko příchodu studené fronty, souhrn stoupání 945 metrů, ale i běh po vrstevnici nad Vírskou přehradou s pěknými výhledy nebo úbočím nad Svratkou mezi Nedvědicí a Doubravníkem, kde voní malinová stráň.

Etapu začal zostra Titus Ablorh, který na prvním úseku vytvořil více než minutový náskok na Pavla Czerného, který byl následovaný čelní skupinou se ztrátou další minuty. Ale již na dalším kontrolním stanovišti (13. kilometr) Czerny vedl nově uskupenou třičlennou čelní skupinu před Ablorhem a Jiřím Vemolou, který se na ně dotáhl. Zatímco, Ablorh a Czerny postupně odpadali z čela zjevně po přepáleném začátku v onom tropickém počasí, Jiří Vemola si od této chvíle suverénně běžel pro celkové vítězství v etapě v čase 3:25:17.

Foto: Dan Orálek

Další pozice postupně obsadili Martin Kopecký a Martin Plačko, když v druhé půli závodu stupňovali úsilí. Čtvrtý Libor Eremka s osmiminutovou ztrátou na Vemolu a Dan Orálek (letos již poněkolikáté na páté pozici) si jistili své pozice v celkovém pořadí. I když nutno říci, že odstup pouhých dvou minut v celkovém pořadí mezi prvním Eremkou a druhým Kopeckým, ale ani čtvrthodinový náskok na třetího Plačka a skoro půlhodinový náskok na čtvrtého Dana Orálka, neposkytuje žádné garance na MUMu žádné.

V kategorii žen tentokrát vítězila Martina Dvořáková (3:59:04) před Lenkou Horákovou, a to s téměř sedmiminutovým náskokem. Jako třetí doběhla Marcela Čadová. V celkovém pořadí si ale Lenka Horáková udržuje první pozici před Dvořákovou s 45 minutovou rezervou, takže má dobrý základ pro to, aby si tuto pozici udržela i v sedmé etapě. Marcela Čadová s dvouhodinovým odstupem je zatím celkově třetí a zdá se, že další běžkyně opět se ztrátou asi dvou hodin by ji již v sedmé etapě neměla ohrozit, pokud se nestane něco nepředvídaného.

Foto: Dan Orálek

Zdá se také, že celkové pořadí v seriálu 3 ze 7 se stabilizovalo, ale samozřejmě může nastat cokoli.

V sobotu se běží poslední tzv. Cimrmanova etapa. I když ten název budí dojem jakési recese, závodníci budou moci plně pocítit realitu – běh v dešti a v kopcích, blátem i po kamení a asfaltu.

Výsledky

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap. Letošní 28. ročník bude asi rekordní, co se týká počtu startujících, protože na startu všech etap bude stát asi 70 běžců a počet startujících v jedné etapě bude přesahovat 100 běžců
11. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyVybaveníZávodní boty

TEST: Dobrá zpráva pro milovníky starých adiosek. Přichází SL20

od Vít Kněžínek 11. 7. 2020
autor Vít Kněžínek

Návrat ke kořenům. Tak by se dala ve stručnosti popsat nová výkonnostní silniční bota adidas SL20, která vrací značku se třemi pruhy do éry, kdy vládla vytrvalostnímu běhu. Pojďme zkusit najít její pozitiva i slabiny.

Posledních několik let dominuje ve světě silničních závodů Nike a jeho karbonové závodky. Není to ale tak dávno, kdy se všechny světové rekordy na silničních tratích běhaly výhradně v adidaskách. Konkrétně v modelu Adizero Adios. Pak ale přišel Boost. Zázračný tlumící materiál a zkáza v jednom.

Nepopiratelný význam Boostu

Představení tlumící pěny Boost byl od adidasu královský tah. Jednalo se o vůbec první TPU pěnu s doposud netušenými vlastnostmi, do které se zamiloval každý, kdo si tehdejší Energy Boost obul. Všechny značky okamžitě spustily horečnou aktivitu a snažili se přijít se svou vlastní alternativou, která by měla porovnatelné vlastnosti.

adidas SL20

závodní silniční obuv

Drop: 10 mm

Cena: 2 990 korun

Plusy: dobrý odpich a návratnost energie, cena.

Mínusy: svršek by snesl lehké vylepšení.

Boost byl měkčí, odolnější a pružnější než jakákoliv předchozí pěna. Zároveň nepodléhal vlivům počasí jako je mráz nebo vysoká teplota. Jednalo se tak doslova o zázrak jako stvořený pro pohodlné běhání atletů všech výkonnostních skupin. Obzvlášť hobby běžci hledající komfort jsou dodnes z Boostu nadšení a proto není divu, že tato pěna postupně probublala do celé běžecké kolekce adidasu.

A právě v tomto okamžiku začal konec dominance adidasu jako elitní vytrvalecké značky. Proč? Boost je sice úžasně pohodlný a pružný, ale také poměrně těžký a ve vyšších rychlostech až moc nestabilní. Pro závodní využití na elitní a subelitní úrovni se proto moc nehodí. Rychlost a komfort jdou ne vždy ruku v ruce. Čím více Boostu a měkkosti obecně se objevovalo v závodních adidaskách, tím méně “rychlé” se tyto boty stávaly. Až doposud.

Nová doba v Lightstrike?

Nové generace totiž stojí na novém TPU materiálu zvaném Lightstrike, který je pro potřeby rychlého běhu mnohem vhodnější a má našlápnuto ke skvělým výsledkům na nohách nejednoho běžce. Vraťme se ale k novince SL20, která je jednou z prvních vlaštovek, která Lightstrike využívá.

Typově je adidas SL20 rychlá silniční bota vhodná pro závodní i tempové využití. Můžete si jí vzít na desítku i maraton a zároveň v ní odběhat tempa na dráze, nebo svižný trénink na silnici. Tomu odpovídá i hmotnost 230 gramů a mohutnost tlumení 24 milimetrů pod patou. Drop je poměrně výrazných 10 milimetrů, ale díky optimálně navržené geometrii si toho ani nevšimnete a bota se při dopadu přes střed chodidla chová dokonale přirozeně. Tohle adidas vždycky uměl.

  • Podešev Continental běžce podrží na suchu i v dešti. Foto: Vít Kněžínek
  • Nové tlumení Lightstrike věstí dobrý směr nové generace závodní obuvi adidas. Foto: Vít Kněžínek

Proč jsem SL20 popsal slovy “návrat ke kořenům”? Protože mi intenzivně připomíná Adizero Adios 2 – poslední generaci závodních adidasek bez Boostu a zároveň poslední adidasku, ve které byl zaběhnutý světový rekord na maratonu. Tahle bota byla tlumená EVA pěnou adiprene a byla poměrně dost tuhá, což znamenalo úžasně rychlý přechod do odrazu. Svým způsobem se jednalo o předchůdce dnešních karbonových závodek, protože princip celé konstrukce byl velmi podobný. 

Jediné, co adioskám chybělo k dokonalosti byla vyšší energetická návratnost, což se designéři snažili vyřešit právě použitím Boostu. Jak už jsme si ale popsali, tak tento přístup se neosvědčil. S pěnou Lightstrike je to ale úplně jiný příběh.

Bota pro závodníky a rychlý trénink

Ve srovnání s adiprenem je Lighstrike lehčí, odolnější a především má o poznání větší odpich při každém kroku. V porovnání s Boostem je zásadní vyšší stabilita, nižší hmotnost a mnohem přesnější odezva ve vyšších rychlostech. Z mého úhlu pohledu se tak adidasu podařilo vyrobit takřka dokonalé “rychlé” tlumení, které poskytuje dostatek komfortu i při dlouhém závodě a zároveň vás nebude svými vlastnostmi brzdit. Důležitou roli zde hraje i podélná výztuha torsion system, která botě dodává potřebnou tuhost a tím i rychlost a plynulost při odrazu.

Nezapomínejte ale na to, že se bavíme o výkonnostním modelu. Celková míra komfortu je tak spíše nižší, což může SL20 diskvalifikovat u těžších běžců a každého, kdo hledá především měkké a pohodlné boty. Ideální cílovou skupinou jsou tak výkonnostně orientovaní běžci hledající ideálního společníka pro rychlý trénink a silniční závody.

Botám SL20 vrátil adidas tuhost adiosek, což se projeví v odpichu. Foto: Vít Kněžínek

Svršek je vyroben z jednoduchého bezešvého materiálu. Není sice tak propracovaný jako u modelů Adios nebo Boston, ale i tak sedí SL20 na noze perfektně a díky lehce užšímu tvaru vás podrží i na dráze a ve vysokých rychlostech na nerovném podkladu (typicky městská dlažba).

Podešev má jemný vzorek a je tvořena osvědčenou gumou Continental s přilnavostí, která patří mezi to nejlepší na trhu. Nenajdete moc silniček s lepší trakcí a zároveň vyšší odolností vzorku, než boty od adidasu s Continentalem.

Podešev Continental se již v minulosti osvědčila a proto nebyl důvod ji inovovat. Foto: Vít Kněžínek

Cena je příznivá. Přijde ale druhá generace s lepším svrškem?

Třešničkou na dortu je cena 2 990,- korun. Pro tak kvalitní botu je to až neuvěřitelně nízká částka. Reální tržní cena po nejrůznějších slevách je ještě o kus nižší, což z SL20 činí o parník nejlevnější výkonnostní silničku na trhu. Tahle bota přitom hravě strčí do kapsy i dvakrát tak drahou konkurenci a jedinou podmínkou bude, abyste preferovali tužší boty s přesnou odezvou. 

Z předchozích řádku se dá odhadnout, že jsem z novinky adidas SL20 opravdu nadšený. Konstrukce celé boty je dle mého názoru perfektně vyvážená a SL20 dokonale plní svůj účel – podporují svižný běh a nekladou žádný odpor. Hledat nějakou nevýhodu bude tentokrát opravdu těžké. Nejslabším místem celé boty je svršek, který by mohl být o malý kousek pohodlnější, ale to je spíš detail, než opravdový nedostatek. Obzvlášť s přihlédnutím k zajímavé cenovce.

11. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

MUM: Olešnická etapa. Odvážný únik Eremkovi vyšel

od Magdaléna Ondrášová 10. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Pátý den Moravského ultramaratonu ze sedmi nepřinesl žádné překvapivé momenty, až na odvážný únik Libora Eremky hned od startu. Zatím co dnešek nadělá z běžců smaženky, ještě včera si mohli v Olešnické etapě užít chladnějšího počasí. I v ženách nedošlo k žádnému zlomu a vede Lenka Horáková.

Etapa startovaná v Olešnici (reportáže ze všech etap si můžete přečíst zde) s výškovým profilem 802 metrů stoupání vedla běžce do údolí Svratky ve Víru, ale zakrátko je vytáhla opět do malebných míst okolo Hodonína u Kunštátu, kdy pak nejvyššího bodu trasy dosáhli u Brumova. Počasí bylo vcelku běžecky přívětivé, teploty jen mírně překračovaly 20°C, osvěžení mohl přinést občasný jemný deštíček, který ovšem nakonec nepřišel.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap. Letošní 28. ročník bude asi rekordní, co se týká počtu startujících, protože na startu všech etap bude stát asi 70 běžců a počet startujících v jedné etapě bude přesahovat 100 běžců

Někteří běžci si trochu stěžovali na dlouhé úseky silnice z Víru do Hodonína a jiní to zase uvítali. V každém případě silnice byla kompenzována závěrečným seběhem do Lomnice, který je po velmi technické úvozové cestě.

V této etapě Libor Eremka vsadil na strategii vést v závodě od začátku do konce, což se mu vyplatilo (vítězný čas 3:10:03). Už na první kontrolní bod na 6,5 kilometru dorazil s více než minutovým náskokem na sedmičlennou skupinu pronásledovatelů, v níž aktivní roli hráli mj. Marcel Hašpl, Jan Šunka i Dan Orálek.

Foto: Dan Orálek

Situace začala vypadat poněkud odlišně na 24. kilometru, kde Marcel Hašpl ztratil druhou pozici, na níž se propracoval Martin Kopecký, následovaný Danem Orálkem, zatímco Libor Eremka v čele o něco zvýšil svůj náskok. Skupina pronásledovatelů (pokud tedy lze hovořit o skupině, když odstupy mezi běžci byly v desítkách sekund) se ještě více roztrhala ve stoupání pod Sýkoř, takže druhý Kopecký měl na třetího Orálka již náskok dvou minut.

V závěrečném úseku se pokusil o stíhací manévr Martin Kopecký, takže více než minutový náskok Eremky stáhl na pouhých 24 sekund. Podobně jako v druhé a třetí etapě se Martin Plačko pokusil využít seběh do Lomnice k drtivému finiši, díky němuž se propracoval na třetí pozici před Orálka, jelikož běžel tento úsek o tři minuty rychleji.

Foto: Dan Orálek

V ženské kategorii zabodovaly Lenka Horáková (3:42:21), Martina Dvořáková a Zdeňka Komárková. Tím se již začíná rýsovat pořadí v seriálu 3 ze 7, kde v ženské kategorii máme prozatím pořadí Komárková, Žákovská, Kohnová, v mužích Vašíček, Hašpl, Šamonil.

V celkovém pořadí hlavního závodu si i nadále upevnil vedení Eremka před Kopeckým a Plačkem, zatímco Orálek s Veličkou jsou na následujících pozicích, přičemž pátý Velička má na Eremku ztrátu plnou půlhodinu. Podobně je možná v ženské kategorii už pořadí dáno – Horáková, Dvořáková, Čadová, kde ale rozestupy jsou v desítkách minut.

V pátek nás čeká Bystřická etapa, tentokrát opět v tropických teplotách.

Výsledky

Na www.rungo.cz můžete čekat reportáže i z dalších etap.

10. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

MUM: Počasí běžcům přeje, vítěz Eremka potvrzuje vedení

od Magdaléna Ondrášová 9. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Na Moravě se tento týden běží sedm maratonů v sedmi dnech a včerejší Tišnovskou etapou se závod přehoupl do své druhé poloviny. Dan Orálek, který se rozbíhá po operaci kolene, o sobě dal vědět druhým místem, celkové vedení má ale Libor Eremka s Lenkou Horákovou.

Tišnovská etapa nabídla běžcům nejprve okružní jízdu jižním okolím města Tišnova. Znamenalo to vyběhnout z údolí Svratky někdy opravdu ostrým stoupáním do úrovně nad 400 m n. m. a pak po vrstevnici nad říčkou Závistkou směřovat k Pejškovu, kde se běžcům občas naskytly pěkné výhledy. Bylo možné potkat i nějakou divokou zvěř a podél cesty se občerstvit jahodami. Trasa ale obsahovala také výběh k rozhledně Klucanině v Tišnově a zdolat závodníci museli i část úbočí tišnovské hory Květnice. Takže souhrn stoupání 954 metrů poskytl běžcům příležitost ukázat, co mají natrénováno.

Počasí měli běžci pravé běžecké. Teploty do 20 °C, pak i trochu deštík, takový zahradnický.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap. Letošní 28. ročník bude asi rekordní, co se týká počtu startujících, protože na startu všech etap bude stát asi 70 běžců a počet startujících v jedné etapě bude přesahovat 100 běžců

Vítězstvím ve včerejší etapě si posílil celkové vedení Libor Eremka časem 3:20:56. Za ním se čtyřminutovou ztrátou Daniel Orálek následovaný Václavem Pokorným a dalšími. Zpočátku se to tak ale nevyvíjelo. Na první občerstvovací stanici po asi sedmi kilometrech a po výběhu těch ostrých stoupání přivedli sedmičlennou čelní skupinu Svatoš Coufal a Václav Pokorný, ale na tu následující v Maršově tuto skupinu přivedl již Libor Eremka. V následném seběhu k řece Svratce na severním cípu Veverské Bítýšky si vedení zvýšil na odstup asi dvou minut před zbytkem čelní skupiny, kde nechyběli Václav Pokorný, Jaroslav Bárta, Ondra Velička a Dan Orálek.

Tento náskok pak zvýšil až na čtyři minuty v průběhu silničního úseku zpět k Tišnovu. Zde již si pozici druhého a třetího vydobyli Dan Orálek a Václav Pokorný a toto pořadí vydrželo až do cíle.

Foto: Dan Orálek

V ženské kategorii doběhla jako první Lenka Kohnová (3:45:26), jako další se umístily Lenka Horáková a Martina Dvořáková s odstupem osmi, resp. 15 minut.

Protože Lenka Kohnová neběží celý MUM, tak celkové pořadí žen vede Lenka Horáková s výrazným náskokem 51 minut nad Martinou Dvořákovou a třetí ženou v pořadí zůstává Marcela Čadová s odstupem 2:39. Další žena má opět velký odstup, který je větší než 1:30.

V celkové pořadí mužů zůstává 15minutový rozdíl mezi prvním Liborem Eremkou a pátým Danem Orálkem, což v případě stabilních výkonů by sice mohlo lecčemu napovídat, na druhé straně jde stále o rozdíly při tomto typu závodu natolik malé, že stále můžeme říci: všechno je možné. A tak možná něco napoví čtvrteční Olešnická etapa.

Výsledky

Na www.rungo.cz můžete čekat reportáže i z dalších etap.

9. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhyStrečink

Ultra Dana Orálka: Nikdy neříkej nikdy aneb kdy je čas na DNF

od Magdaléna Ondrášová 9. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Vždy mě mírně popuzovala některými běžci protlačovaná myšlenka, anglicky vyjádřená “Never give up”, čili něco jako nikdy se nevzdávám, nebo také doběhnout za každou cenu. Jednoduše mi to přišlo jako nesmysl tvrdit něco, co se může velmi rychle změnit, zvláště u ultramaratonu. Například v mém případě už v tom prvním jsem z dvanáctihodinovky zvládl jen asi čtyři hodiny a končil jsem z důvodu vyčerpání.

Zajímalo by mě, jak se k  tomu dnes staví například Dean Karnazes. Dříve v knize Ultramaratonec psal o tom, jak napřed běží, potom klidně půjde a když to nepůjde, tak se bude plazit. Nebo tak nějak. Předloni jsem ho viděl na startu Spartathlonu, ale v cíli už ne. Zřejmě je už o trochu starší a názory člověk časem mění.

V případě vzdávání jsou asi důležité dvě věci, jedna je ovlivnitelná vaší hlavou ta druhá ne, ale obě pokládám za naprosto regulérní důvod proč skončit.

Tou první je ztráta motivace. To se stává, když běžíte a postupně vám je špatně, potom už to ani moc neběží, potom vás všechno bolí, předběhne vás nejpomalejší závodník a nakonec i šance na doběhnutí včas na kontrolu se ztrácí někde v dálce. Někomu stačí jen polovina těch věcí v předchozí větě a už dál nepokračuje. Prostě zvítězí vaše druhé nebo třetí já, které vám vysvětlí, že to opravdu, ale opravdu už nemá cenu a vy podlehnete.

Vůbec se za to nestyďte a pokud nenosíte triko „Never Give UP“, tak si myslím, že jste udělali dobře. Stalo se mi to několikrát a strašně důležité je si uvědomit, že je to vaše rozhodnutí a nemá se cenu dál trápit, když už v tom nemůžete najít nějaký smysl. Také je podstatné zpětně toho nelitovat, prostě se to stalo a příště, jakmile získáte opět motivaci, začít znovu.

Vzdát závod není ostuda. Naopak, může vám to třeba zachránit život. Foto: archiv Dana Orálka

Druhou variantou, proč běžec odstupuje ze závodu, je zranění, nebo nějaký zdravotní problém. V tomto případě je každá rada drahá. Spousta věcí jde samozřejmě přeběhat, ale poznat, co přeběhat a co ne, je velmi složitá úloha. Například já se v tomhle směru neustále učím.

Příkladem budiž loňská sezóna, kdy se z pravidelné bolesti v levém koleni nakonec vyklubalo docela závažné poškození chrupavky levé stehenní kosti. Netuším sice, kdy jsem si to způsobil, ale poslední dva loňské závody, na kterých mi opravdu hodně záleželo, jsem nedoběhl. Jednalo se o moji oblíbenou stovku ve Winschotenu a Spartathlon. Bohužel bolest byla daleko za hranou toho, co jsem byl schopen akceptovat a v tomto případě bolest zafungovala jako pojistka, která mě ochránila před dalším ještě vážnějším poškozením kolene.

Naneštěstí to většinou není tak jednoduché. Ultramaraton často bolí a rozpoznat, co už je za hranou, je extrémně těžké. Platí tam několik doporučení:

  • Snažte se, co nejlépe poznat svoje tělo.
  • Pokud máte problém, tak je důležité vědět o co jde. Pokud to víte, tak se dokážete rozhodnout, jaké je to riziko a navíc, když víte, s čím bojujete, méně to pak bolí.
  • Heslo „Never Give Up“, klidně hoďte do koše.
  • Pokud berete nějaké prášky typu brufen, tak přemýšlejte i o rizicích, které to přináší. Spolykat šest prášků vám nakonec může pomoci dokončit závod, ale v mimořádně nepříznivé situaci (horko, vyčerpání, dehydratace) by vás to mohlo i zabít.
Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Tréninkový červen Dana Orálka

Moje tréninková příprava, která je aktuálně završena startem na MUM, probíhala v červnu relativně uspokojivě. Opět jsem dokázal mírně navýšit objem a také kvalita tréninku šla mírně nahoru. Obojí opět za zlepšené spolupráce mého levého kolene. Ne, že bych přestal kulhat, ale kulhám méně a méně to bolí.

Řečí čísel jsem v červnu celkem uběhl 613 kilometrů za pěkných 55 hodin. Jeden den byl dokonce pauza, ale jiný den jsem se byl zase proběhnout dvakrát.

Ve druhém týdnu jsem v rámci dodatečné oslavy padesátin (v březnu to oslavit nešlo) uběhl 50 kilometrů a ujistil se, že nejméně jednu etapu MUM zvládnu. V každém červnovém týdnu jsem potom běhal nejméně jeden nebo dva tempové tréninky. Tam se mi konečně povedlo odběhnout 20 kilometrů v tempu 3:58 a také 4 x 2 kilometry v tempech od 3:30 do 3:34, což považuji za slušný výkon, který mě opět o kousek posunul k loňské výkonnosti.

Přehledová tabulka za červen:

 KmPrůměrné tempoPrůměrná TF
Týden1535:21124
Týden1535:39122
Týden1245:23128
Týden1515:22126
Týden (2 dny)325:33  118

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

9. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

MUM: Strategie a škatulata hejbejte se. Blaneskou vyhrál Kopecký

od Magdaléna Ondrášová 8. 7. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Třetí etapa ze sedmi po sobě jdoucích moravských maratonů startovala v úterý 7. července z Blanska. Překvapil Martin Plačko, vyhrál ale Martin Kopecký. Z dam byla první v cíli Lenka Horáková, která také drží celkové prvenství v kategorii žen.

Blanenská etapa s výškovým profilem překračujícím 926 metrů souhrnného stoupání rozhodně také nepatřila k těm lehčím. A tak po malém zahřívacím okruhu v Blansku brzy začalo stoupání, a to místy dost ostré. Není divu, že na první občerstvovací stanici v Hořicích byla v minulých ročnících vyhodnocována „horská prémie“. Ale i od Hořic stoupání pokračovalo dál. V této části se daly očekávat maliny, ale ty byly většinou zarostlé kopřivami.

Co je MUM
Moravský ultramaraton je mezinárodní etapový běžecký závod, který se skládá ze sedmi závodů v sedmi dnech za sebou. Jde o nejdelší etapový závod na území České republiky. Každá etapa má délku maratonu, probíhá velmi členitým terénem a její převýšení je v průměru 900 m stoupání. Závod má v současné podobě centrum v Lomnici nedaleko Tišnova a starty jednotlivých etap jsou kromě Lomnice ještě v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Perštejnem.
Závod založil skvělý český ultramaratonec Tomáš Rusek v roce 1992, kdy první dva ročníky měly deset etap. Letošní 28. ročník bude asi rekordní, co se týká počtu startujících, protože na startu všech etap bude stát asi 70 běžců a počet startujících v jedné etapě bude přesahovat 100 běžců

Po ochlazení z předešlého dne měli běžci snad ideální počasí. Jen ve vzácných chvilkách vysvitlo slunce, jinak bylo pod mrakem a často zafoukal hodně studený vítr.

Vedení se krátce po startu ujal Svatoš Coufal, který v předchozích etapách nestartoval, takže měl dostatek sil. Vedení si udržel až do stanoviště na 31,5 kilometru, kde na druhého Martina Kopeckého držel tříminutový náskok.

Foto: Dan Orálek

Martin Kopecký ze začátku běžel opatrněji, ale již na 18. kilometru byl mezi prvními pěti. Ještě opatrnějším začátkem se dala charakterizovat strategie Martina Plačka, který zpočátku soustavně zvyšoval svou ztrátu na prvního, takže ta na 25. kilometru dosáhla až osm minut, pak ale ztrátu postupně stahoval, zatímco vedoucí Svatoš Coufal tempo snižoval. V úseku do 37. kilometru tak přišel o prvenství a Martin Plačko rozběhl stíhací manévr, který vystupňoval v závěrečném finiši posledních pěti kilometrů. Na doběhnutí prvního Martina Kopeckého to už nestačilo.

Nakonec tedy jako první doběhl Martin Kopecký (3:21:22) s asi půlminutovým náskokem na Martina Plačka. Jako třetí s minutovou ztrátou na prvního doběhl Ondra Velička. Daniel Orálek v posledním klesajícím úseku neudržel 4. pozici, takže se před něj opět dostal Libor Eremka a vytvořil si ještě asi minutový náskok.

Foto: Dan Orálek

V celkovém pořadí po třech etapách můžeme pozorovat, že mezi prvními pěti běžci jsou stále jen minutové rozdíly. Pořadí Libor Eremka, Martin Kopecký, Ondra Velička, Martin Plačko, Daniel Orálek zatím nic neznamená. Vždyť rozdíl mezi prvým a pátým je jen něco přes 12 minut.

V ženské kategorii již skoro tradičně zvítězila Lenka Horáková (3:53:30), následována Martinou Dvořákovou a Zdeňkou Komárkovou, která ovšem ve 2. etapě nestartovala.

Foto: Dan Orálek

Už následující Tišnovská etapa, která se běží dnes, může zase vše změnit. Můžeme se těšit opět na údolí potůčků i řeky Svratky, ale i na příkrá stoupání a nádherné výhledy.

Výsledky

Na www.rungo.cz můžete čekat reportáže i z dalších etap.

8. 7. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké vybaveníCyklodoplňkyTuristické vybaveníVybavení

TEST: Batoh Ortlieb Atrack 35, překvapivý po všech stránkách

od Marek Odstrčilík 8. 7. 2020
autor Marek Odstrčilík

Chvíli po tom, co jsme se dohodli, že o tomto outdoorovém batohu něco napíšu, přepadla mě nejistota. „Další batoh, co o něm budu jako psát? Dobrých běžeckých batohů jsou stovky a není na nich co vymyslet.“ Odtušil jsem, že pochválit, že je o 20 gramů lehčí než předchozí verze a přidat hejt na Polsko asi stačit nebude. Když batoh dorazil, všechny tyto obavy vzaly za své. Jedná se o kousek, který se v mnohém vymyká.

První, čeho si na batohu Ortlieb Atrack 35 všimnete, je masivní, vodotěsný zip, kterým se do batohu leze. Zabírá celou výšku zad. Druhou věcí je zpracování. Nejde o žádnou lehkou vestičku ze síťoviny, která se brzy rozpadne. Ani zde nenajdete spoustu kapes na gely či podobné věci. Jde ale o bytelný masivní batoh, který vydrží opravdu hrubé zacházení. Má jen jeden oddíl, jasný kvádrovitý tvar s popruhy na stažení a výrazným zádovým polstrováním. Vzhledem k jednoduchosti a strohosti designu jsem měl trochu obavu, jak bude sedět, ale jak jsem jej poprvé nahodil na záda, nechtěl jsem jej měnit za něco jiného. Stačil první úprk na vlak a bylo jasné, že sedí perfektně.

Jak se nosí?

Začalo to úprkem na vlak, ale za poslední tři týdny jsem jej protáhl mnoha situacemi a aktivitami. Ať už to byly půldenní či celodenní výběhy na Malé Fatře či v Roháčích, pádlování na Slezské Hartě, nástupy ke sportovním lezeckým cestám, několik výprav za „vícedélkami“ do Raxalpen či na Hohe Wand, nebo jednodenní cesty vlakem – ano, zrušili nám závody v Ekvádoru, tak jsem vyrazil na hodně menších po okolí. Batoh vždy seděl a svoji práci zvládl skvěle.

Do tohohle batohu se opravdu vejde vše potřebné. A zacházet s ním v rukavičkách nemusíte. Foto: Pavel Paloncý

Co je a co není vidět

Už jsme si řekli, že to není běžecká vesta, kde neustále lezete do kapes. Ne, že by neměl žádné přístupné kapsy – na bederním pásu a na zadní straně najdete po dvou síťovaných kapsách, ale jeho hlavní síla spočívá v jeho odolnosti a také univerzálnosti. Když potřebujete cokoliv ochránit před počasím, nárazy nebo poškozením,  Atrack to zvládne bez ztráty květinky. A je jedno, jestli to bude v horách na vodě nebo ve skalách. Je jedno jestli to bude péřový spacák a věci, které za žádných okolností nesmí promoknout nebo v tom budete mít drahou techniku jako notebook, tablet, foťák a podobně. A nemusíte se bát, že batoh odřete, sám o sobě drží tvar a vydrží hrubé zacházení. Snad jediné, co by nemusel vydržet, je Foton – můj schizofrenní  ADHD kocour, který od dob co se nejspíš z očkování nakazil autismem, má tendenci do všeho kousat a drápat.

Ortlieb Atrack 35 sedí na zádech skvěle. Foto: Pavel Paloncý

Ortlieb a jeho nepromokavý systém

Ať už si vyberete jakoukoliv velikost (25L, 35L nebo 45L) i barvu, všude kam přijdete, budete budit pozornost a pravděpodobně čelit otázkám co to máte zač. Kdo zná firmu Ortlieb, tak ho to moc nepřekvapí. Jejich doménou jsou nepromokavé věci všeho druhu – od masivních lodních vaků, přes tenké loďáky, brašny i (foto)batohy. Masivní zipy s aretací, kvalitní materiály, chytré dělení to vše patří do arzenálu Ortliebu.

Tady tomu není jinak – v hlavní komoře jsou uvnitř i čtyři kapsy na zip, které pomohou s organizací drobností jako jsou doklady, kabely, mobil, powerbanky, či kapsa na hydrovak (i s tím si poradí).  Pokud to ještě doplníte tenkými loďáky od stejné firmy, či doplňky (jako např. mapník) máte k dispozici spolehlivé univerzální řešení do mnoha náročných terénů. Stačí vyrazit.


Já jsem vyrážel hodně. Když nám zrušili Ekvádor, měl jsem na to spoustu času. (Zrušili nám jen závod, ne tu celou zemi. Ta nejde jen tak zrušit, to není Polsko…)

Batoh Ortlieb Atrack 35. Foto: azub.cz

Cena a konkurence

Při ceně od 4 690 do 5 190 to není levné řešení, je však zcela srovnatelné se špičkovými batohy na běh v horách, trek, skialp, či jiné outdoorové aktivity. Na výběh na odpoledne to není, ale na cokoliv, kde budete potřebovat 25L a více a nechcete se bát o svoje věci, je tou pravou volbou. Ortlieb k tomu nabízí i skvělý zákaznický přístup, kdy ke všem svým výrobkům dodává množství doplňků, náhradních dílů a případné závady rychle opravuje. Zatímco u skialpových platíte skialpovou přirážku za trend, zde platíte za skvělé zpracování, záruku, servis a klid v duši.

Přestože se outdoorový batoh od Ortliebu může zdát jako překvapivý kousek, není to žádný výstřel do prázdna, ale spíše rozšíření existujícího systému odolného nepromokavého vybavení.

Ortlieb Atrack 35

  • nylonový materiál odolný proti opotřebení
  • 4 vnitřní kapsy
  • plynule nastavitelná záda pro osoby různé výšky
  • ergonomické ramenní popruhy
  • široký, polstrovaný bederní popruh se síťovými kapsami na zip
  • dvěn vnější kapsy (např. na láhnve s pitím)
  • popruh s oky (daisy chain) na přední straně pro uchycení dalších věcí
  • 4 komresní popruhy
  • hermetické těsnění pro výstup pitné hadice

Batoh Ortlieb Atrack 35. Foto: azub.cz
8. 7. 2020 1 komentář
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo