Spousta dětí sní o tom, jak na mistrovství světa v hokeji nebo fotbale dává rozhodující gól, o tom, že zažije úspěch na olympiádě v některém ze svých oblíbených sportů. Cesta, jak se mezi těmi nejlepšími prosadit, ale není vůbec jednoduchá. Tereza Ďurdiaková si olympiádu též vysnila a celý život si za tím šla. Zkusila to v několika různých sportech, ale až v chůzi se jí to letos povedlo. Obdivuhodné na tom všem je, že ji k tomu stačil pouze rok chodecké přípravy. 

Terezo, ty jsi taková neodbytná bušitelka na dveře, dokud ti není otevřeno, že? Narážím na tvoje pokusy v různých sportech dostat se na olympiádu. 
Tak to je pravda. Já si za svými cíli jdu dost vehementně  a dokud se mi to nepodaří, tak se nerada vzdávám.

Dělala jsi akvabely, triatlon, maraton a v tom se ti to nepovedlo, byť jsi nebyla od úspěchu zase tak daleko. Ale jelikož to nevyšlo, tak sis řekla, že toho prostě nenecháš a zkusíš třeba chůzi?
V těch sportech to holt nevyšlo. K chůzi jsem se dostala tak, že jsem ji zkusila a prostě tu techniku se snažila vybojovat a naučit se jí. Tehdy mě při běhu bolela noha a chůze byla skvělým tréninkem. Šance se v chůzi prosadit určitě byla, ale přemýšlela jsem, zda už nejsem na naučení nové techniky stará. Měla jsem po maratonu různá zranění a dostala jsem se k trenérovi Ivošovi Pitákovi, který kromě kola trénoval i chůzi. Začala jsem s kolem kvůli kompenzaci, ale jedno zranění se pořád nedařilo vyřešit. A tak jsem mu řekla, jestli by mě nenaučil chodit. A tak jsem začala. 

Chůze je pro běžce většinou taková “komická” disciplína. Jak jsi ji dřív vnímala?
Tak mně to nikdy teda nepřišlo a musím přiznat, že se mi ten sport vždycky líbil.

Musím uznat, že ses asi v tom sportu trefila do černého, když jsi vlastně za rok natrénovala tak, že ses na vysněnou olympiádu do Tokia dostala.
To ano, ale začátky byly krušné, nešlo mi to. Na tréninku jsem nestačila patnáctiletým holkám a neudržela s nimi ze začátku ani 400 metrů. Puls letěl k 180 tepům za minutu, no šílené. 

Co je na chůzi oproti běhání vlastně nejtěžšího? 
Oproti běhu je chůze daleko silově náročnější. V pomalém tempu, třeba sedm minut na kilometr, není tak těžká, ale když se začne zrychlovat, tak dochází k tomu, že pata u přední nohy je na zemi a u zadní zase špička a zkoordinovat to není vůbec lehké. Pak předsouváte kyčel dopředu a nesmíte v tom “sedět”. Tohle mi dělalo velký problém. Vy musíte mít vlastně uvolněný taneční pohyb. Teď mě napadá, že možná tohle působí na lidi komicky, když pak vidí mužskou chůzi. 

No vrtíte se pěkně, kyčle z toho nebolí?
To si myslí snad každý, ale tohle problém není. Občas můžou bolet záda. U chůze je důležité mít pořádně zpevněný střed těla, což jsem si taky ze začátku užila, nedávala jsem to břichem nebo úpony pod koleny. Prostě pořád něco. .

Takže sis uvědomila i části těla, o kterých jsi ani nevěděla?
Myslela jsem si, že jsem docela pevná. U běhu je to tak, že pokud jste na tom fyzicky dobře, tak nemusíte ani posilovat a nějak to dáte. U chůze, myslím si, že to snad ani nejde zvládnout, slabé břicho vás za chvíli odrovná.

Ještě něčím tě chůze překvapila?
Tím, jak je náročná. Moc důležitá je tam práce paží, což mně třeba dává taky zabrat. Měla jsem na začátku daleko vyšší tepy než u běhu, je zapojeno daleko víc svalových skupin.

Popravdě zvládnout takhle nový sport za rok je na smeknutí klobouku. Víš, co je ale šílené? Že po tolika tvých pokusech dostat se na olympijské hry možná dojde k tomu, že kvůli covidu nebudou. Jak tohle snášíš?
Beru to tak, že kdyby covid nebyl, tak už by bylo po ní a já bych se tam nedostala. Já si vážím toho, kam jsem se dostala, jsem v reprezentaci a můžu se pokoušet o limity na různé akce a startovat na nich. To je skvělé. Přiznám se, že takhle uvažovat mě naučila až psycholožka Zdeňka Sládečková. (smích). Jsem opravdu ráda, že jsem splnila ostrý limit pro olympiádu a ukázala jsem jak sobě, tak i okolí, že na to prostě mám. Věřím, že pokud Tokio nebude, tak se zvládnu dostat na další velké sportovní akce.

Neříkej mi, že bys olympiádu v Japonsku neobrečela?
To asi jo. Ale já bych si našla jiný cíl, za kterým bych šla. Pokud se nakonec uskuteční, tak to bude i tak psychicky náročné, protože budeme předtím pořád někde zavření, trénovat podle rozpisu a v době, kdy třeba nejsme zvyklí. Ale uvidíme.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jelikož ses nikdy svého snu nevzdala, tak mě napadá, dával ti někdo někdy nálepku blázna?
To ani ne. Spíš mi okolí fandilo.

Ta tvoje zarputilost je obdivuhodná. Neřešíš tím nějaké trauma z dětství, kdy jsi byla třeba přehlížená, nedoceněná?
Prostě je to ve mně odmala. Asi geny. Já třeba už jako dítě chodila sama trénovat před závody akvabel figury. Moje rodiče jsou sportovci, ale amatérští a do ničeho mě nikdy netlačili. 

Dobře, já chci ale pochopit tu zarputilost. 
V posledních třech, čtyřech letech jsem už měla pocit, že na výkon mám, ale nejsem schopná to prodat. Celý život jsem za svým snem šla, ale pořád se mi nedařilo dosáhnout na vytoužený úspěch. Ale dočkala jsem se a konečně se to povedlo. Jsem v reprezentaci a můžu se naplno věnovat sportu. Mohu jet na soustředění, zajít si na fyzioterapii, lehnout si po obědě. Prostě nyní jsem vrcholový sportovec a nesmírně si toho vážím. 

Mně z toho vychází, že si musíš hodně věřit.
To asi ano. Ani trenér moc nevěřil, že bych mohla “ostrý” limit na olympiádu v chůzi dát. Ale já o sobě nepochybovala, když jsem viděla tréninky těsně před závodem. Už dokážu odhadnout, co musím v tréninku zvládnout, abych následně ve stejném tempu zvládla celý závod. 

Tak to pan trenér teď musí koukat, co?
(smích)

Přibliž nám, co se ti odehrávalo v hlavě, kdy jsi došla do cíle a věděla, že limit máš v kapse?
Ten závod byl nahoru a dolů. V jednu chvíli jsem měla náskok, pak o něj přišla, ale řekla jsem si, že musím jít úplně na hranu. Pak už si jen pamatuji, jak jsem překvapená, že už jsem prošla cílem. Nemohla jsem ani stát na nohách, byla jsem úplně hotová.. . Ani ležet na zemi mě nenechali (smích). Chvíli jsem byla trochu mimo, docela mi pomohlo půl láhve piva od kamaráda. Pak na mě padnul spánek a únava, přešla jsem do takové dvouhodinové hibernace. Když jsem se probrala, tak jsem na posezení snědla jeden a půl pizzy.

Zajímalo by mě, jaká byla reakce ostatních holek na tvůj úspěch? Ty pouze rok trénuješ a dostaneš se na OH, ony třeba x let trénují a nic. 
No asi jsem je překvapila. 

Co je tvým tajemstvím?
Určitě mám dobrý základ z těch všech sportů, které jsem kdy dělala. Pak za tím stojí dobrý trenér. Myslím, že ale největší benefit čerpám díky maratonské a triatlonové dřině. 

Jaký je rozdíl mezi běžeckým a chodeckým tréninkem?
Je to podobné. Na chůzi je pro mě fajn, že i po těžkém tréninku nemám problém jít si kompenzačně zajezdit na kole, jít si zaklusat nebo skočit do bazénu. Po náročném běžeckém tréninku už člověk většinou nemá náladu na nic a běžci jdou zpravidla ve druhé fázi zase klusat. Málo kdo zařadí kolo, nebo bazén. Je to málo pestré a po nohách nezvládnete vykonat tak velkou práci, jak třeba na kole. 

Takže chodeckému tréninku běh nevadí, nekazí ti to styl?
Vůbec. Když si jdu zaběhat, tak opravdu pomalu, a to ničemu nevadí. Kdyby to šlo, tak bych klidně z té kompenzace vynechala kolo, ale trenér na něm trvá (smích). Zná mě lépe než já sebe samotnou. Bez kola bych si nohy přetížila. 

A máš hezký chodecký styl?
Tak to opravdu nemám. Strašně mávám rukama, chodím hodně silově, takže se schovávám radši do skupinky, abych nebyla tolik vidět (smích).

Ale za styl body nedostáváte ne?
To ne, ale poutám tím na sebe u rozhodčích pozornost, oni se na mě zaměří a zkoumají, zda jdu správně a jestli nedělám chyby. Ale pravdou asi je, že v technice mám mezery a čím ji budu mít lepší, tím budou i mé výkony růst.

Byla chůze tím posledním sportem, díky kterému ses chtěla pokusit dostat na olympiádu, nebo jsi měla v záloze další?
Tohle byl poslední pokus. A kdyby to nevyšlo, tak bych stejně sportovala, i když už jen pro radost.

Jako vážně už jsi žádný záložní nápad neměla?
(smích) Tak já se tedy přiznám. Ještě jsem trochu přemýšlela o ultra bězích, to se mi hlavou honilo. Ale jestli by to nakonec klaplo, nevím. Nejsem si úplně jistá, že bych dokázala odtrénovat tolik času a kilometrů. Já, když už bych do toho šla, tak bych chtěla i výsledky, a to bez pořádného tréninku prostě nejde. Jsem ráda, že vyšla chůze.

Ty jsi celý svůj život opravdu hodně sportovala. Když se ohlédneš, musela jsi toho hodně obětovat z běžných lidských radostí?
Já se snažím neříkat výraz obětovat. Považuji za radost to, kde jsem. Byla a jsem smířená s tím, že se nemůžu bavit jako jiní, zajít si do kina, pokecat u kávy. Teď je to ještě náročnější. Pořád jsou nějaké závody. To u maratonu třeba nebylo, tam se připravujete během roku na dva maratony, a tak se i na nějakou zábavu občas našel čas. Teď ale rozhodně ne.

Co se tvým úspěchem změnilo?
Je to postupné. Tím, že se ze mě stala vrcholová sportovkyně, se teď už nestydím jít si po obědě na chvíli lehnout, ono je to daleko náročnější. Je to teď vlastně moje práce.

Je při takovém vytížení vůbec prostor na partnerský život?
Tak není to jednoduché. Řeknu to obecně, ideální je, když má partner ke sportu vztah, ale není to profík. Doprovodí vás na trénink, jede s vámi třeba na kole nebo podá v cíli to pivo (smích).

Tereza Ďurdiaková

Věk: 30let
Záliby: divadlo, kino, pečení-cukrařina, sauna, dobrá knížka, 
Největší úspěchy ve sportech:
Synchronizované plavání

• 10 medailí z Mistrovství ČR 
• 10.místo Mistrovství světa Čína(jun) (tým) 
• 2.místo Evropský pohár Barcelona (ženy) (tým) 

Triatlon

• 2.místo, 4.místo, 6.místo, 8.místo Evropský pohár (Jun) 
• 22.místo Mistrovství světa Holten (jun) 
• 22. místo Světový pohár Tongyeong (ženy) 
• 9.místo Evropský pohár K. Vary (ženy) 
• 3 medaile z Mistrovství ČR
• 3.místo Světový pohár v zimním triatlonu

X-terra triatlon

• 12.místo Mistrovství Evropy Prachatice(ženy) 
• 11.místo Světový pohár Zittau(ženy) 

Běh:

• 3.místo Volkswagen maraton Praha 2:48:56 (MČR ženy) 
• 2.místo Volkswagen maraton Praha 2:47:17 (MČR ženy) 
• 1.místo Dresden maraton
• 2.místo ČSOB Bratislava maraton
• 3.místo Run Czech ½ maraton Ústí nad Labem 1:17:48

Chůze

• Dvojnásobná mistryně ČR na 20km 
• 2.místo atletický mítink v Šamoríně na 3000m chůze
• 5.místo mezistátní utkání Poděbrady 20km
• 5.místo mezinárodní závod v chůzí  Dudince 20km
• 9.místo Mistrovství Evropy družstev 35km

Sen:  Když ho konkretizuji, přestane být snem…