RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
Nezařazené

SOUTĚŽ: Stačilo zaběhnout 40 metrů. Známe výherce nových adidasek

od Magdaléna Ondrášová 27. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Měli jste více než týden na to, abyste se zúčastnili akce pořádanou značkou adidas v Praze. Kdo zaběhl 40 metrů a zapsal se pod týmem Rungo, byl ve slosování o boty Adidas Adizero Adios Pro 2.

Kdo tedy bude brzy běhat ve slíbených raketách Adidas Adizero Adios Pro 2 (naši redakční recenzi těchto závodech čtěte zde). Nebudeme to dlouho napínat. Šťastný los v soutěži, jejíž podrobnosti najdete v tomto článku, padl na Viktora Natha. Viktore, ozvěte se nám, prosím, na redakční e-mail redakce@rungo.cz.

Mockrát děkujeme všem, kteří se cítí být Rungo a zapisují se na závody všeho druhu pod tímto „týmem“! Vážíme si toho.

27. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Test: Garmin Venu 2S: Každodenní elegance, nabitá sportovními funkcemi

od Karolína Hornová 24. 9. 2021
autor Karolína Hornová

Sportovní, nebo chytré? Obojí! Garmin Venu 2(S) spojení svých pověstně přesných sportovních funkcí v elegantním těle moderních chytrých hodinek se špičkovým dotykovým displejem a designem, který můžete s klidem vzít i k večerním šatům. Garmin Venu 2S navíc přicházejí ve dvou velikostech a nabízejí vysoký komfort i při nepřetržitém nošení. 

Nemohu nezačít osobním příběhem „já a Garmin“. Musím přiznat, že i když vím, že jejich hodinky patří k „nejnadupanějším“ co se sportovních funkcí a přesnosti týče, sama od sebe bych si je v obchodě asi nevybrala a musela jsem se k nim trošku „propracovat“. Většina garminů disponuje transflektivním displejem – všichni známe důvody a výhody jako výdrž a skvělou viditelnost na slunci, ale…já ty hodinky prostě chci nosit i k šatům a nastavit si na nich krásný ciferník! 

Trh dnes nabízí desítky „krásných“ modelů za zlomek ceny, ale znáte to: „Když před vás postavím dvoje hodinky a o jedněch vám řeknu, že jsou z USA…“ Jedinou možnou volbou tak pro mě byly Garmin Venu první generace. Odrazovala mě ale jejich univerzální velikost i šuškanda, že se chystá „dvojka“: Když jsem nové Garmin Venu 2S vybalovala z krabičky, bylo mi jasné, že se vyplatilo počkat. 

Držím v ruce hodinky, které v lecčems mohou konkurovat i vlajkovému modelu Fénix 6s, ale na rozdíl od něj jsou decentnější, elegantnější, pohodlnější, lehoučké a jejich displej se blíží dokonalosti – hodinky, které jdou s dobou, ale zároveň se neotáčí zády k rodině Garmin. Tak se na ně pojďme podívat!

Displej: Nebojte se vstoupit „do jiné řeky“

Jemnost, ostrost, elegance a rychlé reakce. Tak by se to dalo shrnout. Garmin Venu 2 disponují AMOLED displejem s 452 PPI, jednou z nejvyšších hodnot jemnosti displeje. Má perfektní kontrast, věrné zobrazení černé i dalších barev. Dokonce do takové míry, že moje kamarádka na první pohled řekla: „Jé, ty máš takový ty hodinky, jak mají displej i ručičky!“ Myslela model Vívomove a spletla se a já měla radost. Eleganci displeje ještě podtrhává plynulé rozsvěcení při aktivaci (během vteřiny přejde z černé a nerozsvítí „plnou palbu“ hned, což je příjemné mimo jiné večer).

Na slunci je displej vidět skvěle. Při základním podsvícení si vede trošku hůř než transflektivní, ale když bylo „azúro“, nastavila jsem si na aktivitu vyšší jas a s čitelností absolutně nebyl problém. Displej hodinek Venu 2 (a samozřejmě i menších 2S) je důkazem, že se nemusíme bát změny. Navíc dokonale reaguje na pohyb a aktivuje se během vteřiny. Možnost „always on“ jsem tedy využila zřídka, třeba při běhání intervalů, kdy čísla kontroluji rychle a často. Displej lze také nastavit na časové rozmezí, kdy lze aktivovat jen tlačítkem, takže „chodí spát“ s vámi a v noci neruší.

Jediné mínus displeje tak vidím v tom, že není „dotažen“ do okraje lunety, od které ho dělí poměrně silné „orámování“. Displej tak má menší průměr, než by teoreticky mohl mít. Díky indikátorům, „tečkám“ po jeho obvodu (a také díky věrné černé na displeji), ale tento detail dokonale splývá a prakticky není vidět.

Personalizace displeje přímo v hodinkách
Naprosto mě nadchla možnost „namíchat“ si vlastní ciferník přímo v menu hodinek. Jen pozadí nabízí v základu 27 možností, upravit ale jde i vzhled ručiček a zobrazení času a také dalších dat (namátkou výdrž baterie, počet kroků, srdeční tep, datum a další), které úvodní displej zobrazí. Nabízí elegantnější, extravagantnější i sportovní možnosti pro každou příležitost, a když si nevyberete, můžete si stáhnout desítky dalších vzhledů z aplikace Garmin Connect.
Test chytrých hodinek TickWatch E3 aneb když chcete Google na zápěstí

Ovládání: Intuitivní kombinace dotyků a tlačítek

Přehledné a intuitivní ovládání je něčím, co uživatelé považují tak nějak za samozřejmost. Garmin byl v tomto směru vždy trošku svérázný. Na jedné straně má klasické (pro dlouhodobé uživatele značky až kultovní) tlačítkové ovládání mnoho výhod, nicméně spoustu nováčků může i odradit. Venu 2 přichází s kombinací, která „garmiňákům“ přinese to, na co jsou zvyklí (např. kruhové menu hlavní nabídky, pravé horní „výběrové“ a dolní „vracecí“ tlačítko), ale zároveň se už velmi blíží modernímu rozhraní typu Apple nebo Samsung.

Spojení toho nejlepšího z obou přístupů k ovládání mi naprosto vyhovuje. Tlačítkem vybírám a spouštím nebo pauzuji aktivitu. Dlouhé stlačení pro zobrazení menu hlavní nabídky a nastavení a personalizace hodinek. Pro zobrazení denních aktivit ale stačí jen potáhnout po aktivovaném displeji. Potáhnutí doprava pak zobrazí rychlou volbu – já jsem si nastavila Garmin Pay. Nový operační systém přináší nejen modernější design, ale i intuitivnější listování: Jednotlivé položky menu „rotují“ na řádcích a nezabírají celou obrazovku – to přispívá k přehlednosti a orientaci v „útrobách“ softwaru. 

Intuitivní a „bezpečné“ ovládání
Ačkoli Garmin Venu 2S mají citlivý dotykový displej, všechny „zásadní úkony“ je potřeba potvrdit tlačítkem. Po „pauznutí“ aktivity se objeví jasně oddělené možnosti: „Pokračovat“ (pravým horním tlačítkem), červené „zahodit“ se symbolem popelnice (dotykové, které je ale třeba následně potvrdit tlačítkem) a zelené ukončení symbolem „fajfky“. Pouze u poslední možnosti hodinky aktivitu ukládají ihned a pak už nejde obnovit. Takže pozor – ukládat vždy až opravdu v cíli!

Funkce

Nadstandardní výbava. Tu člověk u značky Garmin už tak trošku čeká. I proto jsem vybírala spíš podle vzhledu displeje – Garminu prostě věřím, že by hodinky za deset tisíc neochudil o nic, co do nich patří. Hodinky nabízejí jak funkce „pro život“, tak pro sport. Do první skupiny patří hledání telefonu, bezkontaktní platby Garmin Pay nebo vnitřní úložiště pro hudbu (až 650 skladeb). Samozřejmostí pak jsou budík, stopky, časovač, kalendář nebo předpověď počasí. Biometrické senzory měří tep a okysličení krve a hlídají jak vaše „klidové“ zdravotní parametry, tak měří výkon při aktivitě.

Sportovní a fitness funkce zahrnují počet kroků, nachozenou vzdálenost, kalorie, ale i vystoupaná patra a minuty intenzivní aktivity. U těchto položek si lze nastavit vlastní denní cíle, po jejichž splnění vás hodinky pochválí veselou, ale decentní grafickou „oslavou“ na displeji. Při outdoorových aktivitách hodinky využívají senzory GPS, GLONASS a Galileo, zaznamenávají stoupání, nadmořskou výšku, tlak vzduchu a využít lze i kompas a senzor teploty – to jsou funkce shodné (a srovnatelně přesné) s modelem Fénix 6. Na tak stylové hodinky hodně solidní výbava.

Sporty pro náročné i chytré režimy
Garmin Venu 2S mají přednastavených 30 sportovních režimů, včetně třeba „moderního“ HIIT nebo lezení po umělé stěně. K dispozici jsou animované tréninky pro jednotlivé sporty i kompletní tréninkové plány, především pro běh. Režim plavání dokáže automaticky rozpoznat styl. Automaticky hodinky rozpoznají i běh nebo jízdu na kole a začnou po pár sekundách zaznamenávat aktivitu (třeba i běh na tramvaj). Nechybí bezpečnostní funkce LiveTrack (sledování aktivity vašimi kontakty) a detekce pádu při aktivitě a podání hlášení vašim kontaktům pro případ nouze.

Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová
Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová
Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová
Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová
Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová
Garmin Venu 2S. Foto: Karolína Hornová

Garmin Venu 2S při sportu i v životě

Pohodlí bez kompromisů. To jsem od nových Garmin Venu 2S očekávala a taky jsem je dostala. Nemusela jsem se rozhodovat, zda pořídit elegantní hodinky, ochuzené o sportovní funkce, které možná úplně nepotřebuji, ale rozhodně chci, ani nosit na útlém zápěstí něco velkého, humpoláckého. Hodinky díky velikosti, hmotnosti a pohodlnému řemínku na ruce téměř nevnímám (Konečně!), takže v nich i spím a naplno využívám monitoring spánku, který je stejný jako v modelu Fénix 6. Přijde mi, že funguje velmi přesně a výsledky i doporučení odpovídají tomu, jak se druhý den v závislosti na (ne)kvalitě spánku cítím.

Není stres jako stres. Monitoring stresu jsem nikdy moc nevyužívala – mám pocit, že žádný stres nemám. S Venu 2S ho sleduji a zaznamenala jsem zajímavé situace, které hodinky vyhodnotily jako výrazně stresové oproti mému normálu: Téměř vždy volantem při dopravní zácpě v centru Prahy (nepřekvapivě), a dvakrát v průběhu party s přísunem většího množství alkoholu (trošku překvapivě). Oba večírky jsem si užívala a měla dobrou náladu, ale hodinky to odhalily správně – alkohol působí na organismus jako stresor a i z tohoto důvodu bychom to s ním neměli přehánět. Stejně tak mě vyvedly z omylu, když jsem ráno po akci měla dojem, že jsem spala jako zabitá – spánek byl dlouhý, ale méně kvalitní než obvykle. Pocitově také nic moc a pohled na hodnotu Body Battery to potvrdil – 70 %.

Solidní monitoring aktivity. To jsem od Garminů tak nějak čekala, nicméně stejně mě pár věcí překvapilo – třeba přesnost zaznamenané trasy. Při srovnání tras, které jsme běželi ve dvojici, byl GPS výstup z Venu 2S často výrazně přesnější než z modelu Garmin Forerunner 945. I snímání tepu a okysličení krve je citlivé – hodinky mají oproti první generaci více optických senzorů. Na základě měření pak Venu 2S určují i VO2max (tedy stav kondice) a doporučují typy tréninku pro její zlepšení. Nadchla mě přítomnost barometrického výškoměru a jeho automatické kalibrace – stačí počkat 30 vteřin po zvolení aktivity a nalezení GPS signálu. Při běhání po pražských kopcích byl výstup z výškoměru přesný s odchylkou 1–2 m.

Více zdraví ale neméně sportu. Hodinky Venu 2S mohou v mnoha sportovních funkcích konkurovat Fénixům. Novou softwarovou platformou je z mnoha pohledů předčily, stejně jako designem (což ale může být subjektivní názor). Jsou to ale zároveň i chytré hodinky, určené i pro „běžný život“. Velmi široká je tak nabídka zdravotních funkcí, jako je monitoring menstruačního cyklu, zmíněná funkce Body Battery, která při pravidelném nošení „garminovsky“ přesně odráží reálný pocit množství energie nebo únavy, nebo výpočet metabolického věku. K němu je zapotřebí zadat do aplikace svou hmotnost (ideálně pomocí měření na chytré váze Garmin Index). Prý je mi o šest let míň – taková informace potěší.

Prodloužená „ruka“ telefonu. Mým zápěstím už prošlo hodně garminů a musím uznat, že Venu 2S se mi povedlo nejlépe zakomponovat do života. Nemám problém nosit je „non-stop“ a konečně využívám i funkci Garmin Pay (i díky dotykovému displeji, kde se mnohem příjemněji zadává PIN). Moc se mi líbilo zobrazování upozornění a zpráv s podporou české diakritiky i (oproti bezdotykovým garminům) snadnější odesílání předvolených zpráv. Funkce vyhledání telefonu není nová, ale poprvé jsem zakusila, jak dokáže ušetřit nervy – díky hodinkám jsem rychle zjistila, že mobil leží pod sedačkou v autě a není ztracený (a dávno ukradený) někde u benzínky.

Výdrž. To je v kontextu hodinek s AMOLED displejem a relativně tenkým tělem hodně skloňovaný pojem. Na „internetech“ najdeme rozmezí od 8 hodin po 10 až 11 dní. Prvního čísla se nelekejte – jde o stav se všemi zapnutými senzory, spuštěnou GPS aktivitou a nepřetržitě přehrávanou hudbou. Druhá informace je zase bez GPS v „omezeném“ režimu chytrých hodinek. Zlatý střed, který jsem zaznamenala já, bylo minimálně šest dnů při běžném užívání: Tedy neustálé připojení Bluetooth, zapnuté senzory (včetně nepřetržitého snímání okysličení krve), s monitoringem spánku a každodenní minimálně hodinovou GPS aktivitou. Výdrž tedy považuji za naprosto dostačující. 

Test: Samsung Galaxy Watch4 Classic. Na rovinu o tom, jak jsou skvělé i nedokonalé

Mínusy

Nikdo není dokonalý a i u Garmin Venu 2S se pár nevýhod najde. 

Chybějící možnost „obnovit později“ po pozastavení aktivity se mě dotkla nejvíce. U běhání to nevadí, ale během celodenní cyklistiky se zastávkou v restauraci to už zamrzí. Hodinky sice výrazně upozorní na blížící se automatické uložení, ale když máte vypnuté „vrnění“, nemusíte si signálu všimnout a aktivitu na vteřinu spustit, znovu pozastavit a celý proces oddálit. 

Absence zvukových signálů mně osobně nevadila, zvlášť když si vzpomenu na deprimující zvuky při animovaném tréninku u Fénixů, které se mi po několik minut nedařilo deaktivovat. Cyklisté ale často hodinky používají jako cyklocomputer (upevněné na řídítka) a propojené třeba s radarem Garmin Varia. Hodinky pak pípnou, když se blíží auto. V případě „němých“ Venu 2 se musíme spokojit pouze s grafickou signalizací, nebo vrněním, ale to zase musíme mít hodinky na zápěstí, což je na kole méně praktické.

Sladěné tělo s řemínkem. Zní to jako plus, ale může to být i mínus. Designu hodinek nemám co vytknout, stejně jako nabídce barevných kombinací, ze které si vybere každý. Tělo hodinek má ale (stejně jako třeba u Fénixů nebo Vívoactive) stejnou barvu jako řemínek. Díky systému Quick Release ho tak sice rychle vyměníte za nový, ten ale musíte velmi pečlivě vybírat, aby se netloukl s barvou těla. Standardní řemínek je ale tak pěkný, že o výměně možná ani nebudete uvažovat. 

Shrnutí: Konečně univerzální hodinky na sport i do divadla

Co dodat? Příznivci (a především příznivkyně) značky Garmin mají konečně hodinky, které mohou nosit kamkoli. Cena nových Venu 2S není nízká, ale za necelých deset tisíc si kupujeme univerzálnost, která se z pohledu „cost per wear“, tedy ceny v přepočtu na jedno nošení, rozhodně vyplatí. Hodinky zvládnou monitorovat i náročné sportovní aktivity, mají solidní výdrž a nechybí jim všechny potřebné funkce pro život (na rozdíl třeba od vysoce elegantních, „městských“ Garmin Lily, které nemají platební funkci Garmin Pay). To vše v opravdu povedeném a – v dobrém slova smyslu – až „negarminovském“ designu, který ale zároveň zachovává to hlavní, na co jsme u značky zvyklí. A přidává i něco navíc, mimo jiné zcela nový operační systém „moderního typu“. Takhle si představuji novou generaci!

Garmin Venu 2S
Placení hodinkami: ano
Displej: AMOLED
Hudba: ano
Sledování zdraví: tep, pulzní oxymetr, zdraví žen a další
GPS: ano
Cena: 9 990 Kč
Pozitiva: vzhled, displej, hmotnost
Negativa: postrádá zvukové signály
24. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Cestování s kolem
Kola

S kolem do letadla krok za krokem: Jde to snadno a někdy i zdarma

od Karolína Hornová 23. 9. 2021
autor Karolína Hornová

Které letecké společnosti dokáží kolo přepravit zdarma nebo v ceně příplatku za odbavené zavazadlo? Jak vybrat kufr na kolo, který se „nezasekne“ v přepravě, a lze jízdní kolo převážet letadlem v papírové krabici? Připravíme vás a vaše kolo na vaši první společnou cestu letadlem krok za krokem.

Ať chceme nebo ne, pomalu nastává období, kdy se musíme rozhodnout: Buď natáhneme návleky, větrovky a dlouhé rukavice, nebo sobě a svému kolu zarezervujeme místo v letu na Mallorku, Kanárské ostrovy, Portugalsko nebo jiné destinace, kde na vás čekají hladké silnice, šotolinové cesty (záleží, co preferujete), zalité středomořským sluncem.

Je to rozhodně příjemné zpestření cyklistické sezóny obzvláště pro ty, kteří trpí v chladu na astma nebo mají citlivé klouby k prochladnutí.

Táhnout kolo do letadla a celou cestu trnout nad jeho osudem, zní jako něco, co si možná radši odpustíme a zvolíme půjčení kola na místě. Pojďme si ale hned na začátku udělat rychlé srovnání: Při správném výběru aerolinií s vámi vaše kolo může letět zdarma a navíc ušetříte až sedm tisíc za půjčení kola na týden ve vaší destinaci. Na místě se pak vyhnete cestě do půjčovny a budete moci hned po snídani nasednout na kolo, jehož geometrie vám perfektně sedne. Co víc si přát? Ano, ještě tu fotku na vrcholu Pico de las Nieves se svým vlastním kolem.

Před koupí letenky: Ověřte si pravidla aerolinek

Každá letecká společnost má trošku jiná pravidla. Třeba ČSA/Smartwings (jejichž lety spojují Prahu právě s oblíbenými Kanárskými ostrovy a Mallorkou) patří k aerolinkám s poměrně vysokými limity na rozměr a hmotnost odbaveného zavazadla. Konkrétně to je 250 cm (součet délky, výšky a šířky zavazadla nebo krabice), což některé kufry a tašky na kola (ale i krabice od kol) splňují. Váhový limit u ČSA je 32 kg, takže ke kolu můžete často v klidu přihodit navíc i další vybavení nebo oblečení (kterým lze krabici i vycpat) a jako další zavazadlo vám tak postačí už jen příruční kufr.

U nízkonákladových aerolinek bývá limit odbaveného zavazadla o něco nižší, i tak byste se s kolem měli vejít. Letecké společnosti často také nabízejí speciální službu přepravy sportovního vybavení (jako třeba lyže, surf, nebo právě kolo). Zde se přímo počítá s většími rozměry (opět záleží na společnosti – pár příkladů najdete níže). Je to dražší, ale dobrá volba pro „nerváky“, kteří chtějí mít jistotu, že se nebudou po cestě muset dohadovat. Orientační ceny přepravy sportovní výbavy jsou 1.000 až 1.500 Kč za let, konkrétně třeba 1 530 Kč (ČSA), 30 eur (WizzAir), 60 eur (Ryanair), 1 100 Kč (Easy Jet).

Sportem k trvalé invaliditě? Cvičení chrání běžce i cyklisty před zraněním. Znáte Redcord?

Co projde? Aneb odbavování v praxi

Aerolinky celkem běžně odbavují kola v lepenkové krabici na kolo i speciálním kufru jako odbavené zavazadlo. Často tolerují i to, že krabice trochu překračuje oficiálně dané rozměry – především na linkách, kde jsou na přepravu kol zvyklí, a v případě organizovaných cyklo zájezdů. Vždy si ale raději tuto možnost ověřte – ideálně už před koupí letenky. Pokud totiž společnost nabízí jak možnost přikoupení odbaveného zavazadla, tak možnost přepravy sportovního vybavení, bude lepší si rovnou objednat druhou možnost – cenový rozdíl nebývá tak markantní a s ním si koupíte i trochu klidu navíc.

Na některých menších nebo starších letištích nadrozměrná zavazadla nemusejí projít přepravními dveřmi a pásy. S koupí „přepravy sportovního vybavení“ odbouráte i případné dohady na přestupu nebo v cíli. Ty v případě přepravy kola ale ze zkušenosti cyklistů z kategorie „frequent flyer“ nehrozí: Se zabaleným kolem (i když lehce nadrozměrným) vás většinou ani nepošlou k přepážce pro odbavení nadrozměrných zavazadel a obecně platí, že by délka krabice neměla překročit 150 cm – pokud si tento rozměr pohlídáte, měli byste projít všude.

Bezpečnost: Jak zabalit kolo na cestu letadlem

Každý někdy z nás viděl, jak „kluci na cargu“ zacházejí se zavazadly. Všechno musí odsýpat co nejrychleji a personál nemá čas (a přiznejme si, často ani chuť), přenášet naši bagáž v rukavičkách. Ať už kolo umisťujete do krabice nebo kufru, je namístě prostor zavazadla pořádně vycpat. Dvojnásob to platí o měkkém přepravním vaku na kolo. Před zabalením bude třeba sundat kola – minimálně přední. Zvláštní pozornost věnujte přehazovačce – ta je (spolu s páčkami na řídítkách) nejnáchylnější k poškození, takže je obojí radno obalit „do koule“ pomocí bublinkové fólie nebo pruhů molitanu.

Následně obalte i rám a ráfky (obzvlášť pečliví buďte v případě karbonu). Speciálně tvarovaný tvrdý kufr takto „ošetřené“ kolo pak už dostatečně podrží. Pokud ne (nebo pokud používáte krabici či vak), vycpěte celý prostor – buď neekologickými, ale praktickými vzduchovými sáčky, nebo oblečením, které vám uvolní místo v příručním zavazadle. Pokud kolo vezete v krabici, zpevněte její rohy a hrany páskou (nejlépe izolační „gafou“) a krabici doma nebo na letišti obalte fólií, aby byla po cestě co nejvíce zpevněná (a také chráněná před případným deštěm a použitelná i pro návrat).

Konkrétní tipy pro balení kola
·        Skvělou vychytávkou na ochranu rámu jsou podélně rozříznuté pěnové izolační trubky.
·        Před zabalením zafixujte řetěz tak, aby se nedostal mimo převodníky.
·        Sundaná řídítka pevně zafixujte k rámu, ale tak, abyste nezdeformovali bovdeny.
·        Sundejte pedály, cyclocomputer a osvětlení, zabalte a zafixujte.
·        Sundejte nebo obalte i rychloupínáky kol (mohou prorazit krabici).
·        Drobné komponenty přichyťte k rámu páskou nebo zdrhovacími pásky.
·        Dbejte na to, aby se nikde nemohl třít „kov o kov“ a vše bylo pevně uchyceno.
·        Pokud se zadní kolo vejde do krabice či kufru, nesundávejte ho, pomůže chránit převodníky.
·        Pevnou lepicí pásku a zdrhovací plastové pásky přibalte navíc i na cestu zpět.
·        Případné deformaci rámu zabráníte vložením plastových rozpěrek mezi patky vidlic.
·        Nakonec přibalte i veškeré nářadí, kterým jste kolo rozebrali, na cestu zpět.

Jak vybrat zavazadlo na přepravu kola

Limity leteckých společností pro přepravu odbaveného zavazadla jsou různé. Některé dovolují převézt kolo jako odbavené zavazadlo (tedy zdarma či za poměrně nízký poplatek). Je tomu tak u zmíněných ČSA (součet tří stran zavazadla do 250 cm). Easy Jet povoluje dokonce 275 cm. WizzAir odbaví i „obří“ zavazadlo 140 × 119 × 171. Váhové limity zmíněných společností jsou shodné – 32 kg.  Naopak společnosti KLM, AirFrance a Lufthansa pouze 150 cm (ale umožňují odbavení sportovního vybavení do součtu rozměrů 300 cm za poplatek – podobně to má i Swiss Air, SAS nebo British Airways). V takovém případě nemusíte velikost obalu na kolo příliš řešit.

Tipy na „cyklokufry“ do letadla (do 250 cm)
Thule RoundTrip Pro (126 × 30 × 89, 8,6 kg, pevná taška s kolečky, kapsami a integrovaným montážním stojanem)
Thule RoundTrip Traveller (130 × 38 × 81, 7,7 kg, pevná taška, externí kapsy na kola a kapsy na komponenty, kolečka)
Kufr na kolo Force (128 × 18 × 90 cm, 9kg, skořepina s kolečky, ochranná pěna uvnitř)
Scott Premium 2.0 (138 × 30 × 80, 8,6 kg, pevná taška na kolečkách, hliníkové výztuhy)
Acepac Bike transport bag (130 × 30 × 80 , 4,5 kg, měkká polstrovaná taška s úchytem na rám a řídítka)
Scicon Cycle Bag Travel Plus (117 × 20 × 82 cm, 2,4 kg, měkký vak s ochrannou pěnou uvnitř)
Krabice na kolo z cykloprodejny (rozměry od 130 × 30 × 80 cm – krabice jednotlivých značek se velikostí liší)

Kde sehnat obal na přepravu kola letadlem?

Krabici na kolo seženete zdarma téměř v jakémkoli obchodě s jízdními koly, kde budou rádi, že se zbaví „odpadu“. Velkou krabici seženete i v prodejně obalových materiálů za cenu mezi 100 a 200 Kč. Seženete zde i lehké výplňové materiály (vzduchové sáčky, bublinkové fólie apod.)

Zapůjčení speciálního přepravního obalu na kolo za dobrou cenu nabízejí některé prodejny a půjčovny kol a cyklistického vybavení. (Např. Triexpert tuto službu nabízí za 150 Kč na den, Půjčovna kol Tábor za 75 Kč, třinecký Androit Bike za 1.050 Kč na týden a podobně.)

Kufr na přepravu kola se vyplatí koupit, cestujete-li často (a také, když vás čekají další přesuny). Měkké tašky seženete za cenu od 3.000 Kč, tvrdé (které jsou pro kolo bezpečnější) od 5 (základní skořepinový kufr nebo vyztužená taška) až do 15 tisíc (kufry s kompletní bezpečnostní výbavou).

Osobní tipy pro cestování s kolem

S přikoupením zavazadla neváhejte. Pokud si chcete koupit letenku a až pak si rozmyslet, zda poletíte s vlastním kolem, nebo si bicykl půjčíte, není to dobrý nápad – cena odbaveného zavazadla, zakoupeného online s letenkou činí od 600 do 1000 Kč. Dokoupení online posléze je často dražší (někdy i za stejnou cenu jako přímo na letišti, a to až za 1 500 Kč, v závislosti na zvoleném přepravci).

Připravte si důkazy. I když se kola v krabicích běžně odbavují, nikdy nevíte, na koho na přepážce narazíte. Pro snížení cestovní horečky je radno si tento fakt vždy ověřit u přepravce, nejlépe pomocí e-mailu, který budete mít v mobilu nebo vytištěný s sebou pro případ „prokazování důkazů“. V dotazu vždy udejte cílové letiště i letiště, kterými bude probíhat případný transfer.

Krabici důkladně označte: Jméno, adresa, e-mail, telefon včetně předčíslí, ale také adresa cílové destinace (a třeba i číslo do hotelu) – to vše pomůže vaše kolo dopravit do cíle v případě ztráty při přestupu. Visačku pro všechny případy umístěte i dovnitř krabice přímo na kolo. Nalézt ztracené zavazadlo co nejrychleji pomůže i výrazné označení (specifická barva nebo obrázek na krabici).

Přibalte pomůcky na transfer. Velká krabice s kolem je na transfer z letiště velmi neforemná. Přibalte si do příručního zavazadla dva popruhy se sponou („kurty“), ze kterých si vytvoříte ramenní popruh, nebo přibalíte měkčený popruh od sportovní tašky, který za kurty přichytíte. Možností je ale více – pomoci může i dostatečné množství gafa pásky, z níž vymodelujete „ucho“.

Co když se s kolem něco stane

Kryje cestovní pojištění poškození kola i při přepravě letadlem? Zeptali jsme se vedoucího Tomáše Reitermanna z Odboru pojištění občanů v Kooperativě. Z odpovědi vyplývá, že v letadle za kolo zodpovídá přepravce a případnou škodu musíte řešit s ním.

Cestovní pojištění se ale rozhodně vyplatí sjednat a prostudujte si, jak máte pojištěné zavazadlo, jelikož kolo se za zavazadlo považuje. Můžete se poohlédnout i po speciálním připojištění. „Pro sportovně založené rodiny a jednotlivce máme Pojištění sportovní výbavy FIT. Pojištění jsme koncipovali tak, aby pokrylo velmi širokou škálu škod, které mohou na sportovní výbavě vzniknout. A to jak při jejím uskladnění, krátkodobém odložení nebo přepravě, tak i při amatérském sportování,“ popisuje Tomáš Reitermann.

23. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Recenze: Tato čelovka je diblík, všude se vejde a nic neváží. Má i SOS světlo

od Magdaléna Ondrášová 20. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Pravda, testovala jsem už čelní svítilny i se silnějším svitem, předností Fenix HM51R RUBY V2.0 jsou ale její rozměr a hmotnost, díky kterým se nebudete muset rozhodovat, zda ji brát s sebou. Má tak ambice stát se skutečným parťákem. 

Důvodů, proč si čelovku pořídit, je pro aktivního člověka mnoho. Hlavním důvodem by mohlo být třeba běhání za tmy. Je však fajn mít doma svítilnu, která bude k dispozici i v dalších případech a testovaný model má dobře našlápnuto se jím stát.

Do rukou se mi dostala nová čelovka z rodiny Fenix, jejichž modely v testech obstály již v minulosti. Je menší, lehčí a také slabší. Co by se ale mohlo zdát jako nevýhoda, může být pro někoho předností. Řeč je o poslední jmenované vlastnosti. 

Pět stupňů intenzity svitu

Maximální výkon této čelovky je totiž „jen“ 700 lumenů (výdrž při tomto režimu 0,5 hodiny), čímž bych ji zařadila mezi standard. Pro představu, v tomto nejvyšším režimu ji použijete k přisvícení, například, když ztratíte orientaci v terénu nebo budete chtít zaměřit a oslepit divočáka 120 metrů vzdáleného. K samotnému běhu vám postačí slabší výkon. Vybírat budete dle náročnosti terénu a vlastní bystrozrakosti mezi režimem 400 (1,5 hodiny) a 150 lumenů (2,5 hodiny).

Zbývají už jen dva slabší režimy, 50 lumenů (8 hodin), které se hodí k chůzi nebo, jak já říkám, záchodové světélko se 3 lumeny (120 hodin).

Než budeme hodnotit, pro koho se tato čelovka tedy hodí, pojďme si ji představit i z dalších praktických stránek.

Postrach stezek. Neviditelný běžec, který děsí, osvícený, který oslepuje

Pohodlí na hlavě i v kapse

Čelní svítilna je na svém místě uchycena jedním gumovým (nastavitelným) páskem s protiskluzovou úpravou. Část obvodu pásku je z vnitřní strany opatřen silikonem. Osobně preferuji ještě jištění středovým páskem vedoucím od týlu k čelu (přes temeno hlavy). Modelu RUBY ale nechybí, jelikož 80 gramů včetně pásku i akumulátoru je legrační „zátěž“. 

A tím se dostáváme k největším přednostem testované čelovky. Dovedu si představit, že nízkou hmotnost ocení každý, ale především lidé trpící bolestmi hlavy, na krční páteř nebo například starší lidé. 

Váha je dána rozměry, které jsou opravdu kapesní (66 × 36 × 32 mm). To dělá z této čelovky parťáka, který nebude ležet doma ve chvíli, kdy jej budete nejvíc potřebovat. Protože přibalit či nepřibalit „vrabce“ pro všechny případy s sebou opravdu není věc, nad kterou byste se pozastavili a vás tak nikde nepřekvapí tma „s holubem doma na polici“.

  • Testovaná svítilna uprostřed. Nahoře výkonnější, ale také větší model, níže velmi starý model. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Čelovka je dobíjecí nebo na jednorázový akumulátor. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Malé rozměry, na délku nemá ani 7 cm. Foto: Magdaléna Ondrášová

Praktické všestranné použití

Uchycení

Tělo svítilny je uloženo v kolébce jištěné páskem. Do té se zasouvá pomocí spony. Kužel světla (při nasazení na hlavě) jde tak natáčet pouze vertikálně. Horizontálně pak otáčením vlastního krku. Ve chvíli, kdy vyjmete tělo z kolébky, máte kromě třímání v ruce dvě další praktické možnosti:

  1. sponou si připevnit svítilnu na příklad za kapsu nebo poutko batohu,
  2. „přilepit“ svítilnu integrovaným magnetem v koncovce na cokoliv železného – třeba v dílně se to bude hodit.

SOS nebo blikačka

Svítilna může posloužit i jako blikačka. Disponuje červeným světlem o síle 5 lumenů. Stálé má výdrž 36 hodin, blikání či SOS režim pak 72 hodin (nebo dokonce 1 lumen 100 hodin, ale tady si prakticky nedokážu představit, k čemu to využít). SOS světlo znamená, že se střídají tři krátké, tři dlouhé a tři krátké zablikání.

Obsluha

Ačkoliv máme k dispozici jediné tlačítko, velmi dobře a rychle se ovládá a orientuje v přepínání režimů, a to i ve chvíli, kdy je svítilna usazena na hlavě. Pokud na to intuitivně nepřijdete sami, vše je popsáno v návodu. Dlouhý stisk – zapnutí a vypnutí, krátké stisky – výběr intenzity, dvojitý stisk – přepínání bílého a červeného světla. Čelovka si po vypnutí pamatuje poslední zvolený režim a na tom se zase příště zapne.

  • Fenix HM51R RUBY V2.0. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Fenix HM51R RUBY V2.0. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Klips na těle svítilny. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Čelovku drží magnet. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Nabíjení pomocí USB-C kabelu. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Mód červeného světla. Foto: Erik Ondráš

Nabíjení

Využít můžete nabíjecí akumulátor, kterému dodáte „šťávu“ dnes již rozšířeným USB-C kabelem (součástí balení), nebo si do kapsy či na dovolenou můžete přihodit pro jistotu jednorázový akumulátor. USB-C vstup disponuje gumovou krytkou, která dostatečně chrání otvor. Dejte si dobrý pozor, abyste krytku nezapomněli po ukončení nabíjení použít a do vstupu se vám nedostával prach a vlhkost, bude se špatně čistit. Řešení nabíjení u jiného modelu čelovky, pomocí magnetického konektoru, mi přišlo šťastnější.

Odolnost

Tělo je ze slitiny leteckého hliníku a působí velmi bytelně. Při bližším ohledání je precizně zpracované. Výrobce slibuje odolnost proti nárazu z výšky dvou metrů, proti prachu a také voděodolnost IP68. Údajně čelovka přežije, i když vám upadne do hloubky dvou metrů a bude tam na vás čekat čtyři hodiny. To jsem opravdu nezkoušela.

Parťák pro všechny případy

Suma sumárum tady máme mravence Ferdu, lehkého malého pomocníka, který vás nenechá na holičkách. Neosloví ultramaratonce a skyrunnery, kteří opravdu potřebují stroj s delší výdrží. 

Fenix HM51R RUBY V2.0 perfektně poslouží těm, kteří se mohou vyskytnout venku po setmění a může je to zaskočit. Malého pomocníka v kapse ani neucítí a bude připraven kdykoliv na „šichtu“. Ať už si chcete zaběhat svých deset kilometrů v zimě, kdy se brzy stmívá (čelovka), nebo se protáhne pěší výlet a budete se pohybovat v krajnici silnice (červená blikačka), nebo píchnete na kole a výlet se protáhne do setmění (k čelovce se dají dokoupit různé doplňky a úchyty). Doma, na výletě, pod stanem, v dílně, pracant za přijatelnou cenu vás, troufám si říct, nezklame. 

A nezapomeňte, je sice důležité vidět, ale někdy je mnohem důležitější být viděn!

Čelní svítilna Fenix HM51R RUBY V2.0
Výkon: až 700 lm
Výdrž: max. 120 h
Rozměry: 66 × 36 × 32 mm
Barva světla: neutrální bílá (4000-5000 K), červená 
Voděodolnost: IP68, 2 m
Světelný zdroj: Cree XP-G3, Everlight 2835  
Napájení: 1x CR123A, 1x RCR123A, USB-C dobíjení
Hmotnost: 80 g 
Cena: 1 699 Kč
Pozitiva: skladná, lehká, výkonná, multifunkční, zpracování, cena
Negativa: výdrž, dbejte na dobré utěsnění nabíjecího vstupu
20. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Rady do lesa: Osamoceného psa se nesnažte zastrašit, medvědovi odhoďte bundu

od Marek Odstrčilík 19. 9. 2021
autor Marek Odstrčilík

Asi se shodneme, že pohyb v přírodě, lesích, horách je něco, co dokáže skvěle dobít vaše baterky. Brzké ráno, východ/západ Slunce, výhled do krajiny je totiž něco, co vás nestojí žádné peníze. Benefitem pro vás je pak radost z krásy kolem. Je to ale vždy opravdu idylka nebo můžou pro vás lesní hvozdy skýtat i nějaké to nebezpečí?

Když běháte nebo se procházíte, tak pár nástrah na vás může číhat. Nikdo asi nevyhledává blízké setkání se statnou bachyní, která právě školí své mladé, s exhibicionistou, který zrovna testuje svůj nový baloňák, nebo psem na volno, lapajícím po vašich vysportovaných lýtkách. Takže, co s tím?

Divoké prase není “svině”

Pokud už máte tu kliku, že na něj narazíte, tak si ho prostě nevšímejte a jděte si po svém. Eventuálně zadupejte nebo zatleskejte, to by mělo pomoct ho odehnat. Pokud se s ním potkáte třeba za zatáčkou “face to face”, tak karate pohyby a zvuky s tím spojené si nechejte domů před zrcadlo. Klid, doprovázený pomalým odchodem je obrana. Jestli náhodou dostane chuť si s vámi zaskotačit, tak vězte, že umí běhat až 50 km/h. V tomhle případě prchejte a snažte se stylem veverka dostat třeba na nejbližší strom. Dobrá zpráva je, že vás nechce sežrat, ale prostě odehnat. 

Utíkej za 3, 2, 1… takto ne. Zjistěte, jak se za chovat tváří v tvář divočákovi

Pes

Když potkáte v lese osamělého psa, tak je dobré vědět, že jste pro něj stresovým spouštěčem. Začne pravděpodobně běhat kolem vás a štěkat. Není to fajn situace, o tom žádná. Nejlepší je se otočit a pomalu prostě od něj odcházet. Pokud na něj začnete štěkat taky a máchat rukama, neděláte dobře. Často zranění vznikají právě z nutkání psa zastrašit, pes to může vnímat jako útok. Neprovokujte ho, protože tím zvyšujete o dost riziko vašeho pokousání. Možná máte uhrančivý pohled, ale ani tento způsob vykolíkování si teritoria u psa nefunguje. Naopak.  Dobrým pomocníkem pro tato nečekaná setkání je pepřový sprej, který je velmi účinný. Jen v této pro vás vypjaté situaci miřte správným směrem.

Medvěd

Medvěd je daleko větší kalibr než pes a divočák. Potkat ho ale není úplně obvyklé, byť jejich výskyt je u nás vyšší než dříve. Dobrá zpráva je, že o setkání s vámi Míša většinou vůbec nestojí. Pokud už k setkání dojde, tak i zde platí to, co výše popsané. Chce to klid, pomalý ústup. Zapomeňte na oční kontakt, protože to pro něho může být spouštěčem útoku. Jestli se z nějakého důvodu medvěd za vámi vydá, tak se doporučuje odhodit ze sebe třeba bundu, to by ho mohlo natolik zaujmout, že o vás ztratí zájem. Ještě lepší alternativou je jídlo, protože medvěd je gurmán. Tyhle rady ale nejsou stoprocentní, takže vyjít můžou, ale také nemusí. V drtivé většině situací vás medvěd bude chtít jen odehnat a prožene vás pár desítek metrů. Pokud je jeho nálada ale velmi mrzutá, tak zkušení radí polohu “klubíčko”. Na kolena, schoulit se a chránit krk. Pokud do vás několikrát plácne, nezkoušejte MMA, které znáte z televize, hrdinství stranou. Medvěd totiž umí zabít i jednou ranou. Stejně jako u psa je dobré mít s sebou “pepřák”, který máte vždy hned na dosah, jeho účinnost je opravdu velmi dobrá.

Exhibicionista

Tohle setkání je pro většinu (hlavně žen) velmi nepříjemné. Běžíte a najednou u cesty odhalená postava. To může být velmi traumatizující zážitek. Určitě se nedoporučuje na někoho takového začít řvát, mluvit na něj nebo nedejbože okukovat. Nemůžete totiž tušit, co se mu honí hlavou a co může následně udělat. Prostě ho ignorujte a snažte se dostat co nejrychleji mezi lidi a zavolejte určitě policii. Běh je pro vás vším a vy s ním chcete mít spojené jen hezké zážitky, takže tady je jen pár rad, jak takovému setkání předejít. Běžte klusat raději tam, kde se pohybuje víc lidí, pokud preferujete odlehlejší místa, tak běžte ve více lidech. Hudbu radši nechejte doma, protože je fajn slyšet, co se kolem vás děje. Díky moderním technologiím můžete s rodinou nebo přáteli online sdílet svoji polohu a oni tak vidí, kde zrovna jste. A rozhodně není k zahození mít opět po ruce pepřový sprej. 

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

Maliní, pavučina a moucha v krku

Tohle jsou pro mě za ty roky běhání asi ti největší nepřátelé. Zamotat si nohy do maliní je něco, co vás na pětníku zastaví a vy si můžete následně odnést domů památku na tohle setkání i na rukách nebo obličeji. Takže, volte raději vyšlapané pěšiny. 

Znáte to, je teplo, běžíte a vaše hlava se koupe v potu. Vy se rozhodnete, že uhnete z cesty a proběhnete se lesním zádumčivým zákoutím a v ten moment se vám přes obličej přilepí zaručeně ta největší pavučina v nejbližším okolí. Dobrá zpráva je, že to není smrtelné, jen je to kvalitně přilepené. Pokud sebou máte vodu, tak se opláchnete, jestli ne, tak prostě otřít do trika. Pokud běháte do půl těla, tak trenky, ale tím se vystavujete riziku situace viz exhibicionista výše.

A to pro mě nejhorší nakonec. Mít mouchu ve vyschlém krku je něco, co mě děsí, protože dostat ji ven nebo dovnitř, když nemáte vodu, je neskutečný výkon. Je to situace kdy se dusím a zároveň dávím. Na tohle radu nemám. Aspoň že zvuky, které mé snažení provází, na druhou stranu vyděsí každého lesního “predátora”

Každopádně je i přes několik možných nepříjemností dobré vědět, že les je básník. Les je přítel.

19. 9. 2021 0 komentáře
1 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Ultramaratonec Orálek: pokračuji v dlouhém běhu. Vím, že chci, a že můžu

od Rungo 17. 9. 2021
autor Rungo

„Opět běžím a opět nevím, jestli doběhnu. Můj příběh, který jsem popsal v knize Můj dlouhý běh dále pokračuje. Nebo přesněji můj příběh, který napsal novinář Luboš Brabec na základě mého vyprávění. To v knize končí někdy v roce 2016, ovšem běhat jsem nepřestal i po oslavené padesátce,“ popisuje osoba v hlavní roli, ultramaratonec Dan Orálek.

Faktem je, že po tomto roce jsem musel neustále bojovat, a to jednak se svou formou, zdravotními potížemi a pochopitelně i motivací. Dlouho jsem bojoval jen s únavou, poklesem formy. V roce 2019 se k drobným obtížím, které běžně provázejí běžce, přidala bolest levého kolene, která vrcholila na podzim, kdy jsem kvůli tomu vzdal můj oblíbený Winschoten a poté i Spartathlon. Když jsem šel na artroskopii s diagnózou poškozeného menisku, tak jsem doufal, že v prosinci už budu běhat.

2020: Špatné zprávy střídají horší

Bohužel, po probuzení z narkózy jsem se od lékaře dověděl, že kromě menisku, který mi opravili mám mnohem větší problém. Že mi na hlavičce stehenní kosti chybí chrupavka. Slovy lékařské zprávy to bylo něco jako “rozsáhlý defekt chrupavky na vnitřním kondylu levého femuru”. Ošetření spočívalo v řadě děr do kosti, aby se vytvořilo nějaké vazivo na místě, kde kdysi chrupavka byla. Další nevýhodou bylo, že jsem další dva měsíce nesměl došlápnout na levou nohu a v lednu se učil znovu chodit.

Bolelo to. Bolelo to při chůzi i při běhu, ale to mě neodradilo od toho, abych to nadále zkoušel. Při náhradní oslavě svých narozenin (odložené z důvodů státních omezení kvůli Čínské chřipce) jsem se rozhodl pro sebe a pro přátele udělat běh na 50 km, který se mi povedlo dokončit. Skoro by se dalo říci happyend. Kolik jsem vlastně slavil můžete třikrát hádat. Proč o tom píši? No proto, že kondice se mi s postupujícím časem ne a ne zlepšovat a s kolenem je to hodně kolísavé. Etapový ultramaraton MUM 2020 jsem sice dokončil, ale na 4. místě a po poslední etapě mě koleno bolelo opravdu za hranici snesitelnosti. 

Samozřejmě že je potřeba odpočívat, ale mnou oblíbený Winschoten 2020 mi rušit nemuseli. A tak jsem v létě ke svému překvapení aspoň stihl uběhnout půlmaraton a nějakým zázrakem jsem se dostal pod 1:17 a na přesunutém Loštickém Boráku jsem vybojoval 2. místo, ale jen s velkým vypětím.

Svou další přípravu jsem zaměřil na MČR na 100 kilometrů, které se mělo konat začátkem prosince, kdy nás stát nechal laskavě na pár dnů vydechnout. Přesně týden před závodem mi odešly svaly ve stehně na levé noze tak moc, že jsem nemohl ani dokončit trénink. Závod jsem musel zabalit už po deseti kilometrech, takže jsem si udělal negativní rekord v rychlosti DNF.

2021: Bojuji, kulhám, závodím, křečuji

S dalším tréninkem jsem začal těsně po vánocích a cílem mělo být MČR na 100 kilometrů v březnu. Trénoval jsem docela tvrdě, ale v půlce února jsem si pro změnu skřípnul nerv od SI skloubení na pravé straně a výsledkem byla silná bolest tentokrát v pravém stehně. Zároveň se výrazně zhoršilo moje levé operované koleno. Takže do konce dubna jsem spíš kulhal, než běhal a nějakém tempu nebo delším běhu si mohl nechat zdát. 

Na přesunutém MČR v Plzni 5. června jsem sice uběhl více než v prosinci, ale odkulhaných 50 kilometrů mě bohužel běžecky neuspokojilo ani na půl.

O týden později jsem ve Veselici už běžel o mnoho lépe a nebýt silných křečí v posledním kole z šesti, tak jsem byl nadšen. Takhle jsem byl alespoň maximálně spokojen, protože, i přes ztrátu 15 minut na posledním desetikilometrovém okruhu, mě soupeři nechali vyhrát MČR v ultratrailu. To MUM 2021 už tak veselý nebyl. Teda pořadatelsky jsem byl spokojen. Běžecky byly dobré pouze první dva dny a potom jsem se uvařil, tedy dostal jsem úžeh. Můj výkon to ovlivnilo ve všech zbývajících etapách a na té poslední jsem si udělal další negativní rekord na svém nejpomalejším maratonu vůbec za 5:06. Koleno také bolelo, takže jsem zrušil všechny další případné závody a zaměřil se na tradiční Winschoten, který se letos opět vrátil do termínovky. Vůbec mě nemohlo rozhodit, že zrušili oficiální ubytování v rodinách, protože moje holandská rodina van Dijkových se mnou počítala a ubytovala jak mě, tak samozřejmě moji Renatu, která mi dělala doprovod a ještě Luboše (autor knih o běhání, pozn. red.), který se rozhodl zaběhnout si 50 km. 

Knihy o běhání: trénink na maraton i strhující příběhy. Kterou si přečtete?

Vzájemná láska: Winschoten

Závod ve Winschotenu je pro mě vždycky zážitek a letos byl umocněn tím, že loni se neběželo a v roce 2019 jsem kvůli kolenu nedokončil. Přípravu jsem začal pět týdnů před závodem s tím, že ten poslední bude pochopitelně odpočinkový. Moje týdenní kilometráž byla pokaždé kolem 160 kilometrů a v každém týdnu jsem měl asi dva až tři tempové tréninky a jeden nebo dva zaměřené na objem. Plán byl splněn a někdy i překročen. Tréninky o délce 20 kilometrů jsem běhal v tempu 4:20 s tím, že závod budu rozbíhat 4:25 – 4:30. 

Letošní kvalita závodu na 100 kilometrů byla mimořádná hlavně proto, že se přihlásila velká skupina Italů, kteří si v Holandsku udělali svoje vlastní mistrovství Itálie. V zásadě mi to nevadilo, protože jsem věděl, že o první místa bojovat stejně nebudu. Po startu vyrazila velká skupina běžců v tempu čtyři minuty a rychleji. To jsem rozhodně nechtěl zkoušet a během dvou kilometrů se mi tempo ustálilo na 4:20 – 4:25 min/km a nadále jsem se toho držel. První dvě 10kilometrová kola byla v pohodě, ale v tom třetím začalo přituhovat a trochu mi přestal fungovat žaludek. Ve čtvrtém přišla celková krize a k tomu se přidružila bolest v koleni a potažmo v kyčli jako důsledek mírného kulhání. Zpomalil jsem a doufal, že se to zlepší. To se sice stalo, ale bohužel tempo jsem už nedokázal dlouhodobě stlačit pod pět minut. Maraton byl ještě za 3 hodiny a 14 minut, ale mezičas 4:02 na 50 km mi jasně dával na vědomí, že pod 8 hodin to dnes nebude.

Někdy v té době mě poprvé předbíhal vedoucí běžec a podle mého výpočtu běžel na úrovni výsledného času někde kolem 6:25. Další krize na mě přišla někdy v 8. kole, ale mezitím jsem musel vyhrát svůj boj s motivací. Bylo jasné, že cíl „A“, který byl zaběhnout co nejlépe pod 8 hodin, nesplním ani náhodou. Nový cíl, tedy cíl „B“ bylo dokončit závod a bylo více než zřetelné, že to bude bolet, a to i psychicky. Diváci, ale byli jako obvykle skvělí a povzbuzovali mě stejně jako ostatní bez ohledu na mé šnečí tempo. Vždy, když jsem probíhal do dalšího kola, tak hlasatel odbil libovolného běžce přede mnou pouhým ohlášením a pro mě spustil entré ve stylu „do dalšího kola probíhá čtyřnásobný vítěz 100kilometrového závodu, který je přezdíván Mister ‚RUN‘ – Daniel Orálek“. Pro neznalé, závod se totiž jmenuje RUN Winschoten. To se hned plní cíl B mnohem lépe.

  • Foto: Meijco van Velzen
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek
  • Foto: Dan Orálek

Horší bylo množství běžců včetně běžkyň, kteří mě předbíhali, ale občas, když mě znali a viděli, jak se tím peru, se mě snažili povzbudit. Jak se mi rychle vzdalovali, tak to na mě působilo spíše depresivně. V osmém kole mě předběhl již o druhé kolo vedoucí běžec, vzápětí mě také předběhl Giorgio Calcatera, ale protože jsme prohodili pár slov, tak mi stihl říct, že ho čeká ještě jedno kolo. Vlastně běžel na úrovni, kterou jsem původně plánoval pro sebe. 

Při náběhu do posledního kola jsem cítil energetickou krizi na úrovni Kalifornie v období letních veder. Natlačil jsem do sebe gel, zapil ho kolou, cucnul si Redbullu a rozhodl jsem se, že se do cíle dostanu v čase pod 9 hodin. Měl jsem na to asi 57 minut, a tak mi to přišlo, že to bude reálné. To jsem se ovšem opět trochu přepočítal, protože na třetím kilometru mi do toho hodil vidle můj žaludek a já ztratil 3 minuty v předklonu a 1 minutu vysvětlováním pečlivé zdravotnici, že to vlastně nic nebylo a že těch 7 kilometrů do cíle určitě doběhnu. Dokonce ani nepochopila můj pokus o již fousatý vtip, že pokud zkolabuji, tak hlavně potřebuji pauznout Garmina.

Nakonec mě nechala a já zjistil, že musím dost zrychlit, jestli chci na hodinkách opravdu vidět čas, který začíná číslovkou 8. Balancování na hraně svých aktuálních možností jsem akorát prokládal zdravením divákům a odpovědí na dotazy jestli běžím už poslední kolo. Jasně, že ano, a byl jsem za to fakt rád. To jsem jim neříkal, ale museli to vidět. Cíl se blížil a já jsem věděl, že to dám. Závěrečný účet 8:59:20 rozhodně není něco, co bych před závodem chtěl, ale znamená již 15. pomyslnou čárku u závodu ve Winschotenu a taky vyrovnání nejvyššího počtu účastí, a protože spoludržitel tohoto rekordu už neběhá, tak mám šanci se příští rok osamostatnit na čele tabulky místních čárkařů. Tradiční pozávodní kocovina zahrnovala další a definitivní vyčistění žaludku a nevolnost na další 2 hodiny, zatuhlé koleno a ztrátu citu v otlačených palcích na nohou. Skvělá zpráva je, že zvládnu i se svým kolenem 100 kilometrů. Na udržení tempa musím trochu zapracovat a nejlépe si zaběhnout pár tréninkových maratonů, abych si zvykl na to, že ultra závody na dvacítce teprve začínají a ne končí. 

  • Vývoj tempa při závodě ve Winschotenu. Foto: Dan Orálek

Celá anabáze po mé operaci a velmi nepříznivé diagnóze mi ukázala důležitou věc, stále v sobě dokáži najít dostatečnou motivaci, abych běhal a také abych závodil. Jistě, že jakékoliv zlepšování bude obtížné, protože čas nezastavíš. Jasně, že to bude více bolet než dříve, ale teď vím, že chci a že můžu.  

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

17. 9. 2021 1 komentář
1 FacebookEmail
Nezařazené

Překyselení organismu: dva názory, skutečný problém k řešení a marketingový tah

od Martin Kubala 16. 9. 2021
autor Martin Kubala

Jedním z hlavních úkolů vašeho těla je udržení mírně zásadité úrovně pH vaší krve v rozmezí hodnot 7,35 až 7,45. Při jakékoliv drobné odchylce od tohoto normálu je ohroženo vaše zdraví, při vyšších pak váš život. To je fakt, který dále ve svém textu rozebírá Martin Kubala, poradce pro výživu a suplementaci, poradce pro výživu ve sportu a člen aliance výživových poradců.

Typickým příkladem odchylky je diabetická ketoacidóza, při níž vlivem špatné léčby (anebo nedbalostí pacienta) může pH krve klesnout k hodnotě 6,8, která je již neslučitelná se životem. U zdravého jedince takový odklon nehrozí, protože váš organismus vynaloží všechny dostupné prostředky k tomu, aby případnému vychýlení zamezil. V čem tedy spočívá problém?

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zakyselení organismu je tendenční, neměřitelný jev, na jehož míře se podílí několik současně působících faktorů, jako je 

  • konzumace nevhodných potravin
  • užívání návykových látek
  • stres
  • nedostatek spánku
  • elektromagnetický smog
  • extrémní anebo naopak nedostatečná pohybová aktivita. 

Ale pozor, zakyselení se neprojevuje narušením pH krve, se kterým bývá občas zaměňováno. Pojďme si nyní vysvětlit alespoň to nejzákladnější, co si lze anebo naopak nelze pod zakyselením vašeho těla představit.

Může zakyselení ovlivnit náš zdravotní stav?

Ukažme si to na příkladu auta vezoucího svého pasažéra. Auto disponuje řadou bezpečnostních prvků, které v případě nárazu řidiče ochrání i za cenu toho, že vozidlo pak nebude schopno plnohodnotného provozu. Nicméně, plechy se vyklepou, sklo vymění a jede se dál. Pokud však k nárazům dochází příliš často anebo jsou příliš silné, může dojít k tomu, že obnova do plně funkčního stavu již nebude možná, protože jednotlivé díly začnou postupně vypovídat službu.

Na podobném principu, pouze v dlouhodobějším časovém horizontu, funguje i lidské tělo při snaze o udržení homeostázy (v tomto případě acidobazické rovnováhy) v těle. S běžnými excesy si hravě poradí, aniž bychom to zaregistrovali, u větších pak již potřebuje nějaký čas na regeneraci, u dlouhodobě opakujících se pak hrozí vyřazení exponovaného orgánu z provozu.

V této souvislosti se nejčastěji hovoří o osteoporóze, neboť tělo neutralizuje zakyselení vyplavováním vápníku z kostí. Samozřejmě, že toto je pouze jeden příklad, neboť zakyselení organismu může být příčinou vzniku chronických zánětů, migrén, astmatu nebo v krajním případě nádorových onemocnění. 

Pochopili? Vsadím se že ne, protože jsem vám právě odprezentoval názor zastánců tvrzení, že zakyselení organismu má negativní dopady na naše zdraví. Existuje však i úplně opačný pohled na věc. Pojďme si představit i ten.

Sportem k trvalé invaliditě? Cvičení chrání běžce i cyklisty před zraněním. Znáte Redcord?

Zakyselení organismu je nesmysl, tvrdí významná část lékařů a výživových poradců

Lidské tělo během metabolismu produkuje značné množství kyselých látek a tento jev je naprosto přirozený. Při jejich zvýšeném výskytu disponuje náš organismus nespočtem mechanismů, které využívá při jejich regulaci. Samotné pH krve pak není regulováno vyplavováním vápníku z kostí, ale hydrogenuhličitanovými ionty. Při reakci vzniká sůl a oxid uhličitý. Sůl je vyloučena močí, oxid uhličitý vydýcháme, hydrogenuhličitanové ionty jsou okamžitě vytvořeny ledvinami a dodány zpět do krve.

Žádná seriózní studie vliv zakyselení organismu na vaše zdraví neprokazuje a jedná se pouze o marketingový tah firem nabízejících “odkyselující” diety anebo potravinové doplňky.

To tvrdí pro změnu zastánci teze, že zakyselení organismu je zcela běžným jevem bez zásadního vlivu na zdravotní stav a nadměrná konzumace kyselinotvorných potravin má na naše zdraví negativní dopad ze zcela jiných důvodů (káva, maso, sladkosti).

Fauly mezi argumenty – na co si dát pozor

Pokud se rozhodnete brouzdat po internetu a vyhledávat si podrobnější informace zabývající se touto problematikou, často můžete narazit na značně zavádějící tvrzení. Která to nejčastěji jsou?

U zastánců zakyselení to bývá doporučení, abyste si pomocí lakmusových papírků změřili pH moči a tím zjistili, zda máte zakyselený organismus anebo ne. Moč má téměř vždy kyselé pH. Standard je 5.0. Sofistikovanější prodejci (neboť se velmi často jedná o trik prodejců potravinových doplňků) vám pak doporučí své produkty, pokud pH moči klesne pod standardní hodnoty. Jenže to se ale při konzumaci určitých potravin anebo nadměrné fyzické aktivitě stává zcela běžně.

Narazíte-li na argument, že kyselinotvorná strava vám může změnit pH krve, nepokračujte ve čtení. Je to stokrát vyvrácená lež.

Naopak častým faulem odpůrců bývá argument, že protistrana prezentuje vliv zakyselení organismu na pH krve anebo pH moči. Jenže zmíněné argumenty používají jen obchodníci se strachem, nikoliv seriózní poradci nebo lékaři zastávající pouze jiný názor.

Co si z toho vzít?

Jednomu by se z toho zamotala hlava. Naštěstí pro nás existuje dostatek doporučení, jak nadměrné zakyselení částečně eliminovat, která nejsou v žádném rozporu s obecně přijímanými zásadami zdravého životního stylu. Tedy nám prospějí tak jak tak.

Dostatek spánku a omezení elektromagnetického smogu je jedním z prvních kroků k nastavení optimálního životního rytmu. Nedostatek spánku a elektromagnetický smog mají okyselující vliv, bez dostatečného spánku se vám zhoršuje metabolismus, hůře odoláváte stresu, nejste dostatečně produktivní, vzniká zvýšené riziko úrazu při provozování pohybových aktivit. Elektromagnetický smog a závislost na mobilních telefonech je jedním z hlavních faktorů narušujících váš spánkový režim.

Eliminace stresujících vlivů. Je to jako spojené nádoby. Stres okyseluje a zároveň může zapříčiňovat poruchy spánku. Poruchy spánku mohou být naopak jednou z příčin dlouhodobého stresu. Při stresu dochází k nadměrné aktivaci sympatiku na úkor parasympatiku zodpovědného za vaše zažívání. Špatné zažívání posouvá acidobazicitu kyselým směrem.

Dostatek přiměřené pohybové aktivity zejména té aerobního charakteru. Kyseliny se díky regulačním mechanismům přeměňují na soli a oxid uhličitý, který díky zvýšené aktivitě vydýcháme ven. Naopak anaerobní aktivita způsobuje zakyselení neboť během ní dochází k produkci kyseliny mléčné. Proto je vhodné po intenzivním tréninku věnovat pozornost důkladné kompenzaci. 

Vyvážená, pravidelná a pestrá strava. Často omílaný problém, jehož podstata spočívá v tom, že čím více druhů jídla do svých ideálně čtyř až šesti chodů denně zakomponujete, tím bohatší bude zastoupení obsažených živin a zároveň eliminujete riziko, že byste ve svém jídelníčku “přestřelili” nějakým nežádoucím směrem. Jakákoliv konzumace nadměrného množství potravin rovněž způsobuje zakyselení bez ohledu na to, jestli jste do sebe nacpali tři větrníky anebo kilogram špenátu.

Jednoduchá kontrola

Pokud byste přece jen chtěli mít možnost kontroly nad stavem svého metabolismu nejen z hlediska acidobazické rovnováhy, zaměřte pozornost na svou stolici. Ano, čtete dobře. Nemusíte dělat žádný rozbor. Dobře zkonstruovaný produkt vaší metabolické továrny by totiž měl mít pevnou konzistenci, leskle hnědou barvu, nezapáchat a pohybovat se na hladině. Takže pokud se vám pravidelně daří vyrobit ráno statného krasavce v hnědé metalíze, co si spokojeně čvachtá na hladině a při pohledu na něj vás nezačnou štípat oči, můžete být zcela bez obav.

Základní přehled potravin s okyselující tendencí

O zakyselení organismu se nejčastěji hovoří v souvislosti s nevhodnou životosprávou. Chcete-li mít alespoň základní přehled o tom, jaký vliv na váš metabolismus mají jednotlivé druhy potravin, tak jako hodně zjednodušenou pomůcku přidáváme informaci, že 

  • mezi zásadotvorné potraviny patří většina zeleniny a ovoce, kysaná zelenina a většina bylin
  • mezi mírně okyselující patří obiloviny, luštěniny a ořechy
  • silně okyselující tendenci pak mají živočišné produkty, sladkosti, produkty obsahující bílou mouku nebo bílý cukr, káva, tabákové výrobky, alkohol, návykové látky.

Selským rozumem pojato – při pohledu na jednotlivé skupiny potravin musíme dospět k názoru, že sestavíme-li si jídelníček, v němž budou dominantní především první dvě skupiny potravin, které v rozumné míře budeme doplňovat tou poslední, to vše za podpory adekvátní pohybové aktivity, tak nemůžeme šlápnout vedle. Tento režim vám v drobných obměnách navíc doporučí drtivá většina výživových poradců bez ohledu na to, zdali je dle jejich názoru překyselení pro člověka nebezpečné nebo ne.

Zakyselení je běžný jev, se kterým by zdravý organismus neměl mít problém se vyrovnat. Co by si však měl každý aktivní sportovec zapamatovat, je skutečnost, že zakyselení představuje zátěž, se kterou se váš organismus musí vyrovnat a to i za cenu dočasného snížení vašeho výkonu.

Často se také uvádí jako účinný prostředek proti zakyselení jedlá soda. Prosím neblázněte, jděte si raději zaběhat.

16. 9. 2021 1 komentář
1 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

SOUTĚŽ: Běž 40 metrů na max, startuj za RUNGO.cz a buď ve slosování o nové adidasky!

od Magdaléna Ondrášová 15. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Je to trochu narychlo, ale o to větší šanci máte! Ať už jste pražští nebo se do Prahy do příštího čtvrtka na otočku chystáte, nevynechejte tuhle možnost. Jednoho z těch, kteří se zaregistrují za tým RUNGO.cz, čekají nové Adidas Adizero Adios Pro 2 a to je pecka.

Začátkem září byla uvedena nová verze nejrychlejší boty značky adidas (o ní si můžete přečíst něco více na konci článku). V loňském roce model Adizero Adios Pro debutoval s velkým ohlasem a hned se v něm překonávaly světové rekordy. Ten svůj můžete stanovit i vy na Výstavišti v Praze, kde je možné si do 23. září nový model otestovat a zaběhnout v něm nejrychlejších 40 metrů v životě. A pak tyhle boty ještě vyhrát – pouze s RUNGO.cz!

Jak na to

Od pondělí 13. září do čtvrtka 23. září 2021 si bude moci každý, kdo miluje svižný běh a rychlost, vyzkoušet novinku Adidas Adizero Adios Pro 2 a zaběhnout si v ní nejrychlejší sprint svého života. Na Bruselské cestě na Výstavišti v Praze pro vás totiž adidas a RunCzech postavily speciální měřenou běžeckou dráhu na 40 metrů, kde si v botech Adizero můžete zkusit, co to znamená běžet jako s větrem o závod.

Dostavit se můžete každý den: od 14.00 h do 20.00 h, Bruselská cesta, Výstaviště Holešovice. Při přihlášení nahlaste, že běžíte za tým „RUNGO.cz“ a jste ve slosování o závodní boty Adidas Adizero Adios Pro 2.

  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas
  • Foto: se svolením adidas

Vyhlášení šťastlivců

Po ukončení akce, tedy ve dnech po 23. září, vylosujeme náhodného výherce a zveřejníme formou článku na Rungo.

Adidas Adizero Adios Pro 2

Boty Adizero Adios Pro 2 byly vyvinuty ve spolupráci s nejrychlejšími světovými dálkovými běžci a přinášejí především jednu zásadní změnu – nižší hmotnost. Obsahují dvě přepracované vrstvy lehké mezipodešve LIGHTSTRIKE PRO, která nabízí vylepšenou konstrukci pro plynulý a dynamický přechod od paty ke špičce, optimální odpružení a výbušnost. Pět karbonových dílů ENERGYRODS,charakteristických pro tento model zaručuje perfektní spojení nohy s botou a zamezuje tak ztrátě cenné energie. Částečně recyklovaný ultralehký svršek CELERMESH 2.0 je zárukou prodyšnosti, flexibility a lehkého zpevnění. Nedílnou součástí modelu je i podrážka z gumy CONTINENTAL, která nabízí perfektní trakční zónu pro rychlejší akceleraci. Nová lehká konstrukce paty udržuje nohu pevně zajištěnou protiskluzovým uchycením a její měkčí struktura zvyšuje pohodlí při nošení. Ambice tohoto modelu je jasná – být těmi nejrychlejšími botami na světě.

Recenzi připravíme na rungo.cz během týdne.

15. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Test: Samsung Galaxy Watch4 Classic. Na rovinu o tom, jak jsou skvělé i nedokonalé

od Pavel Tomek 14. 9. 2021
autor Pavel Tomek

Samsung se v průběhu let dostal se svými chytrými hodinkami do pozice jednoho z nejvýraznějších konkurentů Apple Watch. Novinka Galaxy Watch4 Classic v tomto trendu jednoznačně pokračuje. Jedná se o zatím nejlepší hodinky od Samsungu. Jak moc jim ale chybí k dokonalosti se dočtete v naší recenzi.

Na úvod bychom si měli ujasnit pojmy. Samsung představil několik verzí čtvrté řady Galaxy Watch. Jednak jsou tu sportovněji zaměřené, tenčí, lehčí a hliníkové Galaxy Watch4, nabízené ve dvou velikostech 40 milimetrů a 44 milimetrů. A současně s nimi i dnes recenzovaný modely Galaxy Watch4 Classic, který existuje také ve dvou velikostech. Já měl na testování velikost 42 milimetrů, existuje ale ještě větší 46milimetrová varianta.

Jaký je hlavní rozdíl mezi oběma verzemi? Když pominu rozměry, je to především materiál, který tvoří u verzí klasik nerezová ocel. Jedná se o kvalitnější řešení než hliník, který se přeci jenom může snadněji poškrábat. Funkčně jsou všechny verze Galaxy Watch4 stejné. Rozdíl je v designu, materiálu, ale především v ovládání. Verze Classic totiž má mechanickou otočnou lunetu, která posouvá zážitek z hodinek na úplně jinou úroveň. Všechny typy hodinek také existují ve vícero barevných kombinacích, je tedy opravdu z čeho vybírat.

Pro pořádek se sluší ještě uvést, že existuje ještě LTE verze hodinek Watch Classic4.

Luxusní zpracování a geniální ovládání

Samsung Galaxy Watch4 Classic rozhodně nejsou levné hodinky, proto je dobře, že už na první pohled působí luxusním dojmem. Skvělý první dojem podtrhuje bezchybné zpracování. Trochu nepatřičně na mne zapůsobil pouze gumový řemínek, na ruce je ale opravdu příjemný. A pokud by vám přece jenom nevyhovoval, dá se snadno vyměnit. 

Z hlediska designu opravdu hodně dobře působí, že displej pokrývá celou plochu. Díky těsně přiléhající otočné lunetě nejsou kolem vidět žádné černé rámečky.

Ovládání zajišťuje dvojice tlačítek po pravé straně, ke kterým si můžete přiřadit vlastní funkce. V praxi ale tlačítka příliš využívat nebudete. Mnohem častější bude kombinace otáčení lunety a klepání do displeje. Ovládání pomocí lunety je prostě geniální. Nic lepšího u hodinek nemůžete najít. Takové kolečko u Apple Watch je taky dobré, řešení Samsungu je ale ještě o několik úrovní lepší. Je rychlé, přesné, pohodlné, praktické…budu se opakovat, ale skutečně geniální.

Skvělý dojem zanechává i displej. Čitelnost je bezproblémová i na poloviční jas a displej má krásné podání barev. Využívat můžete funkci Always On, kdy displej nikdy zcela nezhasne, při neaktivitě se pouze maličko ztlumí.

  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek

Google + Samsung

Novinkou u všech verzí nových Galaxy Watch je přechod pod operační systém WearOS od Googlu. Na první pohled není nic poznat, Samsung si celé prostředí graficky upravil do podoby a struktury, na kterou jsou uživatelé u jeho hodinek zvyklí z dřívějška. Nenajdete tak zde něco takového jako u TicWatch (jejich test čtěte zde), kde jsou některé aplikace zdvojeny – v hodinkách je verze od výrobce i od Googlu. Samsung si drží prostředí pod svou správou.

Propojení s Googlem je ale přece jenom poznat. Uživatel má přístup do Google obchodu s aplikacemi a ciferníky, používat lze nově i funkci Google Pay. Občas by to ale chtělo propojení mezi Samsungem a Googlem dotáhnout. Nepříjemné například je, že se Samsung rozhodl využívat místo skvělého Google asistenta, jen jeho hloupějšího příbuzného Samsung Bixby, který až příliš často vypisuje, že nerozumí otázce. 

Důležité je také uvést, že Samsung ořezal kompatibilitu hodinek. Kdo má iPhone, může na Galaxy Watch rovnou zapomenout, přístroje se vůbec nepropojí. Pokud máte telefon s Androidem, spárování se vám podaří, ale nebudete mít k dispozici tolik funkcí, jako majitelé Samsungů. Nebudete moci používat třeba Samsung Health Monitor pro měření tlaku nebo se vám nebude synchronizovat funkce Nerušit. 

Ideální je tedy mít hodinky i mobil od Samsungu. I tady si ale dovolím mírnou výtku. Aby bylo potřeba využívat ke komplexnímu ovládání hodinek třech různých aplikací, je prostě chyba. Jedna aplikace slouží pro správu hodinek, do druhé se přenáší zdravotní a sportovní informace a třetí je nutná pro zprovoznění měření tlaku.

Samotné prostředí aplikací i systému hodinek je ale rozhodně přehledné a intuitivní. Nestalo se mi, že bych něco složitě hledal. Obzvláště v hodinkách, jejichž systém reaguje skutečně bleskurychle, jsem hodně oceňoval, kolik aplikací nabízí samostatné widgety. Stačí otáčet kolečkem a rychle se dostanete k informacím, které jednotlivé aplikace poskytují. Pokud jsem to pochopil správně, je pouze na vývojářích, aby ke svým aplikacím takový widget připravili. Pak už jen stačí program nainstalovat do mobilu a objeví se rovnou i v hodinkách. Nebo jej samozřejmě instalovat rovnou přes hodinky.

Zdravotní expert

Samsung Galaxy Watch4 Classic je vybaven opravdu velkým množstvím senzorů, které poskytují spoustu informací o vašem aktuálním zdravotním stavu. Veškerá data se samozřejmě přenáší do mobilní aplikace, kde je můžete podrobněji analyzovat. Kromě již celkem obvyklých funkcí jako je analýza spánku, měření tepové frekvence nebo hladiny stresu jsou tu trochu prémiovější možnosti v podobě zaznamenávání EKG a krevního tlaku. Znovu ale opakuji, že tuto funkci využijí pouze majitelé Samsung telefonu. Pro přesné měření je také nutné provést nejprve kalibraci s pomocí tlakoměru. Hodinky také umí měření hladiny kyslíku v krvi. Do mobilní aplikace Samsung Health můžete zadávat i údaje o svém pitném režimu a konzumovaném jídle. 

Biomedicínský inženýr testoval měření tlaku pomocí chytrých hodinek. Výsledky jsou slibné

Naprostou novinkou, kterou, pokud vím, v žádných jiných hodinkách zatím nenajdete, je měření složení těla. Samsung Galaxy Watch4 Classic se snaží suplovat funkci chytré váhy, dokáže tedy zobrazit množství tuku, svalů a vody v těle. Měření je docela jednoduché. Položíte dva prsty na tlačítka, zvednete paže a za necelou půlminutu máte změřeno. Vše funguje tak, že přes prsty na tlačítkách dostáváte do těla mírné elektrické impulzy. A protože je v tuku méně vody než ve svalech a tudíž je méně vodivý než svaly, dokáží hodinky zanalyzovat složení těla. 

Výsledky samozřejmě nejsou tak přesné jako při profesionálním měření, pokud ale budete měření provádět pravidelně a ideálně ve stejný čas, určitě vám dají dobrou představu o trendu ohledně vašeho tělesného stavu.

Poslední nabízenou zdravotní funkcí je měření chrápání. K němu ale potřebujete kromě hodinek s aktivovaným režimem spánku i mobil, který přes mikrofony zaznamená zvuk chrápání.

Baterie je průšvih

Největší problém, který jsem s Galaxy Watch4 Classic měl, byla baterie. Při praktickém používání jsem se totiž horko těžko dostával na jednodenní výdrž, a to je opravdu málo. Sluší se dodat, že jsem pročítal řadu dalších recenzí a většinou se mluví o výdrži jeden až dva dny. Hodinky, které jsem měl na recenzi by ale dvoudenní interval opravdu nezvládly.

Jak jsem je v praxi používal? Kvůli měření spánku jsem hodinky vždy večer nabil a šel s nimi spát. Noc byla jediný časový úsek, kdy byl displej vypnutý, jinak jsem měl zapnutou funkci Always On. Do toho si započítejte aktivní Wi-Fi a Bluetooth, notifikace na hodinkách a kontinuální měření tepu. Odpoledne prvního dne testování jsem si vyrazil chvíli zaběhat (cca. 35 minut) a kolem šesté hodiny už Galaxy Watch4 hlásily nízkou kapacitu baterie. Do večerního nabíjení by to pravděpodobně vydržely, ale s odřenýma ušima. A pokud bych vyrazil na delší běh, baterka by to asi nezvládla vůbec.

Hodinky sice nabízejí i úspornější režim, ten ale výdrž prodlouží jen o pár hodin. Superúsporný režim zase vypne veškeré funkce kromě zobrazení hodin. Pak hodinky vydrží mnoho dnů.

Netuším, jestli jsem měl smůlu na testovaný kus, nebo je na tom třeba 46milimetrová verze výrazně lépe, výdrž mě ale opravdu zklamala. Nejjednodušším způsobem, jak ji protáhnout, je vypnout Always On funkci, pak jsem se bez problémů dostal na použít cca den a třičtvrtě.

  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek
  • Samsung Galaxy Watch4 Classic Foto: Pavel Tomek

Co se nabíjení týká, nabízí Galaxy Watch4 Classic možnost kromě klasického přísunu energie přes nabíječku i možnost reverzního nabíjení. Tuto funkci musí podporovat váš telefon. Pak na něj stačí hodinky položit a mobil samotný slouží jako nabíječka. Tuto variantu ale používejte jen jako nouzovou, dochází při ní k velkým energetickým ztrátám. Klasické nabíjení je pak záležitostí zhruba necelých dvou hodin.

Sportu rozumějí

I když jsou Galaxy Watch4 Classic svým zaměřením více chytré než sportovní hodinky, zaznamenávání sportovních aktivit jim samozřejmě cizí není. Na výběr je mnoho desítek sportů včetně plavání. Mimo nich se nepřetržitě zaznamenává chůze, tep či kalorie.

Velkou výhodou u hodinek je, že si pro sportovní aktivitu můžete upravit informace, které se aktuálně zobrazují na displeji. To třeba běžně umí Garmin, ale většina smart hodinek něco podobného nenabízí. Další užitečnou věcí je automatické zaznamenávání aktivity, které funguje velmi přesně a spolehlivě. Vyzkoušel jsem to u chůze, běhu a cyklistiky a pokaždé hodinky reagovaly velmi pohotově. 

Nic negativního nemohu říct ani na adresu přesnosti měření. Jak srdeční tep, tak i měření s pomocí GPS fungovaly korektně. Největším problémem tak zůstává již zmiňovaná baterie, která při spuštěné sportovní aktivitě ukrojí cca. deset procent energie za půl hodiny.

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

Skvělé, ale ne dokonalé

Samsung Galaxy Watch4 jsou bezesporu nejlepší hodinky, které jsem letos mohl otestovat. Skvěle vypadají, ještě lépe se ovládají a mají spoustu chytrých funkcí. Pokud jim to dovolíte, zaznamenají o vašem zdravotním stavu a jeho vývoji opravdu spoustu informací. K dokonalosti jim ale rozhodně schází alespoň trochu lepší výdrž baterie a také doladit spolupráci mezi systémy Samsungu a Googlu. I přes tyto chyby je ale mohu jednoznačně doporučit.

Samsung Galaxy Watch4 Classic 42 mm
Hmotnost: 48 g
Rozměry: 42×42×11 mm
Materiál: nerezová ocel
Displej: 1,2” s rozlišením 396×396 pixelů
Paměť: 16 GB
Výdrž baterie: 20-36 h
Záznam trasy: GPS
Voděodolnost: IP68
Párování senzorů: Wi-Fi, Bluetooth, NFC
Cena: 9 490 Kč
Klady: Design, displej, ovládání, zdravotní funkce, Google Pay 
Zápory: baterie, vyšší cena, kompatibilita s jinými značkami telefonů
14. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Jak začít běhatZačátečníci

Ze zarytého odpůrce běhu půlmaratoncem. A proč (ne)běháte vy?

od Rungo 13. 9. 2021
autor Rungo

Celé dětství a dospívání se běhu vyhýbala, jak jen to šlo, a nechápala, co na tom všichni okolo mají. Vztah k běhu se jí změnil úplnou náhodou, díky jednomu kolegovi, šílenému nápadu a šibeničnímu termínu. Příběh, který nám poslala čtenářka Veronika je jeden z mnoha. Ale může to být právě ten, který povzbudí právě vás poprvé vyběhnout.

Dětský vzdor

Odpůrcem běhu jsem byla už od základní školy. Kila navíc dělala své, fyzička nic moc a pravděpodobnost, že na jakoukoliv běžeckou vzdálenost budu vždy mezi nejhoršími, hraničila s jistotou. V hodinách tělesné výchovy se běhalo pouze na venkovním oválu, tedy v jarním/letním období, kdy vše kvetlo. Tak jsem se s pomocí svých alergií mohla ze všech delších běhů vymluvit. Povinně jsem musela absolvovat pouze běh na 60 metrů, ten přece zvládnu i s alergií. Zvládla jsem to každý rok a pokaždé s tragickým výsledkem.

Situace se nelepšila ani v průběhu studia na gymnáziu. Sportů sice postupně přibývalo, kil ubývalo, ale běh samotný byl stále největším nepřítelem. Občasné výběhy do kopce na Petřín během tělocviku, kdy byl profesor a téměř všechny spolužačky o 100 až 200 metrů vpředu a já za nimi funěla jako lokomotiva, rudá jako rajče a zpocená jako dveře od chléva, na sebevědomí nepřidávalo. Gymnaziální léta skončila a s nástupem na vysokou školu konečně i povinný tělocvik a běhy na čas. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za pár let budu mít uběhnutý první půlmaraton (a dalších pár později přidám), ve skříni dvoje běžecké boty a v obývacím pokoji běžecký pás, vysmála bych se mu z celého srdce. 

Šílený nápad

Čtyři roky starý hovor s kolegou z práce, který si pamatuji dodnes téměř slovo od slova, proběhl zhruba takhle:

Ahoj Verčo, hele ty hodně sportuješ, viď?
Ahoj, no nevím, jestli hodně, ale sportuju, proč?
Poběž se mnou v Praze půlmaraton, bude to sranda!
Ses zbláznil?? To je asi 20 kilometrů ne?
Néé…21,5!
No to jsi mě teda uklidnil… to nedám, běh odjakživa nesnáším..
Ale dáš, běží se 1. dubna, počítám s tebou!

Bylo 19. ledna. Ještě ten den jsem sedla k počítači a šla hledat informace pro běžce začátečníky a tréninkové plány na půlmaraton. Vážně bych to mohla zvládnout? Kolega se trefil se svým hovorem a šíleným nápadem do nejcitlivějšího období po těžkém rozchodu, kdy má asi člověk potřebu si něco dokázat, aby neměl pocit, že celý život skončil a nic už nemá smysl. Možná nebýt téhle životní situace, tu myšlenku bych ani nezvažovala. Když jsem ale navíc objevila tréninkový plán pro začátečníky na deset týdnů, což prakticky přesně vycházelo, bylo rozhodnuto. V noci jsem udělala registraci, zaplatila kvůli dost pozdnímu přihlášení nemalé startovné a začala se připravovat. 

Tréninkové začátky

První “trénink” byla katastrofa, sotva čtyři kilometry šnečím tempem, se zastavováním snad po každých 100 metrech. Tréninkový plán ten den zcela určitě splněn nebyl. Měla jsem chuť se na to rovnou vykašlat, ale přece to nevzdám tak snadno. Asi se nedalo čekat, že po letech vyhýbání se této aktivitě v tom budu ze dne na den profík. Vyrazila jsem koupit pořádné běžecké boty, vhodné oblečení a další tréninkový den byla po práci nachystaná na cyklostezce u Vltavy s odhodláním splnit plán na daný den. Nepovedlo se. Běželo se mi těžce, vzduch byl ledový, dýchání přes šátek bylo po chvíli příšerně nepříjemné. Mokrý šátek se lepil na pusu, boty podkluzovaly na sněhu a ledu, v boku mě píchalo. Odběhla jsem opět něco kolem čtyř kilometrů a měla plnou hlavu obav. Jak to můžu zvládnout, když neodběhnu ani pětinu?

Na tréninky se ke mně začal připojovat kamarád, který na rozdíl ode mě běhal rád a dobře. Měla jsem pocit, že ho zdržuju, ale jemu výletní tempo nevadilo. Běželi jsme pomalu, povídali si a najednou jsem si uvědomila, že už jsme proběhli kolem místa, na kterém jsem se původně otáčela a běžela zpět. I jemu vděčím nemalou měrou za svou probuzenou lásku k běhu. 

Pět odpovědí pro běžce začátečníky. Běh za deště a píchání v boku

První závod

Skoro každý den jsem hledala další a další články a informace pro běžce, až jsem narazila na server rungo.cz, tehdy ještě pod iDnesem. Objevila jsem propozice k Závodu přes ty tři tydýty 18. března 2017. Běželo se nedaleko mého tehdejšího bydliště. Zdálo se mi, že vzdálenost by tou dobou měla být už pro mě zvládnutelná a přece si musím tu závodní atmosféru vyzkoušet!

Těsně před závodem začalo pršet, nervozita stoupala, uklidňující byl ale pohled na maminku, která jako můj doprovod vytrvale stála u startu s deštníkem nad hlavou a úsměvem na rtech. Odstartováno, snažila jsem se držet si nějaké tempo, ale to vzalo už na prvním „tydýtu“, kopci, který tam postavil do cesty nějaký tydýt, za své. Druhý a třetí jsem vyšplhala a při seběhu dolů si říkala, že už to bude jen lepší. Nebylo, začalo píchání v boku, docházel dech, panika stoupala. Přešla jsem do chůze a říkala si, co to proboha dělám. Do cíle mě dotlačil pohled na mámu, která skandovala jako bych snad běžela na olympiádě. Startovní číslo i s perníkovou medailí mám pořád schované.

  • Foto: se svolením Veroniky Pražské
  • Foto: se svolením Veroniky Pražské

Půlmaraton

Tréninku jsem dala, co to šlo, pořád jsem si opakovala jednu myšlenku z přečtených článků “K běhání se musíte proběhat!” A tak jsem stála každý tréninkový den na značce a dělala, co se dalo.

Poslední trénink před půlmaratonem jsem zaběhla své dosavadní maximum 15 kilometrů, což pořád nebylo pochopitelně dost. V den závodu jsem měla neskutečné obavy, že to nezvládnu a budu muset odstoupit. Aby toho nebylo málo, vyšlo zrovna krásné počasí, ale na takový závod až příliš, teplota okolo 26 stupňů a přímé slunce, obloha bez mráčku.

Krizí bylo po cestě spoustu, ta největší přišla na patnáctém kilometru, kdy jsem věděla, že víc jsem ještě nikdy v životě neuběhla a chybí mi ještě celých 6,5 kilometru do cíle. Vědomí, že na mě v cíli čeká tentokrát nejen maminka, ale i sestra se švagrem a synovcem, mě hnalo dál, musela jsem to zvládnout stůj co stůj. Svůj první půlmaraton jsem nakonec doběhla v čase 2:23:59 a nebudu lhát, slza dojetí ukápla.

Pokračování v běhu?

Po uběhnutí půlmaratonu jsem si dala automaticky pauzu, co jsem chtěla, to už jsem si přece splnila. Ale ono se mi po těch běžeckých botách začalo stýskat. A když už v té skříni stejně jsou? Tak jsem se přihlásila na další Rungo závod. A pak další půlmaraton. A ještě jiný závod. Běhání jen tak je pro mě sice pořád ještě trochu o přemlouvání, ale když vím, že je to součást tréninku na nějaký závod, jde to skoro samo. Závody samotné jsou pak už vysloveně za odměnu. A umístění? Na tom nakonec vůbec nezáleží.

Běhání a klouby: jak (ne)běhat tak, aby nebolely

Na každý závod se mnou jede minimálně mamka, která fandí a podporuje jako bych byla pořád malé dítě. Její radost z mého úspěchu a moje radost z její pýchy při každém proběhnutí cílem je víc než sebelepší umístění v jakémkoliv závodě. Proto už jsem od roku 2017 běžecké boty na příliš dlouho nikdy neodložila. A protože se mi v létě běhá venku špatně, pořídila jsem si domů běžecký pás, abych si mohla popobíhat kdykoliv se mi zachce. 

A proč ještě neběháte vy?

První běh jen tak po lese, v parku, mezi domy, vás možná bavit nebude, zkuste to ale alespoň párkrát překonat, klidně v obyčejných botách, teplákách a tričku. Když zvládnete (a ono zvládnete) tři až čtyři kilometry pomalým tempem, přihlaste se na pětikilometrový závod, ideálně nějaký rovinatý. Adrenalin udělá svoje a těch pět kilometrů zaručeně zvládnete. Pocit v cíli, kde čeká třeba někdo z rodiny, partner, kamarádi, ale vlastně i ostatní fandící, kteří tleskají, skandují a podporují všechny, kdo do cíle přibíhá, pocit ze sebe sama, že jste to zvládli, takové pocity vám nic jiného nedá a já vám slibuju, že jsou to pocity krásné a opravdu nenahraditelné. Pak už jen zbývá zapsat si na startovní číslo závodní čas a další rok zkusit překonat sám sebe! Protože když jsem to zvládla já, pak už musí každý.

Autor textu: Veronika Pražská

13. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Test: Klasika jménem ASICS CUMULUS 23. Dvě dekády patří mezi nejoblíbenější

od Magdaléna Ondrášová 12. 9. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Beton, asfalt, cyklostezky. Metr za metrem běháte po městem dlážděném povrchu a nechcete od svých bot nic jiného, než se na ně spolehnout a pohodlí. Pak zvažte, zda ASICS GEL-CUMULUS 23 nejsou ty pravé pro vás.

Značka ASICS je japonská značka velmi pevně usazena na trhu a pro spoustu běžců je to symbol kvality. I když se silná konkurence neustále roztahuje, ASICS drží krok. A tak přišel s další generací oblíbeného silničního modelu CUMULUS.

Ten je jako stvořený pro pohodlí na dlouhé cesty, a tím spíš udělá svoji službu běžcům, kteří běhají i kratší trasy po ulicích svého města, ale i za něj. Stará se o to gelové odpružení nejen pod patou, ale též v přední části mezipodešve. Poprvé byl gel také v přední části použit u modelu 17 a od té doby, z dobrých a prověřených důvodů, u toho zůstalo.

Podešev má dobrou trakci i v mokru, jak jsem u ASICSů zvyklá a dobře se v nich čte povrch. Na asfaltu jsou jako doma, kostky jim nevadí a šotolinu zvládnou hravě. Bota je celkem pevná, nikoliv tuhá. Díky tomu v ní pociťuji více dynamiky než například u modelu Nimbus. Přeloženo do „lidštiny“ jde sice o pohodlnou odtlumenou botu, ale nejsou to žádné líné mrchy.

Běžce by mohl zajímat ještě svršek. Ten je měkký, poddajný, příjemný a bezešvý, vlastně v dnešní době standard, bez kterého by šlo botu těžko doporučit. Padne skvěle, ale problém by mohli mít běžci se širším chodidlem. Boty je potřeba ale vyzkoušet vždy a každé, to není žádná novinka.

  • Podešev. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • Jak je vidět, svršek je prodyšný. Foto: Magdaléna Ondrášová
  • ASICS GEL-CUMULUS 23. Foto: Magdaléna Ondrášová

Záměrně jsem test nepostavila na rozdílech mezi předešlým modelem 22 (který se v mém botníku nachází také) a tím testovaným, protože v praxi příliš velké rozdíly nepozoruji. Jde o dobře tlumenou a polstrovanou botu, která pěkně obepíná chodidlo i nárt. Podešev dostala jinou strukturu, ale při běhu se v kontaktu s povrchem chová podobně. Subjektivně pociťuji u testovaného modelu menší torzní i podélnou tuhost oproti staršímu, tedy větší měkkost a poddajnost, to jediné snad stojí za zmínku. Mně tedy více vyhovuje tužší model 22, ale je to věc silně individuální a hlavně, stále se bavíme o nepatrném rozdílu. 

ASICS GEL-CUMULUS 23 jsou pohodlné a stabilní boty, které uchvátí především začínající běžce, hobíky a běžce střední váhové kategorie, hledající jistotu došlapu a komfort pro každodenní trénink (i na dlouhé tratě). Ten je vykoupen vyšší hmotností boty, která je ovšem u svého druhu standardem. Byť jsem ve srovnání s Nimbusy uváděla větší svižnost, stále jde o botu objemovou a není určena běžcům, kteří dávají před pohodlím přednost sledování tempa na svém sporttesteru. Jako klad uvádím níže cenu, a to z toho důvodu, že se od roku 2015, kdy jsem testovala model 17, zvedla o pouhých sto korun. 

ASICS GEL-CUMULUS 23
Určení: neutrální, silniční, tlumivá obuv
Hmotnost: pánská 280 g, dámská 230 g
Drop: 10 mm
Výška tlumení: pánská 23-13, dámská 22-12
Cena: 3 599 Kč
Klady: tlumení, pohodlí, cena
Zápory: x

12. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Nezařazené

Xiaomi přichystalo slevy nejen pro školáky. Zlevňuje Mi 10T Pro i oblíbený Mi 11 Lite 5G

od Marek Odstrčilík 10. 9. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ S návratem do školních lavic uspořádala společnost Xiaomi speciální časově omezenou slevovou akci na vybrané oblíbené modely telefonů. O celých 1 500 Kč například zlevnila špičkový telefon Mi 10T Pro. O tisícikorunu padla cena i u oblíbeného Mi 11 Lite 5G. 

Akce Back to school probíhá na oficiálním eshopu Xiaomi (https://eshop.xiaomicesko.cz/) a na Xiaomi.cz ( https://www.xiaomi.cz/) do 3. října. Jaké konkrétní telefony si mohou zájemci výhodně pořídit? 

Mi 11 Lite 5G

Stylový ultralehký a štíhlý telefon lze pořídit ve třech elegantních barvách (černá, žlutá, zelená). Vyniká především výjimečným 6,55“ AMOLED displejem s 10bitovou barevnou hloubkou a technologií TrueColor. Kvalitní fotografie pořídíte trojitým zadním fotoaparátem s rozlišením až 64 Mpx i 20Mpx selfie kamerkou. Při použití speciálních vestavěnýchrežimů a filtrů lze snímky ihned jednoduše a vtipně upravovat přímo v mobilu. 

Pokud by vám telefon snad náhodou upadl, jistě oceníte i nárazuvzdornou skleněnou zadní stranu telefonu, stejně jako tvrzené sklo Corning® Gorilla® Glass 6 chránící displej telefonu. 

Špičkový výkon zajišťuje nový procesor Qualcomm® SnapdragonTM 780G. Díky 5G připojení, včetně podpory 5G, Dual SIM, a rychlému 33W kabelovému nabíjení budete s tímto telefonem vždy na příjmu.

Během akce si telefon Mi 11 Lite 5G ve verzi se 128GB pamětí můžete pořídit za zvýhodněnou cenu 8 999 Kč.

Redmi Note 10S

Na filmy i na pořádné hraní. Tento telefon hned na první pohled zaujme čtyřnásobným fotoaparátem s rozlišením až 64 Mpx. Hravě si poradí s nočními fotografiemi i s portréty. Sledování filmů nebo seriálů je díky špičkovému 6,43“ AMOLED displeji a dvojici reproduktorů dokonalým zážitkem.

Maximální herní výkon zajišťuje osmijádrový procesor MediaTek Helio G95. Na své si přijdou i fanoušci elektronických knih. Speciální režim Čtení 3.0 a možnost aktivovat nízkouhladinu modrého záření šetří čtenářovi oči. 

O celodenní výdrž v plném zápřahu se stará u Redmi Note 10S stará baterie s ohromující kapacitou 5 000 mAh. A kdyby náhodou, přeci jen „došla šťáva“ díky 33W rychlému nabíjení lze telefon za 30 minut dobít z nuly na 54 % kapacity.

V rámci akce Back to school se Redmi Note 10S prodává ve čtyřech barevných provedeních (modrá, černá, fialová, bílá) za skvělých 5 499 Kč ve verzi 6+64GB, nebo za 5 999 Kč ve verzi 6+128GB.

Mi 10T Pro

To nejlepší na konec. Plně rozvinout svou kreativitu můžete s telefonem Mi 10T Pro, který mimo jiné disponuje 108Mpx fotoaparátem s optickou stabilizací pro absolutně ostré snímky. Další lákavou funkcí tohoto nadupaného stroje je adaptivní displej s obnovovací frekvencí až 144 Hz. 

Obří akumulátor s kapacitou 5 000 mAh zaručuje nejdelší možnou výdrž i při plném vytížení přístroje po celý den. 5G konektivita je samozřejmostí. 

Během akce Back to school lze telefon ve stříbrné a černé barvě pořídit se slevou 23 % za 11 499 Kč ve verzi 8+128GB nebo za 12 499 Kč ve verzi 8+256GB.

Nejen výše uvedené modely, ale i mnohé další můžete koupit na oficiálních eshopechhttps://eshop.xiaomicesko.cz/ nebo https://www.xiaomi.cz/

10. 9. 2021 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás