RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás
BěháníBěžecké botySilniční botyVybavení

Recenze: pohodlná bota na dlouhé běhy ASICS GEL-Nimbus 23

od Magdaléna Ondrášová 28. 1. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Už ze svých prvních Nimbusů 16 jsem cítila jistotu pohodlí pro dálky. Po prvním nazutí bylo jasné, že současný model kráčí sebevědomě ve stejných stopách a nyní již přede mnou stála jediná otázka, daří se vývojářům botu jemnými změnami ladit k dokonalosti, nebo nový model „jen přebarvili“? Pustila jsem se do testování.

Zkratka ASICS je z latinského „V zdravém těle, zdravý duch“ (Anima Sana in Corpore Sano) je parafrází na zdravý pohyb. Značku založil v roce 1949 Japonec Kihachiro Onitsuka a jeho cílem bylo, abyste dosahovali svých met zdravým způsobem. A přinejmenším v modelu Nimbus svoje krédo naplňuje.

Spolu se mnou testoval pánský model i redaktor Marek Odstrčilík, jehož pohled si můžete přečíst v článku níže.

Pohledem padesátikilové ženy

Podešev

Model GEL-Nimbus je určený k dlouhým běhům v pohodovém tempu a tam je také nejsilnější v kramflecích. Svědčí o tom štědré tlumení v mezipodešvi, kde je kromě klasické pěny také v nejvíce namáhaných částech gel.

Uzpůsobená je tomu také podešev, která je sice silniční hladká, ale stabilně mě přenesla přes šotoliny, lehké nerovnosti i měkký povrch (ušlapaný sníh) díky kombinaci hlubšího vzorku v několika místech podrážky.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Svršek

Stabilní širší podrážka je základnou pro pohodlný svršek. A bohaté polstrování paty a naducaný jazyk jsou peřinkou pro chodidlo. Změnu vidím především ve svršku, který odpovídá technologickému pokroku a připomíná pleteninu, která umí dobře respektovat tvar chodidla a je hlavně dobře prodyšná.

Ochranné prvky jsou naprosto v souladu s běžeckou obuví určenou na silnici. Vlny loga ASICS a pás na patě jsou reflexní a materiál je při osvícení třpytivý. Zpevnění je pak pouze v oblasti patní misky a špička zůstává volná a co nejvíce prodyšná. Což je dobře, protože bohaté polstrování popsané výše si vybírá svou daň za pohodlí a v botě je trochu teplo.

Neměla bych zapomenout zmínit štědrý prostor do šířky v přední části boty, který uvítáte právě u delších běhů. Zatím co ale u historického modelu 16 jsem pociťovala díky širšímu kopytu jakousi „lenost“ boty, dvacet trojky jsou široké mimoděk. Pohodlí skýtají, ale nemohu říct, že bych si šíři při běhu nějak uvědomovala.

Foto: Magdaléna Ondrášová

Určení ASICS GEL-Nimbus 23

Celkově jde o tréninkové boty určené na pevné povrchy, které s vámi poběží světa kraj. Konstrukce boty, podešev, svršek, bohaté polstrování nejen dodají pohodlí, ale i bytelnost, která samozřejmě něco váží. O to déle s vámi ale vaše boty poběží a dožijete se spolu stovky krásných kilometrů. Právě ve svršku a váze ale nacházím největší pokrok od modelu 16, současný model je lehčí na váze i pocitově.

Nemusíte běhat zrovna každý den půlmaraton, abyste dálkoplaze Nimbus 23 ocenili. Naopak bych je vřele doporučila začátečníkům, kterým odpustí nedostatečnou techniku běhu. Nadšení budou také všichni, kteří dávají přednost prožívání pohybu na zdravém vzduchu před dodržováním tempa. Pohodlí skvěle tlumených bot s měkkoučkým svrškem je bez kompromisů. Rychlost v Nimbusech nečekejte, zato lásku k pohodlí vždy a po mnoho a mnoho kilometrů.

ASICS GEL-Nimbus 23

Objemová tréninková silniční obuv

  • Drop: 13 mm ženy/10 mm muži
  • Váha: 250 g/300 g
  • Cena: 4 599 Kč

Pozitiva: pohodlí, tlumení, životnost
Negativa: hmotnost, v botě může být teplo

Pohledem stokilového muže

Znáte to, po iks letech potkáte starého známého, se kterým jste si byli opravdu blízcí a i přes to odloučení, po pár minutách zjistíte, že si stále máte o čem povídat, a že je to vlastně ještě lepší. No a přesně tohle se mi přihodilo se silničními běžeckými botami ASICS Nimbus 23. Model téhle ikonické řady jsem měl naposledy před sedmi lety, stejně jako kolegyně výše. A teď jsme se zase potkali. Už tehdy to v podstatě byly od první chvíle moje nejoblíbenější boty. A jak dopadlo setkání po tolika letech?

Řada Nimbus vždy u ASICS patřila mezi ty nejpohodlnější. Na tomhle se nic vůbec nezměnilo a “23” jsou opravdu balzámem pro nohy. Na kratších bězích to cítíte samozřejmě také, ale to pravé pohodlí oceníte především na delších výbězích. Cítit se dobře v běžecké botě i po 20 kilometrech je prostě k nezaplacení. Samozřejmě se od nich nedá čekat, že v nich budete dávat rychlé tempo, ale za těch sedm let vnímám, že je novinka dokáže být o krapet svižnější. Gelové tlumení je opět skvělé, a tak i těžší běžec, jako já, není zklamán. Dopad nohy je velmi měkký, a tak klouby a kolena nedostávají takové rány, jako se vám může přihodit u jiných modelů běžeckých bot. Jedním slovem: paráda.

Pánská verze ASICS GEL-Nimbus 23. Foto: Marek Odstrčilík

Jelikož terén při běhání střídám, tak se boty podívaly samozřejmě i do lesa, na sníh a led. Lehký terén zvládnou v pohodě a stabilita je vzhledem k silničnímu určení dobrá. Chodidla jsou v botě příjemně obepnutá. Na sněhu s nimi též není problém, boty drží normálně. Na led ale určené nejsou, ani tam s nimi nechoďte.

Pochválit musím polstrovaný jazyk a prostor v botách. Je to prostě jak ve VIP třídě. Noha dýchá, nikde na nic nenaráží, nic nepřekáží, a tak může volně pracovat. Balzám.  Rozdíl oproti starému zmiňovanému modelu je i v síťovaném svršku, který je kvůli pohodlí určitě měkčí.

Poslední plus, patří často opomíjeným tkaničkám, které se při běhu nikterak nepovolují, nerozvazují a velmi citlivě botu přimknou k noze.

Když to shrnu, tak řada ASICS Nimbus je i po sedmi letech víc než skvělá, je lepší. Nimbus 23 působí dospělejším a kompaktnějším dojmem. Pohodlí, měkký dopad, stabilita, co víc si od bot určených převážně na delší běhání přát. Pokud chcete nohám dopřát členství v exkluzivním klubu milovníků pohodlí a máte rádi pohodové tempo, tak sáhněte po ASICS Nimbus 23. Chybu neuděláte.

28. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhyTrénink

Poprvé na skialpech: Jde to snadno, stačí vyjít. Divočinu nechte na příště

od Magdaléna Ondrášová 26. 1. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Stoupáme stopou, manchesterem i prašanem. Do příkrého kopce či traverzem. Na stupních sklonu nezáleží, pořád si povídáme a rozplývám se nad krásou a čistotou zimní horské přírody. Tempo přizpůsobujeme, plíce jsou volné a já si uvědomuji, že Karolína měla pravdu, ono je to jednodušší než jít v botách.

Do skialpů se zamilujete a je důležité, abyste odhodili obavu ze svého poprvé, protože když nepodceníte výbavu ani přírodu, není se čeho bát. Podruhé je to už tak jednoduché! A k odhodlání vám pomůže tento článek, kde se dozvíte, jaké to poprvé na skialpech je.

Pokud se obáváte, zda je úplně normální, že napoprvé řešíte vše a stále dokola, tak je. I já to tak mám. Poprvé na skialpy. S sebou do Špindlerova Mlýna balím vše, o čem se nemohu rozhodnout, zda to potřebuji. Takže vše.

Mám to štěstí, že na první skialpy vyrážím s kolegyní a kamarádkou Karolínou, která není žádným nováčkem a půjčuje mi i výbavu. O dvě čísla větší boty odladím dvěma tlustými ponožkami, však na to vyzkoušení to stačí. Ne tak úplně, ale o tom později.

Jak se obléknout na skialpy

První túře předcházejí tanečky před skříní. Venku sníh a dva stupně pod nulou, zataženo, asi bude i sněžit. Napoprvé je vůbec nejtěžší se obléct a sbalit batoh, protože člověk vůbec netuší, do čeho jde. A zde doporučuji pravidlo, raději více než méně.

Oblékám se:

  • termotriko s dlouhým rukávem,
  • funkční mikina (dobrá volba byla multifunkční polartecová a prodyšná Crazy Idea, kterou jsem testovala jako běžeckou zde)
  • skialpová bunda (kterou mám jako univerzální i na zimní běhání, tzn. lehce zateplená bunda s neprofukem a je testovaná v článku jako mikina výše),
  • druhá lehce zateplená bunda (jestli máte tenkou péřovku, tak super, vezměte ji),
  • tenké podvlíkačky,
  • outdoorové funkční kalhoty,
  • dvoje funkční silné ponožky, protože jsou mi boty velké, jinak stačí jedny a třeba i tenké,
  • čelenka na hlavu (obvykle se začíná stoupáním, a to vás opravdu zahřeje),
  • tunel na krk (i pokud roušky nebude třeba, tunel se hodí vždy),
  • cyklistické zimní rukavice,
  • plně nabitý mobilní telefon do vnitřní kapsy. Mráz by ho mohl „uspat“ v nejméně vhodnou chvíli,
  • na levém zápěstí mám své Garmin 745, kde pod funkcí Lyžování mimo sjezdovku se schovává právě skialpinismus. To jsem opravdu nečekala (tuhle hru na schovku).
  • Změna počasí během pár minut a lovení všech vrstev z batohu (na sjezd).

Co s sebou na skialpy

Nejsem si jistá, jestli to nepřeháním, ale nechci zítra číst palcové titulky bulváru, jak dvě redaktorky Rungo odsekávala horská služba od smrčku hned dva dny poté, co na svém webu psali, jak nepodcenit výbavu na zimní túru.

Přestože je to na vrchol Medvědína jen asi pět kilometrů a víme, že je nahoře otevřené výdejní okénko, po cestě potkáme určitě turisty a vždycky se můžeme otočit a sjet okamžitě dolů, do batohu beru:

  • dvě termosky 0,7 litru s horkým zeleným čajem,
  • lyžařské rukavice,
  • lyžařské brýle,
  • kulicha,
  • tři tyčinky a ovocnou kapsičku,
  • čelovku,
  • kapesníčky,
  • péřovou vestu,
  • kdybych ji měla, zcela jista sbalím termofolii,
  • helmu neberu, nemám ji s sebou. Spoléhám na to, že sjezdovky jsou liduprázdné, střet s lyžařem nehrozí a jsem zkušený sjezdař, pojedu opatrně. Přesto vřele doporučuji helmu si vzít.
  • Dolů vás může čekat prašan, zmrzlý tankodrom, nebo čerstvý manchester

První trasa

Napoprvé plánujeme jednoduchý kratší výšlap. Jednak nevíme, kdy se mi může udělat puchýř, pak potřebuji nabýt jistotu, zda jsem dobře sbalená na případnou změnu počasí, a hlavně ještě nejsem jako borci, kterých je plný Youtube, kteří v jednom výskoku strhnou tulení pásy bez zutí lyží, vyhodí do vzduchu tak šikovně, že se samy navinou na izolační pás a smotány do spirály před mistrným umem svých pánů se pokorně zanoří do kapsy bundy a zatáhnou za sebou zip. To si fakt nechejte jen zdát. Sundávání tuleních pásů je tak trochu opruz. Na poprvé i na podruhé.

Cíl první výpravy je tedy jednoduchý, na úpatí kopce nasadit tulení pásy, nastavit vázání na stoupání a nezapomenout zapnout sporttester. Vystoupat cca pět kilometrů na Medvědín, tam sundat pásy, přehodit vázání, a zasjezdovat si dva kilometry dolů. Hotovo. Plus pár set metrů pěšky z domu (do domu).

Na první túry volte kraje sjezdovek a turistické zimní cesty (které vedou mimo lavinové svahy) a na kterých se dá navíc velmi dobře orientovat. Získávejte první zkušenosti v „bezpečí“.

Větší vybavení vs. z půjčovny na míru

Nemusím být členem Mensy, abych věděla, že případné vybavení z půjčovny, které mi padne přesně, je lepší. Přesto jsem napoprvé sáhla po pohodlí nabízeného vybavení „po ruce“, když jdu se skialpem teprve na první rande. Na to, abyste podlehli kouzlu tohoto sportu, je provizorní řešení dostatečné. Pokud odladíte případné lítání nohy v botě tlustými ponožkami, abyste nepřišli k puchýřům, je to v pohodě.

Důrazně ale varuji nezkušené sjezdaře před touto variantou. Nejhorší na velké botě je vůle, kterou vám dává při sjezdu. Zatočit nejdřív nohou v botě, a pak teprve lyží, chce um, pomalou rychlost a velkou dávku opatrnosti. Je třeba brát v potaz, že sjezdovky jsou teď většinou podobné freeridovému ringu.

Jak funguje vázání a tulení pásy vám vysvětlí v půjčovně nebo kamarád, od kterého si vybavení půjčujete.

Druhý den jsem vyrazila na podobnou kratší túru ve vybavení z půjčovny. Skialp jsem si samozřejmě užila lépe jak ve stoupání, tak hlavně při sjezdu. Jistota nade vše.

Co musíte vědět

Skialpová výzbroj se dá nejvíce připodobnit sjezdové. Vázání je ale připravené na variabilitu volné a pevné paty, při stoupání si z něj můžete vybudovat podpatek, který uleví achilovkám.

Boty zase umí být flexibilní pro stoupání i tuhé pro sjezd. Vše má co nejnižší hmotnost, a přitom zůstává bytelné. A tedy to něco stojí. Oproti dřívějšku se už ale dá pořídit komplet za rozumnější ceny, nebo se dá sehnat z druhé ruky. Hole jsou teleskopické, protože zatím co na sjezd to znáte (tak, aby ruce byly v pravém úhlu), na stoupání je potřebujete prodloužit.

Tulení neboli stoupací pásy jsou pásy, které natáhnete na skluznici, jsou z vnitřní strany lepivé. Z vnější není tuleň jako kdysi, ale buď mohér, syntetika nebo kombinace obojího, jehož hustý vlas brání couvání lyže, zato vpřed to s ním jde „po srsti“ lehce. Dávejte pozor, abyste pás nalepili na střed a nepřesahoval hranu.

Skialpinista skialpinistu při stoupání zdraví ahoj nebo skol.

Poprvé na skialpech

Skialp je velká pohoda. Oproti pěší turistice nenamáhám tolik nohu, klenbu, kotník, nic nepodkluzuje a neboří se… Na skialpech se pohybuji jistě a intuitivně od prvního kroku. Přestože začínáme prudkým stoupáním v kraji sjezdovky, jde to jako po másle. Stačí nehonit triko před ostatními a nechat se předbíhat. Zvolit si tempo, které mě neutaví a tepovka je natolik v pohodě, že si stále s Karolínou povídáme. Tím i prudká pasáž krásně uběhne.

  • Zaznamenaná rychlost klesání po couvnutí a pádu
  • Pláně, Špindlerův Mlýn
Ve dvou si to poprvé určitě užijete lépe a rozhodně je to bezpečnější varianta.

Výhodou také je, že ve fázi stoupání nejde moc rozeznat zkušenější borce od skialp panen. Tedy pokud se nerozhodnete při focení kamarádky mimoděk kvůli kompozici couvnout. Mohérový chlup zakousnutý do krystalů sněhu mě poslal k zemi rychle a ve chvíli, kdy se ze zatáčky vyrojilo obecenstvo. Jak jinak.

Pravidlo z cyklistiky, že v kopci se nezastavuje, zapomeňte. Součástí našeho stoupání je totiž odkládání a vrstvení svršků. I když jde stále o kecací tempo, i největší zmrzlina jako já se zahřeje. Nakonec stoupám v termotriku a mikině – bez rukavic!

Hory jsou ale hory a například na druhém výletě druhý den zažíváme oblačno, sněžení, ostrý ledový vítr i slunečno, a to vše během dvou a půl hodiny. A každá změna počasí je opravdu znát. Naštěstí mám nabaleno dostatečně, a tak se ukazuje, že více je někdy akorát.

Řádky plynou a už vás nebudu dál zdržovat od plánování vašich prvních skialpů. Vyrazte, protože skialpinismus není jen o pocitu „potom“. Cestou nahoru je to krásné, nahoře je to nádherné a pokud jste sjezdař, tak sklouznout se dolů je úžasné. Pro dnešní manchesterový pás, který těsně před námi ujela rolba, už mi došla slova.

Autoři fotografií: Magdaléna Ondrášová a Karolína Hornová

26. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Zdraví

SOUTĚŽ: Dejte svoje zuby do formy a vyhrajte set zubních past SPLAT

od Marek Odstrčilík 25. 1. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Jakýkoliv zánět pro náš organismus je nepříjemný a může způsobit rozsáhlé trable. Proto je důležité o sebe dbát a nic nepodcenit. To se samozřejmě týká i našich zubů, které umí pěkně potrápit. A proto tady pro vás máme soutěž. Chcete-li mít zdravé zuby a tudíž i tělo a ducha, pojďte s námi vyhrát 5×3 zubní pasty SPLAT, o kterých jsme psali minulý týden ZDE.

Jak soutěžit? Stačí odpovědět na jednoduchou otázku ve formuláři níže a vyplnit kontaktní e-mailovou adresu, abychom se vám mohli ozvat, pokud vyhrajete.

Soutěžíme od 25.1.2020 do 31.1. 2020.

Po ukončení soutěže vybereme a vyhlásíme pět náhodných výherců, z nichž každý obdrží zubní pasty SPLAT v hodnotě přes 500 Kč – 1×SPLAT BLACKWOOD, 1×SPLAT COFFEE OUT, 1×SPLAT STRESS OFF.

Na celou nabídku se můžete podívat TADY.

Všeobecná pravidla soutěží www.rungo.cz.

25. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecké oblečeníBěžecký tréninkOblečeníOstatníTréninkTuristikaVybavení

Nebuďte o víkendu jedni z „nich“ aneb desatero pohybu v zimní přírodě

od Vít Kněžínek 22. 1. 2021
autor Vít Kněžínek

V posledních dnech se nám tady rozmohl takový nešvar. Na horách panuje ladovská zima a i díky lockdownu vyráží na túry obrovské množství lidí. Mnozí z nich ale vůbec netuší, do čeho se pouští a jejich výlety končí pod dohledem horské služby.

Odstrašujícím příkladem jsou “turisté” v teplákovkách a botách do města. Pořádný průšvih se ale může stát i zkušenému běžci, který zasněžené hory a mrazivé teploty podcení. Krkonoše, Šumava, nebo Beskydy nejsou Tatry a už vůbec ne Alpy. To ale neznamená, že se nemůže vůbec nic stát. Proto jsme pro vás připravili desatero zimního pohybu v horách, které vám připomene ty nejdůležitější zásady, které není radno zanedbávat.

  1. Mějte u sebe mobilní telefon o kterém jste si jistí, že bude plně funkční i v mrazech.
  2. Do telefonu si nainstalujte aplikaci Záchranka.
  3. Vždy si předem zjistěte, jaké na plánované trase panují podmínky a podle toho uzpůsobte své vybavení.
  4. Vyrážejte ve skupině. Snažte se minimalizovat čas, kdy se po horách pohybujete bez doprovodu.
  5. Vždy si prostudujte předpověď počasí. V horských střediscích se nebojte kontaktovat místní stanici horské služby s konzultací plánované túry, nebo běhu.
  6. Zapomeňte na pravidlo, že méně, je někdy více. V zimních měsících na horách je vždy lepší nést s sebou i výstroj, kterou dost možná nebudete potřebovat – čelovka, nesmeky, náhradní zateplovací bunda apod.
  7. Noste u sebe alespoň dva kusy izotermické fólie. Jeden pro pomoc druhému, druhý pro sebe.
  8. Mějte s sebou dostatek jídla a pití. Běh ve sněhu je mnohem pomalejší a mnohem náročnější. Zároveň budete mít minimum možností doplnit proviant po cestě.
  9. Myslete na to, že vám voda může velmi snadno zamrznout a ocitnete se bez pití. Řešením mohou být izolované lahve, nebo izolace na hadičku od hydrovaku.
  10. Potlačte své ego a nebojte se otočit zpátky domů, pokud se podmínky ukáží být náročnější, než jste čekali. Sebemenší komplikace může v tomto okamžiku znamenat velký problém.

Některé body se mohou zdát jako příliš opatrné. Hory ale nemají v povaze odpouštět a v zimě to platí dvojnásob. Může se stát, že desetkrát vyběhnete a vše půjde hladce a přesně podle plánu. Bylo by ale velmi neopatrné nechat se uchlácholit a další výběhy a túry brát na lehkou váhu.

22. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiraceInspirace a příběhy

Výzva ASICS: Přivstaňte si a dostaňte mysl do kondice

od Rungo 22. 1. 2021
autor Rungo

KOMERČNÍ SDĚLENÍ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ řekla liška Malému princi a měla pravdu: Duševní zdraví nevidíme, nelze ho změřit, ani mu stopnout čas. Díky aktuální vědecké studii ale víme, že díky sportu ho můžeme dostat do kondice. Díky výzvě Sunrise Mind se můžeme přidat všichni a společně zvednout náladu celému světu.

Přiznejme si, kdo z nás v poslední době aspoň na okamžik nepropadl trudomyslnosti: Nemůžeme dělat, co bychom chtěli, nebo naopak musíme dělat to, co nechceme, přepadl nás nepoznaný strach o zdraví či existenci, nebo už „jen“ máme dost toho, jak se to vleče a konec je dál než cílová páska ultramaratonu. Vždycky je tu ale něco, co nám nikdo nemůže vzít. V našem případě je to (kromě dalšího) sport. Sport je cesta, motivace, ale i víra a naděje. A taky zábava. Něco, co je tu pro nás každý den se stejnou jistotou, s jakou ráno zase vyjde slunce. A právě sport a pohyb je podle vědců tím, co nás může (a navíc poměrně snadno) vyvést z duševní nepohody. A nejen nás. Pojďme se hýbat, motivovat ostatní a zjistit, že i ta „blbá“ fotka na Instagramu není jen chlubení.

Nenechte se nakazit „blbou náladou“

Značka ASICS upozornila na fakt, že současná pandemie nemusí útočit jen na naše plíce a dýchací cesty, ale i mozek. „Uvědomujeme si, jaký nápor na psychickou pohodu milionů lidí to způsobuje. Ale také víme a věříme, že pohyb dokáže pozvednout mysl a pomoci lidem cítit se lépe,“ říká výkonný ředitel značky ASICS Yasuhito Hirota. Musíme se spolehnout víc sami na sebe – to ale zároveň přináší i možnost, uspořádat si volný čas nebo celý život podle sebe: Konečně se víc věnovat tomu, co nás baví, co nám dodává energii a pomůže najít sebe sama, i pokud třeba trošku tápeme. 

„Více než kdy předtím je teď důležité být aktivní a zažít a využít přínos, který sport a pohyb má na naše duševní zdraví,“ dodává dr. Brendon Stubbs, přední odborník v oblasti výzkumu duševního zdraví na King’s College v Londýně. Nemusíte se hned „kousnout“ a začít trhat rekordy. Stačí, aby vám to dělalo radost. Abyste s každým pravidelným pohybem věděli, proč to děláte. Věříme, že to víte, ale pro jistotu přinášíme ještě tvrdá data, která přesvědčí i ty, kteří by snad měli sklon začít koketovat s nihilismem.

Sportem proti stresu: Lepší nálada v číslech

„Britští vědci“ jsou fantomem české žurnalistiky, ale v našem případě jde o skutečná jména a hlavně přesvědčivé výsledky, zkoumající nervové dráhy v mozku, které mají schopnost ovlivňovat prvky duševní pohody. Doktor Stubbs a jeho tým přinesli velmi zajímavé závěry: Už krátká fyzická aktivita způsobuje emocionální povznesení, zahrnující mimo jiné o 29% lepší odolnost vůči stresu, lepší schopnost se uvolnit a soustředit, až o 26 % vyšší rychlost zpracovávání informací a nižší riziko ukvapených a nepromyšlených rozhodnutí a také zlepšení paměti a výrazné snížení stresu a s ním spojené úzkosti nebo zapomětlivosti až o 58 %. To celkem vysvětluje ten příval energie po tréninku, kdy máme pocit, že dokážeme trhat asfalt holýma rukama!

Co je nejzajímavější, že výsledky byly lepší u každodenních hobby sportovců, než u profesionálů. Co z toho vyplývá? Sport jako součást životního stylu má velký potenciál pozitivně ovlivňovat naše duševní zdraví. Zakladatel značky ASICS Kihachiro Onitsuka si ostatně už ve čtyřicátých létech všiml, že sport přináší lidem v poválečném Japonsku naději a pozvednutí ducha. Víru ve sport jako „lék na duši“ zvěčnil i v názvu své značky, která je akronymem latinského rčení „anima sana in corpore sano“, tedy ono okřídlené „v zdravém těle zdravý duch“. A právě v této době není vůbec od věci se k této myšlence vrátit.

Cesta do hlubin sportovcovy duše

To ale není všechno. Výzkum bude pokračovat, a to i díky značce ASICS, která se do projektu zapojila. Výzkum, který bude navazovat na zmíněnou pilotní studii, má potenciál přinést přelomové informace: Totiž že sportem lze do jisté míry léčit duši. Pomocí špičkových biometrických technologií budou odborníci zkoumat a „měřit“ emocionální a kognitivní pochody profesionálních i hobby sportovců, včetně třeba britské olympijské běžkyně a mistryně Evropy v triatlonu Beth Potterové. Studie by měla přinést odpověď na to, jak a kam nás dokáže sport na poli duševního zdraví a pohody posunout, a jak s jeho potenciálem pracovat.

Než vědci shromáždí všechny potřebné materiály, můžeme začít s „pokusy na lidech“ my sami. A klidně hned teď – zkusit si, jaký vliv na naši náladu má sport, aktivní pohyb, a třeba i to, že si vyzkoušíme, že překonat nějaký malý diskomfort není zase tak složité, pokud máme motivaci. To všechno je součástí aktuální výzvy s ASICS s názvem Sunrise Mind Challenge. Jak název napovídá, stačí si trošku přivstat (tak si pospěšte, dny se prodlužují), vyrazit za pohybem a dodat motivaci a sílu ostatním. Nemusíme být žádní trenéři, postačí nám to, co umíme nejlíp: Pořídit fotku své aktivity za východu slunce a sdílet ji na sociální sítě.

Výzva i boty v barvě plameňáka

Možná si říkáte: „A komu tím prospěju?“ Kromě sebe samých a dalších, kterým výzvu a motivaci předáte, pomůžete také vědě: Za každou označenou fotku pošle ASICS příspěvek na konto nadace Mind a podpoří tak výzkum duševního zdraví v souvislosti se sportem. Fotku je možné sdílet na Instagram, Facebook nebo Twitter. Nezapomeňte označit až tři své přátele a také přidat hashtagy #SunriseMind a #SounsMindSoundBody. Připojit se můžete i k výzvě Move with the Sun Challenge v aplikaci Runkeeper. Do výzvy se zapojují profesionální, rekreační i hobby sportovci a kromě motivace společně poukazují i na důležitost péče o duševní zdraví. 

Východ slunce není symbolem výzvy náhodou: Je příslibem jistoty nového začátku a naděje, ale poukazuje i na to, že ranní aktivita nás dokáže optimálně nabudit a připravit na celodenní počínání. A je také symbolem země, v níž má značka ASICS své kořeny. Idea pozitivního myšlení je zhmotněna i v její nové kolekci Sunrise Red: Jasná, pozitivní červená barva, připomínající peří plameňáků, vás prostě nenechá sedět doma. A jestli si myslíte, že už máte sportovních věcí dost, může se váš názor při pohledu na zářivé boty a oblečení rychle změnit.Tak zavažte tkaničky a udělejte něco pro své tělo i duševní pohodu a dobrou náladu. Protože kdo dokáže pohnout tělem, dokáže pohnout i myslí a možná i celým světem.

22. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaTrénink

Tvrdý a bláznivý rok cyklistického profíka Petra Vakoče

od Marek Odstrčilík 21. 1. 2021
autor Marek Odstrčilík

Život profesionálního cyklisty je jeden velký cirkus. Přesouvání se sem a tam po celém světě, spousta nocí po hotelích a závodů. Domů se během roku moc nepodívá a na další svoje zájmy není téměř čas. Jenže minulý rok byl úplně jiný, covid změnil chod úplně všeho a samozřejmě se dotknul i života cyklistického. Český závodník z týmu Alpecin Fénix Petr Vakoč se rozpovídal o tom, jak on vnímal všechna omezení, zrušené závody a vůbec nejistotu, která panovala samozřejmě i v cyklistice.

Minulý rok byl pro tebe popravdě dost zásadní. Po šesti letech jsi odešel z týmu Quick Step do daleko menšího Alpecin Fenix. K tomu přičtěme paralyzování světa covidem, rušení a přesouvání termínů závodů. Co to s tebou udělalo?
Na jednu stranu jsme díky tomu, že jsme změnil tým, dostal smlouvu na dva roky a to dodá na klidu. V novém týmu navíc došlo ke změně titulárních partnerů a letecké společnost Corendon odstoupila, což bylo zpětně asi dobře, protože v tomhle segmentu je to teď moc těžké. Co se týká závodů, tak to bylo jak na houpačce. Byli jsme v Itálii na Strade Bianche a až tam se před startem dozvěděli, že to nebude. První měsíce roku jsme pořád jenom čekali co bude, nikdo nic nevěděl. Já pak byl v Andoře a rozhodnul se, že se nebudu vracet do Čech, kde bych musel do karantény. Říkali nám, že za pár dní už se bude určitě moct na kolo. No, jenže z toho nakonec bylo sedm týdnů, kdy jsme nemohli opustit dům, ve kterém jsme byli. 

Co jsi tam dělal?
Trénoval jsem na trenažéru a díky sousedům kamarádům jsme to přežívali. Byl to tvrdý rok. Vezměte si, že když jsem byl zavřený v té Andoře, tak jsem nemohl jezdit na kole, k tomu čekání a nejistota ohledně závodů, to je určitě psychicky nelehká situace. Chvíli mi trvalo, než jsem si to nějak srovnal. Ona ta doba měla i pro mne dobré stránky, protože jsem alespoň dostudoval kurz výživy a zapsal jsem se zpátky na vysokou školu obor psychlogie managmentu. 

Ty nejsi úplně fanoušek trenažéru, ale tušíš, kolik kilometrů jsi na něm minulý rok nalítal?
To nevím, úplně to nesleduji, ale odhadnu, že třeba za týden by to mohlo být kolem 10 hodin. Nejvíc v kuse pak asi 3,5 hodiny. Ale to fakt stačí. Ideální doba je kolem 1,5 hodiny, kdy to jsou třeba intervaly a podobně. Musím přiznat, že mě docela bavili závody na platformě Zwift a i tréninky a sbírání odznáčků (smích). Nebo jsem se někým domluvil a virtuálně jsme vyrazili na společný trénink a mluvili spolu přes telefon. Skoro to bylo stejné, jako kdyby to bylo v reálu. 

Pdtr Vakoč se na soustředění přesouvá vlakem. Autor: archiv Petr Vakoč

V prosinci bylo mistrovství světa jízdy na trenažéru, tak třeba to začneš jezdit.
Asi ne. Není to můj šálek kávy. Já potřebuji dlouhé a náročné závody, kde každý přijede do finále už pořádně unavený, tam mám pak výhodu. Ale určitě je to trend, který se nedá zastavit a v budoucnu budeme ve virtuálním světě závodit čím dál více.

A jak si zvládnul přechod do nového týmu, bylo něco, na co jsi si musel složitě zvykat?
Asi nebylo. Hnedka jsem zapadnul. V tomhle týmu je totiž skvělá domácí atmosféra. Taková velká rodina. Tohle se v profi týmech moc nevidí. Navíc má podobný styl závodění jako byl v Qiuck Stepu, tedy to, že do závodu se jde s tím, že se chce vyhrát. Vybavení je také výborné. Takže za mě se v přestupu pro mě žádné velké překvapení nekonalo. 

Je z toho cítit, že ta rodinná atmosféra je pro tebe důležitá.
To je. Já jsme i hodně řešil, abych šel někam, kde bude přátelství hrát velkou roli. Přiznám se, že jsem vždycky snil o menším prokontinentálním týmu, který ale jezdí na všechny velké závody. No a klaplo to.

Hele, když se vlastně neví, jestli závod bude, nebude, tak jak se na tohle dá trénovat?
Ta příprava je vlastně udržovací. Já měl trochu následně problém, když se začalo závodit, abych chytil to správné tempo. Také proto mě tým nasazoval v druhé půlce roku co to šlo. A i letos bych měl jet ty první závody, co budou. 

Foto: archiv Petra Vakoče

Byla na závodech třeba v pelotonu cítit jiná atmosféra?
Nejvíc bylo zvláštní to, že jsme se třeba nemohli nikomu podepsat, vyhýbat se lidem, nefotit se. Tahle atmosféra nebyla. Jste v roušce a odháníte od sebe lidi. Co se týká pelotonu, tak závodění jsem vnímal, že je takové agresivnější. Buď to bylo nevybouřením závodníků nebo třeba někomu končila smlouva a chtěl dobře zajet.

Druhá půlka už byla ale cyklisticky pro tebe daleko lepší.
To rozhodně. Vlastně od konce června do konce října s drobnými přestávkami pořád závodil. Vedl jsem vlastně intenzivní hotelový život.  

A jak celou covidovou situaci dával tvůj parťák v týmu a jedna z největších hvězd světové cyklistiky Mathieu van der Poel?
Ten je pořád v pohodě a nad věcí. A navíc ve formě.

Tak on je hvězda cyklistiky. Jaký to je kluk? Co tréninky s ním?
On je opravdu komunikativní a plný energie. Pořád děla srandičky. Je to takové přerostlé dítě. No a trénovat s ním je občas hrozné, protože je jak utržený ze řetězu a častokrát celou skupinu strhne k závodění. Rozhodně to není namachrovaný.

Ty jsi vždycky k některým věcem přistupoval jinak než ostatní. Například řešil dobrý spánek tím, že jsi včas vypínal všechna elektronická zařízení kolem sebe. To stále praktikuješ?
Pořád a pořád nemám spánek stoprocentně vyřešený, pořád je co zlepšovat. Nikdy jsem nebyl dobrý spáč, tak si musím hlídat správné podmínky a dodržovat spánkovou hygienu. Odpočinek je nesmírně důležitý.

To musíš dát lahvinku nebo pár pivek před spaním.
No, tohle rozhodně není nejlepší řešení ale malé pivo mi funguje celkem dobře, dvě už ne a ten spánek pak není ideální.

To já občas nemůžu spát a ani čtení knížky mi nepomůže.
Tak na tohle mam čtečku Kindle, u které si stáhnu podsvícení a krásně mi to oči unaví. Docela jsem si na to navyknul a stačí mi třeba i minuta. 

Dokážeš si představit, že by letošní začátek roku vypadal jako ten loňský?
Určitá nejistota samozřejmě visí ve vzduchu, ale věřím že se letos odzávodí plnohodnotná sezona.

Co tě teď teda čeká?
Snad v únoru etapový závod ve Valencii, pak Algarve nebo Andalusii. Potom Strade Bianche a další klasiky.  

Žádný z těch tří největších etapových závodů?
Uvidíme, ale jeden z nich to bude. Asi Giro de Italia nebo Tour de France.

A co by jsi radši?
No těžká otázka na závěr (smích). Oba dva jsou nádherné, naštěstí mi nikdo vybrat nedá, tak to nechám na týmu (smích)

21. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
BěháníSporttesteryVybaveníVýživaZdraví

Hubnutí s hodinkami Garmin: Optimální spalování tuků a kalorické tabulky pod kontrolou

od Karolína Hornová 20. 1. 2021
autor Karolína Hornová

Hubnutí. Pro úspěch jsou zásadní tři věci: motivace, pomocná ruka a hlavně začít. Ne „až někdy“, ale teď. Sportovní hodinky Garmin vás nenechají čekat, až si najdete dobrého trenéra nebo nutričního poradce – váš trénink zaznamenají okamžitě, poradí, jak spalovat správně a díky propojení s nutričními aplikacemi na nich můžete nechat i složité (a otravné) počítání kalorií. Pojďme se podívat, jak to funguje.

„Tepovka“: Zásadní údaj pro hubnutí

Důležitým ukazatelem při hubnutí je srdeční tep. Neplatí, že čím více budeme makat, tím efektivněji zhubneme – naopak, úspěch tkví v pravidelném, déle trvajícím tréninku o nižší intenzitě. Pro hubnutí jsou obecně ideální mírnější aktivity (rychlá chůze, jogging, jízda na kole), ale časem také náročnější aktivity, jejichž intenzitu můžeme v reálném čase přizpůsobovat tomu, jakou tepovou frekvenci (TF) nám ukazují hodinky. Výchozí hodnotou pro nás bude maximální tepová frekvence (MTF), kterou nám řeknou přímo naše „garminy“, ale přijít na ni můžeme i sami – jednoduchým vzorcem (220 – náš věk = MTF), který je orientační, nebo o přesněji zátěžovým testem. 

Pro správné hubnutí je ideální pohybovat se v rozsahu tzv. vytrvalostní tepové frekvence, která se nachází mezi 60 – 75 % naší MTF a nastává při aktivitách, které jsme s to vykonávat delší dobu: Jsme při nich trošku zadýchaní, ale můžeme mluvit a nelapáme po dechu. Tehdy dochází k rozvoji vytrvalosti a zvýšení aerobní kapacity, což nám časem umožní získat kondici pro náročnější tréninky. Kromě toho se v této zóně nejefektivněji spalují tuky. Rychlá chůze, cyklistika, jogging jsou z tohoto důvodu ideální na začátek. Když se trošku vytrénujeme, dosáhneme optimální vytrvalostní TF i při běhu nebo třeba domácím aerobním cvičení na hudbu. 

Hodinky poradí, kdy spalujeme správně

Při různých hodnotách tepové frekvence využívá tělo různé palivo: Při vyšší intenzitě organismus přepne na „turbo“, kdy už tuky jako pohonná hmota nestačí a tělo sáhne po rychleji dostupné energii – cukrech. Spalování cukrů pro hubnutí není vhodné – můžeme se jím rychle vysílit a navíc tělo po zátěži bude potřebovat energii zase doplnit a také si o ni řekne (dostaví se chuť na sacharidy, tedy na sladké), nezhubneme ani deko a navíc hrozí, že pak jídlem doplníme zbytečně moc kalorií. Co dělat, abychom do této fáze „nespadli“? Stačí mrknout na zápěstí, zda se držíme nad 60 % své MTF a tedy spalujeme tuky, nebo naopak nepřekračujeme 75 – 80 % MTF, kdy už tělo začne přecházet na spalování cukrů, které jsou rychlejším zdrojem okamžité energie.

Garmin má pro sledování tohoto faktoru ještě jednu přehlednou vychytávku: zóny tepové frekvence. Vytrvalostní zónu názorně zobrazuje modrou barvou. Pokud část tréninku jedete v zelené zóně (která už značí přechod do aerobního pásma), která ale nepřevažuje, je to také v pořádku. Může to být i tím, že se vám už zlepšila kondice a trošku jste přidali na intenzitě. Díky sledování hodnot můžeme kdykoli zvolnit, nebo si naopak dovolit trošku přidat a udržet aktivitu v optimálních „hubnoucích“ číslech. I pokud hubnete, nemusíte se občasného spalování cukrů bát (třeba při závodech, nebo když si budete chtít vyzkoušet své limity). Buďte ale připraveni: Doplňte sacharidy ze zdravých zdrojů předem, a pokud pocítíte potřebu i po tréninku, připravte si raději ovocnou tyčinku, než aby vás to pak lákalo vrhnout se na dort.

Přehled o kaloriích s Garmin Connect 

A jsme u další služby, kterou Garmin (respektive jeho aplikace Connect) nabízí – možnost propojení s platformami MyFitness Pal nebo Kalorické tabulky. Díky tomu si můžeme výrazně usnadnit hlídání poměru příjmu a výdeje energie a právě také to, z čeho pocházejí přijaté kalorie. Aplikace nám pak poskytne ucelený obrázek o kvalitě našeho stravování a podle poměru příjmu a výdeje kalorií nám spočítá, zda jsme na dobré cestě za štíhlejší postavou.

Příjem kalorií: Synchronizace ukáže víc

Aplikace Kalorické tabulky a MyFitnessPal nám výrazně usnadní počítání přijatých kalorií. Ty bychom jinak museli počítat manuálně (zjistit si, jak je která potravina energeticky vydatná a vše si vážit a zapisovat do tabully a průběžně počítat). V obou případech pak stačí v aplikacích nastavit cíl (v tomto případě zhubnout a o kolik) a zaznamenávat zkonzumované porce nebo třeba snadno přidávat „svá jídla“, tedy navolené kombinace porcí, které si často dáváte. Bez synchronizase s Garmin Connect byste sem ale museli zadávat aktivitu, tedy spálené kalorie, ručně.

Díky synchronizaci ale Connect odešle veškerá data o vaší aktivitě do těchto aplikací, které pak automaticky začnou započítávat váš kalorický výdej. MyFitnessPal nebo Kalorické tabulky pak mohou podávat co nejpřesnější zpětnou vazbu a díky přehledným grafům si můžete hlídat nejen příjem y výdej kalorií, ale i skladbu živin pro hubnutí, která by měla zahrnovat 15-20 % bílkovin (množství lze navýšit při intenzivnějším tréninku), 50-55 % sacharidů a 20-25% tuků s minimem nezdravých nasycených mastných kyselin.

Výdej kalorií: Pouze aplikace nestačí

Jak vlastně všechny ty „chytré přístroje“ počítají kalorie? Když to zjednodušíme, tak spojí údaje o nás (váha, výška, věk, pohlaví a další) a informace o aktivitě (o každé aktivitě se plus mínus ví, kolik kalorií za hodinu jejím provozováním dokážeme spálit a sledováním tepové frekvence se tento odhad ještě zpřesní). Dále započítají dobu trvání aktivity a její délku (tedy kilometry a také naši rychlost při dané aktivitě). Pokud pro výpočet používáme jen některou ze sportovních aplikací, může být „kalorický výsledek“ poměrně dost zkreslený, protože chybí cenné údaje jako právě „tepovka“.

Mnohem přesnější odhad poskytnou sportovní hodinky či náramek – „garminy“ umějí velmi přesně zaznamenat i tepovou frekvenci při aktivitě a také nadmořskou výšku, což se hodí třeba při jízdě na kole z kopce nebo naopak do strmého stoupání, kde je poměr energetického výdeje velmi rozdílný. Hodinky navíc počítají i s tzv. bazálním metabolickým výdejem, tedy klidovým množstvím energie, kterou organismus v klidovém stavu vydá na „pohon“ životně důležitých orgánů a tělesných funkcí. Do synchronizované „kalorické“ aplikace pak odešlou velmi přesná data, díky kterým bude vaše cesta k cíli jasnější a jednodušší.

Motivace k pohybu 

Investice do kvalitních sportovních hodinek nebo náramku se vyplatí. Pokud vám bude produkt líbit i vizuálně a bude pohodlný, nic vám nebude bránit ho nosit denně na ruce. V takovém případě vám aplikace nejenže přinese mnohem přesnější informace, než když přístroj nasadíte na zápěstí pouze na sportovní aktivitu, ale také získá mnohem větší potenciál vás motivovat k dalšímu pohybu. Zde jsou důvody, proč do svého hubnutí hodinky Garmin zapojit.

Plnění cílů. Denní, týdenní, minuty aktivity, shozená kila, spálené kalorie. Záleží, které cíle jsou pro vás zásadní, nebo které vám třeba doporučil sledovat váš nutriční poradce. Díky hodinkám můžete svou cestu k cíli přesně sledovat a dostanete také pravidelné pobídky, že už je čas na pohyb. Vše se počítá, i cesta do obchodu, vyšlé schody nebo desetiminutové ranní cvičení.

Lepší přehled. Můžete monitorovat, kolik kalorií spálíte při běžných aktivitách a můžete jejich výběr lépe přizpůsobit svému cíli – třeba zvolíte schody místo výtahu nebo půjdete z práce domů oklikou přes kopec a příště třeba navíc přidáte do kroku. Pro zajímavost – půlhodinovou chůzí rychlostí 2 km/h po rovině spálíme 60 kcal, v kopcovitém terénu 70 kcal a zvýšíme-li rychlost chůze na 3 km/h, tak to bude už 100 kcal. 

Počet kroků. Experti se shodli na čísle 10 000. Tolik kroků bychom měli denně nachodit. Odpovídá to zhruba 6,5 až 7 km, což není málo. Počítají se ale i kroky doma, v práci, cestou k autu nebo na tramvaj. Pokud budete hodinky nosit pravidelně, uvidíte, že se takové množství nachodit dá. A co když k večeru zjistíte, že vám do pochvaly od vašich hodinek ještě tisícovka zbývá? Stačí malá procházka kolem bloku a je to „doma“!

Motivace. Každý máme v sobě kus dítěte a mánie sbírání Garmin odznáčků napříč sportovci a aktivními lidmi to jen dokazuje. Jeden by neřekl, jaká to může být motivace. Stačí splnit stanovený počet kroků, kilometrů či nacvičených hodin či speciální výzvu a máte ho. Nejde ale jen o sbírání „bobříků“, Garmin to má promyšlené: Odznaky jsou spojené s aktivitami, výzvami, ale i odpočinkem (třeba odznak za 8 hodin spánku), svátkem (třeba za aktivitu o vánocích nebo cvičení v páru na Valentýna) či počasím (za aktivitu pod nulou) a můžete se díky nim i skvěle „hecovat“ se svými přáteli.

Výzvy. Jsou další motivační složkou a aplikaci Garmin Connect jich je bezpočet – některé jsou přímo šité vám na míru, v jiných se můžete předhánět s ostatními. Můžete si jednoduše přidat své přátele, kteří aplikaci také používají, a hubnout třeba společně s kamarádkou nebo ve skupině. Navíc zde můžete vytvořit i vlastní výzvu, do které se přidají ostatní, takže můžete pálit kalorie společně i na dálku.

Možná jste si na začátku říkali něco ve smyslu: „A k čemu mi budou takové sportovní hodinky, když vlastně žádný sportovec nejsem a možná ani nehodlám být.“ Definice slova „sportovec“ je velmi široká. A značky jako Garmin nedělají rozdíly – jsou tu pro ty, kteří se chtějí hýbat, vidět na vlastní oči statistiku svého zlepšení „od nuly“, ale i pro vrcholové sportovce, kteří úplně posouvají své osobní rekordy. Princip je ale vlastně pořád stejný: Nejde o závodění s ostatními ani sami se sebou, ale o to, dopřát si co možná nejlepšího pomocníka v měření, sledovat statistiky a mít radost z každého pokroku. A také mít někoho (v tomto případě něco), co nás pomůže dovést k vysněnému cíli.

20. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
InspiracePsychikaRozhovoryZdraví

Příroda je skvělý lék na dnešní dobu, říká Simona Zábržová, která sama prošla vyhořením

od Marek Odstrčilík 19. 1. 2021
autor Marek Odstrčilík

Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál. V rozhovoru mluví o tom, jak být pozitivní i v dnešní době špatných zpráv a jistot v nedohlednu.

Co je podle tebe v současné době pro lidi z psychického hlediska nejnáročnější?
V souvislosti s aktuální situací plnou nejistot se z mého pohledu společnost jako celek trápí pocity frustrace, bezmoci, vzteku nebo samoty. Jsme už unavení z nekončícího proudu negativních zpráv, člověk se v informacích začíná ztrácet, a přitom se neustále snaží najít pomyslný pocit jistoty a bezpečí, který opakovaně nepřichází. 

Je to ale samozřejmě individuální. Člověk, který má za sebou složité životní situace, umí lépe reagovat a přijímat situace tak, jak přicházejí. Hledá sám od sebe vlastní cesty ke svému klidu a žije vědomě svůj život. Proto snáší celou situaci výrazně lépe. Naopak člověk, který se automaticky staví do pasivní role oběti, může zažívat nejrůznější symptomy depresivních stavů. 

Podle mě nám pandemie mimo jiné ukázala skutečný stav naší společnosti. Prověřila naše hodnoty, rodinné, partnerské i pracovní vztahy, ale i náš vztah k sobě samému. 

Jsou nějaké způsoby, metody, jak se nejlépe se situací těchto dní vypořádat? Co pro sebe můžeme dělat, aby nám z toho “nehráblo”?
Doporučuji vyhledávat momenty a být co nejčastěji v situacích, které nás pozitivně ovlivňují. Které nám dodávají sílu a energii. Bez ohledu na to, co se děje venku, si žít svůj vnitřní svět, kde si můžeme my sami vytvořit svou harmonii a klid. 

Pomoct může psychoterapie, meditace, jóga, sport či jakákoliv jiná tvořivá aktivita, která nás tzv. „pohladí po duši“. Velmi důležité je neztrácet víru v lepší zítřky, mít denní režim a mít se neustále na co těšit. Důležitý je pobyt v přírodě, dlouhé procházky lesem jsou třeba pro mě nenahraditelné. Pomáhá i konkrétní vize naší nejbližší budoucnosti. 

Ale jak mít vize, když nikdo neví, kdy to skončí a popravdě i následný návrat k “normálu” nebude přece lehký?
To je sice pravda, ale komu/čemu pomůžu, když si tam dopředu budu dávat všechny možné černé scénáře a strachy? Aktuálně není jisté nic, proto nemáme jistoty a když mozek nemá pomyslnou jistotu, začne panikařit. Klíčem je tedy vizualizace pozitivních událostí. Představovat si to, co není závislé na dění tam venku, které nemůžeme ovlivnit. To z čeho máme upřímnou radost my sami a můžeme to přímo ovlivnit nebo rozvíjet. Navíc zastávám názor, že 98 procent strachů, které máme v hlavě, se nikdy nenaplní. 

V neposlední řadě je potřeba začít si vážit i malých věcí a uvědomovat si vděčnost za ně. Například být vděčný za to, že jsem zdravý, těšit se na víkendovou procházku, těšit se z toho, že jsem dnes uvařil výborný oběd, pochválit se za nějakou nečekaně povedenou věc, ocenit svého partnera, atd. Každý den najděte alespoň jednu věc, za kterou jste vděční. I kdyby to měl být jen sám život, který ač nemusí být stále pozitivní, je dar. 

Myslíš, že je i řešením omezit sledování zpráv, které se na nás hrnou ze všech stran? 
Ano. Není to lék na všechno, ale omezit denní příliv negativních zpráv na minimum nikomu neublíží, naopak. Naší psychice také nepomáhá příliš volného času stráveného na sociálních sítích, kde se často situace detailně probírá.

Nepomůžete si ani tím, že se budete snažit na sílu prosadit svůj názor v kolektivu, kde převládají názory opačné. Například v kruhu přátel nebo v rodině. Naučte se respektovat, že dotyčná osoba v dané chvíli dělá vždy maximum toho, co v danou chvíli dělat může. Pokud je vaše pomyslné maximum jinde, je potřeba netlačit silou, ale s respektem přijmout, že náš protějšek to má jinak. Obhajování, vysvětlování, hádky a neshody jsou zbytečně vysilující.

Ty sama jsi dvakrát vyhořela. Co se přihodilo a jakým způsobem jsi se z toho vyhrabala?
Byl to důsledek dlouhodobě potlačovaného pracovního stresu, který vedl k naprostému fyzickému a psychickému vyčerpání. Nic mě nebavilo, neviděla jsem smysl života v ničem a cítila jsem se úplně prázdná a osamocená. Každý den jsem vstala a neměla energii na nic. Nejvíc frustrující pocit byl, že se to pár týdnů nelepšilo. Myslela jsem si, že už nikdy nebudu mít zpět svou pověstnou energii. A tak se z toho stal začarovaný kruh. Tlak sama na sebe, vytvářel protitlak. 

Na syndrom vyhoření je nejlepší odpočinek a psychoterapie. Sama jsem tento stav dlouho podceňovala, přestože varovné signály minimálně půl roku přicházely v různých podobách. Z původních občasných úzkostí se staly potom výrazně horší stavy. Pomohla mi kombinace psychoterapeuta a transformačního průvodce. Chodila jsem k terapeutovi dvakrát měsíčně. K tomu jsem se denně věnovala sama sobě, odpočívala, četla, meditovala, chodila na procházky a snažila se pustit obavy o budoucnost. Odjela jsem tenkrát na pětidenní kurz léčení vztahu sama se sebou. Ten mi hodně pomohl se zpracováním těchto těžkých energií a negativních pocitů. 

Celá tahle zkušenost mi ukázala, jak důležité je žít v přítomnosti a nesnažit se plnit očekávání ostatních. Naučila jsem se, že je důležité, co chce moje srdce, nikoliv to, co ode mě očekává okolí. Pomohlo mi také odpuštění. Odpustit sama sobě, že jsem se do takového stavu dostala, odpustit lidem, kteří mi ublížili. Díky tomu jsem získala po několika měsících zpátky rovnováhu a časem se vrátila i energie. 

Myslím, že se mi to stalo dvakrát, protože poprvé jsem se dostatečně nepoučila. Až po druhé jsem pochopila, že když svůj výkonnostní život skutečně nezměním a nedám sama sebe a svou rovnováhu na první místo, klidně se to stane potřetí. 

To je určitě dobrá cesta, ale spousta lidí ti řekne, že na to prostě v jejich životě není prostor, nemají čas, že řešit jen sám sebe je velký luxus. Co s tím?
Pokud nemám čas sama na sebe, nemám srovnanou vlastní sebehodnotu a tam je potřeba začít. Ne u výmluv, proč čas nemám, ale u hledání cesty, jak ho mohu pro sebe reálně získat. Pro své já, které má svoje individuální potřeby. 

Byli jsme vychováni, abychom se dívali na svět očima druhých. Skutečný klid a štěstí je ale v nás samotných. My sami určujeme na co máme a nemáme čas. Všichni máme času stejně. Deset minut denně na protáhnutí, meditaci, prodýchání se, vizualizaci nebo jen tak uvědomění si vděčnosti za všechno, co životě mám. Čas má každý, kdo ho mít chce. Kdo ne, stráví těch deset minut výmluvami, proč ho nemá. 

Může se zdát, že vás pár minut denně nespasí, ale jen si představte tu příjemnou chvilku, kdy nemusíte plnit očekávání ostatních, nemusíte mít žádný strach, necítíte žádný tlak ani nemusíte nic řešit. Prostě se jen uvolníte a jste. Věřte, že i těchto pár minut denně jen pro sebe dokáže posílit vaši vnitřní rovnováhu. 

S jakými problémy se na tvůj startup Soulmio lidé nejčastěji obrací?
Věnujeme se firemní psychologii, well-beingu, psychologické prevenci a mentálnímu rozvoji osobnosti. Zrovna teď se ve firmách řeší jak celou oblast well-beingu a mentální zdraví zaměstnanců správně uchopit. Firmy se na nás obrací s prosbou na vytvoření celého preventivního programu, kterému říkáme mental wellness. 

Dále pro firmy zajišťujeme odborné webináře, psychologickou poradnu a psychodiagnostiku. Spolupracujeme s třiceti odborníky, kteří řeší pro firmy nejčastěji témata jako je psychohygiena, psychická odolnost, jak pomoci kolegovi v krizi, jak si udržet pozitivní myšlení, jak pracovat s energií. Velký zájem je o témata jako jsou práce s emocemi, umění sebereflexe, jak se lépe vyznat ve svých pocitech, prevence syndromu vyhoření, sebeřízení nebo třeba jak využít naplno svůj potenciál. 

Co mě netěší, je rozšiřující se problém se závislostmi. Setkáváme se často nejen s workoholismem, alkoholismem, gamblingem nebo drogovým závislostmi, ale významně narůstají i závislosti na sociálních sítích, mobilních telefonech, hraní online her, závislost na online nakupování nebo na pornu. 

Co pozoruji jako poměrně nové téma je poptávka po tom, jak žít vědomý život, mít zdravější vztahy a najít dlouhodobou rovnováhu bez ohledu na to, co se děje venku. Vnímám, že se lidé obecně začínají více zajímat o to, jak být, než o to, co mít. Což je z hlediska duševní pohody určitě krok správným směrem. 

Téma Vědomého života řešíme ve spolupráci se špičkovým psychologem Petrem Pacherem, kde “učíme” jak tohoto osvobozujícího životního postoje docílit. Petr vidí smysl ve vzdělávání lidí pomocí výcviku, kterým si zafixují nové znalosti a dovednosti tak, aby je používali v praxi a přinášely jim žádoucí výsledky. V Soulmio část tohoto programu nabízíme přímo do firem.

Simona Zábržová se pohybuje v byznysu více než 15 let. Nápad na startup v oblasti psychického zdraví vznikl v roce 2016, kdy se Simona poprvé setkala s vyhořením a sama si prošla stovkami terapeutických hodin a sezení. V roce 2019 dotáhla myšlenku programu Soulmio pro firmy. V květnu 2020 ve spolupráci s odborníky uvedla na trh unikátní komplexní program péče o duševní zdraví, prevenci vyhoření a mentální rozvoje osobnosti. V srpnu 2020 bylo Soulmio organizací Medical Startups zařazeno mezi 73 mental health startupů na světě, které stojí za to sledovat.

19. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTrénink

Téma: Za jak dlouho ztratím fyzickou kondici. Potěšíme i zarmoutíme

od Vít Kněžínek 16. 1. 2021
autor Vít Kněžínek

Tma, ledovka a především pořádná zima. Důvodů, proč zůstat doma v teple bychom v těchto dnech našli obrovské množství. I proto už vás možná napadla otázka: “Jak rychle začnu ztrácet svojí fyzičku?” Odpověď na ni naleznete v dnešním článku.

Může to být lenost, pracovní vytížení, špatné počasí, nebo zranění. Některé okolnosti je možné ovlivnit, jiné ne. Dříve nebo později se ale každý běžec dostane do situace, kdy svůj trénink na nějaký čas přeruší. 

Dobrou zprávou je, že si v žádném případě nemusíte rvát vlasy kvůli jednodennímu výpadku. U většiny sportovců platí, že k začátku poklesu fyzické kondice dochází po 7 až 14 dnech bez tréninku. 

Následující řádky pak potěší dlouholeté běžce a naopak způsobí bolest hlavy všem začátečníkům. Čím vyšší je totiž vaše běžecká výkonnost a čím delší tréninková historie, tím pomalejší a pozvolnější bude ztráta fyzické kondice. U běžců začátečníků se výpadek projeví rychleji a s větší intenzitou. 

Po jednom až dvou týdnech bez běhání se pomalu začne snižovat výkonnost, kterou jste nabrali za poslední týdny a měsíce. Abyste začali klesat pod svůj dlouholetý průměr, tak by takový výpadek musel trvat mnohonásobně delší dobu.

Obzvlášť v běžeckých začátcích je proto velmi důležité vytrvat. Není důležité trénovat o sto šest každý den a nakládat si co tělo snese. Mnohem důležitější je konzistence a vyvarování se delších výpadků. Tento přístup vám zajistí mnohem rychlejší a snadno udržitelný růst výkonnosti, než když budete každé dva měsíce začínat znovu a znovu.

Kondice strukturální

Kromě “klasické” fyzické kondice existuje i kondice strukturální, neboli schopnost vašeho těla snášet zátěž, které je při běhu vystaveno. Tato strukturální kondice má zásadní vliv na prevenci a odolnost vůči zranění.

 Tato odolnost se ale bohužel ztrácí mnohem rychleji, než fyzická kondice. Po jakékoliv pauze si proto dávejte pozor na to, abyste nezačali příliš rychle. Snažit se dohnat výpadek intenzivnějším trénováním není v žádném případě dobrý nápad. První běh po pauze bude skvělý, přece jenom, tělo je odpočaté a nabuzené. Už po pár dnech se ale mohou začít ozývat menší či větší bolístky a pokud je budete ignorovat, pak se mohou změnit v nepříjemná a vleklá zranění jako je plantární fascitida, nebo ITBS. 

Obzvlášť v zimních měsících si na toto dávejte pozor, protože nízké teploty znatelně ovlivňují funkci šlach a svalů a způsobit si zranění je mnohem jednodušší, než při běhání v létě. 

16. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
CyklistikaTrénink

Tyhle drsné výzvy z tebe udělají cyklistického hrdinu. Vyjezdit si můžete bidon

od Karolína Hornová 14. 1. 2021
autor Karolína Hornová

Tacx je nejen předním výrobcem cyklistických trenažérů, ale také lídrem v posunu virtuální cyklistiky na úroveň skutečně vrcholového sportu. Kromě závodů pro profíky pořádá výzvy pro hobby jezdce, díky kterým se z „takového toho domácího šlapání“ stává možnost, jak překonat sám sebe, podívat se na světoznámé trasy a získat unikátní trofej v podobě stylového bidonu.

Schválně, zvedněte ruku všichni, kteří jste vždycky dojeli všechny jízdy na cyklotrenažéru až do konce – zvlášť třeba v okamžiku, kdy z kuchyně začala vonět večeře. Odstoupit ze závodu nebo tréninku na trenažéru je celkem jednoduché, prostě najednou zmizíte a nikdo vás neuvidí to „potupně“ otáčet a sjíždět dolů. Navíc vlastně o tolik nepřijdete – výsledkové tabulky za chvíli zapadnou v kyberprostoru a i kdyby na tom kopci člověk prodřel tretry, pohár nebo něco na památku si stejně nevyjede…pokud ovšem nemá chytrý trenažér a aplikaci Tacx, která umožňuje sbírání skutečných, hmatatelných trofejí. A to ovšem úplně mění situaci!

Virtuální výzva, reálné trofeje

To bylo jen na ukázku, možná jsme někomu trošku sáhli do svědomí a teď už dost poraženeckých argumentů. Trenažér není žádné šolíchání. Trenažér je sport, a pokud můžeme za něco poděkovat koronaviru, tak právě za to, jak pohnul s virtuálním sportováním na špičkové úrovni. To sebou kromě příslovečného dobrého pocitu přineslo i plnění snů (třeba zajet si závod společně s legendami současné cyklistiky). I virtuální realita může zprostředkovat skutečné zážitky (a odměny).

Díky aplikaci a trenažérům Tacx přestávají být trofeje výsadou profíků a účastníků závodů s pevným startem: Získat je může každý, kdo se doma rozhodne zvednout z gauče a skutečně se někam posunout. Splněním výzvy Tacx Indoor Cycling Challenge nezískáte jen virtuální odznáček, ale i naprosto reálnou cenu – cyklistickou láhev s grafickým motivem získaného odznaku, kterou pak může hrdě vozit v košíku na svém kole, nebo si ji třeba vystavit na poličku mezi další trofeje.

Vyberte si svou výzvu a překonejte sami sebe

Je to výzva. Takže nemusíte být v cíli první a vypustit na trenažéru duši. A i když budete závodit „jen“ sami se sebou a svou vůlí, není to žádná brnkačka a odměnou není žádná cena útěchy ani poplácání po rameni za to, že jste se po měsíci vydrápali na kolo a ujeli deset kilometrů. Je to výzva, v níž jde především o ten pocit, že jste se opravdu „hecli“, že jste vystoupili ze své komfortní zóny a máte být na co hrdí, že jste zapracovali na své kondici a zdraví i v období, kdy počasí kazí většinu venkovních tréninků a navíc nemáte možnost nebo příležitost cestovat za cyklistikou třeba do Dolomit.

Tím, že nejde o závod nebo poměřování s ostatními, je ale Tacx Indoor Cycling Challenge výzvou téměř pro všechny. Žádné „a já stejně nevyhraju, tak co bych se snažil“. Podmínkou je vlastnit cyklistický trenažér Tacx a mít staženou aplikaci Tacx s placeným účtem Premium. Pak už si stačí na webu tacx.com/challenges vybrat „tu svoji“, pořádně si přečíst její podmínky a splnit je v daném časovém rozmezí. Připravte se ale na pořádnou makačku.

Ve výzvách Tacx Indoor Cycling Challenge se najde každý – ať už jste milovníci „staré dámy“, nebo si chcete připomenout božská panoramata Dolomit či malebné scenérie Provence, Tacx vám dá příležitost si máknout ve vašem oblíbeném prostředí. A možná si raději vyberte v práci volno, protože časové limity výzev jsou docela drsné…

Hra o čas

Provence. Zní to až idylicky, ale pomalá, romantická projížďka levandulovým polem to nebude. Prosvištíte údolím Rhôny, vystoupáte do horské vesnice Montbrun-les-Bains a pokocháte se vinicemi a rozkvetlými poli. Chybět samozřejmě nebude zlatý hřeb v podobě Mt. Ventoux, kterou během výzvy budete muset zdolat hned dvakrát – jednou z vesnice Bédoin a v další etapě i po náročnější trase z Malaucéne. Celkem sedm vybraných videí s celkovou délkou tratí přes 270 km a se 6500 výškovými metry musíte pro získání láhve zdolat během šesti po sobě jdoucích dnů.

Yellow Jersey Challenge. Název napovídá, že půjde o vybrané chuťovky ze „staré dámy“. Konkrétně je to devět etap o celkem 261,5 km, zahrnujících ty nejvýživnější kopce slavné Tour, včetně legendární Col du Tourmalet, zrádný Col d’Izoard nebo Col du Galibier nebo nekonečný výjezd do Val Thorens. Tady už to bude chtít opravdu dostatek volného času, elánu, energetických tyčinek a mnoho šálků café: Všechno to musíte zvládnout v pěti dnech (samozřejmě po sobě jdoucích, takže s volným dnem nepočítejte).

I když některé výzvy vypadají na první pohled jednoduše, nenechte se zmást – příjemných 135 km po Yorkshiru je vyváženo 2 800 výškovými metry s převýšením 25,9 %. Všechna čtyři videa navíc musíte zajet v průběhu 24 hodin. Na své si přijdou třeba i milovníci dlažebních kostek, na které ve výzvě Cobbles čekají pověstné Flandry nebo švýcarské pasy Grimsel a Gotthard. Především na majitele trenažéru Tacx NEO 2T se simulací terénu bude čekat autentický zážitek… To je jen malá ochutnávka, Tacx toho pro vás připravil mnohem víc.

A vítězem se stává…

Pokud výzvu úspěšně absolvujete, stáváte se „Tacx Hero“ a čeká vás zápis do výsledkové tabulky „hrdinů“, kterou najdete přímo pod popisem každé výzvy. Jsou tu sice zobrazené cílové časy, ale nehraje se tu na rychlost. První v tabulce nejsou ti, kteří výzvu zvládli v nejkratším čase, ale ti, kteří ji podstoupili jako první. Takže malý trik: Pokud chcete, aby se vaše jméno v listině skvělo hned na první stránce, číhejte na vypsání nové výzvy a skočte po ní, dokud vás nikdo nepředběhne.

Druhou odměnou je již zmíněná cyklistická láhev v barvách výzvy s vyobrazením konkrétního získaného odznaku. Pro cyklisty s lehkou obsesí se tedy samozřejmě nabízí volit výzvy podle toho, aby láhev ladila s barvou rámu jejich kola nebo oblečení. Bidon k výherci připutuje poštou, ale pozor, nepřijde automaticky. Na stránce konkrétní zdolané výzvy musíte vyplnit své nacionále a doručovací adresu. Pak už stačí jen počkat a během tří až pěti dnů je unikátní láhev vaše. Už máte tu svoji? Hecněte se, ať si na jaře můžete při některé z reálných vyjížděk přiťuknout s ostatními „Tacx Heroes“!

14. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Nezařazené

Dejte svoje zuby do formy. Jděte na to zubní pastou s kofeinem, meduňkou nebo černým uhlím

od Marek Odstrčilík 13. 1. 2021
autor Marek Odstrčilík

KOMERČNÍ SDĚLENÍ Přírodní zubní pasty jsou hitem pro své bylinné a ovocné extrakty z přírody, pocit svěžesti v ústech a často také šetrně dokáží zuby vybělit o několik odstínů. Zubní pasty SPLAT pomáhají přírodní cestou odstraňovat pigmentace. 

Všechny pasty obsahují přírodní enzymy, které napomáhají efektu zářivých zubů a dodávají pastám specifickou chuť. Některé z nich mají i řadu dalších pozitivních účinků. Mimo to si můžete vybrat z pestré škály přírodních složek podle vaší nejoblíbenější příchutě. 

Výrobky neobsahují agresivní bělicí složky, SLES, parabeny, triklosan, chlorhexidin, sacharin ani syntetická barviva. Představujeme čtyři pasty, které jsou bestsellery naší speciální řady.   

SPLAT COFFEE OUT: Kofein a esenciální oleje

Pokud jste milovníci kávy, červeného vína nebo černého čaje tato pasta je
určena právě vám. Specialista mezi přírodními pastami k domácímu bělení
zubů je SPLAT COFFEE OUT s vysokým obsahem fluoridu, přírodními bělícími enzymy, kofeinem a esenciálními oleji pro efektivní odstranění skvrn od čaje a kávy. U této pasty je zaručený viditelný bělicí efekt až o dva odstíny. Kofein, pozvedá náladu a hořčík se postará o mineralizaci skloviny. Jestli si tedy alespoň jeden šálek čaje či kávy denně dáte, toto je přirozená
ochrana proti nežádoucí pigmentaci vašich zubů.

SPLAT STRESS OFF: Meduňka a grep

Přírodní zubní pasta SPLAT STRESS OFF má uklidňující a relaxační
účinek, obnovuje přirozenou harmonii v ústech. Obsahuje léčivé
esenciální oleje z meduňky, kozlíku lékařského, máty, anýzu a
grapefruitu a má i protizánětlivé účinky, které působí blahodárně na dásně.
Enzym z ananasu jemně rozpouští plak. Obsahuje také přírodní složku remineralizaci zubů hydroxyapatit vápenatý, který je navíc obohacený o minerály vápníku, hořčíku a zinku. Neobsahuje fluorid a z 99% přírodní.

SPLAT BLACKWOOD: Aktivní černé uhlí

Má velmi speciální výraznou bylinkovou chuť a viditelný bělicí účinek. Sytě
černá zubní pasta BLACKWOOD dokáže z ústní dutiny odstranit toxiny a
absorbovat zápach. Pomáhá také při odstraňování pigmentových skvrn na
zubech a díky obsahu extraktu z jalovcových bobulí má vysoký protizánětlivý a antibakteriální účinek. Nejlepšího bělicího efektu docílíte, 
pokud pastu používáte minimálně 3 týdny dvakrát denně.  Doporučujeme také pastu střídat s jinými našimi přírodními výrobky.  Tato pasta neobsahuje fluorid.

SPLAT EXPRESS: Mátová pěna

Spěcháte a nemáte možnost si vyčistit zuby, ani po ruce žvýkačku? 
Ideální řešení pro vás bude unikátní čisticí mátová pěna, která je určena pro všechny, kteří žijí aktivně, oceňují úsporu času a hledají okamžitý efekt svěžesti v ústech. Oceníte ji na cestách, v autě, ve škole nebo kdykoliv nemáte po ruce zubní kartáček. Pěna čistí zubní sklovinu, která je po použití hladká, zabraňuje tvorbě zubního plaku o 96%, chrání zuby a dásně a zanechává dech na dlouhou dobu svěží. Stabilizuje hladinu pH až na čtyři hodiny. Čisticí pěna může být používána kdykoliv běheme dne, i s zubním kartáčkem místo pasty. Neobsahuje fluorid.

13. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Běžecký tréninkTréninkZačátečníci

Makačka, která vás posune dál. Využijte bílé nadílky jako silovou přípravu na další sezónu

od Magdaléna Ondrášová 12. 1. 2021
autor Magdaléna Ondrášová

Bílé nadělení, které se na nás sype, je skvělou příležitostí, jak posílit nohy. Věřte mi, vycházím z vlastní zkušenosti. Že tomu tak je, vás nemusím ani dlouze přesvědčovat, zjistíte to sami už po několika minutách běhu.

Jistě si vybavíte pocit, jaké to je kráčet v sypkém písku u moře nebo běhat při beach volejbalu. Nejen došlapem, ale každým odrazem se propadnete o několik centimetrů vzad, což je vyčerpávající. A podobný efekt čekejte i ve sněhu.

Zásady tréninku ve sněhu

Běh v čerstvém bílém sněhu patří mezi moje radosti. Krásně to křupe a bílo kolem nabíjí. Přináším tipy, které mohou obzvlášť začátečníkům přijít vhod.

Tempo: řiďte se vlastním pocitem nebo tepovkou, nikoliv tempem. Neuzpůsobíte-li běh námaze, velmi rychle se vyčerpáte.

Vzdálenost: neřiďte se uběhnutými kilometry ale časem tréninkem stráveným. V hlubokém sněhu poběžíte při stejné námaze pomaleji, než po pevném povrchu. Z toho důvodu si i vyberte kratší okruh.

Styl: je stabilnější došlapovat větší plochou, která se vzorkem podešve zakousne do podkladu, než patou (ostatně tvrdé došlapování přes patu není vítané nikdy). Zkraťte krok a došlapujte pod těžiště. Pokud při odrazu příliš podhrabujete (přestože máte trailové boty), zkuste se méně odrážet přes špičku a více od celého chodidla.

Tipy tréninku

Pokud máte děti, jistě se postarají o trénink „výběhy kopců se zátěží na bobech“. Bezdětní si mohou naordinovat kopečky tak, jak jsou zvyklí i jindy. Pokud vyjedete kvůli běhu za humna, nezapomeňte, že běžkařům se nikdy neběhá ve stopě a na sjezdovkách můžete využít jen jejich okraj, na některé sjezdovky je úplně chodcům vstup zakázán.

Já osobně se kopečky ale v čerstvém sněhu netrápím. Už tak je běh v sypkém povrchu namáhavý. Nohy bez pevného podkladu jsou daleko více namáhané a proberete k životu šlachy a svaly, které jindy tolik nezapojujete. Noha se musí vypořádat s nerovnostmi a zpevněním do všech stran. Proto pozor, ať to napoprvé moc nepřeženete.

Bez čeho se neobejdete

Kromě oblečení do zimy je více než vhodné použít k běhu ve sněhu trailovou obuv, která se umí zakousnout do měkkého povrchu. Kromě toho skýtá větší ochranu pro kotníky, je pevnější a lépe se tak vyhnete podvrtnutí, podklouznutí a pádu.

Aby vám nepromrzaly nohy, doporučuji přečíst si článek Vítka Kněžínka o neoprenových ponožkách, návlecích a botách s membránou.

12. 1. 2021 0 komentáře
0 FacebookThreadsBlueskyEmail
Novější příspěvky
Starší příspěvky

Novinky na mail

Nové články z Rungo.cz na e-mail

E-mail odeslán. Zkontrolujte složku doručené pošty nebo složku pro Spam pro potvrzení odběru.

  • Facebook
  • Instagram

©2020 RUNGO.cz běží na Wordpressu pod dohledem Martiny


Nahoru
RUNGO.cz
  • Zdraví
  • Trénink
  • Vybavení
  • Začátečníci
  • Inspirace
  • O nás