RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
VýživaZdraví

Jak to, že Francouzi na bagetách a tučném sýru jsou štíhlí? Odhalujeme fakta o výživě

od Martin Kubala 28. 4. 2021
autor Martin Kubala

Začnu citovanou metaforou. “V každém z nás se perou dva vlci – hodný a zlý. Vyhrává ten, kterého víc krmíš.” Dovolím si ty vlky pojmenovat. Zlý bude Sympatikus, hodnému zase budu říkat Parasympatikus. Spolu tvoří autonomní nervovou soustavu a je docela jedno, kterého krmíte více a kterého méně. Problém je, když krmíte oba současně.

Nejdříve ale vyvrátím pár zásadních omylů a s vlky si budeme ještě hrát později. A protože vlky zajímá především jídlo, budeme se mu věnovat také. No a přidáme trošku pohybu.

10 000 kroků denně jako vizitka aktivity

Krokoměr. Snad každý náramek, každé hodinky disponují touto funkcí zaznamenávající počet vašich kroků. Stanovený limit deseti tisíc kroků však o vaší aktivitě nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu. Ba naopak – je absolutně zavádějící. Když budete tři hodiny pomalu tlačit vozík po marketu, tak pravděpodobně splníte limit, o aktivním dni si však můžete nechat jenom zdát.

Ne, opravdu se nepočítá každý krok. Nemá smysl brát v potaz kroky, které uděláte z kancelářské židle směrem ke kávovaru. Tedy pokud to k němu nemáte půl kilometru. Tělo takové přesuny nevnímá jako aktivní pohyb. Tepová frekvence reaguje se zpožděním, takže když se po pár krocích opět zastavíte, organismus to nijak nestresuje. Souvislá svižná chůze, během které ujdete například 3 000 kroků, vám dá mnohem více, než 10 000 rozdělených na splátky po stovce.

Chcete-li mít nějaké objektivní měřítko, bude lepší zaměřit se na sledování aktivních kalorií, případně minut intenzivní aktivity, které se na mnoha chytrých hodinkách zobrazují také. Tyhle ukazatelé se odvíjí od doby strávené ve vyšších tepových frekvencích, které se již s přimhouřením oka dají nazvat pohybovou aktivitou. Spálit denně alespoň 200 až 300 kilokalorií aktivnějším pohybem anebo strávit 150 až 200 minut týdně intenzivní aktivitou vám už dává nálepku člověka, který opravdu žije. Když k tomu všemu přidáte i těch deset tisíc krůčků denně, nemáte se za co stydět. (Článek o tom, který sport spotřebuje kolik kalorií si přečtete zde.)

Když vynechám pauzu na oběd, budu mít odpoledne více času pro sebe

Podívejte se, tohle je jedno z největších neštěstí dnešní doby. Ten neustálý tlak, kterému se dobrovolně vystavujeme. Jestli vynecháte pauzu na oběd a natlačíte do sebe bagetu někde v tramvaji, žádný čas nezískáte. Tělo potřebuje pro zažívání klid a pohodu. Když mu nedopřejete prostor, odmění vás opakovaným pocitem hladu ve večerních hodinách, únavou a zhoršenou psychickou kondicí, takže ve finále třeba nestihnete vůbec nic.

Zpět k vlkům. Pokud chcete logické vysvětlení, je velmi jednoduché. Autonomní nervová soustava člověka se skládá ze dvou systémů – sympatiku a parasympatiku. Sympatikus se aktivuje stresem, pohybem a reaguje na výzvu k akci. Pokud dominuje, je potlačeno vstřebávání a tělo je připraveno k boji. Parasympatikus je zodpovědný za doplňování energie a regeneraci. Aktivuje se v době tělesného a zdůrazňuji duševního klidu. Stručně řečeno, pokud jíte ve stresu, tělo nevstřebá dostatek živin a začne se připomínat později s větší intenzitou. 

Stačí si hlídat kalorie a nepřiberu

Nepleťte si žaludek s nádrží od auta. Víte o tom, že i při kalorickém deficitu můžete přibírat na váze? Není důležité jen to, kolik toho sníte, ale také co, jak a kdy.

Snídaně je základ. Pokud ji vynecháte, posouváte za neustálého hladu doplňování energie, kterou tělo potřebuje k fungování, na pozdější hodiny. Výsledkem je pak kalorický nášup v odpoledních hodinách anebo ještě hůř pozdě večer.

V obou případech již tělo není schopno nadměrný přísun živin zpracovat, ale protože ho držíte v deficitním režimu, uloží si jednorázové přebytky do tukových zásob na horší časy. 

Dochází tak k paradoxní situaci, kdy máte podvyživený organismus, který nabírá tuky. Díky nutričnímu deficitu ztrácíte svalovou hmotu a tím ještě více snižujete svou schopnost pálit nadbytečné kalorie.

Mezi hlavní nutriční zásady patří: jíst pravidelně, pomalu, a hlavně v klidu. Tělo si zvykne na pravidelný režim a místo tendencí k ukládání zásob si naopak bude schopno poradit i s přebytky z jednorázové oslavy. Aby bylo jasno – ta oslava nesmí trvat týden.

Pokud chci jíst zdravě, musím se vzdát všeho, co mi chutná

Opět špatně. Chuť je klíčem k dobrému zažívání. Když vám něco nebude chutnat, sevře se vám žaludek, zablokují střeva, organismus přepne do obranné pozice a nedovolí živinám proniknout skrze střevní stěnu. Jasně, některé proklouznou, ale využitelnost bude mizivá. Pokud se chcete stravovat opravdu zdravě, tak se kromě nutričních hodnot musíte řídit také selským rozumem.

Jak dlouho vydržíte dodržovat stravovací program, který vám nechutná? Týden, dva? Vždy postupujte tak, že nejprve provedete, nebo si necháte provést analýzu stávajícího režimu a vyřadíte pouze ty potraviny, které jsou pro vás vyloženě nevhodné. Možná vás překvapí, že zrovna to, co do sebe cpete násilím a v dobré víře, do vašeho jídelníčku vůbec nepatří.

Vždy akceptujte menší zlo. Z tabulky čokolády nikdy nepřiberete více, než kolik zrovna daná tabulka čokolády váží. Zákon zachování hmotnosti platí i ve stravování. Takže pokud máte neodolatelné nutkání, tak si ji prostě dejte, schovejte se s ní někam do kouta a pořádně si ji vychutnejte. Když to uděláte jednou za týden, nic hrozného se nestane. 

Bezmasá strava je zdravější

Tak tohle vykládej Eskymákům. Tečka.

No dobře, trošku to rozvedu. Vždy záleží na individualitě, podnebí, podmínkách a životním režimu konkrétního jedince. Existuje spousta teorií dokazujících, že vegetariáni a vegani žijí ve srovnání s ostatními v průměru déle. A jsou pravdivé. Všechny ale mají jeden háček. Zatímco vegetariáni a vegani obecně dbají na svůj jídelníček, všežravci povětšinou bez přemýšlení „zbodnou“, co jim padne pod ruku. 

Logicky vzato – pokud máte k dispozici pouze rostlinnou potravu anebo rostlinnou i živočišnou potravu, vždy bude ve výhodě ten, kdo má na výběr z více možností. Problém není konzumace masa a živočišných produktů, problém je, že se jimi doslova přežíráme.

Ranní káva nastartuje metabolismus

Je to tak trošku naopak. Káva, respektive kofein v ní obsažený, blokuje vstřebávání mnoha důležitých živin. Když si ji dáte s mlékem, které má podobné vlastnosti, tak to zabijete na druhou. Například vstřebávání železa, které se děje převážně v dopoledních hodinách, je kofeinem a mlékem zablokováno až z 90 procent. A pro běžce, potažmo všechny vytrvalce, je železo klíčový prvek.

Ano, káva opravdu zrychluje metabolismus, ale metabolismus související se spotřebou, s výkonem, zatímco ráno potřebujete hlavně načerpat energii, což znamená doplnit.

Opět se vracím k fungování autonomní nervové soustavy. Po ránu je důležité podpořit aktivaci parasympatiku a v klidu se nasnídat, aby tělo doplnilo živiny a načerpalo energii do začínajícího dne, prostě natankovat. Po nějakých dvou hodinách od snídaně si pak klidně dejte presso, které vás kofeinem a aktivací sympatiku nakopne k výkonu, a vy to můžete rozjet na plný plyn.

Francouzský paradox

Nikdy se bezhlavě neřiďte nějakou „zaručenou“ teorií. Vždy totiž záleží na úhlu pohledu, ze kterého vznikla. Francouzský paradox je výsledkem výzkumu, ve kterém američtí vědci (ano, zase oni) srovnávali rozdíly v životosprávě mezi Francouzi a Američany. Nějak jim nešlo do hlavy, jak to, že Francouzi konzumující tučná jídla a bílé pečivo na rozdíl od Američanů netrpí nadváhou.

Výsledkem bádání bylo zjištění, že Francouzi během oběda pravidelně konzumují víno a v tom že bude nejspíš ten zádrhel. Samozřejmě, hned byla na světě teorie o dietním víně. Američanům se sice díky vínu po obědě zlepšila nálada, nicméně nezhubli ani gram.

S další teorií přišel nutriční psycholog Marc David. Ten zhodnotil, že klíčovým faktorem není víno, ale ve Francii běžná dvouhodinová pauza (stejně tak v Itálii a Španělsku). Ta přispívá k tomu, že se Francouzi dostanou do klidového režimu, aktivují parasympatikus a v důsledku toho lépe strávené a pomalu snědené jídlo jim nezvyšuje hladinu krevního cukru a oni, na rozdíl od ve fastfoodech se stravujících Američanů, netloustnou. Nutno dodat, že Marc David je špičkou ve svém oboru a úpravami načasování stravovacího režimu opravdu pomohl mnoha lidem.

Jenže pak se objevil třetí hráč Steven R. Gundry, který účinky francouzského paradoxu připisuje zejména konzumaci bílého pečiva z rafinované mouky (!) a absenci celozrnných potravin. Příčinou úspěchu je dle něj absence škodlivé bílkoviny lektinu. Lektiny narušují střevní stěnu, umožňují tak škodlivinám snadněji pronikat do krve, což má za následek poruchy oběhové soustavy, imunitního systému a v neposlední řadě nadváhu. Steven R. Gundry je světově uznávaným kardiochirurgem, svá tvrzení vědecky dokázal a také jeho výživový program – Plant paradox, založený na vyřazení celozrnných potravin, luštěnin a většiny druhů ovoce z jídelníčku, pomohl mnoha tisícům lidí.

V čem tedy spočívá kouzlo francouzského paradoxu a funguje vůbec? Může se použít jako návod pro všechny? To je úkol pro vás. Přemýšlejte. Tento článek je k tomu podnětem.

28. 4. 2021 8 komentáře
3 FacebookThreadsBlueskyEmail
Inspirace

Dívejte se na nebe, padá z něj kamení! Bikování ve stínu zuřící Etny, ráj i pro silničkáře

od Rungo 27. 4. 2021
autor Rungo

Etna je jedna z nejaktivnějších sopek světa. Pořád se v ní něco děje, existuje u ní nejdelší doložený záznam erupcí a díky vulkanické činnosti se její výška 3 300 metrů neustále mění. Slavná sicilská sopka se rozkládá na ploše 1 200 metrů čtverečních a má obvod okolo 140 kilometrů. O životě pod Etnou by mohli vyprávět dlouhé příběhy starousedlíci ze Sant Alfio, Milo nebo Zafferana, kde v současné době při silnější erupci spadne třeba i šest kilogramů sopečné škváry na metr čtvereční. 

A tak se není čemu divit, že má každá žena – aniž by byla čarodějnice – v ruce koště a neustále odklízí nánosy černého poprašku před domem. Chlapi zas mají na starost střechy. Tady se nenosí klasické okapy, které známe na dešťovou vodu. Tady musíte mít pěkný vybetonovaný okap na šířku velkého koštěte s kaskádovým přesahem rovnou na ulici. Černý poprašek se ukládá do pytlů před domy, aby byl připravený ke svozu škvárového popela za město. 

Naš kamarád Giuseppe Coco má v městečku Zafferana penzion a týden co týden se stará jak o tak zvaný černý sníh, tak o klienty z celého světa, kteří se sem jezdí dívat na vulkanickou podívanou. Na základě jeho zkušeností už dobře víme, že kdo se chce přiblížit ke kráteru, měl by dodržovat jasně daná pravidla a na cestu si najmou vulkanického průvodce, který má za každé situace aktuální informace o přicházející erupci. 

I my razíme legální a bezpečnou formu expedic, a tak předem hlásíme, kde se budeme s kolem pohybovat. S Giuseppem se domlouváme, že budeme neustále v kontaktu, aby nás mohl informovat o případných změnách, které by nás mohly ohrozit.

Při dobývání soustavy sedmi kráterů včetně nejvyššího Cerniera di Fuoco 2002 nás za silného větru zastihla jedna z erupcí Etny trvající několik dlouhých hodin. Zásadní po nás bylo sledovat sílu a směr větru, který určuje, kde a jak velké kameny z nebes budou padat. Tohle se ovšem špatně sleduje v noci. I když nám Etna ukazovala překrásný přírodní ohňostroj, byli jsme ve střehu. 

  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek

Jakmile naše původně bílé Marco Polo začalo přecházet do šedé metalízy, uvědomili jsme si, že je nejvyšší čas sbalit věci a opustit lokaci. Když začaly padat kusy velikosti hrachu, věděli jsme, že není čas na srandy a že musíme zmizet opravdu rychle, protože to znamená, že pak začnou padat švestky a za nimi pomeranče. 

Již několikátá noční evakuace nás zas uklidila na ověřeně bezpečné místo v lesním porostu dost daleko od padajícího kamení, ale silné, dunivé otřesy nás nenechají usnout v chvějícím se autě. I v městečku Zafferana se při výbuších klepou skla dveřních výplní, a v okolí Etny vše utichne včetně zvěře. Již po několikáté jsme vyvázli jen s černou hlavou a střechou auta.

Při freeridování po čerstvém nánosu popela je to, jako když jedete v čerstvém prašanu, jen tady z toho se nestane voda, ale šedá brusná pasta, která dělá patinu jak na kole tak na všech komponentech. Ozvlášť ráda pak ukusuje vzorek z pneumatik. 

  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek
  • V okolí Etny. Foto: Miloš Štáfek

V popelu se kolo těžko táhne do kopce a při jízdě dolů se v něm bořím někdy až po náby. S přibývající nadmořskou výškou pod čerstvou černou přikrývkou přibývá i vrstva sněhu. Když sníh taje, čistí se přes lávové kameny, které fungují jako přírodní filtr. Dole v údolí v každé vesnici vyvěrá ve fontánce průzračná voda k pití nebo tankování do bidonu, v němž vodu zas vyvezu zpět nahoru. 

Nákladní auta s radlicí vpředu letos v uzavřených skiareálech Etny moc sněhu neodklidila, zato takřka denně fungují při pluhování a odklízení černého vulkanického nánosu z cest a parkovišť střediska Piano Provenzana i dalších.

Stále se měnící terén sopky pro nekonečný freeriding, lokální upravené traily, gravel cesty nebo okruhy pro silniční kola… okolí Etny představuje ráj pro všechny druhy cyklistiky. Je tu krásný a zároveň drsný život udávaný tepem vulkánu. Lidé si na to zvykli a žijí v tomto rytmu tisíce let. Stojí za to zažít to aspoň na pár dní.

Autor: Adam Maršál

27. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Čtenáři sobě

Vypiš se z toho: Trnitá cesta k běhu? Zasloužená medaile? Nejčtenější oceníme

od Magdaléna Ondrášová 26. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Představujeme rubriku Čtenáři sobě, kde může publikovat každý z vás. Sepište svůj příběh, kde sport hrál roli a my jej publikujeme v této speciální rubrice. Nejlepší články se mohou dostat i na hlavní stránku RUNGO.cz a nejčtenější článek měsíce odměníme drobností.

I v pro vás obyčejném příběhu mohou ostatní najít sebe a odvahu či povzbuzení zkusit si splnit svůj sen. Nejen Rungo může inspirovat, ale vy sami čtenáři můžete být těmi, kteří budou tvořit obsah pro ostatní.

S rubrikou Čtenáři sobě jste se mohli setkat již v dřívějších časech našeho webu. Protože jsme nejen my vaše články milovali, oprašujeme tento nápad a vdechujeme mu život.

Co můžete psát

Můžete psát cokoliv, kde sport hraje nějakou roli. Nevíte, co myslíme? Zde je několik příkladů, fantazii se však meze nekladou.

  • jak jste se dostali ke sportování
  • osobní příběh
  • démoni, které jste díky sportu porazili
  • jak jste běželi závod
  • vtipná historka
  • poučná historka
  • zamyšlení

Co je k tomu potřeba

  • Napsat článek.
  • A protože obvykle půjde o osobní text, je ideální s článkem vložit také fotku (na šířku), která váš text dokreslí. Musíte si být však jisti, že máte právo takovou fotku použít (nemůžete ji jednoduše stáhnout z internetu a použít bez souhlasu vlastníka), ale ideální je, když jste autoři fotografie vy, nebo váš kamarád.
  • Jako hrdí autoři se, prosím, podepište pravým jménem. Pokud půjde o citlivé téma, můžete na konec článku doplnit vzkaz redakci, že si z těchto důvodů nepřejete publikovat své jméno a my vám vyhovíme.
  • Nezapomeňte uvést svoji e-mailovou adresu, ať vás můžeme v případě nejasností kontaktovat.

S vložením článku dáváte souhlas použití na webu www.rungo.cz a také jeho sociálních sítích. Některé články vybereme a „vytáhneme“ je na hlavní stránku a třeba náš Facebook či Instagram.

Nejčtenějšímu článku za daný měsíc pošleme poštou třeba samolepku Rungo nebo třeba proteinovou tyčinku.

Vložit článek do Čtenáři sobě ZDE

26. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
StrečinkTrénink

Jóga pro běžce, díl 4.: Video ranní a večerní sestavy, která zbaví tělo bolestí

od Magdaléna Ondrášová 25. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Gratulujeme, během tří týdnů a tří článků jste si s námi vybudovali návyk ranního a večerního cvičení jógy a s tímto čtvrtým spějete do zdárného konce. Představujeme kompletní cvičení, za které vám tělo poděkuje. Sestavy jsou koncipované pro běžce, ale prospějí každému.

Během celé téhle minisérie jsme se zaměřili hlavně na rozhýbání, protažení a uvolnění partií, u kterých to běžec nejvíc potřebuje. Sestavami vás provázel, a i dnes bude, příjemný hlas lektora Michala Večeři z Gymbee.cz, který jednotlivé prvky pečlivě vybral s konzultací fyzioterapeutky Kateřiny Honové.

Různé obtížnosti cvičení

Připadá vám dnešní video příliš těžké a komplikované? Zacvičte si podle minulých videí:

  • Jóga pro běžce level 1
  • Jóga pro běžce level 2
  • Jóga pro běžce level 3
Zdroj: RUNGO.cz

Pár slov lektora Michala

Když mě Majda oslovila, jestli bych něco pro Rungo vytvořil, bylo „ano“ samozřejmě jasná volba. A jsem i toho názoru, že pro nás zápaďáky vede právě přes tělo cesta k józe nejlépe.

Taky jsem šel touhle cestou. Možná jste si ale po těch pár týdnech cvičení všimli, že má vliv i na to, jak se cítíte psychicky. To znáte ostatně i z běhání. Všichni nějakou formou ujíždíme na endorfinech. U jógy jde ještě o jeden mechanismus, se kterým je výhodné pracovat a to je tento.

Jednotlivé pozice

Podle toho jak a které části těla pozice zapojují, mají buď energizující, nebo uklidňující účinek. Obecně ty, které protahují a uvolňují zadní část těla – hamstringy, lýtka, záda – působí relaxačně. Otvírání přední strany těla je zase osvěžující – hlavně v záklonech, kdy se rozevírá hrudník, protahuje přední strana krku a břicho.
Dočtete se různá vysvětlení, některá velmi spirituální, ale své o tom ví i moderní věda. Je to jednoduché, 
Parasympatická část nervstva zodpovědná za schopnost odpočívat, prochází z velké části po zadní straně těla. Sympatická, která nás startuje, zase po přední. Když tohle víte, můžete si jógu uzpůsobit taky podle toho, jestli se chcete probrat, nebo si spíš odfrknout před spaním.

Ať vás to baví.

25. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyBěžecké oblečeníVybavení

Ochrana přírody, která vás nebude nic stát. Sáhněte třeba po botách z odpadků oceánů

od Vít Kněžínek 23. 4. 2021
autor Vít Kněžínek

Ekologie a udržitelnost jsou jedním z hlavních témat poslední doby. Výjimku netvoří ani oblast běžeckého vybavení. Zatímco oblečení se recykluje relativně snadno, tak s botami je to mnohem složitější. Ročně se přitom vyrobí přes 24 miliard párů bot, takže se v žádném případě nejedná o zanedbatelný problém.  Mnozí výrobci se proto snaží přijít s materiály, nebo procesy, jak zredukovat množství odpadů a snížit tak ekologickou zátěž.

Na první pohled by se mohlo zdát, že řešit u běžců ekologické dopady extrémistické a zbytečné. Potřebujeme minimum vybavení, nespalujeme pohybem žádné palivo, nepotřebujeme žádnou složitou infrastrukturu… Množství ročně vyrobených bot je ale extrémní a díky kombinaci nejrůznějších materiálů se tento výrobek dá jen velmi těžko recyklovat. Číslo 24 miliard se přirozeně netýká pouze běžeckých bot, ale celkové produkce obutí bez ohledu na kategorii. Běhání je ale pomyslným majákem a ideovým lídrem, který má vliv i na další kategorie bot. Právě běžecké boty jsou navíc hybnou silou při vývoji nových postupů a materiálů, které se pak projeví i u všech ostatních typů bot.

Jaká je cesta?

První a nejjednodušší možností by mohlo být, že běžecké boty budou odolnější a my jich nebudeme potřebovat tolik. Tak jednoduché to ale není. Výrobci se touto cestou logicky nechtějí vydat, protože by se jim výrazně zkrátily příjmy. Není to ale jenom o tom vydělat co nejvíc peněz. Běžci jim totiž jdou na ruku, protože chtějí co nejlehčí, nejvzdušnější, nejměkčí a tak dále boty. Kdyby vám v obchodě dali na vyzkoušení 400gramovou běžeckou botu s koženým svrškem, tak byste pravděpodobně příliš nadšení nebyli. Jsme už zkrátka zvyklí na jiný standard a pohodlí většina z nás upřednostní před výdrží. Nejeden čtenář má jistě někde doma “staré dobré” tenisky z devadesátých let, které pořád bez problémů drží pohromadě a nemají prošoupanou podrážku. A teď si představte, že byste na maratonu vyměnili své nové objemovky za tuhle těžkou, tuhou a tvrdou botu. Tohle zkrátka není cesta.

Štítek do výslužby a materiál z odpadků

Jaké nám tedy zbývají možnosti? Čím dál častěji se můžeme setkat s projektem, kdy určitá značka nabízí model, který má v balení štítek pro dopravce, který zajistí bezplatné navrácení použité boty někam, kde se o ni postarají. Tato služba se obvykle týká speciálních modelů, které mají upozornit na problematiku recyklace.

V poslední době se objevilo hned několik takových bot jako například ON Running Cyclon, nebo Salomon Index.01. Značka Nike se vydala jinou cestou recyklace se svým programem Nike Grind. Adidas pak vsází na projekt Parley, kde se recyklované materiály (plasty vylovené z moří) využívají k výrobě nových bot. Zajímavou variantou je i materiál Bloom, který pro výrobu tlumicí pěny využívá směs klasické EVA pěny a materiálu získaného sběrem vodní řasy algae, která znečišťuje vodní zdroje po ocelém světě. S pěnami a materiály Bloom se můžete setkat u části kolekce Vivobarefoot a na cestě je i nová ekologická outdoorová bota od INOV-8.

Všechny uvedené případy ale tvoří pouze maličké procento z celkového počtu všech běžeckých bot na trhu a slouží primárně jako osvěta, než jako efektivní řešení problému. Snad s výjimkou adidas Parley, který se týká větší části kolekce. 

Co pro lepší svědomí a čistší planetu můžeme dělat my sami? Ideální variantou je omezit nákup nových bot a jejich využití “do posledního dechu”. Velmi dobře funguje celá řada projektů, které se zaměřují na posouvání použitých bot tam, kde je to nejvíce potřeba. Setkat se můžete se sbírkami běžeckých bot pro děti (a běžce obecně) v afrických státech. Svůj program má i Runczech, který vám dá výměnou za obnošený pár běžeckých bot výraznou slevu na nový pár. Vaše staré boty pak poputují do Armády spásy. Použité boty jistě ocení i v místní charitě a dalších podobných organizacích, které zajistí předání materiálu tam, kde najde uplatnění.

23. 4. 2021 1 komentář
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybavení

Garmin Venu 2 a 2S: nová generace s jasným displejem v lecčem dohnala i legendární Fénix

od Rungo 22. 4. 2021
autor Rungo

Garmin dnes uvedl na světový trh hodinky Garmin Venu 2 a menší verzi 2S na nové platformě. Jedná se o novou generaci hodinek s hlavním zaměřením na komplexnější sledování zdraví (mimo klasické funkce sporttesteru a chytrých hodinek).  Cena ovšem zamrzí.

Garmin tak posouvá stylovou řadu nositelné elektroniky opět o krůček dál. Venu 2S a Venu 2 nabízí velikosti pro mužskou i ženskou ruku v luxusním vzhledu a s funkcemi velmi blízko hodinkám Fénix 6. 

Hlavní rozdíl od staršího modelu

Venu 2 a Venu 2S mají jistá vylepšení a proti první generaci hodinek Venu mají hlavně: 

  • nový HR senzor
  • více paměti pro hudbu (až 7 GB)
  • vylepšený AMOLED displej
  • podpora Connect IQ 4.0
  • nové grafické zpracování widgetů (doplňků)
  • podpora rychlého nabíjení – deset minut na nabíječce nabije na jednu hodinu provozu s GPS aktivitou nebo jeden den smartwatch
  • sledování spánku stejné jako ve Fénix 6 (novější algoritmus proti původním Venu)
  • odhad Fitness věk – celkem zajímavá funkce z dílen Firstbeatu, který Garmin v roce 2020 koupil
  • nové standardní sportovní aktivity (hodinky se opět přiblížily Fénixům)

Ze sportovních funkcí nezklamou ani náročné sportovce, nicméně hlavně přináší „malé“ změny uvnitř, které jen zvyšují uživatelský komfort a použitelnost. 

Dojmy z prvního testování

Dle prvotních testů jsou hodinky s ovládáním pomocí dvou tlačítek kombinovaných s dotykovým displejem velmi svižné, mají rychlou odezvu, pěkný čitelný displej za jakýchkoliv podmínek a hlavně – zachovávají si stále velmi dobrou výdrž na jedno nabití. 

Při měření aktivity s GPS (při vteřinovém čtení satelitů) vydrží

  • Venu 2S: 17 hodin a 51 minut
  • Venu 2: 21 hodin a 30 minut

Při hmotnostech hodinek 49 gramů (Venu 2) a 39 gramů (Venu 2S) se zdá skoro neuvěřitelné, co tyto hodinky umí. 

Na dýnku hodinek vykukuje optický senzor měření tepu nové generace. Je rychlejší a přesnější než předchozí. Měření okysličení krve je subjektivně i objektivně rychlejší, hodinky mají více senzorů (čtyři) pro čtení světla z diod, takže jsou více citlivé. 

Zajímavé je převzetí konceptu dvou velikostí jako to bylo u Vívoactive 4. Osobně bych skoro řekl, že i na mou ruku s obvodem zápěstí necelých 18 centimetrů jsou vhodnější Venu 2S. Velikosti hodinek (průměr těla hodinek bez tlačítek)  jsou 40 milimetrů pro Venu 2S a 45 milimetrů pro Venu 2. 

  • Garmin Venu 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 (vlevo) a 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 (dole) a 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 (dole) a 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 (vlevo) a 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 (vlevo) a 2S. Foto: Michael Novák
  • Garmin Venu 2 a 2S. Foto: Michael Novák

Největší devizou hodinek je nová generace displeje (AMOLED) a HW podpora pro nové ConnectIQ 4.0. Příjemnější prostředí, rychlejší ovládání a nový vzhled doplňků – i to jsou další klady pro uživatele nových Venu 2 (2S), které uvidí hned na první pohled. 

Displeje hodinek mají rozlišení u Venu 2 416 × 416 pixelů, u 2S pak 360 × 360 pixelů (původní Venu bylo 390 × 390 pixelů). Grafika displeje je velmi jemná a zobrazení je příjemné i pro někoho, kdo má horší zrak. 

Jak bylo zmíněno – nové Venu 2 a 2S mají hlavní zaměření na aktivní uživatele a poskytují zajímavé náhledy na měřitelné metriky zdraví, které lze hodinkami Venu 2 změřit. 

Rekapitulace rozdílů

Garmin Venu 2S

  • výdrž v režimu GPS: 17 hodin a 51 minut
  • výdrž v režimu smartwatch: až 10 dní
  • hmotnost: 39 gramů
  • průměr těla: 40 milimetrů
  • rozlišení: 360 × 360 pixelů

Garmin Venu 2

  • výdrž v režimu GPS: 21 hodin a 30 minut
  • výdrž v režimu smatwatch: až 11 dní
  • hmotnost: 49 gramů
  • průměr těla: 45 milimetrů
  • rozlišení: 416 × 416 pixelů

Na závěr je potřeba také ale zmínit, že hodinky nemají reproduktor, tedy neumí pípat ani jinak vydávat zvukový signál. Mají pouze vibrace, a tak je třeba zvážit, zda se bez akustických signálů dokážete obejít.

Stojí za tu cenu?

Z mého pohledu je doporučená prodejní cena 9 990 korun trochu vysoká, nicméně jsou zde ještě starší modely Venu, případně velmi povedený model Venu Sq, které jsou levnější (jeho recenzi si můžete přečíst zde).

Venu 2 a Venu 2S již přesahují svými funkcemi, výdrží a luxusnějším vzhledem do řady modelů Fénix, kde v tuto chvíli verze bez map již ztrácí z mého pohledu smysl pro nákup. 

Přečtěte si recenze dalších modelů sporttesterů. Testují a píší je běžci.

Autor: Michael Novák

22. 4. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
OtužováníZdraví

Instruktor Wim Hofovy metody: s otužováním je ideální začít teď v dubnu či září. Kompletní návod jak na to

od Karolína Hornová 21. 4. 2021
autor Karolína Hornová

Móda, životní styl, ale také součást metody, která dokáže s naším tělem divy. Jak se naučit si chlad užívat, jak otužování efektivně kombinovat s běháním a proč začít (třeba) právě teď? O otužování a důležitých pojmech jako záměr, všímavost a laskavost jsme si popovídali s Jakubem Chomátem, instruktorem Wim Hofovy metody.

Kdo za uplynulou zimu nesdílel aspoň jednu fotku z koupání v ledové vodě, jako by nebyl. Přiznávám se, byla jsem mezi nimi. Spíš než jako „trofej“ ale beru takovou fotku jako inspiraci pro ostatní, že chlad se opravdu překonat dá. A já jsem toho důkazem, jakožto člověk, který ještě před rokem v lyžařských restauracích pravidelně brečel bolestí nad nehybnýma rukama, do kterých se nad hrnkem čaje pomalu vracel život.

Otužilce jsem považovala za blázny – i proto, že jsem měla za to, že cílem je překonávání sebe sama a podstatou ponorů zatnout zuby a nějak to vydržet. Ale fotky a videa lidí, kteří u otužování vypadali normálně, v pohodě a nejektali zuby, pro mě znamenaly úplně nový impuls: Vypadalo to, že to nejen zvládají, ale si to i užívají. Takhle nějak začala moje cesta k prvnímu ponoru i k práci s dechem a nastavení mysli, které ke zvládnutí chladu také patří a dokáží spolu s vnímavostí přispět k tomu, aby otužování bylo příjemným zážitkem bez třesavky a hrozby podchlazení. 

Na začátku si ujistěte záměr

„Na začátku je zásadní ujasnit si záměr – že to, co dělám, je v souladu se svými cíli a hodnotami, a jít do toho vědomě. Říct si, proč to dělám,“ říká Jakub Chomát, dnes uznávaný instruktor Wim Hofovy metody, který ale také patří mezi „vyléčené“ zimomřivce. Velký rozdíl v celém aktu je, děláme-li ho jen pro tu fotku a „lajky“ a celý ponor nějak přetrpíme, nebo zda je to pro nás určitý rituál, který má jasný cíl – třeba že se chceme vědomě zbavit zimomřivosti, prokrvit tkáně, zlepšit si náladu nebo posílit imunitu.

Při otužování je třeba zapomenout na zátopkovské ‚když nemůžeš, přidej‘. „Nejde o to, ‚nějak‘ překonat utrpení. Mnozí z nás mají mysl nastavenou tak, že vždycky musíme něco vydržet a pak to bude dobré. Přetrpět to a pak si užít volno, klid nebo dobrý pocit. Expozice chladu je ale diskomfort, do kterého jdeme vědomě, a mně osobně přijde moudré pomalu se naučit už v té situaci uvolnit, vnímat působení chladu i reakce svého těla a najít si způsob, který nám vyhovuje,“ vysvětluje Chomát. 

  • Foto: Jakub Chomát
  • Chomátovi s Wim Hofem. Foto: Jakub Chomát

Všímavost: S egem do ledu nelez

Sportovní svět je světem čísel, rekordů a také ega. Pro ty ale v otužování (a celé Wim Hofově metodě) není místo. Vydržet ve vodě o pár minut déle než kamarád jen tak z hecu, může znamenat potenciální nepříliš pozitivní zážitek. „Zásadní je přistupovat k tomu stejně jako ke sportu – individuálně. Každé tělo se chová jinak a my ho musíme vnímat, zjišťovat, co je pro nás příjemné, a odhadnout, kdy přestat.“ Říká lektor. 

Někteří běžci spojují otužování právě se svým oblíbeným sportem: Zaběhají si a pak nastartují regeneraci v chladné vodě, nebo naopak využijí pohyb k zahřátí po ponoru. Podle Jakuba Chomáta je to v pořádku, ale opět zdůrazňuje všímavost k tělu a postupnost: „Vyhněte se extrémům a přístupu typu: ‚Teď se pořádně zahřeju během, abych ve vodě vydržel déle.‘ Cesta je spíše v tom, odpozorovat, co ‚stačí‘: Dát si třeba kiláček, pak vlézt do vody, pozorovat, co to udělá a trošku přidat zas až příště.“

Otužování prakticky: Jak na to

Jakub Chomát zdůrazňuje, že každý vědomý ponor by měl mít tři fáze:

  • Odreagování. Nalaďte se na sebe – pozorujte svůj dech, připravte se a nastavte svoji mysl na uvolňování a především opusťte svoje ego. Uvědomte si, co je záměrem vašeho ponoru či chladné sprchy.
  • Expozice chladu. V klidu se ponořte a pracujte na uvolnění – dýchejte v klidu, postupně zpomalujte dech a dbejte zejména na dlouhé výdechy.
  • Termoregulace. Vylezte z vody, vnímejte svoje pocity a pomalu se zahřívejte na „provozní teplotu“ – fyzickým, ale i mentálním cvičením. Stále si držte vědomou pozornost u dechu a fyzického pohybu.

Chlad: Cesta k regeneraci po sportu

V očích běžce je tzv. mokré otužování zajímavé díky schopnosti urychlit regeneraci svalů. Vystavení se studené vodě prokrvuje svaly a startuje protizánětlivé procesy. I když si to často neuvědomujeme, ony namožené svaly nebo šlachy po běhu jsou vlastně malé záněty. A ani není třeba se hned „nakládat“ do ledu, stačí studená sprcha na dolní končetiny nebo léty prověřené Kneippovy lázně či sauna. Někomu může být příjemná i lázeň na nohy v podobě kbelíku s vodou a ledem.

I tady musíme myslet na to, abychom celý proces neprováděli „rychle a zběsile“. „Jednotlivé kroky oddělujte na ‚kapitoly‘. Tedy ne že uběhnete dvacet kilometrů a skočíte tam, ale po běhu se zastavte, dopřejte si strečink, věnujte se dýchací technice pro zklidnění tepu a pak pomalu přejděte k vlastní expozici,“ radí Jakub Chomát. Před každým ponorem bychom si měli uvědomit zmíněný záměr – proč to právě teď děláme. V tomto případě se budeme soustředit na regeneraci.

Wim Hof nebo také Iceman. Největší otužilec světa vynalezl svou metodu

„Wim Hof“ není jen otužování

Byla by škoda se spokojit jen s otužováním, i když to může být pro běžce na první pohled nejzajímavější. Dalšími rovnocennými pilíři Wim Hofovy metody jsou nastavení mysli a dechová cvičení. „Existují dýchací techniky, které dokáží urychlit odbourání laktátu, nebo zvýšit výkon před běháním. A právě ty bývají nejčastějším zdrojem ‚aha efektu‘ sportovců na mých kurzech,“ zdůrazňuje Jakub Chomát a radí si techniky nastudovat a vyzkoušet – třeba díky knize Wima Hofa, nebo na vlastní kůži pod vedením lektora na kurzu.

Minuty, stupně, tepovka: Nelimitujte zážitek čísly

Osobně mám svoje ponory většinou spojené se zážitkem: Plusem je vždy pěkné počasí nebo hezké okolí vody. Neměřím čas (ten mi většinou sdělí až následně doprovod na břehu) a i teplotu vody pro zajímavost zjišťuji až po ponoru. Při běhu jsem zvyklá často kontrolovat „tepovku“ – i proto do vody hodinky neberu. Podle Jakuba Chomáta je to správná cesta – vžít se do toho, být „tvůrcem svého příběhu“ či zážitku, a nesnažit se naplňovat nějaké představy o tom „jak by to mělo vypadat“. 

Sledování tělesných funkcí může (zvlášť začátečníka) zbytečně vystresovat. „Žijeme v kontextu, který nás neustále nutí něco měřit – kilometry, čas, tepovou frekvenci. Upínáme se k tomu, jako kdyby statistiky měly definovat kvalitu prožitku. Ten by měl být přitom lepší, když naopak nemám co měřit,“ říká Jakub. Nelze tedy říct: „Tak, tohle byl dobrý ponor.“ Respektive ano, ale na základě pocitů, ne čísel. „Je jedno, jak je voda studená a jakou jsme měli tepovku, ale uklidnit se tak, jak nejlépe dovedu a vnímat své tělo.“

Otužování není jen voda

Pokud začínáte, zkuste poznávat expozici chladu z více rovin. Otužování totiž znamená i spát s otevřeným oknem nebo v důkladně vyvětrané místnosti, ale také pobyt na chladném vzduchu v teplotách pod 18 °C. Zkuste třeba ráno po probuzení pobýt pár vteřin (a později klidně minut) na balkoně jen v krátkém tričku. Neberte si bundu, když jdete s košem nebo převzít balíček na ulici. (Neboj, tím nastydnout nemůžu, mami!) I takové „rituálky“ pomohou návyk na chlad prohlubovat a udržovat. Pak zjistíte, že vám na běhání v chladném počasí bude stačit lehčí oblečení než dřív, a že vám zima působí mnohem menší příkoří. A to je motivace pomalu pokračovat dál.

  • Autorka v Labské přehradě. Foto: Karolína Hornová
  • Foto: Karolína Hornová

Kdy začít? Kdykoli, ale s laskavostí

Začít s otužováním je nejlepší tehdy, kdy se vám prostě chce. „Z kurzů mám ale vyzkoušeno, že některá období jsou mentálně příjemnější – a je to právě duben a také září,“ zmiňuje Jakub. Na jaře přichází vzpruha v podobě slunečního svitu, což je už samo o sobě příjemnější, ale voda zároveň zůstává ještě studená. „Zároveň by to ale neměl být signál k tomu, to uspěchat jen proto, že je jaro,“ varuje Jakub, který v souvislosti s otužováním a celou Wim Hofovou metodou často používá výraz „laskavost“.

Laskavost k sobě, svému tělu, postupnost v tom, co na něm zkoušíme. Jakubovi, jako původně zarytému zimomřivci pomohlo začít sprchami – vlažná, chladnější a časem úplně studená. Ta by měla přijít vždy až po obvyklé teplé sprše. „V bezpečném prostředí si tak můžete všímat, co to s vámi dělá, zvykat si, a postupně přidávat. Ale nepospíchat,“ doporučuje Jakub. Je pak na vás, zda zůstanete pouze u pravidelných sprch, nebo „propadnete“ ponorům.

Pokud jde o mě, praktikovala jsem několik let pouze studené sprchy (i když třeba i několikaminutové), než jsem se poprvé odvážila do studené vody v přírodě. Příprava ale byla dostatečná na to, abych loni na jaře v rakouské ledovcové řece Steyr vydržela asi čtyři minuty. Voda měla osm stupňů, ale svítilo sluníčko a čekala mě snídaně na terase hotelu. Příjemný zážitek jsem si hned druhý den zopakovala v horském jezeře a pak jsem pokračovala ponory ve středočeských lomech i podzimním Baltu. Letos v zimě jsem se poprvé odhodlala k extrému v podobě zamrzlé Labské přehrady. I když… „odhodlala“ není to úplně správné slovo. Prostě jsem se ráno probudila a v mozku mi naskočilo to staré otřepané: „Dneska je krásně, dneska by to šlo.“ Úplně jsem se těšila a už před ponorem jsem věděla, že to bude skvělý zážitek – jinak bych tam ani nešla. Svůj podíl na tom měla asi i dechová cvičení, která popisuje Wim Hof ve své knize, a která sice trošku flákám, ale vždy se snažím neztratit nad dechem (a tělem) kontrolu. Jak říká svérázný Hof: „Breathe, motherfucker!“

21. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyOstatníVybavení

Jak vybrat běžeckou botu? Praktický postup krok po kroku

od Karel Holub 19. 4. 2021
autor Karel Holub

Vybrat dobře padnoucí běžecké boty není vůbec jednoduché. Vybrat takové, ve kterých dokážete běžet pět až deset hodin po různých površích, za sucha, mokra i sněhu je skoro nemožné. Zkusím vám popsat, jak si boty vybírám a zkouším já.

Pro nastavení kontextu řeknu, že běhám přes deset let a běhám jak po silnici, tak v terénu. Naběhám mezi 60 až 120 kilometry týdně a závodím na trasách od deseti do 100 kilometrů. Ročně otočím tři až pět párů bot a do toho občas nějaké kratší nebo delší testování. Rukama, nebo spíš nohama, už mi prošlo hodně typů bot, značek a modelů a já jsem se postupně ustálil na botách s širokou špičkou, vyšším nártem, nulovým nebo nízkým dropem a neutrálním došlapem. Široká špička je pro mě opravdu důležitá a pokud nemám dost prostoru pro práci prstů, chytají mě křeče do lýtek a nártů. Nulový drop je u mě nejspíš důsledek dlouhodobého nošení barefoot a bosé chůze. Ostatní parametry běžeckých bot se pak u mě odvíjí od konkrétní potřeby nebo zamýšleného použití.

Respektujte tvar chodidla, boty vám budou déle sloužit

Když jdu zkoušet nové boty, které neznám, dívám se rovnou na tvar přední části. Pokud je bota výrazně zúžená nebo agresivně tvarovaná na vnější nebo vnitřní straně, je mi jasné, že nebude pro mě. Špičatá kopýtka nechám finančním poradcům, já potřebuju pořádnou ploutev. Výjimkou by mohly být závodní šlupičky na krátké závody do deseti kilometrů. Ale upřímně řečeno na tuhle kategorii už jsem starý a pomalý a radši budu o pár vteřin pomalejší v pohodlných botkách. Takže vlastně i závodky už vybírám tak, abych si v nich užil desítku i maraton.

Když je přední část boty dostatečně široká, dívám se, jak je udělaný svršek. Hodně výrobců přešlo postupně na pletené svršky, které jsou sice velmi pohodlné a skvěle vypadají, ale taky se mohou snadno trhat a pokud není dobře vyřešená konstrukce boty, nemusí vám úplet poskytnout úplně dobrou oporu v pohybech do stran. Několikrát se mi tak stalo, že jsem boty s pleteným svrškem roztrhal už po pár stovkách kilometrů. Může za to kombinace širokého chodidla a většího namáhání ohybových bodů na malíkové hraně boty. A zatímco já vím skoro s jistotou, že takovou botu zničím mnohem dříve, než by bylo záhodno, tak běžec s užším chodidlem nebude mít nejspíš žádný problém a boty mu budou skvěle sloužit dlouhou dobu. Je potřeba sledovat, jak hodně namáháte boty v kritických bodech a podle toho volit vhodné kopyto a konstrukci svršku tak, aby se boty netrhaly zbytečně brzy. 

Ideální průměrný nadměrek 0,8 cm, ale jak pro koho

Svoji roli tu hraje i nadměrek. Je samozřejmě nutné nechat si v běžecké botě dost prostoru pro prsty, ale pokud to s nadměrkem přeženete, půjdete proti konstrukci boty. Ta se bude muset ohýbat v jiném místě, než bylo zamýšlené a mohou nastat nepříjemné problémy. Někdy vás může tlačit obšití jazyka do záprstních kůstek nebo nártu. V obchodě to nebudete ani cítit, ale věřte mi, že po prvních dvaceti minutách běhu to bude dost nepříjemný pocit, který vám může pokazit celý trénink a radost z nových bot. 

Nadměrek u běžeckých bot hodně souvisí nejen s okamžitým pocitem v botě, ale i s tím, jak budete boty používat. Já se u běžeckých bot pohybuju s nadměrkem kolem jednoho centimetru a je to pro mě dostatečné. Někdo volí i větší nadměrek hlavně proto, že jim při ultra závodech natékají nohy, takže třeba po 50 kilometrech mění boty o půl až celé číslo větší. Já osobně na otoky netrpím, takže jeden centimetr je pro mě dostatečný. Na kratší vzdálenosti nemám problém ani u nadměrku kolem půl centimetru a sleduju spíš to, aby noha byla dostatečně jištěna šněrováním a v seběhu z kopce mi prsty nenarážely do obsázky. 

Bota musí sedět. Tkaničkami se dá „ladit“

Když pustíte prsty do příliš těsného a častého kontaktu s přední částí boty, hrozí fialové a následně oloupané nehty. Pozor dávejte i na to, aby při příliš velkém nadměrku nedošlo k tomu, že se vám v seběhu noha posune dopředu a bude vám „lítat“ pata. To vede k vyzouvání zadní části boty a puchýřům nebo odřeným achilovkám.

U některých modelů běžeckých bot může chvíli trvat, než člověk vychytá správné stažení nohy přes nárt. Šněrování nesmí tlačit a stahovat, ale taky nemůže být moc volné. Já mám vysoký nárt, takže nechci šněrování příliš utahovat v horní části a taky nemůžu příliš stahovat spodní část kvůli široké špičce. Takže se šněrováním občas trochu laboruju, ale zatím jsem nepotkal boty, kde by nešlo vyřešit.

A jak v obchodě vyzkoušet správný nadměrek a šněrování? Pamatujete, jak vám maminka vždycky vrazila palec za patu, aby věděla, jestli vám jarní botky vydrží i na podzim? Tak metodu palec za patu bych zrovna u běžeckých bot nedoporučoval. Ono obecně statické zkoušení boty toho moc neřekne o tom, jak se bude chovat při běhu. Ideální je vyzkoušet botu aspoň na běžeckém páse a rovnou si tam zkusit více úrovní stažení šněrování přes nárt. Je potřeba vyzkoušet, jestli se prsty neposunou moc do špičky a jestli není moc volná pata. Některé obchody mají i testovací nakloněnou rovinu, kde je možné aspoň trochu zkusit pocity výběhu a seběhu kopce. Stačí se i postavit na nakloněnou rovinu a trochu zapérovat v nohách a uvidíte, jestli se noha posouvá nebo jestli bota tlačí na špičku či patu. Také je dobré zkusit, jestli bota drží i v pohybu bokem, kde se postavíte kolmo proti svahu a zatlačíte na boční hrany boty. Tohle se hodí nejen v kopcích, ale občas i v zatáčkách, kde potřebujete vědět, že vás bota podrží a netlačí. Na nakloněné rovině se dá i trochu vypozorovat, jestli chodidlo nejezdí po vnitřní vložce – to může být problém, který vede k puchýřům, ale dá se řešit dobrou ponožkou.

Prostor v botě opravdu kontroluju v ruzných situacích a spíš extrémních polohách nohy. Důležitý je pro mě i pohyb prstů směrem nahoru proti svršku, protože hlavně palec při běhu a chůzi dost aktivně pracuje a u některých bot naráží do obsázky nebo síťoviny svršku a to opět vede k otlakům nebo puchýřům. V neposlední řadě sleduju prostor kolem vnitřní a vnější hrany chodidla a jak je udělaný přechod mezi vložkou a svrškem. U některých bot tady totiž vzniká hrana, kterou necítíte když je noha v klidu, ale právě v zatáčkách nebo běhu do kopce to najednou začne tlačit a zase jsou na světě otlaky a puchýře.

Drop aneb sklon od paty ke špičce

A jak je to s tím dropem? Drop běžecké boty je sklon podešve od paty ke špičce a obvykle se jeho hodnota udává v milimetrech. Běžně se pohybuje v hodnotách mezi nula a 12 milimetry. Já obvykle volím boty s dropem nula až šest milimetrů. Tahle konstrukce mi vyhovuje vzhledem k neutrálnímu došlapu na střední a přední část chodidla. Když si na testování vezmu boty s dropem 12 milimetrů, mám chvíli pocit, že nutně musím spadnout na obličej. Jako bych celou dobu běžel trochu z kopce. A o to přesně jde. Vyšší drop může pomáhat nastavit a udržet dobrý běžecký postoj a pomoc hlavně běžcům, kteří došlapují na patu. Vyšší drop vás může efektivněji překlopit do odrazové fáze a poběžíte o kousek lehčeji.

Pokud zkusíte došlap na patu v botách s nulovým dropem, budete mít nejspíš takový “bačkorovitý” pocit. Trochu jako když plácají ploutve o beton. A navíc vás po pár kilometrech budou tahat lýtka, protože jsou daleko více namáhaná. Takže hlavní rada je taková – nesnažte se za každou cenu nutit do nulového dropu. Zapomeňte na všechny ty řeči o přirozeném běhu a pohybu. Důležité je, aby pro vás byl ten pohyb bezpečný a pohodlný. A k nižšímu dropu se třeba propracujete postupně se zlepšením běžecké techniky. Více jsme o důležitém prvku běžecké boty – dropu psali v tomto článku.

Při výběru běžeckých bot je hlavní problém v tom, že dobrou botu člověk pozná až po první stovce kilometrů. A taky se s postupem času a změně běžeckých návyků trochu mění to, co je dobrá bota. Každopádně je dobré boty vybírat a zkoušet v obchodě, kde vám poradí a nechají boty vyzkoušet nejen v klidu, ale i na páse nebo třeba nakloněné rovině. Nespoléhejte se na to, že se boty nějak výrazně “rozšlápnou” nebo přizpůsobí vašemu chodidlu. Většina běžeckých bot je tvarově relativně stálá a nemá cenu se půl roku trápit s otlaky a puchýři jen proto, že se vám líbí barvička a design a trochu toho tlačení zas tolik nevadí. Vadí. A zatímco design vám bude dělat radost možná první týden, tak to drobné tlačení vám bude vám vadit každý trénink.

A nakonec drobná poznámka pro začátečníky. Parkové cestičky, polní cesty, lesní cesty a pěšiny a dokonce ani běžné turistické cesty v našich kopcích a pidihorách opravdu nevyžadují trailové nebo krosové boty. V drtivé většině případů a situací  uděláte lépe, když si koupíte pohodlnou silniční objemovou botu s adekvátním tlumením. Dobrá silniční bota bude vždycky pohodlnější než bota do terénu a pro běžecké začátky vám poslouží daleko lépe. Přečtěte si náš článek o druzích běžeckých bot.

19. 4. 2021 1 komentář
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Bezdrátová sluchátka FreeBuds 4i propojují moderní technologii s přírodou. Inspirací se staly pláže Islandu

od Marek Odstrčilík 19. 4. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Už dávno neplatí, že inovativní technologie nejde dohromady s přírodou. A sluchátka Huawei FreeBuds 4i jsou toho dokonalým příkladem. Jejich originální designse inspiroval černým pískem a oblázky z pláží na Islandu. Kromě toho nabízí kvalitní zvuk, dlouhou výdrž a rušení okolního hluku (ANC) za atraktivní cenu!

Kvůli vysokému tempu každodenního životního stylu a pobytu v hustě osídlených městech stále více dychtíme po zpomalení a kontaktu s přírodou. Procházka v parku, víkendový výlet mimo město nebo přírodní kosmetika – existuje mnoho způsobů, jak se propojit s přírodou. To se promítá také do produktů každodenního užití, jako je oblečení z přírodních látek nebo ekologická zařízení. Jedním z nich jsou i Huawei FreeBuds 4i.

Přibližte se k přírodě společně s Huawei a zjistěte, jak se inovativní technologie promítají do ekologických řešení!

Dotkněte se přírody

Při zapojování přírodních prvků do svého každodenního života můžete začít drobnostmi, kterými protknete váš domov zeleným nádechem. Oblíbená rostlina Sansevieria pro čištění vzduchu, bambusové rohože na stole nebo recyklovaný patchworkový přehoz na posteli jsou jen příklady nápadů na funkční eko doplňky. 

Stejné je to i s technickým příslušenstvím. Stále více spotřebičů je navrženo tak, aby bylo v rovnováze s přírodou, jako například čističe vzduchu nebo aromaterapeutické difuzory. Kombinace hezkého a zároveň ekologického designu je trendem, který pomáhá sblížení člověka s přírodou.

Nové Huawei FreeBuds 4i jsou také dobrým příkladem této filozofie. S přírodou je spojuje design inspirovaný černými vulkanickými kameny islandských pláží, které po tisíciletí omývá moře. Sluchátka jsou navržena tak, aby byla jednoduchá a čistá jako samotná příroda, přičemž každý centimetr by vypracovaný s jemností a respektem. Jejich oválné a kompaktní nabíjecí pouzdro je zepředu hedvábně hladké, zatímco zploštělá záda umožňují snadné položení na rovný povrch.

Dosáhněte vnitřního klidu

Navzdory shonu moderní doby si dnes lidé musí umět najít chvíli klidu. Ale možná jste si také všimli, že to není tak snadný úkol. Dosažení vnitřního klidu je totiž v první řadě samostudium. Při jeho realizaci často navštěvujeme méně lidnaté oblasti mimo město, jelikož toužíme po blízkosti přírody a její čistotě. Uklidňující efekt může mít výlet na kole podél řeky nebo dlouhá procházka lesem. A pokud zůstanete doma, může být dobrým způsobem i poslech zvuků přírody nebo playlistu s vaší oblíbenou hudbou.

Bez ohledu na to, se kterými rytmy relaxujete nejradši, vás Huawei FreeBuds 4i podpoří v jakékoliv situaci. Díky velkokapacitní baterii vám přináší 10 hodin nepřetržitého přehrávání hudby nebo 6,5 hodiny hlasového hovoru. Jejich špičková technologie rychlého nabíjení navíc poskytuje další 4 hodiny poslechu po pouhých 10 minutách nabíjení, takže se nemusíte starat o úroveň nabití baterie, když jste na dlouhé hodiny venku.

Relaxujte v rytmu přírody

Jak se každý den uklidnit a žít v souladu s přírodou? Skvělým řešením je jóga! Jak se již v praxi osvědčilo, je to skvělý lék na každodenní stres i cesta k budování fyzické kondice. Zároveň jde o způsob relaxace a dosažení perfektního soustředění. Jóga i meditace se rovněž doporučují jako ideální způsob na potlačení negativních emocí spojených s pandemií. Dalším plusem je, že jógu lze snadno provádět za jakýchkoli podmínek – venku, během organizovaných kurzů nebo jednoduše doma. A protože mladí lidé věnují mnohem větší pozornost svému fyzickému i duševnímu zdraví, popularita jógy stále roste.

Stejně tak se dá dobře starat o svou duševní pohodu s novými sluchátky Huawei FreeBuds 4i, která používají vestavěné akustické komponenty a algoritmy pro generování obrácených zvukových vln. Tato technologie umožňuje aktivně rušit okolní šumy a dosáhnout tak pohlcujícího zvukového zážitku všude tam, kde se potřebujete koncentrovat. Kromě toho Huawei FreeBuds 4i přichází s režimem Awareness, který vám umožní vnímat dění kolem sebe.

Rovnováha na dosah ruky

K dosažení vnitřní rovnováhy vám mohou pomoci vhodná technologická řešení. S novými Huawei FreeBuds 4i se můžete spolehnout na to, že bude vše fungovat snadno a přirozeně. Sluchátka se lehce připojí ke všem smartphonům a poskytují každému uživateli dokonalý zvukový zážitek. Nejen FreeBuds 4i, ale také Huawei FreeBuds Pro, FreeBuds 3 nebo FreeBuds 3i jsou kompatibilní se všemi operačními systémy včetně iOS a Android.

Co si pustit do sluchátek?

Trh s aplikacemi Huawei AppGallery nabízí řadu populárních hudebních služeb, v jejichž archivu si vybere každý – Tidal, Deezer nebo SoundHound si zamilovali uživatelé po celém světě. A pokud zrovna nevíte, na co máte náladu, nechte se inspirovat rádiem! České aplikace Youradio, Evropa 2, Frekvence 1, Radio Kiss, Radio beat, Express FM nebo Classic Praha nabízí širokou škálu všech hudebních vkusů.

Sluchátka HUAWEI FreeBuds 4i jsou k dostání od 6. 4. do 2. 5. za exkluzivní cenu 1799 Kč na Alza.cz, v e-shopu HUAWEI STORE (huawei.cz), v HUAWEI EXPERIENCE STORE na Chodově a v obchodním centru Quadrio. Od 3. 5. budou FreeBuds 4i k dostání už za běžnou cenu 1999 Kč u všech obvyklých distributorů.

19. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
StrečinkTrénink

Jóga pro běžce, díl 3.: Napravte tělo jógou. Video, jak cvičit doma

od Magdaléna Ondrášová 18. 4. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Jógový seriál je šitý na míru běžcům, ale prospěšný je samozřejmě každému. Třetí díl ze čtyř je třetí úrovní náročnosti. Pokud jste nás nestihli od začátku a chcete začít něčím lehčím, v článku najdete link na video s první i druhou úrovní.

Za jógovou sestavou šitou na míru běžcům stojí lektor Michal Večeřa z Gymbee. Díky jeho videům je velmi snadné pochopit, jaký pohyb provést a máte dostatek času nastudovat si video v prostředí domova i zacvičit si v soukromí.

Sestava je rozdělená do čtyř náročností. Každý týden vydáváme o kousek náročnější video a dnes je na řadě třetí. Můžete tedy začít cvičit od tohoto dnešního, nebo zkuste lehčí druhou lekci, či úplně nejlehčí první. Zde je lekce čtvrtá.

Cvičte podle videa níže, jehož první polovina vás provede ranním cvičením a druhou polovinu byste ideálně měli absolvovat večer. Stačí se nechat vést lektorem Michalem, užijte si to!

Zdroj: RUNGO.cz

Pár slov lektora Michala Večeři k vašemu cvičení:

Možná jste během cvičení zjistili, že můžete být kreativní. Pro mě je to hlavní věc, která mě na józe baví. A vlastně mě u ní drží. Když se mi zrovna nechce, tak vím, že si vše upravím jak potřebuju – a díky tomu užiju. 

Každá pozice má své klasické vyjádření. Zapojujete v ní nějakou aktivitu nebo uvolnění v různých částech těla. Zároveň máte ale většinou prostor si s pozicí hrát. Buďto zapojením dalších částí těla (třeba když sedíte na patách protáhnout kromě chodidel i ruce od lokte až k prstům) nebo s délkou setrvání v pozici. A také s přechody mezi pozicemi. Kdež sestavou proplouváte a zastavení v pozicích prodýcháváte, udržujete se v provozní teplotě – a tak cítíte, že vám prostě cvičení dělá dobře.

Můžete tak plynout buď přímo z pozice do pozice, nebo si svoji sestavu libovolně prokládat polovičními pozdravy slunce. 

Tak ať se vám dobře jóguje a ještě líp běhá!

18. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníBěžecké botyTrailové botyVybavení

TEST: The North Face má čím oslovit běžce. Krosovka Vectiv Pro s karbonem překvapila

od Vít Kněžínek 17. 4. 2021
autor Vít Kněžínek

Americkáznačka The North Face (TNF) není v běžeckém světě žádným nováčkem. Ve srovnání s kolosálním dosahem v outdooru byla ale trailová kolekce vždy na okraji zájmu většiny běžců. Důvody pro to mohou být různé. Jedním z nich zcela jistě byla skutečnost, že v portfoliu TNF chyběla špičková bota, která by přitáhla pozornost široké běžecké veřejnosti a donutila lidi opustit zajeté koleje.

V letošním roce ovšem byla představena novinka, která nejednoho milovníka běhu v terénu donutí vyzkoušet něco nového. Touto novinkou je první ryze trailová bota s karbonovým plátem, The North Face Vectiv Pro.  

Nová řada Vectiv pod sebou skrývá tři modely od tlumených objemovek až po ostré závodky a právě závodní variantě se dnes budeme věnovat. Vectiv Pro je nejlehčí z trojice nových bot a její rychlostní ambice ještě podporuje přítomnost karbonového plátu. Není to ale jenom o plátu, velmi zajímavá je technologie Vectiv jako taková.

Vectiv je společný prvek pro všechny tři nové modely a skládá se z kombinace tvrzeného plátu (karbon naleznete pouze u modelu Pro), duální tlumicí pěny (která je měkká ve špičce a tuhá v patě) a výrazného zakřivení do tvaru kolébky (tzv. rocker).

Tato trojkombinace není nic nového a velmi úspěšně se používá mimo jiné u silničních karbonových bot. Zásadním rozdílem je zde různá tuhost tlumení v jednotlivých částech boty. Toto rozdělení způsobuje, že Vectiv Pro jsou krásně pohodlné při dopadu na střed chodidla a díky tužší pěně v patní části neztrácí stabilitu při běhu po nerovnostech.

Kombinace výrazného rockeru a karbonového plátu působí od prvního kroku velmi agresivně. To je dobrá zpráva, protože Vectiv Pro vás zkrátka nenechají běžet pomalu a budou vás aktivně “nutit” ke svižnějšímu a dynamičtějšímu kroku. Tento model má zkrátka rychlost v krvi a pro pomalé klusání rozhodně nebyl stvořen.

  • The North Face Vectiv Pro. Foto Vít Kněžínek
  • Foto: The North Face
  • The North Face Vectiv Pro. Foto Vít Kněžínek

Musím říct, že jsem byl od prvních kilometrů velmi příjemně překvapen, jak živé tyto boty jsou. Vývojářům The North Face se opravdu povedlo dostat do trailu DNA karbonových závodních bot se vším všudy. Je jasné, že reálnou rychlostí se Vectiv nemůže rovnat ryze silničním speciálům, ale mezi trailovkami budete něco podobného hledat jen velmi těžko.

Do méně náročného terénu

Zajímavé vlastnosti ale bohužel nejsou bez kompromisů. Vectiv Pro je typická tzv. americká krosovka. To v praxi znamená, že se hodí do méně náročného terénu ve stylu lesních pěšin, nebo zpevněných cest. Jakmile začne být podklad techničtější, pak budete narážet na horší ovladatelnost a nižší stabilitu této boty. 

V kontextu českých luhů a hájů je Vectiv ideální volbou na Šumavu, nebo do Jizerek, ale jeho použití v Beskydech bych se spíše vyhnul. Tento zobecňující odstavec berte samozřejmě s nadsázkou, protože vždy bude záležet na konkrétní trati. 

Velmi zajímavou volbou bude Vectiv Pro také pro závody, kde se kromě terénu setkáte s větším podílem asfaltu. Na to, že se jedná o krosovou botu totiž po silnici letí s parádní dynamikou a nic na rychlosti neubírá ani hmotnost 280 gramů ve velikosti UK 8. Drop má hodnotu 6 milimetrů a měl by vyhovovat všem typům běžců bez ohledu na techniku jejich došlapu.

Tím se dostáváme k podešvi, která je díky hloubce dezénu necelé čtyři milimetry velmi univerzální. Nečekejte žádný traktor do hlubokého bahna. Rozmístění a tvar špuntů ale zajišťuje velmi solidní přilnavost na většině povrchů (výjimku tvoří podmáčený terén) a jako bonus dostanete dobrý kontakt a vysokou životnost při běhu po asfaltu.

Všitý jazyk nemusí vyhovovat

Největší slabinou boty je svršek. Ten je totiž zkonstruován z jednoho kusu a klasický oddělený jazyk budete hledat marně. Společně s velmi úzkým střihem svršku se pak dostáváme do situace, kdy velké množství běžců tuto botu vůbec nedokáže obout.

Pokud patříte mezi ty šťastnější s užším tvarem chodidla, pak se těšte na perfektní fit a pevné ukotvení chodidla uvnitř boty o které se mimo jiné stará kevlarový MATRYX. Dobrá je i prodyšnost a nic se nedá vytknout ochraně chodidla, nebo usazení paty. Boty zkrátka sedí jako ulité. Díky všitému jazyku se ale bohužel tvarově nedokáží ani trochu přizpůsobit. Samo o sobě to není nevýhoda, ale je jen ke škodě této jinak velmi povedené boty, že se svým nekompromisním fitem stává nedostupnou pro značnou část běžecké populace. 

Ve výsledku je The North Face Vectiv Pro povedenou botou, která jako první naznačuje směr, kam se bude ubírat závodní trailové obutí v příštích letech. Největším limitem je úzký tvar nekompromisního svršku, ale pokud jste majitel/ka úzkého chodidla, tak jste si právě přečetli recenzi na skvělou závodní botu do lehkého terénu a pro použití na kombinovaném povrchu. Rychlostí a dynamikou se totiž Vectivu může rovnat jen málokterá ze současných trailových bot.

The North Face Vectiv Pro

  • hmotnost: 280g (UK8)
  • drop: 6 mm
  • karbonový plát: ano
  • cena: 5 190,-

Klady:

  • velmi vysoká dynamika při běhu lehkým terénem a po silnici
  • univerzální vzorek
  • první trailová závodní bota svého druhu
  • karbonový plát pro rychlejší odraz a vyšší stabilitu

Zápory:

  • vyšší pořizovací cena
  • dá se očekávat nižší odolnost použitých materiálů
  • velmi úzký svršek, který se nedokáže přizpůsobit širšímu chodidlu
17. 4. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Knihy o běhání: trénink na maraton i strhující příběhy. Kterou si přečtete?

od Karel Holub 15. 4. 2021
autor Karel Holub

Přinášejí příběhy, motivaci, inspiraci ale i naději na vaše lepší běhání. Výběr sedmi knih o běhání redaktora Karla Holuba vám usnadní volbu, po které knize sáhnout a začíst se do ní.

Scott Jurek – Jez a běhej

Run, Eat, Sleep, Repeat. Mantra, která je aspoň občas snem každého běžce. Hodit za hlavu starosti všedního dne. Nestarat se o budoucnost, minulost nechat daleko za sebou a žít pouze přítomností vyjádřenou letmým kontaktem chodidla se zemí.

V knize Scotta Jurka Eat and Run se vydáme na výpravu do nitra člověka, který se skrze běh pokouší najít sám sebe. Nečekejte ale žádnou ezo-romantiku o tom, jak jsme zrození k běhu a jak stačí vyzout boty a vyrazit na několikahodinový běh do hor.  Scott jasně a věcně popisuje dřinu a neskutečné úsilí, které člověk musí investovat, pokud chce běhat rychleji a dál něž ostatní nebo překonat sám sebe.

Scott popisuje nejen svoje zkušenosti s běháním, ale i s veganstvím a v knize nejdete i recepty na přípravu veganských jídel. Možná vás překvapí, že vrcholový sportovec, který uběhne stovky kilometrů, dokáže přežít na rostlinné dietě. A nejen že to dokáže, ale dokonce to považuje za svoji výhodu v boji za lepšími výkony. Možná vás tím inspiruje a zkusíte redukovat nebo odstranit maso z jídelníčku úplně. Uvidíte, že na tom není nic těžkého a možná se také budete se cítit líp a běhat rychleji a dál.

Jez a běhej má mnoho rozměrů a ukazuje, že nejlepší věci v životě jsou sice zadarmo, ale přesto si je musíte tvrdě vybojovat. Možná budete mít štěstí a dojdete k osvícení při strouhaní mrkve a možná budete muset naběhat stovky a tisíce kilometrů, abyste se aspoň zlehka dotkli nekonečna. Jez a běhej vám na vaší cestě může ukázat zkušenosti člověka, který neváhal jít za svým cílem a k úspěchu se propracoval poctivou dřinou a silnou vůlí.

Scott Jurek rozhodně patří k běžcům, které se vyplatí sledovat a číst, protože mají co říct nejen o běhání, ale i o tom, jak být dobrým člověkem. Scott je velmi autentický a uvěřitelný, prostě pravý ultrák, který si na nic nehraje.

Pokračujte na další knihu…

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7

15. 4. 2021 0 komentáře
1 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás