RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo
PohybSvalyZdraví

Statické protahování před během ne. Co dělat aby svaly nebolely

od Vít Kněžínek 21. 8. 2020
autor Vít Kněžínek

Bolavé svaly, které dokážou obyčejné schody přeměnit na dokonalou noční můru. Takový stav zažil každý běžec, který má za sebou alespoň jeden závod v plném nasazení, nebo náročný trénink. Na následujících řádcích vám poradíme, jak bolest svalů omezit a co dělat, když se dostaví.

Na začátek je třeba říct, že se jedná o naprosto přirozenou reakci lidského těla a zároveň o signál, který nám říká, že absolvovaná zátěž byla pro naše svaly až příliš velká. Někdy bolest přichází nadcházející ráno, jindy si dá načas a objeví se až za 24 hodin. Tak jak tak se vždy jedná o tu stejnou věc – bolavé nohy jsou výsledkem snahy našeho organismu o nápravu škod způsobených tréninkem, nebo závodem.

Bolest vzniká tak, že svalová vlákna vlivem enormní zátěže popraskají a je třeba je odstranit a na jejich místě vystavět nová a silnější, aby se to příště neopakovalo. Tento adaptační proces je základem výkonnostního růstu. Stav, kdy nejste schopní sejít schody ale není na rozdíl od lehce bolavých nohou příliš žádoucí, protože vás vyřadí z tréninku na několik dní, kdy budete rádi, že zvládáte povinnosti všedního dne. Ideální zátěž je vždy taková, že potréninková únava a bolest zůstávají na snesitelné úrovni a vy jste schopní druhý den v rámci možností normálně fungovat. Pokud se do popsaného destruktivního stavu dostáváte častěji, pak je dobré se zamyslet nad tím, proč se tak děje a adekvátně upravit závodní harmonogram, nebo tréninkový plán. 

Tím se dostáváme k prvnímu bodu, jak se bolesti svalů zbavit – pomocí prevence a správného dávkování fyzické zátěže, abyste se nedostali do stavu absolutního zničení. Kromě toho byste měli dodržovat základní tréninkové schéma, kdy se před náročnou fází pořádně rozhýbete a připravíte své svaly na výkon pomocí dynamického strečinku, nebo běžecké abecedy.

Jak je to s protažením před tréninkem

Nikdy před tréninkem neprovádějte statické a intenzivní protažení, které vaše svaly a šlachy oslabí a zvýší riziko zranění. Kromě rozehřátí je velmi důležitý i takzvaný cooldown, neboli vychladnutí. Trénink byste nikdy neměli končit těsně u dveří. Jakmile se po zátěži okamžitě svalíte do křesla, tak výrazně podpoříte zatuhnutí a zkrácení svalů.

Hodinky proto vypínejte kilometr až dva od domu a zbytek doběhněte lehounkým klusem, nebo dojděte svižnou chůzí. Dáte tak svým svalům dostatek prostoru se zklidnit a rozproudíte lymfatický oběh, který se postará o rychlejší a hladší regeneraci poškozené svalové tkáně. 

Regenerace pomocí otužování a automasáže

Dalším efektivním způsobem, jak snížit svalovou únavu a bolest je aplikace ledové vody, případně střídání horké a studené. Máte-li možnost, pak není od věci využití stále více populární kryosauny.

V domácích podmínkách se dá kromě ledové sprchy použít i masážní válec, kterým se dají svaly rychle a snadno uvolnit. Pokud ho neznáte, jde o skvělou věc a napíšeme o něm třeba někdy příště.

Válci, stejně jako intenzivnímu protažení, byste se ale měli vyhnout v okamžiku, kdy vás nohy už pořádně bolí. V tuto chvíli je důležité nechat svaly odpočinout a zregenerovat a válec společně se strečinkem aplikovat až v okamžiku, kdy to nebude příliš bolestivé. V opačném případě by byl efekt více negativní, než pozitivní.

Zůstaňte rozumně aktivní

Poslední rada se týká aktivní regenerace. Vašim svalům velmi prospěje, když se po náročné běžecké zátěži půjdete druhý den vyplavat, nebo lehce vyjet na kole. Tyto aktivity by měly být prováděny v nízké intenzitě a lehkém tempu. Vyhněte se sportům, kde dochází k intenzivním nárazům při dopadu. Plavání, kolo, nebo inline brusle jsou ale skvělými variantami, které mohou celkovou dobu regenerace citelně urychlit. 

Čemu byste se měli za každou cenu vyhnout? V prvé řadě je to přeběhání bolavých svalů. Jak jsme si řekli na začátku – svaly bolí, protože jsou poškozené z předchozí zátěže. Tím, že jim naložíte ještě víc celou situaci pouze zhoršíte a výrazně zvyšujete riziko zranění. Pozor si dejte i na bolestivou masáž (ať už klasickou, nebo automasáž pomocí válce a dalších pomůcek), nebo na intenzivní protahování. Pamatujte, že méně je někdy více a největší růst výkonnosti se neděje v průběhu tréninku, ale v rámci kvalitní potréninkové regenerace.

21. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybZdraví

Radosti a strasti těhotných běhen, aneb jak omezit sport a nezbláznit se

od Magdaléna Ondrášová 20. 8. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Když je člověk (zpravidla žena, ale toto tvrzení je v dnešní hyperkorektní době poměrně nebezpečné) těhotný, lze očekávat, že se mu změní život. Když je v daném stavu člověk zvyklý sportovat v míře větší než malé, budou změny o to markantnější. Sport je totiž závislost jako každá jiná a zbavit se jí není jen tak. Ačkoliv jsem se vždycky těšila, že ve stavu požehnaném konečně zvolním a budu si užívat nic nedělání bez výčitek, když na to přišlo, nebylo to vůbec tak jednoduché.

Naběhaná kilometráž klesala, čísla na váze stoupala a apetit zůstal neměnný, ne-li vyšší. Termínovka zela prázdnotou a záznamy na aplikaci Strava nestály za řeč (kvantitativně i kvalitativně). Hýbala jsem se i nadále, ale co je uspokojení z pěti uběhnutých kilometrů šnečím tempem proti pocitu po kvalitním intervalovém tréninku? Zkrátka a dobře, zvláště zpočátku to bylo psychicky náročné. Pro nesportovce se může jednat o malichernosti, ale troufám si tvrdit, že mě většina zdejších čtenářů pochopí.

Mou výhodou a současně nevýhodou bylo, že mi nebylo špatně a netrpěla jsem žádnou nevolností. V prvním trimestru jsem tak o těhotenství téměř nevěděla, což na jednu stranu bylo fajn, protože jsem mohla v umírněné míře sportovat dále, na stranu druhou jsem se o to více musela hlídat, ať něco nepřepísknu. Pokud bych dennodenně zvracela, asi bych byla ráda, že jsem ráda a myšlenky na sport by mě zřejmě opustily… 

Postupem času se mi ale přestávalo běhat snadno a do kopců či v sebězích jsem musela dokonce přecházet do chůze. Pocity pro mě téměř nepoznané znamenající další zásah do mého již tak těžce zkoušeného běžeckého ega. Ani má PR v silovém tréninku se oproti minulosti nijak nevylepšovala a činky začínaly být nějaké těžké (mám důvodné podezření, že mi někdo ve chvíli nepozornosti kotouče vyměnil a nahradil osmiem, což je nejtěžší kov na světě, kdybyste to náhodou nevěděli. (Tímto se tento článek stává populárně naučným, není zač.)

Otázky rodiny a známých na mé běžecké výkony a plány v době, kdy o mém stavu věděl jen manžel (a zaměstnanci Rohlik.cz, protože členství v klubu Rohlíček jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít), mi na psychice taky moc nepřidaly. Naštěstí ve světě zrovna vládla koronakrize a s tím spojené rušení většiny akcí, tudíž se mé neběhání dalo svést na ztrátu motivace a vítaný odpočinek. Kdo mě fakt znal, nemohl na toto skočit, ale na většinu to zabralo. To ovšem nic neměnilo na tom, že mě svědomí z nesportování hryzalo a nohy svrběly (i když hryzání a svrbění různých částí těla mohlo být způsobeno dlouhým vysedáváním u Netflixu a sledováním zvrácených pořadů, u nichž by mělo být povinně uvedeno varování před negativním dopadem na IQ).

Předtím jsem byla členem různých běžeckých a jiných sportovních skupin, které jsem pravidelně projížděla a v duchu obdivovala výkony jiných, které mě současně motivovaly. Taky jsem sledovala výsledky závodů, četla si reportáže a internetové články (mimo jiné na RUNGO.cz – product placement alert). Poté, co jsem vlivem okolností spadla do kategorie čistokrevných hobíků bez jakýchkoliv výkonnostních ambic a místo běhu spíše provozovala jogging (au.), najednou jsem nedokázala do uvedených skupin nahlédnout, aniž by mi to přinášelo negativní pocity. Běžecké časopisy umístěné na záchodě postupně nahradily neutrální časopisy o vaření a reklamní letáky.

Ač to tak může z předchozích řádků vyplývat, nebylo to tak, že bych celé dny knedlila na gauči, pojídala kýbly zmrzliny a žehrala na nespravedlnost světa (tento postup je ospravedlnitelný jen v případě zranění či po prohře hokejového nároďáku ve čtvrtfinále). Za těhotenství jsem byla nadmíru ráda, nicméně překopat celý dosavadní životní styl a návyky prostě nebylo jednoduché. Pořád jsem nějakým způsobem běhala, posilovala, jezdila na kole a chodila na dlouhé výlety. Jen to prostě už nebylo tak intenzivní, a tedy ani uspokojující.

Postupem času jsem si ale začala zvykat. Povedlo se mi najít na aktuálním stavu pozitiva – například jsem objevila, že máme doma gauč a zahradu, že pořád existují kvalitní knihy nebo že restaurační zařízení mají otevřeno i v závodní sezóně (ovšem v koronavirované sezóně nikoliv, což byla docela podpásovka). Věděli jste například, že po venku se dá nejen běhat, ale ono to nějak funguje dokonce i s prostou chůzí?! Chůze má dokonce tu výhodu, že se můžete přejíst dle libosti a pokud se dokážete vyvalit ven, můžete jít z bodu A do bodu B bez rizika střevního diskomfortu, který byste měli v případě pokusu o běh (toto však neberte doslova. Pokud poobědváte svíčkovou s šesti, půl dortu a spláchnete to třemi pivy – nealko samozřejmě, jste přece těhotná a máte rozum! – nepomůže vám ani svěcená voda. Pomohl by jedině fernet, ale ten je bohužel rovněž zapovězen. Těhotenství je těžký úděl!).

Když se pak zase rozjely závody, přihlásila jsem se na jeden jako dobrovolník a celý den rozdávala ovoce a ionty na občerstvovačce. Při této příležitosti jsem asi vytvořila světový rekord v počtu snězených banánů jednou (resp. jednou a půl) osobou v jeden den. Následkům by nepomohl už ani ten výše zmiňovaný fernet… Dalším kladem těhotenství je ale to, že i když se přejíte, nafouknuté břicho můžete s klidem svést na aktuální stav, takže pohoda. Při pohledu na všechny ty běžce mi sice bylo líto, že mezi nimi nemůžu být, ale tento pocit jsem zahnala mohutným povzbuzováním, zkoumáním rozličných technik běhu a porovnáváním kvality bot.

Nyní, na konci druhého trimestru, jsem se již s intenzivnějším nesportováním smířila, a konečně se dostala do stádia, kdy si užívám, že nemusím. Břicho je již nezamaskovatelné, tudíž mi ve společnosti prochází případná lenost, čehož je třeba řádně využít.

A co tím vším chtěl básník (tedy těhotný, psychicky a hormonálně nevyrovnaný a v současné době lenivý autor tohoto článku) říct? Každá změna životního stylu je těžká, ale stačí nějakou dobu vydržet a tělo i psychika si zvykne na všechno. Taky bych chtěla všem ženám (do háje s korektností! Muži prostě v tomto ohledu nemají nárok. Ledaže by byli mořskými koníky, u nichž nosí mláďata samec – tolik k dalšímu vzdělávacímu okénku) vzkázat, že se nemají cítit blbě, když se cítí blbě (absolutní rým, když už jsem se tedy neskromně označila za básníka), že nesportují, ačkoliv samy ví, že priority jsou nyní zcela jinde. Takže přeji hodně sil všem v podobné situaci, a ještě více sil jejich okolí – není to s námi jednoduché a tentokrát problémy nemůžeme zdolávat za pomocí alkoholu, ba ani (což je ještě horší) se z nich nemůžeme jednoduše vyběhat. Tak s námi mějte trpělivost (a to pivo prosím pijte někde v rohu, ať na vás není vidět, děkuji).

20. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
PohybZdraví

FYZIOPORADNA: Když z kola bolí zadek. Jaké jsou možnosti úlevy?

od Marek Odstrčilík 19. 8. 2020
autor Marek Odstrčilík

A je to tady! Máte trable s pohybovým aparátem? Něco vás bolí? Nevíte, jak na protahování? Máme pro vás dobrou zprávu, protože pro vás spouštíme poradnu, kde bude radit fyzioterapeutka Kateřina Jinochová, která má bohaté zkušenosti právě se sportovci, od hokejistů Kladna až po třeba bojovníky MMA.

Pokud vás něco trápí, napište svůj dotaz do formuláře na konci článku a Katka každý týden na některé z nich odpoví (redakce si vyhrazuje právo výběru otázek). Odpovědi nebudou řešit váš konkrétní problém, ale budou v obecnější rovině (po internetu opravdu nejde léčit). Těšíme se na vaše otázky a věříme, že rady budou ku prospěchu.

Pro inspiraci vykopáváme dotazem, co dělat, když mě z kola bolí zadek kromě volby správného sedla?

Sed na kole způsobuje mnoha cyklistům velké bolesti při samotné jízdě na kole i po jejím skončení. Člověk obecně není předurčen k sedu, ale k chůzi, tudíž z celkového hlediska je našemu tělu sed nepřirozeným pohybovým stereotypem. Nyní má většina populace sedavé zaměstnání, kdy sedíme na široké židli a bolí nás i přesto po chvíli zadek. Natož, když provozujeme cyklistiku a naše pozadí se má uvelebit na něčem tak malém, jako je cyklistické sedlo.

Základem prevence bolesti hýždí je správné nastavení optimálního sedu na kole, zakoupení kvalitního sedla a nácvik vhodného stereotypu jízdy na kole. Dbejte na to, aby na kole nebyl provozován vzpřímený sed, či naopak velký předklon, kdy při obou extrémních pozicích dochází k přetěžování páteře, což následně může mít vliv na mnoho dalších faktorů včetně bolestí hýždí.

V případě, že již právě trpíte bolestí hýždí, není nad to si říci, jak si můžete rychle pomoci. Základem úspěchu je si po cyklistice protáhnout svaly dolních končetin včetně hýždí. Strečinku není nikdy dost, protože ho většina sportovců buď nedělá vůbec, nebo ho nedělá pořádně. Sáhněme si všichni do svědomí (pivo po cyklovýletu je častější volbou než strečink). Dále bych doporučila hýždě „zarolovat“ pomocí Blackroll válce či Blackroll koule, kdy vám svaly poděkují za rychlou regeneraci a úlevu od bolesti.

Dalším nešvarem po jízdě na kole může být bolest v rozkroku, ke které dochází následkem příliš velké zátěže (váha těla cyklisty) na malou oblast našeho těla. Zde může docházet k otlaku měkkých tkání v této choulostivé krajině, což bývá velmi bolestivé, ale rychle bolest následně ustupuje. Konkrétně se bolesti a následné otlaky vyskytují v oblasti sedacích kostí a v oblasti mezi análním otvorem a genitáliemi. Při řešení tohoto problému pomohou studené obklady, krémy na cyklovložky či standardní chladící gely/krémy. Speciální krémy na cyklovložky se aplikují do vnitřku kalhot či přímo na kůži v oblasti rozkroku nebo vrchní části vnitřních stehen. Krémy mají antibakteriální účinky a velmi často mají cool effect, kdy velmi příjemně chladí a ulevují od bolesti. Dále je velmi důležité dodržovat vhodnou hygienu a suchost těchto partií. Protože vlhko a teplo je skvělým prostředím pro množení všemožných bakterií a tvorby větších otlaků či oděrek.

Po pár jízdách, si tělo zvykne na sed na kole a bolesti již nebudou zřetelné. Pro cyklisty, kteří mají s tímto problémem dlouhodobé obtíže vřele doporučuji vhodné cyklistické kalhoty s dostatečnou vložkou/vycpávkou. Obecně však platí, že pravidelnost je v obtížích bolesti rozkroku při cyklistice velkým činitelem, takže nutno jezdit pravidelně a technicky správně.

Závěrem je však nutno říci, že základem předcházení bolestem pohybového aparátu po sportovní aktivitě je prevence. V tomto případě kromě napsaného výše je to posílení středu těla, úprava pohybového stereotypu jízdy na kole, strečink a rolling.



Kateřina Jinochová – fyzioterapeutka

Pohyb lidského těla mne zajímal už odmalička během sportů, kterým jsem se věnovala (tanec, lukostřelba, běh, softball). Zájem o svaly, klouby a jejich zranění mne dovedl na životní dráhu fyzioterapeutky a sportovní terapeutky. Vystudovala jsem bakalářský obor Fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT na Kladně a magisterský titul získala na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. 

Pracuji jako vedoucí fyzioterapeutka na ortopedicko-fyzioterapeutické klinice Orthotes v Praze, kde se věnuji především pacientům s ortopedickými a traumatologickými diagnózami. 

Mimo ordinaci je součástí mého pracovního života i pedagogická činnost, jelikož jsem externí vyučující studentů fyzioterapie na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Dále jsem lektorkou konceptu Blackroll pro Českou republiku.

Věnuji se také sportovní fyzioterapii, v sezóně 2019/2020 jsem pečovala o hokejový A-tým Rytíři Kladno. Nyní se věnuji sportovcům ve více oblastech včetně např.  bojových sportů, konkrétně MMA. 

Katku najdete:  www.orthotes.cz

19. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
PsychikaZdraví

Jak „hacknout“ štěstí: vytrvalostním během, závodem i čokoládou

od Karolína Hornová 18. 8. 2020
autor Karolína Hornová

Dopamin, endorfin a spol. jsou látky, které jako sportovci moc dobře známe. Fungují jako lehké drogy, které si tělo umí samo vyrobit, a přinášejí nám (mino jiné) radost z pohybu a ženou nás kupředu na závodech. Existují ale další látky ovlivňující naše příjemné pocity a my si řekneme, jak je pomoci vyplavit.

Dopamin – „droga“ za odměnu

Dopamin je hormon vznikající v mozku a nervové soustavě lidí a dalších živočichů. Jeho hlavní funkcí je přenos impulzů z jedné nervové buňky na druhou. Je odpovědný (nejen, ale především) za přenos impulzů v takzvané mezolimbické dráze, vedoucí ze středního mozku do čelní mozkové kůry. Tato dráha je „dopravním tahem“ potěšení, odměn a příjemných pocitů, vzniklých na základě nějaké události, nebo také pohybové aktivity. Funkci dopaminu v nervové soustavě odhalil v polovině 50. let 20. století švédský neurobiolog a biochemik Arvid Carlsson. Téměř o půlstoletí později, v roce 2000, získal za tento objev Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Mezolimbická dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity. „Koloběh“ či lépe amplitudy vyplavování dopaminu v organismu jsou úzce spojeny s pohybem – nejenže pohyb stimuluje tvorbu tohoto hormonu, ale i obráceně – dopamin hraje velkou roli v plánování a programování pohybu. Díky přenosům impulzů, za které je dopamin odpovědný, se abstraktní myšlenka za několik pikosekund mění ve vůlí řízenou reakci. Cvičením tak zlepšujeme svoje motorické schopnosti.

Co to je Parkinson

Parkinsonova choroba vzniká na základě poškození a degenerace dopaminových center v oblasti substantia nigra. Projevuje se poruchami pohybu od nenápadného chvění rukou, přes pomalé pohyby až po ochrnutí a celkovou paralýzu. Tato nemoc byla v roce 2016 příčinou smrti hvězdného boxera Mohammada Aliho.

Hladinu dopaminu lze zvednout i zcela uměle, a to především stimulačními drogami, jako je kokain, ale také amfetaminy, které se dříve užívaly také jako doping: Navodí umělý pocit euforie (která by se správně měla dostavit až v cíli) a umožní nám vyšší výkon (ovšem často i za cenu totálního vyčerpání). Drogová závislost je odborníky často dávána do souvislosti právě s touhou po příjemných pocitech – ze stejného důvodu může být jedinec závislý i na sportu, překonávání osobních rekordů a sebe sama, které tento pocit navozují taky. Pohyb se pak stává zcela legální a navíc zdraví prospěšnou „drogou“. Co konkrétně je v rámci sportu pro vyplavení dopaminu nejlepší?

  • Sport, při němž můžeme překonávat překážky a posouvat se na další úrovně
  • Závody s diváky a atmosférou, která nás vyhecuje k lepšímu výkonu
  • Proběhnutí cílovou páskou v čase, který nám udělá radost
  • Závod s kamarády, se kterými můžeme poměřit síly a vzájemně se motivovat a předhánět
  • Splnění daných cílů (počty kilometrů, minuty, kilogramy…záleží na oblíbeném sportu)

Serotonin – koktejl dobré nálady

Tato chemicky aktivní látka je obsažena v krevních destičkách, trávicím traktu a částečně také v nervovém systému. Funguje především jako přenašeč nervových vzruchů. V centrálním nervovém systému se serotonin podílí na procesech, které přispívají k vzniku nálad. Nedostatek serotoninu snižuje přenos nervových vzruchů a způsobuje negativní změny nálady, deprese, případně poruchy spánku a podrážděnost či agresivitu. Stimulací tvorby této látky naopak získáváme lepší náladu. To jde učinit v nutných případech buď zcela uměle (např. podáváním tricyklických antidepresiv), nebo částečně i přírodní cestou.

Jelikož se serotonin nachází v trávicím traktu, ovlivňuje i receptory chuti a souvisí s příjmem potravy. Jeho nedostatek můžeme ovlivnit právě také jídelníčkem. Jeho hladinu umí zvednout třeba mléčné výrobky a především sýry s obsahem bílkovin bohatých na L-tryptofan, maso, listová zelenina a celozrnné pečivo. Uvolňování serotoninu na nervových spojích stimuluje i konzumace alkoholu a nikotinu a také kokainu či drogy MDMA – jde ale pouze o krátkodobé navýšení hladiny této „drogy dobré nálady“, navíc vykoupené spoustou vedlejších účinků.

Předávkování serotoninem

Serotoninový syndrom, serotoninová toxicita nebo serotoninová bouře. To jsou některé názvy stavu, který může nastat jako negativní výsledek společného působení léků. Má mnoho příznaků od sotva zaznamenatelných až po život ohrožující (bolest hlavy, agitace, hypománie, mentální zmatení, halucinace, kóma, třesavka, pocení, přehřátí, hypertenze, tachykardie, nauzea, zvracení a dalších) a lze ho rozpoznat prozkoumáním anamnézy jedince a odstranit vysazením indikovaných léků.

Hladina serotoninu je částečně závislá i na „příjmu“ denního světla – i proto míváme v zimě horší náladu a někteří až depresi. Kromě správného jídelníčku si můžeme pomoci umělým „denním“ světlem, které lze koupit v podobě silné žárovky s vlnovou délkou imitující sluneční svit. Jaké další aktivity prokazatelně zvyšují hladinu serotoninu?

  • Vytrvalostní pohyb jako delší jogging, běh, plavání nebo cyklistika
  • Dlouhodobá turistika nebo rychlá chůze v přírodě
  • Jóga, pomalé protahování a meditace

Endorfin – zabiják bolesti

Endorfiny vznikají štěpením bílkovin v mozku, pankreatu a dalších tkáních a působí jako neurotransmitery. Endorfin se váže na opioidní receptory, proto se mu také někdy říká endokrinní morfin – tedy „opiát“, který si tělo dokáže samo vyrobit. Tato látka se uvolňuje do mozku a výsledkem tohoto procesu je dobrá nálada a pocit štěstí. Endorfin tlumí bolest a proto má významnou funkci ve vytrvalostním sportu. V dlouhodobém horizontu pak snižuje riziko deprese.

Díky němu se při sportu dokážeme hecnout k onomu zátopkovskému „když nemůžeš, přidej“. Typický příklad: Váš první maraton, 42 kilometrů jste ještě neuběhli, kdoví, jestli to dáte. V polovině cesty vám těžknou nohy, krátí se dech a začne píchat v boku. To je začátek konce, říkáte si. A najednou si po pár kilometrech všimnete, že tyto pocity jsou pryč. Máte radost z běhu a nic vás už nebolí. Znamená to, že se začal vyplavovat endorfin, díky němuž se po proběhnutí cílovou páskou cítíme tak, že bychom dokázali ještě pár kilometrů uběhnout.

Endorfin a závislosti

Pocit štěstí je návykový. Endorfin ho dokáže zajistit a umí způsobit i nefalšovanou závislost na aktivitách, které ho vyplavují, především na sportu. Skvělý pocit při aktivitě může být v extrémních případech jednou z příčin přetrénování, ale mnohem horší dopady může mít závislost na endorfinu z jiného zdroje – sladkého jídla. Závislost na cukrech byla pozorována u lidí na dietě nebo třeba u účastníků kurzů přežití, kterým byly odepřeny sladké limonády. Výsledek – typické projevy abstinenčních příznaků: nervozita, podrážděnost, agresivita i tajné obstarávání „drogy“.

Endorfin se vyplavuje se při svalové zátěži. Jeho hladina má pozitivní vliv na termoregulaci organismu, což se při aktivitě také hodí. Navíc nám umožňuje přidat v momentu, kdy se nám zdá, že už nás síly opouštějí. Jako bychom si vzali zázračnou růžovou pilulku a všechno nás přestalo bolet. Výsledek? Radost, dobrý pocit, uspokojivý sportovní výsledek a tím pádem další radost (o kterou se už endorfin stará spolu s dopaminem). Jakými způsoby lze endorfin vyplavit?

  • Pohybem, respektive svalovou zátěží – hladina endorfinu se zvedá už po deseti minutách aktivity. Stačí tedy i ranní rozcvička, rychlá aerobní aktivita nebo posilování.
  • Stresem (což nelze doporučit), ale také při sexu
  • Některými potraviny, např. kvalitní čokoládou s vysokým obsahem kakaa, nebo vysokosacharidovými potravinami.
  • Zdravějšími potravinami, které uvolňují endorfin, jsou chilli papričky, ženšen nebo vanilka

Oxytocin – elixír lásky

Jde o hormon, který se uvolňuje z hypofýzy do krevního oběhu. Říká se mu také hormon lásky a důvěry, protože vzniká při intimních dotecích a především při dráždění intimních partií. Posiluje pocit důvěry k partnerovi a podněcuje vznik příjemných pocitů, ale třeba také „pečovatelského“ a „ochranitelského“ chování (a to jak v partnerském vztahu, tak ve vztahu mezi matkou a dítětem).

Oxytocin dále umožňuje emoční vnímání člověka, ale také hraje velkou roli při zklidnění a regeneraci těla i mysli (uvolňuje napětí a má antidepresivní účinky). Snižuje nervozitu a stres, protože působí jako protiklad ke stresovým hormonům adrenalinu a kortizolu. Další zajímavou funkcí oxytocinu je, že tlumí centra chutě k jídlu a pomáhá nám tak i při hubnutí. Oxytocin lze syntetizovat, tedy vyrobit uměle. Jako první tak učinil roku 1953 americký biochemik Vincent du Vigneaud, což mu o dva roky později vyneslo Nobelovu cenu. Umělý oxytocin se často používá při lékařských studiích o působení tohoto hormonu.

Negativní empatie

Některé studie docházejí k závěrům, že oxytocin zvyšuje všechny společenské emoční reakce, tedy i ty, které mohou být vnímány jako negativní – třeba agrese a závist či až nenávist k lidem mimo skupinu, ke které nás oxytocin poutá (partner, rodina, sportovní klub, parta kamarádů). Zvýšená hladina oxytocinu (např. u matek po porodu nebo u čerstvě zamilovaných může vést k až přehnaným emočním reakcím a empatii, o kterou okolí nemusí vždy úplně stát.

Mohlo by se zdát, že oxytocin a sport nemají nic společného. Jenže není to tak úplně pravda. Ano, primárně se vyplavuje v partnerském vztahu a intimním kontaktu, ale má vliv na relaxaci a regeneraci organismu. Kdybychom byli bulvární magazín, titulek tohoto článku by tedy zněl třeba „Regenerace po sportu: Skočte s partnerem pod peřinu!“. Ale nejsme, takže přidáváme pár vědeckých závěrů. K čemu je oxytocin dobrý pro sportovce?

  • Jeho „přísun“ napomáhá regeneraci po námaze jakéhokoli charakteru, ať jde o sex, nebo právě sportovní aktivitu.
  • Zvyšuje důvěru a empatii a buduje pevné vztahy i mezi členy stejné „zájmové“ skupiny. Může to být sportovní klub i fanouškovská základna. I kvůli oxytocinu se objímáme se svými spoluhráči nebo úplně cizími lidmi na tribuně.
  • Kromě láskyplných momentů lze hladinu oxytocinu zvýšit i vyřešením konfliktní situace (onen známý dobrý pocit, když máme řešení za sebou).
18. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Inspirace

Audioknihu Vytrvalost o Emilovi Zátopkovi vyhrává…

od Marek Odstrčilík 17. 8. 2020
autor Marek Odstrčilík

Občas vyhrát něco v soutěži je vždy fajn. Pokud je navíc výhra opravdu dobrá a nejde o něco, čeho se chtěl někdo zbavit, tak je radost téměř až euforická. A my jsme, dle našeho názoru, před týdnem vyhlásili přesně takovou, která fakt potěší. Audiokniha o naší běžecké legendě Emilovi Zátopkovi Vytrvalost od Ricka Broadbenta tak letí k dvěma výhercům. A kdo že to je?

Radovat se tedy může: Lenka Křivánková a Bohumír Ondrák. Správná odpověď na otázku, jaká je nová délka tradičního Rungo běhu přes ty tydýty, je deset kilometrů. Výhercům moc gratulujeme a všem ostatním děkujeme za účast. Už teď můžeme slíbit, že soutěže s audioteka.cz budou v příštích měsících pokračovat. Tak se těšte.

Více o soutěži ZDE

17. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Ostatní sportyTrénink

Můj první triatlon V: Jak na první závod a tréninkový plán

od Barbora Topinková 17. 8. 2020
autor Barbora Topinková

První závod je za dveřmi. Od května s námi můžete trénovat na CITY TRIATHLON v Karlových Varech a je čas proměnit natrénované kilometry ve vodě i na souši v krásný pocit při protnutí cílové pásky. Jakou taktiku zvolit, abyste si závod užili a prodali všechno, co jste tvrdě nadřeli?

Závodní taktika pro všechny greenhorny

Předpokládáme, že atmosféru závodů znáte z těch běžeckých a zde nováčci nejste. Ale triatlon je spojení tří technicky náročných sportů, takže příprava na závod je komplexnější stejně jako trénink na něj. Počítejte s tím, že příprava prvního depa a celková orientace v místě závodu vám zabere daleko víc času než při běžeckém klání. „V samotném závodě je daleko důležitější dobře si rozvrhnout síly, než při běžeckém závodě,“ říká náš tréninkový mentor Josef Rajtr z ČTA. „Berte na vědomí, že závěrečný běh bude opravdu náročný, takže se nenechte strhnout euforií na kole. Nadšení, že jste přežili plavání a teď vám to jede, takže do toho ještě šlápnete, vás snadno přivede do situace, že ztratíte víc sil, než byste měli,“ varuje trenér. Dodává, že zvláště pokud je cyklistická trať závodu kopcovitá, jako je tomu třeba při závodě ve Varech, vezme vám dost sil. Pokud ale neuděláte nějakou zásadní chybu, zpětně si nakonec možná řeknete, že po triatlonu nejste tak vyčerpaní, jako po běžeckém závodě.

Promeškali jste články? Seriál Můj první triatlon najdete zde.

Dobře jíst a pít

Předpokládáme, že váš první triatlonový závod bude na trati sprint, to znamená, že nebude delší než dvě hodiny. Na takovou délku závodu jste určitě jako běžci zvyklí. Vymýšlení speciálního výživového plánu tedy není potřeba a závodník si vystačí s obvyklými doporučeními. „Sprint triatlon se dá odejít s lahví vody nebo iontového nápoje na kole, případně jedním až dvěma gely. Před závodem si nedávejte nic těžkého, ať vaše tělo namísto sbírání sil do rána netráví polosyrový steak. Vyvarujte se nevyzkoušených věcí, gely si berte jen takové, které jste již někdy použili a vyhovuje vám jejich chuť i konzistence. Nemělo by se vám stát, že si poprvé před závodem dáte „šlehu“ nebo jiné povzbuzovadlo a začne vám mlátit srdce jako o závod. Ráno si dejte obvyklou snídani s dostatečným časovým odstupem od startu, kávu ani nezakazujeme, ani nedoporučujeme. Vzhledem ke koronavirové situaci jsou teď občerstvovací stanice méně zásobené, většinou můžete čekat balenou vodu. Dejte si pozor i na příjem citrusů, pár plátků pomeranče může s vaším zažíváním během závodu zamávat víc, než si myslíte,“ radí Josef Rajtr.

Oblečení do triatlonové společnosti

Z minulých dílů už všichni víme, že triatlonista dobíhá do cíle v tom, v čem startoval. Nemusíte rovnou investovat do triatlonového dresu, spodní díl plavek a tričko nebo tílko stačí. Dámy samozřejmě potřebují navíc ještě sportovní podprsenku, která bude po plavání mokrá (pro dobrou volbu pročtěte RUNGO testy podprsenek). „Zásadní ochlazení nemusíte řešit oblečením, vaše tělo se při výkonu samo zahřeje. Výjimkou by byla kombinace chladu, větru, deště a studené vody na plavání. Tam doporučuji cyklistickou větrovku, která okolo vašeho těla vytvoří malý teplý ostrůvek,“ radí Josef Rajtr.

Dále doporučuje v zimě dbát na bezpečnost při cyklistice. „Zmrzlé prsty špatně brzdí, mokrý povrch navíc hodně klouže. Nenechte se strhnout atmosférou závodu a mějte svoje kolo pod kontrolou, zvláště při závodech ve městě, kde to na dlažbě klouže nečekaně hodně,“ dodává trenér.

Triatlonový závod má ještě další specifikum a tím je připevnění startovního čísla. Zapomeňte na zavírací špendlíky a tričko, tady potřebujete gumu zvanou „přehazovačka“. Můžete si ji koupit (stojí cca 100 korun) nebo v případě známky punku použít gumu z kalhot a dva zavírací špendlíky. Číslo na gumě budete mít v pase vzadu při cyklistice a při běhu si ho otočíte dopředu. Další podstatnou drobností jsou tkaničky. Mějte boty, které se dobře nazouvají a šněrují, nebo například na suchý zip. Případně si pořiďte gumové speciální tkaničky, které se nemusí šněrovat. Není nic smutnějšího, než když se snažíte vyčarovat mokrýma a roztřesenýma rukama dvojitou kličku, zatímco vám utíkají depem soupeři, které jste s vypětím všech sil smázli na kole.

Postavení na startu

Opakujeme to znovu – triatlon není běžecký závod. Pokud náhodou holdujete tomu nešvaru, že se při běžeckých závodech derete na startu hodně dopředu, protože „si mě kdyžtak ostatní předběhnou“, v triatlonu tohle nikdy nedělejte. Plavecký start triatlonového závodu je tak trochu masakr. Po startovním výstřelu začne voda vařit jako polévka, míhající se nohy a ruce budete mít všude okolo sebe. Pryč je klidná voda bazénu nebo rybníka, na kterou jste zvyklí. Tady to vře jako na divoké vodě a už jen kradmý pohyb vpřed vás bude stát hodně sil.  „Proto není třeba být přehnaně ambiciózní. Lidé si při plavání a startu neškodí, to je proti pravidlům a rozhodčí to hlídají, ale taky si nedávají přednost jako ve dveřích pánského klubu. Nikdo se s nikým nemazlí, všichni prostě plavou vpřed a neřeší, jestli se někdo někomu vyhne.

Slabším plavcům a začátečníkům  doporučuji, aby si vyhodnotili, na kterou stranu se primárně nadechují (předpokládáme, že se budete nadechovat na každý druhý záběr). Když se nadechujete nalevo, postavte se na pravý okraj startovního pole (a opačně), takže ho při nádechu budete mít celé před sebou a neztratíte přehled,“ doporučuje Josef Rajtr.

Ten největší mazec se většinou rozpustí po prvních padesáti metrech, startovní pole se srovná podle výkonnosti a vy budete mít relativní klid. Pozor si také dejte při obeplavání bójek, kde se každý snaží plavat co nejkratší trajektorií, a tak se tam občas vytváří chumel lidí jako při sjíždění aut do jednoho pruhu na silnici. A protože mezi triatlety platí pravidlo rychlejšího, ne pravidlo zipu, bývá tu občas docela boj.

Defekty a jiné problémy na trati

Samozřejmě už víte, že triatlonista v závodě nesmí přijmout pomoc zvenčí, takže jste připraveni opravit si menší defekt sami. „Přitom vyhodnoťte, zda to má cenu, měli byste stihnout přezout kolo cca do pěti minut. Je ale na každém, jak to pojme a pokud chcete jen závod dokončit a užít si jej, pořadatelé vás nechají. Tedy v případě, že na trati nebudete překážet například dalšímu startu,“ říká Josef Rajtr. Zvlášť křehkým dámám připomínáme, že nesmí přijmout pomoc od gentlemana stojícího vedle trati, i když to samy samozřejmě ovládají, jen nechtějí zranit zachráncovy city. V takovém případě lze i dle Gutha-Jarkovského odmítnout mužovu pomoc s tím, že vás jako odškodnění po závodě smí pozvat na kávu a recitaci vlastních veršů.

„Dramatická situace může nastat i při plavání,“ varuje Josef Rajtr. „Kopanec, troška přitopení nebo jen prvních přepálených padesát metrů může rozhodnout o tom, že nebudete moci pokračovat dále. Můžete na chvíli přejít do plavání na znak nebo se chytnout bójky a vydýchat se, ale pokud je situace zlá, přivolejte jednu ze záchranných lodí, které jsou všude okolo vás. Ti vám pomohou, ale i tady pak platí, že už se do závodu nesmíte vrátit,“ říká trenér.

Odstoupení ze závodu se bohužel stává všem. Při triatlonu je více než kdy jindy důležité, abyste úmysl odstoupit ohlásili někomu z rozhodčích. „Nahlaste své jméno a startovní číslo. Občas se stává, že to někomu nejede, rozmyslí si to a odejde ze závodu do hotelu. Zděšení pořadatelé pak málem povolávají potápěče a prohledávají škarpy. Takže prosím, odstoupení ze závodu vždy hlaste rovnou,“ připomíná Josef Rajtr.

Domácí úkol předzávodní – kontrola věcí a materiálu

Neřešte věci večer před závodem! S předstihem několika dní si na zemi udělejte kupičku, pěkně depo vedle depa. Zkontrolujte technický stav kola, mějte připravené nářadí na opravu defektů. Připravte si gely, lahve na pití a vše tak, abyste je pak už jen uložili na správná místa do depa. Některá opomenutí se dají pořešit na expu před závodem, ale vzhledem k situaci s koronou není jisté, jestli vůbec a jak velké expo v Karlových Varech bude.

Ahoj ve Varech!!!

Pět rad do prvního závodu:

  1. Nestyďte se, že jste „zelenáč“! Všichni kolem vás jimi byli!
  2. Je to váš první triatlon. Berte to jako zkoušku a test. Vítězstvím je pro vás protnutí cílové pásky!
  3. Věnujte pozornost propozicím závodu a předzávodnímu poučení (briefingu).
  4. Po celou dobu závodu mějte na zřeteli bezpečnost. Vaši i vašich soupeřů.
  5. Pokud vám v průběhu závodu poletí hlavou „už nikdy víc!“, pak věřte, že za cílovou páskou se to často změní na „kdy je další závod?“

Tréninkový plán na srpen/září naleznete na druhé straně >>>

Stránky: 1 2

17. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Dana Zátopková, idol s životním elánem, začala s oštěpem náhodou

od Magdaléna Ondrášová 16. 8. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

Byl to idol, skvělá trenérka a špičková sportovkyně. Její sportovní aura se násobila tím, že svůj život spojila s ikonou českého, ale i světového běhu, manželem Emilem. K tomu se narodili ve stejný den. Připomeňme si, že Dana Zátopková dosáhla nejen mnoha úspěchů na poli oštěpu, ale stala se například i mistryní Československa v házené.

Danu Zátopkovou (roz. Ingrovou) asi není třeba dlouze představovat. Nedávno zesnulá československá atletka byla – oštěpařka, olympijská medailistka a manželka fenomenálního běžce Emila Zátopka.

Oštěpařské začátky

Paní Dana byla sportovní talent. Od mala navštěvovala rytmiku, hrála tenis (údajně místo hodin náboženství) a házenou, a to nejen rekreačně. V roce 1949 se stala s týmem Slovácké Slavie mistryní Československa v ženské házené.

K oštěpu se dostala poměrně pozdě a úplně náhodou. Při studiu tělovýchovy na vysoké škole potřebovala její spolužačka pro získání zápočtu soupeřku v hodu oštěpem. Dana oštěp vzala a hodila 34 metrů. Skvělý výkon, který ji nominoval ještě téhož roku na mistrovství republiky. To k překvapení všech vyhrála. Titul mistryně republiky v hodu oštěpem si následujících sedm let nenechala vzít.

Osudový rok 1948

Zatímco pro většinu lidí tento rok znamená hlavně komunistický převrat v naší zemi, pro Danu to byl rok, kdy na atletických závodech ve Zlíně poznala svého budoucího muže Emila. Na těchto závodech Dana překonala národní rekord (hodila 38,07 metrů) a Emil zaběhl československý rekord na vzdálenost 3 000 metrů. Navzájem si pogratulovali. „Tak ti gratuluju,“ řekl Emil. „Tak ti děkuju,“ odpověděla Dana, ale tím to neskončilo. Nakonec zjistili, že se narodili na den stejně. Osud? Možná.

Toho roku se Dana zúčastnila své první olympiády v Londýně a jako začínající oštěpařka skončila na neuvěřitelném 7. místě. Účast na těchto olympijských hrách ji natolik okouzlila, že se rozhodla vybojovat si místo i na další olympiádě.

Ve skvěle našlápnuté kariéře se na podzim roku 1948 po krátké známosti stala paní Zátopkovou. Tento sportovní pár je příkladem onoho krásného „dokud nás smrt nerozdělí“ – prožili spolu krásných 55 let.

Zlaté Helsinky a Česko jako oštěpařská velmoc

Co si paní Dana předsevzala, to si i splnila, a o čtyři roky později se účastnila olympijských her v Helsinkách. Odtud si díky hodu přes 50 metrů, přivezla kov nejcennější – stejně jako její Emil. Není bez zajímavosti, že oba manželé získali zlatou medaili ve stejný den (Zátopek v běhu na 5 000 metrů). „Zlatý“ oštěp třímala Dana ve svých rukách ještě dlouho a nakonec asi i často – manžel jí z něj udělala násadu na koště.

Kariéra budoucího vzoru mnoha žen pokračovala monotónně několika tituly mistryně republiky, dvěma tituly mistryně Evropy a překonáním světového rekordu.

Onen výše zmíněný světový rekord v hodu oštěpem není ale možné přejít jen tak. Bylo to v roce 1958 a Dana hodila 55,73 metru. Vzhledem k tomu, že další ženy, které tuto vzdálenost překonaly, již používaly oštěp z umělých materiálů, můžeme konstatovat, že tento výkon Dany Zátopkové je nepřekonaným světovým rekordem v hodu oštěpem dřevěným. Při pohledu do tabulek rekordů můžeme Česko tedy považovat za oštěpařskou velmoc. Mužům v novodobých tabulkách stále vévodí Jan Železný (98,48 metru, r. 1996) a ženám nikdo jiný než Barbora Špotáková (72,28 metru, r. 2008).

Vedle Emila to měla Dana jako sportovkyně těžké. I tak se dokázala prosadit. Na olympiádě v Římě 1960, kde Emil už neběžel, Dana ještě závodila. A vyházela si oštěpem stříbrnou medaili. Přinesla ji na tribunu, kde seděl Emil s přáteli a pronesla: „Tak tady ji máte, to abych ukázala, kdo je Dana Zátopková. Emil je jen můj manžel.“

Aktivní i „v důchodu“

Svou aktivní sportovní kariéru Dana ukončila v roce 1962. S odchodem to ale nebylo jen tak. Tělo, zvyklé být neustále v zápřahu, bylo z toho náhlého nicnedělání v šoku. Jednou v noci prý leželi s Emilem vedle sebe, převalovali se a ani jednomu se nedařilo usnout. Nenapadlo je nic lepšího, než se zvednout a jít si zaběhat. Jen tak, uprostřed noci. Pak už se jim usnout podařilo.

Dana ale ze scény světového sportu nezmizela úplně. Působila aktivně jako trenérka a své zkušenosti předávala dalším oštěpařským talentům. Několik let byla členkou IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací). Spolu s manželem prakticky až do konce života šířila lásku ke sportu prostřednictvím nejrůznějších besed a rozhovorů, podporovala olympijskou myšlenku a fair play.

Z jejího vystupování je až do posledních dnů patrný optimismus a radost ze života. Zemřela letos 13. března ve věku 97 let. Do kroniky nejen českého, ale i světového sportu, ale zůstane zapsaná navždy.

DANA ZÁTOPKOVÁ
* 19. 9. 1922 (Fryštát u Karviné)  † 13. 3. 2020 (Praha)
Česká atletka – oštěpařka
Největší úspěchy:
LOH 1952 (Helsinky) – zlato
LOH 1960 (Řím) – stříbro
2 × titul mistryně Evropy
13 × titul mistryně ČSSR v hodu oštěpem
Osobní rekord: 55,73 m
16. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Trénink

Sport a těhotenství: osobní příběh čtenářky, která se běhu nevzdala

od Rungo 15. 8. 2020
autor Rungo

„Nebojím se přiznat, že jsem na sportu závislá. Loni jsem na hodinkách neměla zaznamenanou aktivitu pouze tři dny v celém roce,“ začíná svůj příběh čtenářka, které budeme říkat třeba Amáta. Přečtěte si, jak se rozumným způsobem vypořádala s milovaným sportem, když poprvé otěhotněla.

Primární byl pro mě běh, který jsem doplňovala silovým tréninkem. Když zrovna nesněžilo nebo extrémně nepršelo, jezdila jsem každý den do práce na kole, a to v kteroukoliv roční dobu. 12 kilometrů tam a 12 zpátky. Pěkně po rovině podél řeky, tudíž toto dojíždění jsem do svých sportovních aktivit ani nepočítala. Sportem jsem zkrátka žila a asi by to tak i zůstalo, kdybych jednoho krásného dne nezjistila, že jsem těhotná. Zjištění to bylo pozitivní a plánované, nicméně bylo jasné, že svůj život musím trochu přeorganizovat.

Poslouchat své tělo

Na internetu lze nalézt spoustu informací na téma těhotenství a sport, nicméně tyto se vzájemně velmi liší. Pokud zastáváte názor, že v těhotenství je nejlepší pouze ležet, přičemž kýchnutí či zakašlání se rovná učiněné katastrofě, není problém nalézt spoustu zdrojů, které vás v tomto podpoří. Stejně lehce lze však nalézt podporu pro opačný extrém zahrnující sportování na téměř profi úrovni. V čem se však všechny zdroje shodují, je to, že je jednak nutné poslouchat své tělo a jednak se nedoporučuje začínat s aktivitami, na které nejste zvyklé.

Já věděla, že se sportování nechci a nemůžu úplně vzdát. Upřímně řečeno, vzhledem k mému dosavadnímu životnímu stylu mi připadalo zcela skončit se sportem mnohem nebezpečnější, než pokračovat ve svých aktivitách, na které jsem byla zvyklá. Samozřejmě v rozumné a omezené míře. Na rovinu říkám, že s doktorkou jsem sport příliš nekonzultovala. Mám za to, že doktoři, kteří jsou schopni vydýchat, že jejich pacientka chce ve stavu požehnaném běhat či jinak sportovat, jsou velmi vzácným úkazem. Rozhodla jsem se tedy řídit vlastními pocity. Pro úplnost dodávám, že jsem měla všechna vyšetření v pořádku a žádné komplikace se nevyskytly. Stále se však jedná o můj subjektivní pohled na věc založený na vlastní zkušenosti, který nelze obecně doporučit všem.

Tolik k právní ochraně a teď už hurá k tématu. Měla jsem tedy jasno – chci i nadále běhat, cvičit i jezdit na kole. Bylo mi ale jasné, že strukturovaných tréninků spočívajících v intervalových bězích a jakýchkoliv náročnějších temp se musím vzdát. Dopředu jsem se smířila s tím, že výkon a rychlost půjde stranou a já budu muset běhat mnohem pomaleji, než jsem byla zvyklá.

Vyřadila jsem rovněž veškeré závodní ambice. Jsem totiž ten typ člověka, co musí na závodě podat nejlepší výkon – jinými slovy, pokud v cíli neskončíš s hlavou mezi rameny na pokraji sil, není to závod. Závody „na pohodu“ běhat neumím, tudíž mi přišlo bezpečnější se jich na nějakou dobu vzdát. Pro běh jsem si stanovila hranici 150 tepů za minutu, kterou jsem příliš nechtěla překračovat. Poměrně rychle jsem se ale namísto hrudního pásu začala řídit svými pocity. Člověk tak nějak pozná, kdy jde přes rozumný limit. Zvláště v první fázi těhotenství mi tepy lítaly neskutečně a zadýchala jsem se i při obyčejné chůzi. Poté, co se tělo s novým stavem trochu srovnalo, začalo se mi běhat lépe. V prvním trimestru jsem tak běhala okolo deseti kilometrů a bylo mi blaze.

Měla jsem tu výhodu, že jsem netrpěla žádnými velkými nevolnostmi. Ani jednou jsem nezvracela, ani mi nebylo nějak zásadně špatně. Jediným větším „příznakem“ byla odpolední únava. Osvědčilo se mi běhat ráno, protože odpoledne po práci to už nestálo za nic. Tempově jsem se pohybovala okolo 5:30 až 6 min/km (závodní tempo v minulé sezóně jsem měla do 4:30). Nicméně postupem času tempo klesalo, uběhnutá vzdálenost se zkracovala a úměrně tomu mi rostlo břicho. Od zhruba čtvrtého měsíce běhám zhruba dvakrát týdně pět kilometrů tempem okolo 6 min/km a více. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Občas se stane, že se z běhu stane pochodové cvičení, což jsem se zkrátka musela naučit přijmout.

Mé osobní poznatky ohledně běhu v těhotenství

1) Nauč se být líná

Pro aktivního jedince vyznávajícího motto „no excuses“ je velmi těžké si přiznat, že dnes není ten den a dnes to zkrátka nepůjde. Vždy jsem lenost potlačovala a málo co mě od tréninku odradilo. V těhotenství je ale potřeba ujasnit si priority. Nicméně rozeznat, kdy je člověk zkrátka jen líný, a kdy tělo naznačuje, že je třeba dát si pauzu, je velmi složité. Proto je třeba určitou míru lenosti přijmout do života a naučit se s ní žít. Kdy jindy než právě v těhotenství si trochu povolit uzdu a dát si pohov?

2) Nauč se být sobecká a myslet na sebe

Jsem zvyklá běhat a sportovat s manželem, tudíž pro mě bylo zpočátku těžké mu trénink zkazit tím, že po pár set metrech prohlásím, že už dál nemůžu a končím. Ač je partner tolerantní a nikdy by se na mě kvůli toho nezlobil, měla jsem v sobě určitý blok, který mě hnal přes limit, jen abych partnerovi už tak abnornálně pomalý běh nezkazila ještě více. Opět je ale třeba ujasnit si priority a naučit se myslet na sebe, respektive na toho mimozemšťana, který se stal vaší součástí. Těhotenství není období, kdy byste měly překonávat hranice a okoušet pocity mimo komfortní zónu. Na to bude času dost poté, až se budete vracet zpět do formy.

3) Zahoď běžeckou čest

Připravte se na to, že pohled na hodinky vám může způsobit lehkou depresi. Do teď jsem si například nemyslela, že pohyb v tempu nad 7 min/km se dá nazývat během. Další nelibé pocity se dostaví, když vám hodinky neustále hlásí pokles VO2max. Hřebíček do běžecké cti pak zatluče aplikace Strava, která člověka nepřetržitě informuje o tom, že jeho traťový rekord na segmentech byl právě překonán. Zatímco v minulosti mě taková zpráva motivovala vyběhnout a vzít si rekord zpět, nyní vím, že jsem z trůnu zkrátka sesazena na dlouhou dobu. Obecně mi vymizela radost z nahrávání mých aktivit na Stravu a své běhy raději ani nezveřejňuji. Ostatně pokud okolí o vašem stavu neví, dávejte si na sdílení aktivit pozor – rapidní změna v tempu a uběhnuté vzdálenosti může prozradit více, než byste chtěla.

4) Poslouchej své tělo

Tuto obecnou radu se dočtete všude a osobně jsem ji nenáviděla. Pak jsem ale zjistila, že má něco do sebe. Je to divné, ale tělo si skutečně řekne, co potřebuje. Aniž bych sledovala data na hodinkách, tempo se mi samo od sebe upravilo dle potřeby. To samé se dělo s frekvencí běhání i vzdáleností. Tak nějak přirozeně bez hlubšího záměru jsem postupem času začala běhat méně a kratší trasy. Zkrátka, tělo ví nejlépe, co je pro něj nejlepší, takže ho stačí poslouchat – s tím souvisí výše uvedené body, neboť ne vždy je to jednoduché.

5) Nejen během je člověk živ

Berte oněch devět měsíců jako ideální příležitost vyzkoušet věci, na které byste jinak neměly čas. Přečtěte si knihu, složte puzzle, hrajte stolní hry. Krom toho se otevírá možnost věnovat se také jiným aktivitám, které byly předtím díky běhu upozaděny. Osobně doporučuji kolo, koloběžku, plavání či nordic walking. Své místo si určitě najde také silový trénink (byť v modifikované podobě). Zkrátka, berte těhotenství jako příležitost poznat nové věci a trochu si oddechnout od každodenní běžecké rutiny.

15. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké vybaveníCyklodoplňkyVybavení

TEST: Batoh USWE si zamilujete nebo budete nenávidět

od Vít Kněžínek 14. 8. 2020
autor Vít Kněžínek

Vybrat pořádný batoh není žádná legrace. Každý sport má svá specifika, a tak se málokdy dá kombinovat jedno zavazadlo pro běhání, turistiku, nebo jízdu na kole. Pokud ale patříte mezi nadšené cyklisty, hledáte lehký a vysoce funkční batoh, který by se dal využít i při dalších sportech, tak pro vás máme zajímavý tip v podobě USWE Veritical 4.

USWE je méně známá švédská značka, která se specializuje na výrobu sportovních batohů a je specifická svým patentovaným uchycením NDM (No Dancing Monkey), které na první pohled připomíná popruhy od dětské sedačky.

Přední část batohu je tvořena popruhy ve tvaru X s jednou rychloupínací sponou uprostřed. Zapínání i rozepínání je tak doslova bleskové a směřování popruhů křížem přes hrudník zajistí maximální stabilitu batohu i při plném naložení. 

Konstrukčně se tak USWE Vertical Pro částečně blíží běžeckým vestám, ale už při prvním vyzkoušení je jasné, že tohle je úplně něco jiného. Zakončení popruhů je z pružné gumy, ale jejich hlavní část tvoří pevný materiál, který přežije i tak na materiál náročnou disciplínu, jako je jízda na horském kole. 

Batoh USWE Vertical 4 Plus

  • Objem: 4L
  • Vak na vodu: ANO (2L)
  • Hmotnost: 295 g
  • Velikost: univerzální
  • Reflexní prvky: ANO
  • Cena cca 3 190 korun

Zadní strana je vyrobena ze strukturované tkaniny velmi dobře odvádějící pot. Na první dotek působí tato tkanina velmi hrubým dojmem, ale při kontaktu se zády o ní nebudete vědět a problém nevzniká ani při kontaktu s velmi jemnými cyklistickými dresy.

Po krátkém vyladění popruhů je upnutí batohu precizní a nehrozí žádné hopsání, nebo posouvání po těle. Fit USWE je ale velmi specifický batoh a je tak potřeba si ho před zakoupením pořádně vyzkoušet. Křížové upnutí jde přes prsa a přes žebra a u určitého tvaru postavy hrozí, že to bude velmi nepříjemné. Obzvlášť dámy uvažující o tomto batohu by si měly vše prověřit, než si batoh koupí. 

Samozřejmostí jsou velké reflexní plochy, ale na popruzích, bohužel, chybí alespoň malá kapsička na telefon, klíče, nebo jiné drobnosti. Velikost je univerzální a dá se velmi snadno poupravit tak, aby se do batohu vešel kdokoliv bez ohledu na svou mohutnost.

  • Křížení do X. Foto: Vít Kněžínek
  • Batoh je multifunkční. Foto: Vít Kněžínek

Hlavní kapsa je přístupná asymetrickým zipem a je vyrobena z tradiční pevné a částečně  voděodolné tkaniny. Objem úložného prostoru jsou čtyři litry, které z poloviny zabírá dvoulitrový vak na vodu od HydraPaku, který ale můžete z batohu kdykoliv vyndat. Členění kapsy je velmi jednoduché – přihrádka na vak, malá kapsička na drobnosti a hlavní prostor. U batohu s takto minimalistickým objemem ale není co vymýšlet a i při plném naložení se ke všem věcem dostanete snadno a rychle. 

Jako lehký nedostatek vidím vedení hadičky od hydrovaku pouze na levou stranu. Hadička se sice dá provléknout ven z kapsy i napravo, ale zde chybí možnost ukotvení náústku k popruhu batohu (toto ukotvení je pouze na levé straně).

Přečtěte si také:
TEST: Batoh Ortlieb Atrack 35, překvapivý po všech stránkách

Celkově je USWE Vertical 4 velmi specifický batoh, který si buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět. Pokud vám bude vyhovovat křížové uchycení a batoh vám na tělo sedne, pak v něm najdete ideálního společníka nejen na cyklistiku, ale i běhání, běžky a další aerobní sporty. Je zde ale poměrně velká šance, že vás tohle netradiční upnutí popruhů bude štvát. Precizní vyzkoušení je proto v tomto případě naprosto zásadní. 

14. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Běžecký tréninkTrénink

Ultra Dana Orálka: Na závod v horku lze natrénovat. Já to dělám takto

od Magdaléna Ondrášová 13. 8. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

O čem psát v létě? No o čem asi, o tom jak je horko, a to přesto, že letošní léto je jedno z nejchladnějších za posledních asi deset let. Pro ty, kteří by chtěli znát moji „kvalifikaci“ ohledně tématu horka, uvádím několik závodů níže.

Ultrabalaton 2008 (212 km, 4. místo, 22:25:45), což bylo 212 kilometrů koncem června v teplotách, které ve dne dosáhly hravě přes 30°C. Badwater Ultramarathon (135 mil, 10. místo, 30:47:50), který se v reklamě chlubí, že poběžíte 135 mil při teplotách až 135°F (57°C)  a k tomu převýšení asi 5 000 metrů, a že je nejtěžší na světě. Keys100 (100 mil na Key West, 7. místo, 17:31:36), kdy teplota sice kolísala na hranici 30°C, ale slunce a vysoká vlhkost mě dostali hodně hluboko do kolen a předklonu. A nakonec třeba Spartathlon 2012 (246 km, 11. místo, 29:26:39), který se zapsal do historie jako nejteplejší Spartathlon (doběhlo jen 20 % startujících) a nehledejte v tom žádnou Pride parade.

Než budu pokračovat v psaní o horku a případných radách, tak je ještě nutné si ujasnit, že existují běžci, kteří horko nesnáší tak, že v létě skoro neběhají a pokud ano, tak brzy ráno nebo v noci. Tak ti dál číst nemusí, protože ti si to už vyřešili. Text je určen především těm, kteří nejen že chtějí v létě běhat i ve dne, ale hlavně chtějí i závodit, protože zážitek nemusí být jen pozitivní, ale měl by být hodně intenzivní.

První rada zní: trénujte v horku, klidně i v tom největším, které bývá v rozporu se všeobecným míněním většinou kolem 15. hodiny letního času. Ono závody zvláště ultramaratony bývají dost dlouhé a tak vždycky absolvujete dost velkou část závodu v největších vedrech. Ostatně i kratší závody se horku nevyhýbají a kdo běžel půlmaraton například v Olomouci, tak už ví, že i v 19 hodin večer může být horko jako v pekle. Tréninkem v horku se postupně adaptujete tak, že takový závod v 19 hodin vám přijde v pohodě.

Je to totiž umožněno několika naprosto úžasnými vychytávkami našeho těla, jako je skvělá termoregulace a také adaptace čili přizpůsobivost. Myslím, že schopnost člověka fungovat od severního (jižního) pólu až po rovník je mezi živočichy velmi ojedinělá.

  • MUM, Tišnovská etapa. Foto: Petr Švanda
  • Badwater. Foto: Milan Šabata

Abychom byli spravedliví, tak na druhou stranu v létě klidně zapomeňte na rekordy. Každý teplotní stupeň směrem nahoru bude zhoršovat váš výkon. Může vás utěšit jediné, že ostatní jsou na tom podobně. Důležitá rada se týká pití. Ono se totiž pořád řeší, kolik máte správně vypít a jestli je to dost. Vzniklo mnoho studií a světe div se, ty poslední zjišťují, že máte pít dle pocitů. Prostě pokud máte žízeň, tak pijte. Stejně při výkonu a v horku vám bude vznikat deficit a bude opět jen otázka vaší trénovanosti a adaptace, jak to zvládnete. Nebojte se, ten deficit doženete po tréninku. Miluji večerní doplňování tekutin po horkém tréninku, v nějakém místním zařízení vybaveném pípou a kvalitními tekutinami.

Jinak já osobně v letních měsících beru lahvičku vody (2,5 dcl) na tréninky, které jsou delší než 20 kilometrů, nebo přesahují hodinu a půl. Stačí mi to, a když mi voda dojde, tak ji někde doplním. Prostě naplánuji trénink kolem nějaké studánky nebo hospody, kde můžu vodu doplnit.

Trochu zajímavější situace je potom na závodech. Zásadní kromě doplňování tekutin dle potřeby je také chlazení. Moje doporučení je, že na jeden kelímek tekutiny do sebe vylejte jeden i na sebe. Termoregulace má větší šanci pracovat na vašem ochlazení a tělo vám bude děkovat. Zajímavou techniku potom volí běžci zvláště v USA a na opravdu horkých závodech jako Badwater Ultramarathon – je to jedna z mála možností, jak trochu zmírnit pekelné horko. Píši o použití ledu, které v Evropě zdaleka není tak populární jako za mořem. Led nebo voda s ledem je tam naprosto standardní součástí občerstvovacích stanic. Jako příklad můžu také uvést již zmíněný BW, který startuje v nejteplejším místě severní polokoule, tedy v Dead Valey, právě na místě, podle kterého je pojmenován i závod. V rámci přípravy na závod jsme nakoupili tři chladící boxy (coolery), které byly naplněny ledem. Dva sloužily jako zdroj ledu, který jsem si dával všude, kde to šlo a ten třetí byl určen k pití a nesmělo se do něj sahat, aby závodník kromě studeného pití nezískal ještě střevní problémy. V USA je totiž pytlovaný led k prodeji za pár dolarů ve všech obchodech s potravinami a třeba také na benzinkách.

Všechny články Dana Orálka najdete tady.

Jinak horko, které potkáte v jižních státech západního pobřeží, připomíná naši suchou saunu. Také jsem v rámci přípravy na BW chodil do sauny trénovat alespoň na šlapadle, abych co nejvíce napodobil podmínky závodu. To suché horko je tam pro nás středoevropany naprosto zvláštní. Například máte pocit, že se prakticky nepotíte, což je iluze vyvolaná tím, že pot se odpaří tak rychle, až si toho nevšimnete. Také to, že teplota hravě přesahuje 40°C, vám dělá problém, který nemusíte vnímat. Souvisí to s tím, že vaše tělo se ochlazuje mimo jiné odpařováním potu. Prostě tekutina přijme teplo a odpaření vás ochlazuje. Problém je, že teplota vašeho těla je asi 37°C, takže v teplotách které jsou vyšší, najednou pot přijme mnohem více tepla z okolí než od vašeho těla a ochlazování je mnohem méně efektivní. Ten led je opravdu vaše záchrana.

Poslední, co zmíním v souvislosti s horkem, jsou křeče. Kdo ještě nezažil tyto extrémně bolestivé stahy svalů, buď patří k těm, co běhají hodně pod své možnosti, anebo patří k několika málo jedincům, kteří jsou křečím naprosto odolní. Křeče jsou vděčným tématem prodejců různých minerálek a potravinových doplňků. Bodejť, každý, kdo zažil atak křečí do stehenních svalů, si rád připlatí, aby ho to už nepotkalo. Mám ovšem špatnou zprávu, potravinové doplňky na to mají opravdu malý vliv. Respektive, určitě bude existovat několik málo jedinců, kteří mají katastrofální nedostatek soli nebo hořčíku, ale myslím, že to budou jednotky z desetitisíců. Také nechci říkat, že byste po náročném maratonu nebo ultra neměli doplňovat i minerály, ale prostě to není tak zásadní a na křeče má řádově větší vliv to, že běžíte nad svoje možnosti.

Prostě pokud mátě křeče, tak jste nepřizpůsobili tempo a úsilí vaší kondici a počasí. Nezachrání vás tablety hořčíku ani olizování soli, přestože vám, kde kdo bude přísahat, že to zabralo a do deseti minut bylo po křečích. Ono to může fungovat, ale spíše jako placebo. Jako malý myšlenkový experiment si představte, co se asi děje, když něco sníte a vypijete. Jak dlouho to asi půjde ze žaludku do střeva a za jak dlouho se to potom dostane do krve a také jak dlouho to bude trvat, než se to dostane do toho svalu, kde máte křeč. Daleko pravděpodobnější je to, že jste zpomalili nebo rovnou zastavili a dali čas svalům a celému tělu, se s touto krizovou situací vypořádat. Pochopitelně pokud to jde, tak doplňte co nejvíce tekutin a také energie, bude se vám to hodit buď při pokračování závodu, nebo pokud je to kratší závod, tak při následné regeneraci.

Můj tréninkový červenec

Mé tréninkové úsilí v letošním létě směřovalo k Moravskému ultramaratonu, což je sedm maratonů v sedmi dnech v Lomnici u Tišnova. Kromě toho, že je pro mě vždy jedním z nejhezčích běžeckých zážitků v roce, tak letos to pro mě mělo i význam jakéhosi testu, jestli se dokáži alespoň částečně vrátit do závodních bot po loňském zranění kolene.

Většina z vás, kteří sledují články na Rungo, vědí, že se mi to opravdu povedlo. Dokázal jsem doběhnout všech sedm maratonů, přestože mi speciálně rychlejší seběhy z kopce dělaly velké problémy. Dost to bolelo, a tak není divu, že nejlepší výsledek byl na té Tišnovské, kdy se do cíle běží stále do kopce a já mohl běžet naplno. Na poslední etapě jsem už platil daň za únavu a také deštivé počasí, kdy jsem u dlouhých terénních pasážích hodně trpěl. Celkové 4. místo a 3. místo na mistrovství republiky v etapovém utramaratonu potom klidně můžu stavět na úroveň libovolné z předchozích 13 celkových vítězství.

Faktem je, že zbytek měsíce jsem převážně odpočíval a léčil bolavé koleno. Dokonce jsem musel vynechat svůj oblíbený závod TMMTR, kdy jsem původně chtěl běžet „dětskou“ 100kilometrovou variantu závodu, když na tu 100mílovou jsem si určitě netroufal. K závodění se opět vrátím, doufám, srpnu.

Jednoduchá přehledová tabulka za červenec:

 KmPrůměrné tempoPrůměrná TF
1. Týden (5 dní) + 1. Etapa MUM935:11127
2. Týden (6 etap MUM)2584:54131
3. TýdenOdpočinek + sjíždění řeky  
4. Týden1145:15126
5. Týden (5 dní)825:03134

O autorovi: Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu. Každý měsíc se na RUNGO.cz dělí o své zkušenosti i to, jak je na tom aktuálně se svým tréninkem.

13. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Svatba na Hostýnské osmě. A Rungo v tom má prsty

od Magdaléna Ondrášová 12. 8. 2020
autor Magdaléna Ondrášová

„Jsme znavení, ale stálo to za to,“ píše Barbora s čerstvým příjmením Rudická, které přijala od svého manžela v sobotu před startem závodu Hostýnská osma. Ten pro ně hrál tak důležitou roli, že se rozhodli vzít právě tam. Začátek vztahu ale klíčil na RUNGO.cz výbězích.

Náš web založil již mnoho vztahů, jak jsme o tom psali v tomto článku. Některé pokračují, jiné už korunovaly lásku dítětem či svatbou, a to právě i Barbora Fišerová a Radovan Rudický, jejichž cesty se poprvé spojily na RUNGO.cz výběhu 21. 7. 2015 a existuje k tomu i fotka. První měsíce to byly kamarádské kilometry s Rungem, pak už i bez Runga, po půlroce už víc než to.

Foto: archiv Barbory Rudické

Láska to byla veliká a Radovan, který absolvoval do té chvíle všechny ročníky Hostýnské osmy, už od teď neběžel sám. Čtyřikrát zdodali trať ultramaratonu společně. Popáté měla být a stala se jejich svatební cestou, když před startem řekli své společné ano – 8. 8. 2020 v půl osmé ráno, aby 8:08 mohli vyběhnout už jako manželé.

„Vždy mi při běhu psychicky pomáhá, drží se mnou krok, i když je rychlejší a zkušenější,“ píše ještě před svatbou Bára. Může to být náhoda, nebo také ne, že zrovna na svatební 68kilometrové cestě se karty obrátily, kdy Raduzovi začal poprvé stávkovat žaludek a Bára tak byla jeho oporou v závodě. Ten nakonec nedokončili, ale to asi nakonec není důležité. Dvakrát zabloudili, čas se natáhl, nevolnost neustupovala a v životě je důležité umět zatnout zuby a pokračovat, stejně jako umět včas říct stop.

  • Prstýnky jsou zdobené profilem H8
Foto: Lukáš Podolák

Novomanželům přejeme, aby vždy dokázali společně zvládnout každou překážku stejně jako ve svatební den.

Přineslo vám Rungo víc než běh? Sehrál sport ve vašem životě vyšší roli? Podělte se s námi pod článkem nebo nám napište na redakce@rungo.cz.

12. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
BěháníBěžecké botyVybavení

„Divný boty“ si podmanily svět. Který trend preferujete vy?

od Vít Kněžínek 11. 8. 2020
autor Vít Kněžínek

Pojem revoluční novinka nám během posledních let značně zevšedněl. Dokážete si ale vybavit, jak vypadaly běžecké boty ještě nedávno? Řekněme před deseti lety? Za tu dobu se opravdu událo hned několik revolucí, které změnily podobu i funkčnost nových modelů a posunuly tento zdánlivě jednoduchý kousek výstroje na dříve nepoznanou úroveň.

Dlouhé roky vypadaly všechny boty bez ohledu na výrobce velmi podobně. Vysoká pata i drop, tuhost taková, že se s botou daly zatloukat hřebíky, pevná patní miska, kontrola pronace pomocí vnitřního klínu, šitý svršek… Rok za rokem, model za modelem. Pořád to stejné v různých barvách a s různými logy. Pak ale přišla kniha Born to run a věci se daly do pohybu.

Nástup minimalismu a barefoot běhání doslova pobláznil celý svět a donutil jednotlivé značky, aby při vývoji nových modelů začaly uvažovat úplně jiným způsobem. Kromě toho se otevřel prostor pro nové, menší, výrobce, kteří byli schopni velmi rychle reagovat na požadavky trhu a postupně zaplnili nově vznikající volná místa v poptávce po specifických běžeckých botách. Přizpůsobili se samozřejmě i běžečtí giganti, ale u celosvětových korporací svázaných marketingem a firemní politikou to vždy trvá o něco déle.

Zázrak jménem minimalismus se nakonal

První revoluční vlnu má na svědomí tzv. minimalismus. Jedná se o styl bot, který se snaží co nejvíce přiblížit běhání naboso. Průkopníkem tohoto trendu postaveném na ideologii Born to Run byly značky Vibram (fivefingers), New Balance a Vivo Barefoot. Velmi rychle se ale přidávaly další a další. Největším vizionářem byla ale v té době nově vznikající značka, jejíž jméno byste si po přečtení předchozích řádků asi netipnuli. Byl to totiž francouzský výrobce Hoka One One se svými maximalistickými botami, kterým se v okamžiku jejich uvedení na trh většina běžců posmívala. 

Tyhle mohutné a na první pohled neohrabané boty byly další revolucí, ale málokdo by si v té době vsadil na to, že se bude jednat o úspěšný trend, který o pár let později začnou napodobovat prakticky všichni výrobci běžeckého vybavení.

Kromě minimalistických bot na běhání se tento trend rozšířil k volnočasovému užití, jako jsou tyto Vivobarefoot do sucha i mokra. Foto: Magdaléna Ondrášová

Minimalismus byl v té době na svém vrcholu a představa běhání v tři centimetry vysokých lodích byla opravdu úsměvná. Jenže… Minimalismus je sice na první pohled úžasná idea, ale v praxi už to takový zázrak není. Každý člověk je sice zrozen k běhu, ale sedavé zaměstnání a způsob života, který jsme si v 21. století osvojili, s tímto trendem nejde tak úplně dohromady. Většina běžců tak dříve či později (obvykle po sérii poranění svalů a šlach způsobených nadměrným zatížením) minimalismus opustila a začala se poohlížet po něčem novém. A právě tady přichází na scénu Hoka.

Divné lodě na klínu z Francie. Díky pohodlí jim běžci odpustili ošklivost

I když to tak na první pohled nevypadá, tak tyhle francouzské předimenzované boty jsou minimalismem silně ovlivněné. Nízký drop a důraz na přirozené vedení chodidla jsou klíčové vlastnosti každého modelu. Kromě toho ale nabízí něco, co minimalismus nabídnout nedokázal. To něco byl neskutečný komfort spojený s nízkou hmotností a překvapivě zajímavou dynamikou při odrazu.

Z Hoky se v posledních letech stal fenomén, který si oblíbily miliony běžců po celém světě a který se stal inspirací pro většinu ostatních výrobců běžeckých bot. Tento trend se drží na výsluní už pěkných pár sezón a nevypadá to, že by se v nejbližší době odporoučel do ústraní. Tím spíše ne, když na maximalistických základech buduje Nike své karbonové závodní impérium s pěnou Pebax a karbonovým plátem uvnitř dnes už legendárních Nike Alphafly (více jsme o nich psali v článku Boty s karbonem: užitečný pomocník, nebo technologický doping?).

Klasický tvar od značky ASICS Foto: ASICS

Spousta dalších výrobců se pak vydala zlatou střední cestou. Saucony, Salming, Inov-8, Altra… a jistě by se našli další. Všechny tyto značky se snaží najít vlastní cestu pro běžce, kteří hledají něco komfortnějšího, než klasické minimalistické boty a zároveň vnímavějšího a méně hromotluckého, než je klasická podoba Hoky a podobných modelů dalších značek.

A v jakých botách se nejlépe běhá vám? Dáváte přednost tradici v podobě Mizuna, nebo ASICSu, kteří i dnes nabízí modely velmi podobné těm z roku 2010? Jste stále věrní minimalismu, nebo dokonce barefootu? Učaroval vám neskutečný komfort maximalistické hoky? Nebo hledáte zlatou střední cestu, která kombinuje přednosti všech předchozích variant? Diskutujte pod článkem nebo na Facebooku.

11. 8. 2020 0 komentáře
0 FacebookEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky
  • Facebook
  • Instagram
  • Youtube

Inzerce na Rungo
©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
  • Podpořit Rungo