Jak to, že Francouzi na bagetách a tučném sýru jsou štíhlí? Odhalujeme fakta o výživě

32,4K

Začnu citovanou metaforou. “V každém z nás se perou dva vlci – hodný a zlý. Vyhrává ten, kterého víc krmíš.” Dovolím si ty vlky pojmenovat. Zlý bude Sympatikus, hodnému zase budu říkat Parasympatikus. Spolu tvoří autonomní nervovou soustavu a je docela jedno, kterého krmíte více a kterého méně. Problém je, když krmíte oba současně.

Nejdříve ale vyvrátím pár zásadních omylů a s vlky si budeme ještě hrát později. A protože vlky zajímá především jídlo, budeme se mu věnovat také. No a přidáme trošku pohybu.

10 000 kroků denně jako vizitka aktivity

Krokoměr. Snad každý náramek, každé hodinky disponují touto funkcí zaznamenávající počet vašich kroků. Stanovený limit deseti tisíc kroků však o vaší aktivitě nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu. Ba naopak – je absolutně zavádějící. Když budete tři hodiny pomalu tlačit vozík po marketu, tak pravděpodobně splníte limit, o aktivním dni si však můžete nechat jenom zdát.

Ne, opravdu se nepočítá každý krok. Nemá smysl brát v potaz kroky, které uděláte z kancelářské židle směrem ke kávovaru. Tedy pokud to k němu nemáte půl kilometru. Tělo takové přesuny nevnímá jako aktivní pohyb. Tepová frekvence reaguje se zpožděním, takže když se po pár krocích opět zastavíte, organismus to nijak nestresuje. Souvislá svižná chůze, během které ujdete například 3 000 kroků, vám dá mnohem více, než 10 000 rozdělených na splátky po stovce.

Chcete-li mít nějaké objektivní měřítko, bude lepší zaměřit se na sledování aktivních kalorií, případně minut intenzivní aktivity, které se na mnoha chytrých hodinkách zobrazují také. Tyhle ukazatelé se odvíjí od doby strávené ve vyšších tepových frekvencích, které se již s přimhouřením oka dají nazvat pohybovou aktivitou. Spálit denně alespoň 200 až 300 kilokalorií aktivnějším pohybem anebo strávit 150 až 200 minut týdně intenzivní aktivitou vám už dává nálepku člověka, který opravdu žije. Když k tomu všemu přidáte i těch deset tisíc krůčků denně, nemáte se za co stydět. (Článek o tom, který sport spotřebuje kolik kalorií si přečtete zde.)

Když vynechám pauzu na oběd, budu mít odpoledne více času pro sebe

Podívejte se, tohle je jedno z největších neštěstí dnešní doby. Ten neustálý tlak, kterému se dobrovolně vystavujeme. Jestli vynecháte pauzu na oběd a natlačíte do sebe bagetu někde v tramvaji, žádný čas nezískáte. Tělo potřebuje pro zažívání klid a pohodu. Když mu nedopřejete prostor, odmění vás opakovaným pocitem hladu ve večerních hodinách, únavou a zhoršenou psychickou kondicí, takže ve finále třeba nestihnete vůbec nic.

Zpět k vlkům. Pokud chcete logické vysvětlení, je velmi jednoduché. Autonomní nervová soustava člověka se skládá ze dvou systémů – sympatiku a parasympatiku. Sympatikus se aktivuje stresem, pohybem a reaguje na výzvu k akci. Pokud dominuje, je potlačeno vstřebávání a tělo je připraveno k boji. Parasympatikus je zodpovědný za doplňování energie a regeneraci. Aktivuje se v době tělesného a zdůrazňuji duševního klidu. Stručně řečeno, pokud jíte ve stresu, tělo nevstřebá dostatek živin a začne se připomínat později s větší intenzitou. 

Stačí si hlídat kalorie a nepřiberu

Nepleťte si žaludek s nádrží od auta. Víte o tom, že i při kalorickém deficitu můžete přibírat na váze? Není důležité jen to, kolik toho sníte, ale také co, jak a kdy.

Snídaně je základ. Pokud ji vynecháte, posouváte za neustálého hladu doplňování energie, kterou tělo potřebuje k fungování, na pozdější hodiny. Výsledkem je pak kalorický nášup v odpoledních hodinách anebo ještě hůř pozdě večer.

V obou případech již tělo není schopno nadměrný přísun živin zpracovat, ale protože ho držíte v deficitním režimu, uloží si jednorázové přebytky do tukových zásob na horší časy. 

Dochází tak k paradoxní situaci, kdy máte podvyživený organismus, který nabírá tuky. Díky nutričnímu deficitu ztrácíte svalovou hmotu a tím ještě více snižujete svou schopnost pálit nadbytečné kalorie.

Mezi hlavní nutriční zásady patří: jíst pravidelně, pomalu, a hlavně v klidu. Tělo si zvykne na pravidelný režim a místo tendencí k ukládání zásob si naopak bude schopno poradit i s přebytky z jednorázové oslavy. Aby bylo jasno – ta oslava nesmí trvat týden.

Pokud chci jíst zdravě, musím se vzdát všeho, co mi chutná

Opět špatně. Chuť je klíčem k dobrému zažívání. Když vám něco nebude chutnat, sevře se vám žaludek, zablokují střeva, organismus přepne do obranné pozice a nedovolí živinám proniknout skrze střevní stěnu. Jasně, některé proklouznou, ale využitelnost bude mizivá. Pokud se chcete stravovat opravdu zdravě, tak se kromě nutričních hodnot musíte řídit také selským rozumem.

Jak dlouho vydržíte dodržovat stravovací program, který vám nechutná? Týden, dva? Vždy postupujte tak, že nejprve provedete, nebo si necháte provést analýzu stávajícího režimu a vyřadíte pouze ty potraviny, které jsou pro vás vyloženě nevhodné. Možná vás překvapí, že zrovna to, co do sebe cpete násilím a v dobré víře, do vašeho jídelníčku vůbec nepatří.

• 

Vždy akceptujte menší zlo. Z tabulky čokolády nikdy nepřiberete více, než kolik zrovna daná tabulka čokolády váží. Zákon zachování hmotnosti platí i ve stravování. Takže pokud máte neodolatelné nutkání, tak si ji prostě dejte, schovejte se s ní někam do kouta a pořádně si ji vychutnejte. Když to uděláte jednou za týden, nic hrozného se nestane. 

Bezmasá strava je zdravější

Tak tohle vykládej Eskymákům. Tečka.

No dobře, trošku to rozvedu. Vždy záleží na individualitě, podnebí, podmínkách a životním režimu konkrétního jedince. Existuje spousta teorií dokazujících, že vegetariáni a vegani žijí ve srovnání s ostatními v průměru déle. A jsou pravdivé. Všechny ale mají jeden háček. Zatímco vegetariáni a vegani obecně dbají na svůj jídelníček, všežravci povětšinou bez přemýšlení „zbodnou“, co jim padne pod ruku. 

Logicky vzato – pokud máte k dispozici pouze rostlinnou potravu anebo rostlinnou i živočišnou potravu, vždy bude ve výhodě ten, kdo má na výběr z více možností. Problém není konzumace masa a živočišných produktů, problém je, že se jimi doslova přežíráme.

Ranní káva nastartuje metabolismus

Je to tak trošku naopak. Káva, respektive kofein v ní obsažený, blokuje vstřebávání mnoha důležitých živin. Když si ji dáte s mlékem, které má podobné vlastnosti, tak to zabijete na druhou. Například vstřebávání železa, které se děje převážně v dopoledních hodinách, je kofeinem a mlékem zablokováno až z 90 procent. A pro běžce, potažmo všechny vytrvalce, je železo klíčový prvek.

Ano, káva opravdu zrychluje metabolismus, ale metabolismus související se spotřebou, s výkonem, zatímco ráno potřebujete hlavně načerpat energii, což znamená doplnit.

Opět se vracím k fungování autonomní nervové soustavy. Po ránu je důležité podpořit aktivaci parasympatiku a v klidu se nasnídat, aby tělo doplnilo živiny a načerpalo energii do začínajícího dne, prostě natankovat. Po nějakých dvou hodinách od snídaně si pak klidně dejte presso, které vás kofeinem a aktivací sympatiku nakopne k výkonu, a vy to můžete rozjet na plný plyn.

Francouzský paradox

Nikdy se bezhlavě neřiďte nějakou „zaručenou“ teorií. Vždy totiž záleží na úhlu pohledu, ze kterého vznikla. Francouzský paradox je výsledkem výzkumu, ve kterém američtí vědci (ano, zase oni) srovnávali rozdíly v životosprávě mezi Francouzi a Američany. Nějak jim nešlo do hlavy, jak to, že Francouzi konzumující tučná jídla a bílé pečivo na rozdíl od Američanů netrpí nadváhou.

Výsledkem bádání bylo zjištění, že Francouzi během oběda pravidelně konzumují víno a v tom že bude nejspíš ten zádrhel. Samozřejmě, hned byla na světě teorie o dietním víně. Američanům se sice díky vínu po obědě zlepšila nálada, nicméně nezhubli ani gram.

S další teorií přišel nutriční psycholog Marc David. Ten zhodnotil, že klíčovým faktorem není víno, ale ve Francii běžná dvouhodinová pauza (stejně tak v Itálii a Španělsku). Ta přispívá k tomu, že se Francouzi dostanou do klidového režimu, aktivují parasympatikus a v důsledku toho lépe strávené a pomalu snědené jídlo jim nezvyšuje hladinu krevního cukru a oni, na rozdíl od ve fastfoodech se stravujících Američanů, netloustnou. Nutno dodat, že Marc David je špičkou ve svém oboru a úpravami načasování stravovacího režimu opravdu pomohl mnoha lidem.

Jenže pak se objevil třetí hráč Steven R. Gundry, který účinky francouzského paradoxu připisuje zejména konzumaci bílého pečiva z rafinované mouky (!) a absenci celozrnných potravin. Příčinou úspěchu je dle něj absence škodlivé bílkoviny lektinu. Lektiny narušují střevní stěnu, umožňují tak škodlivinám snadněji pronikat do krve, což má za následek poruchy oběhové soustavy, imunitního systému a v neposlední řadě nadváhu. Steven R. Gundry je světově uznávaným kardiochirurgem, svá tvrzení vědecky dokázal a také jeho výživový program – Plant paradox, založený na vyřazení celozrnných potravin, luštěnin a většiny druhů ovoce z jídelníčku, pomohl mnoha tisícům lidí.

V čem tedy spočívá kouzlo francouzského paradoxu a funguje vůbec? Může se použít jako návod pro všechny? To je úkol pro vás. Přemýšlejte. Tento článek je k tomu podnětem.