V e-shopech se dozvíme, že zátěžové vesty jsou vhodným tréninkovým prostředkem pro běh, a to i na dlouhé tratě. Pořekadlo „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ by to jen potvrzovalo, ale selský rozum v tomto případě mnohým vztyčí ukazovák. Názor trenéra běhu, současně také fyzioterapeuta a vicemistra světa v Ironmanu v jedné osobě, Petra Soukupa je jasný. K běhu se nehodí, ale úplně marná není.
Zátěžová vesta může být dobrým tréninkovým prostředkem. Jedná se o vestu těsně přiléhající k tělu, v které jsou umístěná závaží tak, aby se tíha co nejlépe rozložila po těle a co nejlépe tak simulovala vaši vyšší váhu, co nejméně změnila vaše těžiště a nepřekážela. Trénink pak dá víc zabrat.
Zvýšení váhy, tedy ztížení tréninkových podmínek, může být žádoucí v rámci zlepšení specifických silových schopností. Potřebujete-li posílit ruce, také nezvedáte prázdné ruce, ale držíte v nich činky. Petr Soukup však varuje, že tento typ tréninku není rozhodně pro všechny.
„Kdy naposledy jste viděli opravdového běžce běžet se zátěžovou vestou? Já osobně nikdy. Vždy se jednalo o vojáky, zápasníky v bojových sportech,“ říká trenér a dodává, že běžci jsou diametrálně jiný somatotyp. Je rozdíl, zdali při 175 centimetrech vážíte 60, 70, 80 nebo 90 kilogramů. „‘Těžší‘ váhy tento typ výjimečně mohou do svého repertoáru zařadit, ale pro rachitika to může být poslední trénink na hodně dlouho. Pohybový aparát běžců většinou není zvyklý na rychlou změnu hmotnosti a důsledkem, mimo nabourání timingu zapojení svalů při běhu, může být i zranění.“ Rizika jsou pro čistě běžeckou populaci tedy větší než přínosy a obézní lidé, kteří začínají s během, by se k vestě neměli vůbec přibližovat. Tělo jim dává dostatečný odpor.
Běh tedy ne, co třeba posilování vlastní vahou těla? „V případě že použijeme zátěžovou vestu, tak již nemůžeme hovořit o tréninku s vlastní vahou, ale myšlenka je určitě správná. Vestu můžeme zařadit v posilovně místo činek, kettlebellů, nebo kotoučů jako zevní odpor. Ideální pro cviky jako jsou dřepy, výstupy, výpady, výpony nebo například kliky,“ vyjmenovává Petr Soukup možnosti vhodného využití.
Ani závaží na kotníky
Mohlo by se zdát, že náramky, které nezatěžují svou vahou celou kostru, ale upevňují se až na kotníky, by mohly přinášet méně rizik. Podle Petra Soukupa jde ale o velice podobný princip, jako u zátěžové vesty a rozdíl v umístění je pro běžce snad ještě horší. „Velkou nevýhodou závaží na kotnících je snížení běžecké kadence a nabourání vašeho přirozeného stereotypu.“ Běžecké kadenci jsme se samostatně věnovali v tomto článku.
Správná cesta
Zatěžovat tělo běžce kilogramy navíc tedy není tou správnou cestou. Místo toho se zaměřte na prostředky, které fungují i profesionálům. „Běh již dávno není pouze o běhu! Vrcholový běžec se musí zaměřit na komplexní posilovnu, regeneraci, výživu, mentální přípravu, materiální zajištění, trénink taktiky či jiné kompenzační sporty. V případě silových doplňků běžce osobně preferuji hrubou sílu zaměřenou na dolní končetiny a v případě samotného běhu využívám například běh do kopce, schody, zařazení několika dřepů a okamžitě poté vyběhnout do technické rovinky, běh ve vodě či okamžitě po dojetí cyklistického tréninku. Je to na vás. Buďte tvořiví, inovativní a tréninkem se bavte.“
Petr Soukup (*1987)
- vystudoval Tělesnou výchovu a sport na FTVS UK a Fyzioterapii
- mistr ČR ve sprint triatlonu
- vicemistr světa v terénním triatlonu (do 19 let)
- vicemistr světa v Ironmanu (kategorie 30 – 34 let)
