RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
Běžecké botyTrailové botyVybavení

Recenze: Podrážka s vlastnostmi superhrdiny, zvládne každý terén. HOKA Mafate Speed 4

od Karel Holub 31. 10. 2022
autor Karel Holub

HOKA je dobře zavedenou značkou zejména ve světě horských ultra-trailů, ale svoje příznivce si najde i mezi silničními běžci a triatlonisty. Model Mafate Speed 4 je čtvrtou generací tlumené, trailové boty, která by vás měla pohodlně přenést přes útrapy technicky náročných, dlouhých, horských běhů. Oproti předchozím generacím přináší Mafate 4 celou řadu vylepšení a změn a my se podíváme, jak si tenhle terénní parník poradí s českými traily.

Na první pohled je zřejmé, že HOKA Mafate Speed 4 není žádná závodní šlupička na krátké, rychlé traily, ale pořádně tlumená bota, která se zaměří na vaše pohodlí i na těch nejdelších tratích a ochranu i v tom nejzáludnějším terénu. Vzhled je samozřejmě subjektivní, ale mě se Mafate Speed 4 libí a barevná varianta thyme/fiesta, kterou jsem měl na testování k dispozici, mi přijde do terénu jako dělaná.

Svršek Mafate 4 je z větší části tvořený pružným úpletem, který skvěle dýchá a dobře obepíná nohu. Přední část boty s gumovou obsázkou chrání prsty proti okopání před kameny, kořeny a dalšími záludnostmi, které se vám mohou postavit do cesty.

Boty jsem sice neměl možnost testovat v letních parnech, ale ani v mimořádně vysokých teplotách, které přinesl letošní podzim jsem neměl pocit, že by se mi v nich nohy zbytečně dusily. Hodně zajímavě je pojatý jazyk, který je k spodní části svršku přichycený pružnými pásy tkaniny a výborně tak přilne k nártu, neshrnuje se a zároveň poskytuje dobrou ochranu před nečistotami zvenčí.

Absolutně netypický tvar má pata, respektive její prodloužená část, která se zvedá k achilovce a trochu připomíná kachní zobák. Přesný účel tohohle prvku mi trochu uniká, stejně jako mé kolegyni v recenzi běžeckých bot adidas. Dá se samozřejmě využít při nazouvání boty, kdy se za něj můžete pořádně chytnout a pata vklouzne do boty jak po másle. Nebo to může být ochrana zadní části nohy, ale není mi moc jasné, před čím. Každopádně je tahle zvýšená záď dobře udělaná, vypolstrovaná a při běhu nijak nepřekáží. Kdyby tam nebyla, nechyběla by mi. Ale když už tam je, tak aspoň že nekazí zbytek boty.

Svršek je povedený, ale pokud máte širší chodidlo a hlavně jeho přední část, dobře si HOKA Mafate Speed 4 vyzkoušejte. Předek je totiž na můj vkus opravdu hodně úzký, což je celkem překvapivé k celkově široké a masivní konstrukci boty. Skoro jako by výrobce na podvozek od náklaďáku nasadil karoserii z monopostu.

Prvních pár běhů jsem opravdu cítil jak malíček tak palec a říkal jsem si, že s tímhle tlakem to na extra dlouhé běhání nebude to pravé ořechové. Velikost boty mám přitom zvolenou správně a nadměrek v přední části je dostatečný. Málo místa je opravdu jen na vnitřní i vnější straně špičky. V botách jsem zatím odběhal přibližně sto kilometrů a zdá se, že svršek v přední části trochu povolil a tlak na prsty už není tak silný. Nebo jsem si možná zvykl. Na každý pád už pro mě není problém v Mafate Speed 4 běžet víc než tři hodiny a prsty mi zatím neupadly.

Proběhnou vše, co se jim postaví do cesty: SUV mezi trailovými botami Altra Olympus 4

Proč lidé HOKU milují – tlumení

Tlumení je zásadním prvkem HOKA Mafate Speed 4 a je opravdu povedené. Použitá technologie PROFLY+ s dvojitou hustotou pěny poskytuje pohodlný dopad bez zbytečného pocitu „bačkorovosti“, a to při zachování velmi nízké hmotnosti. Celková výška tlumení je 33 mm pod patou a 29 mm pod špičkou, takže Mafate 4 nabídne příjemný drop 4 mm, který je pro mě dostatečně blízko neutrálnímu pojetí běhu a zároveň poskytne trochu opory navíc pro opravdu dlouhé běhy.

Mezipodešev je vylepšená konstrukcí Meta-Rocker, která pomáhá s přechodem do odrazu a udržením směru odrazu i při torzním pohybu. Jako celek to funguje opravdu dobře a přestože je Mafate Speed 4 určená převážně na dlouhé běhy, nemusíte se bát, že by vás tahle bota nepustila do svižného tempa a běhu přes špičku. Klidně to rozbalte do tempa, Mafate Speed 4 vám určitě bránit nebude.

Podrážka drží jak kočičí drápky na zácloně. Vibram Megagrip s 5 mm špunty opravdu drží na každém povrchu a přesto, že je vzorek takhle hluboký, nemám pocit, že by se podrážka kroutila nebo vlnila. Při přeběhu po asfaltu sice trochu lepí, ale předpokládám, že to se časem oběhá. V terénu nemá podrážka tendenci chytat kamínky nebo šišky a když proběhnete bahnem, docela dobře se ho umí zbavit.

HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub
HOKA Mafate Speed 4, foto: Karel Holub

Na kamenitém povrchu je ochrana proti ostrým hrotům a hranám víc než dostatečná a nebál jsem se pustit naplno ani v technických sebězích, kde Mafate Speed 4 ledacos zachrání a pomůže i unaveným nebo technicky méně zdatným běžcům. Podrážka spolu s tlumicí vrstvou fungují jako sehraní parťáci a přesto, že působí robustním dojmem, nemusíte se bát zbytečné váhy. HOKA Mafate Speed 4 má hmotnost 295 g (pánská, velikost US 9) a to je v téhle třídě velmi slušná hodnota.

V HOKA Mafate Speed 4 jsem zatím naběhal relativně málo kilometrů na to, abych mohl posuzovat jejich životnost, ale zdá se, že podrážka i svršek vydrží slušnou porci kilometrů a otázkou bude, jak rychle zestárne tlumicí pěna.

Celkově jde o hodně povedenou trailovou botu, kterou budu používat jak na objemové tréninky, tak na střední a delší závody. Její cena je poněkud vyšší a za podobné peníze najdeme špičkové trailové modely i u jiných výrobců, ale zdá se, že HOKA trefila u modelu Mafate Speed 4 skoro všechny parametry správně a jejich koupě se vyplatí.

Pohodlné tlumení, skvělá podrážka i propracovaný svršek by tyhle trailovky mohly předurčovat i pro ultra dlouhé běhy v terénu, ale tady si budu muset zkusit pár delších výběhů, abych se ujistil, že mi nebude dělat problémy užší přední část boty. Pokud hledáte stabilní, dobře tlumenou trailovou botu, která se nebojí rychlosti v žádném terénu, pak určitě stojí HOKA Mafate Speed 4 za pozornost.

HOKA Mafate Speed 4

  • tlumená, trailová bota pro střední a delší tratě
  • neutrální došlap
  • drop: 4 mm
  • tlumení: duální pěna PROFLY+ (29 mm,33 mm)
  • podrážka: Vibram Megagrip Litebase (5 mm)
  • váha: 295 g
  • doporučená cena: 4 699 Kč

Pozitiva:

  • pohodlné, responzivní tlumení
  • skvělá podrážka s agresivním vzorkem
  • propracovaný svršek a dynamicky uchycený jazyk
  • pohodlí i rychlost v jednom balení

Negativa:

  • užší přední část boty
  • vysoká cena
31. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaCyklocomputeryTréninkVybavení

Test: Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Skvělá výdrž, přesná GPS, velký dotykový displej a cena potěší

od Karel Holub 30. 10. 2022
autor Karel Holub

Máte rádi kolo, toulání, objevování a zkoumání nových cest, cestiček a terénů? Garmin Edge Explore 2 by mohl být cyklocomputer přímo pro vás. Má velký dotykový displej, detailní mapové podklady a navigaci, slušnou výdrž na baterku a spolehlivé provedení, které vás na cestách nenechá na holičkách. Sice na něm nenajdete některé statistiky a údaje pro sportovce a závodníky, ale to pro nás, co jezdíme pro radost a potěšení z jízdy, nemusí být vůbec na škodu. 

Garmin Edge Explore 2 je už druhou generací spolehlivého cyklocomputeru, který se skutečně zaměřuje na cyklo-tuláky a objevitele. Oproti minulé verzi přináší celou řadu vylepšení, které ho přibližují ostatním zařízením z řady Edge, ale zároveň si stále zachovává svojí identitu a drobné odlišnosti. Edge 2 má nově barometrický výškoměr, takže údaje o nastoupaných metrech jsou o pořádný kus přesnější, než při měření čistě s využitím GPS. Nový je také senzor teploty, který zaznamená její průběh během aktivity. Tahle informace je zajímavá a hlavně při podzimních vyjížďkách se rád podívám, jestli pocitová teplota odpovídala skutečné v místech, kde doslova zalézá pod nehty.

Připojení nabíječky je přes USB-C a to opravdu vítám, protože spousta jiných přístrojů na trhu stále využívá starší typy USB nebo dokonce proprietární konektory. Ze sportovních funkcí přidal Garmin například podporu pro měření výkonu, a to i pro senzory z trenažerů, funkci ClimbPro, měření VO2Max i doby na regeneraci a další funkce, které se hodí, když mě přeci jenom přepadne touha pořádně trénovat.

Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub
Cyklocomputer Garmin Edge Explore 2. Foto: Karel Holub

Ve srovnání se špičkovým modelem řady Edge 1040 (testovali jsme ho také) pak u modelu Explore 2 nenajdeme například možnost solárního dobíjení, multiband GPS, wifi, nebo třeba podporu živých Strava segmentů, pokročilé tréninkové metriky a některé další funkce. Ale samozřejmě taky nebudeme muset sáhnout tak hluboko do peněženky, protože Explore 2 začíná na ceně 7 490 Kč, kdežto za Edge 1040 zaplatíte 14 990 v základní a 18 490 korun ve verzi se solárním dobíjením. A to už je pořádný rozdíl, takže stojí za úvahu, jestli všechny ty pokročilé funkce potřebujete. Garmin Edge Explore 2 také můžete velmi dobře použít na elektrokole, kde poskytne řadu doplňujících údajů, ale osobně jsem ho testoval pouze na kole poháněném jen vlastníma nohama.

Nastavení Garmin Edge Explore 2

Instalace Explore 2 je jednoduchá. V krabičce jsou dokonce dva držáky, sada gumiček a stručný návod. Stačilo pár minut, trocha úsilí a Explore 2 spokojeně sedí na představci aero řídítek Canyon Endurace CF SL. Jasně, není to ideální způsob uchycení, ale pro účely testování naprosto dostatečný. Pro trvalé připevnění bych samozřejmě volil předsazený držák jako každý slušný člověk.

Toskánský Mordor, který se mi vytetoval do srdce aneb na trase Strade Bianche 

Podobně jednoduché je také úvodní nastavení samotného přístroje. Stačí zapnout, spárovat s telefonem, přidat do Garmin Connect aplikace a pak už to frčí tak nějak samo. Tedy aspoň v případě, že už máte nějaké další věci od Garminu. To se pak rovnou přenesou nastavené senzory, osobní údaje a taky třeba poslední aktivity a Garmin Edge Explore 2 je připravený k použití. Škoda jen, že postrádá wifi, která by nejspíš úvodní synchronizaci ještě víc urychlila. Přes Bluetooth to přeci jenom chvíli trvá, ale je pravda, že úvodní nastavení nedělá člověk příliš často (obvykle jen jednou) a není problém si chvíli počkat. V mém případě se správně přenesly konfigurace hrudního pásu, senzorů z chytrého trenažeru, osobní údaje i poslední aktivity. Pokud přenášíte konfiguraci z některých dalších modelů řady Edge, je možné, že se nepřenesou profily aktivit. Je to dané tím, že Edge 2 má jen tři profily aktivit a jiné modely jich mohou mít podstatně více.

Dotyk u Edge Explore 2 je parádní

Uživatelské prostředí doznalo oproti předchozí generaci podstatné změny a je v podstatě shodné s tím, co najdeme na top modelu Edge 1040. Skládá se z jednotlivých doplňků (widget), které poskytují různé typy informací a které si můžeme nastavit podle vlastních preferencí a potřeb. Přecházet mezi doplňky jde snadno s využitím dotykového displeje, který reaguje přesně a celkem svižně. Klepnutím na doplněk se tak obvykle přesuneme k většímu detailu, nastavení, nebo třeba možnosti zadat cíl pro navigaci.

V horní části je pak profil aktivity. Můžeme si vybrat silniční, off-road, indoor. Pro každý profil pak najdeme relevantní informace a můžeme si je dále přizpůsobit. Líbí se mi, že na trenažéru vidím v základních informacích výkon, zatímco v off-road režimu, který používám na horském kole bez powermetru, jsou na stejném místě údaje o nastoupaných metrech, které jsem si nastavil.

Mezi jednotlivými obrazovkami se posouváte přejetím prstu přes dotykový displej. Obdobně je možné přejetím od horního okraje vyvolat některá nastavení. Přidržením konkrétního políčka na obrazovce aktivity je pak možné rovnou vybírat, jaké údaje chceme na daném místě vidět. Zvolit si tak můžete přesně ty parametry, které jsou pro vás důležité a na obrazovce si je uspořádat tak, aby byly vždycky viditelné na první pohled. Na obrazovku se vejde až deset datových polí a to je rozhodně víc, než bych chtěl za jízdy sledovat. 

Navigace a baterie je u Garmin Explore 2 na jedničku

Velkou předností Edge Explore 2 je možnost zobrazení mapových podkladů. Vybírat můžeme mezi klasickou navigací nebo detailními topografickými mapami a oboje funguje velmi dobře. Stačí zadat cílový bod a navigace sama navrhne nejlepší cestu a bude vás navigovat. Není při tom ani nutné mít mapu stále zobrazenou. Klidně si můžete přepnout na jinou datovou obrazovku a navigace vás upozorní na odbočky formou vyskakovacích upozornění v dolní části obrazovky a akustickým signálem. Podobná upozornění můžete využít i při vypnuté navigaci a v takové situaci pak upozorňují na nadcházející ostrou zatáčku nebo na křížení se silnicí s hustým provozem. 

Baterie Explore 2 stačí na pořádně dlouhou vyjížďku. Oficiálně udávaná výdrž je 16 hodin a při vhodném nastavení je možné ji prodloužit až k 34 hodinám. Pro maximální výdrž je potřeba změnit nastavení GPS a obejít se bez aktivně spuštěné navigace, ale to je na běžné ježdění naprosto dostatečná konfigurace, takže je jen na vás, jak hodně se rozhodnete baterku ždímat, nebo šetřit. 

Garmin Edge Explore 2 je pro pohodáře a výletníky

Explore 2 podporuje širokou řadu senzorů, které můžete připojit jak přes Bluetooth smart, tak přes ANT. Při testování jsem připojoval hrudní pás Garmin HRM Pro a při indoor tréninku chytrý trenažer Elite Direto a vše se spárovalo bez nejmenších problémů. Připojit samozřejmě můžete například senzory rychlosti a kadence šlapání nebo powermetry, ale také chytrá světla a cyklistické radary, nebo dokonce akční kameru, senzor teploty, senzory elektrokola. Jen tedy Edge Explore 2 opravdu není zaměřený na sportovní a výkonnostní ježdění, a tak není možné do něj nahrát strukturované tréninky. Takže pokud chcete jezdit třeba intervaly nebo tréninky se zaměřením na střídání kadence, tempa, nebo tepové frekvence, budete muset sáhnout po jiném modelu.

Samotné ježdění s Garmin Edge Explore 2 je pohodové, nekomplikované a intuitivní. Stačí vybrat profil aktivity, pravým spodním tlačítkem ji spustit a vyrazit. A když náhodou zapomenete aktivitu zapnout a dáte se do pohybu, Explore 2 vás upozorní, že se hýbete, ale neměříte. Nebo si můžete rovnou nastavit funkci automatického spuštění, která se aktivuje při překročení určité rychlosti. Automaticky se nastavuje i podsvícení displeje při jízdě ve tmě. Displej se přepne do inverzního zobrazení světlého textu na tmavém pozadí, aby vás Explore 2 zbytečně neoslňoval.

Využívat můžete taky bezpečnostní funkce jako je například LiveTrack, která automaticky odešle na vybrané kontakty link, na kterém vás budou moci sledovat v průběhu aktivity. Pokud se pohybujete po předem naplánované trase, uvidí vaše kontakty dokonce i to, kolik vám vám zbývá do konce a kdy pravděpodobně dorazíte. Na mapě samozřejmě mohou vidět vaší aktuální polohu a také údaje o tepové frekvenci a některé další metriky. Garmin Edge Explore 2 také podporuje detekci nehody a pádu a v případě, že takovou nepříjemnost zaznamená, odešle nouzovou zprávu na vaše vybrané kontakty. Nemusíte se ale bát, že by zbytečně někoho vyděsil ve chvíli, kdy se třeba splete a k žádnému pádu nedošlo. Před odesláním nouzové zprávy máte totiž 30 sekund na to, abyste zprávu zrušili.

Opravdový objevitel a cestovatel samozřejmě potřebuje pořádné mapy. A Garmin Edge Explore 2 jde v tomto směru příkladem. Mapové podklady a navigace jsou přednastavené pro náš region a v případě, že se vypravíte třeba do Ameriky nebo Asie, můžete si snadno nahrát podklady pro tento region přes aplikaci Garmin Connect.

Nadupané mapy Garmin Explore 2

Mapy obsahují zájmové body, které zahrnují například restaurace, kavárny, pamětihodnosti nebo třeba opravny a prodejny kol. Stačí otevřít navigaci, zadat cíl vaší cesty a Edge Explore 2 najde ideální trasu a bude vás spolehlivě navigovat. Dokonce nemusíte ani přesně znát cíl, protože v navigaci můžete procházet body zájmu podle kategorií.

Takže když vás na dlouhém švihu najednou popadne neodolatelná chuť na kafe a zákusek, stačí najít nebližší kavárnu v okolí a Explore 2 vás tam dovede.  Když se ocitnete na neznámém místě, můžete si snadno zobrazit stezky a trasy, které jsou nejvíce používané ostatními cyklisty a vyrazit na výlet. A nebo si můžete přímo na displeji vytvořit vlastní trasu. Stačí propojit jednotlivé body zájmu nebo místa na cestě, která chcete projet a Explore 2 sám vytvoří cestu.

V neposlední řadě je tu možnost vytvořit okruh. Znáte taková ta volná víkendová dopoledne, kdy je vám jedno, kam pojedete, hlavně když bude vítr ve vlasech, nohy na pedálech a ruce na řídítkách? Tak přesně v takovou chvíli se hodí, že vám Edge Explore 2 dokáže navrhnout okruh podle vašeho přání. Stačí zadat pár parametrů a Explore 2 navrhne tři varianty na základě populárních tras v okolí. Vyberete, vyrazíte a užíváte si tu volnost a možnost objevovat. 

Navigace po zvolené trase samozřejmě běží i když jste na jiné obrazovce. Ve chvíli kdy se blížíte k odbočce nebo křižovatce, Explore 2 pípne a na obrazovce se objeví upozornění se směrovkou, kam máte odbočit. Jakmile projedete, upozornění samo zmizí. A když se vám náhodou podaří zabloudit, Explore 2 sám přepočítá cestu a pokusí se vás znova dovést do cíle.

Recenze: Nový nadupaný cyklopočítač Garmin Edge 1040 pohledem cyklistického závodníka 

V případě, kdy zabloudíte od zvolené cesty opravdu hodně, nabídne vám obvykle více možností, jak se vrátit na správný směr. Přepočítání cesty je velmi rychlé a nemusíte tak čekat, až Edge Explore 2 najde novou trasu. V kopcích se určitě bude hodit nová funkce ClimbPro, která u nahraných tras zobrazuje parametry nejbližšího stoupání. Rovnou se tak můžete podívat na vzdálenost, výškové metry a sklon kopce, který máte před sebou, ať víte, na co se můžou vaše nohy těšit. 

Kdo chce objevovat, ten si Explore 2 zamiluje

Garmin Edge Explore 2 je opravdu vynikající parťák pro cyklisty, kteří se nehoní za závodními časy a watty a kteří si chtějí užít objevování nových tras, cest a míst. Nabídne velký, dobře čitelný dotykový displej s příjemným, intuitivním a rychlým uživatelským rozhraním.

Detailní mapy s body zájmu a možností plánování trasy nebo vyjížďky po okolí určitě potěší každého cyklo-objevitele. Sice tomuhle modelu chybí některé pokročilé tréninkové funkce a metriky pro vyhodnocení tréninku, ale Explore 2 se umí přes funkci TrueUp propojit s Garmin hodinkami, které tuto funkci podporují. Propojení pak umožní dopočítání a vyhodnocení pokročilých metrik jako je doba regenerace, tréninková zátěž a další a tyto metriky si pak můžete prohlédnout rovnou v hodinkách nebo v aplikaci Garmin Connect.

Explore 2 nabízí za málo peněz opravdu hodně muziky a posune vaše cyklistické výlety na další úroveň objevování a radosti z jízdy.

Základní parametry Garmin Edge Explore 2

  • Velikost displeje: 3”
  • Hmotnost: 104 g
  • Výdrž baterie: 16 h (až 30 h při změně nastavení)
  • Konektivita: Bluetooth, ANT+
  • GPS, GLONASS, GALILEO
  • Mapy Topo Czech Pro
  • Cena: 7 490 Kč

Pozitiva

  • Velký, dobře čitelný dotykový displej
  • Přehledné a intuitivní uživatelské prostředí
  • Mapy a navigace, která nepotřebuje připojený telefon
  • Dobrá výdrž baterie
  • Přesná GPS a údaje o výšce díky barometrickému výškoměru

Negativa

  • Nemá některé tréninkové metriky
  • Nelze nahrát strukturované tréninky
30. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
SluchátkaVybavení

Test: Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Jedny z nejpohodlnějších sluchátek s výborným zvukem pro sport a civil 

od Marek Odstrčilík 26. 10. 2022
autor Marek Odstrčilík

Pokud při sportu hodně posloucháte hudbu nebo podcasty, tak jaká jsou vaše kritéria pro výběr sluchátek? Jejich nízká váha, kvalita poslechu, výdrž baterie nebo třeba x možností jejich nastavení? V současné době je opravdu z čeho vybírat a vaše běhání už nemusí provázet chraptivý zvuk vycházející ze sluchátek, který navíc doprovází velmi dobře slyšitelné sýpání vašeho zvyšujícího se úsilí. Třeba takový Samsung umí sluchátka celkem obstojně, a tak jsem sáhnul po nových Galaxy Buds 2 Pro a prověřil je při sportu.

Čím dál víc mám raději, když najdu taková sluchátka, která se dají nosit jak normálně, tak i při sportu a kvalita poslechu je víc než dobrá. Takové dobře hrající rozumné univerzály. Většinou nejraději používám buď Sennheiser Momentum True Wireless, Bose Sposrt Earbuds nebo Apple AirPods Pro (ty mi ale nedávno odešly), takže možnost vyzkoušet nové Galaxy Buds 2 Pro jsem uvítal.

Začnu samotným pouzdrem, které si zaslouží velkou pochvalu. Je totiž malé a pogumované, takže neklouže. Na druhou stranu je to takový materiál, který se lehce poškrábe. Nic není ideální. Zavírání pouzdra je na magnet, který je silný tak akorát, aby se vám třeba v kapse neotvíralo. Sluchátka do pouzdra vtáhne též magnet, ale nepříjemné je, že se vám to nemusí podařit napoprvé, ale občas je musíte nasměrovat, aby dobře zapadly. S tím jsem popravdě hodně bojoval.

Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Foto: Marek Odstrčilík
Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Foto: se svolením Samsung Česká republika
Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Foto: Marek Odstrčilík
Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Foto: se svolením Samsung Česká republika
Samsung Galaxy Buds 2 Pro. Foto: se svolením Samsung Česká republika

Samotná sluchátka v uších sedí výborně, drží, nevypadávají, a to ani při běhu nebo na kole. Tohle ale chce vyzkoušet, protože ne každému budou sedět a někdo potřebuje mít na sport u sluchátek takový ten háček za ucho. V balení najdete tři velikosti silikonových nástavců, takže si vybere skoro každý.  Sluchátka mají ochranu IPX7 proti dešti nebo potu, což je jedině dobře. 

Ještě jeden pro mě důležitý postřeh k pohodlnosti Samsung Galaxy Buds 2 Pro, můžu je mít i na spaní a nějak zásadně mě netlačí, ani když se překulím na bok. V tomto případě je nevýhodou, že na sobě mají dotykovou plochu. Příkazy pro ní lze různě nadefinovat v aplikaci (ale pozor, pouze na Androidu, u IOS máte smůlu). Jedním klepnutím spustíte nebo pozastavíte přehrávání. Po dvojím poklepání přeskočíte na další skladbu nebo přijmete hovor. Tři poklepání jsou pro zvolení předchozí skladby nebo pro odmítnutí hovoru. Pokud na pravé sluchátko klepnete a podržíte, tak jde hlasitost nahoru, jestli to uděláte na levém, tak dolů. Delším podržením budete přepínat mezi potlačením okolního zvuku a propustnosti ze svého okolí.

Jestli se rozhodnete používat sluchátka s iPhonem, tak vás musím upozornit, že neexistuje žádná aplikace pro jablko, ve které by šlo sluchátka nastavit. Ztrácíte tak přístup k ekvalizéru, vlastním příkazům nebo nastavení ANC (aktivního potlačení hluku) a podobně. Ale přiznám se, že mi to až tak nevadí a úplně v pohodě si dokážu představit, že Samsung sluchátka používám s iPhonem.

Buds 2 Pro hrají totiž velmi dobře. Tak dobře, že je v poslední době používám skoro pořád. Zvuk je plný, rozumně basový. Jsem opravdu příjemně překvapený. Moc jim toho v tomto ohledu vytknout nejde. 

Recenze: Pumpička Xiaomi Mi Portable Electric, skvělý náfuka do vaší cyklo-moto rodiny

Díky svému vylepšenému ANC umí Samsung Galaxy Buds 2 Pro velmi dobře potlačit hluk okolí. Nečekejte ale o parník lepší řešení, než má v podobném segmentu konkurence. Třeba takové Sony WF-1000XM4 je na tom lépe. To je trošku jiná liga. Vše u sluchátek funguje automaticky, žádné nastavení potlačení hluku není možné. Ale funguje to.

Sluchátka umí zprostředovat hudbu s vysokým rozlišením. Pokud máte tedy nejnovější telefon od Samsungu a služby jako Tidal, Amazon Music atd, tak si užijete daleko kvalitnější poslech.

Sluchátka zastaví přehrávání, když je vyjmete z uší. To je super, bohužel se ale hudba nespustí, když je opět nasadíte. Škoda. Plusem pak ještě je, že když začnete mluvit, tak se hudba ztiší a do uší vám prostupuje zvuk z okolí.

A teď k tomu, jak si vedou při sportu. První za zmínku stojí, že mají voděodolné krytí IPX7, což znamená, že sluchátka můžete ponořit na 30 minut do metrové hloubky. Tím pádem úplně v pohodě zvládnou běhání, kolo a jiné sporty.

Nikdy se mi nestalo, že by mi při sportu nedržely v uších, vyklouzávaly, nebo se v nich jinak mlely. Jezdil jsem v terénu, snažil se dělat různé pohybové kravinky při běhání. Ani se nehnuly. Co jsem cenil opravdu vysoko, tak je jejich pohodlnost. Při čtyřhodinovém tréninku jsem je vlastně ani nevnímal natož, aby mě po jejich vyjmutí bolely uši. Tohle se nekoná. 

Výdrž je někde kolem pěti hodin, což na na delší trénink úplně bohatě stačí. Pouzdro vám pak dodá zhruba tři plná nabití sluchátek. Za deset minut zvládne nabít na cca hodinu, za deset minut na dvě, takže pokud pojedete nebo poběžíte nad oněch pět hodin, tak šťávu získáte poměrně svižně. Pokud ovšem vypnete ANC, tak se dostane i na zhruba osm hodin poslechu 

Když to tedy shrnu. Samsung Galaxy Buds 2 Pro, které vás vyjdou na 5 689 Kč, jsou výborně hrající sluchátka i pro ty, kteří nemáte přímo telefon s Androidem. Na druhou stranu, pokud nebudou za nějakou super cenu, tak majitelé Applu radši sáhnou po AirPods nebo jiné značce. Při absenci Android telefonu totiž přicházíte například o  možnost přizpůsobit si ekvalizér a další nastavení. Pro sport jsou taky super. Vyloženě plus je jejich pohodlnost.

Jo, a ještě jednu prazvláštní funkci mají, a to je “připomenutí protažení krku”. Pokud se hrbíte a špatně tak držíte tělo, tak vás hlas ze sluchátek na to upozorní. Asi fajn funkce, tak proč ne, že jo. 

Základní parametry Samsung Galaxy Buds 2 Pro

  • Bezdrátová sluchátka
  • Zvýšená odolnost proti vodě a potu IPX7
  • Aktivní potlačení hluku (ANC)
  • Hi-Res audio
  • Hlasový asistent
  • Prostorový zvuk 7.1
  • Baterie 5h + 18h z pouzdra
  • Hmotnost 43,4 g
  • Doporučená cena 5 690,- Kč

Pozitiva

  • Skvělý zvuk
  • Velmi pohodlné
  • Zvýšená odolnost proti vodě, prachu a potu
  • Vhodné pro sport

Negativa

  • Všechny funkce využijete jen s operačním systémem Androidem
  • Horší vkládání špuntů do pouzdra
  • Vyšší cena
26. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Sport, ingredience, která stmelila vztah otce a syna. Hned na prvním závodě mě předběhl, říká hrdě otec

od Adéla Ptašková 25. 10. 2022
autor Adéla Ptašková

Petr Škrobák (*1972) pracuje jako chemik-laborant a mimo to také běhá. Svým nadšením dokázal přivést ke sportu také svého nyní jednadvacetiletého syna, který hned na svém prvním závodě prakticky bez tréninku svého tátu předběhl. Přečtete si příběh otce a syna, Petra a Petra, o společném běhání a životě v pohybu.

Sportovní základy již od mala

Petr je od narození prakticky stále v pohybu. V dětství měl nejradši kolektivní sporty, ale hrával i tenis (včetně toho stolního), lyžoval a jezdil na kole. Ve dvaceti si pořídil běžky a in-line brusle a užíval si sportovní nezávislost –⁠ nepotřeboval žádné parťáky, nemusel se s nikým domlouvat… Prostě nazul příslušné náčiní a jel. Ve čtyřiadvaceti se Petrovi narodila dcera Lucie. Jméno dostala podle románu Romaina Rollanda Petr a Lucie a posléze do rodiny přibyl také malý Petr.

„Velký” Petr chtěl po narození dcery sport omezit, ale jeho žena Martina (se kterou je mimochodem úctyhodných 26 let) o tom nechtěla ani slyšet. Petr proto pokračoval ve svých oblíbených sportech, ale běh se mu stále vyhýbal. Až o pár let později, když jeho věk již začínal čtyřkou, ho bratranec přemluvil, ať to zkusí. Petr zvládl rovnou třináct kilometrů a bolel ho pak celý člověk. Na běh ale nezanevřel, naopak u něj zůstal. A zlanařil k němu i své děti. 

Rozdělené role ve výchově

Jak Petr zdůrazňuje, s manželkou se doplňují ve všem, výchovu potomků nevyjímaje. Zatímco Martina vede děti ke kultuře a vzdělání, Petr je učí lásce ke sportu a k horám. Dcera Lucie docházela na atletiku, kde sklízela úspěchy ve skoku do výšky. Později toho ale nechala, neb ji to táhlo spíše k divadlu. Syn Petr (*2001) přišel za svým tátou ve svých čtrnácti letech s nápadem zběhnout si závodní desítku. Marně ho otec přesvědčoval ke kratší vzdálenosti, a tak spolu po pouhých dvou trénincích stanuli na startu. Petr mladší tehdy svého tátu porazil a tento trend trvá dodnes.

Co by Petr doporučil rodičům, kteří chtějí, aby jejich děti také sportovaly? „Dětem je třeba vše vysvětlovat s nadšením, úsměvem a láskou. A také musí vnímat, jak to rodiče vše baví, vidět krásné zážitky nebo slušné výsledky.” Petr sám o sobě tvrdí, že je takový nadšenec do všeho, že mu nedělá problém někoho strhnout na svou stranu. Minimálně u svých dětí se mu to povedlo. 

Foto: Petr Škrobák
Foto: Petr Škrobák
Foto: Petr Škrobák
Foto: Petr Škrobák
Foto: Petr Škrobák
Foto: Petr Škrobák

Táta a syn? Spíše parťáci

Jako je tomu v mnoha dalších případech, i v této rodině funguje běh (potažmo sport jako takový) jako prostředek k utužení vztahů. Petr vnímá svého syna spíše jako parťáka a kamaráda, se kterým nemá obavy cokoliv probrat. Předtím, než začal Petr mladší studovat na obchodní akademii, trénoval se svým tátou téměř pořád. Nyní je pro ně společný čas vzácnější, ale o to více si jej užívají. Když nemohou být spolu, sledují své výkony alespoň na Stravě. Vzhledem k tomu, že zanedlouho syn odjíždí na výměnný pobyt do Slovinska, léto bylo v režii společných běžeckých zážitků. 

Petrův syn se pravidelně umisťuje na bedně, v patnácti letech zvládnul ujet na horském kole přes 150 kilometrů a v šestnácti ujel sám 300 kilometrů. Že je Petr mladší rychlejší než jeho táta, Petra staršího nijak netrápí. Naopak syna podporuje a je hrdý na jeho přibývající úspěchy. Již sedmým rokem obrážejí závody spolu a Petr se těší ze synova každého kvalitního umístění nebo času. „Jestli něčeho lituji, tak pouze toho, že jsme v letech 2016 až 2019 neměli hodinky Garmin, takže ze závodů nemáme záznamy.” 

Kromě synových úspěchů se Petr těší i z postupného překonávání svých vlastních časů, a to i přesto, že letos oslavil padesátiny. „Běh mě obohacuje nejen fyzicky, ale i duševně. Hlavně miluji běhání v horách, kde se kochám přírodou. Prostě taková duševní očista.” Letos má v plánu absolvovat nemálo závodů a kde to půjde, tak samozřejmě společně se synem. Žádné velké běžecké sny již nemá –⁠ dle svých slov si splnil vše, po čem toužil. Jedním dechcem ale dodává, že by si ještě chtěl zkusit 24hodinovku. Buď na oficiálním závodě v Plzni, nebo jen tak sám, od půlnoci do půlnoci. Obdobný záměr má i s cyklistikou, kdy chce 24 hodin ujet na horském kole 400 kilometrů. 

Tak ať se daří!

25. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaKola

Kolofix pointy míří do menších měst. Servis kola budete mít na dosah ruky

od Rungo 24. 10. 2022
autor Rungo

Advertorial Když jsem na začátku léta jezdil v rámci tréninku na Strade Bianche kopce v Beskydech a porouchala se mi elektronická přehazovačka, hledal jsem servis. Všude samozřejmě plno, jenže já potřeboval opravu hned, jak jinak. Zkusil jsem tedy Kolofix, který má pobočku v Ostravě. Zavolal jsem na jejich linku a zarezervoval termín hned na druhý den. Paráda, jen škoda, že nebyli trochu blíže, abych ušetřil čas, posteskl jsem si.

Jako by mě vyslyšeli. Kolofix totiž v téhle době otvírá svoje mobilní servisní pointy v menších městech. Nově je tak najdete v  Berouně, Chebu, Mladé Boleslavi, Mostu, Pardubicích, Prostějově, Sokolově, Spytihněvu, Sušici, Táboře, Trutnově a Vyškově. Detailní informace o všech lokalitách, včetně otevírací doby jsou k dispozici na webu www.kolofix.cz. Další místa prý budou pustupně přibývat.

„Nové kolofix pointy otevíráme v místech, kde dosud nebyla klasická pobočka Kolofixu. Vyslyšeli jsme tak přání našich zákazníků a nyní to k nám mají blíž než kdy dřív. Šetříme tím zákazníkovi to nejcennější – jeho vlastní čas. Na kolofix pointech nabízíme kompletní služby servisu kol a to včetně servisu odpružení, garančních prohlídek a řešení reklamací pro naše partnery.“ říká Pavel Čábelický, zakladatel Kolofixu.

Mobilní Kolofix pointy míří do menších měst. Foto: Kolofix

A jak kolofix point vlastně funguje? Na rozdíl od klasické pobočky využívá kolofix point plně vybavené servisní vozy, kde se provádí většina servisních úkonů. Pro provedení náročnější opravy se kolo přesune na pobočku Kolofixu, kam ale zákazník ani v tomto případě nemusí jezdit. Následně si totiž opravené kolo vyzvedne opět na svém kolofix pointu. Na kolofix pointech se poskytuje také kolofix express servis, který je prováděn do 60 minut. Všechny kolofix pointy jsou skvěle dopravně dostupné a nabízí vždy i bezproblémové parkování. Stačí si jen dopředu rezervovat termín.

Rezervace termínu v kolofix pointu, stejně tak jako pro klasickou pobočku Kolofixu, probíhá na webu www.kolofix.cz nebo na telefonu 800 01 01 01.

O KOLOFIXU

My kola neprodáváme, my kola servisujeme. A zaručíme, aby ti tvé kolo dobře sloužilo, bylo spolehlivé a bezpečné. To je náš cíl. Je nám jedno, jestli přivezeš kolo za 10 tisíc nebo za půl milionu. Opravíme vše, co dává smysl. Mechanici, kteří se o tvůj stroj postarají, mají nejen šikovné ruce. Milují cyklistiku a vědí, že chceš zpátky do sedla. 

Pavel Čábelický, někdejší závodník na horských kolech a mechanik české reprezentace, je přesvědčený, že kola mají trávit v servisu co nejméně času. Proto založil na jaře 2019 Kolofix. Má neodbytný smysl pro detail a ví, co je třeba. Předává své rozsáhlé znalosti našim mechanikům – kvalita poskytovaných služeb je stěžejní.

24. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jak se oblékatRady a chybyZačátečníci

Podzimní běhání: boty, oblečení, čelovky

od Karel Holub 23. 10. 2022
autor Karel Holub

Dny se krátí, teploty padají, prší, fouká vítr a listí se barví do všech odstínů žluté a hnědé. Podzim je tu a s ním i otázka, jak se vybavit na běhání v tomto krásném ročním období. Stačí dodržet pár jednoduchých tipů a můžete si pohodlně prodloužit běžeckou sezónu, dokud nenapadne sníh a nepřesunete se na běžky.

Běžecké boty na podzim

Boty na podzimní běhání nemusí být výrazně jiné než ty, které vás doprovázely na cestách parným létem. Zvlášť když běháte hlavně na silnici a ve městě. Ale i tady se vám nejspíš často stane, že se z tréninku vrátíte s mokrýma botama a je rozhodně potřeba nechat je pořádně vyschnout, než je vezmete na další běh.

Určitě je vhodné mít více párů a v týdnu je střídat, aby měly šanci skutečně vyschnout. Běhání ve vlhkých botách je nejen nepohodlné, ale taky významně snižuje životnost obuvi, protože zejména mokrý svršek a vnitřek boty pořádně trpí.

Když se při běhu vydáte mimo asfalt, budete potřebovat podrážku, na kterou se můžete spolehnout. Nemusí to být nutně agresivní vzorek nebo dokonce hřeby, ale určitě by vás měla podešev dobře podržet v dopadu i odrazu na mokré trávě a blátě. Právě tenká vrstva mazlavého bahýnka umí být pořádně záludná a věřím, že nikdo nechce přerušit podzimní trénink kvůli výronu kotníku, nebo naražené kostrči.

Většina výrobců má v nabídce i modely pro podzim a zimu a jejich specifikum je obvykle ve zvýšené viditelnost a někdy také v použití voděodolné membrány ve svršku boty. Prvky pro zvýšení viditelnosti jsou ve formě různých reflexních fólií nebo speciálních barev a mohou vám skutečně pomoct při běhu ve zhoršených světelných podmínkách. Stačí, aby na boty zasvítila světla projíždějícího auta nebo pouličního osvětlení a aspoň na chvilku bliknete do tmy jako svatojánek.

Voděodolné membrány jsou spíš věcí osobního vkusu. Dovedou sice dobře ochránit nohu před vnikáním vody do svršku boty, ale za cenu trochu vyšší hmotnosti a nižší prodyšnosti běžeckých bot. Hlavně při vyšších teplotách a vyšším úsilí se vám tak může snadno stát, že bota sice nepromokne, ale uvnitř se budete koupat ve vlastním potu. Na pohodové tréninky v mokrém a chladném počasí ale může membrána poskytnout dobrou ochranu a určitě stojí za vyzkoušení.

A nezapomeňte na ponožky. Ty jsou minimálně stejně důležité jako boty a jejich pečlivý výběr oceníte zejména s klesající teplotou a při dlouhých bězích. Do nižších teplot se dobře hodí ponožky z merino vlny, které hřejí, i když jsou mokré. A nebojte se, nejde o žádné tlusté, pletené „ovečkovky“ jak od babičky. Ponožky z merina najdete i v nabídce ryze běžeckých značek a můžete si vybrat z více gramáží materiálů. Já osobně volím merino od října do dubna a v pořádných ponožkách odběhám i pětihodinové dlouhé běhy v zimě.

Běhání: jak vyzrát na výběr podzimního oblečení

Vrstvit, vrstvit a vrstvit

Ráno zima, v poledne teplo, večer zima. Teploty na podzim dovedou být pořádně kolísavé a nemusí být úplně snadné zvolit správné oblečení na běh. Hlavně pokud se chystáte na delší trénink nebo třeba trailový běh v kopcích, je potřeba pečlivě promyslet vhodné vrstvení oblečení tak, abyste se mohli v průběhu aktivity přiobléknout nebo naopak nějaký ten svršek odložit.

Spodní vrstva by měla hlavně dobře zvládat odvod potu, takže obvykle volíme tenké merino triko nebo technické materiály, pokud vám jsou příjemné. Klasická bavlna je sice příjemná na dotek, ale funguje často jako houba, která nasákne vodou a studí. Do druhé vrstvy bereme tepelnou izolaci, takže nejčastěji středně silné technické triko s dlouhým rukávem. A třetí vrstva by měla odolat větru, dešti.

Druhá a třetí vrstva se dají v případě potřeby odkládat nebo přidávat. Přitom bývá důležitější být chráněný proti větru, než mít extra izolaci, takže pokud vyběhnete ve třech vrstvách a je vám příliš velké teplo, zkuste odložit druhou vrstvu a nechte si větrovku.

Postrach stezek. Neviditelný běžec, který děsí, osvícený, který oslepuje

Kraťasy už nejspíš vyměníme za legíny. Tady se dá vybírat z různých materiálů a stupňů zateplení. Pro podzimní běhání ale obvykle stačí obvyklé dlouhé legíny. Pro velmi dlouhé běhy v chladných podmínkách pak můžeme zvolit lehce podčesaný materiál nebo legíny s větruodolnou přední vrstvou.

Já si na dlouhé běhy beru přes legíny ještě kraťasy, protože mi po pár hodinách běhu začíná být zima na zadek a od toho i do spodní části zad, protože zrovna v těhle místech se hromadí dost potu.

Důležité je držet v teple i periferní části těla a s klesajícími teplotami určitě přijdou vhod doplňky jako rukavice, čepice a čelenky. Běžecké rukavice jsou zpravidla relativně tenké, prstové a chrání běžce hlavně před chladem. Oproti rukavicím na lyže nebo na kolo nemusí mít běžecké rukavice tolik tepelné izolace a obejdou se samozřejmě i bez ochranných výstelek a zesílení pro držení hůlek nebo řídítek. Pro delší aktivity stojí za úvahu rukavice se zvýšenou ochranou proti větru, které přidají tepelný komfort nejen v silném, chladném větru.

Obdobně je to i s pokrývkou hlavy. Skrze hlavu ztrácí naše tělo poměrně hodně tepla a je potřeba se tomu efektivně bránit. Volit můžeme čelenky, multifunkční šátky, kšiltovky a nebo klasické čepice. U některých se opět setkáme se zvýšenou ochranou proti větru, kde se typicky využívají materiály typu wind stopper nebo obdobných membrán.

Podzimní strasti a radosti v cestě za maratonem. Jak běhat ve tmě?

Vidět a být viděn

Ráno tma, večer tma, přes den mlha. A chudák běžec nevidí a není vidět. Naštěstí má dost možností, jak si na cestu posvítit a jak dát ostatním vědět, že s nimi sdílí prostor. Světlo do temnot přinášejí kvalitní čelovky. Těch najdete na trhu nepřeberné množství a je důležité zaměřit se nejen na svítivost, ale také na váhu, ovládání a výdrž baterie.

Než se pustíte do výběru čelovky, zvažte v jakých podmínkách ji budete používat, abyste se vyhnuli zbytečně předimenzovaným nebo naopak nedostatečným řešením. Moderní čelovky nabízejí regulaci výkonu lampy a budete tak mít možnost přidávat nebo ubírat sílu světelného paprsku. U některých modelů dokonce můžete volit široký nebo dlouhý světelný kužel a nebo oba kombinovat.

Zjednodušeně řečeno si můžete přepínat dálková a potkávací světla. To se může hodit, pokud máte část cesty například městem, pak lesem, nebo po otevřené polní cestě.

Jak vybrat čelovku na běhání: kolik lumenů a výhody i nevýhody baterií

Při využívání čelovky nezapomeňte na dobré mravy a berte ohledy na všechny, kteří jdou nebo jedou proti vám, nebo se pohybují v blízkém okolí. Když jim posvítíte z blízka přímo do obličeje, budou vám dalších deset minut peprně nadávat, zatím co budou poslepu zjišťovat, kde jsou. Výkon čelovek je překvapivě vysoký a opravdu dokážou nepříjemně oslnit, takže si dobře pamatujte, že při potkávání je lepší čelovku ztlumit, vypnout a nebo odklonit stranou.

Samozřejmě je potřeba nejen vidět, ale také být viděn. Kvalitní běžecké oblečení má obvykle dostatek reflexních prvků, které pomohou zvýšit vaši viditelnost, ale nelze na ně plně spoléhat a určitě je doplňte o nějaké aktivní osvětlení. Hlavně pokud běháte v provozu, vyplatí se přidat červené světlo, aby vás viděli ostatní účastníci provozu i zezadu.

Budete řešit, jak světýlko upevnit, ale to se dá snadno – například páskem na paži nebo nohu, kde v pásku je soustava červených nebo barevných LED diod. Nabídka světýlek pro běžce je opravdu pestrá a jde o zařízení, které vám za pár korun může zachránit život.

Podzimní běhání je skvělé, a když se na něj správně vybavíte a naladíte, užijete si ho naplno. Stačí když si pohlídáte, aby vaše oblečení odpovídalo teplotě a povětrnostním podmínkám. Ujistěte se, že jste dobře vidět a že si můžete posvítit na cestu a v neposlední řadě si zajistěte obutí, které vás podrží při odrazu i dopadu a které bude mít dost času řádně vyschnout mezi vašimi tréninky.

23. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecké vybaveníCvičební vybaveníOstatníTréninkTuristické vybaveníVybavení

Parťák pro dynamické aktivity. Skinners uvádí na trh ponožkoboty s vysokým střihem 

od Rungo 21. 10. 2022
autor Rungo

ADVERTORIAL Ani boty, ani ponožky. České ponožkoboty Skinners obouvají lidé teprve pár let, přesto se těší mimořádné oblibě i nošení ve vice než stovce zemí světa. Proč je tuzemský hybrid mezi botou a ponožkou tak populární, v čem tkví jeho významný zdravotní přínos a jak vypadá nejnovější verze, kterou ocení zejména sportovci?

Lokální kousek, který se pyšní šetrností a udržitelnou výrobou

Skinners začali vyrábět Michaela Steinhauser a Petr Procházka před sedmi lety v Brně. Od té doby prodali zakladatelé na půl milionu kusů ponožkobot do více než 120 zemí. Ponožkoboty jsou vyrobeny z odolných funkčních vláken, ze spodní strany jsou vyztuženy dvouvrstvou podrážkou z velmi odolného švédského polymeru zapuštěného do textilie, a to bez použití lepidel a švů. „Nepoužíváme žádné toxické změkčovadlo a použité sloučeniny jsou zcela bez obsahu ftalátů. Naše výroba je bezodpadová, což není u bot běžné. Výrobní odpad je minimalizován pod hranicí 1 %,“ říká k šetrné výrobě zakladatelka Michaela Steinhauser a dodává, že veškerá výroba probíhá v České republice. 

Pestrý pohyb pro chodidlo i zbytek těla

„Skinnersky jsou velmi flexibilní, což znamená, že se přizpůsobí tvaru chodidla a současně v nich má noha vyšší pohyblivost, než by měla v tuhé botě. Chodidlo tedy není svázané ve tvaru, který by mu mohl způsobit nějakou deformitu. Jsou navíc lehounké, takže se v nich budete pohybovat jinak než v těžší botě, čímž a tím si zpestříte pohyb chodidla i celého těla.

Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners
Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners
Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners
Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners
Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners

Tenká podrážka zase zajistí intenzivnější kontakt s povrchem, takže nervová zakončení v chodidle budou dostávat silnější impulzy. Dá se to přirovnat například masáži,“ vysvětluje Michaela zdravotní benefity ponožkobot respektujících přirozenou anatomii lidského těla. Přestože nošení ponožkobot je pro chodidlo zdravotně prospěšná obměna, nedoporučuje se nahradit klasickou obuv za hybrid či barefoot úplně. „Chodit bosky je přirozené po přirozeném povrchu, po němž však většinu času lidé nechodí. Obecně by měl člověk během dne střídat obuv, podle toho, jakou aktivitu dělá, to stejné platí u Skinners,“ vysvětluje Michaela. 

Nová řada je aktivním sportovcům šitá na míru

Značka Skinners získala mimo jiné cenu Red Dot Design Award a letos v létě se stala nejúspěšnějším produktovým projektem s kampaní na Hithit.cz, v jejímž průběhu představila první designové barefoot boty Skinners Walker. Nyní obohacuje své ponožkové portfolio o kolekci Skinners Compression 2.0. Ta kvalitou i možnostmi využití navazuje na své předchůdce, přesto se na první pohled liší vyšším střihem, který má za cíl ještě více obepnout chodidlo, a dopřát tak nositeli možnost užít si pohyb s více než dostatečnou podporou.

Skinners Compression 2.0. Foto: Skinners

Právě díky výšce úpletu a tomu, že se Compression vyrábí na užším kopytu, model představuje ideální obuv pro aktivní volný čas, během kterého dodá uživateli dostatek opory, stability i volnosti při dynamickém pohybu. Skinners Compression 2.0 navíc obsahují vyjímatelnou stélku, která napomáhá odsávat vlhkost a každý krok tak činí ještě pohodlnějším.  

„Celkově jsme se nad naším portfoliem zamýšleli tak, abychom v nabídce měli jednak kolekci, která bude určena k odpočinku, a jednak model, který bude vyhovovat náročnějším aktivním jedincům. Pohodlnější pohyb bez omezení již více než rok přináší model Skinners Comfort 2.0 jež je širší, a dopřává tak noze i prstům více prostoru. Role aktivní opory by se nyní měly zhostit právě Skinners Compression 2.0, u kterých aktivní lidé jistě uvítají, že je budou ponožkoboty více obepínat okolo kotníku i nártu a zajistí jim větší pocit jistoty při prudším pohybu nohy,” vysvětluje spoluzakladatelka Skinners Michaela Steinhauser. 

Na vývoji Skinners Compression 2.0, které se stejně jako další modely ponožkobot vyrábí z nejkvalitnějších italských vláken a odolných švédských polymerů, se podílela i řada testerů, s jejichž pomocí mohli Skinners dojít k nejslibnějším závěrům. „Vysoký střih byl velmi vyhovující jak pro běhání, tak turistiku. Oceňuji zejména zamezení vnikání prachu či jehličí dovnitř ponožkoboty, rovněž na mě pozitivně působí i zvýšená ochrana v lese před klíšťaty. Compression jsou velmi dobře zpracované a výborně padnoucí. Dodám, že i na jaře i na podzim dodávají dostatečnou ochrana před chladem,” říká tester Michal S.

Skinners Compression 2.0 jsou k dostání v pěti barevných provedeních, které navazují na předchůdce Skinners Comfort 2.0. Vybrat můžete z přírodnějších barev Pine, Anthracite a Stone, či upřednostnit výraznější barvy jako Carmine nebo Pacific. Cena páru Skinners Compression 2.0 je 1650 korun. 

21. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkInspiraceRozhovoryTrénink

Adam Szymanik: „Mým snem a cílem je zaběhnout desítku pod 30 minut.”

od Adéla Ptašková 20. 10. 2022
autor Adéla Ptašková

Adam (*1996) je studentem Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií na VUT v Brně. Mimo to si ve volných dnech odskočí do práce a je rád, že sedavé zaměstnání může kompenzovat během. A ten mu jde vskutku na výbornou. Na závodech končí většinou na bedně, ale za svůj největší úspěch považuje osobák na půlmaratonu (1:08:57).

Kdo v minulosti navštěvoval brněnský běžecký seriál Triexpert cup, mohl si všimnout, že ve startovní listině jsou Szymanici dva – kromě většinou vítězného Adama běhá také jeho starší bratr Filip. Nejen o vztahu těchto svou nadějných běžců je tento rozhovor.

Jak začala tvá cesta k běhu?
K běhu jsem měl vždy blízko, protože taťka běhal orienťáky. Teď už ze zdravotních důvodů neběhá tak často, ale přesto se občas spolu proběhneme. S během jsem začal na střední, ale to bylo jenom ojediněle, nikdy jsem u toho dlouho nevydržel. Pravidelně jsem začal až v Brně na vysoké, tj. v roce 2016. Nejdřív jsem jenom klusal a po necelém roce jsem se zúčastnil Vltava runu. V týmu jsme měli Honzu Mynáře, který byl o hodně lepší a já si řekl, že chci taky běhat tak rychle. To byl začátek něčeho, co připomínalo aspoň trochu běžecký trénink. 

S během jsi tedy začal relativně pozdě…
Ano, ale naštěstí jsem nezačínal od nuly. Díky rodičům jsem měl dostatek sportovní minulosti, takže nějaká obecná vytrvalost tam byla. Na základce jsem hodně plaval, později mě to tolik nebavilo a začal jsem hrát badminton. Na střední jsem jezdil hodně na kole, ale i občas příležitostně běhal.

Máš o dva roky staršího bratra Filipa, který také běhá, nicméně ty jsi úspěšnější. Jak se vaše běžecké kariéry rozešly a čím Filipa převyšuješ?
S pravidelným během začal Filip určitě dřív než já, to byl taky možná další impuls, proč jsem začal a dokonce u toho vydržel. Nerad prohrávám a hlavně s bráchou, tak jsem s tím musel něco dělat. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem mladší nebo mám prostě větší talent, ale zlepšoval jsem se rychleji než brácha. Největší výkonnostní rozdíl nastal, když začal mít Filip problémy s achilovkou a já jsem pokračoval v tréninku. A pak taky Filipa převyšuji výškou.

Trénujete s Filipem spolu? Utužuje běh váš vztah, nebo se o něm raději nebavíte?
Filip se teď rozběhává po dlouhé pauze, kterou měl kvůli achilovkám a pořád to není úplně ono, takže na společný trénink to teď úplně není. Ale snad se k tomu časem propracuje. Zatím spolu chodíme občas klusat. Běh je ale určitě téma, o kterém se spolu můžeme bavit dlouho, což taky děláme.

Šílený mi přišel doplněk stravy, který měl v sobě THC a steroidy, říká Martin Vlček

Běháš silnice, traily i dráhu. Co tě baví nejvíce? 
Běhám všechno, protože mě to všechno baví. Bohužel to do sebe z tréninkového hlediska nezapadá, ale myslím si, že je důležité, aby člověka běh bavil a nenutil se do něj. Letos jsem se začátkem srpna zúčastnil MČR v dlouhém horském běhu, to je ale v plném proudu dráhová sezóna a nevěděl jsem, jak správně trénink zaměřit. Popravdě je to skoro nemožné trénovat všechno na sto procent. Kdybych si měl vybrat jednu disciplínu, tak by to byl asi trail. Právě zmíněné MČR mě bavilo a v příští sezóně možná zařadím víc takových závodů.

Máš radši kopce nebo rovinu? Dlouhé nebo krátké trasy?
Mám radši kopce a dlouhé tratě. S délkou bych to ale zatím nechtěl přehánět, takže zůstanu u běhů do 30 kilometrů. Do maratonů a ultra se teď pouštět nebudu. Všechno je to asi tím, že jsem s během začal relativně pozdě a nemám ještě maximální rychlost, kterou bych získal, kdybych dělal atletiku celý život. V posledních letech se to snažím napravit, ale už nejsem nejmladší a nevím, jak dlouho se ještě budu rychlostně zlepšovat.

Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik
Foto: Adam Szymanik

Jak vypadá tvůj klasický den?
Není nijak zajímavý. Ráno vstávám podle toho, zda jdu do práce nebo do školy, nasnídám se a vyrážím ven. Odpoledne nebo navečer nazuji běžecké boty. Pouze když vím, že po škole či práci už čas nebude, proběhnu se na lačno. Po běhu je čas doplnit energii. Pokud už nemám jiné povinnosti, tak relaxuji u videa, seriálu, filmu nebo si zahraji nějakou hru na počítači. Večer se ještě snažím zařadit 20 až 30 minut protahování, ale někdy je to těžké, když jsem unaven po tréninku a těším se do postele.

V minulosti jsi pravidelně běhal brněnský Triexpert cup. Nyní se na něm objevuješ spíše sporadicky. Čím to?
Hlavním důvodem je malá konkurence. Dostal jsem se už na celkem solidní úroveň a většinu závodu bych běhal sám. Navíc běhat tak často závody nepřidá tolik, jako pořádný trénink. Je to sice jednou týdně, ale v létě je hodně víkendových závodů. Do týdne s dvěma závody je potom těžké vměstnat trénink tak, abych měl i volnější dny. Triexpert cup mám rád, ale pravidelně ho už běhat nebudu. Maximálně párkrát za rok, když bude dobrá trať a zapadne to do tréninku.

Máš trenéra a pevný tréninkový plán?
Podle profilu na stránkách ČAS trenéra mám, ale trénuji podle sebe. Vyhovuje mi to víc než mít plán, který se musí plnit. Když se na to necítím, tak prostě jdu jenom klus nebo si dám volno. Někdy s klukama z AKBK (brněnský atletický klub – pozn. redakce) jdeme trénink podle plánu Martina Zajíce, a to ty tréninky potom stojí za to a uteče to daleko rychleji, než kdybych běhal sám. 

Jaké běháš zhruba objemy?
Letos v letní sezóně to bylo mezi 60 až 95 kilometry týdně podle toho, na co jsem trénoval a jak na tom byly moje achilovky, které mě lehce omezují. Většinou běhám pouze jednu fázi, takže ani v zimě nemám o moc větší objem. Zpravidla je to něco málo přes 90 km týdně. Někdy se dostanu přes 100 kilometrů, ale to maximálně na dva až tři týdny a potom zařadím volnější týden, aby si tělo odpočinulo.

Co bys chtěl v životě ještě dokázat? Máš nějaký běžecký sen?
Co se týká života mimo běh tak určitě už chci dokončit školu, ať mám klid a můžu se zaměřit na běh. Sportovních snů mám hned několik, jedná se hlavně o časy, kterých bych chtěl dosáhnout. Třeba na desítku je cílem hranice 30 minut, tu bych chtěl pokořit ideálně v následujících dvou letech. Na pětce jsem letos útočil na 15 minut, ale uteklo mi to o 11 vteřin hned na prvním závodě a později v sezóně to bylo už jenom horší. Nedávám si cíle typu umístění na určitých akcích, protože to je hodně ovlivněno konkurencí. Určitě by bylo hezké, kdybych se někdy dostal na nějakou mezinárodní akci a mohl běžet v českém dresu.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: Běh na Kozubovou
  • Běžecký vzor: Taťka
  • Největší úspěch: Osobní rekord na půlmaraton, 1:08:57
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: Pohankové palačinky nebo nějaké rizoto 
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: S odstupem dvou až tří hodin všechno
  • Nejlepší regenerace: Kvalitní spánek
  • Nejméně oblíbený trénink: Mám rád všechno, kde se můžu pořádně zapotit.
20. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Pelmel: Luxusní sporttester za 60 tisíc i magický výkon jednoho z nejlepších cyklistů světa

od Karel Holub 19. 10. 2022
autor Karel Holub

Přečtěte si, jak se mladý, nebojácný hrdina vydal po Cestě hrdinů SNP, aby pomohl šikovné dívce. Dozvíte se taky, jak se jezdí rekordní double na cyklistické dráze a jak se běhá havajský maraton na platformách, za které by se nestyděl ani zpěvák kapely Kiss. Je tu další pelmel ze světa vytrvalostního sportu včetně pár typů na nové hračky pro technicky založené sportovce.

Filippo Ganna a jeho rekordní double

Cyklistická hodinovka je disciplína, ze které vás bolí nohy, i když se na ni jen díváte v televizi. Pro ty, co ji zkusili je to často zážitek, který už v životě nechtějí opakovat. Hodinovka bolí. Bolí opravdu hodně a je to 3 600 sekund čistého utrpení, kdy svaly hrozí prasknutím a plíce volají o trochu víc kyslíku.

Ale hodinovka je i legendární záležitost, která dovoluje nejlepším z nejlepších zapsat se natrvalo do historie cyklistiky. A právě o takový zápis se pokusil i Filippo Ganna, který jezdí za team Ineos. Ganna uspěl a překonal rekord svého teamového kolegy Daniela Bighama. Rekord posunul o 1,244 km a nový rekord tak má hodnotu 56,792 km. Podařilo se mu tak dokonce překonat i letitý rekord legendárního Chrise Boardmana, který pro svůj pokus použil kolo s představcem na řídítkách, které mu umožnilo jet v pozici „superman“. UCI následně zpřísnila pravidla a tento posez na kole není při hodinovce povolený.

Ganna tak dokázal, že když je to v nohách, nemusí to být v kole. Chris Boardman pak jeho pokus na Twitteru okomentoval slovy: „Gratuluji Filippo. Už čtvrt století jsem se na žádnou hodinovku nedíval, ale dneska jsem rád, že jsem si ji naladil, protože to byla krásná záležitost.“ No, řekl bych, že Ganna to viděl podobně, jen ho asi víc bolely nohy, odpověděl: „Díky legendo, rád jsem převzal tvé žezlo!“

Myslíte si, že si po úspěšné hodinovce dal Ganna pokoj? Nedal. Netrvalo to ani týden a zajel nový světový rekord v individuální časovce na 4 000 metrů. Na světovém dráhařském šampionátu ve Francii prolomil jako první člověk hranici čtyř minut a zajel čas 3:59:636 min.

Britský týdeník The Guardian po překonání světového rekordu Gannu citoval: „Byl to úžasný týden. Snažil jsem se udělat rekordem na hodinovce něco mimořádného a splnil jsem si tak jeden ze svých snů. Také jsem se pokusil o individuální stíhací rekord. Podařilo se mi to a teď je čas to oslavit a trochu se zotavit, protože tohle byla opravdu intenzivní sezóna.“ Taky si myslím a doufám, že aspoň některé rekordy nechá Filippo ostatním cyklistům.

Filippo Ganna v roce 2020 na MS v dráhové cyklistice. Foto: Tim Rademacher, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Filippo_Ganna_in_2020#/media/File:UCI_Track_World_Championships_2020-02-28_165708.jpg
Suunto 9 Peak Pro. Foto: se svolením Suunto.com
MARQ® Adventure (Gen 2) Luxusní chytré hodinky. Foto: se svolením Garmin.cz
MARQ® Aviator (Gen 2) Luxusní chytré hodinky. Foto: se svolením Garmin.cz

Tomáš Štverák po Cestě hrdinů SNP

Tomáš Štverák je ultra běžec menšího vzrůstu, ale velikého srdce. To ostatně dokázal i při nedávném pokusu o zdolání opravdu dlouhé trasy po Cestě hrdinů SNP. Je to turistická stezka na Slovensku, na které se mimo jiné běhá individuální výzva o nejrychlejší zaznamenaný čas (FKT). Tomáš se rozhodl pokořit 770 km s převýšením větším než 30 000 m, aby pomohl vybrat peníze na podporu Adélky Sekyrové, které je 21 let a od narození se potýká s dětskou mozkovou obrnou.

Adélka se pohybuje na invalidním vozíku, ale přesto sportuje a jejím největším koníčkem je atletika pro vozíčkáře. Její parádní disciplínou je hod kuželkou do dálky, což je alternativa hodu diskem nebo oštěpem. Tomáš se rozhodl Adélce pomoc vybrat peníze na dofinancování výpravy na MS juniorů v Portugalsku, a to tak, že zkusí překonat rekord na Cestě hrdinů SNP. Starý rekord měl hodnotu 6 dní a 20 hodin. Tomáš se na cestu vydal 3. října a švihal od samého začátku, co mu nohy stačily. Do cíle se dostal za 6 dní 19 hodin a 15 minut. Nový rekord se podařil! A hlavně se díky tomu podařilo zatím vybrat téměř 150 000 Kč a sbírka stále pokračuje.

Zwift smart hub

Počasí se horší a cyklisté pomalu ale jistě zalézají do garáží, sklepů, komor a obýváků, kde se v potu tváře připravují na další sezónu na milovaných nebo nenáviděných trenažérech. Firma Zwift nedávno představila inteligentní trenažér Zwift Hub, který může být opravdu dobrou volbou, pokud vybíráte chytrou a zábavnou možnost, jak se přes zimu udržet v kondici.

Zwift je známá virtuální platforma pro cyklisty a běžce, kde můžete závodit s lidmi z celého světa, kteří jsou podobně postižení cyklistikou jako vy a nedají si pokoj ani v zimě a ošklivém počasí. Chytrý trenažér Zwift Hub vám usnadní montáž kola, protože se dodává rovnou s kazetou a dokonce si můžete vybrat, jaký typ kazety chcete. Umí měřit výkon a výrobce slibuje přesnost měření s odchylkou menší než 2,5 %. A také vám nabídne simulaci stoupání až se sklonem 16 % a to už jsou v této kategorii chytrých trenažérů opravdu dobré hodnoty.

Zwift Hub se prodává za 499 eur a směle si tak může vyskakovat na konkurenci od Elite nebo Wahoo. Za relativně málo peněz nabídne tolik muziky, až vás z toho budou nohy bolet. A o to přeci jde.

Kona-maraton na platformách

Hawaiský Ironman Kona je legendární závod, který chce zkusit snad každý triatlonista a každý profík touží po vítězství. Letošní ročník vyhrál Gustav Iden, a to ve velkém stylu. Pro Idena to byla havajská premiéra, ale rozhodně si nevybral nováčkovskou daň. Mezi favority ostatně patřil už před závodem a svoji formu rozhodně potvrdil, když svým vítězstvím zároveň překonal traťový rekord z roku 2019. Gustav Iden dokončil ironmanskou trať v čase 7:40:24h a rekord tak překonal o 11 minut. A hned se roztočila drobná kontroverze kolem jeho bot.

Iden zaběhl závěrečný maraton v čase 2:36:14 h a vylepšil tak rekordní čas na tomto úseku o více než tři minuty. Na nohách měl prototyp bot ON Cloudboom Echo 3, který zatím nejde běžně koupit. Tyhle boty vypadají na první pohled trochu těžkopádně, protože mají relativně vysokou vrstvu pěny v mezipodešvi. Výška platformy je podle vyjádření výrobce pět centimetrů – to je v rozporu s pravidly atletické federace. To znamená, že na klasickém maratonu by tyhle boty byly zakázané.

A jak je to v triatlonu? Tam je to vždycky trochu jinak. Obvykle se pravidla řídila stejnými předpisy jako u klasického maratonu, ale jelikož se kvůli novým konstrukcím bot aktuálně atletická federace radí, co má a nemá být povoleno, došla triatlonová federace k názoru, že je lepší pravidla spojená s obuví zrušit. Takže zjednodušeně řečeno je možné Ironman běžet v čemkoliv vás napadne. A proto ani pět centimetrů vysoká platforma Gustava Idena při ironmanovi v Koně není žádný problém a výsledek je platný.

Suunto 9 Peak Pro

Společnost Suunto uvedlo novou, vylepšenou verzi svého top modelu Suunto 9 Peak Pro. Hodinky mají krásný, čistý design z kvalitních materiálů a s dokonalým zpacováním, jak je u Suunto zvykem. Výrobce také slibuje osazení zatím nejrychlejším procesorem, jaký u svých hodinek použil a s tím spojené super rychlé a přívětivé uživatelské prostředí.

Zajímavé může být i to, že jde o uhlíkově neutrální hodinky, takže výrobce zaručuje, že plně kompenzuje uhlíkovou stopu spojenou s jejich výrobou. Můžete je tak nosit s klidným svědomím, že jste jejich pořízením nepřispěli k oteplování planety. Pro většinu uživatelů budou asi zajímavější parametry jako opravdu dlouhá výdrž baterie (až 40 h s plnou přesností GPS), odolnost na úrovni armádních standardů, nebo přesná GPS (i když tady Suunto zatím nenabízí multi-band).

Suunto 9 Peak Pro začínají na ceně lehce přes 12 000 Kč a na titanovou verzi si připravte skoro 15 500 Kč. Za přijatelné peníze tak můžete mít designově vydařené, kvalitní hodinky, které nabídnou nový procesor a osvědčenou kvalitu, ale lehce pokulhávají za špičkou, kvůli absenci pokročilých metrik a multi-band GPS.

Suunto 9 Peak Pro. Foto: se svolením Suunto.com
MARQ® Adventure (Gen 2) Luxusní chytré hodinky. Foto: se svolením Garmin.cz
MARQ® Aviator (Gen 2) Luxusní chytré hodinky. Foto: se svolením Garmin.cz
Filippo Ganna v roce 2020 na MS v dráhové cyklistice. Foto: Tim Rademacher, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Filippo_Ganna_in_2020#/media/File:UCI_Track_World_Championships_2020-02-28_165708.jpg

Garmin Marq 2

Garmin nejspíš nechce jen nečinně sledovat, jak mu bohaté manažery se sportovním duchem vesele přebírá Apple a jeho Watch Ultra a představil pokračování špičkové řady Marq 2. Hodinky z této řady jsou postavené na technologiích, které najdeme u modelů z řady Fénix 7, ale zabalené do exkluzivního designu a materiálů. Řada Marq 2 zahrnuje pět luxusních modelů a vybírat tak můžete z hodinek pro atlety, piloty, golfisty, dobrodruhy nebo lodní kapitány. A podle toho, čím se zrovna cítíte být, je potřeba taky připravit rozpočet.

Nejlevnější je model pro atlety, který pořídíte už za krásných 47 990 Kč. Naproti tomu pilot si bude muset připlatit a hodinky ho vyjdou na 62 990 Kč. Všechny modely jsou vybavené krásným, dotykovým AMOLED displejem, pouzdrem z titanu a exkluzivními řemínky. Některé modely mají také speciální funkce spojené s určením hodinek. Řada Marq 2 je opravdu spíš pro ty, co se chtějí odměnit, než pro sporťáky a dobrodruhy, kteří neváhají dát svým hodinkám pořádně zabrat. Pokochat se ale může každý. Tedy aspoň pohledem na fotky a nabušené specifikace. O historickém vývoji řad hodinek Garmin jsme psali zvlášť v tomto článku.

MARQ® Adventurer (Gen 2) Luxusní chytré hodinky.Foto: se svolením Garmin.cz
MARQ® Aviator (Gen 2) Luxusní chytré hodinky. Foto: se svolením Garmin.cz
Suunto 9 Peak Pro. Foto: se svolením Suunto.com
Filippo Ganna v roce 2020 na MS v dráhové cyklistice. Foto: Tim Rademacher, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0 https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Filippo_Ganna_in_2020#/media/File:UCI_Track_World_Championships_2020-02-28_165708.jpg
19. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaCyklistikaKolaOblečení na koloSilniční kolaTréninkVýživa

Toskánský Mordor, který se mi vytetoval do srdce aneb na trase Strade Bianche 

od Marek Odstrčilík 17. 10. 2022
autor Marek Odstrčilík

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Pořád se snažím točit frekvenčně nohama byť už toho mám plné zuby. Je to pro mě peklo v ráji, v místech, které mám tak rád a na trase závodu, který je mému srdci nejbližší, se lopotím a snažím se tomu dát úplně všechno. Jedu po cestách, kde se vždy na jaře prohání ti nejlepší cyklisté, kde se rodí legendy. Chci si pro sebe urvat kousek toho pocitu tam být, vrýt si ho pod kůži.

Snažím se do sebe co nejvíce nasát tu atmosféru toskánských kopců a dechberoucích výhledů. Alespoň ze začátku, postupem času splývám s krajinou. Prostě už šlapu a rvu se o každý metr, který je s přibývajícím časem obrazně čím dál delší. 

Asfaltovou rovinu na které by si jeden odpočinul aby pohledal a navíc mě můj trenér Martin Kubala, který mě doprovází a udává mi tempo, v těchto úsecích nešetří a jede svižně. „Vím, že ti rovinatější úseky zase nedělají takový problém, tak co, že jo,” vysvětluje mi po dojezdu. 

Petr Vakoč, český profesionální cyklista, který na Strade v roce 2015 dojel na skvělém pátém místě (Zdeněk Štybar tento závod dokonce v roce 2015 vyhrál), mi k trase radil: „Prvních zhruba 70 kilometrů je celkem pohoda, pak už tolik ne. A šotolinu nejezdi ze sedla, to se moc nedá.” V tom prvním teda kecal, protože od začátku to je dřina bez odpočinku, v tom druhém měl naprostou pravdu. To se fakt nedalo, zadní kolo totiž setsakra prokluzuje. 

Ale zpět na trasu. Na nějakém 30 kilometru se mi přední kolo dostalo do hlubokých kamínků a já skoro v klidovém stavu, bylo to zrovna do kopce, spadl. Odřený bok, lehce ťuklé koleno, naražený loket. S tím se dá jet, jen mě to pár kilometrů pěkně štvalo, jaký jsem tydýt a že jsem si nedával větší pozor.

Šotolinové úseky jsou vůbec to nejvíce zrádné, co na Strade zažijete, tedy pro mě rozhodně. Strmé a některé skoro nekonečné výjezdy, které mají tu 6 procent a najednou 15 i více procent, a když už jste konečně nahoře, tak následuje podobně profilově laděný sjezd. Já, který nejsem žádný technik na kole. Snažím se jet sice uvolněně, ale radši pomalu, každý pád při mém vyšším naředění krve by mohl být velkým trablem. Tyhle úseky jsou fakt navíc úmorné.

Když už si myslíte, že si konečně na asfaltovém úseku trochu dáchnete, tak přijde třeba takový výjezd na Montalcino. Město je to opravdu nádherné (fakt doporučuji), ale ten kopec je výživný. Sice vidíte postupujícími metry krásné svahy plné révy a olivovníků, ale oněch 6,5 kilometru s průměrem 4,5 procenta k siestě nevybízí. Dojíždím nahoru, kde na nás čeká podpůrný tým, Majda a Mára s autem a občerstvením (za tohle jim patří neskutečný dík, celkově jsme občerstvení využili třikrát) úplně “vytuplený”, ale pořádný přísun coly mě opět dostal do sedla. To bylo na 66. kilometru. 

Od této chvíle mám něco jako okno, pamatuji si jen impozantní výhledy z míst, kam jsme se museli vydrápat. Šotolinové úseky přijímám jako fakt a vytěsňuji je z hlavy. Do kopců jedu na “kašpárka”, tedy nejlehčí převod a snažím se kočírovat tepy a držet rozumnou kadenci. To mi postupem času a kilometrů jde hůře a hůře. Tep nechce téměř klesat pod 150 úderů za minutu a to vidím jako problém. 

Když dojíždíme na 130. kilometr, což je u hřbitova, zastavujeme u našeho auta a rozhodnu se skončit. Mám za sebou skoro 2 000 nastoupaných metrů. Nechci vystavovat svoje srdce zbytečné zátěži. Vysílám tedy Martina samotného v cestě dál, neb je to závodník a člověk z Beskyd a kdo ho má pořád před sebou tlačit, že jo (to je nadsázka). Především by byla škoda, aby si to nedojel, když už se se mnou lopotí. „Bohužel“ netuším, že tak ale přicházím o naprosto výživný, pouhý kilometr měřící šotolinový úsek Monte Sante Marie, který zdobí průměr 10,3 procenta. Slovy trenéra Martina Kubaly: „Já si myslel, že tam zdechnu.” O to víc jsem rád, že jsem přestal včas.

Martin pokračoval dál a já jsem s Majdou a Márou jel autem do Sieny, abychom byli včas na Martinův příjezd na ikonickém náměstí Piazza del Campo, kam se při Strade Bianche finišuje. Sedíme na náměstí a cucáme pivo, jsem naprosto šťastný a spokojený. Nějak mě netrápí, že já sem tentokrát nedojedu. Dochází mi, na jaké úrovni se nacházejí profíci, jakou dřinu podstupují, v jaké úplně jiné dimenzi jezdí. Ty jejich výkony jsou pro mě neskutečné. Tam, kde jsem po šotolině dolů jel rychlostí přes 20 km/h, oni se pouští čtyřicítkou a rychleji. Nechápu a o to víc respektuji jejich sílu, energii, výbušnost. Už se třesu na jaro 2023, kdy to budu u bedny prožívat úplně jinak, než kdy dříve.

Tma postupně začala padat nad toskánskou chloubou a jedním z nejkrásnějších měst, které znám a Martin stále nikde. Přichází od něj zpráva, že ho po cestě zdrželo bloudění a teď ve tmě a hustém silničním provozu předměstí Sieny z bezpečnostních důvodů končí. Byl na 180. kilometru na jedné z benzínek, kousek před cílem. Ani jednomu z nás se to tak nepodařilo. Dle mého názoru je důležité umět říct dost. Neriskovat zdraví, zranění, nejít možnému neštěstí do náruče. Navíc o nic nešlo, jen jsme chtěli zakusit onu divokost a nádheru Strade Bianche. A to se z velké části povedlo. To už nám nikdo nevezme.

Fotogalerie:

Ranní oblékání v apartmánu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nakládání kol a propriet se odehrávalo ještě za tmy. Čeká nás půlhodinka do Sieny. Foto: Magdaléna Ondrášová
Nakládání kol a propriet se odehrávalo ještě za tmy. Čeká nás půlhodinka do Sieny. Foto: Magdaléna Ondrášová
Marek Odstrčilík před startem Strade Bianche. Foto: Magdaléna Ondrášová
Start byl v 7:30 ráno od benzinky nedaleko náměstí v Sieně. Z praktických důvodů, sem jsme mohli dovézt kluky autem. Foto: Magdaléna Ondrášová
Zaparkovat dodávku, počkat, vyfotit, zafandit a honem dál. Foto: Magdaléna Ondrášová
Sovicille. Foto: Magdaléna Ondrášová
Sovicille. Foto: Magdaléna Ondrášová
První desítky kilometrů doprovázela romantická obloha. Foto: Magdaléna Ondrášová
Šotolina objektivem Martina Kubaly. Foto: Martin Kubala
Buonconvento. Foceno z kavárny. Foto: Magdaléna Ondrášová
Blízko Buonconventa, foceno z auta. Foto: Magdaléna Ondrášová
Podpora cyklistů, Majda a Marek Topinka. Foto: Magdaléna Ondrášová
Organizátor Marek Topinka fandí dolů do serpentin vuvuzelou. Foto: Magdaléna Ondrášová
Výjezd na Montalcino, závěr kopce. Foto: Magdaléna Ondrášová
Konec stoupání k Montalcinu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Organizační tým Majda s Márou měli nabedýnkované sendviče, doplňky, bidony i lékárničku. Foto: Magdaléna Ondrášová
Takto byli kluci sledováni na LiveTracku přes Garmin. Foto: Magdaléna Ondrášová
Ponte d’Arbia, zhruba 103. kilometr. Foto: Magdaléna Ondrášová
Ponte d’Arbia. Foto: Magdaléna Ondrášová
Martin popisuje cestu. Ponte d’Arbia. Foto: Magdaléna Ondrášová
Před dalším úsekem, Marek toho má už dost. Ponte d’Arbia. Foto: Magdaléna Ondrášová
Symbolický konec Markovy cesty u hřbitova v Ascianu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Konec, hotovo. 130. kilometr. Foto: Magdaléna Ondrášová
Šotolinové cesty jsou plné jemného písku. Foto: Magdaléna Ondrášová
Šotolinové cesty jsou plné jemného písku. Foto: Magdaléna Ondrášová
Šotolinové cesty jsou plné jemného písku. Foto: Magdaléna Ondrášová
Šotolinové cesty jsou plné jemného písku. Foto: Magdaléna Ondrášová
Konec, hotovo, dál nemůžu. Foto: Magdaléna Ondrášová
Záznam ujeté Markovy trasy. Foto: Magdaléna Ondrášová
Cesta od parkoviště na náměstí v Sieně byla lemována nealkopivem a odpočinkem… Foto: Magdaléna Ondrášová
Marek čeká na souputníka Martina na Piazza Del Campo v Sieně. Foto: Magdaléna Ondrášová
Náměstí Piazza Del Campo v Sieně. Foto: Magdaléna Ondrášová
Marek Odstrčilík na 130. kilometru v Ascianu, kde jízdu končí. Foto: Magdaléna Ondrášová
Marek Odstrčilík na 130. kilometru v Ascianu, kde jízdu končí. Foto: Magdaléna Ondrášová

Moje vybavení

Nesmím zapomenout na své vybavení a poděkování všem mým partnerům. Na kole Canyon Endurace CF SLX 9 Di2 se jelo naprosto skvěle. Vlastně po celou dobu mé přípravy to byl parťák na kterého klidně vsadím znovu. Tuhý rám, přesné řazení, pohodlnost, rychlost, to vše tenhle model zdobí. Volba plášťů 28 mm širokých byla dobrá. Za celou jízdu po šotolinách Strade Bianche ani jeden defekt, žádný technický problém. Nic. Šotolina kolu vůbec nevadila a pokud bych se nebál to v těchto úsecích i pořádně pustit, tak by se k tomu nenechalo rozhodně dlouho pobízet. Endurace je pro mě prvotřídní univerzál.

Oblečení jsem měl od české firmy Sensor a to konkrétně z řady Race. A stejně tak jako u kola, nenastal žádný trabl. Zadek sice dostával na šotolině masáž, ale kalhoty a vložka vše zvládly na jedničku. Dres je v této řadě lehký, prodyšný, takže pot se vypařoval jedna radost. Na nasáklé věci zapomeňte. Opět doporučuji.

Bez helmy nedám ani ránu, takže když mi bylo umožněno od Zookee ozdobit svoji hlavu značkou MET, neváhal jsem. Tyhle helmy vozí několik profi cyklistických stájí a mají skvělé renomé. Konkrétně mám tu z řady Rivale. Na hlavě ji téměř nevnímám, v mé velikosti váží nějakých 270 gramů. Ještě více si na ní cením, že pod ní nemám vlasy jak ve vodní lázní, jelikož má dle mého výborně vyřešené větrací otvory. 

Alfou a omegou při delším ježdění na kole je to, co budete v průběhu konzumovat. Já jedu už dlouhou dobu na Inkosporu. Do bidonu si dávám jejich vyladěný, chuťově neagresivní ionťák a do kapes v poslední době radši gely, nepohrdnu ani tyčinkou. Gely jsou ale pro mě lépe stravitelné. Výhodou u Inkosporu je bezkonkurenční kvalita, která pramení z toho, že značka spadá pod B. Braun, což je světový výrobce zdravotnických potřeb a technologií, takže nějaké lumpárny ve složení svých produktů pro sport si z principu dovolit nemůže. 

Slovo trenéra Martina Kubaly

Martin Kubala. Foto: Michaela Bartková

Odstartováno! První kapitolu Markovy cyklistické adventury máme za sebou. Ne, není to konec snažení ale teprve začátek. Teprve reálný pokus o zdolání trasy profesionálního závodu Strade Bianche ukázal Markovi pravou tvář cyklistické řehole. Jak to dopadlo, jste si už přečetli anebo měli možnost vysledovat z Instagramu anebo Facebooku, tak nebudeme chodit kolem horké kaše a půjdeme rovnou k věci.

Mára zvládl 130 km trasy a možná by ujel ještě o kousek dále, ale na dojetí zbylých padesáti kilometrů to nebylo ani náhodou. Ne, opravdu se nepřinutíte dokončit Strade Bianche, když jste na sto třicátém vypnutí jako po direktu na bradu. Závěr trasy tohoto závodu totiž nejde “jen tak nějak” dojet. Teda jde – za předpokladu, že umíte jen tak zlehka vyjet asi patnáct po sobě jdoucích stoupání o délce tři sta až pět set metrů se sklonem 12 až 16 procent – a většinu z nich po šotolině. 

No, kdyby to aspoň byla šotolina, prostě po štěrku. A tady se dostáváme k nejzásadnější zradě, která nás nachytala na holičkách. Ne, ani náhodou to nebyl výškový profil trati, překvapila nás jízda po nezpevněných úsecích trasy závodu.

Krev, prach a kamení. Hned po třiceti kilometrech sebou Mára fláknul o zem. Bylo to do kopce, ale nebylo to vyloženě jezdeckou chybou. Prostě si najel do špatné stopy, a když se v zatáčce začala cesta svažovat na stranu, neměl sílu se z toho už vytáhnout, přední kolo se mu svezlo po štěrku a on se se svou stokilovou lehkostí svalil na bok. Nic zásadního, ale na chvilku byl z toho vykolejený. 

Nebylo se čemu divit, pádem zaváněl každý kilometr vyhlášených gravel úseků. Ta krásně bílá, v malebné krajině zasazená prašná cestička, po které to profíci hrnou skoro padesátkou, je stvořena ke všemu, jen ne k romantickému výletu.

Chcete vědět, co je Strade Bianche? Já vám to řeknu. Je to kostrbatá mrcha, co se vám každou vteřinou připomíná kopancem do zadku, bestie, která vás neustále tahá za sedlo a nenechá vás ani na chvilku vydechnout, potvora, co vám nachystá v každém sjezdu nějaké překvapení, nestvůra, která vás chce při každém průjezdu zatáčkou shodit z kola a hlavně extrémně těžký závod, který například v roce 2020 dokázalo v časovém limitu dokončit pouze čtyřicet dva ze sto sedmdesáti jezdců. 

Už si rozumíme? Tak pokud jste konečně v obraze, domalujte si k tomu 184 km a 3 150 výškových metrů a získáte hrubé obrysy toho, do čeho se Mára 11. října 2022 v 7:30 pustil. Ne, pořád to není všechno. Ve sjezdech si neodpočinete, buď se to klikatí nebo plavete na štěrku – v horším případě obojí. Každý druhý kopec je schovaný za prudkou zatáčkou, takže o nějakém výjezdu ze setrvačnosti si můžete nechat jenom zdát. Stoupání často začínala i dvanáctiprocentní rampou, cesta byla tvořena výmoly nebo nekončící roletou a všude štěrk a prach. Prostě ideální terén pro metrákového kardiaka, který každý výjezd začínal tím, že mu na začátku prohráblo zadní kolo a on z nulové rychlosti začínal bojovat s každým výškovým metrem zvlášť.

V tomhle režimu vydržel jet Mára sedm hodin. Na sto třicátém jsme to bez jakýchkoliv dalších debat odpískali. Zbylých padesát by zabralo zhruba další tři a půl hodiny a na to už prostě Marek neměl kapacitu. Strade Bianche bylo pro něj prostě velké sousto. Tentokrát.

No a abychom si udělali konkrétní obrázek, kam jsme se během roku příprav posunuli, tak přepočteno na trasu Strade Bianche z 28. na 130. kilometr. Jak jsem na to přišel?

Když jsem v říjnu 2021 nechal Marka absolvovat jednoduchý zátěžový test, tak u výkonu 160 Wattů skončil po pěti minutách jízdy. Letos při zdolávání stoupání na Ville di Corsano jel patnáct minut na průměrný výkon 225 W. Co to znamená konkrétně?

Zatímco před rokem by Marek na Strade Bianche nevyjel ani na první větší kopec, letos už dokázal zdolat 130 kilometrů trasy a hlavně – chce pokračovat. Takže jedeme dál!

Speciální poděkování pro Majdu za její nekonečnou podporu, Márovi Topinkovi za skvěle připravené body pro občerstvení a Martinovi Kubalovi za to, že mě trénuje, radí a snáší moje časté a někdy úplně pitomé dotazy. Díky přátelé.

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon, funkční oblečení Sensor, helmy MET, a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

17. 10. 2022 0 komentáře
2 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Podzimní strasti a radosti v cestě za maratonem. Jak běhat ve tmě?

od Rungo 16. 10. 2022
autor Rungo

Ne v každé ulici svítí lampy a je čím dál dříve tma. Andie, která si stanovila uběhnout maraton do padesátin, se rozběhává po operaci a v nové situaci i ročním období si klade spoustu otázek.

Právě dobíhám svůj první delší běh od mé zdravotní pauzy. Trvala delší dobu než jsme předpokládali, dva měsíce. Pak jsem se začala pomalinku rozběhávat zase od začátku. Do konce tohoto měsíce se snad dostanu na svých osmnáct kilometrů, na kterých jsem před operací končila. 

Vyběhla jsem a po čtvrt hodině mi stmívání připomnělo, že už je tady podzim a dny se zkracují. Běžela jsem po dlouhé době konečně po rovině. Měla jsem zadaný časový úsek s určitou tepovou frekvencí. Vypnula jsem hodinky. Měla jsem tam krásných dvanáct kiláků – z větší části už za tmy.

Začínala jsem svoji přípravu v únoru, běhala jsem ulicemi po setmění. Ale to se ještě s veřejným osvětlením tak nešetřilo, o energetické krizi se nemluvilo. Teď zjišťuji, že ne všechny ulice jsou osvětlené, uliční lampy svítí slaběji a stav chodníků je k tomu dost šílený. Chudáci pěší, budou muset chodit s čelovkou, aby nezakopávali a nebo nepadali do děr.

Zkracování dnů na podzim moc v oblibě nemám. Pokračuji v mapování terénů, kde bude možné běhat v zimě a hlavně za tmy. Už začínám chápat, proč si někteří mí kamarádi a známí domů pořídili běžecký pás. Na podzim a v zimě tak totiž můžou vybíhat stále ve stejný čas, nevadí pak, že je tma, zima, mokro a sníh. Mně stále vrtá v hlavě to, jak budu běhat přes zimu já. Projela jsem internet, zkoukla různé pásy, doma našla místo, kam bych ten v budoucnu možný obrovský věšák na prádlo umístila. V rohu obýváku, kde mi teď dva měsíce v létě stál rotoped, by mohl být, bylo by nutné pod něj umístit tlumicí podložku. Tlumila by otřesy při mém běhu a možná taky křik a pláč malých dětí ze zubní ordinace, která je pode mnou. Kladu si otázku, zda bych ho využívala a vyplatil by se mi. Musím se podívat i po nějaké té podložce.

Objevila jsem i možnost zapůjčení běžeckých pásů, rotopedů a dalších trenažerů. Není to špatný nápad, obrovský věšák na prádlo by sloužil jen pár zimních měsíců. To by mohlo být pro mě řešením, musím to prostudovat a propočítat. A zase ta podložka, půjčí ji také k tomu stroji? Pak mě napadla ještě jedna možnost, tou je permanentka do fitka, kam chodím pravidelně jednou týdně s trenérem Janem Kohutem. Propočítám to a zahrnu tam i úsporu za teplou vodu, když teď všude začínáme šetřit. Aby pak ale nepřišlo nějaké vládní nařízení nejvyšší možné teploty teplé vody a vytápění ve veřejných sprchách a já se nechodila v rámci úspor otužovat. A aby nepřišla pandemie a s ní spojená opatření.  

Na cestování přes město je třeba taky pomyslet, jak a čím, na kole? Na černo MHD raději ne, protože bych jezdila i několikrát týdně. A být ve střehu před revizory, trénovat rychlejší úseky při úprku ze šaliny v kozačkách a kabátě, to fakt jako nechceš. Autem? To taky není ono. Podívám se také na otevírací dobu. Je třeba to ale vyřešit do doby, než se bude posouvat čas, tedy do konce 30. října.

Musím nasbírat i další informace, které se delších běhů týkají. Už mi to při běhání přecvakává v hlavě,  napadají mě otázky na jídlo, pití, a samozřejmě i na to, jak budu řešit své další potřeby. Jsem totiž dost „vysírací“ typ a „vychcaná“ musím taky být. Trénovat musím nejen běhání, ale také doplňování energie a tekutin. A tak teď při přidávání kilometrů a minut je potřeba začít myslet i na tyto věci. A taky na jídlo před takovou zátěží. Našla jsem si v tom pro mě důležité příjemnosti, aby mě to bavilo. Budu dělat ochutnávky a zimní běhání ať už bude venku nebo na páse, si nazvu degustačním! Jednou v posilovně už trenér Honza téma občerstvování se při delších bězích naťukl, tak teď přichází čas se zeptat víc.

Co mě napadá jako další, jsou tenisky. Při rozběhávání a vyklusávání se na páse ve fitku mám na nohách ty, ve kterých pak cvičím, moc kilometrů bych v nich ale neuběhla, jsou menší, to by mi slezly nehty už před zimou. Neřešila bych to pak na jaře, kdy společně s odkládáním lyžařských bot po zimní sezóně, odkládám i pár nehtů na nohách.

Andie se připravuje na svůj první maraton. Foto: Magdaléna Ondrášová
Andie se připravuje na svůj první maraton. Foto: Magdaléna Ondrášová
Mé současné běžecké boty. Na zimu uvažuji o obutí s hrubším vzorkem. Foto: Magdaléna Ondrášová

Venku zatím běhám v teniskách, které jsem dostala jako podporu od partnera Rungo, Asics Gel Kayano. Ty si nechám i na běhání na pásu. V zimních měsících je pak ale určitě musím vyměnit za jiné, které nebudou mít tak hladkou podrážku. Občas se zasměju mé představě, jak trénuju balanc, když mi to při běhu podklouzne. Říkám si, kolikatery tenisky na běhání bych pak měla vlastně mít? Na kolik se mi rozroste můj široký park sportovního vybavení? A kolik kilometrů takové tenisky vydrží? S trenérem Honzou jsme už toto téma taky trošku otevřeli, tak otevřeme víc.

Dnes po doběhnutí a zmáčknutí tlačítka pro vypnutí a uložení záznamu do paměti, mě hodinky po té dlouhé pauze potěšily. Oznámily mi konečně nový rekord! Byla jsem opravdu zvědavá, co to bude, protože jsem neměla pocit, že bych běžela rychlejším tempem. Sledovala jsem jen tepovku a koukala pod nohy, abych nešlápla do nějaké díry nebo nezakopla o bouli, kterou vytvářejí kořeny stromů pod asfaltem či dlažbou a nešla s podvrknutým kotníkem k zemi. Že jsem dosáhla nejdelšího běhu, to mi oznámit nemohou, tomu tak bude až v příštím měsíci, na což se moc těším.

Jak začít běhat? Nedělat z toho vědu. Pár zásad to ale usnadní

Hodinky mi oznamují nejrychlejších deset kilometrů. Deset? Čekala bych tak pět. A má radost je ještě větší, když si pozorně přečtu druhou část oznámení. Zlepšení o čtyři a půl minuty! Ani se mi tomu nechce uvěřit, že po tak dlouhé pauze můj první delší běh, téměř celý za tmy a takhle, je s takovým zlepšením! Paráda! Nejsem tak zničená, jak bych mohla být. A to proto, že jsem běžela v dobrém pásmu tepovky. Dnes jsem si uvědomila, že mám rezervy a moc dobře o nich vím. Jsou hodně v hlavě, vždyť celé je to o hlavě!

Chce to přestat lenošit, občas vystoupit z komfortní zóny, trochu víc si máknout tak, jako tomu bývalo dřív a zrychlit tempo. Chci se tomu trošku víc přiblížit, posunout se zase o kousek dál, a tak jsem si při cvičení ve fitku naplánovala, že si při rozběhávání a výklusu na páse zvýším tempo. Podle toho, jak budu pak běhat v terénu a jaké tempo si vezmu za své a ustálím na nějaký čas, si zase ve fitku nastavím tempo o kousek rychlejší. A tak zkusím postupovat. Vymýšlím si stále nějaké postupy, zdůvodnění proč a jak, abych se byla schopna posouvat dál. Bez toho to nejde, jsem schopná běhat tím mým plížiběhem klidně pořád. A to nechceš.

Napadlo mě, že se bych se měla znovu objednat na zátěžový test do Rehor Sports Diagnostics. Nejen proto, že už mám něco málo odběháno, nejen proto, že mám od mého prvního testování o šest kilo míň, ale hlavně proto, že mi teď celé tělo funguje jinak. Jak se daleko víc okysličuje, tak mi při zátěži vůbec netěžknou ruce ani nohy. A mé srdíčko trénuje. Jistě se změní pásma tepové frekvence. To by mohlo být třeba také impulsem ke zrychlení mého tempa. (O operaci čelisti kvůli přísunu kyslíku jsem psala v minulém článku).

Postrach stezek. Neviditelný běžec, který děsí, osvícený, který oslepuje

Začaly se objevovat i myšlenky na závody v maratonu. Bylo to umocněno i tím, že padl nový rekord. Když jsem viděla ten čas, to tempo, spadla mi brada. Trenér mi pro ilustraci řekl, že to jeho tempo bylo takové, jako když se ve fitku na páse nastaví maximum, což tam je rychlost dvacet – a on běžel ještě rychleji, dvacet jedna! Přehoupla jsem se v hlavě k tomu, že si více věřím, že maraton uběhnu.

V příštím roce bych chtěla zkusit nějaký závod. Ať vidím tu organizaci, zažiji atmosféru a zjistím, co všechno to obnáší. A jeho délka? Maximálně půlmaraton. O tom jsem přesvědčená. Přece jen potřebuji pořádně trénovat. Projela jsem si stránky pár závodů. U některých je zveřejněná i přesná trať. Vždy je tam nějaký maximální čas pro doběhnutí. Já se sice řídím tepovkou, ale když na hodinkách vidím to mé tempo, mám pocit, že se do žádného limitu nebudu schopna vlézt. A to je potřeba zlomit, začít si věřit a pořád makat dál.

Trenér Honza před mojí operací prozradil, že vidí, že někdy v příštím roce bych ho mohla dát. Já ale zůstávám střízlivá, vždyť jsem si to naplánovala do padesáti a chci se pořádně připravit. Abych z toho měla pěkný zážitek, ne utrpení, ne zklamání. A třeba chtěla uběhnout ne jeden a ne jen maraton. 

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Autorka textu: Andrea Zelená

16. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
CyklistikaKola

Blbuvzdornost a ovládání, které pochopí i „blondýna“ na první dobrou. To je nový Bosch eBike Systems

od Rungo 13. 10. 2022
autor Rungo

Ráda si vyzkouším něco nového a nerada říkám sportovním výzvám ne, proto jsem dlouho neváhala a přijala nabídku vyzkoušet si elektrokolo s nových Bosch eBike Systems, i když elektrokola nejsou úplně můj běžný šálek kávy. Byla v tom hlavně zvědavost, na elektrickém kole jsem již několikrát seděla, tak mě zajímalo, jestli to bude jiné a jak se bude jízda lišit, protože technika jde stále mílovými kroky dopředu. Nejsem technický typ, ve fungování elektroniky se prakticky nevyznám, jsem spíše nadšený uživatel a většinou dokážu říci jen líbí se mi, nebo nelíbí.

Testování elektrokol se odehrálo v pražském Radotíně. Projely jsme se s kolegyněmi po cyklostezce kolem Berounky a vyzkoušely si i cestu přes golfové hřiště. Trochu mě mrzelo, že jsme nejely těžším terénem, nebo si nezkusily vyjet větší kopce, ale vzhledem k předchozím silným dešťům byla nutná změna původně naplánované trasy, na které stála voda. Tedy, i tak jsme si vyzkoušely brodění.

Na svém přiděleném modelu kola jsem neměla teleskopickou sedlovku, trochu jsem se jí bála, tak jsem se jí vyhnula, ale spolujezdkyně kolem mě si ji pochvalovaly. Byla tedy chyba nevyzkoušet možnost nastavit výšku sedla za jízdy bez nutnosti slézat. Líbilo se jim to a navíc si libovaly, jak to bylo jednoduché.

Mládí vs. já. Eletrokolo rozhodně neznamená prohrát sám nad sebou

Inteligentní elektrokolo: Čím je pro vás šlapání těžší, tím víc pomáhá

Kolo nabízelo několik možností intenzity podpory, navíc se dala i vypnout. Většinu trasy jsem jela na ekonomický režim, v kterém se mi nabízel dojezd 130 kilometrů, to mě vysloveně nadchlo, i když podle předchozí zkušenosti předpokládám, že kdybych vyjela někam na velké kopce, tak by se podle náročnosti výjezdů dojezd zkracoval.

Vyzkoušela jsem si i ostatní režimy podpory. Nejvíce mě zaujal asi automatický, který mění intenzitu pomoci při šlapání podle toho, jak prudce do toho šlápnete – pro mě jako blondýnu to znamená, že po rovině trochu, do kopce hodně.

Ostatní režimy na mě byly podporou na rovné cyklostezce moc intenzivní, zkusila jsem je a kolo se mnou vystřelilo dopředu, i když jsem šlapala pořád stejně – přišlo mi, že už se vezu příliš zadarmo. Já si raději šlápnu. Ale chápu, že do prudkého kopce to pro některé uživatele bude skvělý režim a pomůže. Dokážu si představit, jak bych za to byla vděčná při výšlapu třeba na šumavský Poledník.

Osobně jsem nejvíce ocenila asi pohyblivost kola a příjemné brždění, protože jsme jely ve skupině a občas bylo nutné rychle zareagovat na změnu směru spolujezdkyně. Nepovedlo se mi při tom kousnout kotoučové brzdy, což se mi občas při náhlém brzdění na mém kole stává.

Příjemná byla i jednoduchost ovládání, nebylo nutné nic dlouze zkoumat, šlo to intuitivně, a to je v mém případě hodně co říct. Užitečná mi při nájezdu na mostek v Černošicích přišla i novinka, kdy při vedení kola do prudkého kopce nebo do schodů kolo aktivně pomáhá. Při váze kola je to velmi šikovná funkce, i když tím odpadá posilování svalů na rukách.

Nový Bosch eBike Systems na vlasní kůži. Foto: Šárka Spáčilová
Bosch eBike Systems. Foto: se svolením Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: se svolením Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: se svolením Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: se svolením Bosch eBike Systems
Bosch eBike Systems. Foto: se svolením Bosch eBike Systems

Elektrokolo mi přijde jako skvělá věc, pokud se člověk chce hýbat a z nějakého důvodu nemá fyzickou kondici na to klasické, ať už po nemoci, úraze nebo protože začíná hubnout a potřebuje se rozjezdit. Líbí se mi představa, že až budu starší a na normálním kole pro mě třeba šumavské kopce budou nedostupné, nebude mi zapovězeno se tam podívat a jízdu si znovu užít.

Vyjížďka byla příjemná a jelo se s radostí, je fajn vědět, že až nebudu mít kondici na ušlápnutí klasického kola, není vše ztraceno, nečeká mě sezení doma na zadku, můžu si ježdění užívat touhle formou, navíc pěkně pohodlně.

Test: Gogoro Eeyo budí emoce. Drahá parádička do města pro fajnšmekry

Co mě zaujalo na Bosch eBike Systems

• Chytrý systém od Bosch eBike Systems – v systému kola jsou vzájemně propojeny pohonná jednotka, řídící jednotka, akumulátor, displej a aplikace. Aplikace eBike Flow propojuje uživatele s jeho elektrokolem a umožňuje mu ovládat všechny funkce Chytrého systému kola. 

• Mobil jako displej – možnost využívat buď systémový displej na kole, nebo si na řidítka prostřednictvím Smartphone Gripu upevnit svůj vlastní chytrý telefon, stáhnout si do něj aplikaci eBike Flow a veškeré informace o jízdě již sledovat přímo na něm, plánovat v něm trasu, hledat dílčí cíle nebo sdílet své sportovní výsledky s oblíbenými fitness aplikacemi. 

• Digitální klíč – Ochrana proti odcizení, kdy mobilní aplikace eBike Flow slouží také jako digitální klíč. Jakmile se elektrokolo uzamkne, podporu motoru je možné aktivovat opět jen pouze pomocí chytrého telefonu a připojení přes bluetooth. 

Autor textu: Šárka Spáčilová

Jak si vybrat elektrokolo: základní rozdělení a kde je lepší mít motor
13. 10. 2022 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo