RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

Překyselení organismu: dva názory, skutečný problém k řešení a marketingový tah

od Martin Kubala 16. 9. 2021
autor Martin Kubala

Jedním z hlavních úkolů vašeho těla je udržení mírně zásadité úrovně pH vaší krve v rozmezí hodnot 7,35 až 7,45. Při jakékoliv drobné odchylce od tohoto normálu je ohroženo vaše zdraví, při vyšších pak váš život. To je fakt, který dále ve svém textu rozebírá Martin Kubala, poradce pro výživu a suplementaci, poradce pro výživu ve sportu a člen aliance výživových poradců.

Typickým příkladem odchylky je diabetická ketoacidóza, při níž vlivem špatné léčby (anebo nedbalostí pacienta) může pH krve klesnout k hodnotě 6,8, která je již neslučitelná se životem. U zdravého jedince takový odklon nehrozí, protože váš organismus vynaloží všechny dostupné prostředky k tomu, aby případnému vychýlení zamezil. V čem tedy spočívá problém?

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zakyselení organismu je tendenční, neměřitelný jev, na jehož míře se podílí několik současně působících faktorů, jako je 

  • konzumace nevhodných potravin
  • užívání návykových látek
  • stres
  • nedostatek spánku
  • elektromagnetický smog
  • extrémní anebo naopak nedostatečná pohybová aktivita. 

Ale pozor, zakyselení se neprojevuje narušením pH krve, se kterým bývá občas zaměňováno. Pojďme si nyní vysvětlit alespoň to nejzákladnější, co si lze anebo naopak nelze pod zakyselením vašeho těla představit.

Může zakyselení ovlivnit náš zdravotní stav?

Ukažme si to na příkladu auta vezoucího svého pasažéra. Auto disponuje řadou bezpečnostních prvků, které v případě nárazu řidiče ochrání i za cenu toho, že vozidlo pak nebude schopno plnohodnotného provozu. Nicméně, plechy se vyklepou, sklo vymění a jede se dál. Pokud však k nárazům dochází příliš často anebo jsou příliš silné, může dojít k tomu, že obnova do plně funkčního stavu již nebude možná, protože jednotlivé díly začnou postupně vypovídat službu.

Na podobném principu, pouze v dlouhodobějším časovém horizontu, funguje i lidské tělo při snaze o udržení homeostázy (v tomto případě acidobazické rovnováhy) v těle. S běžnými excesy si hravě poradí, aniž bychom to zaregistrovali, u větších pak již potřebuje nějaký čas na regeneraci, u dlouhodobě opakujících se pak hrozí vyřazení exponovaného orgánu z provozu.

V této souvislosti se nejčastěji hovoří o osteoporóze, neboť tělo neutralizuje zakyselení vyplavováním vápníku z kostí. Samozřejmě, že toto je pouze jeden příklad, neboť zakyselení organismu může být příčinou vzniku chronických zánětů, migrén, astmatu nebo v krajním případě nádorových onemocnění. 

Pochopili? Vsadím se že ne, protože jsem vám právě odprezentoval názor zastánců tvrzení, že zakyselení organismu má negativní dopady na naše zdraví. Existuje však i úplně opačný pohled na věc. Pojďme si představit i ten.

Sportem k trvalé invaliditě? Cvičení chrání běžce i cyklisty před zraněním. Znáte Redcord?

Zakyselení organismu je nesmysl, tvrdí významná část lékařů a výživových poradců

Lidské tělo během metabolismu produkuje značné množství kyselých látek a tento jev je naprosto přirozený. Při jejich zvýšeném výskytu disponuje náš organismus nespočtem mechanismů, které využívá při jejich regulaci. Samotné pH krve pak není regulováno vyplavováním vápníku z kostí, ale hydrogenuhličitanovými ionty. Při reakci vzniká sůl a oxid uhličitý. Sůl je vyloučena močí, oxid uhličitý vydýcháme, hydrogenuhličitanové ionty jsou okamžitě vytvořeny ledvinami a dodány zpět do krve.

Žádná seriózní studie vliv zakyselení organismu na vaše zdraví neprokazuje a jedná se pouze o marketingový tah firem nabízejících “odkyselující” diety anebo potravinové doplňky.

To tvrdí pro změnu zastánci teze, že zakyselení organismu je zcela běžným jevem bez zásadního vlivu na zdravotní stav a nadměrná konzumace kyselinotvorných potravin má na naše zdraví negativní dopad ze zcela jiných důvodů (káva, maso, sladkosti).

Fauly mezi argumenty – na co si dát pozor

Pokud se rozhodnete brouzdat po internetu a vyhledávat si podrobnější informace zabývající se touto problematikou, často můžete narazit na značně zavádějící tvrzení. Která to nejčastěji jsou?

U zastánců zakyselení to bývá doporučení, abyste si pomocí lakmusových papírků změřili pH moči a tím zjistili, zda máte zakyselený organismus anebo ne. Moč má téměř vždy kyselé pH. Standard je 5.0. Sofistikovanější prodejci (neboť se velmi často jedná o trik prodejců potravinových doplňků) vám pak doporučí své produkty, pokud pH moči klesne pod standardní hodnoty. Jenže to se ale při konzumaci určitých potravin anebo nadměrné fyzické aktivitě stává zcela běžně.

Narazíte-li na argument, že kyselinotvorná strava vám může změnit pH krve, nepokračujte ve čtení. Je to stokrát vyvrácená lež.

Naopak častým faulem odpůrců bývá argument, že protistrana prezentuje vliv zakyselení organismu na pH krve anebo pH moči. Jenže zmíněné argumenty používají jen obchodníci se strachem, nikoliv seriózní poradci nebo lékaři zastávající pouze jiný názor.

Co si z toho vzít?

Jednomu by se z toho zamotala hlava. Naštěstí pro nás existuje dostatek doporučení, jak nadměrné zakyselení částečně eliminovat, která nejsou v žádném rozporu s obecně přijímanými zásadami zdravého životního stylu. Tedy nám prospějí tak jak tak.

Dostatek spánku a omezení elektromagnetického smogu je jedním z prvních kroků k nastavení optimálního životního rytmu. Nedostatek spánku a elektromagnetický smog mají okyselující vliv, bez dostatečného spánku se vám zhoršuje metabolismus, hůře odoláváte stresu, nejste dostatečně produktivní, vzniká zvýšené riziko úrazu při provozování pohybových aktivit. Elektromagnetický smog a závislost na mobilních telefonech je jedním z hlavních faktorů narušujících váš spánkový režim.

Eliminace stresujících vlivů. Je to jako spojené nádoby. Stres okyseluje a zároveň může zapříčiňovat poruchy spánku. Poruchy spánku mohou být naopak jednou z příčin dlouhodobého stresu. Při stresu dochází k nadměrné aktivaci sympatiku na úkor parasympatiku zodpovědného za vaše zažívání. Špatné zažívání posouvá acidobazicitu kyselým směrem.

Dostatek přiměřené pohybové aktivity zejména té aerobního charakteru. Kyseliny se díky regulačním mechanismům přeměňují na soli a oxid uhličitý, který díky zvýšené aktivitě vydýcháme ven. Naopak anaerobní aktivita způsobuje zakyselení neboť během ní dochází k produkci kyseliny mléčné. Proto je vhodné po intenzivním tréninku věnovat pozornost důkladné kompenzaci. 

Vyvážená, pravidelná a pestrá strava. Často omílaný problém, jehož podstata spočívá v tom, že čím více druhů jídla do svých ideálně čtyř až šesti chodů denně zakomponujete, tím bohatší bude zastoupení obsažených živin a zároveň eliminujete riziko, že byste ve svém jídelníčku “přestřelili” nějakým nežádoucím směrem. Jakákoliv konzumace nadměrného množství potravin rovněž způsobuje zakyselení bez ohledu na to, jestli jste do sebe nacpali tři větrníky anebo kilogram špenátu.

Jednoduchá kontrola

Pokud byste přece jen chtěli mít možnost kontroly nad stavem svého metabolismu nejen z hlediska acidobazické rovnováhy, zaměřte pozornost na svou stolici. Ano, čtete dobře. Nemusíte dělat žádný rozbor. Dobře zkonstruovaný produkt vaší metabolické továrny by totiž měl mít pevnou konzistenci, leskle hnědou barvu, nezapáchat a pohybovat se na hladině. Takže pokud se vám pravidelně daří vyrobit ráno statného krasavce v hnědé metalíze, co si spokojeně čvachtá na hladině a při pohledu na něj vás nezačnou štípat oči, můžete být zcela bez obav.

Základní přehled potravin s okyselující tendencí

O zakyselení organismu se nejčastěji hovoří v souvislosti s nevhodnou životosprávou. Chcete-li mít alespoň základní přehled o tom, jaký vliv na váš metabolismus mají jednotlivé druhy potravin, tak jako hodně zjednodušenou pomůcku přidáváme informaci, že 

  • mezi zásadotvorné potraviny patří většina zeleniny a ovoce, kysaná zelenina a většina bylin
  • mezi mírně okyselující patří obiloviny, luštěniny a ořechy
  • silně okyselující tendenci pak mají živočišné produkty, sladkosti, produkty obsahující bílou mouku nebo bílý cukr, káva, tabákové výrobky, alkohol, návykové látky.

Selským rozumem pojato – při pohledu na jednotlivé skupiny potravin musíme dospět k názoru, že sestavíme-li si jídelníček, v němž budou dominantní především první dvě skupiny potravin, které v rozumné míře budeme doplňovat tou poslední, to vše za podpory adekvátní pohybové aktivity, tak nemůžeme šlápnout vedle. Tento režim vám v drobných obměnách navíc doporučí drtivá většina výživových poradců bez ohledu na to, zdali je dle jejich názoru překyselení pro člověka nebezpečné nebo ne.

Zakyselení je běžný jev, se kterým by zdravý organismus neměl mít problém se vyrovnat. Co by si však měl každý aktivní sportovec zapamatovat, je skutečnost, že zakyselení představuje zátěž, se kterou se váš organismus musí vyrovnat a to i za cenu dočasného snížení vašeho výkonu.

Často se také uvádí jako účinný prostředek proti zakyselení jedlá soda. Prosím neblázněte, jděte si raději zaběhat.

16. 9. 2021 1 komentář
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

SOUTĚŽ: Běž 40 metrů na max, startuj za RUNGO.cz a buď ve slosování o nové adidasky!

od Magdaléna Ondrášová 15. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Je to trochu narychlo, ale o to větší šanci máte! Ať už jste pražští nebo se do Prahy do příštího čtvrtka na otočku chystáte, nevynechejte tuhle možnost. Jednoho z těch, kteří se zaregistrují za tým RUNGO.cz, čekají nové Adidas Adizero Adios Pro 2 a to je pecka.

Začátkem září byla uvedena nová verze nejrychlejší boty značky adidas (o ní si můžete přečíst něco více na konci článku). V loňském roce model Adizero Adios Pro debutoval s velkým ohlasem a hned se v něm překonávaly světové rekordy. Ten svůj můžete stanovit i vy na Výstavišti v Praze, kde je možné si do 23. září nový model otestovat a zaběhnout v něm nejrychlejších 40 metrů v životě. A pak tyhle boty ještě vyhrát – pouze s RUNGO.cz!

Jak na to

Od pondělí 13. září do čtvrtka 23. září 2021 si bude moci každý, kdo miluje svižný běh a rychlost, vyzkoušet novinku Adidas Adizero Adios Pro 2 a zaběhnout si v ní nejrychlejší sprint svého života. Na Bruselské cestě na Výstavišti v Praze pro vás totiž adidas a RunCzech postavily speciální měřenou běžeckou dráhu na 40 metrů, kde si v botech Adizero můžete zkusit, co to znamená běžet jako s větrem o závod.

Dostavit se můžete každý den: od 14.00 h do 20.00 h, Bruselská cesta, Výstaviště Holešovice. Při přihlášení nahlaste, že běžíte za tým „RUNGO.cz“ a jste ve slosování o závodní boty Adidas Adizero Adios Pro 2.

  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas

Vyhlášení šťastlivců

Po ukončení akce, tedy ve dnech po 23. září, vylosujeme náhodného výherce a zveřejníme formou článku na Rungo.

Adidas Adizero Adios Pro 2

Boty Adizero Adios Pro 2 byly vyvinuty ve spolupráci s nejrychlejšími světovými dálkovými běžci a přinášejí především jednu zásadní změnu – nižší hmotnost. Obsahují dvě přepracované vrstvy lehké mezipodešve LIGHTSTRIKE PRO, která nabízí vylepšenou konstrukci pro plynulý a dynamický přechod od paty ke špičce, optimální odpružení a výbušnost. Pět karbonových dílů ENERGYRODS,charakteristických pro tento model zaručuje perfektní spojení nohy s botou a zamezuje tak ztrátě cenné energie. Částečně recyklovaný ultralehký svršek CELERMESH 2.0 je zárukou prodyšnosti, flexibility a lehkého zpevnění. Nedílnou součástí modelu je i podrážka z gumy CONTINENTAL, která nabízí perfektní trakční zónu pro rychlejší akceleraci. Nová lehká konstrukce paty udržuje nohu pevně zajištěnou protiskluzovým uchycením a její měkčí struktura zvyšuje pohodlí při nošení. Ambice tohoto modelu je jasná – být těmi nejrychlejšími botami na světě.

Recenzi připravíme na rungo.cz během týdne.

15. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Test: Samsung Galaxy Watch4 Classic. Na rovinu o tom, jak jsou skvělé i nedokonalé

od Pavel Tomek 14. 9. 2021
autor Pavel Tomek

Samsung se v průběhu let dostal se svými chytrými hodinkami do pozice jednoho z nejvýraznějších konkurentů Apple Watch. Novinka Galaxy Watch4 Classic v tomto trendu jednoznačně pokračuje. Jedná se o zatím nejlepší hodinky od Samsungu. Jak moc jim ale chybí k dokonalosti se dočtete v naší recenzi.

Na úvod bychom si měli ujasnit pojmy. Samsung představil několik verzí čtvrté řady Galaxy Watch. Jednak jsou tu sportovněji zaměřené, tenčí, lehčí a hliníkové Galaxy Watch4, nabízené ve dvou velikostech 40 milimetrů a 44 milimetrů. A současně s nimi i dnes recenzovaný modely Galaxy Watch4 Classic, který existuje také ve dvou velikostech. Já měl na testování velikost 42 milimetrů, existuje ale ještě větší 46milimetrová varianta.

Jaký je hlavní rozdíl mezi oběma verzemi? Když pominu rozměry, je to především materiál, který tvoří u verzí klasik nerezová ocel. Jedná se o kvalitnější řešení než hliník, který se přeci jenom může snadněji poškrábat. Funkčně jsou všechny verze Galaxy Watch4 stejné. Rozdíl je v designu, materiálu, ale především v ovládání. Verze Classic totiž má mechanickou otočnou lunetu, která posouvá zážitek z hodinek na úplně jinou úroveň. Všechny typy hodinek také existují ve vícero barevných kombinacích, je tedy opravdu z čeho vybírat.

Pro pořádek se sluší ještě uvést, že existuje ještě LTE verze hodinek Watch Classic4.

Luxusní zpracování a geniální ovládání

Samsung Galaxy Watch4 Classic rozhodně nejsou levné hodinky, proto je dobře, že už na první pohled působí luxusním dojmem. Skvělý první dojem podtrhuje bezchybné zpracování. Trochu nepatřičně na mne zapůsobil pouze gumový řemínek, na ruce je ale opravdu příjemný. A pokud by vám přece jenom nevyhovoval, dá se snadno vyměnit. 

Z hlediska designu opravdu hodně dobře působí, že displej pokrývá celou plochu. Díky těsně přiléhající otočné lunetě nejsou kolem vidět žádné černé rámečky.

Ovládání zajišťuje dvojice tlačítek po pravé straně, ke kterým si můžete přiřadit vlastní funkce. V praxi ale tlačítka příliš využívat nebudete. Mnohem častější bude kombinace otáčení lunety a klepání do displeje. Ovládání pomocí lunety je prostě geniální. Nic lepšího u hodinek nemůžete najít. Takové kolečko u Apple Watch je taky dobré, řešení Samsungu je ale ještě o několik úrovní lepší. Je rychlé, přesné, pohodlné, praktické…budu se opakovat, ale skutečně geniální.

Skvělý dojem zanechává i displej. Čitelnost je bezproblémová i na poloviční jas a displej má krásné podání barev. Využívat můžete funkci Always On, kdy displej nikdy zcela nezhasne, při neaktivitě se pouze maličko ztlumí.

  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek

Google + Samsung

Novinkou u všech verzí nových Galaxy Watch je přechod pod operační systém WearOS od Googlu. Na první pohled není nic poznat, Samsung si celé prostředí graficky upravil do podoby a struktury, na kterou jsou uživatelé u jeho hodinek zvyklí z dřívějška. Nenajdete tak zde něco takového jako u TicWatch (jejich test čtěte zde), kde jsou některé aplikace zdvojeny – v hodinkách je verze od výrobce i od Googlu. Samsung si drží prostředí pod svou správou.

Propojení s Googlem je ale přece jenom poznat. Uživatel má přístup do Google obchodu s aplikacemi a ciferníky, používat lze nově i funkci Google Pay. Občas by to ale chtělo propojení mezi Samsungem a Googlem dotáhnout. Nepříjemné například je, že se Samsung rozhodl využívat místo skvělého Google asistenta, jen jeho hloupějšího příbuzného Samsung Bixby, který až příliš často vypisuje, že nerozumí otázce. 

Důležité je také uvést, že Samsung ořezal kompatibilitu hodinek. Kdo má iPhone, může na Galaxy Watch rovnou zapomenout, přístroje se vůbec nepropojí. Pokud máte telefon s Androidem, spárování se vám podaří, ale nebudete mít k dispozici tolik funkcí, jako majitelé Samsungů. Nebudete moci používat třeba Samsung Health Monitor pro měření tlaku nebo se vám nebude synchronizovat funkce Nerušit. 

Ideální je tedy mít hodinky i mobil od Samsungu. I tady si ale dovolím mírnou výtku. Aby bylo potřeba využívat ke komplexnímu ovládání hodinek třech různých aplikací, je prostě chyba. Jedna aplikace slouží pro správu hodinek, do druhé se přenáší zdravotní a sportovní informace a třetí je nutná pro zprovoznění měření tlaku.

Samotné prostředí aplikací i systému hodinek je ale rozhodně přehledné a intuitivní. Nestalo se mi, že bych něco složitě hledal. Obzvláště v hodinkách, jejichž systém reaguje skutečně bleskurychle, jsem hodně oceňoval, kolik aplikací nabízí samostatné widgety. Stačí otáčet kolečkem a rychle se dostanete k informacím, které jednotlivé aplikace poskytují. Pokud jsem to pochopil správně, je pouze na vývojářích, aby ke svým aplikacím takový widget připravili. Pak už jen stačí program nainstalovat do mobilu a objeví se rovnou i v hodinkách. Nebo jej samozřejmě instalovat rovnou přes hodinky.

Zdravotní expert

Samsung Galaxy Watch4 Classic je vybaven opravdu velkým množstvím senzorů, které poskytují spoustu informací o vašem aktuálním zdravotním stavu. Veškerá data se samozřejmě přenáší do mobilní aplikace, kde je můžete podrobněji analyzovat. Kromě již celkem obvyklých funkcí jako je analýza spánku, měření tepové frekvence nebo hladiny stresu jsou tu trochu prémiovější možnosti v podobě zaznamenávání EKG a krevního tlaku. Znovu ale opakuji, že tuto funkci využijí pouze majitelé Samsung telefonu. Pro přesné měření je také nutné provést nejprve kalibraci s pomocí tlakoměru. Hodinky také umí měření hladiny kyslíku v krvi. Do mobilní aplikace Samsung Health můžete zadávat i údaje o svém pitném režimu a konzumovaném jídle. 

Biomedicínský inženýr testoval měření tlaku pomocí chytrých hodinek. Výsledky jsou slibné

Naprostou novinkou, kterou, pokud vím, v žádných jiných hodinkách zatím nenajdete, je měření složení těla. Samsung Galaxy Watch4 Classic se snaží suplovat funkci chytré váhy, dokáže tedy zobrazit množství tuku, svalů a vody v těle. Měření je docela jednoduché. Položíte dva prsty na tlačítka, zvednete paže a za necelou půlminutu máte změřeno. Vše funguje tak, že přes prsty na tlačítkách dostáváte do těla mírné elektrické impulzy. A protože je v tuku méně vody než ve svalech a tudíž je méně vodivý než svaly, dokáží hodinky zanalyzovat složení těla. 

Výsledky samozřejmě nejsou tak přesné jako při profesionálním měření, pokud ale budete měření provádět pravidelně a ideálně ve stejný čas, určitě vám dají dobrou představu o trendu ohledně vašeho tělesného stavu.

Poslední nabízenou zdravotní funkcí je měření chrápání. K němu ale potřebujete kromě hodinek s aktivovaným režimem spánku i mobil, který přes mikrofony zaznamená zvuk chrápání.

Baterie je průšvih

Největší problém, který jsem s Galaxy Watch4 Classic měl, byla baterie. Při praktickém používání jsem se totiž horko těžko dostával na jednodenní výdrž, a to je opravdu málo. Sluší se dodat, že jsem pročítal řadu dalších recenzí a většinou se mluví o výdrži jeden až dva dny. Hodinky, které jsem měl na recenzi by ale dvoudenní interval opravdu nezvládly.

Jak jsem je v praxi používal? Kvůli měření spánku jsem hodinky vždy večer nabil a šel s nimi spát. Noc byla jediný časový úsek, kdy byl displej vypnutý, jinak jsem měl zapnutou funkci Always On. Do toho si započítejte aktivní Wi-Fi a Bluetooth, notifikace na hodinkách a kontinuální měření tepu. Odpoledne prvního dne testování jsem si vyrazil chvíli zaběhat (cca. 35 minut) a kolem šesté hodiny už Galaxy Watch4 hlásily nízkou kapacitu baterie. Do večerního nabíjení by to pravděpodobně vydržely, ale s odřenýma ušima. A pokud bych vyrazil na delší běh, baterka by to asi nezvládla vůbec.

Hodinky sice nabízejí i úspornější režim, ten ale výdrž prodlouží jen o pár hodin. Superúsporný režim zase vypne veškeré funkce kromě zobrazení hodin. Pak hodinky vydrží mnoho dnů.

Netuším, jestli jsem měl smůlu na testovaný kus, nebo je na tom třeba 46milimetrová verze výrazně lépe, výdrž mě ale opravdu zklamala. Nejjednodušším způsobem, jak ji protáhnout, je vypnout Always On funkci, pak jsem se bez problémů dostal na použít cca den a třičtvrtě.

  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek

Co se nabíjení týká, nabízí Galaxy Watch4 Classic možnost kromě klasického přísunu energie přes nabíječku i možnost reverzního nabíjení. Tuto funkci musí podporovat váš telefon. Pak na něj stačí hodinky položit a mobil samotný slouží jako nabíječka. Tuto variantu ale používejte jen jako nouzovou, dochází při ní k velkým energetickým ztrátám. Klasické nabíjení je pak záležitostí zhruba necelých dvou hodin.

Sportu rozumějí

I když jsou Galaxy Watch4 Classic svým zaměřením více chytré než sportovní hodinky, zaznamenávání sportovních aktivit jim samozřejmě cizí není. Na výběr je mnoho desítek sportů včetně plavání. Mimo nich se nepřetržitě zaznamenává chůze, tep či kalorie.

Velkou výhodou u hodinek je, že si pro sportovní aktivitu můžete upravit informace, které se aktuálně zobrazují na displeji. To třeba běžně umí Garmin, ale většina smart hodinek něco podobného nenabízí. Další užitečnou věcí je automatické zaznamenávání aktivity, které funguje velmi přesně a spolehlivě. Vyzkoušel jsem to u chůze, běhu a cyklistiky a pokaždé hodinky reagovaly velmi pohotově. 

Nic negativního nemohu říct ani na adresu přesnosti měření. Jak srdeční tep, tak i měření s pomocí GPS fungovaly korektně. Největším problémem tak zůstává již zmiňovaná baterie, která při spuštěné sportovní aktivitě ukrojí cca. deset procent energie za půl hodiny.

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

Skvělé, ale ne dokonalé

Samsung Galaxy Watch4 jsou bezesporu nejlepší hodinky, které jsem letos mohl otestovat. Skvěle vypadají, ještě lépe se ovládají a mají spoustu chytrých funkcí. Pokud jim to dovolíte, zaznamenají o vašem zdravotním stavu a jeho vývoji opravdu spoustu informací. K dokonalosti jim ale rozhodně schází alespoň trochu lepší výdrž baterie a také doladit spolupráci mezi systémy Samsungu a Googlu. I přes tyto chyby je ale mohu jednoznačně doporučit.

Samsung Galaxy Watch4 Classic 42 mm
Hmotnost: 48 g
Rozměry: 42×42×11 mm
Materiál: nerezová ocel
Displej: 1,2” s rozlišením 396×396 pixelů
Paměť: 16 GB
Výdrž baterie: 20-36 h
Záznam trasy: GPS
Voděodolnost: IP68
Párování senzorů: Wi-Fi, Bluetooth, NFC
Cena: 9 490 Kč
Klady: Design, displej, ovládání, zdravotní funkce, Google Pay 
Zápory: baterie, vyšší cena, kompatibilita s jinými značkami telefonů
14. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Jak začít běhatZačátečníci

Ze zarytého odpůrce běhu půlmaratoncem. A proč (ne)běháte vy?

od Rungo 13. 9. 2021
autor Rungo

Celé dětství a dospívání se běhu vyhýbala, jak jen to šlo, a nechápala, co na tom všichni okolo mají. Vztah k běhu se jí změnil úplnou náhodou, díky jednomu kolegovi, šílenému nápadu a šibeničnímu termínu. Příběh, který nám poslala čtenářka Veronika je jeden z mnoha. Ale může to být právě ten, který povzbudí právě vás poprvé vyběhnout.

Dětský vzdor

Odpůrcem běhu jsem byla už od základní školy. Kila navíc dělala své, fyzička nic moc a pravděpodobnost, že na jakoukoliv běžeckou vzdálenost budu vždy mezi nejhoršími, hraničila s jistotou. V hodinách tělesné výchovy se běhalo pouze na venkovním oválu, tedy v jarním/letním období, kdy vše kvetlo. Tak jsem se s pomocí svých alergií mohla ze všech delších běhů vymluvit. Povinně jsem musela absolvovat pouze běh na 60 metrů, ten přece zvládnu i s alergií. Zvládla jsem to každý rok a pokaždé s tragickým výsledkem.

Situace se nelepšila ani v průběhu studia na gymnáziu. Sportů sice postupně přibývalo, kil ubývalo, ale běh samotný byl stále největším nepřítelem. Občasné výběhy do kopce na Petřín během tělocviku, kdy byl profesor a téměř všechny spolužačky o 100 až 200 metrů vpředu a já za nimi funěla jako lokomotiva, rudá jako rajče a zpocená jako dveře od chléva, na sebevědomí nepřidávalo. Gymnaziální léta skončila a s nástupem na vysokou školu konečně i povinný tělocvik a běhy na čas. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za pár let budu mít uběhnutý první půlmaraton (a dalších pár později přidám), ve skříni dvoje běžecké boty a v obývacím pokoji běžecký pás, vysmála bych se mu z celého srdce. 

Šílený nápad

Čtyři roky starý hovor s kolegou z práce, který si pamatuji dodnes téměř slovo od slova, proběhl zhruba takhle:

Ahoj Verčo, hele ty hodně sportuješ, viď?
Ahoj, no nevím, jestli hodně, ale sportuju, proč?
Poběž se mnou v Praze půlmaraton, bude to sranda!
Ses zbláznil?? To je asi 20 kilometrů ne?
Néé…21,5!
No to jsi mě teda uklidnil… to nedám, běh odjakživa nesnáším..
Ale dáš, běží se 1. dubna, počítám s tebou!

Bylo 19. ledna. Ještě ten den jsem sedla k počítači a šla hledat informace pro běžce začátečníky a tréninkové plány na půlmaraton. Vážně bych to mohla zvládnout? Kolega se trefil se svým hovorem a šíleným nápadem do nejcitlivějšího období po těžkém rozchodu, kdy má asi člověk potřebu si něco dokázat, aby neměl pocit, že celý život skončil a nic už nemá smysl. Možná nebýt téhle životní situace, tu myšlenku bych ani nezvažovala. Když jsem ale navíc objevila tréninkový plán pro začátečníky na deset týdnů, což prakticky přesně vycházelo, bylo rozhodnuto. V noci jsem udělala registraci, zaplatila kvůli dost pozdnímu přihlášení nemalé startovné a začala se připravovat. 

Tréninkové začátky

První “trénink” byla katastrofa, sotva čtyři kilometry šnečím tempem, se zastavováním snad po každých 100 metrech. Tréninkový plán ten den zcela určitě splněn nebyl. Měla jsem chuť se na to rovnou vykašlat, ale přece to nevzdám tak snadno. Asi se nedalo čekat, že po letech vyhýbání se této aktivitě v tom budu ze dne na den profík. Vyrazila jsem koupit pořádné běžecké boty, vhodné oblečení a další tréninkový den byla po práci nachystaná na cyklostezce u Vltavy s odhodláním splnit plán na daný den. Nepovedlo se. Běželo se mi těžce, vzduch byl ledový, dýchání přes šátek bylo po chvíli příšerně nepříjemné. Mokrý šátek se lepil na pusu, boty podkluzovaly na sněhu a ledu, v boku mě píchalo. Odběhla jsem opět něco kolem čtyř kilometrů a měla plnou hlavu obav. Jak to můžu zvládnout, když neodběhnu ani pětinu?

Na tréninky se ke mně začal připojovat kamarád, který na rozdíl ode mě běhal rád a dobře. Měla jsem pocit, že ho zdržuju, ale jemu výletní tempo nevadilo. Běželi jsme pomalu, povídali si a najednou jsem si uvědomila, že už jsme proběhli kolem místa, na kterém jsem se původně otáčela a běžela zpět. I jemu vděčím nemalou měrou za svou probuzenou lásku k běhu. 

Pět odpovědí pro běžce začátečníky. Běh za deště a píchání v boku

První závod

Skoro každý den jsem hledala další a další články a informace pro běžce, až jsem narazila na server rungo.cz, tehdy ještě pod iDnesem. Objevila jsem propozice k Závodu přes ty tři tydýty 18. března 2017. Běželo se nedaleko mého tehdejšího bydliště. Zdálo se mi, že vzdálenost by tou dobou měla být už pro mě zvládnutelná a přece si musím tu závodní atmosféru vyzkoušet!

Těsně před závodem začalo pršet, nervozita stoupala, uklidňující byl ale pohled na maminku, která jako můj doprovod vytrvale stála u startu s deštníkem nad hlavou a úsměvem na rtech. Odstartováno, snažila jsem se držet si nějaké tempo, ale to vzalo už na prvním „tydýtu“, kopci, který tam postavil do cesty nějaký tydýt, za své. Druhý a třetí jsem vyšplhala a při seběhu dolů si říkala, že už to bude jen lepší. Nebylo, začalo píchání v boku, docházel dech, panika stoupala. Přešla jsem do chůze a říkala si, co to proboha dělám. Do cíle mě dotlačil pohled na mámu, která skandovala jako bych snad běžela na olympiádě. Startovní číslo i s perníkovou medailí mám pořád schované.

  • Foto: se svolením Veroniky Pražské
  • Foto: se svolením Veroniky Pražské

Půlmaraton

Tréninku jsem dala, co to šlo, pořád jsem si opakovala jednu myšlenku z přečtených článků “K běhání se musíte proběhat!” A tak jsem stála každý tréninkový den na značce a dělala, co se dalo.

Poslední trénink před půlmaratonem jsem zaběhla své dosavadní maximum 15 kilometrů, což pořád nebylo pochopitelně dost. V den závodu jsem měla neskutečné obavy, že to nezvládnu a budu muset odstoupit. Aby toho nebylo málo, vyšlo zrovna krásné počasí, ale na takový závod až příliš, teplota okolo 26 stupňů a přímé slunce, obloha bez mráčku.

Krizí bylo po cestě spoustu, ta největší přišla na patnáctém kilometru, kdy jsem věděla, že víc jsem ještě nikdy v životě neuběhla a chybí mi ještě celých 6,5 kilometru do cíle. Vědomí, že na mě v cíli čeká tentokrát nejen maminka, ale i sestra se švagrem a synovcem, mě hnalo dál, musela jsem to zvládnout stůj co stůj. Svůj první půlmaraton jsem nakonec doběhla v čase 2:23:59 a nebudu lhát, slza dojetí ukápla.

Pokračování v běhu?

Po uběhnutí půlmaratonu jsem si dala automaticky pauzu, co jsem chtěla, to už jsem si přece splnila. Ale ono se mi po těch běžeckých botách začalo stýskat. A když už v té skříni stejně jsou? Tak jsem se přihlásila na další Rungo závod. A pak další půlmaraton. A ještě jiný závod. Běhání jen tak je pro mě sice pořád ještě trochu o přemlouvání, ale když vím, že je to součást tréninku na nějaký závod, jde to skoro samo. Závody samotné jsou pak už vysloveně za odměnu. A umístění? Na tom nakonec vůbec nezáleží.

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

Na každý závod se mnou jede minimálně mamka, která fandí a podporuje jako bych byla pořád malé dítě. Její radost z mého úspěchu a moje radost z její pýchy při každém proběhnutí cílem je víc než sebelepší umístění v jakémkoliv závodě. Proto už jsem od roku 2017 běžecké boty na příliš dlouho nikdy neodložila. A protože se mi v létě běhá venku špatně, pořídila jsem si domů běžecký pás, abych si mohla popobíhat kdykoliv se mi zachce. 

A proč ještě neběháte vy?

První běh jen tak po lese, v parku, mezi domy, vás možná bavit nebude, zkuste to ale alespoň párkrát překonat, klidně v obyčejných botách, teplákách a tričku. Když zvládnete (a ono zvládnete) tři až čtyři kilometry pomalým tempem, přihlaste se na pětikilometrový závod, ideálně nějaký rovinatý. Adrenalin udělá svoje a těch pět kilometrů zaručeně zvládnete. Pocit v cíli, kde čeká třeba někdo z rodiny, partner, kamarádi, ale vlastně i ostatní fandící, kteří tleskají, skandují a podporují všechny, kdo do cíle přibíhá, pocit ze sebe sama, že jste to zvládli, takové pocity vám nic jiného nedá a já vám slibuju, že jsou to pocity krásné a opravdu nenahraditelné. Pak už jen zbývá zapsat si na startovní číslo závodní čas a další rok zkusit překonat sám sebe! Protože když jsem to zvládla já, pak už musí každý.

Autor textu: Veronika Pražská

13. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Test: Klasika jménem ASICS CUMULUS 23. Dvě dekády patří mezi nejoblíbenější

od Magdaléna Ondrášová 12. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Beton, asfalt, cyklostezky. Metr za metrem běháte po městem dlážděném povrchu a nechcete od svých bot nic jiného, než se na ně spolehnout a pohodlí. Pak zvažte, zda ASICS GEL-CUMULUS 23 nejsou ty pravé pro vás.

Značka ASICS je japonská značka velmi pevně usazena na trhu a pro spoustu běžců je to symbol kvality. I když se silná konkurence neustále roztahuje, ASICS drží krok. A tak přišel s další generací oblíbeného silničního modelu CUMULUS.

Ten je jako stvořený pro pohodlí na dlouhé cesty, a tím spíš udělá svoji službu běžcům, kteří běhají i kratší trasy po ulicích svého města, ale i za něj. Stará se o to gelové odpružení nejen pod patou, ale též v přední části mezipodešve. Poprvé byl gel také v přední části použit u modelu 17 a od té doby, z dobrých a prověřených důvodů, u toho zůstalo.

Podešev má dobrou trakci i v mokru, jak jsem u ASICSů zvyklá a dobře se v nich čte povrch. Na asfaltu jsou jako doma, kostky jim nevadí a šotolinu zvládnou hravě. Bota je celkem pevná, nikoliv tuhá. Díky tomu v ní pociťuji více dynamiky než například u modelu Nimbus. Přeloženo do „lidštiny“ jde sice o pohodlnou odtlumenou botu, ale nejsou to žádné líné mrchy.

Běžce by mohl zajímat ještě svršek. Ten je měkký, poddajný, příjemný a bezešvý, vlastně v dnešní době standard, bez kterého by šlo botu těžko doporučit. Padne skvěle, ale problém by mohli mít běžci se širším chodidlem. Boty je potřeba ale vyzkoušet vždy a každé, to není žádná novinka.

  • Podešev. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Jak je vidět, svršek je prodyšný. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová

Záměrně jsem test nepostavila na rozdílech mezi předešlým modelem 22 (který se v mém botníku nachází také) a tím testovaným, protože v praxi příliš velké rozdíly nepozoruji. Jde o dobře tlumenou a polstrovanou botu, která pěkně obepíná chodidlo i nárt. Podešev dostala jinou strukturu, ale při běhu se v kontaktu s povrchem chová podobně. Subjektivně pociťuji u testovaného modelu menší torzní i podélnou tuhost oproti staršímu, tedy větší měkkost a poddajnost, to jediné snad stojí za zmínku. Mně tedy více vyhovuje tužší model 22, ale je to věc silně individuální a hlavně, stále se bavíme o nepatrném rozdílu. 

ASICS GEL-CUMULUS 23 jsou pohodlné a stabilní boty, které uchvátí především začínající běžce, hobíky a běžce střední váhové kategorie, hledající jistotu došlapu a komfort pro každodenní trénink (i na dlouhé tratě). Ten je vykoupen vyšší hmotností boty, která je ovšem u svého druhu standardem. Byť jsem ve srovnání s Nimbusy uváděla větší svižnost, stále jde o botu objemovou a není určena běžcům, kteří dávají před pohodlím přednost sledování tempa na svém sporttesteru. Jako klad uvádím níže cenu, a to z toho důvodu, že se od roku 2015, kdy jsem testovala model 17, zvedla o pouhých sto korun. 

ASICS GEL-CUMULUS 23
Určení: neutrální, silniční, tlumivá obuv
Hmotnost: pánská 280 g, dámská 230 g
Drop: 10 mm
Výška tlumení: pánská 23-13, dámská 22-12
Cena: 3 599 Kč
Klady: tlumení, pohodlí, cena
Zápory: x

12. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Xiaomi přichystalo slevy nejen pro školáky. Zlevňuje Mi 10T Pro i oblíbený Mi 11 Lite 5G

od Marek Odstrčilík 10. 9. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ S návratem do školních lavic uspořádala společnost Xiaomi speciální časově omezenou slevovou akci na vybrané oblíbené modely telefonů. O celých 1 500 Kč například zlevnila špičkový telefon Mi 10T Pro. O tisícikorunu padla cena i u oblíbeného Mi 11 Lite 5G. 

Akce Back to school probíhá na oficiálním eshopu Xiaomi (https://eshop.xiaomicesko.cz/) a na Xiaomi.cz ( https://www.xiaomi.cz/) do 3. října. Jaké konkrétní telefony si mohou zájemci výhodně pořídit? 

Mi 11 Lite 5G

Stylový ultralehký a štíhlý telefon lze pořídit ve třech elegantních barvách (černá, žlutá, zelená). Vyniká především výjimečným 6,55“ AMOLED displejem s 10bitovou barevnou hloubkou a technologií TrueColor. Kvalitní fotografie pořídíte trojitým zadním fotoaparátem s rozlišením až 64 Mpx i 20Mpx selfie kamerkou. Při použití speciálních vestavěnýchrežimů a filtrů lze snímky ihned jednoduše a vtipně upravovat přímo v mobilu. 

Pokud by vám telefon snad náhodou upadl, jistě oceníte i nárazuvzdornou skleněnou zadní stranu telefonu, stejně jako tvrzené sklo Corning® Gorilla® Glass 6 chránící displej telefonu. 

Špičkový výkon zajišťuje nový procesor Qualcomm® SnapdragonTM 780G. Díky 5G připojení, včetně podpory 5G, Dual SIM, a rychlému 33W kabelovému nabíjení budete s tímto telefonem vždy na příjmu.

Během akce si telefon Mi 11 Lite 5G ve verzi se 128GB pamětí můžete pořídit za zvýhodněnou cenu 8 999 Kč.

Redmi Note 10S

Na filmy i na pořádné hraní. Tento telefon hned na první pohled zaujme čtyřnásobným fotoaparátem s rozlišením až 64 Mpx. Hravě si poradí s nočními fotografiemi i s portréty. Sledování filmů nebo seriálů je díky špičkovému 6,43“ AMOLED displeji a dvojici reproduktorů dokonalým zážitkem.

Maximální herní výkon zajišťuje osmijádrový procesor MediaTek Helio G95. Na své si přijdou i fanoušci elektronických knih. Speciální režim Čtení 3.0 a možnost aktivovat nízkouhladinu modrého záření šetří čtenářovi oči. 

O celodenní výdrž v plném zápřahu se stará u Redmi Note 10S stará baterie s ohromující kapacitou 5 000 mAh. A kdyby náhodou, přeci jen „došla šťáva“ díky 33W rychlému nabíjení lze telefon za 30 minut dobít z nuly na 54 % kapacity.

V rámci akce Back to school se Redmi Note 10S prodává ve čtyřech barevných provedeních (modrá, černá, fialová, bílá) za skvělých 5 499 Kč ve verzi 6+64GB, nebo za 5 999 Kč ve verzi 6+128GB.

Mi 10T Pro

To nejlepší na konec. Plně rozvinout svou kreativitu můžete s telefonem Mi 10T Pro, který mimo jiné disponuje 108Mpx fotoaparátem s optickou stabilizací pro absolutně ostré snímky. Další lákavou funkcí tohoto nadupaného stroje je adaptivní displej s obnovovací frekvencí až 144 Hz. 

Obří akumulátor s kapacitou 5 000 mAh zaručuje nejdelší možnou výdrž i při plném vytížení přístroje po celý den. 5G konektivita je samozřejmostí. 

Během akce Back to school lze telefon ve stříbrné a černé barvě pořídit se slevou 23 % za 11 499 Kč ve verzi 8+128GB nebo za 12 499 Kč ve verzi 8+256GB.

Nejen výše uvedené modely, ale i mnohé další můžete koupit na oficiálních eshopechhttps://eshop.xiaomicesko.cz/ nebo https://www.xiaomi.cz/

10. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

od Vít Kněžínek 9. 9. 2021
autor Vít Kněžínek

Běhání a klouby. Každý, koho se zeptáte, vám odpoví, že tyhle dvě věci se nemají rády. Je to ale skutečně pravda? A jak je možné, že někdo si na bolest v kolenou stěžuje po prvním výběhu a jiný běhá spokojeně po asfaltu celý život? 

Téměř každý druhý běžec se minimálně jednou za rok zraní. Jako zranění je brána každá bolístka, která člověka vyřadí z tréninku a je jedno, jestli k ní přišel úrazem, nebo opotřebením. 46% šance, jak dokládá tato studie, to nejsou zrovna veselé vyhlídky, a dalo by se tak předpokládat, že nejvíce trpí právě naše klouby. Lidské tělo je ale velmi propracovaný běžecký stroj a disponuje řadou mechanismů, které nás před negativními vlivy nárazů brání. Ke zranění pak dochází v okamžiku, kdy tyto mechanismy přestanou z nejrůznějších důvodů fungovat. Vraťme se ale k našim kloubům.

Možná pro vás bude překvapením, že když vás při běhu pobolívá koleno, nebo kyčel, tak v drtivé většině případů vůbec není problém v koleni (viz článek pod odstavcem), nebo kyčli. Nebo v jakémkoliv jiném kloubu. Místo toho bolí měkká tkáň, která patřičný kloub obaluje a chrání. Tuto měkkou tkáň tvoří především svaly a šlachy.

Běžecké koleno ze všech stran. Kde to bolí a co s tím

Existují samozřejmě výjimky. Obzvlášť u starších ročníků se může stát, že je problém skutečně přímo v kloubu. U většiny běžců by ale případný rentgenový snímek neobsahoval žádný nález. Navíc i problémy s kloubem samotným odstraníte péčí o svaly a šlachy, které je drží pohromadě. Co z toho všeho plyne? Především to, že vám nepomůže žádná zázračná kolagenová tabletka (ta ale může příznivě ovlivnit kondici šlach), ani nejtlumenější bota na trhu (která ale může vyrovnat případné nedostatky ve špatné technice běhu). Jak se tedy vyhnout riziku zranění? 

Buďte konzistentní

Základním kamenem úspěchu je konzistentní přístup k tréninku. To v praxi znamená, že se výpadek nebudete snažit dohnat dvojnásobnou porcí kilometrů v příštím týdnu. Celkově by zátěž měla být pokud možno bez výrazných výkyvů s pozvolným začátkem. Ostrý start v podobě velkého objemu a velké intenzity nemůže nikdy skončit dobře. Běh je vytrvalostní disciplína a vytrvalost musíte mít i v přípravě na závody, nebo při zvyšování kondice.

Z předcházejícího odstavce byste si neměli odnést, že odteď až do smrti budete běhat 50 kilometrů týdně. Změny v zátěži jsou samozřejmě možné, ale nikdy by k nim nemělo docházet skokově ve stylu z nuly na sto, přetížit si tak pohybový aparát nebo dokonce dostat svalovou horečku. Dejte svému tělu čas zvyknout si na novou situaci a  snažte se objem, nebo intenzitu nestupňovat o víc, než 10 až 15 procent mezi jednotlivými bloky (týdny, měsíce,…).

Naučte se správně hýbat

Běh je přirozený sport, který zvládne každý. To je sice pravda, ale zdaleka ne každý umí správně běhat. Nemyslete si, že je to záležitost pouze pro profesionální sportovce a “na to moje pobíhání mi to bohatě stačí”. I pro rekreační běžce je správná technika naprosto zásadní, protože kromě lepšího výkonu vám také pomůže výrazně snížit riziko zranění.

Správná běžecká technika se vším všudy (od došlapu až po držení těla) znamená, že budou fungovat všechny přirozené tlumící mechanismy, které pomáhají chránit namáhané části vašeho těla. Bez ohledu na kvalitu vašich bot.

Není to ale jenom o správné technice. Důležitou roli hraje i správný pohyb sám o sobě. I s perfektní technikou můžete mít nohy zkřížené do x, nebo vytáčet špičky směrem ven. To už je úkol spíše pro fyzioterapeuta, který vás srovná a doporučí cvičení, která pomohou zpevnit potřebné partie. O cvičeních vhodných jako doplněk k běhu a cyklistice jsme psali zde.

Míváte-li opakované zdravotní problémy, tak je návštěva sportovní fyzioterapie vždy dobrý nápad, protože k těmto problémům zcela jistě dochází vlivem nejrůznějších ochabnutí, nebo dysbalancí. Nedostanete-li se na fyzio, tak alespoň nastudujte kompenzačními cviky pro běžce (například v tomto článku fyzioterapeutky Kateřiny Honové), kde se často zaměřují na nejproblematičtější partie a na obvyklý způsob jak se s nimi vypořádat.

Můžete si i pomocí článku pod odstavcem udělat test, jak na tom vaše tělo je a odhalit jeho slabiny.

Těmito jednoduchými testy zjistíte, jak jste flexibilní. Vyhněte se zranění při sportu

Věnujte čas regeneraci

Chcete-li po svém tělu namáhavé výkony, pak byste mu to měli v plné míře vracet. Kvalitní regenerace je zásadní a i váš výkonnostní růst se odehrává právě v závislosti na tom, jak dobře zvládnete mezi tréninky zregenerovat. Pokud zregenerovat nezvládnete, tak je jen otázka času, než někde něco začne bolet vlivem přetížení.

Zanedbání odpočinku a zátěž, která neodpovídá tréninkové přípravě je smrtící kombinace, která způsobí zranění s vysokou pravděpodobností. 

Naprostou samozřejmostí by měl být spánek a vyvážené jídlo. Další v řadě je specificky zaměřené protahování (vždy až po běhu samotném) a vylepšit to můžete saunou, nebo masáží. 

Skvělým pomocníkem při regeneraci jsou i nejrůznější masážní míčky, válce (jak pracovat s rollerem?), tyče, nebo pistole. Ty vám pomohou uvolnit a rozhýbat svaly s vysokou rychlostí i účinností. Dejte si ale pozor na to, že při nesprávném zacházení mohou napáchat víc škody, než užitku.

Vyberte si kvalitní vybavení

Na začátku jsme sice zmínili, že žádná bota vás před zraněním spolehlivě neuchrání. Ani tak byste ale výběr nového obutí neměli podcenit. V ideálním světě, ve kterém by vaše tělo bylo v dokonalé kondici a dokonalá by byla i vaše technika, by výběr boty příliš zásadní nebyl. Jenže svět není ideální a většina z nás buď trpí nějakým tělesným nedostatkem (dysbalance, ochabnutí středu, lokální přetížení, …), nebo má k dokonalé technice velmi daleko. Nejčastěji pak oboje zároveň. 

Kvalitní a dobře vybraná bota pak do určité míry dokáže “vyžehlit” tyto nedostatky. Nikdy to nebude dokonalé a nikdy to nenahradí dobrou techniku, regeneraci a rozumný přístup k tréninku. Kromě výrazně vyššího komfortu ale taková bota zvládne pochytat alespoň něco a tím přispět svou troškou do mlýna při snaze o příjemný a hlavně bezbolestný běh.

Výběr bot na běhání podle zdravotních problémů příliš nefunguje. Speciálními si můžete i ublížit

9. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
SporttesteryVybavení

Test chytrých hodinek TickWatch E3 aneb když chcete Google na zápěstí

od Pavel Tomek 8. 9. 2021
autor Pavel Tomek

TicWatch E3 jsou chytré hodinky s Wear OS, což je operační systém Googlu určený právě pro hodinky. Nabízejí velmi dobrý hardware, příjemnou cenu a hlavně slibují přidání řady dalších užitečných funkcí do budoucna.

Nové E3 jsou zjednodušenou verzí modelu TicWatch Pro 3 GPS. Na rozdíl od něj nemají tak prémiový vzhled, tělo hodinek je celoplastové, řemínek pak silikonový. I když na mne hodinky na první pohled příliš nezapůsobily, nedá se jim upřít poctivé zpracování. Nadchly mě naopak nízkou hmotností 47 gramů včetně řemínku. 

Kromě materiálu se trochu šetřilo také na displeji. LCD panel má sice dobré rozlišení, ale s čitelností na slunci si řada konkurentů poradí lépe. Ne že by informace na displeji vidět nebyly, ale mohly by být rozhodně čitelnější. Trochu nešťastné je také to, že okraje displeje jsou velmi dobře viditelné, takže dobře poznáte, že nezabírá zdaleka celou přední plochu.

  • Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: se svolením tickwatch.com
  • Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: se svolením tickwatch.com
  • Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: se svolením tickwatch.com
  • Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: se svolením tickwatch.com
  • Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: tickwatch.com
    Chytré hodinky TickWatch E3. Foto: se svolením tickwatch.com

Displej nabízí funkci Always on, údaje tedy vykresluje neustále. V takovém případě ale u hodinek počítejte s každodenním dobíjením. Výdrž baterie lze naštěstí výrazně prodloužit použitím úsporného režimu. Ten lze přitom automaticky aktivovat nejen na základě nízké kapacity baterie, ale je také možné vybrat čas, kdy se úspornější režim využije.

Co se ovládání týká, žádné experimenty neočekávejte. Dotykový displej reaguje bez problémů, celý systém je mimořádně svižný. Horní tlačítko vás rychle dostane ke sportovním funkcím, spodní slouží pro okamžitý návrat na hlavní obrazovku nebo vstup do menu. V něm si můžete ikonky přeskládat podle libosti a několik vybraných funkcí lze dát na samostatné karty, které jsou přístupné při pohybu prstu směrem vlevo.

Nahradí telefon (skoro)

Moc dobře vím, že Rungo je sportovní web, ale pokud bych měl něco na TicWatch E3 vyzdvihnout, nebude to jejich sportovní zaměření, ale velmi dobře promyšlený operační systém. Ten je úzce provázaný s Google službami. Tedy upřímně, z části je to jen příslib budoucí aktualizace, ale ta by měla přinést možnost offline poslechu hudebních služeb Spotify a YouTube Music či bezdrátové placení Google Pay. Už nyní se na hodinkách dá využívat třeba Google Assistant, který rozumí češtině. Takže na otázku „co vysílají večer v televizi“ vám otevře televizní program, otázka „jaké je počasí v Praze“ ukáže předpověď atd. 

  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Aplikace pro hodinky TicWatch E3. Foto: Pavel Tomek
  • Foto: Pavel Tomek

Že jsou TicWatch skutečně smartwatch dokazují skvělým propojením s mobilním telefonem. Výborná je hlavně možnost telefonování (je možné přijímat, ale i vytáčet hovory) a vyřizování zpráv, aniž byste museli mobil držet v ruce. Pro zprávu buď využijete připravené koncepty, nebo ji prostě kompletně nadiktujete. 

A samozřejmě, protože mluvíme o systému WearOS je možné do hodinek nainstalovat spoustu aplikací a rozšířit si nabízené funkce. TicWatch E3 mají celkem 8 GB paměti, takže na aplikace, nebo třeba hudbu, je místa dostatek.

Vlastně jediné, co jim chybí, je e-sim. Pak by TicWatch E3 takřka nahradily mobilní telefon.

Vyberte si, jak chcete sportovat

Hodinky mají pochopitelně zabudovanou GPS pro přesné měření vzdálenosti, můžete s nimi ale i plavat. Nabízejí totiž odolnost IP68. Z dalších senzorů jsou hodinky vybaveny měřením okysličení krve a zapnout lze také nepřetržité sledování tepové frekvence. 

Pro přehled o sportovních funkcích v mobilním telefonu budete přinejmenším ze začátku využívat standardní Google aplikaci jménem Google Fit. Je opravdu skvěle přehledná a intuitivní. Na hlavní obrazovce vidíte informace o spánku, krocích, tepové frekvenci či posledním cvičení. Hodně se mi líbil i tzv. týdenní přehled, kde vám mobilní aplikace krásně zrekapituluje, jak moc aktivní jste v poslední době byli. 

Svou aplikaci ale má i samotný výrobce hodinek, takže zájemci si mohou stáhnout program jménem Mobvoi. Přiznávám, že ten už na mne udělal podstatně slabší dojem. Rychlost synchronizace dat je dost slabá, aplikace má navíc k přehlednosti dost daleko.

V hodinkách je situace podobně zmatená. Můžete se spoléhat na nativní aplikace Googlu, ale používat se dají i programy přímo od výrobce hodinek. Ty poznáte jednoduše, v názvu mají vždy na začátku písmena Tic. Takže je tu třeba TicSleep, TicOxygen nebo TicExercise zahrnující dvacet různých sportů. Kromě obvyklých zástupců nechybí třeba jóga, veslování, taekwondo nebo basketbal. Speciálně pro běhání mi připadala Tic aplikace výrazně přehlednější, ale nějaké větší porovnání asi nemá smysl, protože si do hodinek můžete jednoduše doinstalovat spoustu dalších podobně zaměřených aplikací. Pokud například nahráváte své sportovní výkony do aplikace Strava, bude pro vás nejvýhodnější, nainstalovat si ji i do hodinek. Nemusíte pak řešit žádnou složitou synchronizaci přes další programy a fungujete pouze pod Stravou.

TicWatch: Chytré a perspektivní

Hodnocení TicWatch E3 je docela jednoduché. Pokud od svých hodinek vyžadujete hlavně propracované sportovní funkce a režimy, poohlédněte se jinde. Ale máte-li zájem o opravdu smart hodinky a nevadí vám obyčejnější provedení, TicWatch E3 se vám musí zalíbit. A jakmile ještě dostanou velký update systému WearOS, rozhodně se je zamilujete.

Chytré hodinky TicWatch E3
Hmotnost: 47 g včetně řemínku
Rozměry: 47 × 47 mm
Materiál: plast
Displej: 1,3″ s rozlišením 240 × 240
Výdrž baterie: 30 hodin
Záznam trasy: GPS
Voděodolnost: IP68
Párování senzorů: Wi-Fi, Bluetooth, NFC
Cena: 13 499 Kč
Klady: rychlý systém, skvělé napojení na google služby, možnost nahrávání aplikací a ciferníků, možnost nastavování úsporného režimu
Zápory: design, slabší kvalita displeje, průměrná aplikace Mobvoi, výdrž baterie
8. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

UTMB 2021: Cesta do hlubin ultraběžcovy duše

od Ondřej Pavlů 7. 9. 2021
autor Ondřej Pavlů

159. kilometr. Táhlý kopec podél zaparkovaných aut. Vedle burácející dodávky vysmaženého fandícího páru s DJ pultíkem skáče Bára s Davidem. Tupě na to zjevení koukám a najednou se tělo intuitivně otáčí a přechází do moonwalku, což paní v gepardím oblečku přivádí do extáze. Párty se na číslo kilometru neptá. Párty je nesmrtelná. Bohužel moje hamstringy nesmrtelné nejsou a právě jim odtikávají poslední vteřiny služby.

„28 hodin?! Proboha, na co během tak dlouhého závodu myslíš?“ Tak tady to máte. Reportáž ze slavného Ultra-trail du Mont Blanc (UTMB) formou proudu ultraběžcových myšlenek. Během 170kilometrové cesty s 10 000metrovým převýšením kolem masivu Mont Blancu toho člověka napadne hodně a odpovídají tomu i osobité výrazy, bez kterých by článek nebyl autentický.

…

“Ondra byl skvělý člověk a skvělým člověkem dělal i mě.” Znějí mi v hlavě slova Zdendy Hrušky těsně před startem. Organizátoři ho poprosili o krátkou pietu za (před pár dny zde na trati TDS) tragicky zesnulého kamarádu Ondru. Dneska běžíme za tebe, chlape. Emoce jedou naplno. Minuta ticha. Začíná dunit Vangelis. Tisíce párů ruk rytmicky tleskají. V mysli to šrotuje. Výstřel z pistole. Hlava se vyprázdní. Nohy rozeběhnou. Francouzské Chamonix bouří. Tak jo, jdeme na to, kamarádi. Tohle bude párty. Sakra dlouhá párty.

Startujeme z eliťáckého koridoru. Francois, Jim nebo Courtney jsou na dosah ruky. Na dosah ruky jsou i tácy plné piva, které nabízí běžcům hospody u trati. Odolávám. Otáčím se na vedle mě běžícího Tituse a v ohlušujícím řevu tisíců fanoušků křičím „Hlavně to, vole, nepřepálit!“ Tomu se jen zajiskří v očích a jak turbomyš kličkuje dopředu. Později umírám smíchy u jeho Instastories, kde na pátém kilometru valí s Jimem Walmsleym. Jo jo, hlavně to nepřepálit.

Mlha je dobrá, mlha znamená bezvětří

Podél trati jsou nekonečné špalíry lidí. Tour de France hadr. Průměr 25 plácnutí s fanoušky na kilometr. Kolik vás tu proboha je? Jak můžu v téhle atmosféře jít do kopce pěšky? Předbíhá mě švédská mašina Mimmi Kotka. Já předbíhám francouzského kolegu ze stejného týmu Columbia. „Pěkný boty,“ zubím se na něj a ukazuji na identické bleděmodré Columbia Caldorado. Právě ty mě o pár kilometrů dál slušně vytrollí.

V seběhu cítím, jak se mi začíná na chodidlech uvolňovat kůže. To si děláš prdel! V těhle botech jsem nikdy neměl ani puchýřek! Že by shrnuté ponožky? Upravuji je, ale moc to nepomáhá. Na trase je pět míst, kde mohou běžci dostat osobní asistenci od svých podpůrných týmů. Ten můj tvoří manželka Bára a kamarád David. „Budu přezouvat, chystejte pls transalpy,“ píšu jim za běhu SMSku. Na 31. kilometru boty přezouvám. Naštěstí to okamžitě pomáhá.

46. kilometr. První vyšší sedlo. Sedí tady hustá mlha. Mlha je dobrá, říkám si pozitivisticky, mlha znamená bezvětří. Ale krucinál, aspoň ta další značka by mohla být vidět. Čelovkou Lucifer si ozařuji tak akorát kapénky mlhy a vidím kulový. Klopýtám. Po chvíli si udělám pravý kotník. Nadávám. Vazy to udržely jen tak tak. Běžím dál, ale v kotníku to pulzuje. Opatrně chlapče, příště už to bude konečná.

  • Předstartovní kupička. Foto: Ondřej Pavlů
  • Tým Columbia – Ondra Pavlu, Martina Dvořáková, Titus Ablorh. Foto: Ondřej Pavlů
  • Start v Chamonix. Foto: Ondřej Pavlů
  • Občerstvovačka Les Contamines. Spokojenost po výměně bot. Foto: Ondřej Pavlů
  • Pyramides Calcares – umělecké foto zmrzlými prsty. Foto: Ondřej Pavlů

Dvě dávky na solar

Chuťovka v podobě stoupání nad Pyramides Calcaires. 2600 metrů nad mořem. Dvě ráno. Čtyři kilometry po místy neexistující pěšince v kamenném poli. Je mi brutální kosa, ale nechce se mi sahat do vesty pro víc oblečení a tvrdohlavě jdu dál. Tohle může být fatální chyba. Mrzne mi držka. Necítím prsty. Jdu dál. Začínám měknout, ale najednou jsem u posádky záchranářů, skenují mi číslo a já frčím dolů směr občerstvovačka Lac Combal. S každým krokem se otepluje. Tohle bylo o fous. O dvacet minut později mám furt tak zmrzlé prsty, že si na občerstvovačce půlku dávky Tailwindu vysypu mimo lahvičku na triko. Příště nebuď dement a dooblíkni se, ok?

69. kilometr. Krátká rovná sekce v údolí, odpočívám a v poklusu připravuji SMSku Davidovi na hlavní občerstvovačku. “Budu měnit komplet oblečení, mějte vodu, ručník, nealko pivo, colu…” Běžkyně přede mnou najednou přechází do chůze a divně se u toho kroutí. Aha, ty za chůze močíš. Tvrďárna. “…pizzu, teplý čaj, chladící sprej, Voltaren.” Co vše může běžec potřebovat. Co vše běžec udělá pro ušetření pár vteřin.

Jedu si piánko, promítám si, co všechno sežeru a vypiju na velké občerstvovačce v italském Courmayeur, jak na sebe hodím vyvoněné prádélko a zahřeju se ve sportovní hale. Počítám, za jak dlouho to bude. Z čista jasna dostávám dvě dávky oslňujícího blesku. Na dvě vteřiny mám před očima tmu a samozřejmě si u toho lehce podvrtnu druhý kotník. Proč tam v úplné tmě za šutrem číhá paparazzi, to mi fakt jasné není ale mám chuť ho propíchnout holemi.

76. kilometr. Zespoda už na mě svítí město. Odesílám připravenou SMSku. V tom na mě kříčí hodinky Coros. Co je? Nevšiml jsem si deseti nepřehlédnutelně zářících vlaječek a přeběhl odbočku. Uf. Náhle se nohy motají v kolmé technické klikatici, kde pro množství prachu nejsou vidět kořeny ani kameny. Jeden plnou silou nakopávám. Au.

O pár minut později už ale stahuji trenky a provádím hulvátskou sprchu uprostřed sportovní haly v Courmayeur. Až zpětně zjišťuji, že u toho mé dva půlměsíce ozařovaly u vedlejšího stolu spořádaně občerstvujícího se Zdendu Hrušku. Sorry, kámo. Dál vyrážíme společně. Pusa Báře. Už jen 90 kilometrů. To je přece prima, ne?

Když chceš colu, dej si polévku

Vertikálek na Refugo Bertone už začíná štípat. Funím. Toho Zdendu uvisíš, chlapečku. Na vrcholu dáváme čaj, pak přebírám otěže já a na následném zvlněném traverzu tlačím tempo a nás do první osmdesátky. Mezitím na Mont Blanc konečně dopadají první paprsky slunce. Nemyslitelná krása. Pro tohle to děláme. Zastavuji a obřadně vytahuji GU gel, který jsem si pro tenhle moment šetřil. Příchuť Espresso Love. Rozkloktáš v puse s vodou a chutná to jak dvojitý preso na benzínce. Víc ke štěstí momentálně nepotřebuji. Energie se vrací do žil.

100. kilometr. High Five! Vcházíme do občerstvovacího stanu a zdravotníci zrovna vybalují někoho z celofánu a táhnou ho do záchranky. Bezmyšlenkovitě to sleduji, natahuji ruku s kalíškem a očekávám colu. Místo ní dostávám nudlovou polívku. „Hele, to jsem ale nech…“ Házím ji do sebe, spálím si patro, ale tělem projíždí příjemné teplo, jako když si načůráte do neoprenu. „Sorry, máš pravdu, to jsem chtěl.“ Dobrovolnice mi s chápavým úsměvem dopřeje tři přídavky.

  • Precizně připravená občerstvovačka v Courmayeur. Foto: Ondřej Pavlů
  • 100. kilometr, vychází slunce. Foto: Ondřej Pavlů
  • 100. kilometr, vychází slunce, vpředu Zdeněk Hruška. Foto: Ondřej Pavlů
  • 100. kilometr, vychází slunce, Espresso Love. Foto: Ondřej Pavlů
  • Gran Col Ferret, přecházíme do Švýcarska. Foto: Ondřej Pavlů
  • Občerstvovačka Champex-Lac, birell na ex. Foto: Ondřej Pavlů

Hlavně se z toho neposrat

Obávaný Gran Col Ferret. Poslední vysoké sedlo. Právě na jeho úpatí to zabalilo nejvíc závodníků. Zdenda mi ukazuje záda a o chvilku později už ani to. Na vrcholu si spočítám, že mi zbývají poslední tři velké kopce. To jde. Teď ale 1400 výškových metrů seběh pod Champex-Lac, další velkou občerstvovačku. Sluníčko začíná ukazovat sílu a postupně balím větrovku, stahuju rukávky, sundávám rukavice, rozepínám triko až k pupíku. Štědrou dávkou vazelíny domazávám třísla. Posílám tam další Espresso Love. Takže dobré ráno, Švýcarsko!

V údolí sbíhám Eoina rovněž běžícího za tým Columbia. Borec letos vyhrál Spine Race. UTMB doběhl už asi osmkrát. Chce bednu ve své věkové kategorii. Kecáme, čas ubíhá, nakonec ubíhám já jemu. Na Champex zbývá pár kilometrů, když najednou cítím rapidní střevní pohyby. To už donesu. O chvíli později zakopávám o kořen. Hnědý poplach povážlivě klepe na dveře. Naděje na kadibudku vzdávám a okamžitě to beru za první strom. Jak by poznamenal klasik, s hovnem odchází síla, a já se najednou táhnu jak ten smrad, co jsem po sobě právě zanechal. Až když za sebou vidím Španělku, osmou ženu, tak se probudí ego a zase zapínám.

Tady se jede na krev

127. kilometr. Champex. David na mě mává a vede mě k soukromému bufetu, který mi připravil. Legenda. Exuju Birella. To je vončo. Pak studená cola. Trochu pizzy, banán, víc coly. Doplňuji gely, odhazuji rukávky, mažu se opalovacím krémem. Za 12 minut jsem venku a připojuji se ke Zdendovi. Chvíli s námi podél blankytného jezera běží nějací Češi. Ty vystřídá Bára. Ani se nezadýchá, zatímco nás za běhu natáčí. On už to moc běh vlastně není.

„Běž, já už jsem prošitej,“ loučím se s českým souputníkem. V potoce leží tělo. Cože? Jo týpek se jen ochlazuje. Uvědomuji si, že je fakt horko. Myšlenku položit se vedle něj zapuzuji, překračuji ho a pokračuji dál. Záhy toho lituji. Vaří se mi hlava. Předchází mě turisti s krosnama. Prosím o nové nohy. Prý mi je dají, ale i s těmi krosnami. Pravý hamstring, který jsem poslední dva týdny dával intenzivně dohromady, už šlape z posledního.

Seběh do Trientu mě zase probouzí. Hezký, přiměřeně technický, z kopce to pořád běží, předbíhám pár dalších a začínám klepat na první šedesátku běžců. Na občerstvovačce sedí Eoin, který mě ofičel během mé nucené pauzy za smrčkem. Dcera mu ošetřuje rozervanou holeň. Krve jak z vola. Prý se v seběhu trochu sklouznul, ale je to jen škrábanec. Jasně. Dopíjím radlera, plácám si s Bárou a Davidem a jdu na předposlední kopec.

Moonwalk na 159. kilometru. Video: Ondřej Pavlů

Vždyť to děláš dobrovolně!

Dalších 900 výškových metrů nahoru a dolů. Ta čísla už mi přijdou úplně surreálná. Bez významu. Prostě jsou. Z myšlenek mě vytrhne dusot. Eoin vstal z mrtvých a valí dolů. Tak na to zapomeň, kamaráde. Pouštím to taky. Na poslední velkou občerstvovačku dobíháme spolu. David mi na brýlích mění sklo na čiré, nasazuje čelovku, připravuje větrovku. Jsem stále přesně na svých mezičasech na 28 hodin. Na poslední kopec se dožaduji lanovky. Nemají. Zklamání. Po pěti minutách jdu dál. Indiánským během stoupám podél řeky a místo šumění vody slyším kravský zvonce a fandící lidi. Mozek už má taky dost. 

Poslední stoupání. 12 kilometrů do cíle. Tak to je pohoda. Zvyšuji úsilí a první zatáčky jedu jako stroj. Pak to zaškytá. A konec. Hamstringy vypověděly službu. Žádné křeče. Prostě vypnuto. Mrtvá tkáň. Lusknutím prstu se po těch šutrech vleču jak hadrová panenka a nahoru to rvu za pomoci LEKI holí víc rukama než nohama. Rezignovaně si připomínám, že to dělám dobrovolně a vlastně mám štěstí, že to vůbec dělat můžu. Ostatně David na poslední občerstvovačce říkal, že moje charitativní sbírka Kolem Mont Blancu pro ty, kteří nemohou, jede jak blázen. Mimochodem, přispět stále můžeš i ty! Karma skoro zdarma.

Finální sešup jedu na autopilota. Poslední dvě hodiny už se mi nechce pít ani jíst. Energie dochází. Jsem roztěkanej. Štvou mě nohy. Štvou mě kořeny. Štvou mě běžci, co mě předbíhají. Štve mě ta tma. Řvu na sebe, ať se v tom technickém seběhu soustředím především na cestu pod nohama. „To bys byl fakt kus vola, kdyby ses rozšvihal čtyři kilometry před cílem. Čum. Pod. Nohy!“ Najednou z toho očistce vybíhám na promenádu v Chamonix. Připojuje se ke mně David. Asi se směju. Nebo se o to pokouším. Probíhám špalírem lidí, bubny mi trhají uši. Bože já mám hlad. Plácám lidem a myslím na pivo.

  • Posledni občerstvovačka ve Vallorcine, dožaduji se lanovky na poslední kopec. Foto: Ondřej Pavlů
  • Finish se support týmem – David, já, Bára. Foto: Ondřej Pavlů
  • Finish. Foto: Ondřej Pavlů

Na vlně vděčnosti

Cílová rovinka. Konec. Ještě mi to nedochází a jsem kyselej z toho závěru. Ale zvládl jsem to. V poslední sekci jsem nabral půl hodiny a deset míst sekeru a nakonec dobíhám v čase 28:23 na 71. místě, po Tomovi Štverákovi (31.) a Zdendovi Hruškovi (58.) jako třetí Čech v pořadí. Všichni tři jsme běželi rychleji než jakýkoliv Čech v minulosti. Do první stovky se vešel i Titus. Skvěle zaběhla i Martina. Takže nakonec asi dobrý. Ondra se měl seshora na co koukat.

Cítím návaly vděčnosti. Báře a Davidovi za jejich nezištnou pomoc na trase. Rodině, všem kamarádům, známým i neznámým za desítky, či spíš stovky zpráv. Partnerům za skvělé vybavení. Všem lidem, kteří přispěli do mé charitativní sbírky. Vybrali jsme už přes 80 000 korun, vy šílenci! Cítím vděčnost, že tohle vůbec můžu dělat. A dělat to můžu právě jen díky lidem kolem mě. Ultraběhání působí jako hodně individualistický sport. Ve skutečnosti je to týmový sport. A můj tým si to dneska povodil. Díky.

7. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Sportem k trvalé invaliditě? Cvičení chrání běžce i cyklisty před zraněním. Znáte Redcord?

od Magdaléna Ondrášová 6. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Jakmile zranění vystaví sportovci stopku, zoufale hledá volný termín u ortopeda, fyzioterapeuta a nechce slyšet o týdnech léčby bez oblíbeného koníčku. Toho se mohl ale vyvarovat zařazením cvičení. Stačí pár minut denně a na výběr jich je opravdu dost. Podívejme se na ně s fyzioterapeutkou z Centra rehabilitační a sportovní péče v Brně Alexandrou Matovou.

Lepší než (byť efektivní) léčba čehokoliv, je prevence. A aby měl běžec či cyklista řádnou motivaci se do preventivních cvičení pustit a vytrvat a mohl tak zůstat aktivní do vysokého věku, je dobré, aby rozuměl tomu, proč to dělá. Proto si s odbornicí, která pracuje i s vrcholovými sportovci, nejdříve vysvětleme, jak tělo funguje a jak mechanismus zranění funguje. 

Co se děje v těle při jednostranném zatěžování běháním nebo jízdou na kole?

Běhání i kolo jsou stranově relativně symetrické sporty, problém je ale v tom, že dochází k přetěžování určitých svalových skupin vůči jiným, které jsou naopak oslabené. „U obou, běhu i cyklistiky, jde hlavně o přetěžování svalů dolních končetin, ty jsou pak často i zkrácené, a tím mění nejen nastavení kloubů kolen, ale i držení pánve a páteře,“ vysvětluje fyzioterapeutka. 

Dalším problémem u obou sportů je, že se tělo se hýbe jenom dopředu. Když při běhu špatně došlápnete, nebo musíte nečekaně rychle změnit směr, tělo na to není připravené a muže dojít k zranění. Fyzioterapeutka upozorňuje, že oslabené boční svalové řetězce vídá v ambulanci často i u cyklistů. Na kole pak nesedí stabilně, přetěžují se jiné svaly a následkem je bolest zad.

Jaké jsou nejčastější následky, pokud budeme běhat a jezdit na kole s nefunkčním tělem?

Jakýkoliv pohyb začíná od středu našeho těla. K správnému pohybu končetin potřebujeme stabilizovaný trup, klouby nad ním a spolupráci svalů v řetězcích. Když trup a segmenty výš nefungují ideálně, zbytek těla pracuje v nesprávných stereotypech pohybu, a to vede k přetížení svalových šlach a úponů na nohách, ale i rukách. Sportem si je ještě víc fixujeme a přetěžujeme tělo. 

„U běžců nejčastěji vznikají úponové bolesti pat a achilovek, běžecká nebo skokanská kolena, případně je bolí záda. Cyklisté mívají často zkrácené zadní strany stehen a svalové dysbalance mezi svaly přední, zadní a boční strany těla. Nesprávný a neaktivní sed způsobí potíže se zády a krční páteří,“ vyjmenovává nejčastější následky odbornice.

Prevence jednoznačně šetří vaši energii. Začněte co nejdříve

Rozdíl mezi prevencí a léčbou je obrovský, a to nejen v potřebném úsilí. I menší zranění pohybové systému se totiž často projeví i jinde na těle. Jak to, vysvětluje Alexandra Matová: „Z přetížení vás bolí koleno, tělo začne bolesti uhýbat, změní se stereotypy pohybu a nastavení celé dolní končetiny. Nakonec vás začnou bolet záda nebo si na druhé přetěžované noze zvrtnete kotník. Všechno se opakuje a následky si tělo nese až do konce života.“ 

Náročná je samozřejmě i léčba zranění jako taková, a to potřebným úsilím, časově, pauzou od sportu ale, a to vám potvrdí každý, kdo si tím prošel, i psychicky. Přitom by od samého začátku stačilo věnovat pár minut denně/obden kompenzačnímu cvičení. Cvičení nemusí být dlouhé, důležitá je pravidelnost. 

Všichni známe větu: „Sportem k trvalé invaliditě“.  Aby tak naše tělo neskončilo, a sport jsme si mohli užívat co nejdéle, musíme o náš pohybový aparát pečovat. A začít je potřeba co nejdřív. Pak budeme moct místo trablů se zraněními a různými bolístkami naplno využívat všechny benefity, které nám a našemu tělu sport přináší, po zdravotní, fyzické, psychické i společenské stránce. 

Vyberte si, jak budete regenerovat

Regenerace se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní formou regenerace jsou preventivní kompenzační cvičení, jejichž efektivní formy vyjmenovala Alexandra Matová níže. Další formy prevence zranění spadají pod pasivní regeneraci a jsou to např. kryoterapie, vířivka, sauna, masáž, dále využití různých přístrojů jako masážní pistole nebo kompresní kalhoty, které ale často (hlavně v době covidové a pro hobby sportovce) nejsou tolik dostupné. Prevencí zranění pohybového systému je přirozeně také i zdravý životní styl (spánek, strava, tekutiny…). Ideální je samozřejmě to kombinovat.

Využití rollerů (válců) nebo masážních míčků patří někde na pomezí mezi aktivní a pasivní procedury. „Rolování“ funguje na principu tahu a tlaku, které působí na svaly a dokonce i celé svalové řetězce. Většina lidi je zná jenom jako možnost domácí masáže. To je samozřejmě pravda, když ale umíme tyto automasážní pomůcky správně používat, mají až dvojí skvělé kompenzační a preventivní využití. Před tréninkem budeme umět svaly dobře prokrvit, zaktivovat a připravit na výkon rychlejším a agresivnějším „rolovaním“. Po tréninku využíváme pomalejší uvolňovací způsob automasáže nejvíce zatěžovaných svalů.  Cvičení po výkonu funguje jako příjemná autoterapie místo masáže nebo strečinku.“

Jóga

  • Jóga. Foto: se svolením Centra rehabilitační a sportovní péče

Při józe je důležitá nejen kvalita provedeného pohybu, ale také dýchání, prožití a uvědomění si každého pohybu. Typů jógy je mnoho, pomocí jógy můžete aktivně protáhnout svaly, zlepšit flexibilitu a rovnováhu, zpevnit tělo a stabilizovat klouby. Všechno, co profesionální i hobby sportovci potřebují jako kompenzaci a doplněk ke sportu. Doporučila bych ji hlavně sportovcům, které nebaví klasický strečink a chtějí se protáhnout jinak a akčněji. Zároveň lidem, který chtějí po fyzicky/psychicky náročné sportovní aktivitě nebo práci poeticky řečeno: zklidnit tělo i duši.

Cvičení na balančních plochách 

  • Kompenzační pomůcky (bosu, redcord, roller, čočka, jóga bloky). Foto: se svolením Centra rehabilitační a sportovní péče

Zlepšuje rovnováhu celého těla, posiluje stabilizační svaly kloubů a zlepšuje jejich koordinaci a spolupráci. Tréningem taky zvyšujeme propriocepci, tedy jakési vnitřní vnímání pozice těla a jeho částí pomocí receptorů uvnitř kloubů a svalů. Cvičení s balančními plochami je výbornou prevencí jejich zranění. Když pak běžíme a špatně došlápneme, svaly vědí, jak kloub dostatečně zpevnit tak, aby nedošlo k zvrtnutí kotníku, vymknutí kolene nebo přetržení vazů. Existují různé typy balančních pomůcek: balanční úseče, nafouknuté míče a čočky, měkké pěnové/molitanové podložky; nejznámější a v sportu nejpoužívanější je asi bosu. Jednoduše se dá na nich cvičit doma, klidně i při sledování televize.

Dynamická Neuromuskulární Stabilizace (DNS) 

  • DNS. Foto: se svolením Centra rehabilitační a sportovní péče

Je to metoda nejznámějšího českého fyzioterapeuta p. prof. Koláře. V cvičení se využívají pozice z vývoje dítěte během prvního roku života. Miminko se v této době učí aktivovat hluboký stabilizační systém a stabilizovat trup a klouby, aby byla následně možná vertikalizace a dítě začalo chodit, později i běhat a jezdit na kole. Dospělí cvičí v těchto pozicích a učí se znovu správně nastavit a stabilizovat tělo, posílit střed a napravit špatné pohybové vzorce vzniklé ze sportu nebo sezení v práci. Cílem je naučit tělo následně automaticky používat tyto pohybové vzory a svalové koaktivace v každodenním živote a sporte (motorické učení). 

Redcord

  • Redcord cvičí i profesionální dráhový cyklista Tomáš Bábek. Foto: se svolením Centra rehabilitační a sportovní péče

Je to závěsný systém, který se používá k vyšetření a terapií funkčních (tedy svalových) poruch pohybového systému. Nejde o analytické posilování jednoho svalu, pracujeme hlavně s mozkem a posilujeme celé svalové řetězce v rámci jednoho komplexního pohybu. Probíhá při něm už zmíněné motorické učení. Cvičení v Redcordu neslouží jen jako prevence zranění, výsledky cvičení se projeví také ve zlepšení techniky a výkonu, v tomto případě rychlosti a kvality běhu nebo jízdy na kole. Výhodou cvičení v Redcordu je jednoduchý princip dávkování zátěže. Tělo můžeme odlehčit pomocí elastických lan, náročnost cvičení jde ale zvýšit na úroveň intenzity tréninku profesionálních sportovců. Každý cvik se tak dá individuálně upravit a přesně zacílit pro daného klienta; cvičení musí být náročné a svaly vždy stimulujeme na maximum. Dalšími výhodami je cvičení v uzavřeném řetězci, pohyb ve třech rovinách a vysoká míra lability. 

SM systém 

Cvičení využívající elastická lana k aktivaci a zlepšení funkce svalových spirálních řetězců. Jde o soubor cviků podle MUDr. Smíška, které může cvičit kdokoliv a kdekoliv, po zaučení fyzioterapeutem a zacílení cvičební jednotky se dá cvičení lehce provádět doma, lana se dají jednoduše zachytit a kamkoliv brát sebou. Primárně je cílené na odstranění bolesti zad nebo kompenzaci sedavého zaměstnání, cvičení SM systému ale koriguje i špatné pohybové vzory a dysbalance vzniklé sportem a preventivním cvičením může zabránit jejich vzniku. 

  • SM systém. Foto: Alexandra Matová

Plavání

Skvělou formou kompenzace při běhu, cyklistice a jiných sportech (hlavně jednostranných) je také plavání. Pohyb ve vodě je jiný než pohyb na „zemi“, svaly a tělo musí fungovat jinak než při klasickém tréninku. Při rekreačním plavání dochází ve vodě k účinné regeneraci svalového aparátu. Voda vytváří proti pohybu lehký odpor, zároveň však naše tělo nadnáší a odlehčuje, a to dělá plavání vhodným pohybem pro lidi v každém věku.

Možností kompenzačního cvičení je hodně, důležité je, aby si každý sportovec našel to svoje. Jak podle svých preferencí tak také to, co funguje nejlíp pro jeho tělo. Nejjednodušším a nejlepším řešením určitě je konzultace se sportovním fyzioterapeutem, který vám nejen poradí, která forma regenerace a cvičení je pro vaše tělo lepší, ale současně si vás vyšetří a vytvoří kombinací různých metod cvičení kompenzační cvičební jednotku individuálně pro vás, a to vzhledem ke sportu, který provozujete a svalovým dysbalancím, které jste stihli vašemu tělu opatřit.

6. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

V prádle, nebo „naostro“: Jak zásadní běžecké dilema řeší gynekoložka?

od Karolína Hornová 5. 9. 2021
autor Karolína Hornová

Sportovat a především běhat ve spodním prádle, nebo bez? To je otázka, která dělí běžce na dva tábory, která je opředená mnoha (nejen) zdravotními mýty, a na kterou si každý z nás musí najít odpověď sám. Aby bylo její hledání snazší, zeptali jsme se gynekoložky MUDr. Kamily Žižkové: Je běhání „naostro“ nehygienické, nebo jím naopak svým intimním partiím prokazujeme dobrou službu?

Otázka, zda běhat ve spodním prádle, nebo „naostro“, je předmětem zarputilých diskusí už od dob Ronalda Hilla, maratonského závodníka, textilního chemika a vynálezce jak běžeckých šortek se všitou síťkou, tak i běžeckých „elasťáků“. Tento průkopník funkčního oblečení nevědomky zasel všem běžcům do hlavy palčivou otázku, jejíž řešení má, zdá se, mnohá pro i proti: Běhat naostro, nebo raději sportovat ve spodním prádle? Protože to není jen věc estetiky a pocitu, ale i intimní hygieny, položili jsme tuto otázku i gynekoložce MUDr. Kamile Žižkové, kterou můžete znát jako autorku oblíbeného osvětového profilu @moje_gynpor na Instagramu.

Hygiena a pohodlí na prvním místě

„Teplo, vlhko a tma jsou ideálními podmínkami pro množení kvasinek. Takové podmínky snadno vznikají při sportu, proto i zde bychom měli dbát na pravidla intimní hygieny,“ říká MUDr. Kamila Žižková a zároveň dodává, že přístup k volbě sportovního oděvu i k intimní hygieně je velmi individuální: „Zvýšené pozornosti těmto dvěma věcem v souvislosti se sportem by měly dbát především ženy citlivé, které opakovaně trpí na vaginální mykózy či vaginální dyskomfort,“ dodává lékařka.

Co chce vaše tělo ve 40, abyste mohli sportovat co nejdéle? Jednou týdně “činky”

Samozřejmě vždy záleží na střihu, kvalitě materiálu, ale i osobních preferencích běžce. „Pokud sportujeme bez spodního prádla, měly by legíny či kraťasy být k tomu speciálně určené. Lepší je volit legíny bezešvé, aby nedocházelo k mechanickému odírání intimních partií,“ dodává gynekoložka. Pokud je otázka pohodlí vyřešena, vyběhnout „naostro“ je pak už často jen na našem pocitu, případně sebevědomí.

Sportování naostro: Mýty a otázky

Obléknout si běžecké kalhoty bez spodního prádla objektivně není nehygienické. Naopak může zabránit množení kvasinek nebo vzniku zápachu. Pojďme si vyvrátit mýty, které jsou s běháním takzvaně naostro spojené.

Je běhání „naostro“ nehygienické? Při správném přístupu ne. „Po každém tréninku by se měl oděv vyprat, nejlépe v hypoalergenním pracím prostředku – ostatně jako kterýkoliv oděv, sloužící jako nejspodnější vrstva. Případný vaginální dyskomfort nebo svědění mnohdy vyřeší právě změna pracího prostředku,“ radí lékařka.

Zvyšuje sport bez prádla pocení? Naopak – kvalitní funkční materiál rychle odvádí pot a je prodyšný. Prádlo může prodyšnost omezit. „Pokud to lze, volíme při sportu co nejméně vrstev, abychom zamezili zapářce. Ženám, které se více potí, doporučuji používat intimní deodoranty, které jsou určeny přímo na tuto citlivou partii,“ dodává odbornice.

Hrozí množení bakterií nebo infekce? Při správné hygieně ne. „Po tréninku je vždy vhodné genitál osprchovat, aby nedocházelo k rozkladu potu a bakteriálnímu množení a následně zápachu. Pokud sportujete v kalhotkách, po tréninku je vyměňte, stejně jako případnou menstruační pomůcku,“ radí lékařka. Ženské intimní partie mají pH 3,8 až 4,5, takže především pro časté mytí používejte speciální intimní gel, který tyto hodnoty nenaruší.

Odřeniny a opruzeniny v intimní oblasti. Tady hodně záleží na kvalitě materiálu, střihu, ale i na citlivosti pokožky. „Mnoho žen má problém s opruzeninami, tady mohu doporučit před sportem dětský pudr,“ radí lékařka a dodává, že rizikový může být sport bezprostředně po oholení: „Při pocení a tření kůže snadněji dojít k podráždění, proto je lepší nechat pokožku po holení spíše odpočinout.“

Prochladnutí a nastydnutí. To je opět individuální. Pokud jste náchylní takzvaně na „močák“ nebo ledviny, neznamená to, že nemůžete běhat bez prádla. Jako prevence prochladnutí je důležitý rychlý odvod vlhkosti a materiál, který neprofoukne – v případě běhání to mohou zaručit třeba volné větruodolné šortky nebo sukně, které oblékneme přes legíny.

Otázka (ne)pohodlí. Záleží opět na vašem pocitu a zvoleném oblečení. Dobře střižené, například bezešvé legíny bez spodního prádla naopak umožní širší rozsah pohybu (který další vrstva v podobě prádla může blokovat, případně může vzniknout nepříjemné tření nebo „zařezávání“ kalhotek). To oceníte hlavně při protahování po doběhnutí.

Jak správně zabezpečit kolo. Poradíme vám fígle i rozdíl v zámcích

Kdy nosit spodní prádlo na sport?

Pokud je vám běhání v prádle příjemnější, rozhodně neděláte nic špatného. Většina z nás si jde zasportovat na hodinku a po návratu ihned míří do sprchy. Za takovou dobu se nemůže stát nic hrozného. Jaké jsou další důvody pro prádlo?

Menstruace. Zde bychom mohli zmínit případ hudebnice, aktivistky a běžkyně Kiran Gandhiové, která v roce 2015 běžela Londýnský maraton „naostro“ a zcela bez menstruačních pomůcek, aby upozornila na problém „stigmatizace“ menstruace i posunula hranice tzv. bezvložkové metody. Ne každý je ale takový průkopník. „Během menstruace mají mé klientky velmi dobrou zkušenost s menstruačním kalíškem, který je vhodný na sport a to i v případě plavání,“ dodává doktorka Žižková.

Když nechcete pořád prát. Nošením bez spodního prádla se běžecké oblečení logicky znečišťuje. Pokud běháte denně a nechcete mít sedmero běžeckých kalhot, znamená to začarovaný kruh neustálého přepírání v ruce. Takže je to na vás – z hygienického hlediska je rozhodně lepší prádlo nosit (a důsledně střídat) než si vzít vícekrát po sobě kalhoty bez prádla.

Když je vám to prostě příjemnější. Pokud se necítíte na běhání „dole bez“, není důvod nechat si nutit jiný názor. „Pokud ženám není sportování ‚na ostro‘ příjemné, je vhodné nosit funkční spodní prádlo. Dnes jsou na trhu i antibakteriální sportovní kalhotky, které zamezují množení kvasinek a bakterií a jsou tak ideální volbou zejména pro teplé dny. Takto se dají řešit i problémy jako silnější výtok či menstruace,“ radí gynekoložka.

Odřeninám při běhání lze předejít
Dlouhé běhy, citlivá pokožka, pot, shrnuté a „zaříznuté“ prádlo či kalhoty, výrazné švy… to všechno může způsobit nepříjemné odřeniny, které mohou bolet, ale být i vstupní branou pro infekci. Pokud na ně trpíte, je vhodnou prevencí aplikace dětského pudru nebo speciálního krému na náchylnou oblast (např.  krémpasta Zitenax Active, Force Care Cream a další). Pokud už je „pozdě“ a odřenina se objevila, je ideální léčbou dobrá cirkulace vzduchu a léčivé krémy (tzv. CICA krémy, Bepanthen Plus, Sudocrem a další). „Na již vzniklé pupínky nebo hrubou kůži v oblasti hýždí mám výbornou zkušenost s bambuckým máslem nebo krémem na opruzeniny,“ dodává MUDr. Kamila Žižková.

Běhání naostro a muži

Zatímco u žen je při volbě běhu „s nebo bez“ ve hře i hygiena a otázka udržení zdravého prostředí pochvy, v případě mužů je sport bez spodního prádla na první pohled především otázkou estetiky a pohodlí. Choulostivý problém zapářky, odřenin a opruzenin ale muži řeší také – možná častěji než my ženy. (Především muži-cyklisté, pokud dočetli až sem, teď jistě souhlasně přikyvují.) Abychom celou problematiku trošku genderově vyvážili, můžeme zmínit ještě i výzkum, který se zabýval vlivem zvoleného prádla (a s ním i zvýšení teploty v oblasti mužského genitálu) na plodnost.

Chůze, při které opravdu hubnete. Jak na Nordic walking zdravě a efektivně

Podle studie, uveřejněné roku 2018 v časopise Human Fertility zvyšuje těsné spodní prádlo (především při aktivitě) teplotu v oblasti varlat, což snižuje koncentraci spermií, které jsou na teplo citlivé. Volnější prádlo a prodyšné oblečení, umožňující dostatečnou cirkulaci vzduchu, umožňuje udržet optimální teplotu (která je ve varlatech 4 až 6 stupňů pod běžnou tělesnou teplotou) a tím neohrozit koncentraci spermií.

Autoři studie dodávají, že rozdíl v koncentraci spermií u nositelů těsného a volného spodního prádla byl sice patrný, ale ve většině případů zanedbatelný – volnější spodní prádlo nicméně může pomoci u mužů, kteří jsou s koncentrací spermií „na hranici“ a třeba se pokoušejí o početí potomka. I to může být argument pro běžce, kteří stále neznají odpověď na zásadní otázku: „A běháš ‚s‘, nebo ‚bez‘?“

Abychom to tedy shrnuli – stejně jako v případě pověstné „zásadní otázky života, vesmíru a vůbec“, ani v tomto případě (a ani s pomocí odborníků) nelze na otázku odpovědět tak, abychom se zavděčili všem. Sportování „naostro“ je především otázkou individuálního rozhodnutí, preferencí a návyků. Pokud váháte, mohou vám výše popsané argumenty pomoci dělat vše tak, aby váš komfort zůstal neohrožen. A především – nebojte se běhat tak, jak je to vám osobně nejvíc příjemné.

5. 9. 2021 6 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Neuvěřitelné lidské sportovní mašiny, které se vymykají přírodním zákonům

od Martin Kubala 4. 9. 2021
autor Martin Kubala

Když dva dělají totéž, výsledek zdaleka nemusí být vždy stejný. Ve sportu lze často slýchat tvrzení, že talent a fyzické předpoklady tvoří pouze základ úspěchu a všechno ostatní je o sebekázni a píli. Ano, lze s tím souhlasit, ale pouze do jisté míry. Když nemáte kvalitní základ, tak sebevětším tréninkovým úsilím stejně výraznějšího úspěchu nedosáhnete, i kdybyste se stavěli na hlavu. Nakonec nám nezbyde nic jiného než smířit se s faktem, že mistry světa se většina z nás nikdy nestane.

Tento článek však nebude o těch, kterým to přes veškerou snahu nikdy nevyšlo. Naopak, dnes se svezeme na vítězné vlně těch, kteří byli k úspěchu doslova předurčeni.

Phelps: žralok z Baltimoru

Tohle olympijské zlato bylo pro Phelpse dvacáté v pořadí. Stalo se tak na OH v Riu 2016. Foto: Fernando Frazão/Agência Brasil

Výška 193 cm, rozpětí paží 203 cm, široký hrudník skrývající plíce s kapacitou 8,5 litrů, krátké nohy, které však obouvají boty číslo 14 a kotníky s pohybovým rozsahem na úrovni baletních mistrů. Když něco takového hodíte do vody, vynoří se Michael Phelps.

Člověk s neuvěřitelnou výdrží a ještě větším apetitem. Díky svému metabolismu a tréninkovému úsilí dokázal denně spálit deset tisíc kalorií. Týdenní tréninková náplň představovala 36 hodin strávených v bazénu, což přepočteno na vzdálenost znamená 80 kilometrů. Podotýkám, že v tom bazénu neběhal, ale plaval.

Dokázal spořádat 20 vajec denně. Ne, nezkoušejte to, určitě to nebylo tajemství jeho úspěchu. Pokud byste se přece jen pokusili napodobit jeho životní režim, tak dříve než vyčerpáním byste zemřeli na selhání některého z vnitřních orgánů. 28 olympijských medailí z toho 23 zlatých prostě nevyhrává jen tak někdo.

Indurain: prostě The Big Mig

Miguel Indurain byl cyklistický stroj. Foto: Guigui/Creative Commons/CC-BY-SA/https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs

Výška 188 centimetrů, hmotnost 78 kilogramů, na první pohled nic neobvyklého. Co se však skrývá pod kapotou? Plíce s kapacitou 7,5 litru nás už asi nepřekvapí, tak jen doplníme, že je to pořád o 40 procent více, než čím disponuje běžný smrtelník. VO2max 88 ml/kg/min (11. nejvyšší výsledek v historii) a srdce, které přečerpává 50 litrů krve za minutu, což je oproti normálu dvojnásobek. Také díky tomu se jeho klidová tepová frekvence mohla pohybovat v rozmezí 27-30 úderů za minutu.

Maximum měl Miguel Indurain někde kolem 190 tepů, což nebylo nic výjimečného. Co ale vybočovalo z normy, byla jeho schopnost aktivní regenerace, když z hodnot kolem devadesáti procent maximální tepové frekvence se během jedné minuty dokázal dostat na úroveň šedesáti tepů. Řeknu vám, posadit se s takovými dispozicemi na kolo, to musí být jízda! 

Jako jediný vyhrál pětkrát v řadě Tour de France. Dvakrát po sobě Giro d´Italia a Tour de France v jednom roce, což je rovněž nepřekonaný rekord.

Nebyl rozeným vrchařem, ale díky dlouhým končetinám a vysoké aerobní kapacitě dokázal v kopcích držet krok. Soupeře pak drtil v časovkách, ve kterých své konkurenty v boji o celkové pořadí porážel o minuty.

Kasparov: živel s IQ 194

Kasparov měl IQ 194, co k tomu dodat. Foto: Owen Williams, Agentura Kasparov

Narozen 13. dubna 1963 v Baku (Ázerbájdžán). Po sérii bitev v letech 1984 až 1985 udolal tehdejšího mistra světa Anatolije Karpova a stal se nejmladším šachovým šampionem. První souboj o titul (hrálo se na šest vítězných partií) byl na pokyn tehdejšího sovětského vedení ukončen. Režimem protěžovaný Karpov, který po jednoznačném úvodu získal vedení 5:0, začal ztrácet dech, a za stavu 5:3 a nesčetném počtu remíz bylo jasné, že není v jeho silách dotáhnout zápas do vítězného konce. Garri Kasparov vedl neustálou ofenzívu, během které jeho soupeř zhubl 10 kilo. Jeho nepředvídatelný herní styl dělal pro soupeře ze šachovnice doslova minové pole. 

V opakovaném utkání na 24 her se již Kasparov mohl těšit z těsné výhry 13:11, o které rozhodl v poslední partii. Titul světového šampiona držel patnáct let až do roku 2000, kdy jej porazil… ale to se musíme na chvilku vrátit o osm let zpět.

Co chce vaše tělo ve 40, abyste mohli sportovat co nejdéle? Jednou týdně “činky”

V roce 1992 vedl Kasparov ruský tým na šachovou olympiádu v Manile. Tým mohli tvořit pouze čtyři hráči. Do reprezentace země disponující desítkami šachových velmistrů Kasparov nekompromisně prosadil teprve šestnáctiletého Vladimíra Kramnika. Ten se mu odvděčil ziskem 8,5 z 9 možných bodů, a kromě vítězství Ruska na turnaji si odvezl i zlatou medaili za nejlepší individuální výsledek. V roce 2000 pak právě on dokázal sesadit Kasparova z trůnu.

Kasparov však i po ztrátě titulu zůstával světovou jedničkou a to až do roku 2005, kdy ohlásil konec profesionální kariéry, během které získal jedenáct šachových Oscarů pro nejlepšího šachistu světa, vytvořil rekord v podobě patnácti po sobě vyhraných turnajů a jeho nejvyšší skóre v šachovém ratingu dokázal překonat až jeho žák Magnus Carlsen.

Vouilloz: Fast, Focused & French

Od sjezdu horských kol, kde exceloval, zamířil Nicolas Vouilloz za volant soutěžního vozu. Foto: Aurélien Vialatte

Svůj první titul juniorského mistra světa získal v roce 1992 ve svých patnácti letech. Potom přidal druhý, třetí, a když v osmnácti přestoupil do kategorie mužů, pokračoval v rozšiřování sbírky titulů až do roku 1999. V roce 2000 se musel spokojit s osmým místem, ale o rok později už opět kraloval, a když v roce 2002 zaokrouhlil počet vítězství na světových šampionátech na deset, rozhodl se pro ukončení sjezdařské kariéry.

Svůj odchod ze světa MTB zdůvodnil Nicolas Vouilloz ztrátou motivace. Věděl, že by mohl vyhrávat dále, ale iritovalo jej, že jezdci na druhém a třetím místě sklízejí čím dál větší aplaus než on. Českou terminologií řečeno – začínal si ve svých šestadvaceti letech po zisku desátého titulu mistra světa připadat jako Karel Gott.

Z horského kola přesedlal za volant soutěžního vozu a svůj cit pro rychlou jízdu nezapřel ani tam a v roce 2007 s vozem Peugeot 207 S2000 vyhrál Barum Rally.

Hart: ďábel na kole

Ikona sjezdu horských kol Danny Hart dováděl diváky i komentátory k šílenství. Foto: Todd Hellinga

Déšť, mlha, bahno. Kdo nespadl, byl rád, že vůbec dojel. Většina jezdců už byla v cíli, když se na startu mistrovského závodu ve sjezdu horských kol připravoval dvacetiletý britský talent Danny Hart. 

Danny se narodil 20. září 1991. V šestnácti letech vyhrál národní šampionát juniorů ve Walesu za podmínek, které on sám označil za opravdu hrozné. O dva roky později již přestoupil do elitní kategorie a postupně se vypracovával mezi absolutní světovou špičku. V roce 2011 již dokázal vybojovat dvě druhá místa na závodech světového poháru. Jeho první velká chvíle však přišla na světovém šampionátu v Champery.

V extrémních podmínkách, kde většina soupeřů měla problém vůbec dojet, Danny vystřihl jízdu, která mu v cíli vynesla náskok více než jedenáct vteřin. Dannyho kariéru pak přibrzilo zranění, po kterém se však dokázal vrátit a v roce 2016 titul mistra světa vybojovat znovu. 

Není ani zdaleka takový fenomén jakým byl Nicolas Vouilloz, patří však do nejužší světové špičky a jízda, kterou předvedl před deseti lety v Champery, je považována za nejlepší sjezdařský výkon všech dob. 

Na podobné ocenění pak kandiduje i výkon britské komentátorské dvojice, protože v době, kdy Danny zažíval na trati neskutečné flow, stav komentátorů se pohyboval někde mezi nirvanou a infarktem myokardu. Doporučuji proto následné video přehrát i se zvukem.

4. 9. 2021 2 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás