RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
InspiraceRozhovory

ROZHOVOR: Chytré hodinky očima klasického hodináře

od Marek Odstrčilík 17. 6. 2020
autor Marek Odstrčilík

Sportovní chytré hodinky Garmin vedle klasických tradičních světových značek? Pro většinu tradičních hodinářů naprosto nemyslitelné. Doba se však mění a prodejci musí začít reagovat na trend. Stejně tak i zavedení světoví výrobci. Jihlavský hodinář Tomáš Vyskočil si ještě před pár lety nedokázal představit, že by ho snad mohly nějaké sportovní smart watche zaujmout. Pak se ale seznámil se značkou Garmin a od té doby má své místo vedle renomovaných luxusních značek.

Tomáši, jaký je podle vás největší rozdíl mezi klasickými hodinkami a těmi chytrými?
U základních hodinek je na prvním místě čas spojený třeba s určitou značkou. Chytré hodinky jsou víceméně účelová záležitost a jejich základní dovedností jsou jejich funkce. V poslední době hlavně ty sportovní.

Nástup chytrých hodinek musel asi pěkně zacloumat trhem, že?
Popravdě, já do obratu jednotlivých značek nevidím, ale všímám si, že chytré hodinky nosí stále více lidí. Naši zákazníci mají často jak prestižní hodinky, tak i chytré, které propojí s telefonem, nebo využívají právě zmíněné sportovní funkce.

Jak na tenhle posun reagují tradiční značky?
Hodně jich už hledá cestu k tomuto pojetí hodinek a některé začaly i chytré hodinky vyrábět. Podle mě ale klasické hodinky na trhu vždycky zůstanou, o to strach nemám, ale každá doba si nese něco a tahle doba patří chytrým hodinkám. Tak to prostě je.

Hodinář Tomáš Vyskočil. Foto: archiv Tomáše Vyskočila

U klasických hodinek nemůžete měnit jejich ciferníky, rozložení údajů a podobně, kdežto u smartwatchů ano. Nemůže i tohle hrát svoji roli?
Člověk je od přírody zvídavý, takže rád zkoumá a chce jejich funkce využívat. Vím, kam tím asi směřujete, ale chytré hodinky jsou prostě jiné, ne horší nebo lepší.

Vy jste se té „novoty“ ale nezaleknul, a i přesto, že patříte mezi konzervativnější hodináře, jste do svého obchodu chytré sportovní hodinky pustil a celkem viditelně jsou u vás zastoupené ty od značky Garmin.
Přiznám se, že i mně chvíli trvalo, než jsem došel k tomu, že je zkusím prodávat. Tahle značka je u mě relativně krátkou dobu a rozhodl jsem se pro ně z toho důvodu, že občas po mně moji známí chytré hodinky chtěli a v drtivé většině to byl Garmin. No, a tak jsem si řekl, že to tedy zkusím. Byla to pro mě i výzva, protože těch funkcí je tam opravdu strašná spousta a vše se to naučit a poznat, není jen tak.

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Co vás u nich ještě překvapilo?
Líbí se mi jejich design a pak jsou skoro bezporuchové. Dobře sedí na ruce. Je pravdou, že jsou obecně větší, ale to z toho důvodu, aby byly dobře vidět všechny ty údaje a informace. Zjistil jsem, že ženy nosí v tomhle segmentu na ruce opravdu velké hodinky. To u těch klasických nevidíte.

A pracování?
Nejvíc mě nadchla, a to hlavně u těch nejvyšších řad, kombinace materiálů. Jedná se o opravdu kvalitní hodinářské materiály, jako je titan, náramek spojovaný šroubky, safírové sklo, výborně vyřešená vodotěsnost. Je z nich cítit velmi dobrá hodinařina. Je skvělé, že chytré hodinky nenajdete jen v plastovém provedení, ale i v těch nejlepších materiálech, které jsou k dispozici. Uvnitř samozřejmě ale mechaniku nehledejte.

Můžou tedy vyšší modely od Garminu být na ruce i reprezentativní?
Určitě. A to hlavně ty z řady Marq nebo Fenix. U nich je to propojení hodinařiny a chytrých hodinek největší.

Co vám problesklo hlavou, když jste poprvé uviděl řadu Marq?
Wau efekt tam byl. Já vůbec nečekal, že to zpracování materiálů bude takové. Pouzdro a náramek je parádní. Články nemají skoro žádnou vůli, jsou spojeny šroubky, velmi dobře to k sobě pasuje.

Přijdou vám hezké i ty nižší řady a jsou též dobře zpracované?
Většina se mi líbí, ale jsou na úplně jiných materiálech než např. Marqi nebo Fenixy. Tady se hůř posuzuje, protože silikon a plast do sebe napasujete i lehkou silou. Ale myslím, že i ty nižší řady jsou velmi dobré.

Tomáš Vykočil ve svém obchodě na jihlavském náměstí. Foto: Magdaléna Ondrášová.

Lze říct jaký typ člověka nosí sportovní chytré hodinky?
Kdo nosí na ruce třeba Garmin, musel určitě o tom, co si kupuje, přemýšlet, něco se o nich dozvědět. Hledal funkce, které pak následně nejlépe využije. Rozhodně jde v drtivé většině o člověka aktivního. Zákazník, který ke mně přijde pro Garmin, tak chce jen tuhle značku. Ví o nich snad všechno. (smích) V tomhle je prodej jiný než u klasických hodinek. Tam si zákazník většinou se mnou dohodne schůzku a vybíráme. U Garminu přijdou, koupí a odcházejí.

Platí to i o tom, kdo má na ruce řadu Marq?
Myslím si, že kdo si koupí tak drahé hodinky, chce využívat i jejich speciální funkce. Garmin mají většinou sportovní nadšenci.

Nemyslíte, že je může nosit třeba někdo jen na efekt?
No, pokud ano, tak to jejich využití ztrácí smysl a mohl si koupit klasické hodinky. Jejich síla je právě v té kvalitě sportovních dat, ukazatelů a vyhodnocování.

Nepřijde vám, že je v těch hodinkách až moc funkcí a dat?
To teda. Je tam toho opravdu hodně a pokud chcete poznat všechny, tak nad tím strávíte docela dost času.

Hodinář Tomáš Vykočil. Foto: Magdaléna Ondrášová.

A není to vlastně zbytečné?
Rozhodně ne, protože tím ty hodinky ukazují potenciál dát extrémním sportovcům to, co potřebují. Za mě je v tomhle Garmin lídr trhu.

Vraťme se k hodinářské práci, u chytrých hodinek si ve vnitřku moc jemné práce neužijete, že?
Vůbec. Když se porouchají, tak je to na výměnu. Klasický strojek za pár let vyčistíte, namažete ložiska, seřídíte, ale tady nic. Životnost chytrých hodinek není postavená na jejich vnitřku, ale na tom, že za určitý čas přijdou další nové funkce a ty to přebijí. Prostě, po pár letech chcete nové funkce, byť s hodinkami nic není a klidně by mohly sloužit dál.

Co nás v téhle oblasti chytrých hodinek podle vás asi čeká? Kam se vše bude vyvíjet?
To je dobrá otázka, protože potenciál je až nedozírný. Z hodinek se asi běžně bude dát volat, určitě bude víc zdravotních funkcí a obecně se vše posune směrem ke sledování vašeho zdraví. No jsem opravdu zvědavý, jaké hodinky budou v našich letech nosit naše děti. Třeba budou pod kůží čipy a údaje budou projektovány přes hodinky. Kdo ví. Jde to skutečně velmi rychle dopředu. To, co umí chytré hodinky dnes, by před třiceti lety bylo naprosté sci-fi.

Tomáš Vyskočil
Věk: 45 let
Záliby: Sport (tenis, volejbal, fitness), rybaření, cestování
Hodinařině se věnuje od svého vyučení, čili už od roku 1992.

Líbí se Tomášovi i Apple Watch? Proč je v nabídce nemá? Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem podcastu Kecka.

Podcast s Tomášem Vyskočilem si můžete poslechnout buď na Spotify, Apple Podcast nebo na Anchor.

17. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Foto: Magdaléna Ondrášová
RUNGO závodyZávody Praha

RUNGO běh přes ty tydýty má novou delší trať. Kopce zůstávají – ZRUŠENO

od Marek Odstrčilík 16. 6. 2020
autor Marek Odstrčilík

Nová trasa, delší zážitek, krásné proběhnutí kolem Botiče. Tohle jsou hlavní změny, které na vás čekají v září při Rungo běžeckém závodu v Milíčovském lese. Co se ale určitě nemění, tak je kopcovitá výzva na začátku a na konci, naprosto pohodová atmosféra a unikátní památeční triko v designu RUNGO.cz.

AKTUALIZACE 10. 9. 2020: Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ JE ZÁVOD ZRUŠEN, ZÁVOD V ŘÍČANECH A DIVOKÉ ŠÁRCE SE KONÁ.

Letos se vracíme na místo, které je od prvopočátku spojené s naším webem. Zde se konaly naše úplně historicky první závody, tady vznikala přátelství a pro mnohé se stal závod přes ty „Tydýty“ legendárním. Nikdy jsme si nehráli na profi akci, ale vždy nám šlo o to, aby si běžci závod hlavně užili, stejně jako my. Pro mnohé to bylo úplně první postavení se na start, za což jsme moc rádi. Těšit se můžete na sušené maso, slaninu, domácí „kukísky“, karamelky,  s láskou dělanou kávu a pozitivní energii.

Trasa a profil: RUNGO běh přes ty tydýty

(Vsuvka. Co je to ten „Tydýt“? Malý kopeček, strmá zalesněná navážka, která rozbuší vaše srdce a rozpálí nohy hned z kraje závodu a to hned třikrát po sobě (tři stojící navážky za sebou). Až poběžíte do cíle závodu a postaví se vám tyto tři navážky znovu do cesty, pravděpodobně utrousíte, že je tam musel postavit nějaký tydýt. Klidně si do tydýtů zanadávejte, ale uvidíte, že je v cíli i tak budete milovat.)

  • 19. září 2020
  • 10 km trať
  • převýšení 170 metrů
  • půl na půl lesní cesty a asfalt
  • káva s úsměvem a voňavá perníková medaile samozřejmostí
  • startovné 333 korun
  • startovné s originálním tričkem, jehož koupí nás podpoříte 666 korun
  • propozice
Chci se registrovat na tydýty!
Triko na Rungo.cz závod v Praze Milíčovském lese

Letošní rok je pro Rungo opět historický. Po mnoha letech pod křídly velkých mediálních domů jsme se osamostatnili a zkoušíme běžet po vlastních nohách. Stejně tak je to i se závody. Ve spoustě věcech budeme organizačně improvizovat a popereme se doufám se vším bez ztráty korunky. Propojení webu a setkání se s vámi je tím jedním z nejhezčích momentů toho, co děláme. Vidět, že jste si to užili a máte úsměvy od ucha k uchu, je k nezaplacení.

Přiznávám se, že dubnový rozjezd všeho kolem Rungo.cz je lehce komplikovanější a to díky omezením a v podstatě zamrznutí chodu většiny firem, které jsme inzertně oslovili. O to víc jsou pro nás závody důležité ohledně financí. Chceme dělat a věřím, že děláme, kvalitní a nezávislý obsah, a tak je podpora z vaší strany pro nás nesmírně důležitá (spoustě z vás patří velké díky za účast v květnových RUNGO ASICS virtuálních závodech). Vnímáme, že RUNGO.cz je jedna velká rodina, která má neomezenou kapacitu, a pokud v ní ještě nejste, zkuste přijít na náš závod a začlenit se. Díky, že nás čtete a jakoukoliv vaši podporu.

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!
16. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkRady a chybyTréninkZačátečníci

Neběhejte příliš mnoho a rychle. Alespoň ze začátku

od Vít Kněžínek 15. 6. 2020
autor Vít Kněžínek

Běhání je krásný a jednoduchý sport. A také sport u kterého je poměrně vysoké riziko zranění. Abyste toto riziko snížili na minimum tak je dobré dodržovat několik zásad. K běhání přistupovat zodpovědně a s respektem, poslouchat své tělo a především neběhat příliš mnoho a příliš rychle.

V angličtině to je krásně jednoduché a úderné too much too fast. Problém, se kterým se setkává většina rekreačních běžců. Problém, který má na svědomí většinu běžeckých zranění. O co přesně jde? Řeč není o rychlosti běhání, ale o tom, že to ze začátku nesmíte s tréninkem přehánět. Typický příklad vypadá nějak takto.

Po dlouhém odhodlávání se chystáte konečně poprvé vyběhnout. Bolí to, je to dřina, ale ten pocit po doběhnutí je k nezaplacení. V tomto okamžiku se rodí závislost a vám najednou nestačí obout boty a vyrazit jednou týdně na dvacet minut. Chcete běhat častěji, rychleji a dál. Vždyť internet a především sociální sítě jsou plné příspěvků o desítkách, půlmaratonech a maratonech. Jenže ono to nemusí být tak jednoduché. Lidské tělo je sice dokonalý běžecký nástroj a také jak se říká – byli jsme zrozeni k běhu. To je vám ale k ničemu, pokud jste od svého zrození dvacet (třicet, čtyřicet, …) let neběhali a nepoužívali potřebné svaly a šlachy. Skokově zvýšená zátěž jim nemusí dělat vůbec dobře, dojde k přetížení a následnému zranění. Proč? Protože jste to s běháním přehnali a svému tělu neposkytli dostatek času a prostoru na regeneraci a adaptaci na novou zátěž.

Jaký je tedy ideální postup? Univerzální recept bohužel neexistuje. Vždy bude záležet na vaší sportovní minulosti a fyzické vybavenosti. Někdo nemusí mít ve svých běžeckých začátcích vůbec žádný problém ať běhá jak běhá. U většiny hobíků ale po několika týdnech až měsících začnou první příznaky přetížení. 

Snažte se proto vždy svou tréninkovou zátěž dávkovat postupně a rozumně. Nezapomínejte na to, že výkonnost se zvedá především díky poctivé a kvalitní regeneraci a že běhání je vytrvalostní sport. Při vyhlížení lepších časů a delších vzdáleností musíte mít trpělivost.

Ideální navyšování tréninku je silně individuální záležitost. Ze začátku ale nic nezkazíte, pokud se budete držet takzvaného pravidla deseti procent. To znamená, že v dalším týdnu nenaběháte o více, než deset procent kilometrů víc, než v aktuálním týdnu. Kromě kilometráže by se skokově neměla zvedat ani rychlost a celková intenzita tréninků. Desetiprocentní pravidlo tedy můžete uplatnit i v tomto směru. 

Naše tělo je pro běh stvořené, ale to ještě neznamená, že každý z nás umí běhat. Nezapomínejte tedy ani na pilování a zlepšování běžecké techniky. Společně s regenerací vám to může pomoci doslova k raketovému růstu. Běhání na sílu a přeběhávání bolesti naopak obvykle končí vleklým zraněním.

Běžecká abeceda před během (zde najdete videa s cviky), nebo samostatně a poctivé protahování každý den tvoří základ toho, aby se vám běhalo lehce a aby se zásadně snížilo riziko zranění.

Na závěr si dovolíme jednu krátkou a univerzální poučku, podle které se dá trénink velmi dobře a efektivně řídit: Když se cítíte dobře – běžte rychle. Když se cítíte špatně – běžte pomalu. Když vás něco bolí – neběhejte vůbec. 

15. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Zakopávání: běžecká abeceda nakopne váš trénink

od Magdaléna Ondrášová 14. 6. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Abyste běhali efektivněji, rychleji a zdravěji! Běžecká abeceda posune vaše běhání o úroveň výš. Naučí vás silnějšímu a správnějšímu odrazu. Dnes si představíme cvik zakopávání a předvede vám ho trenér Jan Pernica.

V minulých dílech jsme se naučili cvik liftink a skipink. Dnes vám ukážeme zakopávání a naučí vás ho kdo jiný než atletický a kondiční trenér Vysokoškolského sportovního centra (VSC MŠMT), trenér reprezentantů ČR a SR v bězích na střední a dlouhé tratě, Jan Pernica.

Zakopávání

U tohoto cviku hlídáme především náklon trupu. Lze rozlišit sprinterské provedeni pohybu, kdy jde hlavně o složení nohy pod zadek nebo běžecké provedení (viz video), kdy dbáme na uvolněný pohyb ve velkém rozsahu. 

Sledujte náš YouTube kanál a nic vám neunikne:

Zakopávání

Běžecká abeceda vede ke zdokonalení nebo udržení běžecké techniky a posílení svalů důležitých pro běžecký pohyb.

Kdy abecedu cvičit?

Není dán žádný předpis, kdy atletickou abecedu zařadit. Je vhodné ji však dělat, když jsou svaly již zahřáté na provozní teplotu a případně i protažené, jelikož některé prvky vyžadují větší rozsah pohybu. Tradičně bývá abeceda využívána jako dynamická součást rozcvičení, říká trenér a dodává: „Já ji také využívám ve své skupině jako samostatné kondiční cvičení. Míra využití atletické abecedy v tréninku vychází z potřeb každého běžce. Kdo zápasí s technikou, doporučuji, aby ji zařazoval do tréninku opakovaně i víckrát v týdnu. Když učíme děti v atletice, je abeceda pravidelný rituál drtivé většiny tréninku.“ Je důležité ale upozornit, že je vhodné, aby nás při abecedě zpočátku někdo kontroloval, protože špatně prováděná abeceda může naopak nevhodné běžecké stereotypy podporovat (např. záklon apod.). 

Na jaké vzdálenosti cvik provádět?

Se vzdáleností se to má tak, že bych začínal třeba jen na 20-30 metrech. Pro běžeckého nováčka to nejsou úplně jednoduché cviky, ač se tak mohou jevit. Je dobré začínat jen na 20 až 30 metrech. Postupně pak můžete vzdálenost prodlužovat. „Ve své tréninkové skupině doporučuji vzdálenost okolo 40 až 50 metrů pro jednotlivé cviky. Rozlišujeme však také, zda je provedení abecedy více dynamické před rychlostním typem tréninku, nebo uvolněné, když jdeme nějakou tempovou vytrvalost nebo je chladno a nechci, aby se běžci zranili,“ upozorňuje na okolnosti Jan Pernica. Pokud volíte abecedu jako kondiční cvičení, tak se postupně dostanete i na 100 až 150 metrů. Trenér občas zařazuje abecedu také do výběhu, jako takový technický fartlek. Jeho rozsah se pak neurčuje vzdáleností, ale časem. „Nebojím se abecedu dávat do kopce nebo naopak z mírného kopce,“ popisuje proměnné, které trenér může u abecedy využít a udělat tak trénink pestřejší.

A jakých zásad se při cvičení držet?

  • Vždy se snažte cvičit na pevném podkladu, ale zároveň ne na asfaltu nebo betonu. Ideální jsou šotolinové cesty.
  • Důležitá je kontrola provedení cviku. Snažte se naučit abecedu pod dohledem odborníka nebo požádat kamaráda, který vás natočí. Málokterý běžec je schopen vnímat svůj pohyb tak, aby posoudil, zda ho provádí dobře, či špatně. Video dá dobrou zpětnou vazbu a vaše představa o provedení cviku narazí na realitu.

Cvičte ty prvky abecedy, na které máte. Začněte u jednoduchých. Začátečníci ani pokročilí běžci by se neměli pouštět do nejnáročnějších cviků, jako jsou například násobené odrazy. „Sám to ve skupině využívám jen u kondičně dobře připravených výkonnostních a vrcholových běžců. Riziko zranění je u odrazů a třeba ještě v kombinaci s prováděním na asfaltu opravdu velké. Bohužel tuto kombinaci vidím nezřídka. Zaměřte se na tři až čtyři základní cviky a ty vypilujte k dokonalosti,“ uzavírá téma s přáním úspěchu a běhání bez zranění, Jan Pernica. 

14. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Víkendové zamyšlení: Proč běhat nebo neběhat po bytě?

od Marek Odstrčilík 13. 6. 2020
autor Marek Odstrčilík

Zarytí sportovci, a běžci obzvlášť, jsou prostě magoři (a nemyslím to vůbec hanlivě). Když se nemůžeme nějakou dobu hýbat, už po pár dnech stejně vymýšlíme, jak to obejít. Ruku na srdce, není to většinou rozumné a každý by měl zvážit, zda si svojí nedočkavostí nemůže způsobit větší trable. Pokud to tak není, tak jednou z možností je pakárna, zvaná běhání po bytě, která před pár dny popadla i mě. Tady jsou její výhody i nevýhody.

Teplota mě přešla za den, ale skočily na mě žaludeční trable. Přiznávám veřejně, že strach o to, co by mohlo jako dohra nastat venku mě natolik vyděsilo, že jsem zkusil běhat po bytě. Navíc, a to si nechte pro sebe, já nerad venku. Jako ne běhání, ale „to“. Však víte co.

Výhody a nevýhody takového toho domácího klusání (jelikož se některé navzájem popírají, nebudu je rozdělovat)

Pokud máte fobii z lidí, nebo se stydíte za svůj běh, tak nespornou výhodou této taškařice je, že nikam nemusíte. Zdi vás schovají. Nevýhodou zase je, že čerstvý vzduch, park a les mají blahodárný vliv na duši. Kontakt s přírodou je k nezaplacení. Ale jsou situace, třeba (korona)virus, který vás doma uvězní a vy se pustíte do svého čtyřstěnného běhání. Chápu.

Dalším plusem a současně minusem je, že se snažíte našlapovat opravdu přes špičky, abyste nedupali po patách. Vlastně provádíte souvislý liftink. To děláte vzhledem k těm, kteří bydlí pod vámi. Bacha jen, pokud jste začátečník, ať neběháte moc dlouho, jinak si odrovnáte nohy. Pěkně opatrně a pomalu. Navíc se dobře můžete soustředit na práci rukou, jste na rovině a tempo je pomalé.

Tvrdší dopad do nohou zažijí majitelé parket a plovouček, naopak ti, co mají kobercové pokrytí, jsou na tom o něco lépe. K tomu tempu. Na rychlost zapomeňte, protože různé předložky, koberečky, které vaše milá (možná i milý) rozložil vkusně po bytě, mohou způsobit omlácení nejen vás, ale i obrázků milých příbuzných ze strany partnera na komodě, zbourání květinového koutku, nebo nedej bože krvavé stopy. A vy malovat chcete přece jen ob dva roky.

Jestli máte děti, vřele doporučuji před vyběhnutím poklidit. Není nic horšího, než šlápnout na kostičku lega, transformera, … a při představě došlapu na angličáka… Zde dochází k podobné situaci jako v předešlém odstavci.

Nespornou výhodou takového toho domácího běhání je trénování mentální odolnosti. Tohle chce hlavu pevnou jako skála. Pokud vám velikost bytu neumožňuje dělat okruhy, tak musíte ťapkat sem a tam. A to je hodno obdivu. Ale což, běžci jsou po většinu tak trochu masochisté a tenhle trénink, jako když jednou najdete.

Podle mě je nejvyšším levelem domácího běhání fartlek, když ho spojíte s úklidem. Vyžaduje to tedy předpřípravu v podobě rozmístění různých hadříků a čističů. Pak jen při běhu zastavíte nebo zpomalíte, něco otřete a tak pořád dokola. Protějšek si ale vaše běhání dozajista zamiluje. A o to vám vždy přeci šlo.

A takový bonus na závěr. Jestli máte sousedy, kteří vám koukají do oken, nezatahujte, ale vždy, než před oknem proběhnete, vezměte si jiné triko. Šmírák pukne závistí, jak ta party u vás žije a kolik je tam lidí. To potěší. Ať vám to běhá. A věřte mi, že nejlepší je to ale stejně venku.

13. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceRozhovory

Zhubnout 28 kilo a nehladovět. Foodblogerka jde příkladem

od Karolína Hornová 12. 6. 2020
autor Karolína Hornová

Jak s váhou a motivací pohnout k lepšímu? „Udělejte si fotku ‚před‘, klidně ve spodním prádle a nelichotivém postoji, a pozorujte změny,“ radí foodbloggerka Terezka v kuchyni, která bez diet a hladu zhubla 28 kilogramů. Zeptali jsme se jí třeba na to, jak startuje každý den, proč a čím nahrazuje maso, co je její závislostí a kde hledá inspiraci.

Co následuje, když jste do osmnácti let štíhlá holka, pak se něco zvrtne a váha vám najednou ukáže číslo 93? Když se podíváte na fotky, na kterých se sama sobě vůbec nelíbíte? Hladovění, nesmyslné diety, špatný pocit? Terezie Němcová (25) vyzkoušela všechno, aby nakonec zjistila, že úspěch tkví v umění převrátit naruby své myšlení o sobě samé a začít makat. Základem jejího životního stylu se stal pravidelný pohyb a především zdravé, chutné a barevné jídlo. Na svém Instagramu a foodblogu Terezka v kuchyni dnes inspiruje tisíce sledujících v tom, jak najít svou cestu, užívat si jídlo a cítit se dobře. Její příběh jsem sledovala z blízka, jelikož patří do kruhu přátel a proto si tykáme.

Jídelníček podle pravidla 80/20

Předností tvého jídelníčku je, že se neomezuješ. Znamená to, že vůbec nepočítáš kalorie?

Kalorie nepočítám a porce nevážím. Nicméně mám vše načtené a nastudované, takže přibližnou představu jak tělo a příjem a výdej energie funguje, mám. Také mám poměrně přehled o všech živinách v potravinách a to i z důvodu, že nejím maso, a nechci, aby mé tělo něco postrádalo. Nikomu určitě kalorické tabulky neberu, znám hodně lidí, kterým usnadňují život a rozhodně nepopírám, že hubnout se dá jedině kalorickým deficitem. Já osobně ale prostě neumím žít v diktátu.

Máš tedy vůbec ve stravování nějaká pravidla, přes která „nejede vlak“?

Pravidlo, kterým se řídím a myslím, že pro většinu lidí je rozumné a dlouhodobě udržitelné pravidlo 80/20 – tedy z 80 procent jíst vyváženě, zdravě a ve 20 procentech si dopřát třeba i něco ne tak striktního. Určitě to neznamená jíst celý den zdravě a k večeři si dát fastfood, je to spíš myšleno tak, nebát se jednou za týden dát si na ovesnou kaši hodně čokolády a ořechového másla, když na to má člověk chuť a jednou za čas třeba pizzu, nebo popcorn v kině. Hlavně najít tu rovnováhu, kdy si nebudeme nic vyčítat.

Mlsejte tak, aby vám nebylo špatně

Když máš chuť na oněch 20 procent, na čem si pochutnáš? Máš třeba tip na to, jak nezdravé potraviny vybírat, nebo v jaké formě či kdy je jíst?

Když mám chuť vážně hřešit, tak se nijak neomezuji, mám ale pravidla, kterých se držím. Zaprvé musím na mlsání mít vážně chuť a nedělat to jen z rozmaru, nebo nudy. A hlavně mlsám tak, aby mi nebylo špatně, to znamená, že se nepřejídám, neplácám bezhlavě jedno přes druhé a nejím věci, které vím, že prostě mému tělu nedělají dobře. Na čem ujíždím a nemůžu si pomoci, je rozhodně popcorn v kině. To si prostě neodepřu, protože to patří k zážitku. Když sama peču například něco sladkého, vytvářím zdravější, odlehčenější varianty tak, abych si pochutnala, ale nesnědla na jedné lžičce kilo cukru. Snažím se, aby i bábovka byla trochu komplexnější jídlo a nejen bílá mouka s cukrem, takže používám hodně ořechy, kokos, celozrnnou mouku, ovoce a méně sladidla.

Fotot: Terezie Němcová

Tvojí filozofií je vařit chutně, zdravě a barevně. Co konkrétně je stavebním kamenem tvého jídelníčku?

Určitě výrazné chutě. Pro mě bylo přelomové zjištění toho, že zdravá strava nemusí být suchá, nudná a bez chuti. Myslím, že je tomu přesně naopak a dokonale vyvážit slané, sladké, kyselé a pálivé chutě je prostě hra, která mě baví. Moc doufám, že lidé jednou zjistí, že v kuchyni jsou i jiné možnosti, než sůl, pepř a grilovací koření z pytlíku. Dál potom samozřejmě kvalitní a čerstvé suroviny. Čím méně průmyslově zpracovaných potravin, tím lépe.

Které suroviny či ingredience ti „změnily život“? Pociťuješ, že fungují, že mají dobrý vliv na tvoje tělo, jsou kvalitní alternativou nějaké nezdravé varianty?

Pro mě bylo zlomové, když jsem vypustila ze své rutiny kávu a místo ní jsem začala pít denně čaj Matcha. Dodá mi totiž tolik energie, pozitivní nálady a někdy doslova euforie, že se z toho stala moje závislost a nedám na to dopustit. Navíc pomáhá na překyselení organismu, což je i během redukce váhy důležitý faktor. Jen upozorňuji, že aby měla ty správné účinky, musí být původem z Japonska.

Najíst se a nemít chuť si dát šlofíka

Už nějaký pátek s přítelem oba nejíte maso. Co přesně vás k tomu vedlo a myslíš, že to má i nějaký dopad na vaše zdraví? Musíte například nad jídlem víc přemýšlet?

Zrovna nedávno jsme si s Maxmiliánem říkali, jak je super sníst plný talíř bohatého rostlinného jídla, vážně si pochutnat a přesto nebýt přejedený a nemít chuť jít si lehnout a dát si šlofíka.

Takže ano, bez masa a mléčných výrobků, které omezuji na minimum, se cítím plná energie, lehce a navíc je prostě neskutečná radost vařit a hrát si s rostlinnou kuchyní. Já určitě nejsem ten typ, který by se snažil někoho násilím přesvědčovat, ale faktem je, že lidstvo jí masa prostě příliš a bílkovin je všude hromada i bez něj.

Carbonara s brokolicí. Foto: Terezie Němcová

Když jsme u bílkovin – odkud odevšud je čerpáte? Je to dobrý tip i pro ty, kteří maso jedí, ale nechtějí ho jíst moc.

Bílkoviny přijímám především z luštěnin. Je to jednoduchá a navíc poměrně levná varianta. Důležité je luštěniny předem namáčet (klidně 24 hodin), aby se předešlo nadýmání a zažívacím potížím. Takhle si jich uvařím vždy větší množství najednou a pak jen přidávám do všech možných jídel během týdne. Dále jím spousty zeleniny, která bílkoviny také obsahuje – menší množství, ale za den se to nastřádá, ořechy, semínka, nebo moji oblíbenou quinou. Nakonec kupuji i tofu, seitan a tempeh, které ale netvoří základ mojí kuchyně, pouze ji doplňují. Proteinový prášek používám spíš jako doplněk, když třeba vím, že jsem ten den měla bílkovin ve stravě méně.

Jak jsi ke svému přístupu dospěla? Sama, nebo tě někdo inspiroval? A klidně jmenuj, ať se inspirujeme taky.

Mojí velkou inspirací je rozhodně Kamila Rundusová alias Kamu, která mě nakopla správným směrem a od které je stále co se učit ve všech směrech, nejen ve vaření. Další inspirací mi byla například i britská autorka kuchařek Ella Woodwardová. No a i když to zní jako klišé, mojí velkou inspirací jsou i moji sledující, protože je krásné, jakým způsobem se mnou sdílí své proměny, pokroky, pokusy vařit zdravěji a třeba i bez masa. 

Cítit se dobře sama se sebou

Svého času jsi vážila 93 kilogramů. Co pro tebe bylo zásadním impulzem pro změnu životního stylu? Číslo na váze? To, že neoblékneš oblíbené oblečení, nebo že se necítíš zdravě?

Nikdy jsem nebyla oplácané dítě a až do svých 18 let jsem byla štíhlá holka, takže hned od chvíle, co jsem tolik přibrala, jsem se ve svém těle necítila dobře. Tím úplně prvotním impulzem bylo právě zděšení z váhy, nebo z toho, když jsem se viděla na nelichotivé fotce. Z toho důvodu jsem od začátku zkoušela všechno možné a nemožné, abych se vrátila k tomu, jak jsem dřív vypadala. Patřily k tomu i přehnané a neudržitelné diety, které sice měly svůj efekt v podobě pár kil dole, ale necítila jsem se vůbec dobře. Nakonec ale přišel ten moment, kdy jsem si řekla, že se hlavně chci cítit dobře, šťastně sama se sebou a to jak uvnitř, tak na venek. Zvedla jsem se, převrátila naruby své myšlení o sobě samé a začala makat.

Máš tip, jak se naučit „poslouchat svoje tělo“? Co ti v období před změnou myšlení, kterou zmiňuješ, říkalo?

Bývala jsem naprosto bez energie, měla jsem opravdu hodně mizernou imunitu, skolil mě kdejaký bacil a moje fyzička šla samozřejmě poté, co jsem přibrala, hodně dolů. Vzhledem k tomu, že hlava a tělo jde ruku v ruce, tak jsem se ani psychicky necítila dobře. To jsou signály, kterými tělo na svou nepohodu upozorňuje každého, kdo to má podobně. Najít ten správný přístup „na míru“ svému tělu – to pak znamená trpělivost a zkoušet, co nám vyhovuje.

Foto: Terezie Němcová

Je jasné, že neexistuje univerzální recept pro všechny. Říká se ale, že motivace je polovinou úspěchu a vidět skvělé výsledky u někoho jiného může ostatní „nakopnout“. Jaké triky platily na tvé tělo a mysl?

Poslouchat své tělo je rozhodně alfa a omega nejen při redukci váhy, ale během celého života. Není to ale něco, co by bylo automatické, musela jsem se to naučit. Fakt je, že hubnout ve 23 letech a třeba ve 40 letech je úplně něco jiného. Každý si musí najít tu svou cestu, která mu bude vyhovovat. Já sama za sebe doporučuji si udělat fotku před, ve spodním prádle, klidně i v nelichotivém postoji s vystrčeným břichem, aby každý malý pokrok byl vidět a motivoval k tomu, makat dál. Na začátku jsem si zapsala do tabulky míry všech možných partií a zvážila se. Váhu jsem se snažila sledovat spíš méně, a zapisovala jsem ji tak jedenkrát měsíčně. Jediné, kde změnu uvidíme naprosto prokazatelně, jsou totiž právě centimetry – a ty můžeme pozorovat i na oblečení.

Svaly jsou větší dřina, než hubnutí

Za rok od doby, co jste i s přítelem najeli na zdravou a vyváženou stravu, jsi zhubla neuvěřitelných 27 kilo. Je za tím pouze změna jídelníčku, nebo i celkově jiné mentální nastavení či cvičení?

Jsem přesvědčená, že vždy vše začíná v naší hlavě a dokud nebudeme psychicky v pohodě, na našem těle se to projeví a to ať už tloustnutím, nechutenstvím, nebo třeba vyrážkami, vypadáváním vlasů, bolestmi hlavy… Vlastně to vše funguje na stejném principu.

Tohle je krok číslo jedna, ale pak začíná samozřejmě i ta druhá část, to je dřina. Naučit se a překopat všechny své dosavadní zvyky a také se začít hýbat. Já jsem nechodila do fitka, protože jsem se styděla, ani jsem bohužel v sobě nedokázala probudit lásku k joggingu. I přesto jsem třikrát týdně začala chodit na běhací pás na principu podtlaku (Vacushape), cvičila jsem na vibrační plošině a doma posilovala, jak to jen šlo. Čím více šla váha dolů, tím jsem samozřejmě měla více energie a pohyb jsem si zamilovala.

Nejsi sice odjakživa „sportovec tělem i duší“, ale pohybu jsi nakonec propadla – a to právě i díky hubnutí. Co tě motivuje k pravidelnému cvičení, aniž by sis řekla „teď už jsem hubená, teď už cvičit nemusím“?

Mým dalším cílem teď je posílit celé tělo, narovnat se, obalit se svaly. V minulém roce jsem měla složitější úraz kolene spojený s operací a tak se teď snažím znovu začít s cvičením. To je vlastně i moje největší motivace. Znovu moci běhat, skákat, tancovat… Musím říci, že je to daleko větší dřina, než samotné hubnutí, ale já se rozhodně nevzdávám a teď, když se uvolňují karanténní opatření, se chystám poprvé v životě chodit do posilovny pod dohledem trenéra. V posledních měsících jsem si zamilovala jógu, kterou cvičím každý den a ten pocit protažení a pružnosti je úžasný. Navíc je to rozhodně nejlepší rehabilitace na světě. Během karantény jsem hodně cvičila na rotopedu a oblíbila jsem si všemožné online lekce, kruhové tréninky a týdenní plány, například od Martiny Panochové nebo Pamely Reif.

Co bys doporučila lidem, kteří si říkají: „Musím se sebou něco dělat, ale nesnáším sport, nechci být zpocená, nechci denně běhat s jazykem na vestě po parku a sledovat tisíce očí, které na mě upírají pohled“?

Řekla bych jim, že co se hubnutí týče, tak rozhodně nejvíce záleží na stravě. Tak to prostě je. Nicméně pohyb k zdravému životnímu stylu neoddělitelně patří a při hubnutí je to navíc velký pomocník. Je důležité si najít takový druh pohybu, který nás bude bavit, naplňovat, nebo nás alespoň nebude úplně odpuzovat. Někoho baví běhat, jiného bruslit, nebo hopsat na aerobiku. Další důležitá věc je nevzdávat to po prvním nevydařeném pokusu. Fyzička se bude postupně zlepšovat, budete se překonávat a tím vás to začne i více bavit. Pokud se někdo stydí sportovat před lidmi, tak bych mu z dnešního pohledu řekla, ať se na ně vykašle. Každý má dost práce sám se sebou, natož aby se ještě stíhal sledovat, co dělají ostatní. Nicméně jsem to tak dříve také měla, a tak jsem se prostě naučila cvičit doma nebo na zahrádce a našla jsem si malé studio, fitko, kde se cítím dobře a ten pocit sledování tam nemám.

12. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceTrénink

Ultra Dana Orálka: Na co myslím já, když běhám

od Magdaléna Ondrášová 11. 6. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Na co myslíte, když běžíte? „Je zvláštní, že tuhle otázku mi dal snad každý novinář, který se pokoušel se mnou udělat rozhovor,“ píše Dan Orálek, živoucí legenda českého ultramaratonu ve svém dalším dílu deníku na RUNGO.cz a dodává: „Čest světlým výjimkám. Asi je to nakonec logické, protože většina novinářů neběhá ultramaratony, respektive spíše neběhají vůbec.“ Na co tedy myslí? Čtěte dál řádky psané perem ultramaratonce osobně.

Ta otázka mi vždy připomínala legendární scénku Maratonec Olda z České sody: „Jak neběhám? Já běhám pořád!“ Přijde mi, že si novináři představují, že prostě nedělám nic jiného, než běhám, a tak musím to prázdno při běhu vyplňovat neustále nějakým přemýšlením. Nejlépe, pokud možno s filozofickým podtextem, něco jako o smyslu života.

Reálná fakta jsou ovšem taková, že v dobách, kdy jsem běhal cca 180 kilometrů za týden, jsem tomu týdně věnoval maximálně 15 až 18 hodin. Pro připomenutí týden má 168 hodin. Vím, že to není zrovna málo, ale ještě člověku zbývá dost i na jiné věci.

Teď se ovšem vrátím k té původní otázce, k jejíž odpovědi už se blížím. To, že jsem byl občas nucen přemýšlet na tím, na co vlastně myslím, jsem se postupně dostal k odpovědi i na další zapeklitou otázku a tou je „Proč běháte ultramaraton?“. Nejjednodušší odpověď zní: „Protože je to delší než maraton,“ ale tak jednoduché to není. Nicméně mi došlo, že kromě endorfinů, a běžných příjemných i nepříjemných běžeckých pocitů „při tom“, jsou důležité i pocity po doběhnutí. Jako třeba že pivo nebo večeře mi nechutnaly nikdy lépe než po pořádné porci kilometrů, přestože po doběhu ostrého závodu to tak zrovna vypadat nemusí. Také postel je pak naprosto úžasný vynález.

To nejdůležitější ale ultramaraton splňuje o hodně lépe než krátké běhy do maratonu včetně. Myslím tím možnost vypnout mozek. Po několika hodinách námahy se běžcova potřeba přemýšlet redukuje na opravdu základní věci a oblíbeným rčením mezi ultraběžci se stala věta, že po ultramaratonu, který je delší než 24 hodin, klesá IQ na polovinu. S dodatkem – kdo ví, jestli se někdy vrací na původní hodnotu. Což by možná vysvětlovalo umanutost ultraběžců neustále opakovat podobně drsné a fyzicky náročné zážitky.

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Nebo je to také úplně jinak. Zjistil jsem, že luxus soustředit se jen na to základní, jako je samotný běh, řešení logistiky – kde bude další voda, jídlo nebo kde si sednu, kde je můj soupeř, jak daleko je do cíle, jak rychle běžím a zda mi vydrží baterie v hodinkách, je v podstatě úžasný relax. Potom už zbývá jen několik mozkových buněk, které mi umožňují vnímat krásu okolí a případně komunikovat s doprovodem v jednoduchých větách o těch trivialitách, které jsou vyjmenovány výše. Tím se vracím k otázce v úvodu, protože odpověď, že myslím hlavně na to, že běžím, je sice pro novináře asi málo uspokojivá, ale nejspíš poměrně dobře výstižná i jako odpověď na další z otázek, „Proč?“

Abych téma zase celé příliš nezjednodušoval – na otázku „Proč?“ se snažím sám sobě odpovědět už dlouho a stále znovu. Nekladu si ji jen kvůli obvyklým situacím, které znají všichni ultramaratonci. Tedy, že po asi pěti hodinách běhu, kdy ještě nejste v půlce závodu, vám dojde cukr, voda, elán a bolí vás celý člověk. Přemýšlím i nad rozumovým selhání, které následuje asi dva dny po doběhu závodu, kdy zapomenu na všechny problémy a začínám plánovat příští start, který bude, pokud možno, ještě náročnější než ten předchozí.

Postupně jsem si ujasnil, že mě za prvé běhání baví, za druhé mě baví závodění a za třetí se mi občas dostane bonusu v podobě nějakého úspěchu. Trochu se pokusím rozebrat všechny tři body.

1. Běhání mě baví

Kdysi jsem běhal jen proto, abych mohl závodit a vyhrávat. Po přechodu na ultra jsem zjistil, že mě čím dál víc baví už jen to, že si můžu jít zaběhat a všechny možné pocity a zážitky, které mám spojené s touto jednoduchou činností.

2. Závodění mě pořád baví

Vždycky jsem závodil. Tedy přesněji asi od 12 let, takže v kontextu pohledu do občanky vlastně můžu napsat vždycky. Na začátku to bylo pouhé poměřování až mnohem později dostalo závodění i další rozměry jako je společenský – tedy možnost se potkat s podobně postiženými jedinci. Poznávací – už jsem toho v rámci závodění viděl fakt hodně. A také touha něco překonat nebo dokázat. Všichni dnes chtějí běžet maraton, ale buďte si jistí, že pocity v cíli stovky nebo Spartathlonu jsou o celý řád jinde.

3. Úspěch – koho by nebavil?

Mám štěstí, že mi příroda a rodiče nadělili dost slušné dispozice, abych dokázal, byť jen v běhání, občas uspět. Každý si definujeme pro sebe, co je úspěch a když to překonáme, tak odměna je naprosto fantastická a v ultramaratonu pro mě byla vždy zdaleka nejsilnější. Ty pocity, když jsem dobíhal závěrečnou rovinku ve Winschotenu na prvním místě se asi nedají popsat a už vůbec se nedají předat.

Každý člověk, který chce vydržet u běhání, musí v sobě najít nějakou motivaci. Pokud chcete běhat ultramaraton, tak musí být hodně velká. Je nesmysl spekulovat nad tím, která motivace je lepší nebo horší. Důležitější je, že vám zrovna funguje.

Můj květnový deník

Na konec se vracím ke svému aktuálnímu pobíhání, které bylo letos hodně ovlivněno loňským zraněním kolene. Po dubnovém začátku jsem v květnu pokračoval v postupném zvyšování kilometrového objemu a zároveň jsem se odhodlal i k několika intenzivním tréninkům.

Tou první vlaštovkou byl běh v Černé Hoře, kdy se čistě náhodou sešlo asi 30 kolemjdoucích, aby si zaběhlo cca deset kilometrů na trati letos zrušeného závodu. Přes pomalé rozběhnutí jsem se dokázal postupně dokulhat k tempu cca 4 min/km a celkový průměr byl 4:24 min/km. Pocitově to bylo výborné.

Další týden jsem zkusil na silnici osm kilometrů v tempu a ono to nakonec vyšlo na pěkný průměr 3:55 min/km a v posledním týdnu jsem to navýšil na 12 kilometrů ve stejném tempu, což mi způsobilo na zbytek týdne problémy s kolenem. Naštěstí hned v dalším týdnu jsem se mohl vrátit k normálnímu běhání.

Dle statistik jsem v květnu naběhal 517 kilometrů, což je navýšení asi o deset procent. Dá se říci, že jsem plnil učebnicové návody na postupné zatěžování. O zvyšující se kondici potom svědčí rychlejší průměrné tempo a snižující se TF.

 KmPrůměrné tempoPrůměrná TF
Týden (3 dny)415:15126
Týden1055:05128
Týden1235:24123
Týden1465:19123
Týden ( 1 den odpočinek)1005:25121
Přehledová tabulka za květen 2020

Celkově se zdá, že můj první cil, tedy uběhnout MUM se možná povede naplnit. Pokud to vyjde a tělo včetně kolena bude fungovat, tak další závod by následoval ve velmi krátkém intervalu, protože hned týden po MUM je můj další oblíbený závod TMMTR. To je závod, kde je možno běžet aktuálně jedinou 100 mílovku na území Česka. Nejsem ovšem tak odvážný, abych běžel 100 mil, takže zvolím lehčí variantu pro příchozí a slabší jedince – tedy vložený závod na 100 kilometrů. Pokud chcete zažít ultra v té nejčistší podobě a v krásném prostředí, tak TMMTR vám doporučí 9 z 10 finišerů.

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

11. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Bolest kolenePohybTréninkZdraví

Bolest kolene? Posilujte, stabilizujte těmito cviky

od Kateřina Honová 10. 6. 2020
autor Kateřina Honová

V předchozím textu věnovaném zevrubné diagnostice bolesti kolenních kloubů a prvnímu kroku léčby, kterým je – nepřekvapivě – protahování, se dostáváme ke kroku dva. Ten se zabývá posilováním a o tom bude článek, který právě čtete. A nebude to posilování jen tak ledajaké, ale zaměřené právě na stabilizaci vašeho kolene.

Je třeba si uvědomit a přijmout jednu věc: pokud máte sedavé zaměstnání, tak vaše sedací svaly (a nejen ty) jsou dlouhodobě tlumené ve funkci. Jistě si dokážete představit, jak vypadá takový řádně proleželý polštář. A mnohé hýžďové a stehenní svaly chronických sedačů vypadají obdobně. A aby se ten polštář zase normalizoval, fungoval a stabilizoval to, co stabilizovat má, je třeba ho řádně dofouknout. A to dofukování je právě posilování. Neboť co cvičí, to sílí. Tak pojďme na to!

Komplexní cviky bez pomůcek

V této části se budeme zabývat aktivací bez pomůcek, kterou zvládnete provést kdekoli a kdykoliv. Neberte to, prosím, doslovně, protože i u posilování je třeba trochu uvažovat. Pokud totiž po celodenním sezení nazujete běžecké boty a před vlastním během začnete zuřivě posilovat, tělo vám nepoděkuje. Právě tak se mu nebude líbit naše posilovací sestava aplikovaná po dlouhém běhu, kdy nohama sotva pletete. Ideálním řešením je tedy zařadit sestavu v době, kdy jste relativně zahřátí, ale neunavení.

Začínáme ve stoje, poté se přesuneme do nižších pozic, ze kterých je blízko k lehu, který mohou slabší jedinci využít k případné regeneraci.

CVIK 1: Výpad vzad a jeho variace

Při výpadu hlídáme nastavení nejen kolene (neutrální postavení), ale také nastavení chodidla – prsty jsou volně položené v botě (soustřeďte se na to, zda je nezatínáte, to opravdu nechceme). Nutné je také případné korigování nastavení trupu; úklon do strany je skoro trestným činem.  

Počet: 3 série po 10 opakováních na každou končetinu.

Varianta pro trénované: Cvik proveďte obdobně, jen fázická (pohybující se) končetina se nepokládá na zem (obr. 2). Pokud chceme „jó“ stabilizaci, provádíme výpad vzad křižmo (cross lunge). Nezapomeňte hlídat doprovodný (zkřížený!) pohyb horních končetin (obr. 3).

  • Obr. 1
  • Obr. 2
  • Obr. 3
Foto: Kateřina Honová

CVIK 2: Stabilizace dopadu

Protože je při běhu třeba, aby koleno vyrovnávalo dopad z letové fáze, bez poskoků to v posilování fakticky nepůjde. Začínáme v pozici naznačeného výpadu vzad (obr. 4). Odrazte se ze zadní nohy, vyskočte nahoru (obr. 5), dopadněte a dobrzděte zpět do výchozího postavení. Pro fajnšmekry máme variantu, při které je zadní noha stále ve vzduchu a cvik se provádí s kontaktem pouze nohy přední. Komu ujede koleno směrem dovnitř, jde se do nejbližšího kouta (či křoví) stydět.

Počet: 10 opakovaní na každou nohu. Dále pokračovat dle tolerance zátěže.

  • Obr. 4
  • Obr. 5
Foto: Kateřina Honová

CVIK 3: Tripod a jeho varianty

Tripod je označení prapodivné pozice, ve které jste v kontaktu se zemí třemi body. Asi nejvýraznějším problémem je napřímení zad, kterého mnohý cvičící není schopen dosáhnout, jelikož je nepřiměřeně málo pohyblivý v oblasti hrudní páteře, a když poměry délky jeho stehenních kostí a kostí horních končetin nedávají uspokojující výsledek (v tom případě pomůže podložení rukou). Tripod je skvělé cvičení nejen na trénink stabilizace kolene (koleno je totiž ve vaší bezprostřední blízkosti a jeho postavení fakticky nepřehlédnutelné), ale také pro trénink kyčle, protože, milí běžci, ta potíž s kolenem má často základ právě zde.

Tripod: V pozici na čtyřech, kdy kolena jsou pod kyčlemi a dlaně pod rameny, narovnejte záda a pokuste se umístit jedno chodidlo do úrovně dlaní (z vnější strany, prosím). Koleno se nedotýká ramene ani jiné části (obr. 6). Opřete se o celé chodidlo (žádné vyvracení chodidla ven vám tolerováno rozhodně nebude).

Tripod s napřímením: Pokuste se s rovnými zády zvednout do napřímené pozice (obr. 7). A vrátit zpět. A opakovat. A jestli uhnete kolenem na noze, která je vpředu, nebo pánví do strany, nebo se ukloníte… tak vám to prostě nejde, no.

Tripod s rotací trupu: Zvedněte paži na straně, kde máte vepředu koleno a pomalu se za ní rotujte (obr. 8). S nádechem se podívejte k nebi / ke stropu, s výdechem se vraťte zpět. Opakujte pětkrát a vyměňte strany.

  • Obr. 6
  • Obr. 7
  • Obr. 8
Foto: Kateřina Honová

KOMLEXNÍ CVIKY – s pomůckami

K sofistikovanějšímu zatížení budete potřebovat nějakou tu pomůcku, která cvičení ztíží. V nácviku je vždy dobré mít zpočátku po ruce fyzioterapeuta, aby vás správně usměrnil a nedovolil vám dělat příliš velké motorické hlouposti.

CVIK 1: Výstup na půlmíč (čočku)

Chodidlo je položeno doprostřed půlmíče, koleno v neutrálním postavení, přenos váhy je na celé chodidlo. Postavení je přes řízené pření do míče a neutrální pozici kolene.

Obr. 9. Foto: Kateřina Honová

CVIK 2: Podřep na stojné noze na stupínku

Stojná noha je umístěna podélně s hranou stupínku a druhá se spouští střídavě dolů a nahoru. Koleno bezpodmínečně směřuje vpřed!

Obr. 10. Foto: Kateřina Honová

CVIK 3: Aktivace vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního s therabandem

Theraband kotvíme směrem ven tak, aby trénující byl nucen zatínat vnitřní hlavu čtyřhlavého svalu stehenního. Provádíme různé varianty (po)dřepů a výpadů vzad.

Obr. 11. Foto: Kateřina Honová

ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY

Jsou pomůcky, které aktivují vnitřní hlavu kvadricepsu (a veškeré ostatní svaly dolních končetin ve stabilizační funkci) automaticky, a to díky vnějším vlivům. V terapii používáme např. vibrační plošiny a různé „houpačky“ z nichž poslední, kterou jsem objevila a zařadila do tréninku, je prkno firmy woodboards. Fantastické.

  • Obr. 12
  • Obr. 13
Foto: Kateřina Honová

No a příště si zase povíme něco o zadní straně stehna – hamstrinzích a jejich správném nastavení pro efektivní běh.

Autorka Kateřina Honová pracuje v Brně jako fyzioterapeutka.

10. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiracePsychika

Na co běžec myslí, když už nemůže?

od Magdaléna Ondrášová 9. 6. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Každý z nás někdy začínal s během. Ať už jako malý capart, nebo v dospělosti, kdy člověku sem tam ulétne z úst něco, čeho později lituje – i když to v danou chvíli může mít velký terapeutický efekt. Pojďme podrobněji prozkoumat slovník zvolání úpících, začínajících i pokročilých běžců. Kolik položek z deseti jste už někdy použili?

Podle posledního sčítání lidu věří v boha asi 20 procent obyvatel České republiky, zhruba jedna třetina se označila za nevěřící a zbytek neuvedl v tomto směru vůbec nic. Je tak velmi zarážející, jak často začínající běžci doslova popírají statistiky:

Ježíši!

Není výjimkou, že Boží Syn nechá ubohé začátečníky odkázané na sebe. Nevyslyšení se pak po dalším kilometru pokoušejí dovolávat ještě výš:

Pane Bože! Pane Bože!

Nejvyšší kalibr tímto směrem je vyčerpán, a tak běžcům nezbývá, než se zaměřit na sebe a přímé fyzické dopady větší zátěže. Tady už začíná jít do tuhého:

Vyplivnu plíce!

První zadýchání, první kopeček, první zrychlení. Můžete si vybrat. Ale tak hrozné to snad nebude. Jednak to není fyzicky možné a také neházejte flintu do žita předčasně. Plíce budete potřebovat, a čím častěji vyběhnete, tím více toho zvládnete a bude se vám dýchat lépe. Jako fakt! Klidně plivejte něco jiného, ale nejlépe vůbec nic.

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Všechno mě bolí!

Lhát se nemá, buďte si jistí, že to tak není. Po delší době v běžeckém oblečení o sobě dá vědět spousta svalů, šlach, úponů a kůstek, o kterých jste dosud ani neměli tušení. Je to vlastně takové objevování vlastního těla, jež nikdy nekončí. Takže vzhůru k badatelským výpravám! A pamatujte, vyplatí se své tělo poslouchat.

Nemůžeme opomenout ani filozofický rozměr běžeckých aktivit:

Proč?

Otázka stará jako lidstvo samo. Pokud má dotyčná/dotyčný dostatek sil, dokáže se i trochu rozpovídat a tuto vzácnou a křehkou myšlenku rozvést:

Proč to dělám, sakra?

Slovíčko sakra zde nahrazuje širokou škálu slov, která se mění dle kritického stavu postiženého nebo zvyklostí v kraji, kde vyrůstal. Bo ne každý kraj je tak razovity! Ale každý si určitě dokáže doplnit to své oblíbené a hojně používané.

Mám já tohle zapotřebí?

Další řečnická otázka, na kterou rád odpovím „ano“, jak jinak! Možná to zatím nevíte, ale budete rychlejší a rychlejší! Že nevěříte? Mrkněte sem. V tomto filozofickém okénku je nutné zmínit i to, že nic nemůžete mít zapotřebí, protože vlastně neexistujete. Jak pravil český klasik, existuje okolní svět, a neexistuji já. Tak na to myslete a běh si užívejte, jelikož se vás ta bolest zmíněná v předchozích odstavcích vlastně vůbec netýká!

Když už jsme u filozofie externismu, pojďme si přiblížit i existenciální hledisko běžeckého života.

Je po mně!

Inu, není. Většinou můžeme podobné názory slyšet v první třetině vytyčené trati. Ale nebojte, můžete si být jistí tím, že to nejlepší je teprve před vámi!

Umřu!

Pokud je to pravda, pak jsem byl mnohokrát svědkem z mrtvých vstání. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po tomto drsném výroku se dá běžet zhruba dvojnásobná vzdálenost, kterou už mám v tu chvíli za sebou. Obvykle zvolání provází červený obličej a nepříčetné výrazy v obličeji. Ufffff.

Dobré je však ve vší vážnosti znovu upozornit, že umřít můžete a proto je dobré nepodceňovat prevenci, aby z toho nebyl pořádný malér.

Nedílnou součástí každé lidské činnosti je motivace. Podívejme se jí na zoubek.

Už nikdy víc!

Ale ano! Několik minut po doběhnutí už začnete přemýšlet nad tím, kam to bude příště a jaké zvolíte tempo. I to je kouzlo běhu, jedno z mnoha, jež dokáže vykouzlit úsměv na tváři a chuť do dalších aktivit.

Všichni, kteří jsme si začátky prošli, víme, že běh je především o radosti. Pokud vás nebaví, sedněte na kolo, skočte do bazénu. Nebo nedělejte nic. Ale to by byla velká škoda!

Jaké je vaše oblíbené motivační nebo ulevující heslo? Dejte nám vědět do komentářů!

9. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

TEST: Garmin 45s. Co umí malé hodinky za skvělou cenu

od Karolína Hornová 8. 6. 2020
autor Karolína Hornová

Hodinky Garmin Forerunner 45s designem možná nenadchnou. Za velmi příznivou cenu ale nabízejí GPS, velmi přesné měření tepu, rychlosti i vzdálenosti, možnost využívání tréninkových plánů Garmin Coach a pár bonusů navíc, které vám pomohou ke zdravějšímu životnímu stylu. To vše ve velikosti vhodné i na útlé dámské zápěstí.

Když přede mě položíte dvoje hodinky a dáte mi na výběr mezi spoustou high-tech funkcí a designem, sáhnu většinou po designu a to i na úkor funkcí. Pokud mám na sobě něco nosit, potřebuju, aby to odráželo můj styl – tím spíše, jde-li o věc, kterou budu nosit i „normálně“, tedy nejen na sport. U hodinek Garmin Forerunner 45s se ale, přiznám se, ocitám mezi dvěma mlýnskými kameny. Design se mi nelíbí. Trošku nuda. Neurazí, ale ani nenadchne. Připomíná mi moje první digitálky, které jsem nosila v první třídě, a to i lehce „devadesátkovou“ pomněnkovou barvou. Prvním argumentem „pro“ je pohodlí – hodinky jsou zmenšenou verzí modelu 45 a skvěle padnou na útlou dámskou ruku. Řemínek je měkoučký a v hodinkách lze i spát. Dále integrovaná GPS a cena kolem čtyř a půl tisíc. Tohle mě zajímá!

Velikost k nezaplacení

Garmin Forerunner 45s
Cena: 4 490 Kč

Hodinky Forerunner 45 a Forerunner 45s nabízejí identické vlastnosti, schopnosti i výdrž baterie za stejnou cenu. Jediné, v čem může kupující volit, je velikost. A to je na tom to nejlepší! Konečně chytré běžecké hodinky v opravdu dámské velikosti, přes které lze v klidu natáhnout rukáv mikiny, aniž bych si přiškrtila karpální tunely. Můžu dělat kliky nebo zvedat činky bez pocitu omezení na levé ruce. Z toho mám fakt radost. Líbilo se mi i snadné a rychlé nastavení a spárování s telefonem bez jakýchkoli zádrhelů. Pojďme se ale už podívat na zoubek funkcím.

Sednou dobře i na nejužší dámské zápěstí. Foto: Karolína Hornová

Díky „nadupaným“ funkcím se lépe mhouří oko i nad displejem, který připomíná dobu chytrých hodinek před pár lety – nevýrazné barvy, poměrně nízký kontrast a výrazné pixely. Nepříliš efektní vzhled vyvažuje přehlednost a účelnost, ve které se během dne zorientuje i člověk, který nikdy Garminy neměl. Ale zpět k funkcím – GPS lokalizace, optický monitor srdečního tepu, přesný akcelerometr, který měří rychlost a vzdálenost, a možnost následovat rady „virtuálního trenéra“, tedy strukturované tréninky či celé tréninkové plány, které lze stáhnout skrze aplikaci Garmin Connect. Ty jsou, stejně jako modernější design a barevný displej, novinkou oproti předchůdci Forerunner 35.

Slušný základ, který zmapuje (nejen) váš běh

Jak už název napovídá, hodinky jsou určené především pro běžce, ale také cyklisty. Kvůli úrazu běhám jen málo a krátké trasy a hodinky k tomu nijak zvlášť nepotřebuji. O to víc ale chodím po horách, jezdím na kole a cvičím kardio. A přesně to jsou aktivity, pro které jsou tyto garminy také jako dělané. Na nízkorozpočtové hodinky jsou Garmin Forerunner 45s velmi přesné – vzdálenost měří s odchylkou menší než 2 % oproti výpočtu v Google mapách i v porovnání s dražšími a přesnějšími sporttestery. Měření tepu má také solidní odchylku – do 1,5 %.

Při pohledu na displej a poslechu zvuku, indikujícího spouštění stopek, si sice nemohu nevzpomenout na oblíbenou hračku mého dětství, tamagoči, nicméně přehlednost zobrazení, přesnost měření i další vlastnosti mě přesvědčily, že tohle zvířátko jen tak nezahyne. Baterka vydržela pohodlně celý prodloužený víkend, během kterého jsem podnikla tři 15 kilometrové túry a dva domácí tréninky cvičení s vlastní vahou. Maximální výdrž při tréninku obden je jeden týden, což je velmi pěkné a bohatě postačí i začínajícím ultramaratoncům a těm, kteří rádi tráví dlouhé dny i noci v přírodě bez připojení k elektrické síti.

Chytré hodinky mají GPS a propojení s mobilním telefonem. Foto: karolína Hornová

Hodinky splňují asi všechny základní požadavky, které od běžeckých (respektive sportovních) hodinek očekáváte. Displej zobrazuje až tři hodnoty, které potřebujete sledovat. Měření vzdálenosti je díky integrovanému GPS senzoru velmi přesné, což u značky Garmin člověk už tak nějak očekává. Velmi přesné je i měření tepu. Z naměřených údajů hodinky na konci tréninku vypočítají hodnotu vaší VO2 max, což může být velmi dobré vodítko v případě, chcete-li zjistit, jak jste na tom s celkovou kondicí, a posouvat ji dál.

Kolik mám ještě energie? Stačí pohled na zápěstí

Osobně oceňuji i přítomnost „základních“ ukazatelů, jako je třeba počet kroků, odhad nachozených pater, počet aktivních minut a kalorií, který lze přehledně sledovat i tehdy, když nemáte spuštěný žádný trénink. V počtu kroků si lze nastavit denní cíl, takže nás hodinky motivují k pohybu i v den, kdy právě nemáme naplánovaný trénink.

A v běžném životě (tedy mimo tréninkové dny, v práci či třeba na cestách) nás pravidelně informují o hladině stresu a tepové frekvenci. Soustředit se na zdravější životní styl určitě pomůže i ukazatel tzv. Body Battery, který napoví, kolik energie nám ještě zbývá, že už se nám za zády plíží únava, a je třeba doplnit energii. Body Battery funguje nejlépe, když hodinky nosíme doslova ve dne v noci, aby mohly monitorovat i délku a kvalitu spánku.

Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Hodně se mi líbilo promítání upozornění z mobilu – nebylo třeba vůbec nic nastavovat v aplikaci a hodinky zobrazovaly přehledně všechny příchozí zprávy a notifikace – bezchybně, okamžitě, a někdy dokonce o okamžik dříve, než zpráva pípla na mobilu.

Pár much pohledem hnidopicha

Orientace v menu hodinek mně zpočátku nepřišla příliš intuitivní a párkrát jsem se proklikala někam, kam jsem nechtěla. Hodinky postrádají navigaci v menu a musíte si ukládat v hlavě, kde se nacházíte. Není to ale nic, co by člověk nezvládl a zá pár minut zjistíte, že navigační tlačítka fungují velmi intuitivně. Hodinky jsou plně vodotěsné do 50 metrů, nicméně v menu budete marně hledat možnost cíleného trackování plavání. Což je trošku škoda třeba pro ty, kteří holdují triatlonu. Jinak portfolio sportů uspokojí většinu rekreačních sportovců – kromě cyklistiky hodinky trackují i kardio tréninky nebo třeba jógu.

Tep měří optickým čidlem na spodní straně těla hodinek. Foto: Karolína Hornová

Pohodlnost hodinek je umožňuje nosit 24 hodin denně, tedy i v noci. Což se také hodí v případě, pokud chcete co nejpřesnější údaje o zmíněné „Body Battery“. Zaznamenávání kvality spánku je ale podle mě optimističtější než realita. V aplikaci Garmin Connect se pak ukázalo, že jako spánek hodinky vyhodnotily i klidné ležení, spojené s koukáním na seriál, nebo ranní „koukání do stropu“. Nošení hodinek „24/7“ se dle mého názoru vyplatí spíše z jiného důvodu – velmi přesného výpočtu klidové tepové frekvence. To je hodnota, kterou se velmi hodí znát při sestavování tréninkového plánu (ať už sama sobě, s trenérem, nebo právě s virtuálním Garmin Coachem).

Nejlepší „levné“ hodinky nejen pro začátečníky

Je trošku škoda, že hodinkám Garmin Forerunner 45s chybí některé vychytávky, jako bezkontaktní placení a hudební přehrávač, nebo třeba dotykový displej, které někteří z nás už u chytrých hodinek berou jako samozřejmost. To je lehce odsouvá stranou u zájemců, kteří hodinky chtějí využívat na maximum i v běžném životě. Na druhou stranu, tyto garminy jsou tu především kvůli sportování. A tento úkol plní na jedničku.

Garmin Forerunner 45s. Foto: Karolína Hornová

Silikonový řemínek se vyrábí ve čtyřech barvách a lze ho vyměnit. Není to ale tak snadné jako u některé konkurence (třeba hodinek Fitbit Versa) – budete k tomu potřebovat šroubováček a pár minut času. Na ladění s outfitem či společenskou příležitostí to tedy příliš není. Pokud ale budeme předpokládat, že si Garmin Forerunner 45s pořizujeme především kvalitní sporttester za dobrou cenu, nemůžeme šlápnout vedle. Je naprosto ideální volbou pro běžce-začátečníky, kteří to se sportem myslí vážně, ale uspokojí i pokročilejší sportovce, kteří se chtějí dál a dál zdokonalovat pomocí tréninkových plánů.

8. 6. 2020 0 komentáře
1 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Cvik skipink: získejte lepší odraz díky běžecké abecedě

od Magdaléna Ondrášová 7. 6. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Zařaďte tento cvik do svého repertoáru a běhejte rychleji. Jak na to ukáže ve videu trenér Jan Pernica, který trénoval i filmového Zátopka, herce Václava Neužila. Naučte se naši běžeckou abecedu a běhejte jako Zátopek!

V minulém dílu jsme se naučili cvik liftink. Dnes vám ukážeme skipink. Seriálem vás provází atletický a kondiční trenér Vysokoškolského sportovního centra (VSC MŠMT), trenér reprezentantů ČR a SR v bězích na střední a dlouhé tratě, Jan Pernica.

Skipink

Čeho cvikem dosáhneme? Podobně jako u liftinku posilujeme pomocí skipinku svaly nohy a pracujeme na dobré odrazové schopnosti nohy. Navíc však výrazně posilujeme i další svaly nezbytné ke správnému běžeckému pohybu, jako jsou například flexory kyčle. Zároveň při správně vedeném pohybu, kdy dbáme na velký rozsah pohybu, pracujeme na protažení zmíněných svalových partií, které mají tendence být u běžců zkrácené a tudíž limitují jejich běžecký pohyb.

Pro správný zdvih kolena je důležité i složení nohy směrem k zadku. Lze tedy říct, že skipink je komplexním průpravným cvikem pro dobrý běžecký krok. Je nezbytné, aby si běžec hlídal také těžiště a příliš při tomto cviku neskákal, snažil se vykonávat aktivní pohyb nohy i  směrem dolů, a tím pádem letovou fázi, resp. „skákání“ eliminoval. Na zemi se noha opět nezdržuje příliš dlouho, abychom těžištěm nešli více dolů než je nezbytné.

Sledujte náš YouTube kanál a nic vám neunikne:

Běžecká abeceda vede ke zdokonalení nebo udržení běžecké techniky a posílení svalů důležitých pro běžecký pohyb.

Kdy abecedu cvičit?

Není dán žádný předpis, kdy atletickou abecedu zařadit. Je vhodné ji však dělat, když jsou svaly již zahřáté na provozní teplotu a případně i protažené, jelikož některé prvky vyžadují větší rozsah pohybu. Tradičně bývá abeceda využívána jako dynamická součást rozcvičení, říká trenér a dodává: „Já ji také využívám ve své skupině jako samostatné kondiční cvičení. Míra využití atletické abecedy v tréninku vychází z potřeb každého běžce. Kdo zápasí s technikou, doporučuji, aby ji zařazoval do tréninku opakovaně i víckrát v týdnu. Když učíme děti v atletice, je abeceda pravidelný rituál drtivé většiny tréninku.“ Je důležité ale upozornit, že je vhodné, aby nás při abecedě zpočátku někdo kontroloval, protože špatně prováděná abeceda může naopak nevhodné běžecké stereotypy podporovat (např. záklon apod.). 

Na jaké vzdálenosti cvik provádět?

Se vzdáleností se to má tak, že bych začínal třeba jen na 20-30 metrech. Pro běžeckého nováčka to nejsou úplně jednoduché cviky, ač se tak mohou jevit. Je dobré začínat jen na 20 až 30 metrech. Postupně pak můžete vzdálenost prodlužovat. „Ve své tréninkové skupině doporučuji vzdálenost okolo 40 až 50 metrů pro jednotlivé cviky. Rozlišujeme však také, zda je provedení abecedy více dynamické před rychlostním typem tréninku, nebo uvolněné, když jdeme nějakou tempovou vytrvalost nebo je chladno a nechci, aby se běžci zranili,“ upozorňuje na okolnosti Jan Pernica. Pokud volíte abecedu jako kondiční cvičení, tak se postupně dostanete i na 100 až 150 metrů. Trenér občas zařazuje abecedu také do výběhu, jako takový technický fartlek. Jeho rozsah se pak neurčuje vzdáleností, ale časem. „Nebojím se abecedu dávat do kopce nebo naopak z mírného kopce,“ popisuje proměnné, které trenér může u abecedy využít a udělat tak trénink pestřejší.

A jakých zásad se při cvičení držet?

  • Vždy se snažte cvičit na pevném podkladu, ale zároveň ne na asfaltu nebo betonu. Ideální jsou šotolinové cesty.
  • Důležitá je kontrola provedení cviku. Snažte se naučit abecedu pod dohledem odborníka nebo požádat kamaráda, který vás natočí. Málokterý běžec je schopen vnímat svůj pohyb tak, aby posoudil, zda ho provádí dobře, či špatně. Video dá dobrou zpětnou vazbu a vaše představa o provedení cviku narazí na realitu.

Cvičte ty prvky abecedy, na které máte. Začněte u jednoduchých. Začátečníci ani pokročilí běžci by se neměli pouštět do nejnáročnějších cviků, jako jsou například násobené odrazy. „Sám to ve skupině využívám jen u kondičně dobře připravených výkonnostních a vrcholových běžců. Riziko zranění je u odrazů a třeba ještě v kombinaci s prováděním na asfaltu opravdu velké. Bohužel tuto kombinaci vidím nezřídka. Zaměřte se na tři až čtyři základní cviky a ty vypilujte k dokonalosti,“ uzavírá téma s přáním úspěchu a běhání bez zranění, Jan Pernica. 

7. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
VýživaZdraví

Sacharidy: šťáva pro naši baterku, i strašák pro zdraví

od Karolína Hornová 6. 6. 2020
autor Karolína Hornová

Po výkonu je důležité si co nejdříve dopřát nějaké sacharidy. Důvod? Jsou potřeba k dobré regeneraci. Jak hospodařit se sacharidy, po čem sáhnout při závodě a co zvolit, když „jsou chutě“ shrnuje Kristýna Báčová, DiS, koučka a odbornice na výživu.

Správné určení živin je alchymie. Každý člověk je jiný, ať už za tím stojí genetika, práce metabolismu, trénovanost či prostředí, ve kterém se pohybuje. Na každého z nás tedy platí trochu jiná pravidla. Je potřeba různé poměry stravy vyzkoušet na vlastní kůži, vycházet z vlastní zkušenosti. Bez znalostí jednotlivých živin a jejich funkce pro naše tělo by to ale nešlo.

V minulém článku jsme se věnovali bílkovinám ve stravě, dnes se zaměříme na sacharidy. Ty z hlediska tréninku, závodů, energie i regenerace řešíme nejvíce. Správné dodání cukru a to jak před sportovním výkonem, tak i po něm je velmi důležité. „Z chemického hlediska se dělí na monosacharidy (nejjednodušší forma sacharidů), oligosacharidy a polysacharidy. Pro vrcholové sportovce je velmi podstatný zejména škrob,“ vysvětluje Kristýna Báčová a ještě konkrétněji popisuje jednotlivé typy (výpis potravin je v tabulce na konci článku):

  • Monosacharidy – glukóza, fruktóza, ribóza, manóza (vyplavuje se po konzumaci vyšší množství inzulínu a tímto mechanismem se většina energie vyplaví do tukových zásob)
  • Oligosacharidy (podle počtu se nazývají disacharidy) – sacharóza, laktóza a maltóza
  • Polysacharidy – ve vodě prakticky nerozpustné. Dělíme je na rostlinné (škroby a vláknina) a živočišné (glykogen)

„Obecně se doporučuje pět až deset gramů sacharidů na kilogram tělesné hmotnosti za den,“ doporučuje odbornice. Tyto informace se hodí zejména profesionálním běžcům či cyklistům, kteří mají vyšší nároky na výkon a musí správný denní příjem kalorií i množství živin striktně dodržovat. Nejsou ale sacharidy jako sacharidy a doporučenou denní dávku si rozhodně nemůžeme „odškrtnout“ konzumací sladké sušenky s čokoládou. „Strava by měla být složena převážně z komplexních sacharidů, jako jsou luštěniny, obiloviny, brambory a rýže. Tomu by mohlo odpovídat 80 procent denního příjmu sacharidů,“ vysvětluje Kristýna.

Jednoduché sacharidy? Začátečníci, pozor

Jednoduché sacharidy, jako je řepný, třtinový, stolní cukr a různé sirupy by podle ní měly být v jídelníčku zastoupeny minimálně. „Mezi jednoduché sacharidy patří ale i ovoce, které pravidelně zařazuji podle přípravy na závod či výšlap a doplňuji jimi vitamíny a minerální látky. Procento se tedy může navyšovat v období anaerobních tréninků,“ připouští odbornice na výživu. Pokud jsme ale ve sportu začátečníci a držíme dietu, tak určitě není na místě navyšovat příjem sacharidů na množství doporučované pro atlety – brát si za své rady z časopisů pro aktivní až vrcholové sportovce by se mohlo negativně odrazit v naší váze.

Tatranka? Ne, raději domácí zmrzlinu nebo brownies

A jak je to s chutí na čokoládovou tyčinku nebo podobnou sladkou neřest? Můžeme si ji dopřát a nemít (úplně) černé svědomí? Pojďme si na to s konečnou platností odpovědět. „Chcete si dát tatranku? Kupte si ji dopoledne a potom si můžete zasprintovat do kopce,“ radí Kristýna Báčová a dodává: „Osobně nejsem fanda průmyslově zpracovaných čoko tyčinek. Správný sportovec by se měl naučit mlsat výživně – třeba v podobě fazolových brownies, ovocných smoothie a třeba domácích zmrzlin – ty jsou moje oblíbené. Pochutnám si, je to rychlé a hlavně – doplním tak vitamíny, minerální látky a vlákninu.“

Sacharidy před sportem a po něm

Pokud závod trvá krátkou dobu a jedná se spíše o sprint, tak sáhněte po jednoduchých sacharidech. V průběhu závodu je to také skvělý zdroj energie. „Jednoduché sacharidy si dopřejte před sprintem, krátkým silovým výkonem, třeba během na dráze, před rychlým vytrvalostním během po silnici s trváním zhruba cca 30 minut.

Pokud je závod nebo trénink delšího trvání bez možnosti odpočinku, záleží na složení stravy minimálně týden dopředu,“ vyjmenovává odbornice.

„Správnou stravou po aerobní zátěži by mělo být vysokosacharidové jídlo, a to co nejrychleji po výkonu, pro rychlé nastartování regenerace,“ radí odbornice. Jako druhou porci po výkonu doporučuje už smíšenou stravu s obsahem bílkovin a tuků. Pro optimální regeneraci po sportovním výkonu dodržuje tato účinná pravidla:

  • vysoká koncentrace sacharidů „Třeba banán nebo sušené ovoce jsou rychlá a jednoduchá volba,“ dodává.
  • případně vysoká hustota sacharidů „Tu najdeme třeba v medu a rýži.“
  • rychleji vstřebatelné sacharidy „Ty s glykemickým indexem 40 až 60, jako např. mrkev, hrozinky, nebo pomeranč)
  • doplnit hořčík a draslík
  • hlídat obsah vitamínů B-komplexu proti únavě
Sacharidy pod mikroskopem
Glukóza – hroznový cukr (sladké plody, med, vinné hrozny)
Fruktóza – ovocný cukr (med, ovoce bohaté na vlákninu a některá zelenina jako meloun, batáty, kukuřice a jiné)
Manóza – se nachází v semenech palem, skořápkách ořechů či v pomerančové kůře
Sacharóza – řepný, třtinový a stolní cukr
Laktóza – tento cukr nalezneme v mléce savců, mateřském i kravském
Maltóza – sladový cukr
Škrob – brambory, kukuřice, luštěniny, rýže, tapioka, banány a obilná zrna
Glykogen – je zásobní polysacharid u hub, živočichů a člověka (vejce, maso)
6. 6. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo